Běhej srdcem 12/2013

Používejnohy, nohy, běhej.Zapoj Zapojmysl mysl a a poběžíš rychleji.

Používej běhej. rychleji.Dej Dejdo dotoho tohosrdce srdceaanic nictětěnezastaví! nezastaví.

VÁNOČNÍ SOUTĚŽ

BĚŽECKÁ ZRANĚNÍ SCHIZANDRA MÍSTO KOFEINU

JAK VYBÍRAT ČELOVKU TRETRY

HŘEBÍKY PRO HOBÍKY?

SAM STRAKA ROZHOVOR

prosinec 2013

ANEŽKA DRAHOTOVÁ

Nechoď vyšlapanými cestami. Vydej se tam, kde ještě žádné nejsou, a zanech za sebou stopy.

2

Obsah Běhej srdcem Běžecké srdce

6

8

Představujeme Anežka Drahotová

8

Sam Straka

14

Jakub Holuša

26

Kristiina Mäki

32

Anežka Drahotová

Reportáže, trénink Ecomotion

36

Jak vybírat čelovku

54

Hřebíky pro hobíky

62

36

Pavel Paloncý Ecomotion

Běžecká zranění v číslech

72

Zdraví, Prevence

26

Jakub Holuša

Jak předcházet zranění 80

Mozkový jogging Příběh motýla

84

Výživa Schizandra

86

Schizandra

14

Sam Straka

90

86

Jak vybrat čelovku

Báječné ženy v běhu 92

Běhej srdcem prosinec 2013 Design: Lucie Laňková Produkce: Iva Kubešová Obrazový materiál: není-li uveden jiný zdroj, pochází z archivu přispěvatelů, inzerentů, nebo z volně dostupných internetových zdrojů.

3

Milí běžci, běžkyně, běžčata i ostatní světoběžníci, končí nám rok 2013, za pár dní oslaví Běhej srdcem první narozeniny a my jsme pro vás připravili na rok 2014 spoustu novinek. Běžíšek vám určitě nadělil spoustu překvapení a i naše redakce měla během svátků velký důvod k radosti.

Kromě narůstajícího čísla fanoušků se totiž můžeme pochlubit skvělými posilami do našeho redakčního týmu.

Pavla Paloncýho jsme vám představili již minulý měsíc a vy se i v příštím roce můžete těšit na jeho články o extrémních závodech a dalších dobrodružstvích.

Radost uděláme i běžcům, kteří opouštějí silnici a přicházejí na chuť běhání v terénu a v horách. Oslovili jsme Sama Straku, který stojí za vznikem české asociace skyrunningu, a vy budete mít příležitost posílat mu své dotazy, budete dostávat tipy na výbavu, rady, jak zvládnout náročné závody a určitě nebudou chybět ani zajímavé reportáže.

Nově budete mít možnost přečíst si články dvou skvělých mladých atletů. Jakub Holuša a Kristina Mäki vám poodhalí něco z jejich tréninků i z jejich osobního života.

Nebudou chybět ani další příspěvky o prevenci zranění a o výživě a rozšíří se i rubrika Báječné ženy v běhu, ve které vás nakazí tahle rozrůstající se skupina úžasnou přátelskou atmosférou. Čekají vás rozhovory s elitními běžci, ale i reportáže a vyprávění vás, našich čtenářů. Takže pište, podělte se s námi o vaše příběhy, zážitky, zkušenosti i doporučení na zajímavé běžecké trasy a události.

Za celou redakci vám všem přeji do roku 2014 zdraví, štěstí, pohodu, spoustu přátel a krásných běžeckých zážitků.

Iva Kubešová

4

Časopis Běhej srdcem pro Vás připravují:

Iva Kubešová nutriční poradce a sportovní dietolog, fitness trenérka, instruktorka nordic walkingu a spinningu

Jakub Holuša Jeho osobní rekord v běhu na 800 metrů je 1:45,12.

Má talent i zkušenosti z mezinárodních závodů.

Pavel Paloncý

překladatel, fotograf a příležitostný reportér na volné noze.

Věnuje především orientačnímu běhu a horským běhům, horskému kolu, kajaku nebo nejlépe všemu dohromady – závodům

Lukáš Vrána dietolog, lektor a pořadatel rekvalifikačních kurzů nutričního poradenství ve společnosti Fitsite

Kristiina MÄKI

je krásná, mladá, , baví ji design a v roce 2013 lámala jeden osobní rekord za druhým.

Sam Straka

běžec a manažer české asociace skyrunningu

DÁLE PRO VÁS PRAVIDELNĚ PÍŠÍ: Mgr. Eva Prokůpková z centra FyzioterapiePro

Petr Nový Martin Roman Hanka Sirová a další

Fyzioterapeuté a lékaři ORP CENTRA 5

BĚHEJ SRDCEM

běžecké srdce

Četla jsem již několik článků na téma, že lidé, kteří běhají, vlastně utíkají před svými problémy. Psychickými, rodinnými, pracovními. Že běh se pro ně stává nebezpečnou drogou.

Ano, určitě. Nepopírám. Běh je návyková záležitost a z většiny běžců se dříve nebo později stávají závisláci na endorfinech. Ty po běhání zaplaví mozkové centrum a podobně jako alkohol či jiné drogy změní krutou realitu do docela přijatelné podoby. Děti se mění z malých upírů na roztomilá stvoření, nad hlavou vašeho partnera září svatozář, z neřešitelného problému se stává banalita, nad kterou jen mávnete rukou, a i srážku s blbcem ustojíte s úsměvem na rtu.

Ano, utíkáme, ale ne od problémů. Utíkáme do zóny klidu, kdy se na věci můžeme podívat s odstupem, kde nás nikdo neruší. Fyzicky vybijeme případný hněv a vztek, vypotíme starosti, spálíme depresivní myšlenky (a snad i pár kalorií, což se také hodí). Zkrátka vyčistíme hlavu, vydýcháme ukvapené závěry a načerpáme sílu.

Sílu na řešení problémů. Sílu pomoci sobě, ale i ostatním.

Běžecká srdce jsou silná. Měla jsem příležitost potkat spoustu skvělých lidí, kteří i díky běhání dokáží měnit osudy ostatních k lepšímu.

Na začátku prosince jsem procházela městem, všude kolem se míhali nakupující lidé, místo vánoční pohody kolem blikaly reklamy a uprostřed toho zmatečného shonu mě někdo 6

oslovil: „Přispějte na děti z dětských domovů.

Kupte si plyšové zvířátko a pomozte.“ Ne. Naštvanost mého hlasu překvapila nejen prodávající slečnu, ale i mě. Nějak se to ve mně vzbouřilo.

Podobnou „charitu“ nemám ráda. Nevěřím, že by se něco z těch peněz vůbec dostalo tam, kam mi dotyčný slibuje. O pár metrů dál mě oslovil mladík, tentokrát s výzvou „Darujte dětem hračku“. Ne, opět jsem jen zamítavě zavrtěla hlavou. Takhle pomáhat nechci.

Konec roku je pro většinu z nás spojený právě s charitou, s pomocí druhým. Uvnitř cítíme potřebu být štědřejší, udělat něco hezkého, někomu pomoci, ukázat, že nám osud ostatních není lhostejný. Bohužel mám pocit, že v tom spěchu ani nepřemýšlíme, kde je naše pomoc

nejvíc zapotřebí. Potřebují děti v dětských domovech opravdu hračky? Asi před rokem jsem mluvila s ředitelkou dětského domova. Akce, kdy se dětem do domovů posílají hračky, nepodporuje. Není to proto, že by nechtěla dětem udělat radost, ale je přesvědčená, že podobná „pomoc“ dětem škodí. Proč?

V dětských domovech netrpí nějakou materiální nouzí. Systém je nastavený tak, že děti v dětských domovech bere (právem) jako znevýhodněné a tudíž je finančně podporuje.

Ale ve skutečnosti děti učí jen brát. Neučí je dávat, neučí je postarat se o sebe, neumí jim zajistit to, co jim skutečně chybí – lásku a pohlazení. Materiálních věcí mají děti z domovů víc, než mnohé jiné děti v sociálně slabých rodinách, v rodinách matek samoživitelek, případně v rodinách, které bojují s vážnou nemocí.

Pomáhat bližním je chvályhodné. Máme pocit vykonaného dobrého skutku. Ale pomáháme opravdu tam, kde je to nejvíc potřeba?

Nedávno jsem byla na návštěvě u kamarádky.

Její manžel pracuje v neziskové organizaci. Je to člověk, který by se rozdal. V neziskovce pracuje do noci, často i o víkendech. Kdykoli se na něj někdo obrátí s prosbou o pomoc, ochotně kývne. Když má volnou chvilku, chodí do útulku pro opuštěné psy. „Máš skvělého muže.“, říkám kamarádce a ona se najednou rozpláče. A rozhodně ne štěstím. Ano, její manžel pomáhá všem, jen ne jí. Na všechny potřebné si najde čas, ale jeho rodina je opuštěná.

„Někdy si myslíme, že chudoba je jenom být hladový, nahý a bez domova. Chudoba těch, kdo jsou nechtění, nemilovaní a zanedbávaní, je ta největší chudoba.

Tento druh chudoby musíme léčit ve svých domovech.“ Celý rok vás naše články vyzývají k pohybu.

Možná právě přemýšlíte, kde všude budete příští rok běhat, závodit a možná i pomáhat. Ale než vběhnete do roku 2014, zkuste se na chvilku zastavit. Zastavit a podívat se kolem sebe. Možná zjistíte, že člověk, který nejvíc potřebuje vaši pozornost, lásku a čas, je hned vedle vás.

Když zpomalíte, otevřete oči, najdete si víc času na své děti, partnery a kamarády, často zároveň objevíte i to, co jste dlouho marně hledali.

Najdete to pravé místo a příležitost, kde můžete rozdat kousek svého běžeckého srdce.

TEXT: Iva Kubešová

Myslím, že to není až tak ojedinělý příklad toho, jak občas přehlížíme ty, kteří nás nejvíc potřebují. Naše nejbližší. Rodinu, lidi, kteří bydlí hned vedle nás. Hledáme příležitost být užiteční, dát kousek sebe, ale často přehlížíme ty, kteří naši pomoc, pozornost a lásku potřebují nejvíc.

Matka Tereza kdysi řekla: 7

8 14

Anežka Drahotová 9

Představujeme

10 16

Anežka Drahotová (* 22. července 1995, Rumburk)

Běhá, chodí, jezdí na kole- to by asi nebylo nic zvláštního. Kdyby ale to vše nezvládala na špičkové úrovni po boku světové elity.

Letos zazářila v chůzi nejprve na ME juniorek v Rieti a poté na mistrovství světa v Moskvě, kde si užila svou premiéru mezi dospělými (dvě třetiny dokonce vedla závod na 20 kilometrů).Časem 1:29:05 hod si vybojovala 7. místo, výrazně si zlepšila osobní rekord a vyrovnala ten národní.

V cyklistice získala titul mistryně ČR v časovce dvojic a dojela na 19. místě v silničním závodě na MS juniorek ve Florencii.

A jak to má Anežka s běháním?

Již v roce 2009 získala bronzovou medaili na domácím mistrovství v běhu na 800 metrů mezi žačkami a na dráze se stala žákovskou vicemistryní republiky v běhu na 1500 metrů. V roce 2010 se jí již povedlo vyhrát mistrovství republiky mezi juniorkami v běhu na 1500 metrů. O rok později (již mezi ženami) doběhla v závodě na 3000 metrů na 7. místě. Vyhrála pak závody na 1500 a 3000 metrů na dráze a stala se tak juniorskou mistryní republiky.

rozběhu (celkově 25. místo). Na MSJ v běhu do vrchu skončila na 7.místě. Na Mistrovství ČR v silničním běhu (Běchovice) na 10 km doběhla v čase 35:36 (na 5.místě mezi ženami) a vyhrála juniorský titul.

Letos si zlepšila osobák na Pražském půlmaratonu na 1:18:23, zopakovala stříbro na M-ČR dospělých v hale na 1 500m. Na MEJ v Rieti si pár hodin po vybojování chodeckého titulu zajistila přímý postup do finále 3.000m/překážek.

Ve finále po pádu na vodním příkopu doběhla 9.

Na této trati v Portugalsku při Evropském poháru oddílových družstev vylepšila český juniorský rekord na 10:10,45. V září na O2 Grand Prix byla Anežka nejlepší mezi českými ženami. Doběhla si v osobním rekordu 33:59.

V roce 2012 pak na domácích mistrovstvích triumfovala v běhu na 800 metrů v hale, přespolním běhu i silničním běhu (dorost, junioři), na mistrovství dospělých v hale byla druhá na 1500 m. V březnu si poprvé vyzkoušela Pražský půlmaraton, který dokončila mezi ženami na 15. místě v čase 1:19:33.

Na mistrovství světa juniorů v Barceloně kombinovala chodecký a běžecký start na 1 500m. V osobním maximu 4:26,54 obsadila 10. místo v 11

Představujeme

Není divu, že při letošním vyhlašování Atleta roku Anežka Drahotová zazářila, a to hned třikrát. Zvítězila v kategoriích Junior roku a Objev roku a v celkovém pořadí jí patřila 9.příčka.

Anežko, kdo tě vlastně přivedl ke sportu? Jaké byly tvé sportovní začátky?

Ke sportu mě už od mala vedli rodiče. Jezdila jsem na kole, chodili jsme po horách. Asi ve 12 letech mě přihlásili do rumburského atletického oddílu.

Když se podívám na tvé úspěchy v třech různých sportech, tak první, co mě napadá je otázka, zda stíháš ještě něco jiného než trénink? Je jasné, že se tréninkový objem během roku mění, ale kolik hodin denně trénuješ v tom nejnáročnějším období?

Kromě tréninků chodím samozřejmě do školy (Gymnázium Jilemnice), kde mi hodně vycházejí vstříc individuálním studijním plánem :-) V nejnáročnějším přípravném období trénuji tak 4hod.denně. K tomu patří také potřebná regenerace (bazén, masáže, fizio) a protažení. Takovýto režim bývá obvykle na soustředění, když mám o něco volněji a čas si dobře naplánuji, stíhám i jiné aktivity. Volný čas trávím raději aktivněji, mám ráda hory procházky, na druhou stranu je dobrý odpočinek nad dobrou knížkou nebo filmem.

Jak vypadá tvůj tréninkový týden? Předpokládám, že to není jen běhání, kolo a chůze? Jaké další aktivity jsou součástí tvého tréninkového plánu?

Opravdu to není jen kolo, běh a chůze. V tomto období se už chystám na běžky, chodíme do posilovny a také plavat. Nemalou část přípravy tvoří také gymnastika a protahování, bez kterého by nešlo více sportů kombinovat :-) Máš během roku nějakou pauzu, kdy opravdu vůbec netrénuješ?

Ano, není nějak extra dlouhá, jsem zastánce aktivního odpočinku. Letos tomu bylo na Mistrovství světa v silniční cyklistice, které se konalo na konci září. Na 14 dní jsem se setrou vyrazila do lázní, kde 12

jsme si pořádně zregenerovaly.

Co považuješ za svůj největší úspěch? A jaký závod byl pro tebe nejtěžší, kdy sis sáhla až opravdu na dno svých možností?

Za svůj největší úspěch považuji 7.místo z MS v Moskvě, kde jsem si opravdu „sáhla na dno“ a titul juniorské mistryně Evropy z Rieti. Mezi jeden z nejtěžších závodů řadím také MS v cyklistice, kde mám ještě velké hlavně technické rezervy.

Co je tvou největší motivací? Co tě žene dál, když už opravdu nemáš sílu a všechno tě bolí?

Mojí motivací jsou Olympijské hry v Riu... když už opravdu nemůžu, vzpomenu si na nějaké silné sportovní zážitky (např. na etapový cyklistický závod- Závod Míru, kde jsem měla pád, ale nakonec zvítězila) a to mě žene dopředu.

Máš svůj běžecký vzor?

Vyloženě běžecký vzor nemám. Vždycky jsem

obdivovala Jelenu Isinbajevu, i když je to tedy úplně jiná disciplína :-) Kdo tě nyní trénuje?

Mým současným trenérem je Ivo Piták. Bývalý úspěšný cyklista, současný reprezentační trenér chůze.

Je něco, co tě vysloveně při tréninku nebaví? Co děláš jen proto, že je to pro formu nutnost?

Celkově musím říct, že mě tréninky (naštěstí) baví, což je dáno jejich pestrostí. Občas, hlavně, když je venku ošklivo, je hlavně vytrvalostní trénink pěkná řehole.

Trénuješ často se svou sestrou Eliškou?

Ano, trénujeme spolu prakticky pořád. Navzájem se podporujeme.

Jste dvojčata, máte třeba stejný vkus, co se týká oblečení?

Máme velmi podobný vkus, co se týká oblečení, 13

Představujeme

„Pravděpodobně jednou budu muset více zamě na jeden sport.

Zatím to takhle funguje dobře, ta s rozhodováním nespěchám.“

oblíbeného jídla nebo třeba předmětů ve škole.

Povahové vlastnosti máme ale každá jiné.

Jak si vybíráš své běžecké vybavení? Koukáš hodně i na design, nebo především na funkčnost?

Preferuji funkčnost. Podporuje nás společnost PIM (Prague Internation Marathon) spolupracující s firmou Adidas, která nám poskytuje vybavení dobré kvality.

14

Běháš raději v tlumených botách nebo v botách s nízkou podrážkou? Máš nějakou svou oblíbenou značku?

Na tréninky preferuji tlumené boty s vyztuženou podporou klenby. Používám i speciální vložky do bot, vyrobené přesně na můj typ chodidla. Na závody si vybírám lehké maratonky, případně tretry, pokud běžím na dráze.

Jak to máš se školou? Stíháš učení?

Jak už jsem se zmiňovala, gymnázium v Jilemnici

ě se

ěřit

akže

je pro kombinaci sportu a školy ideální. Mám letos dokonce rozložený ročník, takže mám dostatek času se na vše (týkající se tréninku i školy) svědomitě připravit.

Už víš, co bys chtěla dělat po maturitě?

To je pro mě docela těžká otázka, kdybych se nechtěla věnovat sportu, chtěla bych jít na architekturu, protože mě nejvíce baví matematika a také ráda kreslím a maluji. Jstudium je ale poměrně náročné a nevím, zda by šlo skloubit společně se závoděním. Zajímám se ale i o chemii, tak uvidíme.

U čeho si nejlépe odpočineš? Stíháš si třeba přečíst knížku? Zajít s kamarády do kina?

Moc ráda čtu a nadchnu se pro mnohé knížky, snad kromě fantasy. Čas je určitě i na kamarády a kino, kde jsem byla nedávno na pěkném filmu Rivalové.

Myslíš, že se jednou budeš muset rozhodnout jen pro jeden sport? Máš představu, co by zvítězilo, kolo nebo běhání, nebo bys zůstala u chůze?

Pravděpodobně se jednou budu muset více zaměřit na jeden sport. Zatím to takhle funguje dobře, takže s rozhodováním nespěchám.

Máš nějaký svůj běžecký sen?

Chtěla bych v budoucnu zaběhnou kvalitní čas na půlmaratonu nebo maratonu a třeba vyhrát jeden z těch významných (třeba zrovna ten pražský :-)) Co tě čeká teď přes zimu?

Přes zimu se věnujeme hlavně přípravě, čekají mě 3 čtrnáctidenní vysokohorská soustředění a v Melágu a jedno na Kanárech. Poběžím ale i na MČR v hale.

Co plánuješ na příští rok?

Chtěla bych uspět na MS juniorů v Eugene a také na ME dospělých. Dalším plánem je zlepšení OR v půlmarathonu. A v neposlední řadě také MS v cyklistice, jenž se koná na podzim.

15

Představujeme

16

Co tvůj jídelníček, hlídáš si vše, co jíš? Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo?

vysoké nadmořské výšce je důležité také železo, kys.listová a vitamín C :)

Mám ráda lehkou kuchyni (hodně zeleniny), těstoviny a ryby. Nevyhýbám se ale ani dobrému hovězímu :-)V této fázi přípravy si mohu dopřát téměř vše, co mi chutná. K úpravám jídelníčku dochází před většími závody. Nejoblíbenější jsou asi palačinky.

Blíží se vánoční svátky, už jsi napsala Ježíškovi? Na co se nejvíc těšíš?

Předpokládám, že na úrovni, na které trénuješ, už využíváš i nějaké sportovní výživové doplňky.

Prozradíš, co konktrétně?

Zejména na soustředěních, kdy je příprava náročná výživové doplňky používáme. Jedná se o R2 (od Enervitu), případně proteinové či sacharidové nápoje (hlavně po delších cyklistických) trénincích. Ve

Ježíškovi už jsem napsala :-D, snad ví, že jsem byla moc hodná :-)Nejvíce se těším až se na svátky sejdeme celá rodina a na tu vánoční pohodu.

Domů se obvykle dostanu tak jednou do měsíce a to většinou na krátkou dobu, o to víc si pak pak cením těch společných chvil.

Anežko, díky za rozhovor a přejeme ti za celou redakci, ať se ti v příštím roce splní všechny tvé sny.

TEXT: Iva Kubešová

17

18 22

Co to vlastně je skyrunning?

Tento extrémní sport v přírodě je definován jako horský běh, kde se překonává nadmořská výška minimálně 2000m, stoupání dosahuje alespoň 30% a náročnost nepřesahuje II. stupeň horolezecké klasifikace obtížnosti.

V současné době toto sportovní odvětví zastřešuje světová asociace zvaná International Skyrunning Federation (ISF), která pořádá každoročně Skyrunner World Series jako celoroční soutěž složenou z vybraných závodů a dále European Skyrunning Championships, World Skyrunning Championships resp. SkyGames.

U nás sdružuje všechny aktivní i pasivní zájemce o tento krásný sport Czech Skyrunning Association (CZSA) – www.skyrunning.cz Tato asociace vytváří zázemí pro všechny zájemce o běh v horách, je partnerem pro jednání s International Skyrunning Federation(ISF), kde je plnoprávným členem a zajišťuje účast české reprezentace na akcích pořádaných ISF. Ale především pomáhá všem, kteří propadli kouzlu hor a běhání v nádherné nespoutané přírodě.

Pro někoho jako jsem já, kdo teprve s běháním více méně začíná, je skyrunning spíše cosi, o čem může snít. Je to něco nádherného, ale zároveň extrémního a vzdáleného. Člověk si přečte o nadlidských výkonech Kiliana Jorneta a má jasno. Kdokoli běhající podobné ultratraily s šíleným převýšením v ještě šílenějších časech, s minimální tepovkou 34, maximální 205….to prostě není člověk.

Mohlo by se zdát, že i ostatní jedinci, kteří se skyrunningu věnují, jsou určitou oddělenou uzavřenou skupinkou. Opak je ale pravdou. Jsou to lidé, kteří se dokáží o své zkušenosti podělit, pomoct, poradit. A to vlastně komukoli, koho už

silnice nebaví a kdo by rád vyrazil do hor.

Jen si možná ještě netroufá.

A nám se podařilo přesvědčit jednoho „nebešťana“, aby se ujal rubriky Skyrunning v našem časopise.

Sam Straka, stojí za vším kolem vzniku české asociace i kolem webových stránek, neustále hledá výsledky, reportáže, zajímavé závody a bude se snažit pravidelně odpovídat na dotazy, které ohledně běhání hor budete mít. A jak se vlastně Sam ke skyrunningu dostal, v jakých botách běhá, jak vlastně asociace vznikla a co čeká naši reprezentaci v příštím roce?

sam straka 19

Představujeme Same, dá se nějak upřesnit, kdy skyrunning ve světě vznikl?

Dalo by se říct, že skyrunning ve světě existuje od roku 1992, kdy začala parta lidí kolem současného prezidenta ISF Marina Giacomettiho běhat trasy, kdy si řekli, že z jedné vesnice doběhnou na nějaký vrchol a zpátky, změří si časy a budou se postupně snažit časy ostatních překovávat.

To ještě nebyly žádné opravdové závody. Ani neběhali najednou, prostě si to každý zaběhl a pak si

to srovnávali. Takhle nějak vznikla první myšlenka na opravdové závody. Zpočátku to běhalo jen pár lidí, postupně počty závodů i lidí začaly růst. V roce 1995 vznikla federace FSA, aby tomu dala nějaký rámec a pravidla.

Dnes je tady International Skyrunning Federation. Ale to samozřejmě neznamená, že by tady závody nebyly ještě před založením federace. Například prestižní závod Sierre Zinal ve Švýcarsku letos oslavil čtyřicítku.

No a i u nás byli lidé, co běhali kopce a běhali v horách, takže

běhali na sebe nejrůznější závody. Z těch, kdo v skyrunningu i před založením naší asociace něco dokázali se dají jmenovat například: Anka Straková (dříve Pichrtová), Robert Krupička, Michaela Mertová, Honza Havlíček, Pavel Brýdl, Iva Milesová.

Jak jsi se vlastně ke skyrunningu dostal?

Bylo to vlastně více méně náhodně. Já jsem běhal normálně silnici, ale i ty kopce, nějaký ty delší štreky, psal jsem o tom do různých časopisů, ale postupně jsem si udělal vlastní stránky a začal jsem tam postupně shromažďovat své zážitky, ale třeba i tipy k dalším závodům, zkrátka to, co by mohlo zajímat i ostatní.

No a jednou jsem něco potřeboval zkonzultovat s Lauri van Houten, což je viceprezidentka ISF a hrozně fajn ženská, no a jak jsme spolu komunikovali, tak během nějakého času vznikla idea udělat něco i v Česku.

Postupně jsme začali pracovat na tom, abychom Českou asociaci skyrunningu protlačili byrokratickými kanály a v březnu se podařilo a hned se v hrozném fofru začala připravovat sezóna.

V červnu už je vždy plná sezóna a v červenci bylo mistrovství Evropy. Takže bylo potřeba postavit reprezentaci, aby taky asociace měla nějaký význam. Všechno to bylo v hodně velkém stresu, muselo se to stíhat naráz, hodně lidí už mělo domluvené jiné závody nebo dovolené, trochu se improvizovalo, ale nakonec se podařilo dát dohromady tým.

No a vlastně dost dobrej, protože Iva Milesová skončila na 3. místě, to byla fantazie. A v týmech 5.

20

místo z 26 s tím, že před námi bylo jen Španělsko, Itálie, Francie a Švýcarsko, to prostě nikdo nečekal.

No a pokračuje to dál. Na příští rok už jsou vyhlášena dvě mistrovství republiky v skymarathonu a ultraskymarathonu, na tratích, které mají schválenou certifikaci pro skyrunning. Podařilo se nám totiž vyjednat výjimky od ISF, protože tady nemáme odpovídající nadmořskou výšku. Je také připravena nějaká širší nominace mistrovství světa, které je příští rok v Chamonix.

Same, jak to všechno stíháš?

Webovky, práci, běhání, psaní, zjišťování informací o závodech?

No, trochu s vypětím, ale stíhám :-).

Máš asi trochu výhodu, že tvoje Samova žena Anka

2117

Představujeme

žena také běhá, takže ti to pracovní tempo doma projde :-)

neraci.

A co nějaký další sport?

Určitě. Anka běhá dlouho a dobře a lásku k běhu a horám máme společnou.

Občas vyjedeme teď v zimě na běžky, Anka sjezduje, já raději běžky. Během léta občas sednu na kolo. Dřív jsem dělal triatlony, tak jsem toho najezdil o mnoho víc, teď už to beru spíš tak, že se projedu, ne jako trénink.

Jak jste se seznámili?

To bylo někdy v roce 2008. Začali jsme si psát. Anka si tehdy chtěla zaběhnout nějaký kvalifikační závod na olympiádu a já jsem jí psal ohledně maratonu v Římě, že to není rychlý maraton, že tam je hodně kostek, no a pak to tak nějak vyplynulo.

Běháš každý den?

Ne, dřív jsem to tak míval. To jsem se snažil dosáhnout třeba v maratonech konkrétních časů, ale pak jsem postupně přešel do terénu, do kopců. Tam, kde bydlím, je rovina, takže jsou to podstatě dlouhé tratě, vytrvalost. Neřeším to. Na kopečkách si zaběhám, když vyjíždíme do Alp, ať už na závody nebo jen tak.

Ne, vyjde mi to tak pětkrát týdně. Ale ono je to tak optimální. Člověk má čas na nějakou tu rege-

Podle čeho vybíráš závody? Vybíráte je společně s Ankou?

Same, máš přehled, kolik toho naběháš, sleduješ to ještě?

Vůbec, někdy v roce 2007 jsem si to přestal psát.

22

A jak vypadá tvůj tréninkový plán? Plánuješ si konkrétní tréninky? Máš přesně dané, kdy poběžíš intervaly, dlouhé běhy, atd. nebo jen tak vyběhneš?

Snažím se vždy na další sezónu vybrat vždy závod, který bude určitá výzva, nějaký hlavní cíl. Je jasné, že hledám závody, které jsou zajímavé, ať už svou obtížností, krásou nebo atmosférou. Loni jsem nedokončil Ronda dels Cims v Andoře, takže na tu jsem se přihlásil znova, abych si užil cíl.

Určitě se s Ankou díváme na termínovku společně, ale moc toho společného zatím plánovat nemůžeme kvůli dceři, které jsou teprve dva roky. Jinak se to musí vybírat dostatečně včas, protože ty nejlepší závody jsou hrozně rychle vyprodané.

Například jak už jsem zmiňoval to mistrovství světa. 2 tisíce míst na skymarathon v Chamonix se vyprodá během 3 hodin. To je jen další důkaz toho, jak narůstá o skyrunning zájem.

Na spoustu závodů jsou dneska loterie, kdy se posílají předregistrace. Ti, kteří už někdy běželi, tak mají někdy větší šanci, protože třeba dostanou víc tiketů.

Máš nějaký svůj oblíbený závod? Nějaký, na který třeba nejraději vzpomínáš?

Tak závody v horách jsou asi krásné všechny. Je to jiné, než silnice. Tam, když to vezmu zpětně, tak asi ještě rád vzpomínám na to, když jsem poprvé běžel v Bostonu. Celkem jsem to běžel třikrát, ale ten zážitek, tu atmosféru jsem si užil hlavně poprvé, pak už se to jen vlastně opakovalo. Pak když jsem běžel v roce 2010 Comrades v Jižní Africe.

Tam, i když je to na té silnici, tak je to něco úplně jiného. Je to nejstarší a největší ultramaraton na světě, ten rok tam bylo přihlášeno 25 tisíc lidí na těch 90 kilometrů. Ta oblast tím žije. Startuje se v půl šesté ráno, je tam tma a zima, protože v květnu už tam je podzim, lidi si vytáhnou stoličky, jsou tam v dekách a ve spacácích, fandí. Ta atmosféra je úžasná. A zážitek je to neskutečnej. To by bylo asi to nejlepší z té silnice.

Z hor, tam je to vždy jiné – jiné hory, jiná trať, jiný pořadatel, jiní lidé. I skladba závodníků je jiná.

Vždy převažuje ta národnost, v jejíž zemi se to koná. A na trati s těmi lidmi trávíš hodně času.

Je to třeba 20, 30 i více hodin, takže je hodně příležitostí se potkat, komunikovat, poznat se. A opravdu lidé v každé zemi jsou trošku jiní a pak je

2327

i jiný závod a jeho atmosféra a nedá se to srovnávat.

Koukala jsem, že si stále ještě zaběhneš maraton v Praze.

Tak to už je taková setrvačnost. Letos jsem běžel pošestnácté v řadě. Mám to kousek, po patnácté účasti už je to vlastně grátis, potkám se tam s lidmi, které znám z té silnice, ale normálně už je nevídám.

A co jídlo? Jak moc řešíš, co jíš?

Tak nějakých patnáct dvacet let nejím maso kromě rybího. Snažím se jíst dost zeleniny, ale jinak to nijak zvlášť neřeším.

Co se ti osvědčilo brát si na závody?

No to je taková alchymie a je to individuální. Na ty závody venku v horách to není problém. Tam pořadatelé zajišťují velmi kvalitní občerstvení na celé trati. Beru se jenom nějakou tyčinku, ale já toho stejně moc nepoberu, myšleno žaludek toho moc nevezme . Víc jak nějaké dvě Marsky nebo Snikersky do sebe prostě za ten závod nedostanu.

Na dlouhých tratích není problém vybrat si něco na občerstvovačkách. Výborný je třeba krájený parmezán – máš v tom soli, tuky, nabereš to do hrsti a běžíš. Skvělé jsou melouny, hlavně v létě, 24

když je vedro. Dostaneš do sebe vodu a cukr. To samé polévky, které jsou skoro na všech alpských závodech. U dlouhých závodů je to hodně o tom, co ti dovolí pobrat žaludek. Někdy nemůžeš jíst třeba vůbec, což je průšvih.

Měl jsi nějaký závod, kdy jsi měl opravdu krizi, kdy jsi zalitoval, že ses do toho pouštěl?

Ne, žádný závod, i když je hodně náročný, tak nikdy to pro mě není hrozný zážitek. I letos v Andoře, když jsem musel na 154.km zhruba 30 km před cílem skončit, jsem nebral jako špatný zážitek. Bylo to zklamání, že jsem nedokončil, ale byl to nádherný závod se spoustou silných zážitků. Nezabalil bych to, kdybych to mohl ovlivnit vůlí. Po Pražské stovce jsem měl ale zánět v koleni a následně mi vypadly nějaké tréninky, což mi poznamenalo výkon.

No a pak ještě jedna věc, kdy jsem na 43. kilometru závodu, který měřil 184km, zlomil hůlku a zůstala mi jen levá. A to byl velký handicap. V kopcích jsem všechno musel tahat nohama a to je hodně znát. Takže kvadricepsy dostaly hodně na frak a začaly mi úplně vypínat a já neřízeně padal, aniž bych to jakkoli mohl ovlivnit vůlí.

Noha povolila a já letěl. Posledních 600 metrů toho krpálu než jsem skončil, jsem šel tři čtvrtě hodiny. Možná, kdyby to bylo do konce už jen po

rovině, nebo do kopce, ale tady byly ještě další dvě prudká klesání. Nemělo smysl riskovat.

A co boty? Zkoušíš rád novinky, nebo máš své oblíbené značky, kterým zůstáváš věrný?

Určitě rád zkouším nové. Je to znát na mém botníku.

Kolik párů máš?

No, určitě víc jak 20. Střídám to, je to dobré i pro nohu, aby si nezvykla jen na jeden typ. Některé boty jsou těžší, některé lehčí, každá má trochu jiné vlastnosti. Jiné boty vezmu na dlouhý běh, jiné třeba na 10 km. A některé boty mám spíš určené pro závody. Snažím se nelpět na jedněch, ale je jasné, že pokud se něco osvědčí, tak tomu chvilku zůstáváš věrný.

Když vezmu teď tu mou „horskou etapu běžeckého života“, nejprve jsem běhal v Salomonech, měl jsem dva různé modely a letos jsem pořídil nové boty Rapa Nui od firmy HOKA ONE ONE. Je to jiná bota, než na kterou jsem byl doposud zvyklý, ale na dlouhé tratě mi maximálně vyhovuje. Má větší tlumení než standardní boty, ale i přes to není těžká a má dobrou stabilitu.

No a na letošní Pražskou 100 jsem vzal prakticky nové HOKA ONE ONE Stinson Evo a bylo to fajn.

dotazy se zkušenými lidmi. Člen asociace má samozřejmě možnost využít slev u našich partnerů, takže například 15% na Garmin a 35% na Enervit, 20% na běžecké tréninkové kempy v rakouských Alpách pořádaných www.horokurzy.cz. Také může získat i slevu na startovné na některé závody, ale hlavně si myslím, že to nejdůležitější je právě možnost získat podporu ve formě rad a informací.

Pomůžeme i s organizací výjezdů na závody. Dá se využít společné cestování, zvýhodněné ubytování, atd. Hodně lidí teprve s náročnějšími terény začíná, někteří by si rádi vyzkoušeli něco nového. U nás se mohou zeptat, pokud s něčím váhají, nejsou si jistí, který závod například vybrat. Členství na rok stojí 500 Kč. CZSA je založena jako neziskové občanské sdružení, takže není vytvořena s cílem generovat zisk. Veškeré prostředky získané z příspěvků, od partnerů a podobně jsou zpětně vraceny do činnosti asociace a podpory skyrunningu v Česku.

Přihlášku najdou zájemci na našich webových stránkách http://skyrunning.cz/downloads/. Po vyplnění stačí poslat mailem.

Same, díky moc za rozhovor.

TEXT: Iva Kubešová

Už jsi zmiňoval mistrovství republiky na příští rok.

Jak to má skyrunning s penězi?

Nedostatek peněz je problém. Získat něco od státu představuje šílenou byrokracii s nejistým výsledkem a něco získat lze až tak po třech letech činnosti s tím, že jako neolympijský sport jsme na tom zase o poznání hůře. No a peněz od sponzorů, těch také moc není. A přitom je to sport, který zažívá ve světě neuvěřitelný boom.

Nějaké peníze získáváme samozřejmě od našich členů formou příspěvků a ti potom mají šanci využívat výhody, které asociace nabízí.

Jak je to s členstvím v CZSA? Musí člověk splňovat nějaké podmínky? Mít už něco naběhaného?

Ne, nic takového :-). Členem se může stát kdokoli, koho skyrunning zajímá a třeba o tom teprve uvažuje.

Díky asociaci tak získá nejen výhody ve formě slev, ale především možnost zkonzultovat své 2529

30 26

Datum narození: 20.2.1988 Začínal jako steeplař a v seniorské kategorii se pak začal věnovat středním tratím, zejména osmistovce.

V roce 2005 na mistrovství světa do 17 let v Marrákeši doběhl ve finále na sedmém místě (2000 m př.). O dva roky později se stal v nizozemském Hengelu juniorským mistrem Evropy na trati 3000 metrů s překážkami.

Od roku 2008 se specializuje hlavně běh na 800 a 1500 metrů.

Kromě jiných úspěchů na MS i ME nás Jakub reprezentoval na letních olympijských hrách v Pekingu.V roce 2012 vybojoval na halovém MS v Istanbulu časem 1:48,62 stříbrnou medaili v běhu na 800 metrů a jako jediný z českých atletů získal na tomto šampionátu medaili.

Letos ukončil spolupráci s Daliborem Kupkou a přešel do skupiny Jiřího Sequenta.V příští sezóně se chce soustředit na delší tratě, konkrétně na 1 500 metrů

Jakub Holuša

2717

MŮJ ŽIVOT JE BĚH Mnoho mladých běžců zajímá, jak vlastně vypadají tréninky našich elitních běžců, ale nejen to. Koho by také nezajímalo občas nahlédnout do zákulisí a dozvědět se něco, o čem sportovní novináři nepíší.

Proto s Jakubem neuděláme rozhovor, ale necháme ho každý měsíc poodhalit něco málo ze svého tréninkového deníku i ze svého soukromého života.

Občas prozradí něco ze svých plánovaných akcí, někdy se podělí o pár zkušeností ze závodů, případně napíše, co ho zaujalo.

Spolu s ním, abychom to měli hezky vyvážené, bude psát i skvělá Kristiina Mäki, se kterou jsme vám přinesli rozhovor již letos v červnu.

Pro tentokrát porušíme pravidlo „DÁMA PRVNÍ“ a necháme začít Jakuba. A pokud byste se našich mladých atletů chtěli na něco konkrétního zeptat, napište nám do mailu (behejsrdcem@ gmail.com). Rádi otázky předáme.

TEXT: Iva Kubešová

28

Jakub Holuša OSOBNÍ REKORDY 400m 400m ind.

800m 800m ind.

1000m 1000m ind.

1500m 1500m ind.

Mile 2000m ind.

3000m 3000m ind.

5000m 2000mSC 3000mSC 4x400m

47.29 48.83 1:45.12 1:46.09 2:17.08 2:19.94 3:38.10 3:41.48 3:56.75 5:24.19 8:21.08 8:04.92 15:08.78 5:43.39 8:50.30 3:02.72

Třinec (CZE) 18.07.2010 Wien (AUT) 24.01.2009 Doha (QAT) 11.05.2012 Karlsruhe (GER) 31.01.2010 Ostrava (CZE) 31.05.2011 Stockholm (SWE) 22.02.2011 Praha (CZE) 13.06.2011 Stuttgart (GER) 02.02.2008 Oslo (NOR) 04.06.2010 Praha (CZE) 14.01.2007 Vyškov (CZE) 04.09.2010 Praha (CZE) 19.01.2010 Dubnica nad Váhom 25.05.2013 Marrakesh (MAR) 15.07.2005 Hengelo (NED) 20.07.2007 Helsinki (FIN) 01.07.2012

29

MŮJ ŽIVOT JE BĚH

30

Jakub Holuša, vytrvalec ??

Ano, párkrát už jsem tohle spojení slyšel, nebo si ho přečetl. Určitě to zní velice zajímavě, ale zatím na tohle spojení zapomeňme a zůstaňme na dráze a to hlavně na 1500m.

Po přechodu k Jiřímu Sequentovi by tomu sice vše napovídalo, ale mé starty na silnici či krosu jsou pouze kvalitní trénink. Možná je to i o tom, že běžecká společnost není zvyklá naše nejlepší středotraťaře potkávat na zablácených krosech či mokrých a promrzlých silnicích. Já si myslím, že je to minimálně škoda a možná i špatně. Já sám tento styl přípravy mám velice rád. Jen jsem tuhle cestu na čas opustil, protože jsem byl veden jinak.

řekl už na začátku, stále jsem na dráze a proto je třeba si v pravý čas říct dost a musí se přejít do kvality.

Ukončím to myšlenkou, která bude možná odpovědí pro ty, kteří mají rádi konkrétní čísla. Pokud chcete být minimálně evropský mílař, nemůže pro vás být 10km okolo 30min (možná i pod) nic neřešitelného.

Naopak, měla by to být ,,pohoda“ :-) .

TEXT: Jakub Holuša

Podzim je období tvrdé přípravy, je to hlavně o nabírání objemu a krosy jsou ideální prověrka sily, vytrvalosti, vůle a taky psychické odolnosti, kterou každý běžec potřebuje. Přirozeně nám to zapadá do přípravy. Stejně jako v mém případě i orientační běh, na kterém jsem vyrůstal. Proč se v prosinci neproběhnout na nějakém silničním závodě, když už jste v přípravě docela daleko a úseky už neběháte úplně pomalu.

Vím, že je úplně něco jiného běhat opakovaně kilometry než běžet 10km v kuse, ale právě tohle vám hodně pomůže do dalšího tréninku. Stačí si v hlavě vše dobře nastavit a pak si jen, třeba jako v mém případě, říct, že 10x1km za 2:55 vůbec nic není, když jsem tohle tempo zvládl v kuse. A hned ten trénink jde líp. I proto jdeme touhle cestou.

Velmi důležité je také nachystat se na to vše i po psychické stránce, protože pokud si myslíte, že je to špatně a do krosu nebo silnice se vám nechce, pak si myslím, že ani nemá cenu na start chodit.

Třeba ve Španělsku, Velké Británii či USA je tento styl přípravy zcela běžný a mně se líbí. Ale jak jsem 31

BĚH JE MŮJ ŽIVOT

Kristiinu Mäki, krásku s finským jménem, která si v první půlce tohoto roku posbírala spoustu běžeckých úspěchů, jsme vám představili již v červnovém čísle našeho časopisu.

Na tomto odkazu si můžete celý rozhovor připomenout : http://issuu.com/behejsrdcem/docs/bs___ erven2013final/10 Tenkrát jsme ještě netušili, že Kristi bude muset svou skvěle rozjetou sezónu 2013 ukončit předčasně kvůli zranění.

Nyní je však zpátky, trénuje a připravuje se na příští rok. A vy se můžete těšit na články, ve kterých vám poodhalí, jak trénuje i co dělá ve chvílích volna.

TEXT: Iva Kubešová

32

Kristiina MÄKI * 22.09.1991

OSOBNÍ REKORDY 800m 800m ind.

1500m 1500m ind.

3000m 3000m ind.

5000m 10,000m 10 km Road 10 km Road

2:08.47 2:14.89 4:21.03 4:29.69 9:13.28 9:34.23 16:42.00 35:19.37 38:44 35:08

Praha (CZE) Praha (CZE) Regensburg (GER) Praha (CZE) Dessau (GER) Praha (CZE) Tábor (CZE) Domažlice (CZE) Praha (CZE) Praha (CZE)

04.06.2013 27.01.2012 08.06.2013 17.02.2013 31.05.2013 16.02.2013 16.06.2013 04.05.2013 26.09.2010 30.09.2012

http://www.all-athletics.com

33

BĚH JE MŮJ ŽIVOT

34

Někdy prostě potřebujeme nakopnout „PROČ BĚHÁŠ? CO TĚ NA TOM BAVÍ?“ NA TYTO OTÁZKY EXISTUJE MNOHO ODPOVĚDÍ. NĚKDY ALE ANI TA NEJOBSÁHLEJŠÍ VĚTA NEDOKÁŽE POPSAT SKUTEČNÉ POCITY BĚŽCE. JÁ JSEM DONEDÁVNA ŽILA V PŘESVĚDČENÍ, ŽE BĚH JE MŮJ KONÍČEK, KTERÝ MĚ NAPLŇUJE. ODPOVEĎ, ŽE MĚ TO BAVÍ, MI TEDY ÚPLNĚ STAČILA. V LÉTĚ TOHOTO ROKU JSEM ZAŽILA SVÉ PRVNÍ ZRANĚNÍ. PŘIZNÁM SE, ŽE TO BYLY PERNÉ CHVILKY, TEDY HODNĚ MÍRNĚ ŘEČENO. DO TÉ DOBY JSEM NEVĚDĚLA, JAKÉ TO JE BÝT DVA MĚSÍCE MIMO. ŘÍKÁ SE, ŽE ATLETIKA VÁS NEKOPNE JAKO HOLKA. JSOU TO KECY! MĚ TOTIŽ KOPLA POŘÁDNĚ. UKÁZALO SE, ŽE BĚH PRO MĚ NENÍ JEN KONÍČKEM. JE TO ZPŮSOB ŽIVOTA.

PARADOXNĚ MI TENHLE FAKT, TUHLE DŮLEŽITOU PRAVDU, UKÁZALO AŽ ZRANĚNÍ. VZALO MI SÍLU NA ZAČÁTKU A NA KONCI MI JÍ VRÁTILO DVOJNÁSOB. PSYCHICKY MĚ ZOCELILO. VRTKAVÉ MYŠLENKY O TOM, JESTLI TRÉNINK DÁM, NEDÁM, JESTLI PŮJDU BĚHAT NEBO NE, KDYŽ JE VENKU TAK ŠKAREDĚ, JSOU PRYČ.

SPADNOUT AŽ DOLŮ, CHVÍLI TAM BÝT, VYŠKRÁBAT SE NAHORU A OPĚT ZKUSIT LÍTAT. TO MĚ NA TOM BAVÍ. DODÁVÁ MI TO TEN ÚŽASNÝ POCIT, KTERÝ ZAŽIL KAŽDÝ OPRAVDOVÝ BĚŽEC. NEJDE O TO JEN PŘEŽÍVAT, ALE ŽÍT. NEJDE O TO JEN BĚHAT, ALE BĚHAT SRDCEM. KRISTIINA MÄKI

35

40 36

1 1 0 2 o r P Ecomotion/ Pavel PaloncĂ˝

41 37

Představujeme

Pavel Paloncý (*1984) Narodil se v Kroměříži, pracuje jako překladatel, fotograf a příležitostný reportér na volné noze. Věnuje se především orientačnímu běhu a horským běhům, horskému kolu, kajaku nebo nejlépe všemu dohromady – závodům adventure race.

Jako 18tiletý dokončil v roce 2003 M ČR v survivalu – Jesenického Tvrďáka, postupně přidal horský orientační běh, rogaining a v roce 2006 i adventure racing. Tyto závody nabízí množství disciplín, trvají i několik dní. Průlomový byl rok 2011, kdy závodil v různých mezinárodních týmech ve vzdálených a odlehlých končinách (Chile, Brazílie, Čína). Tyto závody prokládá vlastními výpravami a akcemi.

Se zážitky z jeho cest, s reportážemi ze vzdálených zemí a z náročných závodů se můžete nyní pravidelně seznamovat v našem časopise.

Více o Pavlovi, jeho tréninku, závodech a aktuálních plánech najdete na jeho webových stránkách http://ar2.palonc.org/

38 42

Ecomotion. Tento název ve všech fanoušcích adventure racingu vzbuzuje úctu a touhu. U čtyř lidí v ČR také vzpomínky (V roce 2004 zde obsadil český tým ve složení Ondra a Petr Bloudek, Tomáš Vaněk a Jitka Černá 2. místo) .

Když se přede mnou v roce 2011 objevila reálná možnost se postavit na start tohoto závodu s brazilským týmem Selva Aventura, chvíli jsem váhal.

Přece jen neznámé prostředí, Brazíle, džungle, všelijaká havěť, cizí tým. Když jsem se ale potkal na ostrově Chiloé s dvojnásobným vítězem tohoto závodu Paulem Romerem a ten prohlásil: „Opravdový zážitek je jít do toho se samotnými Brazilci.“, nebylo co řešit.

Všichni mě varovali, jak tam bude horko, rozhodl jsem se tedy nic nepodcenit, zkrátil jsem pobyt v Chile a do Brazilíe vyrazil více než týden před samotným závodem.

Většinu času jsem pobýval v Sao Paolu s týmem, který jsem už znal z Patagonie. Caco, Marcelinho i Rose v týmu zůstali, jen jsem nahradil Ricarda, který se mezitím vydal na dráhu mnicha a odcestoval do Tibetu.

AdventureCamp Hned druhý den po příletu do Sao Paola jsme ještě vyrazili na AdventureCamp – krátký cca 4hodinový survival nedaleko Sao Paola. První setkání s brazilskou džunglí proběhlo úspěšně.

Tým vyhrál kategorii čtveřic (z týmu pro Ecomotion v něm byli jen Caco a Marcelinho) a mně se podařilo vyhrát kategorii jednotlivců. Vzhledem k tomu, že mě Caco dohlašoval na poslední chvíli a ještě půl hodiny před startem nebylo jasné, jestli bude dostatek single kajaků a budu moct oficiálně závodit, tak jsem závodil bez čísla, na což na kontrolních stanovištích nebyli vůbec připraveni. Neměl jsem číslo, byl jsem zarostlý po dvou měsících v Jižní Americe, o hlavu větší než většina brazilců, portugalsky jsem neuměl, oni zas neuměli anglicky a španělsky jen někdy. Velice rychle se tak rozšířily zkazky, že se po trati řítí „El Checo“ (Čech). Po závodě jsem si dal pár piv, poskytl rozhovor ve španělštině a bylo hotovo, vzbudili jsme docela rozruch. Každopádně to byl slibný začátek.

Příprava podpůrného vozu na EcomotionPro

4339

Capoiera, tedy technický brífink

Na samotném Adventure Campu pro mě nebylo nejzajímavější vítězství, jako spíš poznatek, jak v Brazílii tyto závody probíhají. Závodu se účastnilo snad 500 závodníků, k tomu tam měli různé kratičké kategorie pro děti, kterých tam bylo také požehnaně a dostalo se jim všem spoustu pozornosti. Naprosto jiný svět oproti tomu našemu.

Těžko ale srovnávat, když je poblíž více než desetimilionové Sao Paolo… Čas před závodem jsem vyplnil jednoduše – 40 44

běžecké tréninky v parku Ibirapuera, servis a čištění kola (ty jsme po AdventureCampu všichni odevzdali týmovému mechanikovi), pádlování u Víti Vaníčka na olympijském kanále na USP (Universitao de Sao Paolo) a běháním na čínskou, posléze i českou ambasádu v Sao Paulu (Tady bych chtěl poděkovat české ambasádě v Sao Paulu, nakonec se mi podařilo získat vízum až díky jejich intervenci, čímž mě de facto zachránili.)

Na kanále se kromě klasických kánoí a kajaků prohánělo všechno možné – skify, osmiveslice,

outrigger kánoe, surfski kajaky, SUPy (Stand-Up Paddling) a všelijaká jiná havěť.

Den závodu se blížil a postupně pronikaly různé zvěsti. Jedna z nich byla, že start bude na ostrově, a že poslední noc před závodem budeme již na tomto ostrově spát. Nebylo to tak úplně mimo mísu, vzhledem k tomu, že se konal na úplném jihu provincie Bahía, tedy v místech, kde v roce 1500 poprvé přistál Angel Cabral a objevil Brazílii.

Podtitul závodu zněl „rediscover Brazil“ a organizátor prohlašoval, že sice půjdeme po stopách Angela Cabrala, ale že si Brazílii objevíme znovu a po svém.

Technický brífink před závodem byl především stylový. Nejprve předvedla své umění skupinka domorodých indiánů, pak nám místní omladina „zatancovala“ tu nejlepší capoeiru, jakou jsem kdy viděl, představily se všechny týmy, zazpíval nějaký místní umělec stylu Jiřího Schmitzera a organizátor nám řekl, že vše podstatné se dovíme zítra v přístavu před odjezdem na loď. Tak poslední noc nakonec nestrávíme na ostrově ale na lodích.

Den před startem se vše trošku zadrhlo, pořadatel pár minut před plánovaným transportem závodníků ke startu zjistil, že v autobuse není dost místa. Tak jsme sehráli frašku, kdy jsme z klobouku

tahali čísla týmů, na které se dostane a na které ne.. aby se na konci zjistilo, že se nakonec stejně dostane na všechny.. ztráta dvě hodiny, pohoda.

Ve startovním městě dostáváme dvě sady map – sadu tvoří dvě mapy, jedna zhruba velikosti A0.. a druhá tak dvakrát větší. Čeká nás Celkem asi 650 km, z toho zhruba polovina na kole, 180 km treku, 130 km pádlování a 8 km na koni a jedno kilometrová šplhání po laně (jumarování) na kopec.

Start je na otevřeném moři, poslední noc před spíme na lodích.

Začínáme pádlováním asi 7 km k pobřeží dalších 8 km nějakou zátokou, pak krátkej bike asi 33 km podél pobřeží , pak dlouhý 85 km trek, nejdřív po pobřeží, později do vnitrozemí, na kopec, pak se to 4 dny různě střídá a končíme asi 55 km po řece na lodích, až nás to spláchne do oceánu, a tam je cíl.

Tolik mapa na první pohled.

Velkou část půjdeme ve šlépějích Angela Cabrala.

Ten se vylodil, pokácel pár stromů, zabil pár domorodců a prosekal se na nejvyšší kopec v okolí, který podle toho dostal jméno Monte Pascual (Velikonoční hora – vyšel tam na velikonoce).

Domorodci nejsou na skladě a sekyra není v povinném vybavení, takže i stromy necháme stát. Jen na ten kopec vyjdeme taky. Ale zpátky k závodu.

41 45

Tudy poběžíme

Vyplouváme Večer odplouváme na otevřené moře a tam máme strávit noc. Nějak jsem nestihl zabrat matračku na spaní, tak jsem si ustlal asi na pěti záchranných vestách. Moře příjemně houpe, se svítáním se naše tři bárky probouzí k životu a postupně přesedáme na kajaky. A to už kolem krouží vrtulník, lodě, fotografové a všechno se schyluje ke startu. Tak změna, start nebude z kajaků, ale z vody. Ono jí je tam asi po pás.

START! Ozval se výstřel z pistole, parník zahoukal a jedem. Rosangela na háčku zběsile roztáčí pádlo jak větrný mlýn, do vedení jde velice rychle Paul Romero s týmem QuasarLontra. Postupně se celé startovní pole řadí do vláčku a jako dlouhá nudle pluje někam k pobřeží. Koukám na buzolu a měli bychom plout trochu více doleva. Chvíli nad tím přemýšlím a časem vystupuju z nudle a jedu svou cestou. To že někam jede první tým, ještě neznamená, že to trefí přesně. Koneckonců jediné, podle čeho se mohou orientovat, je buzola, stejně jako my. Evidentně tuto úvahu provedlo více týmů a nudle se postupně mění ve flotilu, kdy každý zkouší štěstí se svým kurzem. Ústí zátoky jsme trefili přesně, pokračujeme dál zátokou, ale pádlování nám moc nejde. Mám co 42 46

dělat, abych uřídil větrný mlýn před sebou, Caco s Marcelihhem jsou až za námi. Celkově jsme někde ke konci pole (cca 30. místo) a od vedoucího týmu dostáváme v prvním depu zhruba 20 minut.

Další etapu – 30 km MTB v podstatě podél moře – měníme ve stíhačku. Už při kličkování z města předjíždíme několik týmů, abychom se na konci etapy posunuli na zhruba na 16. místo zhruba se stejnou ztrátou. Přezout, zchladit se a vyrazit na první pořádnou etapu – 85 km treku.

Je půl druhé, Slunce to pere na maximum a my to rveme po pláži. Postupně míjíme další týmy a já se začínám smažit ve vlastní šťávě. Chci-li běžet stejně rychle jako Brazilci, musím ve skutečnosti běžet rychleji. Zatímco jim stačí se osvěžit jednou za dlouho, já se musím máčet prakticky pořád.

A tak při přebíhání každého potoka tekoucího do oceánu do něho hrábnu, čepicí naberu vodu a polívám se. Jedině tak to jde vydržet. A předbíháme další týmy…

Asi po hodině přichází první nepříjemné zjištění a následná volba. Jak se polívám vodou, tak se mi začínají dřít mokrá stehna o sebe (prostě vlk). Buď se budu polívat a rozedřu si je, nebo se nebudu polívat a pak se asi upeču. Pečenej se nedá závodit, rozedřenej jo, takže volba je jasná. Dál to pořád to poměrně rveme, už jsem ztratil přehled,

kolik týmů jsme vlastně předběhli, ale když jsme dotáhli švédským tým AXA Sportsclub (tým Mikaela Lindnorda posílený o Petriho Forsmana), bylo mi jasné, že jsme někde vepředu. Petriho by člověk poznal kdykoli, pořád se tváří stejně, mírně řečeno naštvaně, finsky.

Asi po čtyřech hodinách běhu po pláži jsme cvakli poslední plážovou kontrolu a najednou jsme téměř na čele závodu. Potkali jsme se se dvěma vedoucími týmy (QuasarLontra a Oskalunga Medley) a vydali se do vnitrozemí. Postupujeme v poměrně velké skupině, kde kromě nás jsou jak přední brazilské týmy (Tratomundo, Oskaba), argentinský tým Cristagua, tak mezinárodní tým AdventureCamp, kde se sešli brazilec Zolinho, úřadující mistři světa Trator a Arnau Julia Bonmátí z týmu Buff Thermocool a Sessel Elmstrom z Dánska. Brazilci a Argentici časem odpadají, začíná se stmívat a čeká

nás poměrně nepřehledná pasáž ve změti cestiček (i když co je na mapě 1:100 000 přehledné?) a tak zbylé týmy necháváme jít, vytahujeme čelovky, tankujeme vodu a podobně.

Přichází úplná tma, ale nám se daří proplést se cestičkami a za chvíli jsme zase pohromadě s AdventureCampem. Někde v dálce za námi vidíme hordu světýlek, zrychlujeme a mizíme do džungle.

Pořád běžíme, s Arnauem si vepředu vzájemně hlídáme mapu a zkoušíme dotáhnout týmy před námi. Postupně přichází babylon – španělština, portugalština, angličtina jen lítá, do toho Arnau něco zahlaholí katalánsky – a taky se hlásí o slovo křeče. V Brazílii sice mají spoustu různých potravních doplňků, energetických tyček a bůhví čeho všeho, ale hořčík a minerály tam vůbec nevedou.

Nikdy jsem s tím problém nemíval, ale asi to je

Depo před příjezdem

43 47

Depo po příjezdu

důsledek horka a místní stravy, několik hodin tak běžím na pokraji křeče, což v kombinaci s rostoucím vlkem vypadá, jak kdybych běžel stylem „oživlé dřevo“. Láduju do sebe pytlíčky soli z hotelu a z letadla a časem se to nějak stabilizuje.

U kontroly ve vesnici se občerstvujeme, a nejenže nás tam dotahují Švédové, ale také odkudsi z džungle se vynořila Oskalunga a dle místních ztrácíme na první tým necelou půl hodinu. Povzbuzeni tak vyrážíme společně s týmem AdventureCamp, postupně jim utíkáme, přichází půlnoc a začíná pršet a to je naposled, co jsme je viděli v závodě. (Pak jsme se dozvěděli, že po této disciplíně vzdali kvůli puchýřům).

Musíme vyjít na Monte do Pascual (velikonoční horu), tam v protisměru potkáváme vedoucí QuasarLontra a za tropického teplého slejváku dorážíme do depa.

48 44

Procházka s kolem Další etapa, 30km na kole po cestě vypadá na mapě oproti treku jako procházka. Opak je ale pravdou. Kolo je ještě brutálnější než trek. Jílové cesty se za deště mění v jedno velké oraniště, na kterém nejenže nejde jet, ale po chvíli nejde kolo ani tlačit. Jílovité bahno vytvoří na kolech ohromné a těžké papuče, že ani neprojdou rámem a je konec. Často je tak nejvýhodnější kolo namočit v nějaký kaluži a nést ho na zádech. Závodníci i kola dostávají zabrat. Jsme od bahna od hlavy až k patě. Když si utřeme dlaně do kalhot, tak vypadáme spíše jak Sauronovi skřeti se znakem bílé ruky.

Ta, kde to nejde jet, se kola nosí, tam, kde to jde jet, se lámou řetězy, patky i přehazovačky jak na běžícím pásu. Ani náš tým nebyl výjimkou, já lámu patku a Caco má „cvrka“ na kazetě na obě strany.

Moc velký rozdíl to není, do kopce se stejně jet nedá a z kopce to samospádem dopadá podobně.

V závěru etapy se nás dotahuje tým AXA a Petri (Forsman) také koloběžkuje na kole. V tu jedinou krátkou chvíli, když jsme takhle koloběžkovali vedle sebe, tak to bylo poprvé a asi naposled, kdy mám pocit, že snad změnil výraz a chvíli se i smál.

V depu předávám Franovi náhradní patku a kluci dostávájí instrukce od Caca, ať vymění řetězy a pláště. Budou to mít těžké. Další trek je sice krátký, rychlý ale nebude.

Na další trek z Itamaju vyrážíme s asi tříhodinovou ztrátou na vedoucí tým, ale stále před Švédy. Nechápu, co tam nacvičovali, protože naše depa jsou doslova tragická.

Strávili jsme tam skoro tři čtvrtě hodiny a to jsou nám k dispozici Fran a Nescau. Zkrátka v depu není moc co řešit – převlíct, přezout, vzít trochu jídla, natankovat vodu a nazdar.

49 45

Když se vyčasí tak je krásně.. a horko

Nahoru a dolů Další trek je krátký, ale jdeme do kopců, nejdříve se škrábeme džunglí na nějaký vrcholek k rádiové budce a pak se různě musíme vymotat mezi stolovými horami do vesnice Faz Vitoria. Cestou na kopec potkáváme v protisměru vedoucí QuasarLontra. Evidentně nemají radost, že nás vidí, protože jsme je zase stáhli asi na rozdíl půl hodiny.

Cestou zpět zase potkáváme tým AXA a to je naposled, co jsme je viděli. (Podle dalších zpráv tým vzdal, protože Petriho kousnul had. Je v pořádku, nicméně by mě zajímalo, jestli se u toho i nějak tvářil, nebo jen dál vypadal naštvaně jako pořád).

Cestou se občerstvujeme vším, co v džungli roste – kakao, banán, kokos… Trek nakonec asi o 6km prodloužili a depo přesunuli, protože kvůli vytrvalým dešťům by se tam s autem nikdo nedostal. Kousek před depem opět potkáváme Paula Romera s Quasarem, ale v depu opět ztrácíme. Vzhledem k tomu, že některé činnosti si musí každý člen týmu udělat sám, tak využívám volný čas ke spánku a v depu naspím skoro půl hodiny.

Přichází druhá noc, prší a vyrážíme na 60 km kola.

Už se z toho začíná stávat pravdilo, že kryž prší, tak jedeme na kole a objevují se hlasy, že jestli budou všechny etapy vypadat jako ta první, tak to v limitu 5 dní nikdo nestihne. Uvidíme…

48 46

Cestou Caco usíná, jdem si na čtvrt hodiny lehnout na náměstí nějaký vesnice po cestě. Ze čtvrt hodiny je hodina, budím se naprosto zmatený, kde to jsem, ale při pohledu na kolo a holeně se mi vše rychle vrátí. 60 km v bahně moc neubíhá, takže je jedeme celou noc. Řetězy i jiné části kola chrastí jak orchestr. Oni ty řetězy snad nechali původní?

Tohle nedopadne dobře… Od neúspěšných pokusů zacvaknout bahenní cyklotretry do pedálů mám rozedřené holeně a nohy mám pokryté několika vrstvami bahna a krve.

Nad ránem dorážíme do depa a vydáváme se na dost neurčitý trek. Opět je poměrně krátký, asi 25 km, ale zase po nějakých pěšinkách v džungli, které tam občas ani nejsou. Doposud jsme šli víceméně čistě, přichází první mapové chyby, kakao, banány, i tak ale dle tvrzení domorodců jsme asi hodinu za vedoucími „gringos“. Někde v džungli jsem ztratil čepici, tak jsem si z mapy poskládal krásnou večerníčkovskou čepici. K čemu všemu se ta mapa hodí…

Závěr už se poměrně šouráme, Caco má puchýře.

To já mám chodidla až překvapivě ve výborném stavu, asi půl hodiny „osobního volna (spánku)“ v každým depu, kdy se nohy vysuší, udělá svoje.

Co mě ale sužuje, je vlk. Už dosáhl monstrózních rozměrů i síly. Cyklokalhoty mi srostly s nohama, už je asi nikdy nesundám…

Kůň, vlk a zkratka Procházíme kolem obří stolové hory, kde je natažen asi kilometr lana a tam bychom měli asi za 25 hodin jumarovat. I když.. organizátoři očekávali, že tady budeme za 40 hodin a už jsme na cestě 60 hodin .. Takže bůhví.

Nahoru se škrábe nějaký tým a je mi jasné, co se stalo. Závod byl zkrácen – 4 etapy tvořící okruh byly vzhledem k počasí a celkově pomalému tempu zrušeny. Takže teď nebudeme pokračovat na kole – ale vyrazíme rovnou na koni na jumarování!

A k tomu povinný spánek! Jóó.

Hned spřádám plány na rychlé depo. Během příštích třech kontrol si musíme vybrat povinnou tříhodinovou zastávku (ale můžeme ji rozdělit), pojedem 5 km na koni k jumarování a vybereme si část povinné zastávky.

Nadšení ale rychle vyprchá, to když se kůň potká s vlkem. Vzhledem k monstróznímu vlkovi si jízdu na (miniaturním) koni vůbec neužívám, ještě že mi na

těch fotkách nejde vidět pořádně do obličeje. Cesta z depa začala sešupem po dlažebních kostkách, což se nelíbilo jak koňovi, tak vzhledem k tomu, že jsem nohama nevešel pořádně do třmenů, tak ani mě. Alespoň jsme to zhučeli rychle. Na jumarování si nejprve odspíme povinnou hodinu, pak jumarujeme nahoru deset délek (kilometr) . Nejdříve jen do mírného svahu, postupně se zvedá, až to je regulérní šplhání nahoru. Organizátor ale nemá problém nás všechny pustit na jedno dynamické lano, takže když někdo pořádně zabere, ostatní se houpou.

Na vrcholku hory nám předvedli bezpečnost po brazilsku: „Tady se odvažte a běžte opatrně k té tyči támhle. Ale běžte radši po trávě, všechno je mokré a skála klouže.“ upozorňuje nás organizátor. Nemají problém natáhnout kilometr lana, ale posledních pár metrů se jim asi už jistit nechtělo.

Slanit kilometr dolů, přetrpět jízdu na koni a sednout opět na kolo. Máme před sebou královskou a rozhodující etapu 105 km na kole po místních 49 47

bahnitých cestách. Všechno nasvědčuje tomu, že to bude jak doposud. Přichází tma (3. noc), začíná pršet a my sedáme na kolo.

Kudy tudy do Monte Pascual?

Bohužel je to ještě horší. Věděli jsme, že mapa je aktualizovaná jen v místech, kudy se předpokládá, že pojedeme. Jinde je hodně… přibližná. První polovina etapy umožňovala v podstatě dvě varianty. A zvolili jsme tu špatnou. Mapa už nesedí ani přibližně, asi hodinu jezdíme sem a tam a hledáme cokoli, co by souhlasilo s mapou. Po asi

hodinovém nočním hledání přicházím s jasným návrhem: Vrátíme se do depa a pojedeme tou druhou variantou, ta vypadala rozumně (kousek jsme po ní šli v závěru trekové etapy). Všichni souhlasí a vracíme se.

Po chvíli potkáváme domorodce, čímž opouštíme plán vrátit se do depa a jet jinudy. Asi čtvrt hodiny nám složitě vysvětluje, kam máme jet.

Nerozumím mu ani slovo, jen poslední větu jsem pochopil. „…tam se zeptáte dál“ uzavírá. Příště až budeme něco takového řešit, tak se radši vyspím.

Jedeme po nějakých cestách, co nejsou v mapě, ale aspoň jedeme nějakým směrem. Po hodině a půl dojíždíme ke stavení a situace se opakuje. Je noc, jsme uprostřed ničeho, mapa nesedí a vůbec nevíme kam máme jet. Jsme prostě v pr.....

Po chvíli se doboucháme na dalšího domorodce, ten zas dlouze vysvětluje kam jet dál, to už ale nevnímám, jak jsem řekl, tak jsem udělal, rozbalil mapu a na ní usnul. Takhle velká mapa je doslova univerzální.

Asi při čtvrtém kole směrování od domorodců (kdy stále nevíme, kde jsme, jen kterým směrem je kontrola) Caco proráží během krátké chvíle plášť a já lámu přehazovačku. Jestli jsme předtím

48 48

byli v ..., no však víte, kde, tak těžko říct, kde jsme teď. Za této poměrně zoufalé situace jdeme na hodinu do nějaké stodoly spát.

Ráno stále prší a jet se povětšinou nedá. Pomocí tuby z gelu opravujeme plášť (toto vypadá na čistě český trik) a moje kolo předělávám na jedinou rychlost. Po pár kilometrech nás vítá řeka, kde myjeme sebe i kola, narážíme na širokou cestu a konečně sedáme na kolo a dá se říci, že jedeme.

Slunko zase praží, dorážíme do vesnice Monte Pascual, kde máme další dvě povinné hodiny přestávky.

Je to už tři dny, co mám srostlá biková kaťata s vlkem na vnitřní straně stehna, ale tyhle dvě hodiny představují ideální příležitost, jak vlka vysušit. Kontrola je na travnatém náměstí, nechci vás pohoršit, lidové vrstvy, čím se přikryju? No přece mapou! A tak oděn jen do mapy si odkroutím povinné dvě hodiny spánku a pokračujeme na kole. Zbývá asi 50 km, ale jak celý den pražilo, tak se to dá i jet.

První část se vymotáme poměrně dobře, závěr už je slabší, nejsme se schopni shodnout kam jet, jedeme prostě někam do kytek a do města, kde je

depo, příjíždímě z úplně jiné strany. Musíme tak požádat domorodce, aby nás převezli přes řeku, která město rozděluje na dvě části. V depu mě opět čeká půl hodiny spánku jako bonus… škoda.

Vyrážíme na poslední trek, asi 35km. Pak už jen kolo a loď a Chegada (cíl). Tak tedy trek, povětšinou po břehu oceánu. Nejdřív se k němu ale musíme dostat. A cesta tam nevede. Takže rubačka, džungle, plot, ostny, bahno písek, už je mi to nějak jedno, hlavně, že jsme na břehu. Cacovi se vrací puchýře, některé části v písku tak jde bosky a na gumě, už je to boj.

Začíná svítat, občas musíme vyjít nad nějaký útes a naskýtají se nám tak úžasné výhledy na pobřeží.

Občas po cestě rozmlátím nějaký kokosový ořech a napiju se, paráda. Později se ale do našich řad opět vkrádá babylon, začíná se usínat, teď se mi hodí ty spací bonusy z depa.. Caca šlo probudit lehce, stačilo něco houknout anglicky, horší to je s Marcelinhem, angličtina, španělština nefunguje, hůlku po ruce nemám, jediný postup tak je probudit nejdříve Caca a ten probudí Marcelinha. Jak to ale dělala Rose, to nechápu. V depu skoro nic nenaspala a teď taky nevypadá nijak ospale.

49

Tak co nás ještě čeká?

Jsme na trati něco málo přes 105 hodin a zase v depu. Poslední bike už je poměrně přímočarý – nejdřív 40 km proti proudu řeky, pak 15 km z kopce.

A už je to tady zas, sedáme na kolo, přichází tma a déšť. Oproti ostatním etapám to ale teď žádný drámo nebylo. Vedeme kolonu asi tří dalších týmů, tu a tam někdo zakleje a začne nýtovat, nikdo se už nad tím nepozastavuje.

Jsou s námi tři další týmy a tak rozvíjím s Cacem teorii o rychlém depu.

V principu by se šlo nalodit téměř bez zastávky depu. Jenže si sednem a teorie bere za své, bonusová půl hodina a tak dále… Řeka není vůbec těžká, ale je v ní dost větví a občas musím drbnout do Marcelinha na háčku pádlem, aby se probral a vyhnuli jsme se větvím. Svítá, začíná 6. den závodu a blížíme se k oceánu, tedy do cíle.

Po deváté ranní, konečně objedeme město, vylodíme se na molu a dobíháme po 120 hodinách do cíle.

48 50

Cíl!

Cíl mění všechno. Jsme tady, konečně. Na tohle jsme se celou dobu těšili. Jsme zpátky na slunné pláži a užíváme si ten pocit, kdy jsme to zvládli.

Díky kluci, díky týme! Jsme tady. V cíli na devátém místě na Ecomotion.

A teď snídaně! Nejdřív si teda dáme sprchu, jsme stále od bahna. Adrenalin postupně opadá a jak opadá, začíná pracovat hlava.

A ze zážitku se stává zkušenost, kterou začíná hlava zpracovávat. Bylo to pro mě hodně silný, zajímavý a poučný. Jet závod v naprosto jiném terénu, než na jaký jsem zvyklý, a také hlavně s brazilským týmem. V džungli se člověk pohybuje úplně jinak. Větší změna však pro mě byl brazilský tým. Mají úplně jinak rozložené silné a slabé stránky, než bych čekal. Dokud jsme byli ostražití a vzhůru, tak výborná navigace a rychlost na treku nás udržovala prakticky na špici závodu. To jsme ale ztráceli tragickými depy, jak rychlostí v nich, tak ne úplně ideální souhrou s podpůrným týmem.

To mě napadlo hned jako první, když by se někdo zeptal, co jsme udělali dobře a co špatně.

Přemýšlím, jak těžký to byl vlastně závod. Strávili jsme tam pět dní, ale naspal jsem toho poměrně dost (celkově snad 10 hodin), a ani jsme to tak nervali, protože to v tom terénu často ani nešlo.

Ale přesto byl něčím těžký… možná tím horkem?

Z těchto úvah mě vyhodí sprcha a hned se mi dostane částečné odpovědi. To když smyju několik vrstev krve a bahna a zjistím, co všechno mám v sobě. Dyť já tu mám soukromou džungli.

Přinesl jsem si spoustu nejrůznějších bodců, trnů, ostnů, háčků a jiné havěti, která však nejde na první pohled vůbec vidět. Všechno to má buď barvu kůže nebo je to průhledný. To je asi první rozdíl mezi brazilskou a patagonskou džunglí.

V Patagonii džungle vypadá neprostupně a nepřátelsky, ale když tím člověk nakonec nějak projde, většinou to zanechá jen kosmetické škrábance. Brazilská džungle jde do hloubky, pod kůži. Ještě v srpnu jsem našel v sobě pozůstatky brazilské džungle. Ale zážitky byly ještě hlouběji.

Jsem vděčný všem, kteří na mě mysleli a drželi palce. Velký dík si zasloužili kluci z podpory týmu (Fran a Nescau) a celý tým Selva Kailash. Stejně tak i moji sponzoři- firmy Warmpeace a SanaSport, i všichni tady v ČR, Chile i Brazílii, kteří mi pomohli se na tento závod podívat.

TEXT: Pavel Paloncý http://ar2.palonc.org/

49 51

NIKE AIR PEGASUS 30 FLASH

52

Běžecká obuv z kolekce

Nike Flash Pack Návrháři Nike čerpali ze zkušenosti běžců, kteří jsou zvyklí vyrážet do terénu za temných zimních měsíců, a vyvinuli kolekci Nike Flash Pack, modelovou řadu reflexních a voděvzdorných bot, které ochrání běžce i v zimním období.

Nabídku tvoří boty šesti stylů: Nike LunarGlide 5, Nike Air Pegasus 30, Nike Free 5.0, Nike LunarEclipse 3, Nike Zoom Structure 17 a Nike Zoom Vomero 8. Každá bota má jedinečný reflexní potisk, který během dne zůstává nenápadný, ale v nočních světlech ožívá a běžci jsou díky němu vidět.

Aby boty byly voděvzdorné, použili návrháři třívrstvou síťovinu, která odpuzuje vodu, aniž by omezovala prodyšnost. Hustě tkaná síťovina tvoří jazyk boty, který je potažený trvanlivou vodoodpudivou (DWR) prodyšnou vrstvou. Mikroflísové lemování v místě prozutí a podšívka jazyka přispívají k udržení nohy v teple.

Tři příklady stylů, v nichž se boty vyrábějí: •

Nike LunarGlide 5 Flash: Běžcům s mírnou až střední pronací poskytuje Nike LunarGlide 5 Flash výjimečné tlumení a podporu prostřednictvím technologií Lunarlon, Dynamic Support a Nike Flywire.

•

Nike Air Pegasus 30 Flash: S třicetiletou tradicí jsou boty Pegasus vzorem pohodlí, neutrálního tlumení a trvanlivosti. Třicátá generace má propracovaný svršek pro lepší fixaci a díl Nike Zoom v podpatku pro citlivé tlumení s nízkým profilem.

•

Nike Free 5.0 Flash: Díky osmimilimetrové mezipodešvi se Nike Free 5.0 řadí doprostřed spektra mezi boty, které navozují pocit běhu naboso, a tradiční atletické boty. Technologie Nike Flywire zajišťuje dynamický, dokonale padnoucí střih a dělené ohybové drážky Nike Free nabízejí flexibilitu chůze naboso.

53

54

Vybavte se na noční běhání

Bez čelovky není zimní běžecká výbava kompletní. Pokud nemáte čas běhat přes den, krátké dny vás donutí vybíhat do tmy. Jak si ale vybrat správně?

55

Trénink

Někdo si možná řekne, že přeci stačí koupit obyčejnou čelovku za pár desetikorun. Posvítí, tak o co vlastně jde. Ale kromě toho, že podobné levné varianty nebudou rozhodně svítit dostatečně jasně, tak se nám také výrazně prodraží jejich provoz. Obvykle se do nich dávají ploché baterie, které moc dlouho nevydrží a také diody odchází poměrně brzy. Výsledkem bude nejspíš problikávající, špatně svítící věc, kterou brzy odložíte na dno skříně.

Na běhání se vám rozhodně vyplatí poohlédnout se po výkonnějších čelovkách. Jak se ale v té záplavě typů a značek vyznat?

Je důležité si říct, co od čelovky očekáváte. Podle toho se budete dívat na její váhu, odolnost, výdrž svícení, možnost regulace či nastavitelnost a stabilitu při otřesech.

Jako běžci určitě oceníte, když čelovka bude lehká.

Je jasné, že budete hledat takovou čelovku, která bude mít optimální výdrž při optimální hmotnosti.

Také je dobré zajímat se o odolnost proti poškození a vlhkosti.

Dávejte si pozor na rozdíl mezi vlhkuvzdorností a vodotěsností. Vlhkuvzdorné jsou určené do mlhy, případně do slabého deště, ale silné sněžení nebo průtrž mračen už zřejmě neustojí. Vodotěsné čelovky můžete klidně ponořit do vody (hloubku většinou výrobce specifikuje) Jednotlivé druhy čelovek se také budou lišit v použitých zdrojích světla . Nejpoužívanějším zdrojem jsou LED diody, případně někdy najdete kombinaci LED a halogenové žárovky. LED diody mají oproti běžným žárovkám vyšší výkon při nižší spotřebě energie, jsou malé, rychle se rozsvítí a jsou odolné vůči nárazům.

LED diody můžeme dále ještě rozdělit na klasické a výkonné. Čelovky s těmi klasickými LED diodami mívají nízkou váhu i spotřebu, ale mají také menší výkon a bývají napájeny AA nebo AAA bateriemi. Pro běh 56

se příliš nehodí.

Když už jsme u těch baterií, tak si rovnou můžeme čelovky rozdělit do tří základních kategorií • Kompaktní čelovky- baterie je v těle čelovky. Mají celkově nižší hmotnost (ale nerovnoměrně rozloženou), menší počet baterií a tudíž i menší výkon, nemají žádné kabely a bývají většinou na hlavě uchyceny jen jedním páskem po obvodu hlavy.

• Čelovky s bateriovým pouzdrem na týlu hlavy – umožňují lepší rozložení váhy čelovky na hlavě, díky větší kapacitě baterií (většinou AA) jsou výkonnější.

• Čelovky s odděleným bateriovým pouzdrem jsou ideální právě pro zimní období. Tím, že baterii budete mít uloženou u těla (např. ve vnitřní kapse bundy), životnost baterie v mrazech výrazně prodloužíte. Výhodou těchto typů je nízká hmotnost čelovky na hlavě Dalším aspektem při výběru bude samozřejmě to, jak daleko s čelovkou uvidíte. Pro běh potřebujete již výkonnější čelovky, které mají dostatečný dosvit. Je jasné, že pokud budete používat čelovku i pro jiné sporty, rychlejší (kolo, kolečkové brusle, lyže, atd.), dosvit by měl být ještě větší, protože vzdálenost 10 či 20m tam překonáte ve vteřině. Také budete potřebovat vidět dostatečně i okolí, takže čelovka, i když bude svítit 200m daleko, ale jen v uzoučkém kuželu, může vaši bezpečnost značně ohrozit.

Co se ještě může hodit: • možnost blokování tlačítka on/off proti nechtěnému zapnutí, např. v batohu • elektronická regulace vybíjení – čelovka svítí konstantně kratší dobu • možnost sklopit čelovku, abyste neoslňovali Pokud budete čelovku používat v zimě, nezapomeňte, že je dobré, když zvládnete její ovládání v rukavicích.

TEXT: Petr Nový

57

58

TRAIL RUNNER II Silva čelovka Trail Runner 2 je vylepšená silnější verze populární čelovky Trail Runner. Světelný výkon je nyní 140 Lumenů. Trail Runner II je lehká čelovka pro běh a umožňuje vám běhání kdekoliv a kdykoliv. Ergonomická čelenka je mimořádně široká.

Světelný tok Dosvit Dioda + 1x semi-high power LED Baterie Doba svitu Zaostřování / tlumení jasu Hmotnost s bateriemi

www http://www.vavrys-prodejny.cz/ VAVRYS prodejna Praha Lidická 32 150 00 Praha 5

140 lm 55 m 1x High Power LED 3 x alkalické AAA 100 h NE / ANO 120 g

59

VÁNOČNÍ SOUTĚŽ Nenadělil vám Běžíšek nové boty? Nevadí. S námi můžete vyhrát nejen boty z Nike zimní kolekce, ale také skvělou čelovku, nordic walking hole nebo poukazy na fyzioterapii.

Pošlete nám od 10.12 do 2.1 jakoukoliv vaší fotku s běžeckou tématikou (nechte si jí opalcovat) a vyhrajte nové boty z kolekce Nike Pack Shield,čelovou lampu SILVA Trail Run 2 od pražské prodejny VAVRYS, hůlky na nordic walking, nebo 2 poukazy na 60 minutovou terapii v ordinaci FyzioterapiePro.Každý, kdo se zúčastní naší soutěže, má také automaticky slevu 15% na boty Vibram FiveFingers v prodejně Rejoice Praha. Počet palců má pouze informativní charakter, ke kterému bude na konci soutěže přihlíženo.

• 1. CENA: Boty z kolekce Nike Shield Pack, Nordic walking hole Kilimanjaro, poukaz na 60 minutovou terapii ve FyzioterapiePro • 2. CENA: Čelová lampa SILVA Trail Run 2 od pražské prodejny Vavrys • 3. CENA: Poukaz na 60 minutovou terapii ve FyzioterapiePro, Knížka BUĎ FIT S ČT

60

61

Hřebíky pro hobíky Jsou tretry určené jen pro závodící profíky, nebo by měly být ve výbavě každého běžce?

Hodně začátečníků se ptá, zda si mají pořizovat i tretry.

K čemu jsou vlastně dobré a na co se používají?

Tretry jsou určené především pro umělé povrchy, případně pro krosové závody.

Na trénink se občas využijí na sprinty.

Tretry se používají především pro co největší stabilitu, kdy se díky hřebům zabrání „kouzání“ nohy při kontaktu s povrchem dráhy. Hřeby se většinou do povrchu zapíchnou a běžec tak má větší odpich. Hřeby se dají měnit, tedy většinou. Existují i modely, které kvůli hmotnosti vyměnitelné hřeby nemají. Při koupi treter byste měli dostat klíč na jejich povolení či utažení (v nouzi lze použít i kombinačky).

62

Existují různé druhy hřebů – pyramidové, tartanové, válcové, jehlové, stromečkové. Každý typ je vhodnější pro určitý povrch – na tartan, na škváru, či do přírody.

Vnitřek boty bývá přizpůsoben pro běhání bez ponožek, naboso. Tretry mívají někdy kromě tkaniček i suché zipy, aby bota byla na noze správně upevněná.

Rozlišujeme několik druhů treter- na sprinty, na střední a dlouhé tratě a krosové (existují ještě i speciální atletické tretry skokanské či vrhačské, ale těm se věnovat v tomto článku nebudeme)

Název

Použití

Sprinterské tretry Středotraťařské tretry Steeplařské tretry Vytrvalecké tretry

pro tratě 60 m až 400 m pro tratě 800 m až 1500 m 3000 m překážek - minimálně zadržující vodu pro tratě 3 až 10 km

Tretry krosové

pro závody v terénu libovolné kilometráže

www.wikipedia.cz

63

INTERNETOVÝ A KAMENNÝ OBCHOD

S BĚŽECKÝMI POTŘEBAMI Specializujeme se na prodej běžecké obuvi a textilu, atletických treter, výživy, sporttesterů a dalšího příslušenství.

Kromě internetového obchodu www.beshop.cz máme 2 kamenné prodejny v Praze a v Českém Těšíně.

Kromě poradenství poskytujeme v naší pražské prodejně i diagnostiku došlapu.

www.behshop.cz PRODEJNY: LUŽICKÁ 24, PRAHA 2

ŠTEFÁNIKOVA 36, ČESKÝ TĚŠÍN 64

Tretry se liší v uspořádání ocelových hřebů na podrážce, povrchovým materiálem i tloušťkou podrážky.

Sprinterské tretry mají výrazné zpevnění v oblasti podélné klenby chodidla. Pevná podrážka napomáhá k optimální sprinterské technice. Tretry na delší tratě pak mívají ve střední části boty a pod patou tlumící prvky, které pohlcují alespoň trochu nárazy při došlapu.

Začátečníka možná napadne koupit si tretry pro trénink v zimě, aby hřeby zabránily klouzání.

Ale to není příliš dobrý nápad, protože tretry nebývají voděodolné, většinou do nich těžko narvete silnější ponožku a nejspíš vám v nich bude zima. Pokud už budete zvažovat koupi krosových treter, které jsou víc odtlumené a mají v oblasti paty výraznější vzorek, pak byste měli vědět, že jsou určené především běžcům, kteří běhají s došlapem na špičku.

Pro tyto účely je lepší sáhnout po trailových botách, které budou pro běhání v blátě a sněhu vhodnější.

Nike Zoom Rival S 6 Základní ale velmi oblíbená sprinterská tretra díky plastové přední části je tuhá pro dokonalý odraz ale zároveň však pohodlná díky flexibilnějšímu materiálu v zadní části tretry pruh v přední části boty zajišťuje dokonalé obepnutí chodidla vhodná jak pro začátečníky tak pokročilé atlety patří spíše mezi užší tretry 7 hřebů Tretry běžecké na dráhu, krosové a speciální tretry

Vzhledem k faktu, že většina treter je vyráběna tak, aby měla co nejnižší hmotnost (i méně než130g), tak často je životnost boty velmi krátká. Smiřte se s tím, že vám vydrží pár závodů.

Pár příkladů treter od Nike z behshopu.cz. K problematice treter se určitě budeme průběžně vracet a představovat i další modely. http://www.behshop.cz/atletika/bezecketretry/

Nike Zoom Celar

(vyrábí se v pánské i dámské verzi) patří už do kategorie výkonnostních treter, které disponují nižší váhou a kvalitnějším svrškem 5 hřebů jsou velmi tuhé a jako jedny z mála treter, nabízí podporu klenby

65

66

Nike Zoom Maxcat

Nike Zoom Superfly R3

Nejlehčí sprinterské tretry 5 hřebů prostřední část je vyplněna karbonovou destičkou pro zvýšení tuhosti

nejvyšší model sprinterských treter mají stahovací pásek v přední části, podobně jako u Rival S 6 pečlivě propracovaný a příjemný svršek, který eliminuje otlaky jsou používány světovými atlety podstatná část podrážky je vytvořena z karbonových vláken 8 hřebů

Nike Zoom Victory Nejlepší tretry na 800 - 1500 metrů Velice lehké s otvorem v patní části proti zamezení odřenin úponů achilovek 6 hřebů skvělý vzorek na zbytku podrážky, který zaručuje výbornou trakci

Nike Zoom Rival D 6 Jedny z nejpohodlnějších treter Určené na delší tratě (3000 - 10 000 m) Mají relativně měkkou podrážku TEXT: Michal Markup, Iva Kubešová

67

Inov-8 slaví 10 let Příběh s názvem Inov-8 nemůže začít jinak, než představením majitele a zakladatele.

Wayne Edy, od útlého mládí pracoval v obuvnickém průmyslu, kde začínal se strojírenskou přípravou pro vývoj a průmyslovou výrobu sportovních bot. Zde získával nezbytné zkušenosti z pohledu vývoje a výroby. Stejně tak inspirativním způsobem, jako svého času aplikoval ve svých provozech Tomáš Baťa, postoupil i Wayne do obchodně provozních pozic a velmi úspěšně pomohl vybudovat síť sportovních obchodů v Zimbabwe. Ve svých 26 letech získává Wayne řadu prestižních obchodních cen a opouští Zimbabwe.

Následujících 14 velmi úspěšných let pracuje ve skupině Berghaus, kde se zabývá vývojem a výrobou obuvi.

Poté přichází zásadní rozhodnutí: „ Nastal čas pracovat sám na sebe.“ A tak se v severní Anglii rodí Inov-8.

Wayne vzpomíná: „ Mám sportovní i outdoorovou historii, celý život jsem pracoval v obuvnickém segmentu. Dokonale rozumím výrobě, obchodu, znám trh a prostředí.

Tak proč nezaložit značku zabývající se skutečnými potřebami horských běžců? Byl to finanční hazard, investovat přes 300 000 liber do přípravy forem a dalšího strojního zařízení k jedinému modelu (dodnes vyráběný MUDROC 290). Ale byl jsem natolik přesvědčený o kvalitě produktu, že jsem nechal vyrobit kontejner 2 500 párů bez jediné objednávky.“ To bylo v červenci 2003.

V září téhož roku vyhrává Melissa Moon WMRA World Trophy na Aljašce. Na nohách má zapůjčený pár MUDROC 290, stejně jako čtyři nejlepší Angličani. V prosinci téhož roku získává MUDROC 290 prestižní cenu „Výrobek roku 2003“ v magazínu Runners World.

68 62

Obrovská vlna zájmu způsobila, že Inov-8 se stává od ledna 2004 partnerem WMRA. Postupně rozšiřuje svoji kolekci o další krosové modely a zakládá dceřinou firmu ve Spojených Státech.

Kolekce krosové obuvi se stále rozšiřuje a Inov-8 se výrazně profiluje jako výrobce lehké, flexibilní, funkční obuvi s možností výběru tlumení. Nabízí tak alternativu všem běžcům k tradičním tlumivým botám a slaví nečekaně velký úspěch.

Stejnou filosofii aplikuje u výroby batohů a ledvinek. V roce 2007 získává za svůj horizontální systém hydratace v batozích prestižní ocenění – Outdoor Industry Award.

Rok 2009 se zapisuje do historie Inov-8 zlatým písmem. Na trh přichází model X-TALON 212. Po vítězství Geoffreye Kusuro na World Mountain Running Championship, se stává X-TALON 212 nutnou obuví pro všechny výkonnostní krosaře.

Po šesti letech existence značky Inov-8 nastává čas nabídnout alternativní volbu běžecké obuvi také silničním běžcům. Stejná filosofie zachování přirozené biomechaniky lidského chodidla, lehkost, flexibilita a možnost úrovně tlumení. To jsou hlavní pilíře vývoje silniční kolekce. V současné době kolekce silničních bot převyšuje nabídku bot trailových.

Dnes Inov-8 obchoduje ve více než 60 zemích světa a může se chlubit více než 80 modely běžecké obuvi. Uspokojuje potřeby sportovců, kteří chtějí sportovat přirozeně rychle bez ohledu na terén i přijímat výzvy ve fitness aktivitách.

Zakladatel Inov-8 Wayne Edy bilancuje: „Jsem hrdý na to, čeho jsme dosáhli v našich prvních 10 letech. Inovace je a zůstane podstatou toho, co děláme. Jsme průkopníky v tomto oboru a budeme i nadále posunovat hranice v poskytování vynikajících produktů pro sportovce.“

63 69

Odkaz na video: http://www.youtube.com/watch?v=ukyWiuT1CPo&feature=youtu.be Veškeré informace o značce Inov-8 naleznete na blogu http://inov-8.blogspot.com a facebooku https://cs-cz.facebook.com/Inov8czech.slovak

Pro další informace kontaktujte prosím: Martin Marek VAVRYS CZ s.r.o.

Email:martin.marek@vavrys.cz Mobil: +420 736 540 494 www.vavrys.cz

70

71

Čísla odhalující pravdu o běžeckých zraněních

72

73

Trénink

Běžecká zranění v číslech Potíže s koleny, ranní ztuhlost Achillovy šlachy, píchání v plosce nohy či nevysvětlitelné bolesti zad… Ano, řeč je o strašáku snad každého běžce-o běžeckém zranění. Bohužel i běh má svou stinnou stranu, kterou mnozí z nás zažili na vlastní kůži. Opravdu, zhruba polovina běžců udává ve dvou letech alespoň jedno zranění, což je dosti znepokojující. Toto tvrzení je podloženo výzkumem, kterého se zúčastnilo téměř 400 českých vytrvalců a s jehož výsledky bych Vás ráda v tomto článku seznámila.

Jak často jsme zraněni?

Více než polovina běžců nám potvrdila zranění v posledních 2 letech. Zranění bylo charakterizováno jako stav trvající minimálně 14 dní, který znemožňuje trénink a to vlivem bolestí v oblasti dolních končetin či bederní páteře (jde o problémy způsobené během a ne jinými příčinami). Z grafu vyplívá, že opakující se zranění není u běžců žádnou výjimkou. Více než polovina běžců udávající zranění, byla takto vyřazena z tréninku častěji než jednou, 74

což je dosti šokující. U nemalé části těchto běžců (u jedné třetiny) šlo o stejný znovu se vracející problém.

Největším problémem je koleno Pokud nás postihne běžecké zranění, půjde s největší pravděpodobností o kolenní kloub.

Potíže v této oblasti nám potvrdilo přes 30% běžců udávajících zranění. Zajímavé ale je, že obvykle prvotní příčina problému neleží v koleni samotném. Často se sem totiž řetězí obtíže z jiných partií našeho těla. Například pokud nebudeme kvalitně používat naši plosku nohy a kotník k tomu, abychom tlumili nárazy při došlapu, máme vyšší riziko bolesti kolen po dlouhém běhu.

Pokud budeme mít bolesti zad či vadné držení těla, může docházet k neadekvátnímu zatěžování kolene a pak k následným obtížím.

Proto, i když se to zdá paradoxní, nemusíme vždy při léčbě kolenního kloubu pracovat přímo s tímto kloubem, ale naopak s jinými částmi našeho těla a účinek terapie se pak přesto dostaví.

Odborné pomoci zas tak neholdujeme Nevýhodou běžeckých zranění je jejich plíživý nástup. Ve velké většině případů nejde totiž o klasická jednorázová poranění, ale o dlouhodobější zánětlivé bolestivé stavy, vzniklé na základě přetěžování. Mnohdy si ze začátku ani neuvědomujeme, že si zaděláváme na pořádný problém. Často se snažíme bolest rozběhat, místo toho, abychom si dali radši pár dní volna. Snadno se pak stane, že za toto rozhodnutí zaplatíme krutou daň v podobě vleklého zranění. Když už se konečně rozhodneme problém řešit, bývá často pozdě a pár dní klidu nás již nespasí. Z původního banálního přetížení se může vyvinout problém i na několik týdnů, který se pak v horším případě vrací.

Třetina běžců udávající zranění potvrdila, že se jejich problém opakoval. Jak se ze svých potíží nejčastěji zotavujeme? Vyšlo najevo, že za zdravotníky se přímo neženeme. Téměř polovina běžců řeší totiž své problémy klidem. Nevýhodou této léčby ale je, že se tak nedozvíme 75

TrĂŠnink

76

příčinu našich bolestí a ty se pak mohou po znovuzahájení tréninku záhy objevit. Důvodem tohoto chování je asi nedostatek pracovišť, která by mohla naše problémy úspěšně řešit. Potíž je totiž často v tom, že primárně jde o funkční problematiku (jedná se o poruchu funkce, ale ne o poruchu struktury, kterou je možné zachytit běžnými zobrazovacími metodami jako je např. rentgen).

Funkční poruchy jsou tak pro většinu zdravotníků nedetekovatelné a pacient je často domů poslán s fastum-gelem a klidovým režimem. Časem může ale takováto funkční porucha sekundárně způsobit již změny strukturálního rázu např. osteofyt( výrůstek odírající chrupavku v kloubu nebo dráždící okolní tkáně jako šlachu, vazy, svaly, může zapříčiňovat artrozu kloubu) a jiné. Tyto stavy pak mohou vyžadovat dokonce i operační řešení.

Důležité tedy je odhalit primární příčinu, aby-

chom zabránili rozvoji sekundárních změn.

Pokud se běžci už rozhodnou svěřit do rukou odborníkům, navštěvují nejčastěji fyzioterapeuty, ortopedy a na posledním místě chirurgy.

Právě fyzioterapeuti jsou asi nejlépe schopni odhalit a napravit funkční poruchy pohybového aparátu. Důležité ale je, abychom byli před zahájením fyzioterapie důkladně vyšetřeni lékařem, jehož úkolem je právě určení diagnózy a zvážení indikace pacienta k případné rehabilitaci.

Eliťáci versus hobíci Jak je to se zraněním a výkonnostní třídou běžců? Je četnost zranění závislá na výkonnosti sportovce? Kdo je na tom hůř, hobíci, kteří si běhají pro radost z pohybu nebo tvrdě trénující běžci, toužící po stupních vítězů?

Ukázalo se, že je zde přímá úměra mezi výkonností a rizikem vzniku zranění. Běžci se měli v

77

dotazníku zařadit do tří skupin dle své výkonnosti: • REKREAČNÍ BĚŽEC (PÁRKRÁT DO ROKA VYRAZÍTE I NA ZÁVODY, ALE TY NEJSOU PRIORITOU) • VÝKONNOSTNÍ BĚŽEC (MÁTE ZÁVODNÍ AMBICE) • VRCHOLOVÝ BĚŽEC (UMISŤOVÁNÍ NA MČR- REPREZENTACE NA MEZINÁRODNÍCH SOUTĚŽÍCH) Vyšlo najevo, že se vzrůstající výkonností, roste také počet zraněných sportovců. U skupiny rekreačních běžců bylo zraněno jen 49% dotázaných, u výkonnostních toto číslo stouplo již na 58% a u běžců vrcholové úrovně byl počet zranění nejvyšší , míra zranění se u této skupiny dostala až na 65%.

78

Běh naboso, cesta ke zdraví?

Bylo zjištěno, že běžci, kteří do svého tréninku zařazují pravidelně běh naboso a to nejčastěji v podobě rozklusů, výklusů nebo specielních tréninků, mají menší riziko vzniku zranění než ti, kteří běhají stále obutí. Pokud takto občas vyzujeme své boty, budeme mít teoreticky o 13% nižší riziko vzniku zranění než ti, co běhají jen v obuvi.

Čím více kilometrů, tím více zranění Bohužel je to tak. Se vzrůstající kilometráží se také zvyšuje riziko vzniku zranění. Tento lineární vztah platí do průměrné týdenní kilometráže 30 km. U běžců, kteří naběhají obvykle více než 30 km za týden naopak zase četnost zranění mírně klesá. Přesto ale stále platí, že čím méně kilometrů naběháme, tím budeme také méně často zranění. Jak je to možné? Vysvětlením by možná mohlo být známé české přísloví: kdo nic nedělá, také nic nezkazí…

neměli provést naráz, ale postupně, abyste dali svému tělu šanci se na ně zadaptovat.

Samozřejmě, že tyto rady neplatí za každých okolností pro všechny a je vhodné změnu obuvi a stylu konzultovat s odborníkem.

Zachrání nás staré boty?

Pata versus špička Z našeho dotazníku vyplynulo, že většina běžců běhá přes patu. Běžci, kteří takto běhají, používají obvykle klasickou běžeckou obuv ( bota má vysokou podešev, může mít kontrolu pronace či supinace). Právě tito běžci trpí častěji bolestí kolen, než jejich kolegové běhající spíše přes přední část chodidla.

Pozoruhodné ale je, že když jsme porovnávali četnost zranění mezi běžci s těmito rozdílnými druhy došlapu, neprokázalo se, že by ti, co běhají přes patu, byli také častěji zranění.

Nicméně mnohé vědecké studie nás informují, že běh přes patu nepatří zrovna mezi nejekonomičtější běžecké styly a mimo jiné při něm dochází k většímu zatěžování kolenních kloubů. Na toto si ale někteří běžci dokážou přijít i sami, vzhledem k tomu, že pokud mění styl došlapu, opouští právě nejčastěji dopad na patu. Jen 4% běžců udává, že změnili svůj styl běhu ve prospěch dopadu na patu. Už toto zjištění o lecčems vypovídá…

A z jakých důvodů běžci nejčastěji opouštějí běh přes patu? Jde právě o zvýšení ekonomiky běhu a prevenci vzniku zranění. Ze získaných výsledků nelze zatím tedy tvrdit, že by běh přes patu v tlumené botě měl být špatný nebo nebezpečný.

Jistě existuje mnoho běžců, kteří takto běhají léta a žádné potíže se u nich nevyskytují. Ale pokud právě nepatříte mezi tyto šťastlivce a potýkáte se s bolestí kolenních kloubů, určitě by stálo za zvážení zamyslet se nad změnou obuvi (ubrat tlumení a posunout se směrem k minimalismu) a úpravě techniky došlapu (začít běhat např. přes střední a přední část chodidla). Tyto případné změny byste ale rozhodně

Výrobci běžecké obuvi tvrdí, že už po 500 naběhaných km bota ztrácí své ”ochranné” vlastnosti a měla by být vyměněna. Vezmemeli v úvahu, že týdně naběháme např. 20 km, museli bychom si kupovat nové boty už po půl roce. Jak je to ve skutečnosti? Řídíme se tímto doporučením? Vyšlo najevo, že téměř 20% běžců si opravdu nové boty dopřeje dvakrát do roka. Většina z nás si je ale obvykle kupuje jen jednou ročně.

A jak je to tedy se zraněním a stářím obuvi?

Teoreticky by to mělo být tak, že čím častěji si budeme kupovat nové boty, tím méně bychom měli být také zranění, ale opak je pravdou.

Ukázalo se, že čím častěji si boty kupujeme, tím máme vyšší riziko vzniku zranění.

Jak je to ale možné? Vysvětlení se nabízí hned několik. Jedním z nich je to, že nová obuv disponuje nadměrným tlumením, které u nás vyvolává tvrdší došlap a blokuje naše přirozené mechanismy tlumení sil při dopadu. Dále podporuje došlap na patu, který, jak již bylo zmíněno, není právě příznivý pro kolenní kloub.

Další interpretace výsledků může být taková, že běžec, který bývá zraněn, si preventivně kupuje častěji nové boty, ve víře, že mu pomohou od jeho potíží. Jak to tedy je, máme si kupovat nové boty, aby nám zaručily dostatečné tlumení a tak nás chránili před zraněním? Na to si asi každý musíme udělat názor sám, ale běžci se vyjádřili vcelku jasně. S tvrzením,že měkčí obuv bude lépe tlumit dopady a chránit pohybový aparát běžce, většina dotázaných (70%) nesouhlasí.

TEXT: Bc. Zuzana Krchová http://www.bebalanced.cz/ 79

Zdraví, Prevence

Nejčastější běžecká zranění a obtíže 80 80

Dnes začínáme seriál o nejčastějších běžeckých zraněních dolních končetin. V seriálu si postupně povíme o potížích, které se mohou při běžeckém tréninku objevit, problémech, které mohou způsobovat zranění. Budeme mluvit i o prevenci a o tom, co dělat, pokud k nějakému zranění dojde. V dnešním díle seriálu si budeme povídat o obtížích v oblasti kyčelního kloubu a stehna. Jedná se o bolesti v oblasti třísla, poranění nebo přetížení hamstringů a syndrom iliotibiálního pruhu.

Podívejme se na ně postupně.

Bolesti v oblasti třísla Bolesti v oblasti třísla mohou být způsobeny poruchou kyčelního kloubu, tříselnou kýlou nebo obtížemi s páteří, ale nejčastěji se jedná o přetížení adduktorů (přitahovačů) stehna. Nejčastějším důvodem pro vznik těchto obtíží je špatná běžecká technika, konkrétně běh po vnitřní hraně nohy.

Co s tím?

Pokud se tyto obtíže objeví, je nejlepším řešením klid na dobu asi 3 dnů a poté pozvolné posilování svalů stehna (čtyřhlavý sval stehenní – všechny hlavy, odtahovače a přitahovače stehna a hamstringy), nácvik správné běžecké techniky a příp. pořízení bot, které budou korigovat nohu, pokud má tendenci k pronačnímu postavení (pokud stojíte více na vnitřní hraně nohy). Při správném provádění vám pomůže cvičení na balančních plochách. Pokud bolesti přetrvávají delší dobu, navštivte fyzioterapeuta (např. www.fyzioterapiepro.cz) nebo lékaře. Nejdůležitější prevencí je především správná běžecká technika.

Jak poznat zranění hamstringů?

Pokud je bolest důsledkem poranění, vzniká náhle, je řezavá a silná. Může se objevit modřina (hematom), místo může zčervenat nebo otéct. Bolest je přítomná i v klidu.

Jde-li o důsledek chronického přetížení, přichází bolest pozvolna, nejdříve je patrná při zátěži a teprve později i v klidu.

Co s tím?

Pokud máte podezření na poranění hamstringů, rozhodně neběhejte ani jinak necvičte a navštivte fyzioterapeuta nebo lékaře, pomohou vám s další léčbou. Jestliže se jedná o přetížení, můžete sami udělat několik věcí – běhejte pomalu a v pravidelném rytmu; nejsou vhodné intervalové tréninky ani běh do kopce. Někteří vrcholoví i rekreační sportovci také používají F.I.T. balzám www.fyzioterapiepro.cz/f-i-t/ pro rychlejší léčbu zranění. Ten můžete použít i preventivně, například před plánovanou větší zátěží.

Prevence Než vyběhnete ve svém obvyklém tempu, zahřejte se pomalým během (stačí i 1 minuta). Po běžeckém tréninku se nezapomeňte dobře protáhnout. Protažení celého těla vám zabere přibližně 10 minut a je tou nejlepší prevencí zranění. Jak se správně protahovat vám poradí fyzioterapeut.

Poranění nebo přetížení hamstringů Hamstringy jsou svaly, které probíhají po zadní straně nohy. Ohýbají koleno a zároveň pomáhají se zanožením. Jsou to svaly, díky kterým můžeme zrychlit v cílové rovince nebo běžet do kopce. K jejich přetížení dochází obvykle ze dvou důvodů; buď proto, že jsou tyto svaly příliš slabé, nebo proto, že jsou zkrácené. Problémy mohou nastat také tehdy, když je proti hamstringům příliš silný čtyřhlavý sval stehenní.

81

Zdraví, Prevence Pokud svůj běžecký trénink doplňujete o další přípravu, např. o posilování, dbejte na rovnoměrné zatížení všech svalů.

Syndrom iliotibiálního pruhu Iliotibiální vaz se táhne po zevní straně stehna, od kyčle ke koleni. Při krčení a natahování kolene se tento vaz může třít o stehenní kost, což může způsobit podráždění. Dochází k tomu obvykle při častém běhu z kopce nebo při běhu na oválu stále stejným směrem. Častými důvody pro vznik tohoto syndromu jsou nestejná délka končetin nebo slabé hýžďové svaly a odtahovače stehna (abduktory).

Projevy Objevuje se bolest na zevní straně stehna „na lampasu“, a na zevní straně kolenního kloubu. Také se může objevovat píchání na zevní straně kolene.

Co s tím?

Po výskytu prvních obtíží si přibližně dva dny odpočiňte a postupně se vracejte, během týdne, na svoji obvyklou trasu. Pokud je kopcovitá, ze začátku z kopce jen choďte, neběhejte.

Prevence Jako prevence dobře funguje cvičení na nestabilních plochách (pěnové podložky, úseče, bosu) a posilování hýžďových svalů a odtahovačů stehna.

82

Stejně jako u předchozích obtíží, i zde platí zahřátí před během a protažení po běhu.

Pokud se i přes všechna opatření a prevenci budou vaše obtíže opakovat, nebo budou trvat delší dobu, vyhledejte fyzioterapeuta nebo lékaře.

TEXT: Mgr. Eva Prokůpková

Nabízíme fyzioterapii (rehabilitaci), manuální lymfodrenáž a masáže na Praze 3.

Jsme nestátní zdravotnické zařízení v oboru fyzioterapie (rehabilitace). Zabýváme se diagnostikou a léčbou obtíží pohybového aparátu (páteře, svalů a kloubů), poruch pánevního dna, léčbou po úrazech a po operacích, také terapií některých neurologických onemocnění (roztroušená skleróza, cévní mozková příhoda, Parkinsonova nemoc, různé druhy obrn).

Pro sportovce nabízíme fyzioterapeutické a rehabilitační programy zaměřené na prevenci zranění a zlepšení sportovní výkonnosti. e-mail: fyzioterapiepro@fyzioterapiepro.cz mobil: +420 776 131 664 telefon: +420 223 010 032 adresa: Baranova 38, Praha 3 130 00

83

Mozkový jogging

PŘÍBĚH MOTÝL 84

Muž našel motýlí kuklu. Jednoho dne se zámotek začal otvírat. Muž seděl a pozoroval motýla několik hodin, jak se snaží protáhnout ven na svět malou škvírou.

Pak toho motýl nechal, jakoby už nemohl dál. Muž se tedy rozhodl motýlovi pomoci. Vzal nůžky a zámotek rozstřihl.

Motýl se z něj pak snadno dostal.

Měl ale oteklé tělo a podivně zkroucená křídla. Muž dál sledoval motýla a očekával, že se křídla každou minutou roztáhnou, napnou a motýl se vznese.

Nic z toho se však nestalo. Zbytek svého života strávil motýl lezením po zemi.

Nikdy nebyl schopen létat. Muž ve své laskavosti a nedočkavosti nepochopil, že boj s kuklou, který motýl podstoupí, mu umožní vytlačit tekutinu z těla do křídel a tak je připraví na létání.

Někdy jsou zápasy přesně tím, co v životě potřebujeme. Bez překážek bychom zůstali na zemi, pouhými mrzáky, neschopnými se vznést. Nebyli bychom silní, nebyli bychom připraveni.

Chtěl jsem sílu...... a dostal jsem potíže, aby mě posílily.

Chtěl jsem moudrost... a dostal jsem problémy, abych je řešil.

Chtěl jsem blahobyt... a dostal jsem mozek a sílu, abych mohl pracovat.

Chtěl jsem odvahu .... a dostal jsem překážky, abych je překonával.

Chtěl jsem lásku..... a dostal jsem ztrápené lidi, abych jim pomáhal.

Chtěl jsem výhody............ a dostal jsem příležitosti.

Nedostal jsem nic z toho, co jsem chtěl......, ale dostal jsem všechno, co jsem potřeboval.

A

TEXT: neznámý autor, http://www.hawaiiswim.org/business/TheButterfly/TheButterfly.html

85

Výživa

TIP pro boj se zimní únavou:

místo kofeinu vyzkoušejte klanoprašku Schizandra čínská (klanopraška čínská) Pokud se cítíte vyčerpaně, potřebujete zahnat únavu, zapomeňte alespoň občas na hrnek s kafem. Svou dávku kofeinu můžete zkusit nahradit shizandrou. Ta se pěstuje jako okrasná a léčivá rostlina, která zdobí zahrady jasně červenými bobulemi.

Schizandra čínská patří v tradiční čínské medicíně mezi nejcennější byliny. Má silný stimulační a detoxikační účinek a je využívána proti únavě, při sportu, při vyčerpání a pro zlepšení fyzického i psychického výkonu. Neobsahuje kofein a její povzbuzující účinky postupně a dlouhodobě odbourávají deprese. Schizandra obsahuje látky, které působí silně antioxidačně a spouštějí detoxikační procesy v játrech. Je vhodná i pro diabetiky.

napomáhá trávení a působí tonizačně na játra, plíce a ledviny. Nenasycené mastné kyseliny jsou obsaženy v semínkách schizandry, proto se doporučuje konzumovat vždy celé plody, vzhledem k tvrdosti semínek ještě lépe, když jsou pomleté či nadrcené.

Podle moderních výzkumů schizandra • • • • • • • • • • •

Domovinou této dřevité liány je severní Čína, Korea a Japonsko, kde roste na ohromných plochách. Zralé plody se dvěma semínky uvnitř se • sbírají na podzim. Po sběru se třídí a suší na slunci. • • • Červené plody obsahují velký podíl pryskyřičnatých látek, slizů, 8,4% kyseliny jablečné, 11,36% kyseliny citronové a 0,8% kyseliny vinné a 350 až 580 mg kyseliny askorbové ve 100g a další látky( lignany, silice, mastné kyseliny, betakaroteny, atd.). Účinné složky se nazývají schizandriny a jsou obsaženy hlavně v semenech.

Schizandrin posiluje imunitní systém, působí povzbudivě na nervový systém a paměť, 86

• • •

stimuluje srdeční a cévní systém podporuje trávení má povzbudivé účinky na centrální nervový systém zlepšuje soustředění, schopnost koncentrovat se a udržet pozornost zvyšuje odolnost těla vůči stresu i námaze podporuje dýchání pomáhá u kašle s dušností a rýmy zlepšuje ostrost zraku obsažené lignany mají protizánětlivé účinky napomáhá okysličování krve ochraňuje tělo před zplodinami organismu a vnějšími toxiny mírní depresivní stavy mírní alergie a astma posiluje imunitu doplňuje základní energie těla, a tak se jí užívá k zachovávání mladosti má pozitivní vliv na zvýšení potence u mužů (jedná se o přírodní afrodiziakum) zvyšuje produkci žluče, napomáhá trávení tučné potravy urychluje rekonvalescenci po fyzické námaze

Pozor: schizandra zvyšuje krevní tlak! Proto preparáty z klanoprašky jsou kontraindikovány při nespavosti, zvýšeném arteriálním tlaku a při poruchách srdeční činnosti. Říká se, že sto dní užívání plodů schizandry pročistí krev, obnoví játra a rozzáří celou bytost.

87

88

Příprava plodů schizandry: Nálev: Dvě kávové lžičky plodů se mohou roz tlouci v hmoždíři, zalít 0,5 litrem horké vody a nechat 10-15 minut louhovat. Pro posílení účinku můžeme sníst i vylouhované plody.)

Dále se může schizandra přidávat do kaší, pečiva, polévek apod., kterým dodá zvláštní kyselou a kořenitou příchuť. Plody se dají jíst přímo neupravované, a to v dávce 1g dvakrát denně. Uvádí se, že jeden gram plodů poskytuje během třiceti minut stimulující efekt, který trvá až 6 hodin.

TEXT: Iva Kubešová ZDROJE: http://www.prirodnipomoc.cz http://cs.wikipedia.org

89

Možná chceš víc...

Možná si říkáš, že je čas na změnu..

Možná chceš se sebou něco začít dělat...

Možná by se ti hodilo pár kamarádů, kteří jsou na tom stejně..

Možná nechceš za 3 měsíce litovat, že jsi do toho nešel.... „MOŽNÁ“ ALE NENÍ TO, CO OD TEBE CHCEME SLYŠET

už 7.1.2014 SLEDUJ NÁŠ FACEBOOK BĚHEJ SRDCEM A DOZVÍŠ SE VÍC 90

91

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

Báječné ženy v běhu Běháme cestou necestou, usmíváme se, trénujeme, závodíme a vítězíme. Kdo jsme? Báječné ženy v běhu je skupina pro všechny dámy, které o běhu sní, myslí na běh, chtěly by běhat, běhaly nebo již běhají, o běhu hovoří nebo o něm čtou, rády běh sledují, chtěly by mít krásné vyběhané tělo, chtěly by si o běhu, nebo za běhu pokecat …

Je úplně jedno kolik vám je let, jestli s během teprve začínáte, nebo o něm zatím jen přemýšlíte ....

Prostě všechny jste zvány! www.bajecnezenyvbehu.cz

106 92

107 93

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

Lampiónový běh rozzářil oči dětí i dospělých v mnoha městech

Během zimního období máme často chuť zanadávat si na chladné počasí a nedostatek sluníčka. Ale báječné ženy si dokáží najít příležitost k radosti za každých povětrnostních podmínek.

Jak řekl Konfucius: je lepší rozsvítit jen malou svíčku, než proklínat temnotu.

A tak se ve spoustě městech rozsvítily lampióny a běhalo se, závodilo, veselilo…..

94

Praha Tak si tak brouzdám na netu, samozřejmě, že na facebooku, a samozřejmě, že si prohlížím novinky na BŽB. Usmívám se, protože je tu jako vždy plno nových pozitivních příspěvků. Mezi nimi narazím i na Lampionový běh, který, pokud si dobře pamatuji, vymyslela Lenka. Bájenka, která má dvě děti, domácnost, práci a roztomilé štěňátko (malou Žofinku známe všechny). Lenka je neskutečně akční a iniciativní, až ji soukromě považuji za super ženu, protože já, svobodná a bezdětná, nestihám vůbec nic a jsem neustále na pokraji sil :)).

Hmm, 6.11. v diáři nic nemám. Že bych pomohla? Je to pro děti, uvidím holky, tak proč ne?

Vzápětí jsem se Lence nabídla, po síti si domluvily válečnou poradu a tuším, že skoro týden před jsme se sešly. Cesta byla zajímavá, protože na Braník jsem ještě nikdy předtím nezavítala. Ráda poznávám nová pražská zákoutí. Jsem tu nová, teprve půl roku, ale zjistila jsem, že už jsem toho viděla víc, než leckterý rodilý Pražák.

Obešly jsme s Lenkou trať a detailně vše prozkoumaly. Pak jsme vyzvedly další bájenku Evču u tramvaje, sedly si do blízkého zařízení na čaj a začaly plánovat. Co která přinese, jak a kde rozmístíme svíčky, zda máme diplomy, kdo je nadepíše, jaké budou drobnosti do tomboly, kdo bude u startu a kdo na trati, aby se nám dětičky neztratily. Už ani nevím přesně čemu, ale pamatuji si, že jsme se hodně nasmály! A já v dobrém rozmaru slíbila, že donesu štrůdl. A aby nám ho nikdo nesnědl, dám ho do krabice od bot a tu nadepíšu: Dršťkovka. Po hodině jsem rozloučila a Lenka si dala druhé kolo trati, aby ji ukázala Evče.

nachystat. A bez štrůdlu.. Snad si na to Lenča nevzpomene. Ale izolepu, fixy a sirky jsem měla.

Holky jsem našla snadno. Dvě bájenky šly „nasvítit“ trať, která byla pohádková. Uprostřed aleje bylo na cestě nespočet za sebou vyskládaných svíček. Na startu nechyběly barevné lampióny. Já s Peťou jsme se snažily vměstnat do kufru auta všechny ceny do tomboly. Mezitím přicházejí první závodníci. Na první ročník přišlo poměrně dost dětí a dospělých. Celkem nás bylo 36. Všichni se poctivě zapsali, čísla byla rozdána a já mohla přejít k dalšímu příjemnému úkolu, vypouštět závodníky se slovy: „Tři, dva, jedna, start“ nebo „Běž“.

Některým se to tak moc líbilo, že to běželi i dvakrát. Přišli maminky i tatínci s kočárky, babičky s vnoučaty, dokonce dvě mladé kočky, jedna z nich byla cizinka. Musely jsme s Peťou dávat hodně pozor, abychom napsaly správně její jméno.

Viděli jsme Káju ve společenských šatech, která nám cestou do divadla pro závodníky přivezla vlastnoručně upečené a nazdobené perníčky medaile. Radost z nich měli všichni.

Každý dostal po doběhu od Lenči diplom a pak začalo neskutečně dlouhé losování tomboly. Tolik jsme měli cen :).

Na konci skvělého večera nezbývalo, než už jen všechno pomoci sbalit, říct holkám ahoj a vydat se domů. Sice promrzlá, ale s báječným hřejivým pocitem, jak se vše povedlo a jak to bylo fajn.

Moc jsem si to užila! Díky Leni :-)!

Veronika Brázdová

Týden utekl jako voda, opět jsem neměla na nic čas, pořád někde lítala a na akci šla rovnou z práce, abych tam byla dřív a mohla pomoct vše

95

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

Hrabství V malé vesničce Hrabství, cca 20 km od Opavy jsem se pokusila lidi trošičku vytáhnout z podvečerního tepla domova na rodinný lampionový běh, všechno bylo organizováno na poslední chvíli, takže jsem byla trošku v očekávání, kolik lidiček s dětmi vůbec přijde. Ale světě div se, běžících nás bylo nakonec 36 a celkem cca kolem 60. Na zahřátí jsme kromě několika tras (tak, aby si běh užili nejmenší ale i ti zdatnější), měli také svařák, čaj a k snědku domácí buchty.

V cíli na všechny čekaly medaile a diplomy.

Zábava byla perfektní, děti i rodiče zářili úsměvem, někdo si trhl i svůj osobní rekord a hned se navrhovaly další podobné akce :) Na konci byla pro všechny účastníky připravená tombola. Díky své úžasné rodině a kamarádům, které mám kolem sebe, se akce vyvedla na jedničku a už se moc všichni těšíme na další běh. Bylo to bááááječné.

Michaela Kubánková 96

Olomouc Nápad na uspořádání celorepublikového lampionového běhu mě velmi zaujal a hned jsem měla jasno, že se poběží i na Flóře v Olomouci, ve městě, kterému se přezdívá město běžců :) Oslovila jsem svou rodinku a kamarádku Irču, která hned souhlasila, že pomůže. Upekly se perníkové medaile, vytiskly diplomy, uvařily čaje a kávy do termosky, nachystaly se pastelky, věci do tomboly a hlavně lampióny. O atmosféru večerního běhu se postaralo 16 báječných lidí včetně dětí. Děti běžely trasu cca 500m i s dospělými a po doběhu se odložily do dětského koutku, kde o ně bylo výborně postaráno. Dospělí si zaběhli trasu kolem Flóry, dle svého momentálního rozpoložení. Následovalo občerstvení v podobě čaje a kávy, rozdání medailí i slibovaná tombola, kde vyhrál opravdu každý. Teď už víme, jak to vypadá, když se sejdou báječní lidé na báječném místě a báječně si zaběhají - prostě BÁJEČNÝ VEČER :) Verča Čablová

Hradec Králové Jak nejlépe ve zkratce popsat lampionový běh v Hradci Králové? Příprava – roznos letáků po školkách, vytyčení trasy, nákup lampionů, tisk diplomů a tvorba báječných medailí.

Akce – rozzářené dětské oči, ručičky plné dárečků a na hrudi se blýskající zasloužené medaile, neboť všechny děti běžely naplno a vyloženě si to užívaly.

Nakonec jsme společně vypustili lampion štěstí a při chvilce ticha si každý sám pro sebe zašeptal to své přání…

Někomu už se vyplnilo, někdo ještě čeká, ale určitě se dočká.

P.S. Když všechny dětičky odešly do svých domovů a do svých postýlek, tak si pořadatelé šli za odměnu zaběhat. A pak si dali ořechové rohlíčky a připili si na zdraví a zdar akce.

Hanka Sirová

97

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

BOŽENKA Báječné ženy v běhu – to nejsou jen mladé holky v upnutých sexy šortečkách, co trhají rekordy, ale i ženy a dámy, které jsou již babičkami. Zatímco jejich vrstevnice posedávají v kavárnách u kafíčka, cpou se harlekýnem a jejich jediným vzrušením je, že v Kauflandu mají kuře za čtyřicet, tak v naší partě máme běžkyně, kterým by i leckterý teenager jejich nasazení a běžecký um mohl závidět. Dneska bych Vám ráda představila Boženku Malečkovou, která je hvězdou BŽB facebooku a její hláška: „Dneska to šlo“ už zlidověla natolik, že když se některá z nás chce pochválit skvělým výkonem, tak prostě napíše: Holky, dneska to opravdu šlo.

98

I proto jsem se rozhodla, že tu „naši“ Boženku trošku vyzpovídám. A pokud někdo z Vás má doma babičku, která je fyzicky zdatná a nebaví ji jen štrikovat šály nebo vařit a péct pro vnoučata, tak jí tento článek přečtěte. A pak jí kupte pořádné běžecké boty, dvakrát třikrát ji vezměte s sebou na čerstvý vzduch a pak už to půjde samo. A vy uvidíte ten nádherný třpyt v jejích očích, jaký jste už dlouho neviděli …

Boženko, vím, že není slušné ptát se ženy na věk, ale můžeš mi ho prosím prozradit? Také by mě zajímalo, kolik máš dětí a kolik vnoučat?

Je mi 60 let, mám 3 děti a 6 vnoučat.

Běháš, jezdíš na kole, chodíš na túry….Jaký byl podnět k tomu všemu? Nebo jsi celoživotní sportovkyně?

V mládí jsem nesportovala, nikdo nás k tomu nevedl, rodiče měli jiné starosti. Trochu cvičit jsem začala ve svých 28 letech. Po třetím dítěti jsem chodila mnoho let na kalanetiku a k tomu jezdila na kole. Také turistiku mám ráda. Chtěla jsem, aby děti měly pohyb, turistika byla v mládí hlavní pohyb, kolo přišlo později. Až nyní v 60ti běhám s indiánem.

Co bys chtěla vzkázat těm, kteří by rádi běhali, ale nemají k prvnímu vyběhnutí dostatek odvahy?

Vzkázala bych všem, nikdy neříkej nikdy. Všechno se má zkusit. Já často říkám, když zkouším něco nového, ať účes, gelové nehty atd., že to prostě musím zkusit. Protože když jsem byla mladá, tak to nebylo. Takže dokud držím pohromadě, chci vyzkoušet všechno.

Byla chvíle, že sis řekla, tak tohle nemám zapotřebí, kašlu na nějaké běhání, raději si sednu večer u televize k seriálu?

Tak po 8 měsících běhání jsem se na to vykašlat nikdy nechtěla. Doprčic, přeci to ještě dám, i když to někdy hodně bolí.

Boženko, děkuji za Tvoje upřímná slova. A co dodat? Snad jen: Více takových báječných Boženek!

TEXT: HANKA SIROVÁ

Jak ses dozvěděla o BŽB? O Báječných ženách v běhu mi řekla Magdička (Magda Krotilová), protože věděla, že jsem se zaháčkovala v běhu.

Co ti říkají přátelé a vrstevníci, když Tě potkají v běžeckých botách a elasťákách, jak si zrovna dáváš svůj nášup, třeba šest kilometrů běhu?

Známí a vrstevníci mi hlavně říkají: Dávej na sebe pozor a nepřežeň to. Ale moje děti mi hodně fandí.

Jaké máš další koníčky mimo sportu?

Koníčků moc nemám, je to hlavně běh a počítač.

99

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

vánoce, cukroví a bam-boolky Karolína Jeníková – hlavní tvář Báječných žen v běhu. Famózní běžkyně, všestranná sportovkyně. Ano, tak ji známe všichni. Ale Karolína je i pohodová maminka tří dětí, milující partnerka a trenérka mládeže. A má ráda Vánoce a proto jsme právě v čase Adventu u ní zaklepali na dveře…

Karolíno, kolik se u vás letos peklo druhů cukroví?

U nás se peče hodně. Moje maminka i babička také hodně pekly, tak to mám zakořeněné už ve výchově.

Některé roky jsme mívaly i 30 druhů. Ale běžně tak 20-25.

Pomáhají ti děti nebo partner?

Přítel nakoupí vše, co je potřeba, v tom se na něj můžu spolehnout. Nesnáším nákupy a přeplněné obchody, proto si této pomoci velmi cením. Mám dvě dcery a pomáhají mi obě a rády. Starší, Šárka, teď ale studuje v Plzni, proto většinu pečení zastane mladší Péťa. Mohutně pomáhá i nejmladší ratolest Tomášek, hlavně s ochutnáváním těsta, hodnocením lomu všeho, co se napeče, a finálním ochutnáváním.

Mohu tě poprosit o nějaký „zaručený recept“ na skvělé vánoční cukroví?

Většinu receptů mám ještě od své babičky z jižní Moravy. Ještě v době, kdy pošta chodila v obálce do poštovní schránky, mi často psávala recepty, které byly součástí dopisu. Proto mám v kuchařce založené promaštěné dopisy, některé jsou psané i obyčejnou tužkou a jsou téměř nečitelné. U babičky to vždy vonělo vanilkovými rohlíčky, i v létě a vše bylo zapatlané od mouky.

Dodržujete na Štědrý večer nějaké zvyky? Zpíváte koledy? Jaké máte štědrovečerní menu?

Ráno vybíhá ta část rodiny, která běhá, do Krčáku na Štědrodenní běh, kde se na závěr zpívají koledy.

Stromek zdobí děti ráno. Přes den se jí vánočka. Ráno si připijeme vaječňákem a popřejeme si hezké vánoce.

100

Pouštíme svíčky ve vodě. Večeříme rybí polévku, smaženého kapra a bramborový salát. Po večeři zpíváme koledy, i když dcery protestují. Ale je to zvyk.

A až pak se rozdávají dárky.

Vím, že háčkuješ nádherné čepice Bam-bool.ky.

Rozdáváš je o Vánocích? A na jaký ručně vyrobený dárek od dětí nejraději vzpomínáš?

Začala jsem je háčkovat někdy na jaře, takže celá rodina čepice už má. Budu ráda, když stihnu uháčkovat ty, co si kdo objednal. Ale když mi zbyde čas, možná uštrikuju i kamarádkám.

Když dcery chodily na keramiku, dostávala jsem od nich krásné výrobky – betlém, bustu býka, různé svícny a květináče, slánky. Starší dcera fotí, takže teď dostávám krásné koláže nebo kalendáře s rodinnými fotografiemi. Od mladší dcery jsem loni dostala kouzelnou krabičku s kartičkami, na kterých jsou napsaná různá přání – prosbou o kafíčko nebo nákupem počínaje a vyzvednutím syna z družiny konče. Kartičky se mohou používat i opakovaně.

Která pohádka Tě napadne, když řeknu slovo Vánoce?

Jednoznačně Tři oříšky pro Popelku. I když se na ni třeba už nekoukám, mám ji s Vánoci spojenou.

Můžeš nás prosím trošku provést svojí rodinou? Kolik je Tvým dětem a jaké mají záliby? Určitě sportují :-) Šárce bude 21, Pétě 18 a Tomáškovi 7. Mám přítele Jiříka. Mezi členy rodiny patří i 1 a půl letý samojed Forest Faun. Jak jsem se už zmínila, Šárka hlavně fotí.

Věnovala se i atletice, vrhům a hodům, ale škola a focení ji pohltilo natolik, že vrhačské tretry zatím visí na hřebíku.

Péťa je zapálená atletka potrefená kromě skoků, překážek a sprintů všemi disciplínami, ale vyniká hlavně v chůzi ( můj tatínek byl mistr sportu v této disciplíně) a běhá ráda krosy.

Tomík miluje lego a vše technické, zajímají ho stavby a katastrofy, surikaty a začal chodit do atletické přípravky.

Jiřík jezdí rád na kole, na lyžích a objevuje krásy kiteboardingu. A hlavně nás nikdy nenechá ve štychu a je pro každou legraci. Všichni lyžujeme, jezdíme na kole, na bruslích na vodu. Prostě jsme taková normální rodina.

Karolíno, moc děkuji za příjemný rozhovor a přeji Tobě a celé Tvé rodině krásné Vánoce a do nového roku 2014 hlavně zdraví, pohodu u rodinného krbu a jen samé báječné sportovní prožitky.

Hanka Sirová Vanilkové rohlíčky od Karol: 280 hl.mouka, 210 máslo,120 mleté vlašské ořechy, 70 cukr moučka, kůra z 1 citronu, 1 žloutek.

Pak se sype moučkovým cukrem smíchaným s vanilkovým a do krabice se přidá ještě celá vanilka.

101

behejsrdcem@gmail.com|www.issuu.com/behejsrdcem|FCB - Běhej srdcem