Page 1

2/2013

PRODÝCHEJ SE K LEPŠÍMU VÝKONU PAVEL PALONCÝ

ZIMNÍ VÝZVA

NEJEFEKTIVNĚJŠÍ INTERVALY NA JARO ROZHOVORY

KATHRINE SWITZER ROMAN ŠINKOVSKÝ

MCT TUKY

PRO VYTRVALCE

NETRADIČNÍ ZÁVODY

VÁCLAV JANOUŠEK


Milí běžci, běžkyně, běžčata i ostatní světoběžníci, jaro si letos rekordně pospíšilo a vy určitě využíváte každou volnou chvilku k běhání. My vám tentokrát přinášíme tip na jeden zajímavý jarní intenzivní trénink, ale také jako vždy najdete v časopise spoustu rozhovorů a reportáží. Dozvíte se, co dělá žena, která změnila historii maratonu, Kathrine Switzer, jaké rady a moudra pro vás má skvělý mladý trenér Václav Janoušek, jak se běhají adventure race v džungli, jak se běželo vítězům Zimní výzvy.....tentokrát je časopis plný doslova dechberoucích výkonů a příběhů, takže vám raději také pomůžeme se zase pořádně nadechnout v článku o tréninku dýchání.. Dech, dýchání, nadechnutí.....latinsky inspiratio. Přeji vám, ať svou inspiraci pro příští rozkvetlé měsíce najdete, a třeba vám v tom pomůže i některý z našich článků. Iva Kubešová

2


Obsah Běhej srdcem Běsé bohání

90

6

Představujeme Václav Janoušek

10

Kathrine Switzer

24

Roman Šinkovský

32

Pohled skrytý kamerám 42 EPO SURVIVAL

48

Reportáže, trénink Zimní výzva

50

30/20/10 68 Dýchání 70 JÓGA pro běžce

78

24

Zdraví, prevence Běžecká zranění 3

84

70

Motivace Netradiční závody

90

Výživa Tuky pro vytrvalce

94

3 triky na méně sacharidů 98

94 10

Báječné ženy v běhu Svět báječných mužů

102

Sebeobrana 114

Běhej srdcem 2/2014 Produkce: Běhej srdcem Obrazový materiál: není-li uveden jiný zdroj, pochází z fotobanky Shutterstock, případně z archivu přispěvatelů, inzerentů, nebo z volně dostupných internetových zdrojů.

3


“Blázen

hledá štěstí v dálce, moudrému roste pod podrážkami.”

4

James Oppenheimer


Časopis Běhej srdcem pro Vás připravují:

Iva Kubešová nutriční poradce a sportovní dietolog, fitness trenérka, instruktorka nordic walkingu a spinningu

Jakub Holuša Jeho osobní rekord v běhu na 800 metrů je 1:45,12.

Má talent i zkušenosti z mezinárodních závodů.

Pavel Paloncý

překladatel, fotograf a příležitostný reportér na volné noze. Věnuje především orientačnímu běhu a horským běhům, horskému kolu, kajaku nebo nejlépe všemu dohromady – závodům adventure race.

Hanka Sirová Stále rozesmátá Hanka běhá, ráda si povídá, poznává nová místa, objevuje nevyzkoušené aktivity a písmenkuje o zajímavých lidech ze světa nejen běžeckého.

Kristiina MÄKI je krásná, mladá, baví ji design a navíc je neskutečně rychlá a láme jeden rekord za druhým.

Sam Straka

běžec a manažer české asociace skyrunningu

DÁLE PRO VÁS PRAVIDELNĚ PÍŠÍ: Mgr. Eva Prokůpková z centra FyzioterapiePro

Martin Roman Petr Nový Šárka Sedláčková a další

Fyzioterapeuté a lékaři ORP CENTRA 5


běsé bohání René Kujan

(* 3. srpna 1974 Skuteč) český maratonec a ultramaratonec, překladatel, žurnalista a „Čestný Krutospojenec“ sportovců na vozíku. 6


René, tvůj nový cíl je uběhnout do roka maraton naboso. Co tě k nápadu vyzkoušet bosý běh vůbec přivedlo? Byla to zvědavost, snaha ušetřit za boty, pokus o zpestření běžecké rutiny nebo to byla, či stále ještě je, podobná výzva jako 30 maratonů za 30 dní?

O Rendovi nepíšeme poprvé (a myslím, že ani naposledy :-)). Internetem, tiskem i televizí proběhlo loni i předloni mraky zpráv o šílenci, který pobíhá kdesi na Islandu. Tedy pobíhá – pro ty, kteří by snad netušili, René oběhl Island po okružní silnici číslo 1 jako první člověk na světě. Ve třiceti dnech od 23. září 2012 do 22. října 2012 zvládl třicet maratonů a uběhl při tom přes 1311 kilometrů. Loni si pro změnu sólo přeběhl Island z nejsevernějšího na nejjižnější bod. Ještě nutno dodat, že René nepobíhá jen tak. Své naběhané kilometry vždy věnuje hendikepovaným sportovcům. Ne jinak je tomu i u Reného nového projektu .

Stále víc jsem si všímal lidí, které jsem někde na maratonu viděl běžet naboso. Zkusil jsem taky prvních pár nesmělých boso-kroků a velice se mi to zalíbilo. Udělal jsem z toho pravidelnou součást tréninku a vždy na konci jsem si dal jeden až tři kilometry bez bot. Takhle to probíhalo už asi dva roky. A ty pocity byly veskrze pozitivní a já bez toho najednou nemohl být. Nedávno jsem se potkal s jedním z těch bosonohých „šílenců“, reflexním terapeutem Júliem Pataky a upředl s ním plán, že ještě tento rok uběhnu naboso svůj první maraton. Je to trochu výzva, trochu si chci ověřit některé věci, které si o lidském těle myslím. A zároveň je to takový souboj zdravého selského myšlení s evropskou medicínou. Dnes vám doktoři tvrdí, že to je nesmysl a že všichni do jednoho bídně zahyneme, budeme-li svoje nohy používat tak, jak činili naši předci po statisíce let. Realistický obrázek si každý může udělat tím, že to zkusí na sobě, jen tak se lze dopátrat k pravdě. A vzhledem k tomu, že osobně znám lidi, co běhají naboso i 24hodinové závody, tuším, jak můj pokus asi dopadne. Zároveň se tomu snažím zase dát i další rozměr, stejně jako svému islandskému pobíhání, a vybosoběhat nějaké peníze vozíčkářům. Sám za každý bosokilometr posílám Sportovnímu klubu vozíčkářů Praha korunu. Mám už i prvního partnera, portál Horydoly.cz, který jim za každý můj kilometr věnuje stejnou částku, a přidávají se i další bosoběžci se svou korunou zase za svoje kilometry. Moc jim děkuju a věřím, že nás bude stále víc. Protože stále víc lidí si bude chtít „vzít kus dětství a svobody prostě zase zpátky“, jak říká můj známý Dietmar Mücke. 7


BĚHEJ SRDCEM Už jsi někdy v minulosti zkoušel běhat bosky? Jaké dávkování ti naordinoval tvůj učitel, Július Pataky? Kolik kilometrů už jsi zatím bez bot naběhal a jak dlouhý byl nejdelší běh? Od Nového roku mám naběháno naboso zatím jen skromných 60 km, nejdelší výběh měl 12 kilometrů. Nešetřím se ale s terénem, dávám nohám okusit asfalt, hlínu, bahno, kamení i les. Rozmanitost musí být. A taky trochu spoléhám na ono staré „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Jaké byly tvé první zkušenosti? Převládaly příjemné pocity nebo jsi první kilometry protrpěl? Ty pocity jsou až překvapivě pozitivní i pro člověka, který se k bosému běhání rozhodl z vlastní vůle. Užívám si každý kilometr naboso. Jen dvakrát se mi stalo, že jsem patou nabral něco ostrého a chvilku to pobolívalo, ale nebylo to tak intenzivní, že by to dokázalo zkazit ty naprosto úžasné zážitky. Jak jsem už někde zmiňoval, běhání naboso je opravdu jako se po desítkách let vrátit do míst, kde člověk prožil jedny ze svých nejkrásnějších chvil, jako po dlouhé době potkat dávného přítele a zjistit, že si s ním rozumíte úplně stejně dobře jako před mnoha lety. Předpokládám, že nejpříjemnější je běh na-

Július Pataky je reflexní terapeut, který už osmnáct let běhá naboso i maratony.

8

boso na měkkém povrchu, třeba po trávě. Po jakém povrchu se ti běhá nejhůř? Kyprá půda a jemná tráva je opravdu andělské pohlazení pro nohy maratoncovy. Nejhůř se mně osobně běhá po ostrém štěrku, to mi zatím moc nejde. A polní cesta rozježděná od aut a umrzlá taky není úplně to pravé, nicméně Július Pataky i po takových površích dokáže upalovat velice svižně a bezbolestně. Takže věřím tomu, že i mně to jednou půjde líp… až skončím jako fakír podupávající si blaženě v hromadě ostrých střepů. :-) Jak moc se ti změnila tvoje chodidla? Nevím, do jaké míry je to jen můj subjektivní pocit, protože jsem si chodidla nikdy neproměřoval ani nic takového, nicméně mi připadá, že tak nějak svalnatějí a mohutní. Co by asi šlo změřit, je jejich otužilost. Ještě nedávno jsem měl problémy chodit třeba ráno v koupelně po studených dlaždičkách, dnes už nic takového neregistruji. No a uběhnout třeba sedm kilometrů vyloženě jen ve sněhu a na ledu jsem taky nikdy nezkoušel – a teď to jde a je to dokonce velmi zábavné. Co pro tebe zatím byla nejdůležitější rada, nebo nejzajímavější informace, kterou ti dal pan Pataky? „Nic není náhoda.“ To jsem si odnesl ze svého


prvního osobního setkání s Júliem Pataky. A určitě není náhoda ani to, že se teď všude potkávám s bosoběžci, kteří mi po sobě taky něco zanechávají. Tak třeba Dietmar Mücke: ”Běhání naboso je pro mě něco hodně přirozeného, něco, co prostě k životu patří. A mně život strach nenahání!” Pochopil jsem, že ti nejstatečnější z nás se nebojí smrti. Na nás ostatních je zatím alespoň přestat se bát života.

Etymologické vysvětlivky: Běsé bohání běs – Člověk musí být trochu běsný, pustí-li se do takového experimentování, co říkáte? Přinejmenším v očích běžné populace. bohání – Bohání je něco mezi vzýváním boha a rouháním. Možná jsou bosí běžci blíže Všehomírovi, určitě jsou blíže přírodě, zemi, Zemi. Možná se jen bezbožně rouhají a vysmívají se Stvořiteli přímo do tváře. A možná dělají to všechno najednou

Tento projekt René opět věnoval vozíčkářům, kterým za každý uběhnutý kilometr posílá korunu. Naběhané kilometry naboso a další informace můžete sledovat zde: http://www.run30.net/bese-bohani/ TEXT: Iva Kubešová

Pro všechny, kterým se projekt líbí, je zde Reného výzva: „Máte-li rádi magory, výzvy a sny, prosím, připojte se! I malý dar je velká pomoc. Můžete sledovat mé výkony a za každý boso-kilometr věnovat určitou částku, nebo si začněte plnit svoje vlastní sportovní sny, přijďte za námi se svým vlastním projektem, staňte se Spojenci! http://www.skvpraha.org/spojenci

9


Představujeme

10


václav janoušek Václav Janoušek není atletickému/ běžeckému světu neznáma osoba. Tento úžasný běžec, který se téměř neustále usmívá, byl schopen dát 1500m pod 3:50. Doteď si pamatuji odpověď, když se před dvěma lety na 10 km okruhu v Modřanech s převýšením 400+ objevil elitní Estónský orientační běžec Tserepannikov Sergei (1983) „Hm, tak to budeme muset

běžet asi rychleji“ (týden předtím byl pátý na MČR v Střelských Hošticích. Ten den zaběhl traťový rekord a čas 34:08. A Éstonec s desítkou 31:16, 1/2M 1:07:06 a M za 2:26:54 dostal více než jednu minutu. Teď se Vašek stal hrdým otcem a trénuje nadějnou běžkyni Moiru Stewartovou, ale běhá pořád. 11


Představujeme Obligátní otázka úvodem: Kdo tě přivedl k běhání? K běhání mě přivedla paní učitelka matematiky a hudební výchovy na základní škole. Od 5-ti do 15-ti let jsem hrál fotbal a běhal všelijaké školní závody. Paní učitelka si všimla, že se mi v závodění docela daří, a když jsem měl jedno z mnoha fotbalových zranění, domluvila mi první atletický trénink na stadionu Děkanka. Byla to ”láska na první výběh“? Byla to láska spíše na první skok. Na Děkance jsem sice měl domluvený první trénink s běžeckým trenérem Vláďou Kučerou (kde v tu dobu trénoval i syn zmíněné učitelky Jindra Tučan, později OR 3:52,49/1500m), ale první rok jsem prošel všeatletickou průpravou ve skupině Zdeňka Šťovíčka, který je specialista na horizontální skoky a sprinty. Na jaké vzdálenosti ses poprvé soustředil a kdo tě v té době vedl? U trenéra Šťovíčka jsem zaběhl dobrou půlku za 2:02 a bylo jasné, že ze mě skokan nebude, a tak po jednom roce proběhlo stěhování do běžecké skupiny k Vláďovi Kučerovi. Pod Vláďou jsem začal trénovat na střední tratě a soustředit se zejména na 800m a 1500m. Jak tehdy vypadal tvůj trénink? Do tempa tréninku se staršími sparingy ve skupině jsem se musel trošku dostat, ale po několika týdnech vypadal ideální týdenní plán v hrubé přípravě takto: Pondělí: 30-60min CIRKUSu (kondičně technický trénink – kombinace běžecká abecedy, poskoků, odpichů a rovinek s meziklusem) Úterý: 4-7km v tempu na prahu ANP (nejčastěji v úsecích 1-2km), sílení vršku těla Středa: 8-10km volný běh Čtvrtek: 4-6km tempa na 3-5km v úsecích 200500m nebo 5-6x 1km s p3min Pátek: kopce - 150-200m úseky s mkl, dělené do 2-3 sérií v celkovém množstvím 2-3km Sobota: trénink s názvem Zábawa – 2000m časově handicapový start dle výkonnosti, 10-15x 200m vyběhávaně, zrychlovací seběhy malého kopce cca 5x40m, běžecké odpichy Neděle: 10-15km volný běh 12

Je něco, co ses tehdy naučil a čerpáš z toho dodnes? Rutina, moudro trenéra? Je toho mnoho, vypíchnu některé věci, které jsem se naučil nebo pochopil: disciplíně a tvrdé práci při každém tréninku, citu pro běžecké tempo, nenahraditelnosti skupiny při běžeckém tréninku, rozdílu mezi hlavními a vedlejšími závody sezóny, přemýšlení nad vlastním tréninkem, nemít přehnaný respekt ze žádného soupeře, ale naopak vždy mít úctu ke každému soupeři. A moje duo mouder: Každý je k poražení. Běh na 800m není závod o přepálení 600m a hnití do cíle. Kdy si začal trenér všímat, že jsi velmi dobrý běžec? Asi po 7mi měsících běžecké přípravy u Vládi, když jsem nečekaně vyhrál MČR dorostenců v hale na 1500m v tehdejším osobáku 4:05,79 (rok 2002).


Myslíš, že je průprava z atletiky důležitá, než se člověk dostane na kros/silnici? Držení těla, abeceda, dril? Je velmi důležitá. Není to jen otázka výkonnosti a úspory správně vynaložené energie při běhu, ale také vlastního zdraví. Pokud má člověk zažité velké chyby v běžeckém stylu a např. nezpevněný trup těla, tak se mohou objevit různé zdravotní problémy. I když musím bohužel konstatovat, že dobré provedení běžeckých cvičení často nesouvisí s běžeckou výkonností. Jak jsi tehdy trénoval, když jsi zaběhl v roce 2007 na 1500m neskutečný čas 3:47:65? Měl jsi nejlepší formu? V době kdy jsem zaběhl svůj dosavadní OR na 1500m jsem absolvoval hodně tempových tréninků s časy 14-17s/100m. V té době jsem dokázal odhadnout, zda běžím 13, 14, 15 nebo 16s/100m a to byla asi moje největší zbraň. Pamatuji si na jeden testový trénink na 1500m na reprezentačním soustředění v Italském Melagu před sezónou 2007: 13


Představujeme

„Moje duo trenérský mouder: Každý je k poražení.

Běh na 800m není zá o přepálení 600m a h do cíle. “

R2-R-SC(6x30m)-4R, 800m (2:02) – pauza 12 min – 800m(2:00) – pauza 12 - 5x150m zrychlovaně (19,5-17,2) s mkl, výklus 2km. Jinak v přípravě mnoho změn vůči jiným rokům nebylo a spíše se projevil dlouholetý trénink bez vážnějších zranění. Zajímavostí tohoto testu je, že se ke mně připojil spolubydlící Jakuba Holuša (2:02, 1:56, 19,5-16,2), který od té doby začal běhat i hladké tratě, než do té doby preferovaný stýpl. A jestli jsem měl největší formu? Nad tím často přemýšlím a myslím, že středotraťařskou určitě ano (v hale OR na 3000m 8:11,72 a venku 2007 3x 1500m pod 14

3:48, OR na 800m a k tomu titul v hale na 3km a venku na 1500m). Pokud ale vezmu silovou a vytrvaleckou formu, tak se sezóna 2007 nedá srovnat s rokem 2012, kdy jsem se po zranění a několikaletém trénování pod vedením Honzy Šebelky dostal zpět do širší české běžecké špičky a splnil si další sny tím, že jsem dokázal zaběhnout 1500m ještě jednou v životě pod 3:50 (3:48,82) a k tomu urval 5.místo na MČR v krosu na dlouhé trati. Měls na to tehdy, zaběhnout ještě rychlejší časy? Myslím, že jak v roce 2007, tak 2012 jsem měl


ých

ávod hnití

na lepší časy. Ale to už tak bývá, když si dá člověk OR, tak si skoro vždy myslí, že je na lepší výkon a další posun. :-)

interní podporou. Co já si pamatuji, tak tu byl Michael Šneberger a potom už Kuba Holuša. Nikdo jiný nedostane pořádné podmínky, aby se mohl běhání věnovat na 100% a něco si Na jakou z tratí co jsi běhal/běháš, musí třeba i ušetřit. člověk dřít nejvíce? 800m, 1500m, 3km, Že ubývá běžeckých talentů, mě mrzí hodně. nebo 5km? Také proto jsem v roce 2008 začal trénovat v 5000m!!! našem oddílu atletickou přípravku a po třech Pokud to má k něčemu vypadat, tak je to jistě letech přešel k trénování vlastní běžecké 5000m. Pětka ze všech uvedených tratí bolí skupiny. nejvíce a trénink bolí ještě x-krát tolik. Proto Obecně trend menších počtů závodníků v také v Čechách nemáme žádného elitního atletice se v současné době snaží změnit pětkaře již řadu let. Naposledy snad Krutský projekt atletických přípravek, kdy děti začínají (OR 13:51,49 z roku 2000). sportovat od 5-6 let, ale je otázkou, kolik jich u atletiky zůstane do dospělosti. Mrzí tě, že profesionálních běžců, ale i Co si budeme nalhávat, kvalitní atletický a talentů ubývá? Dá se to nějak změnit? zejména běžecký trénink bolí. V současnosti Nemyslím si, že profesionálních běžců je na trhu veliké množství různých sportů, ubývá v posledních 10-ti až 15-ti letech, mutací sportů a cool zájmových aktivit, že je to spíše systémová otázka a vše je v „obyčejné“ běhání je pro rodiče dětí a mladé současnosti založené jen na TOP výkonnosti sportovce samotné spíše nezajímavé. a ne perspektivě třeba na 3-5 let. V Čechách Osobně si myslím, že se to časem opět změní si střediska mohou dovolit zaměstnat jen a bude zde větší zájem o běhání. V propagaci max. 2-3 běžce nebo běžkyně a to ještě spíš s běhu vidím jako super věc současné kampaně

15


Představujeme nejmenovaných sportovních značek..

staršíma holkama, což bylo určitě pro vývoj sebevědomí velmi dobré. V současnosti je Běžců běhá hodně, ale dřít ještě s Anežkou Koubkovou se nikomu nechce… hvězdou skupiny. V loňské sezóně Neřekl bych to takto obecně. překonala rekord mé tréninkové Myslím, že se mnoho lidem dřít skupiny na 1500m (4:35,89), chce, ale nemají k tomu buď který držela Hanka Pechová z zdraví, čas anebo podmínky. Jde roku 2011 časem 4:38,47 (tehdy hlavně o to, co člověk od běhání 3. místo na MČR dospělých v očekává a co má jako svůj cíl, se hale). kterým startuje každý běh nebo Moira je sama velice ctižádostivá trénink. a disciplinovaná svěřenkyně. Nad běháním hodně přemýšlí a A co tvá svěřenkyně Moira má velkou výhodu, že běhá celá Stewartová? Čím jí motivuješ, jsi její rodina. Oba rodiče běhali na tvrdý trenér? špičkové úrovni a bratr již nyní Moira ve skupině začínala se také slušně závodí. Po tatínkovi

zdědila velmi dobrý cit pro běh v terénu, krosové závody ji i nejvíce baví a letos se zúčastní mistrovství Skotska v krosu, kde i přes výpadek v tréninku během ledna si myslím, že bude velmi dobrá. Moira je skvělá svěřenkyně, co jí napíši do tréninkového plánu, tak odběhá a nestává se, jako u některých slečen, že by chodila některé úseky rychleji, než je naplánováno. Myslím, že ideální motivací je pro Moiru vítězství v závodě, za kterým ona vždy jde. Někdy je složité jí vysvětlit, že se poběží na rychlý čas a v nabité konkurenci na vítězství nejspíše nedosáhne. Zvláštní motivace prozatím nebyla zapotřebí. Myslím, že se zatím učím být tvrdým trenérem a mám v tomto ohledu ještě hodně co zlepšovat. Můj styl tréninku je o komunikaci a radši se svěřenci názory a pocity proberu. Neznamená ovšem, že bych si nestál za svým tréninkovým plánem nebo názorem. Co musí mít dobrý trenér? Musí umět/musel dobře běhat, nebo to není potřeba? Dobrý trenér by měl mít hlavně vizi, čas na své svěřence a trpělivost a pochopení, když se nedaří, protože když se daří, je trenér skoro zbytečný. Myslím, že by trenér běhu měl umět alespoň trošku utíkat a znát pocity před závodem, po závodě a při trénincích. Vynikající závodní výkonnost trenéra může být někdy v trénování svěřenců, dle mého názoru, i kontraproduktivní. Jaké máš v tréninkové skupině svěřence a kam se s nimi chceš dostat? Můžeš nám je v rychlosti představit? V současné době trenérsky spolupracuji s pěti slečnami

16


od 16-ti do 23 let. Všechny holky prošly mládežnickými kategoriemi ve Spartaku Praha 4 a až na jednu jsem je začal trénovat v dorosteneckém věku, kdy se v našem oddílu přechází k trenérům specialistům. Každou holku bych chtěl posunout na co nejlepší výkonnostní úroveň, ale zároveň vyžaduji, aby nezanedbávaly školu a jejich život směřoval dle jejich představ, protože pokud budou spokojené, tak půjde i trénink a závodění. Výkonností úrovně jsou pro každého jiné a já jsem především rád, že zatím všechny holky jsou schopné a ochotné trénovat alespoň 6x týdně a snad jim tato chuť a zápal vydrží co nejdéle a budou běhat co nejdéle. Myslím, že pokud člověk vydrží systematicky trénovat alespoň 5 let, tak teprve potom může myslet na vysokou sportovní úroveň. Kam se s holkami chci dostat? To je otázka hlavně na ně, protože bez nich já nic nezmůžu. Myslím, že je hlavně důležité, aby byly motivované, zdravé a dávaly si reálné postupné cíle (např. účast na přeboru Prahy, medaile z přeboru Prahy, účast na mistrovství republiky, medaile z MČR, mezinárodní výkonnostní úroveň, účast na velké mezinárodní akci, apod.). 17


V současnosti trénuji: Anežku Koubkovou – specializace 400m-1500m, Anežka má přirozenou vytrvalost a je tak trošku bohém (má přezdívku Drak), vloni ukořistila 2x 6.místo na 800 m žen z MČR dospělých v hale i pod otevřeným nebem a dlouhodobě patří do širší české běžecké špičky Barču Veselou – specializace 400m – 2000m př., Barča je bojovnice a velká závodnice, krom atletiky stíhá ještě závodně jízdu na koni, zatím jí od žactva trápilo mnoho zranění a až letos přes zimu se podařilo stabilizovat její zdravotní stav a hned na svém prvním MČR od žákovských kategorií se prosadila 7. místem mezi juniorkami v hale na 1500 m Janču Prozrovou – 400m – 800m, Janča je prozatím nejmladší členka běžecké skupiny, je velice ctižádostivá a cílevědomá svěřenkyně, která v loňském roce udělala ze všech svěřenkyň největší pokrok v běžecké technice a nejen díky tomu se poprvé zúčastnila MČR dorostenek pod otevřeným nebem Moiru Stewartovou – specializace 1500m – 3000m + přespolní běh, Moira miluje běhání a v současnosti je lídrem skupiny, svůj velký talent dokazuje skoro na všech závodech, kterých se zúčastní a v běhu na 1500m se vloni poprvé dokázala prosadit i na MČR dospělých kde získala 7. místo a o týden později si zaběhla OR na 1500m 4:35,89 Simču Mrkvičkovou – specializace 1500m – 3000m, Simča má velmi ráda všelijaké menší závody a v tréninku chce sama většinou více než je napsáno, již od starších žákyň se vždy dokázala prosadit na MČR své věkové kategorie a v loňské sezóně zaběhla poprvé 1500m pod 5 minut a časem 4:59,25 získala 7. místo na MČR dorostu Mohl bys našim čtenářům připravit týdenní plán jak se připravit na desítku za 40 min? Není to tak jednoduché napsat univerzální plán. Chce to si s každým svěřencem alespoň na chvilku sednout, zhodnotit časové možnosti pro trénink a také se potkat při samotném běžeckém tréninku. 18


Jeden trénink pro 5 lidí může 4 lidem sedět a 1 ne, ale také naopak. Pro ukázku by mohl plán vypadat takto: Po – protažení, 3-4x 15min volného běhu s p 3-5min Út - statické protažení, 4km volný běh, švihové protažení do 5-ti minut, 4x(2x500m „1:55“, volný meziklus 300m) p3min, vyklusání 6 minut St – 8km volný běh s běžeckou abecedou 2x30m skipink, 2x30m lifting, 2x30m zakopávání, 2x50m běh pozpátku, dobrá regenerace sauna, pára Čt – rozklus 6min, 2x 4km běh tempem cca 4:30/ km s pauzou 10min a protažením Pá – volno, možný doplňkový sport např. plavání, kolo, procházka So – rychlé statické protažení, 12km volný běh se stupňovaným závěrem cca 1-2km dle pocitů, sílení vršku těla Ne – rozklus 10min, protažení, 8x 50m běžecké abecedy, 2x(5x Rovinka cca 80-120m, s mkl zpět) pauza 5min, výklus 6 minut Kolik teď týdně naběháš a jak vypadá tvůj typický trénink včetně rutiny před a po běhání? Bohužel už skoro rok se peru s problémy s achilovkami a lýtky, které při běhu bolí a někdy mi ani nedovolí vyběhnout. Takže trénink je dosti o improvizaci. S volným časem po práci, trenérskou činností a teď nově narozením Magdalenky je to složitější a doufám, že se dokáži nějak slušně připravit na dráhovou sezónu. V současnosti, když to zdraví dovolí tak naběhám mezi 50-70km týdně a k tomu chodím někdy plavat a posilovat. Typický trénink, který zvládám, když přijdu domů a ještě není tma - vyběhnu z domova, oběhnu Krčský les a vrátím se zpět domů - jedná se o 14,1 km nejčastěji běhám v tempu 3:55-4:20/km s tím, že v běhu je mnoho kopců a tepy se díky tomu samy pěkně mění a tělo se připravuje na těžší tréninky. Rutinně před a po běhání

nedělám nic neobvyklého. Před tréninkem provedu rozklus nejčastěji 2km, protažení, pár cviků z atletické abecedy, 2-4 rovinky na rozběhání a po dokončení tréninku výklus 1-2km s protažení. Po delších bězích je protažení zaměřené hlavně na nohy.. Co jsi z tohoto objemu schopný zaběhnout? Na to jsem také zvědavý a vše se bude odvíjet od zdraví, které potřebuji nějak stabilizovat. Nejoblíbenější trénink, trať a závod? Trénink – jakýkoli, žádný nepreferuji (hlavně, aby nic nebolelo) Trať – 1500m Závod – Velká Kunratická a MČR na dráze Na Velké Kunratické jsi schopen jít čas okolo 12 minut, což je pro 99,9% běžců naprosto nereálné. Můžeš nám prozradit nějaké triky jak jí běžet? Kunratická se neběží na plno od startu do cíle, ale musí se závodit hlavou a vědět, kde člověk má povolit a kde naopak makat na 100%. Musíte jí běžet víckrát, abyste na taktiku přišli. Vím, že je to trošku politická, vyhýbavá, odpověď, ale v rámci konkurenčního boje neprozradím více. :-) Kdybys měl doporučit nějaké skutečné dobré závody v Praze i mimo. Jaké to budou a proč? Na dráze na Děkance, myslím, že organizačně

19


Představujeme

jsou závody na nejvyšší úrovni v republice, co jsem zatím poznal. Mimo dráhu jsem zatím moc závodů neběžel, ale velmi se mi líbil maraton a půlmaratom svou atmosférou. Běh Modřanskou roklí je tvůj velmi oblíbený závod. Můžeš naše čtenáře na něj pozvat a říct proč se ti tak líbí? Musím říci, že poprvé jsem na tento závod šel z hecu s kamarádem Ondrou Markem a hned se mi zalíbil svou členitou tratí a velkou náročností. Myslím, že v Čechách není mnoho závodů, které by se s tímto amatérským závodem daly srovnávat. Poprvé když jsem běžel, tak bylo na startu ve všech kategoriích cca 70 lidí a dnes je to závod pro cca 200 běžeckých nadšenců. To je fajn. Můžeš trénovat kohokoliv na světě, kdo to bude? Nicholas Willis – NZL

20

Můžeš komukoliv dělat pacemakera, aby si zaběhl světový rekord na 5KM. Komu to bude a proč? Mé partnerce Klárce, protože by to bylo krásné. Co mají běžci černé pleti, co my nemáme? Proč jsou tak dobří? • Nejspíše je tam více aspektů: • nedostatek pohodlnosti a lenosti moderní doby • velká skromnost, která je pro běhání zapotřebí • běžecko-lidská prestiž ve své domovině • přirozená běžecká postava • od narození bydlí a pobíhají ve vysoké nadmořské výšce • velká základna běžců Myslíš, že se to dá nějak změnit, zvrátit? Máme na to vůbec? Museli bychom se oprostit od velkého množství vymožeností současné doby a nebýt tolik pohodlní a líní. Na změnu podle mě nemáme, ale nejspíše se to změní postupem času, až vymoženosti dopu-


tují i do chudé Afriky. Příkladem je bohužel smutný příběh Keňana Samuela Kamau Wanjiru, kterému po zlatu v maratonu na OH v roce 2008 vlezla sláva a nabyté bohatství do hlavy a v roce 2011 tragicky zahynul. Chris Derrick (USA) běžel teď nedávno v Edinburgu 8km kros v neskutečném blátě s převýšení na kolo cca 300+ za 24:11. Můžeš nám vysvětlit jak je něco takového možné? Běžet 3 min/km v blátě 8km kros? Ty sám umíš krosy velmi dobře běhat… Myslím, že ten američan musí být hodně dobře připraven a rozhodně by s ním neuběhlo mnoho lidí ani jeden okruh. V Edinburgu jsem shodou okolností zažil Mistrovství Evropy v krosu jako junior a trať byla podobná. Pro mě je to neuvěřitelně kvalitní výkon a myslím si, že v den „D“ Chris trefil všechny optimální okolnosti, které mu sedí, aby takový běh mohl předvést. U přespolních běhů často záleží na maličkostech a někomu trať i počasí sedne a jinému ne. Jaké máš teď běžecké cíle, na co se chystáš? Chci se dát dohromady zdravotně pro letní sezónu a hlavně stihnout alespoň něco natrénovat. Zimní příprava nebyla ideální a když nebolelo lýtko nebo achilovka, tak jsem chytil angínu nebo virózu. Snad

se mi to povede alespoň na úroveň, abych se pral o přední příčky v 1. Národní lize, kde chci startovat za Spartak Praha 4. Další cíl mám zaběhnout co nejlepší časy na dráze s přáním zúčastnit se MČR, co nejlépe si tam zazávodit a poprat se o pěkné umístění. Časy na, které dosáhnu budou závislé především na zdraví a času, který budu mít na trénování. Chuť k tréninku a závodění je stále veliká.! Máš překrásnou dceru, kterou už dokonce bereš na závody. Bude z ní taky velká běžkyně:-)? Magdalenka s námi byla na závodech již jako pěti týdenní miminko a fandila našemu kamarádovi Jirkovi, který si i díky tomu vylepšil „vousatý“ osobák na 3000m. Jestli bude velká běžkyně, to nevím, a zda bude atletka, to ukáže čas. Určitě ji s Klárkou chceme vést ke sportu, a pokud se jí zalíbí atletika a potažmo běhy na středních a dlouhých tratích, tak budu samozřejmě rád. Oba jsme s Klárkou běžci na slušné úrovni, takže by po nás něco mohla i zdědit. Nicméně co si hlavně přeji je, aby Majda byla v životě šťastná, zdravá a slušně vychovaná. TEXT: Martin Roman 21


22


Jakub Holuša: „Vaška znám velice dobře, to co jsem s ním zažil, by bylo na knihu :-). Když jsem se dostal do reprezentace, tak Vašek byl pro mě vzor, vzhlížel jsem k němu. Opravdu uměl zaujmout, ne jen mě. Byl středem pozornosti, tréninku věnoval vše a makal jako zvíře. Moc se mi líbilo jeho myšlení a dost mě toho naučil. Neexistovalo soustředění, kde bychom spolu nebydleli, a nikdy to nemělo chybu. Nikdy jsme si nelezli na nervy. Vašek je totiž bezva kluk, vždy optimisticky naladěný, nekonfliktní, komunikativní borec, na kterého se můžeš spolehnout. Ví, co chce, a je s ním vždy velká legrace. Prostě pravý kamarád a běžec tělem i duší. Škoda jen, že neměl to štěstí se dostat do absolutní běžecké špičky, moc bych mu to přál. Ale myslím, že jako trenér si našel novou cestu, a jsem přesvědčený, že bude skvělý. On už vlastně je!!!“

23


kathrine sw žena, která změn maratonský svět 24 24


witzer ila

25


Představujeme

26


kathrine virginia switzer (* 5. ledna 1947, Amberg, Německo)

Kathrine Switzer je americká spisovatelka, televizní komentátorka a maratonská běžkyně. Stala se první ženou v historii, která v roce 1967 se startovním číslem běžela Bostonský maraton. To ale bylo pět let předtím, než ženy vůbec získaly oficiální povolení v tomto běhu závodit. Kathrine se přihlásila pod jménem „K. V. Switzer” a běh dokončila zhruba v čase 4 hodiny a 20 minut. Nejlepší maratonský čas 2:51:37 si zaběhla v roce 1975 v Bostonském maratonu. Umístila se na 2. místě. O rok dříve zvítězila v čase 3:07:29 v maratonu v New Yorku. Kathrine Switzerová stále aktivně běhá, píše knihy o běhání a podporuje v běhání ženy po celém světě.

Proč jste vlastně chtěla tolik běžet v Bostonu? Protože jsem zjistila, že díky běhání se cítím silnější, svobodnější, odvážnější. Čím dál jsem běžela, tím silnější ty pocity byly. A Bostonský maraton, který se pořádá od roku 1897, byl tehdy pro mě vedle olympijských her ten nejznámější. A na rozdíl od OH, jste si vlastně

Kathrine, kdy jste začala s běháním? Začala jsem ve 12 letech. K běhání mě přivedl můj tatínek. Začínala jsem s běháním jedné míle denně, abych se zlepšila kvůli hraní pozemního hokeje. Kdy jste běžela svůj první maraton? Když mi bylo 20 let, myšleno v rámci tréninku. Jinak to byl onen známý maraton v Bostonu. 27


Představujeme mohli zaběhnout se světovou špičkou – to v žádném jiném sportu neexistovalo. Nemohli jste si přijít a jen tak zahrát baseball s NewYork Yankees. A také mi o maratonu vyprávěl můj trenér Arnie Briggs, který v Bostunu běžel 15x. Připravovala jste se tehdy na závod? Ano, a hodně.Trenér mi nejprve nevěřil, že bych vůbec tu vzdálenost mohla uběhnout, ale když jsem ji poprvé zaběhla v tréninku, rozhodl se mě dostat přímo na závod. Jakou jste měla největší motivaci? Chtěla jsem si to vyzkoušet, chtěla jsem dokázat trenérovi, že na to mám, a také jsem věděla, že přede mnou již maraton běžela jedna žena, ale bez čísla. Nebrala jsem to zpočátku jako nějaký boj, neplánovala jsem o tom nijak mluvit po závodě. To přišlo až v momentě, kdy mě během závodu jeden z pořadatelů napadl.

28

Proč Vás vlastně napadl? Prostě byl to podle něj závod čistě pro muže a to, že jsem měla oficiální číslo, ho rozčílilo. Jako žena jsem podle něj neměla právo běžet. Proč byl vlastně maraton jen pro ženy? Tenkrát vlastně nebyla žádná oficiální pravidla, která by v roce 1967 říkala, že je maraton jen pro muže. Ale také se vůbec neuvažovalo o možnosti, že by nějaká žena běžela. Ženy se

tehdy příliš nezapojovaly ani do ostatních sportů. A také se věřilo, že žena by nikdy podobnou vzdálenost ani neuběhla. V roce 1967 byla nejdelší vzdálenost, kterou ženy na OH běžely 800 m. A krosové závody byly míle a půl. Takže jste vlastně při přihlašování neporušila žádná pravidla? Ne, nikde se nevyplňovalo, zda jde o ženu či muže. Jen jsem se podepsala jako K.V. Switzer. A tak jsem se podepsala proto, že


2917


Představujeme

„Věřila jsem, že mám právo běžet. Po všem tom trénování jsem cíti že si to zasloužím.

jsem se tak podepisovala pořád. Přišlo mi to hrozně hezké a moderní, protože se tenkrát takhle podepisovali různí spisovatelé (J.D. Salinger….). Bylo to prostě COOL! Kvůli maratonu ale bylo nutné také projít lékařskou prohlídkou. Ano, ale tu udělal můj lékař, napsal potvrzení, že jsem fit, a já to pouze poslala poštou.

jsem žena. Jen je fakt, že byla zima, vítr, padal sníh a tak jsme všichni byli oblečení v šedivých svetrech a vypadali podobně. Proto mě asi pořadatelé přehlídli.

Zkoušela jste se v davu mužů na startu nějak schovat? Ne, měla jsem dlouhé vlasy, na ústech rtěnku i oči jsem měla nalíčené. Všichni muži kolem věděli, že

A nenapadlo vás to vzdát? Ne, věřila jsem, že mám právo běžet. Že si to po tom tréninku zasloužím.

30

Kdy vás vlastně pořadatel napadl? Bylo to hned po pár prvních kilometrech. Opravdu jsem se tehdy bála.


.

tila, .“

Jak na to napadení reagovali ostatní závodníci? Ti hned začali křičet na pořadatele, ať mě nechají být. Můj přítel měl značnou fyzičku, byl to bývalý hráč amerického fotbalu. Ten pořadatele zablokoval a pak ho z trati závodu doslova odmrštil. Váš přítel běžel v Bostonu, aby Vás chránil? Ne, on vlastně běžel kvůli tomu, že když to uběhnu já, on chtěl taky. Protože když to zvládnu já, tak proč ne on. Bylo těžké závod dokončit? Strach a nervozita mě stály hodně energie, ale byla jsem rozhodnutá závod dokončit stůj co stůj. Jak vznikly fotografie útoku? To byla náhoda, protože zrovna projíždělo kolem auto s fotografy. Nešťastná náhoda pro pořadatele, ale skvělé načasování pro boj za ženská práva. Nyní je ta fotka zařazená v knize 100 fotografií, které změnily svět. Měla jste po závodě nějaké problémy? Ano, pořadatelé mě diskvalifikovali ze závodu a také jsem byla vyloučená z amatérské atletické asociace. Také bylo hodně negativních zpráv v novinách a dostala jsem hodně nenávistných mailů. Ale většina ohlasů byla pozitivních. Novinářům se líbil příběh, ženy začaly mluvit o svých právech. Takže jsem měla i obdivné reakce, ze kterých jsem měla pochopitelně velkou radost.

dala a organizovala nejrůznější běžecké seriály a akce pro ženy (Avon International Running Circuit…) Nehledě na to, že při prvním maratonu se v člověku něco změní. Přestane mít strach, že něco nezvládne. Co považujete za své největší vítězství? Vítězství v New Yorku v roce 1974 bylo jedno z nejcennějších, ale mou životní výhrou bylo to, že jsem významně podílela na tom, aby v roce 1984 byl zařazen ženský maraton na OH v Los Angeles. Dá se ještě něco zlepšovat na podmínkách běhání pro ženy? Ale jistě!!! Stále je spousta žen, které nemají svá práva –ať už je to v Africe či jinde. Talent mají všechny, příležitost jen některé. Je to mnohdy i otázka finanční. Kolik maratonů už jste běžela? 39 a stále budou nějaké ještě přibývat. Můj poslední maraton byl v roce 2011 v Berlíně. V roce 2010 jsem si splnila životní sen a běžela maraton v Athénách – to bylo výročí prvního maratonu - 2500 let. Jakého běžce nejvíc obdivujete? Emila zátopka, který vyhrál 3 zlaté medaile v roce 1952 v Helsinkách a zároveň to byl úžasně hodný, milý člověk. A co nějaký idol z řad žen? Billie Jean King, ale za svůj život jsem potkala spoustu žen a dívek, neznámých, ale obdivuhodných.

Omluvil se Vám někdy ten pořadatel? Ne, oficiálně ne. Ale v roce 1973 mi na startu Jste spisovatelka a také televizní hlasatelka. Bostonského maratonu dal pusu a nakonec se z Kterou z těch dvou činností máte raději? nás stali přátelé. Miluji maratony, miluji dlouhodobé projekty – takže psaní je mi bližší. Jaký byl Váš čas prvního maratonu v Bostonu? Ten první byl 4 hodiny a 20 minut Můj nejlepší Co byste doporučila někomu, kdo chce začít maratonský čas je 2:51:37 z roku 1975 , také v běhat? Bostonském maratonu. Nazujte si boty a běžte!!! Snít o něčem nestačí. Začněte třeba jen procházkou. Ale pravidelně. Jak dlouho zůstal maraton v Bostnu uzavřený Když se rozhýbete, přihlaste se na kratší závod. ženám? Atmosféra závodu vás nakazí a namotivuje. A Oficiálně až do roku 1972. ženám bych doporučila – najděte si kamarádky, najděte si nějakou běžeckou skupinu. Ta vám Změnil Vám maraton v Bostonu život? dá sílu, kdykoli ji budete potřebovat. Určitě. Celý můj život a práce tím nabraly jiný směr. A to i pracovně. Mnoho let jsem zakláText: Iva Kubešová 31


Z HODIN TĚLOCVIKU NA NEJEXTRÉMNĚJŠÍ ZÁVODY NA SVĚTĚ

32 32


Roman Šinkovský (36 let) vyznavač adrenalinových adventure závodů, organizátor několika oblíbených sportovních akcí (např. Hradecký survival, Hradecký půlmaraton, Gladiator race), instruktor lyžování, snowboardingu a vodní turistiky, který vyučuje na Vysoké škole tělesné výchovy a sportu PALESTRA. Je ženatý a má dvě děti. V loňském roce suveréně Roman spolu s Tomášem Petrečkem vyhráli Zimní výzvu a poté vyrazil se svým týmem (Roman + Radka Brožková - Marek Navrátil - Pavel Štryncl) do Kostariky na MS v Adventure race. V konkurenci desítek týmů (mnohdy profesionálních) dokončil závod po 10 dnech a nocích na 18. místě.

Co si pod názvem MS v AR představit?

- 850 km vzdušnou čarou = 1000 km na trati - až 10 dní NON-STOP - 25 zemí a 60 reprezentačních čtyřčlenných týmů (min. 1 žena) - Trek, MTB, OB, kajak, raft, plavání, lezení, HighMountain, canyoning, coasteering, inline, lanové aktivity - 0 až 40 °C - 0 až 3 820 m n. m. - vlhkost až 90% http://www.arcostarica.com/# Romane, jak ses vlastně dostal k adventure závodění? Zásadně mě ovlivnilo studium tělesné výchovy a sportu na VŠ a následně i práce ve stejném oboru. Byl jsem „nucen“ se věnovat celé řadě sportů, od jízdy na divoké vodě, lezení, skialpinismu, VHT, cyklistiky až třeba po orientační běh. Zjistil jsem, že jeden sport a jeden druh pohybu mi nestačí, že mě to časem přestává bavit a nikdy

jsem se nemohl rozhodnout, který z nich je ten nejlepší a nejzajímavější. Tak jsem jednoduše začal dělat všechno a jediné sportovní odvětví, kde lze aplikovat opravdu nejrůznější outdoorové sporty současně jsou přírodní víceboje, survivaly a adventure race závody. Kolika adventure závodů už ses zúčastnil? Adventure race závody jsou vrcholem

ROMAN šinkovský 33


Představujeme extrémních vytrvalostních sportů. Jsou opravdu velmi náročné fyzicky, psychicky, takticky i technicky. A nelze je brát jako číselné hodnoty. Důležitá je kvalita a náročnost těchto podniků, i když samozřejmě s množstvím závodů získáváme zkušenosti, bez kterých nelze úspěšně závodit. Momentálně každý rok jsou to 2- 4 tří a vícedenní závody. Co tě nejvíc láká na těchto extrémních závodech? Na AR mě láká spousta věcí, z

nichž ta zásadní je síla jednotlivce, kterou mu dodává tým, a síla týmu, která vzniká násobkem čtyř individualit. Houževnatost, nezdolnost, samostatnost, odvaha, trénovanost, vnitřní vyrovnanost, odolnost fyzická i psychická – o to vše se musíš opřít v boji se sebou samotným, nástrahy přírody a okolí. Předpokládám, že na adventure race se musíš připravovat celoročně. Jak si sestavuješ svůj tréninkový plán? Musíš svůj trénink přizpůsobit přípravě na konkrétní závod? Ano, příprava je celoroční a je

hodně o objemech. V čase objemové přípravy (prosinec-březen) se pohybuji mezi 15-25 hodinami týdně, převážně aerobní zátěže, k tomu navíc i regenerace. Nezáleží příliš na počasí, např. jezdíme na kole i běháme ve sněhu, po horách pobíháme se zátěží na zádech, pokud mám příležitost, snažím se pádlovat dlouhé hodiny. Je těžké skloubit přípravu na hlavní závody a na ty menší, jednostranně zaměřené. U mě to je kolize mezi MTB a silniční závody, které jsou mnohdy velmi krátké (2-4 hodiny) a úplně v jiných intenzitách než dlouhé AR. To je potom opravdu alchymie, kdy odpočívat, kdy zintenzivnit trénink a kdy naopak přidat objemy. Kolik kilometrů ročně naběháš? V počtech kilometrů to nebude nijak závratné (cca 15002000km), ale jedná se spíše o náročný terén v kopcích a horách. Komplexní vytrvalost nabírám jízdou na kole (12000 km), k tomu pádlování, běžky, skialpy atd. Dokážeš říci, která je tvoje nejoblíbenější disciplína? A naopak ta nejméně oblíbená? Po letošní MS jsem se utvrdil, že dlouhé trekové etapy spojené s během v délce více než 100km mi nedělají dobře na kolena. Že si potřebují odpočinout třeba v kajaku nebo na kole, což jsou moje hodně oblíbené disciplíny. Úžasné je také například spojení inline bruslení a treků, kdy se krajinou pohybujete střídavě na bruslích a pěšky. Nejzajímavější je to potom v noci, kdy podle mapy a intuice musíte odhadnout sklon terénu. To mě moc

34


baví… Překonáváte velké vzdálenosti a kolena se šetří. Něco podobného absolvujeme v zimě v zasněžené krajině s běžkami. Jak jste sestavovali váš tým do Kostariky? Znali jste se? Kolik času jste strávili společnou přípravou? Ve stejném složení jsme v srpnu 2013 vyhráli Mistrovství ČR v adventure race, známe se vzájemně již delší dobu i z jiných závodů, ovšem společná příprava je u čtyřčlenného týmu složitá. Každý z nás bydlí v jiné části republiky, ale všichni jsme k přípravě přistupovali velmi zodpovědně a profesionálně, na této úrovni si již nikdo nedovolí něco podcenit. Jak dlouho se musíte připravovat na pobyty ve vysokých nadmořských výškách? Dopředu nikdo neznal trať, ale 35


Představujeme

vzhledem ke koncepci Costarica – Coast to coast, border to border bylo jasné, že nějaký VHT trek budeme absolvovat. Takže aklimatizaci nad 3000 metrů jsme absolvovali až na místě. Je ovšem obrovský rozdíl vyběhnout do 3500 metrů pátý den závodu a v tempu, nebo jít na jednorázový výšlap do této výšky. Mnohé týmy také zde skončily nebo měly velké problémy s vysokohorskou nemocí.

Tam to byla opravdu divočina. Z ničeho nic se obrovským odlivem ztratila voda a my zůstali uprostřed džungle na dně neskutečně hlubokého bahna, kde nebylo možné vůbec udělat krok. Všude kolem hmyz, pavouci, hadi, opice…a my tam prostě zůstali trčet 5 hodin, než přišel zase příliv. Bláznivá byla lanovka Superman prales, kdy jsme se řítili hlavou napřed rychlostí přes 110km/ hod.

Každý v týmu má asi slabší a naopak silnější stránky. Jak to máte rozdělené? Třeba s orientací v mapě, měli jste hlavního navigátora?

Nejsilnější zážitek z Kostariky?

Samozřejmě každý v týmu má své místo. Radka Brožková je vynikající OB běžkyně, takže ona má na starosti podrobnou mapu pro OB etapy, navigaci na kolech řeším já, u treků Pavel Štryncl a Marek Navrátil kontroluje a střídá se v navigaci s námi. Ale v zásadě všichni čtyři jsme schopní tým vést a záleží na momentálním stavu každého z nás. Při tak dlouhém závodě nelze spoléhat pouze na jednoho navigátora. Ale v podstatě během závodu si každý prochází několika krizemi, kdy je rád, že mu tým pomůže. Které etapy v Kostarice sis nejvíc užil a které byly naopak nejnáročnější? Nádherné byly MTB etapy v náročném horském terénu, ale jedinečné a neopakovatelné byly kajakářské úseky v mangrovníkových pralesech. 36

Když se mi šestý den závodu zablokovalo v nejnáročnější etapě (třídenní přechod horského masivu) přetížením koleno, celou noc jsem při sestupu šel pozadu, protože jsem nemohl ohýbat koleno a pozadu byl jediný možný způsob, jak se posouvat dál. V naprosté tmě jsem si v předklonu svítil mezi nohy a prostě jsem asi šest hodin couval. A to nás čekali ještě tři další dny závodu. Následovala povinná zastávka v polní nemocnici, kde pořadatelé kontrolovali náš zdravotní stav a rozhodovali, kdo může pokračovat dále. Místní „šaman-lidový léčitel“ mi koleno několikrát prohmatal a během několika minut jsem mohl normálně běhat…. Jak řešíš jídlo na extrémní závody? Vozíš si do exotických míst své vlastní zásoby, nebo si i něco kupujete společně až na místě? Měli jsme připravené vlastní zásoby od sponzorů


(doplňky stravy, regenerační nápoje, hotová jídla). Bohužel chybou organizátorů jsme o toto jídlo přišli, když jsme zásoby poslali dopředu a celníci nám zásilku nepovolili do země. Den před startem jsme museli nakoupit kompletní zásoby na závod jen z místního supermarketu. Při tak náročných závodech hraje každá maličkost dost významnou roli. Dle mého názoru to pro nás byl velký hendikep. Pátý, šestý den závodění již jídlo neošidíš, tělo to prostě pozná. V Kostarice jste s týmem závodili v džungli, s hady, krokodýli i dalšími exotickými zvířaty. Připravoval ses nějak na tato, pro nás netradiční a často asi i poměrně nebezpečná, setkání? Já osobně mám fobii z hadů a jsem alergický na hmyz, takže ideální kombinace :-). Na podobné akce máme ve výbavě kvůli mně i adrenalin v injekci, bohužel proti hadům se nedá nic moc dělat. Navíc organizátoři nás den před startem pěkně „vyschízovali“, když nám připravili dvouhodinovou přednášku o nebezpečných druzích hadů a jak poznat kousnutí super smrtelné od toho normálně smrtelného. A tomu nám ty jedovaté hady i na místě ukazovali. To mi vážně nebylo nejlíp. Jenomže po pár hodinách závodu jsme už neřešili nějakou prevenci…normálně jsme se brodili řekou, pralesem, džunglí…a hady a krokodýli moc neřešili. Jak vypadá takové balení na adventure race na druhý konec zeměkoule? Jak dlouho s týmem ladíte výbavu, domlouváte kdo co poveze?

cifika. Např. loni v Číně jsme věděli, že budeme běhat hodně v poušti, takže jsme řešili jak ošetřit boty proti zrnkám drobného písku. Letos jsme museli transportovat lodě a kajakářské vybaven několik desítek kilometrů po souši. Naštěstí jsme všichni již zkušení závodníci, takže o to je to jednodušší, ale vždy nás na místě závodu něco překvapí. Na loňském závodu v Patagonii to byl naprosto neprostupný trnitý porost pokrytý sopečným popílkem. Navíc jsem byl i spálen od vysokohorského sluníčka. Projít i několik metrů bylo peklem. Zde jsem opravdu brečel bolestí. Obecně je zcela zásadní rozdíl závodit v českých, evropských a světových podmínkách. Mimo Evropu je vše daleko drsnější, náročnější a se spoustou překvapení. Jak je to s odpočinkem během adventure závodů? Moc toho nenaspíte. Plánujete si odpočinkové zastávky předem v rámci strategie, nebo se s týmem domlouváte až na trase? Spánek je samostatnou disciplínou AR. V zásadě, pokud chcete bojovat o umístění tak se při tří-čtyřdenních závodech nespí a jede se nonstop. Krize většinou přichází druhou noc po půlnoci. Nejhorší v noci je monotónní chůze nebo pádlování, to člověk upadá do polospánku. Nebezpečné jsou druhou a třetí noc potom noční MTB. Za kritickou je považována hranice kolem 60-70 hodin bez spánku, kdy si tělo říká o

Balení a logistika je příšerná. Kola vezeme v krabicích, kde máme třeba i skládací kajakářská pádla, trekové hůlky, lezecké vybavení atd. Letos jsme navíc s sebou brali třeba i skládací plachty na kajaky pro případ silného větru na moři. Domluva samozřejmě probíhá několik týdnů předem. Každý závod má svá spe37


Představujeme

„Na AR mě láká spo ta věcí, z nichž ta zásadní je síla jednotlivce, kterou mu dodává tým, a s týmu, která vzniká násobkem čtyř individualit. “

odpočinek halucinogenními stavy. Je na zvážení každého týmu (kapitána), kam až pokračovat. Samozřejmě okolnosti závodu a strategie hrají obrovskou roli. U delších závodů (typu MS v Kostarice) je průběžně nutný odpočinek. Nejlepší týmy ale stejně během 7-9 dnů nespí více než 10 hodin. Adventure races asi nejsou nejlevnější záležitost. Můžeš prozradit, kolik celkově stála 38

třeba celý tým doprava a startovné v Kostarice? Bez podpory našeho svazu České asociace extrémních sportů a jeho partnerů bychom se nemohli MS v Kostarice zúčastnit. Letenky jsou standardně kolem 30.000 Kč na osobu a startovné se na takový závod pohybují v tisícovkách dolarů. K tomu nutno připočíst náklady na stravu, materiál, doplňky apod.


ous-

síla

Při letošní Zimní výzvě tě zradilo koleno. Ovlivnilo to nějak výrazně tvůj další tréninkový plán?

již ultratraily, MTB, OB nebo survivaly. Podle čeho závody vybíráš? Máš nějaké, které zařazuješ pravidelně, nebo máš raději nové výzvyMám oblíbené závody, kam jezdím každý rok, ale upřednostňuji objevovat prostřednictvím závodů nové oblasti a terény. U přírodních vícebojů se ty místa pravidelně mění, takže pro např. Hradecký survival, který pořádáme, si každý rok vybírá nové, zajímavé lokality. Letos v květnu to bude okolí hradu Pecka.

Určitě. Letošní sezonu ovlivnilo zásadně už prosincové MS. Devítidenní závod mě obrovsky vyčerpal, následně jsem z oslabení organizmu přes Vánoce onemocněl, tím se celá příprava na letošní rok zkomplikovala. Při Zimní výzvě jsme po 140 km běhu v horském terénu museli vzdát, protože mě začalo zlobit pro změnu druhé koleno. Vše jako důsledek náročnosti terénu, převýšení, rychlosti seběhů a podivné letošní zimy. Bez sněhu jsme nemohli kombino- Je pro tebe jednodušší zvládnout závod v vat pohyb v terénu na běžkách, což nás výrazně zimě, kdy teploty klesnou hluboko pod nulu, zpomalovalo a kolena byla v podstatě pořád nebo se líp vypořádáš s horkem? extrémně zatěžována. Samozřejmě pro vícedenní závody je příjemnější teplejší počasí, kdy nemusíte moc Jaké závody tě letos čekají? řešit oblečení a obutí, mě ale nevadí mi ani jeden extrém. Když závodíte v tempu bez zastaV dubnu odlétáme s týmem Salomon-Suunto vení, tak nejsou problém ani teploty hluboko na Mistrovství Evropy v adventure race do pod nulou. Při vyloženě velkých vedrech si zase Turecka a v srpnu nás čeká domácí advenmusíme hlídat tekutiny a hrozící křeče, které ture race. V září bychom rádi srovnali síly se v našich závodech vznikají i změnou disciplín. světovou konkurencí v Číně. Kromě těchto hlavních vrcholů půjdu určitě menší závody, ať Nejpříšernější je nějaké plavání, potápění,

39


Představujeme

skoky do vody uprostřed závodu, kdy je tělo ve vysokém zatížení a najednou skočíte do většinou hodně studené vody. Pamatuji si na jeden loňský survival s přeplaváním přehrady s teplotou 5°C. Zpětně vnímám, že šlo o život. Jsou ve světě nebo u nás týmy, které fungují čistě na profesionální bázi, myšleno v oblasti adventure race? Ano jsou, ale výhradně zahraniční. Především z Nového Zélandu, Švédska, USA nebo Británie. U nás všichni řešíme nějaké civilní zaměstnání a snažíme se vše ještě skloubit s rodinou. Myslím si, že vzhledem k vyloženě amatérskému zázemí jsou naši závodníci na špičkové světové úrovni. Je jasné, že většina závodníků se pouští do adventure race hlavně kvůli hledání a posouvání svých hranic a kvůli dobrodružství. Jak se ale třeba pohybují prize money? Zaplatí umístění na prvních místech alespoň náklady? U velkých závodů se pohybují prize money v desítkách tisíc dolarů pro tým, což je pro ty profi týmy velmi zajímavé a prestižní. S penězi ovšem vstupuje i do tohoto sportu profesionalizmus se všemi svými neduhy. Je to prostě vrcholový sport jako každý jiný. Byla někdy chvíle, kdy jsi uvažoval, že už se nikdy do žádného adventure závodu nepustíš? 40

Každý závod je v něčem specifický a náročný. Při tak dlouhých výkonech se stává velmi pravidelně, že si člověk řekne, že je to naposledy, a že mu to za tu dřinu nestojí. Většinou je to spojeno s nějakou bolestí během závodu, s nezdarem, se zklamáním, ale lidé kolem adventure race závodů jsou tak silné individuality, že si s podobnými splíny dokáží poradit a většinou to dopadne tak, že po pár dnech už hledáte a plánujete další extrémy. Mně totální vyčerpání po Kostarice a nechuť do dalších závodů vydržela asi týden. Po nedokončené Zimní výzvě asi tři dny. Co ti nejvíc pomáhá překonávat krize? Je to zvláštní stav mysli, kterou musí každý adventure racer ovládat. Jeto tzv.“blackout“, vypnutí hlavy. Když jste na dně, něco Vás štve, něco člověk nezvládá fyzicky, tak prostě musí vypnout a dřít. Za chvíli se to zlomí a vše je ok. Nejhorší stav je ovšem, když po celou dobu závodu jste nejslabším článkem týmu. V žádné disciplíně si neodpočineš, pořád jedeš nadoraz. Sestavit dobrý a vyrovnaný tým je alchymie. Jak dlouho po závodech regeneruješ, pokud se dostáváš ze stavu naprostého vyčerpání? Po tří až čtyřdenních závodech minimálně 4 dny, následně je nutné tělo rozpohybovat a zvyknout opět na pravidelný pohyb. Další závody by neměly přijít dříve než za 10-14 dnů. Je to sice individuální, ale tělo má své zákonitosti, a když je jednou porušíš, může to vyjít, ale v další části sezony se to určitě nepříjemně vrátí. Nerozmlouvá ti tvoje rodina někdy dost nebezpečná dobrodružství? Myslíš si, že mozek závodníka otce a mozek bezdětného závodníka funguje v extrémních závodech stejně? Zásadně rodině neříkám veškeré detaily dopředu a po závodě se vše snažím zlehčovat. Obecně


někomu něco ve sportu a v životě zakazovat, nikam nevede. Na vše si každý musí přijít sám a najít smysl svého bytí. Každý máme hranici sobeckosti a riskování někde jinde a nelze soudit jedním metrem. Pokud by si někdo chtěl vyzkoušet adventure race, nějaký méně náročný. Jaký závod bys mu doporučil a proč? Ideální je začít s kratšími přírodními víceboji. Startovka závodů je zveřejněna na stránkách asociace www.caes.cz a v podstatě během celého roku se konají různé závody po celé republice. Nejbližší závod podobného charakteru je Hradecký survival 9.-10.května 2014. Veškeré informace a přihlášky jsou na stránkách www.sportvisio.cz. Už nejsi pouze závodník, ale i úspěšný organizátor závodů. Tvoje agentura pořádá Hradecký půlmaraton, Gladiator race, Hradecký survival, Křížovou desítku nebo Hradecký koloběh. Který „ze svých“ závodů máš nejraději? Všechno jsou to závody, které jsme vytvářeli od

samého začátku, každý z nich je mým dítětem. Žádný z nich není stejný, ani dokonce podobný. Tou různorodostí se snažíme oslovit co nejširší veřejnost, aby si každý našel svoji oblíbenou akci. Snažím se do našich akcí dát závodnické srdce, přenést zkušenosti ze světových akcí k nám a v první řadě se organizováním bavit. Třeba Hradecký půlmaraton je strašná srdcovka, kdy potkávám během celého roku lidi, kteří mi řeknou, že kvůli nám začali běhat…to je obrovská satisfakce a motivace. Do nového závodu Gladiator race se snažím zase zapojit zkušenosti z extrémních akcí, ale tak aby vše bylo dostupné pro každého, kdo si chce vyzkoušet brodění bažinou, skok do vody, plazení bahnem, proskakování ohně apod. Myslím, že se nám koncepce podařila a závod bude ideální pro každého, nehledě na věk, výkonnost a dovednosti. Vše o našich závodech a akcích si může každý zájemce přečíst na našich stránkách www.sportvisio.cz. TEXT: Hanka Sirová

41


POHLED SKRYTÝ KAMERÁM I NOVINÁŘŮM JAK VIDÍ ELITNÍ BĚŽCE JEJICH NEJBLIŽŠÍ...

S

líbili jsme, že necháme naše čtenáře občas nahlédnout i do soukromí těch, které vídáme v televizních přenostech ze závodů, o kterých čteme v novinách a kteří bojují o medaile na mistrovstvích. Zajímá vás, jaké to je vyrůstat s bráchou Jakubem? Nebo jaké to je chodit s opravdu rychlou holkou?

Jsem pyšný na to, jak rychlou mám holku

TEXT: Martin Čapek

” V dalšim čísle bude psát o Kubovi Holušovi jeho ségra, co kdybys napsal ty o svojí holce? ” S touto prosbou jsem se dostal k tomuto článku. Kdo jsem? Jmenuju se Martin Čapek a chodím nyní třetí rokem s Kristiinou Maki, kterou již znají všichni čtenáři tohoto časopisu z jejích příspěvků. Já sám se věnuji atletice a během své kariéry přecházím od středních tratí 1500 a 800, které 42

jsem běhal do svých 22let a poté jsem se postupně přesunul na disciplíny 400-200-100. Už v tuhle chvíli vám tedy musí být jasné, že s Kristiinou jsme se poznali přes atletiku, ale jak jsem se poprvé dozvěděl, že nějaká finsko-česká běžkyně existuje? Již od mládežnických kategorií jsem každý podzim jezdil na reprezentační soustředění středotraťařů a vytrvalců do Tater, ale 4 roky zpátky jsem se kvůli zranění nemohl soustředění zúčastnit. Po návratu mé sestry (Tereza Čapková) z tohoto soustředění jsem ihned zahájil výslech, co je nového v našich běžeckých kruzích, protože tyto soustředění jsou plná všelijakých zajímavých informací. Jedna z nich byla, že se v Tatrách objevila krásná vytrvalkyně z Finska, která umí skvěle česky a nejeden chlapec z ní byl v rozpacích. Víc informací jsem o této neznámé Fince neměl, a tak sem byl zvědavý, jestli je to opravdu takový zázrak a jak to s tím Finskem a Českem vlastně je. Zanedlouho jsem jel na závody do Vídně a při vstupu jsem se střetl s černovlasou Rakušankou. Na hlavě velká růžová sluchátka a oblečení poskládané snad ze všech barev. Po pár rozhovorech s kamarády jsem zjistil můj omyl a to ten, že dívka nebyla Rakušanka,


43 43


ale již zmiňovaná finsko-česká Češka Kristiina. Takto proběhlo mé první a pro mě nezapomenutelné setkání s mou dnešní přítelkyní a českou špičkovou běžkyní. Jak jsem ale zhodnotil předešlé informace a skutečnost si už nechám pro sebe, přece jen bude tento článek určitě také číst a nemusí vědět úplně vše. Po prvním osobním setkání uběhly dva roky, během kterých jsme se maximálně pozdravili na závodech, a na řadu přišlo opět podzimní soustředění v Tatrách. Zde jsme se přehoupli už i přes pozdrav a proběhla tam nějaká ta věta. Potom jsem při jednom z vysokohorských výletů při dlouhém mlčení celé skupiny vyndal hru ”na psychiatra” ,mezi námi se v tu chvíli prolomily ledy a my jsme začali zjišťovat vzájemně zjišťovat, jací vlastně jsme (danou hru na prolomení ledu rád čtenářům po osobní domluvě vysvětlím). Dál už to ani nemá význam popisovat. Prostě jsme se po nějaké době po soustředění dali dohromady. Tolik asi k té naší historii a teď něco o tom, jaká Kristiina vlastně je, z mého pohledu. Kristiina má velké sny do budoucna a nyní si dva obrovské plní. Jedním z nich je udělat vysokou školu a to konkrétně architekturu. Já sám dodělám ČVUT stavební a vím, jak je to těžké skloubit vrcholovou atletiku a k tomu docela náročnou školu, proto jsem Kristiinu při podání přihlášky varoval, že to opravdu nebude mít lehké dát běhání se školou dohromady. Tyto obavy jsem měl ale jen na začátku našeho chození, kdy jsem Kristiinu ještě úplně neznal. Během prvního semestru jsem viděl tu nejdůležitější věc, a to tu, že jí ta škola baví, a to byl první úspěch. Po zdárném úspěšně ukončeném prvním ročníku jsem zjistil, jak moc je silná, když něco opravdu chce. Musel jsem uznat, že mé počáteční obavy byly úplně zbytečné, což Kristiině dalo za pravdu v tom, co mi velice ráda opakuje, že jsem velký předsudkář. Škola je tedy jedním z nejdůležitějších Kristiininých snů, které si úspěšně plní. Dalším snem, což pro vás samozřejmě nebude žádné překvapení, je její životní láska-běhání. Tady bych rád zmínil věc, kterou jsem nikdy předtím nezažil ani u sebe ani u nikoho jiného ve svém okolí. Z minulých článků víte, že Kristiinu potkalo v létě zranění. Tenkrát věřila do poslední chvíle, že to není vážné a že hned do týdne vyběhne. 44

Skutečnost byla ale bohužel úplně jiná a Kristiina nemohla skoro dva měsíce běhat. Neznám ji celý život, ale věřím, že to pro ni byly jedny z nejtěžších měsíců v celém životě, neměla na nic jiného ani nikoho náladu, chtěla prostě ty dva měsíce celé zrušit a zase vyběhnout. Běhání je pro ni droga, kterou bude muset brát prostě celý život. Co k tomu víc říct? Běhá prostě srdcem!! Pokud vás zajímá, jak často s Kristiinou spolu trénujeme, tak teď už jí v podstatě na nic nestačím. Na začátku našeho vztahu, kdy jsem trénoval ještě na 800m, jsem byl schopný s Kristiinou odběhat delší klusy. Ale nyní, s neskutečně rostoucí Kristiininou formou a mým přechodem na rádoby sprinterskou karieru, mi Kristiina utíká už při pouhém rozklusu před tréninkem. A velkou zásluhu na tom má určitě také Kristiinin trenér. Při příchodu do Prahy si Kristiina zvolila za svého trenéra v tu dobu opravdu pro málokoho známého Pavla Červinku. Jít v dnešní době k neznámému trenérovi musí chtít opravdu hodně odvahy a popravdě neznám skoro nikoho, kdo by věřil, že tato kombinace může úplně 100procentně fungovat. Nevěřil jsem tomu ani jápředsudkář. Kristiina je ale silná osobnost, která ví co chce,a svému trenérovi i přes všechny negativní ohlasy věřila. A já jsem dnes opravdu rád, že to byl pouze jeden z mých dalších předsudků. Již první rok jejich společného působení mě vyvedl z omylu, že by pan Červinka mohl být špatný trenér. Po všech dosavadních halových úspěších už jen s úsměvem pozoruji vytřeštěné výrazy lidí, když jim pyšně říkám, jak to mám rychlou holku a jaké neskutečné výkony podává. Úspěch každého závodníka záleží na hodně faktorech. Já věřím, že Kristiina má v sobě kromě obrovského talentu i neuvěřitelnou sílu a vůli. A teď už také vím, že ten potenciál pod vedením trenéra, kterého si vybrala, dokáže Kristi rozvinout a ukázat světu.


Karolíno, napiš něco o svém bráchovi! TEXT: Karolína Holušová Přišlo to z ničeho nic jednou zprávou na Facebooku a znělo to jako zadání slohové práce. Jsem atletický nadšenec, poctivě čtu každý jeho článek a rozhovor. Copak je možné napsat něco nového? Když mi bylo asi deset a doma se mluvilo o tom, jestli mě směřovat na dráhu klavíristky nebo sportovkyně, měla jsem jasno velmi rychle – chci být jako on. Chci na sobě makat, předbíhat spolužáky, vyhrávat závody a být hvězdou. Jakub jí byl od malička. Začalo to podlitinami a zlomeninami, o kterých se vypráví na každé rodinné oslavě. Jednou spadl z traktoru, pak se nabil na kole nebo prostě neodhadl výšku stromu, ze kterého skákal. Máma si ho musela brát i na záchod, aby mě nevytáhl z kočárku a nepo-

kusil se ze mne udělat účastníka nějaké zdraví nebezpečné hry. Na základce už vyváděl tolik vylomenin, že ho naši poslali na sportovní školu – proslulou opavskou „Englišku.“ Však tam mu už utáhnou opratě. Neutáhli. Nakopli ho, dali mu směr, napsali první tréninkový plán a bylo to. Postavil se na dráhu a neměl soupeře. O tom, jak obrovská zásluha tamních učitelů a pana ředitele to byla, už bylo napsáno mnoho. Když jsem na stejnou školu a následně do běžecké tréninkové skupiny nastoupila, semlelo mě to taky. Bylo to tvrdé, třikrát čtyřikrát týdně hned po škole trénink, k tomu „kruháč“ nebo posilovna, na ostatní dny pevný tréninkový plán se samostatnými výběhy. Několikrát ročně jsme vyjížděli na soustředění, ať už do Tater, na Praděd nebo do Alp. Žádné moře jako skokani a sprinteři, my potřebovali krvinky a kopce. Na běžkách jsme se v zimě nadřeli tak, že mě při vzpomínce na to dodnes rozbolí paže. Remcala jsem a nadávala, stejně jako ostatní členové skupiny. Kromě Jakuba samozřejmě. Za celých 5 nebo 6 let, kdy jsme trénovali společně, jsem od něj neslyšela, že se mu nechce nebo že ho to nebaví. Do tréninku šel vždy na 100%, přemýšlel o něm, poctivě si psal tréninkové

45 45


Nike Flyknit Lunar2 neskutečně lehká, neuvěřitelně pevná běžecká bota

Nová běžecká bota Nike Flyknit Lunar2 přináší dvě nejlepší inovace od Nike – technologii Flyknit a Lunarlon. Technologie Nike Flyknit má podobné vlastnosti jako pavučina. Je silnější než ocel, ale přitom neuvěřitelné tenká a lehká. Díky této technologii má běžecká bota nízkou hmotnost, ale přitom poskytuje potřebnou podporu díky pevným vláknům.

Tuto sezónu je Nike Flyknit Lunar 2 také k dispozici na Nike.com, kde si ji běžci prostřednictvím NIKEiD mohou navrhnout podle svých představ. Kouzlo běžecké boty Flyknit Lunar2 spočívá v kombinaci ultralehkého svršku Flyknit a se super měkkým tlumením Lunarlon. Výsledkem je obuv, která dokonale tlumí nárazy při běhu a svršek boty pevně drží chodidlo.

Technologie Flyknit je nejen pevná, ale také flexibilní a prodyšná. Umožňuje snížit hmotnost boty a omezit počet švů a také odpad, který při výrobě bot vzniká. Nový model má oproti původnímu pružnější svršek, aby bota lépe padla a jazyk boty zůstával na svém místě. Na základě výzkumu otisků chodidla byl vyvinut nový vzor podešve, který respektuje přirozený pohyb chodidla. Návrháři využili zjištěných poznatků a upravili pěnu Lunarlon v podešvi, která poskytuje lepší tlumení a flexibilitu. Výsledkem je přirozenější a plynulejší pohyb díky nové lehké botě, která je určena elitním běžcům i začátečníkům.

Nike Flyknit Lunar2 bude k dostání na Nike.com a od poloviny února v kamenných obchodech. 46


deníky a různými barvami si v nich odlišoval, které období tráví na horách, který den má závod, a kdy odpočívá. Dělá to dodnes. Měl obrovskou konkurenční výhodu v tom, že kromě neskutečného talentu a povahy vhodné pro běžce, která mu občas komplikuje soukromý život, natrefil na tu nejlepší kombinaci trenéra a rodiny, jakou mladý sportovec potřebuje. Pan Škrabal byl a je trenérem zkušeným, přísným, velmi důsledným a zastávajícím názor, že člověk může v běhání něčeho dosáhnout, jen když do toho dá vše. Rodiče zase velmi rychle pochopili, jaké zázemí profesionální sportovec potřebuje. Málokteré děti byly podporovány tak jako my. Naši rádi a často fandili na závodech, když bylo potřeba, vozili nás po celé republice a dávali nám najevo, že to, co děláme, je důležité a má to smysl. Lidé se mne často ptají, jestli na něj a jeho popularitu nežárlím. Přece jen je ho všude plno a mluvit o úspěších ve sportu je zajímavější než o studiu či práci obyčejné holky. Naštěstí ho to ale

nezaslepilo. Běhání je dřina a jeden ze sportů, u kterých jsou sláva a úspěch velmi pomíjivé. Jakub za svou kariéru zažil výskoky i pády a moc dobře si uvědomuje, že nic nemá jisté. Drží si svou rodinu a přátele blízko a neváhá rozmazlovat ty, které má rád. Je to člověk, který dává absolutně vše do toho, co dělá a dělá to tak dobře, že patří mezi ty nejlepší na světě. Kdo z nás má takovou odvahu, odhodlání a zapálení? Nežárlím, prožívám s ním každý úspěch i neúspěch a jeho práce je pro mne největší motivací do života. Když jsem v lednu dostala nabídku pracovat pro Prague International Marathon, organizátora největších běžeckých závodů v České republice, který se získáním šesti známek kvality IAAF řadí mezi světové unikáty, a rozhodovala se, jestli přijmu tak náročnou práci, byl to on, kdo mi řekl: „Nebuď blbá a nepřemýšlej, jak moc to bude bolet a kolik tomu budeš muset obětovat, pokud je to to, co chceš dělat“.

47 47


EPO SURVIVAL

Mistrovství ČR v přírodním víceboji dvojic

48

Pod názvem survival se skrývá pestrý závod složený z několika outdoorových disciplín. Nejčastěji jsou to běh, jízda na horském kole, skalní lezení, in-line bruslení, jízda na kánoi či kajaku, orientační běh a další. Že něco z toho neumíte? Nevadí, 24. května nebudete na startu EPO Survivalu jediní. Závod je navržený tak, aby si jej užili jak závodníci české reprezentace, tak sportovní nadšenci, kteří si přírodní víceboj chtějí vyzkoušet poprvé.


Závod startuje ve tři hodiny ráno a končí ve čtyři hodiny odpoledne – ano, počítáte správně, závod trvá třináct hodin! Ale díky mnoha vloženým disciplínám uteče časový limit jako voda. Základem EPO Survivalu je turistická mapa, ve které je vyznačena trať, kterou absolvujete předepsaným způsobem (na kole, pěšky, na bruslích, v lodi) a plníte vložené speciální disciplíny (přírodní překážková dráha Bolskros, běh do vrchu, skoky do vody, lezení, lanové disciplíny aj.). Trasu si každá dvojice volí sama, proto můžete určité úseky vynechat a věnovat se pasážím, ve kterých si jste jistější, či vás více baví. Ale EPO Survival je i o tom, vyzkoušet si nové věci a byla by škoda vynechávat zbytečně kontroly! Za sebrané kontroly a absolvované disciplíny

sbíráte body – zkrácení trati či vynechání disciplín tedy neznamená diskvalifikaci, ale pouze nezískání bodů. Během závodu musí závodníci prokázat svou fyzickou a psychickou připravenost, individuální dovednosti, ale i schopnost týmové spolupráce. Letos půjde již o třetí ročník a na základě reakcí na první dva díly závodu si pro letošní rok vysloužil titul Mistrovství republiky v přírodním víceboji dvojic. Přijeďte si i vy vyzkoušet své dovednosti a poznat nový sport, který vás prozkouší po všech stránkách. více na: www.eposurvival.cz TEXT: Dana Odvodyová 49


Rychlodepo v Karlově Studánce.

ZIMNÍ VÝZVA

PAVEL PALONCÝ Letošní počasí moc zimním radovánkám nepřálo, ale loňský první ročník mi zanechal v paměti a v chodidlech nesmazatelnou stopu. Loni jsme po asi největším utrpení, co jsem kdy v závodě zažil, skončili druzí. Letos jsem běžel v jiné dvojici, v jiných podmínkách, startovalo se v protisměru, ze Šumperka. Byl jsem tak doslova domácím závodníkem, známých lidí a kamarádů jsem potkal obrovské množství, jak mezi diváky, tak mezi závodníky, kteří mi fandili. To vše přispělo k tomu, že odhodlání bylo větší než kdy jindy. Foto: Renata Foltysová http://www.renaticefoto.cz/Ze Šumperka na hřeben 50

S Filipem (Šilarem) jsme si řekli, že zkusíme rozhodnout už od začátku a půjdeme tvrdě svoje tempo. Rozhovory, ohňostroj a v 19:15 start. Již do výběhu ze Šumperka jsme se usadili na čele společně Tomem Petrečkem a Romanem Šinkovským z dalšího týmu a ještě jedním týmem, který jsme neznali. Tom se Šinkym si s sebou na hřeben nesli běžky, tak to slibovalo zajímavou první etapu. Na kontrolách na Prostřední skále i Smrčině jsme stále spolu, na Suchý vrch jsme zvolili trochu horší postup a kluci nám dávají pár minut. Zhruba stejný odstup máme na Ztracených kamenech, kdy vidíme světýlka před sebou. Čeká nás celý hlavní hřeben Jeseníků, kde by se měla naplno


projevit jejich výhoda, ale není tomu tak. Na rovinách nám mírně ujíždí, ale jen lehce, na obrátce na Ovčárně nám pořád dávají jen pár minut. Cestou po žluté do Karlovy Studánky se cesta zhoršuje, na chvíli je přebíháme, ale nedají se a do Karlovy Studánky dorážíme s dvouminutovou ztrátou. Díky ultrarychlému depu se dostáváme do mírného vedení. Čeká nás nejdelší a nejtěžší etapa – přes 50 km přes Jeseníky, třikrát na hřeben a opět dolů. Zakusujeme se do toho zostra, cestou na Praděd si vytváříme mírný náskok, nezastavujeme a rovnou sbíháme po cestě až do Divokého dolu. V tomto mýtickém kotli ožívají hned několik vzpomínek – loni jsem tu cestou nahoru s Honzou Zemaníkem trpěl jak nikdy a rychlost se díky množství sněhu a pokročilému stádiu rozkladu

mých chodidel blížila nule. Rok před tím jsme tu na Horské výzvě s Vašíkem naopak profrčeli jak kolem Honzy Zemaníka, tak kolem současného parťáka Filipa. Zpátky do přítomnosti… Tentokrát je sestup zákeřně zmrzlý, a tak jsme v noci hodně opatrní. I tak se nám daří získat náskok takový, že jen párkrát zahlédneme světýlka kdesi nad námi. Výstup na Dlouhé Stráně, Mravenečník i Tetřeví horu si užíváme, odbila pátá („měsíc má tvar nože na prasata“). Se seběhem po sjezdovce už je to slabší. Původně jsme si chtěli jako „tajnou zbraň“ vzít plastový „podprdelník“ nebo aspoň igelit a sjet dolů po zadku. V rámci zjednodušení jsme to neudělali. Ještěže tak. Sjezdovka je sice zmrzlá, ale úplně holá, kamenitá. Jsme v Koutech a rozednívá se, zdravíme se holkama fotografkama, co čekají na druhý tým. Teď nás čeká to nejzajímavější a asi i nejdůležitější část závodu. Trasa nás zavedla do oblasti, kde

V depu v Karlově Studánce byl dost šrumec.

51 41


Z Karlovy Studánky jsme se vydali Praděd. prakticky nevedou turistické značky a ani s cestami to tam není slavné. Znám Jeseníky jak svoje boty, ale sem normálně nechodím. 4 postupy, které nemají správné řešení. Každý postup by se dal popsat jako „tak nějak tudy a zkusíme trefit nějakej průsek.“ Jsme pořád ještě svěží, hlavu máme čistou a daří se nám to ustát. Je to jedno z mála míst, kde je dost sněhu a prakticky celou dobu dupeme stopu. Počasí vyšlo na výbornou, nebe vymetené, jasno, rozhledy, paráda. Když se cestou na Vozku ohlížíme, máme všechno jako na dlani a vidíme, že máme minimálně půl hodiny náskok. Přesto honíme každou minutu a netroufáme si fotit, i když by si to krajina zasloužila. Na Ramzové i v Petříkově se opět potkáváme s holkama a po poledni jsme v depu ve Starém městě. Nejtěžší, nejzajímavější a nejhezčí část závodu máme právě úspěšně za sebou. Počasí přeje a pořád nám to běží... 52 52

Někde v Petříkově. Holky nás sledovaly opravdu důkladně, díky za to. Poslední kopec – Kraličák Rychle přezbrojit a vzhůru na krátkou etapu přes Kraličák do Horní Moravy. Tentokrát si jej užijeme za světla a Kralický Sněžník vnímáme jako poslední pořádný kopec. Pořád máme skvostné podmínky, jasno, prakticky bezvětří, co víc si přát. No, trochu sněhu by se hodilo… Z Klepýho volíme přímý sestup přes kamenné moře, který nebyl nejrychlejší, ale asi pořád lepší než jít okolo. Chvíli před příchodem do depa se stmívá a začíná druhá noc. Opět rychle přebalit – vlastně si jen doplníme jídlo… a to je vše. Také se dozvídáme, že ve Starém městě jsme měli náskok dvě a půl hodiny. Šli jsme do toho pořádně, ale tohle je moc, to museli kluci mít nějaký problém. Prý navigace… 2,5 hodiny je dost, ale nejsme ani v půlce závodu, takže je toho před námi taky dost.


Sjezdovka na Ramzové

Na Ramzové nám bylo hej.

53 43


54 54

Ve třetím depu došlo i na převlékání


Kousek za polovinou závodu jsme zhodnotili, že je potřeba se na hodinu vyspat. Tohle není ten spánek, ten proběhl před tím nebo po tom.

V pozdějších depech došlo i na rozhovory

55 55


Snažíme se rozběhnout, protože teď nás čeká skoro 12 km po asfaltu. Hecujeme se, po asfaltu prostě běžet musíme, ať máme v nohách cokoliv. Už to není žádná hitparáda, postupně se objevují otlaky, ale pereme se s tím. Cestou po asfaltu potkáváme ceduli „Hanušovice 12 km“ a to mě doslova vyděsilo. 12 km do Hanušovic, dyť to jsem vlastně pořád doma! Běháme tady nějakých 28 hodin a prakticky nikam jsme zatím nedoběhli. Takže veškeré přiblížení k Trutnovu nás teprve čeká. A Trutnov je ještě sakra daleko… Dost úvah, přes Jeřáb (jen 1000 m.n.m., takže si říkáme, že to už vlastně ani pořádnej kopec není) seběhneme do Červené vody, kde nás čeká stavitelská paráda – postup pod lanovkou. V noci opravdu radost. Tempo opadá, bojujeme se spánkem, v Podlesí a následně v Červené vodě jdeme na 10 minut spát, ale efekt není takový, jaký jsme očekávali. Je po půlnoci, na cestě jsme něco přes 30 hodin a zaostáváme za naším odhadem, trochu počítáme a docházíme jednoznačně k nepříjemnému závěru: Třetí 56 56

závodní noc nás nemine. Tomu jsme se chtěli vyhnout, ale nedá se nic dělat. Závěr je jasný, na Suchém Vrchu se vyspíme. Někdy kolem půl třetí jsme tam a čeká nás tam překvapení: Tom s Šinkym. Nevíme přesně co se stalo, prý se u nich objevily nějaké zdravotní obtíže (při sestupu z Kraličáku), kvůli kterým museli skončit. Škoda toho, mohli jsme závodit až do konce, takhle závod trochu ztratil náboj. Na druhou stranu se toho pro nás moc nemění, pořád se chceme co nejdříve dostat do cíle, takže do toho budeme pořád hodně dupat. Zaostáváme za plánem, jsme pomalí, takže jdeme spát Po hodině spánku, po čtvrté ranní vyrážíme se poprat s pátou etapou. Chodidla jsou jako vyměněná, i hlava funguje jak má, tak se nám daří se s ní poprat poměrně rychle. Před polednem jsme v Rokytnici v Orlických horách, ještě zvažujeme, zda vzít do Orliček běžky, bohužel to je jen naše přání. Vzít běžky, trochu se sklouznout… rozum velí jasně: Běžky nebrat.


A tak je neberem a dobře děláme. Vyběhneme na hřeben, seběhneme do Říček, tam si dáme opakování oblíbené disciplíny „do kopce pod lanovkou“ a pokračujeme po hřebeni. Pořád se navzájem hecujeme, snažíme se nepolevit, i když za námi nikdo není. Letošní Zimní výzva je (kromě Jeseníků) spíše jarní výzvou. Není však o nic lehčí, právě naopak. Oproti loňsku je jednak o jednu etapu (Šumperk – Karlova Studánka) delší a taky tím jak není sníh, tak si není kde odpočinout. Není se kde sklouznout na běžkách, kde rozbít stereotyp běhu/chůze a naše chodidla trpí. Zatímco loni byla Zimní výzva náročná fyzicky kvůli množství sněhu, letos je náročná hlavně zdravotně – prorokujeme, že spousta týmů nedojde skrz otlaky, puchýře, záněty… Nevýhoda toho, když brzo odpářete všechny soupeře je to, že už vás pak nehecuje. Nikdo se nedotahuje a veškerou motivaci a hecování si musíte obstarat sami. To nám s Filipem docela jde, nikdo nechce být brzda a počasí vychází, se setměním jsme v Olešnici. Tam už depo zdaleka není tak rychlé, chodidlům dopřáváme trochu sucha a tepla, ať si odpočinou do poslední, dlouhé a asfaltové etapy. Odhad byl správný – třetí noc nás nemine, do cíle dojdeme někdy nad ránem… Plnou parou na Trutnov Před osmou večerní, tedy po 49 hodinách jsme zase na nohách odhodláni se poprat s posledními 60 km. Odhadujeme to na 10 – 12 hodin (Nakonec nám trvala 11 a půl hodiny a dle srovnání

s dalšími týmy šlo skoro o kosmický čas). Čekají nás dlouhé pasáže asfaltu, kde se nám daří překvapivě rychle se rozběhnout. Sami jsme hodně překvapeni, že i po 250 km nám to běží. I když, tahleta etapa by nikomu nechyběla. Krátkou ztrátu koncentrace vyřeší zastávka, osvětlená, zastřešená a zářící na všechny strany, jakoby měla na sobě ceduli „ZDE SPOČINOUT“. Koukli jsme s Filipem na sebe a velice rychle jsme to pochopili. Power nap! Když se na to podívám jako celek, tak to byl jeden z našich nejlepších kousků v celém závodě: Během 15 minut jsme se stihli rozhodnout, ustlat, 10 min se vyspat, sbalit a znovu vyběhnout. A jak! Jestli jsem před tím měli pocit, že nám to docela běží, tak teď nám běží asfalt doslova naproti. Taky jsme dost svěží a snad až na jedno usnutí na hůlkách nemáme problémy se spánkem. V 6 ráno jsme v Trutnově a společně dobíháme do cíle. Po 59 hodinách a 7 minutách naše putování končí. Podařilo se. Dupali jsme do toho tak, že nám nikdo nestačil a přitom jsme neutavili sami sebe, což taky nebylo úplně jednoduché. Užíváme cílových pocitů – už to máme za sebou, nikam nemusíme a postupně začínáme regenerovat. Trvalo nám to o něco déle (v podstatě o celou třetí noc), než byl původní odhad, přitom jsme nikde neudělali žádnou větší chybu a šlapali do toho víc, než jsme si na začátku dokázali představit. Ale s tím se člověk musí vypořádat, že někdy úplně neodhadne podmínky.

57 57


58


Předání cen. Svěžest nám doslov září z očí:)

Čekáme, až to na nás všechno spadne, ale neděje se tak. Pořád všechno OK, až v 8 večer najednou konec. Naprosto nečekaně a okamžitě. Sotva zvládnu dojít pár metrů do postele. I tak to ale moc to nechápu – běželi jsme 59 hodin, startovali večer a doběhli ráno, takže před závodem dalších 12 hodin na nohou a po něm dalších 14. To je 85 hodin s hodinou a půl spánku sakumprásk. Měl jsem za to, že tohle nejde. Ale tak není to poprvé, kdy něco nejde… než to někdo udělá. I přes totální nepřízeň podmínek byla letošní Zimní výzva úspěšná. Raději bychom spoustu sněhu a trochu běžkovali, ale nestěžujeme si. Loni jsme si to vybrali i za letošek. Tak uvidíme co příští rok. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat sponzorům, firmám Adidas a Sanasport, kteří nás podporují v těchto závodech a také všem, kteří nám fandili.

Výsledky kategorie Long: 1. Adidas Outdoor (Pavel Paloncý, FIlip Šilar): 59:06 2. HSK Benecko (Karel Janata, Matěj Kubina) 85:48 3. POHODA TEAM (Milan Urban, Miroslav Štefl) 98:44 4. (a 1. MIX tým) Ranaři (Eva Filipiová, Jiří Tomášek) 106:13

59


JAK NA TRÉNIN PRO SKYRUNN SPECIFIKA DISCIPLIN A MENTÁLNÍ PŘÍPRAVA

60


NK NING?

61 61


Trénink

Základem skyrunningu je běh v těžkém kopcovitém resp. hornatém terénu. Vlastně je to neustále stoupání a klesání po cestách necestách, kamenech, trávě, bahně, případně sněhu. Tempo běhu se pořád mění, a tak i jeho technika. Jednou musíte do prudkého kopce běžet drobnými kroky, pak zase sbíháte v předklonu dlouhým krokem a s rukama nad hlavou. Takže pokud byste chtěli ve skyrunningu uspět anebo si ho užít a mít z něho potěšení, měli byste se pokusit stát „all around runner“, čili běžec „který si poradí se vším.“ Variabilita, přizpůsobivost terénu, vytrvalost a taky mentální odolnost jsou pro skyběžce klíčové. Do pozadí se pak dostává rychlost, tu využijete jenom když patříte do elity a to v rychlých ne moc technických sebězích. Na místě je i trénink ve vyšší nadmořské výšce, skoro všechny závody se dostávají nad nadmořskou výšku 2000m, osobně si ale myslím, že to není úplnou podmínkou pro kvalitní výsledek. A protože v Česku tuto nadmořskou výšku nemáme, soustředění v Alpách zase není až tak obvyklé a trochu leze do peněz, většina z vás si vystačí v tréninku s našimi horami.

Jak tedy postupovat s tréninkem? • důležité je běhat v terénu a to často terénu těžkém, nejlépe hodně kopcovitém i technickém, nebojte se zkusit všechno, třeba i běhání mimo chodníků a cest, strmé výběhy do sjezdovek anebo po kamenech, přebrodění potoků, běhání po zoraném poli…, běhy krátké i hodně dlouhé, dle toho, na jaký závod 62

se chystáte • běhejte ale i v terénu lehčím a ne kopcovitém a držte rychlejší tempo anebo běh vystupňujte, třeba 1-2 hod Vertical Kilometer je specifická disciplína skyrunningu, která vyžaduje kromě vytrvalosti a mentální odolnosti hlavně sílu jak horních, dolních končetin, tak i svalů zad a břicha. Zde musíte dobře zvládnout techniku rychlé chůze do prudkého svahu a to nejčastěji s holemi, běžet se většinou nedá. Dobré je tedy najít si vhodný terén, klidně i lyžařskou sjezdovku a opakovaně ji vycházet s holemi, nebo vybíhat co nejrychleji. Taky se můžete snažit vyšlápnout na nějaký opravdu těžký vrchol. Když pošlapete s holemi, zapojte i paže, záda a břicho, pomůžete hlavně stehnům a lýtkům. Zkuste třeba i krátké opakované rychlé výběhy do prudkého kopce s poklusem zpátky, budete rozvíjet specifickou sílu, dobré jsou i odrazy do svahu. Sky Race, to je vlastně klasika, kde to celé skutečně závodně začalo. V skyrunningu poběžíte vlastně terénem všeho druhu, takže příprava by měla být zase orientovaná na rozvíjení schopnosti „all around“ běžce. A hlavně kopce! Krátké, dlouhé, prudké, mírné, nahoru a pak samozřejmě dolů. Důležité je, abyste z vašeho běhání po kopcích, horách, či „crazy“ terénu měli radost a dobrý pocit. To je vlastně základ skyrunningu a horských běhů vůbec, radost z rychlého pohybu v nádherných horách, kde je člověk jimi pohlcen a stává se jejích součástí. A k tomu samozřejmě patří i bolest a dřina…ale ta pomine a zážitky zůstanou.


63


Trénink

Ultra SkyMarathon (50km a více) vyžaduje velkou vytrvalost, vůli a houževnatost, psychickou odolnost a schopnost překonávat ty nejrůznější překážky od bolesti celého těla, přes špatný žaludek odmítající jakoukoliv potravu až k spánkové deprimaci. Tady podle mého názoru vůle, čili „hlava“ může znamenat i 60-70 procent úspěchu. Pro ultra sky maratony je důležité, abyste se v tréninku zaměřili na dlouhé volné běhy v náročnějším terénu, jednoduše řečeno na dlouhodobý pohyb v horách anebo prostě v přírodě, tam, kde můžete trénovat. Dobré je i vyzkoušení si běhu s batohem, holemi atd…čili simulovat podmínky závodu. A trénovat chůzi! V ultra se hodně nachodíte :)! A co když nemáte v okolí bydliště žádné kopce a chcete být dobrými sky běžci? Nějaké nápady: Vybíhejte opakovaně schody anebo mosty, hráze, pískové duny… Zkuste občas běžecký pás, kde si nastavíte sklon simulující prudké stoupání. Využijte tréninku v co nejtěžším terénu i to vás alespoň částečně „zocelí“ na těžký závod. Zkuste běh, chůzi se zátěží. A to nejlepší: Vyjeďte si do hor! Anebo trošku s úsměvem: Přestěhujte se :)! Mentální (psychologická příprava) Je často hodně opomíjená, ale je nesmírně důležitá! Je velkou výhodou, když jste na závod připraven nejen fyzicky ale i psychicky, mentálně. A co je nejdůležitější? • Měli byste doopravdy milovat to, co děláte a toužit po tom, jak zrealizovat své cíle. • Potřebujete odvahu nato, abyste uspěli a i na vyhledávaní výzev, resp. 64

„bláznivých“ závodů nebo tréninkových běhů. • Pravděpodobně nejdůležitější je sebedůvěra. Ta vám pomůže překonávat překážky a dostane vás tam, kde jste ještě nikdy nebyli. A co vaší sebedůvěru posílí? „Fake it until you make it!“ Předstírejte svou sebedůvěru a dříve nebo později se doopravdy stanete sebejistým běžcem. • Vizualizace vás udělá silnějšími a odolnějšími! Představujte si sami sebe jak dobíháte do cíle na výborné pozici, jak lehce zdoláváte ten nejprudší kopec a jak sbíháte ten krkolomný seběh rychleji než všichni soupeři.


Koleno po Ottawa Marathon 2008 (Poznámka Sam – O tom, jak se vypořádat s bolestí ví Anka fakt dost. Jen jako příklad lze uvést její Ottawa Marathon 2008, kdy se chtěla kvalifikovat do Pekingu. Na 6.km ji zezadu podkopla jiná běžkyně z Keni a Anka si těžce zranila koleno. Přesto doběhla na šestém místě ve výborném čase 2:39:44 a bohužel jí tím o kousek unikl nominační limit, který by jinak jistě zaběhla.) 65


66


• Myslete pozitivně! A ne, já jsem už starý, tlustý a pomalý. To nikdy nemohu dokázat… • Pokud můžete, zkuste si udělat „plán závodu předem“ a promítejte si ho v hlavě ještě před závodem. Výborné je zde znát trať, to však bohužel není možné vždy. • Jak odolávat bolesti? Běh přece bolí! Čím více na bolest myslíte, tím horší se zdá. Když vás něco bolí, první krok je relaxovat mentálně i fyzicky. Zhluboka se několikrát nadechněte až do břišních svalů a „let go“ nechte odplout obavy a relaxujte přes bolest. Řekněte sami sobě: Vdechuji sílu, vydechuji negativní myšlenky. Stávám se uvolněnějším každým krokem. • Zkuste na bolest nahlédnout a vnímat jí jinak. Místo abyste na ní nahlíželi jako na utrpení, myslete na ní jako na stupeň úsilí, které právě vynakládáte na svůj výkon. Řekněte si: „Teď

přesně vím a cítím, jak tvrdě makám.“ „Tak takhle se cítím, když běžím na svůj nejlepší čas.“ Chcete propojit pociťování bolesti s myšlenkami, že vlastně běžíte dobře, že si dobře vedete. Pak si pamatujte, že můžete mít pod kontrolou jenom ten kilometr, který právě běžíte. Zůstaňte v přítomnosti a rozdělte si běh na malé kousky, které budete jeden za druhým zdolávat. Místo přemýšlení: Jak mohu uběhnout těch 100km nebo 100 mil radši přemýšlejte v kratších intervalech a vždy pozitivně. Neříkejte si „Ještě mám 50km do cíle“, raději si volte pozitivnější a lépe znějící formulace. Například, „Už za 10km je ta velká občerstvovačka se suchými věcmi a teplým jídlem“, NE „Proboha, teď mě čeká to největší stoupání na trati“, ale ANO „Perfektní, až teď zdolám tohle stoupání, mám to nejhorší za sebou“. NE „Ach jo, ještě 20km do cíle“, ale ANO „Těch dvacet kilometrů do cíle to je už kousek, to je jako bych běžel/a (a dosadíte si něco z vašich tréninkových tras)“. V odstavci o mentálním tréninku bylo kromě vlastních zkušeností a názorů volně použito i několik myšlenek sportovního psychologa doktorky JoAnn Dahlkoetter (mimo jiné i vítězka maratonu v San Francisku a 2. na HAWAII IRONMAN TRIATHLON) TEXT: Anna Straková Více informací naleznete na: www.skyrunning.cz

67


Trénink

30,20,10... ODSTARTUJTE JARNÍ TRÉNIN

68

60


E NK

Letos jarní počasí předběhlo kalendář a já osobně jsem rád, že pominulo období zimní přípravy. Ne, že bych nerad nabíral kilometry, ale před objemy dávám přednost pestřejším tréninkům. Možná také přemýšlíte, co byste si tak nového vyzkoušeli. Pokud při tom řešíte i to, že byste rádi věnovali čas i in-linům či jiným aktivitám, mám pro vás tip, jak čas ušetřit a zároveň docela výrazně zvýšit výkonnost. Na tenhle trénink vám stačí půl hodiny.

Zahřejte se, rozkusejte (cca 1km). Pak 30 vteřin běžte v mírné zátěži, dalších 20 vteřin ve středně těžké zátěži a následně 10 vteřin makejte na maximum. Tohle si zopakujete pětkrát a pak si dejte 2 minuty odpočinek. Celou sérii zopakujte dvakrát až čtyřikrát, čímž celému tréninku vlastně můžete věnovat cca půl hodinky. (U začátečníků se doporučuje začít se dvěma opakováními) V rámci studie publikované v roce 2012 v the Journal of Applied Physiology vědci zjistili, že tento trénink je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zvýšit svůj výkon a zároveň zkrátit čas tréninku na polovinu. Během studie dánští vědci porovnávali zlepšení dvou skupin běžců během 7 týdnů. Jedni trénovali půl hodiny podle 30/20/10 rozvržení, druzí měli jiné intervalové tréninky a trénink trval obvykle hodinu. U první zmíněné skupiny došlo k mnohem většímu zlepšení výsledků – v průměru se zlepšili v běhu na 1500m o 23 vteřin, u běhu na 5 km o téměř minutu, zvýšili VO2max o 4%, snížili krevní tlak o 4% a dokonce snížili hladinu cholesterolu o 10%. To zní víc než dobře, ne? Minimum času a pro ty, kdo si rádi hrají s rychlostí, je to super zpestření tréninkového plánu. Přeji, ať vám to na jaře super běhá!! TEXT: Petr Nový ZDROJ: http://jap.physiology.org/content/113/1/16

61 69


Trénink

Prodýchej se k vyššímu výkonu

Správné dýchání je nedílnou součástí úspěchu při každém sportu. U běhání to platí dvojnásob. Dýchání bere většina lidí jako samozřejmost, ale bohužel často zapomínáme, že žijeme v době, kdy nejsme schopni si vydechnout, dusí nás stres a ledacos nám dech doslova denně vyráží. Podle odhadů odborníků dýchá v naší populaci správně možná tak 9 lidí ze sta. Ostatní dýchají povrchově, stísněně, nepravidelně, zrychleně či přerývaně. Dýchání se automaticky přizpůsobuje stavu našeho těla i mysli. Jakýkoli stres, blokované emoce, úzkost, deprese či neklid, se fyzicky negativně projeví tak, že dýcháme nedostatečně – vlastně se sami dusíme. No a k tomu můžeme připočítat ne zrovna ideální čistotu ovzduší. Bez jídla může člověk přežít 40 dní, bez vody kolem 3 dní. Bez dýchání nevydrží průměrný člověk ani 3 minuty. Já i k těm třem minutám mám hodně daleko :-). Ale 70

jsou i borci, kteří se vytrénovali k podstatně vyšším hodnotám. Momentálně drží rekord freediver Goran Čolak z Chorvatska, kterému se podařilo zadržet dech na 22 minut a 30 vteřin (před výkonem mu bylo umožněno dýchat čistý kyslík.) Všichni asi ze školy známe základní informace o dýchací soustavě – o tom, že vzduch z nosní dutiny jde do hltanu, hrtanu, průdušnice a průdušek, až do plic. Uvnitř plic se pak průdušky dělí na průdušinky, které jsou zakončené plicními sklípky, kde dochází k výměně kyslíku za oxid uhličitý.


Co se děje při dýchání při různé zátěži? Sledovaná hodnota Plicní ventilace l/min Dechová frekvence x/min Spotřeba kyslíku l/min

Klidová zátěž 0,6 15 0,23

Střední zátěž 25,0 20,0 1,14

Těžká zátěž 50,0 25 2,22

Špičková zátěž 70,0 30 3,16

Ale víte také, že…? • Plocha vnitřního povrchu plic je asi 80 m2 • Za den plíce vymění asi 10 - 12 tisíc l vzduchu • Člověk při nádechu spotřebovává z daného objemu plynu asi 4 % kyslíku (ve vzduchu je 21 % O2 , což znamená, že vydechujeme průměrně tak 17 % O2 a asi 4 % CO2) • Maximální objem plic, který by mohl využít dospělý jedinec (tzv. vitální kapacita plic), je u mladého muže 4,5 až 5 litrů a u ženy 3,5 litru. I když se snažíme vydechnout sebevíc, stále nám v plicích zbývá asi 1,5 litru vzduchu. Je to tzv. zbytkový, reziduální objem vzduchu, který zajišťuje, aby plíce nesplaskly. • Pravá plíce člověka je větší než ta levá. Je to způsobeno tím, že v levé polovině těla je uloženo srdce, které zabírá část prostoru pro levou plíci • Nedávno informoval portál medicalnewstoday.com, že se vědcům z lékařské univerzity v • Rychlost proudění vzduchu při nádechu je 70 - 80 km/hod (při kašli 300 km/hod – to už je texaském Galvestonu poprvé podařilo vypěstoparádní orkán!!) vat lidské plíce v laboratoři. 71


© pressmaster - Fotolia.com #61156613

Spotřeba vzduchu podle aktivity (orientačně podle tepové frekvence TF): klid 8 - 10 l/min chůze 15 - 20 l/min pomalejší běh 20 - 30 l/min běh při cca 60 až 70 % TF 30 - 40 l/min běh okolo 80% TF 40 - 50 l/min TF ve85% a výš 60- 120 l/min

Spotřebu kyslíku ovlivňuje jak fyzická, tak i psychická zátěž. Když je naše tělo ve stresu, nebo prožívá jakýkoli jiný než klidný stav vědomí, ovlivňuje tento stav i naše dýchání (to je dáno tím, že dýchání je mimo jiné řízeno centrem, které v našem mozku řídí naše emoce). Rychlost našeho dýchání průběžně reaguje na změny tělesného nebo duševního stavu. 72

Například když se rozhněváme, náš dech se okamžitě zrychlí. To samé samozřejmě při fyzické aktivitě. Naopak ve spánku a ve chvílích pohody dýcháme zvolna a pravidelně.


Naučtě se meditovat

Díky soustředění na dech můžete snáze dosáhnout tzv. flow - pocitu, kdy splynete s činností, kterou se zabýváte. Díky pravidelnému rytmickému dýchání se váš mozek naladí na ty správné vlny

Průměrně se nadechneme a vydechneme přibližně třináctkrát za minutu. Zrychlení dechové frekvence je provázeno zrychlením proudění krve a ostatních tělesných tekutin a tělo následně začne potřebovat více energie. Organismus musí transformovat na energii více kyslíku a glukózy. To je přesně ten okamžik, kdy začneme zbytečně zvyšovat naši „spotřebu“, následně se cítíme unavení, zpomalí se funkce našich opravných mechanismů a my pocítíme pokles energie. A to je přesně to, co se nám při sportovním výkonu opravdu nehodí.

Fyziologické následky povrchního dýchání • snížená výkonost plic a omezení přívodu kyslíku do buněk • omezený přívod kyslíku do mozku a následné bolesti hlavy • zúžení cév • zvýšená srdeční činnost • zvýšený tlak • zvýšená hladina kysličníku uhličitého v krvi • porušená rovnováha pH v krvi • zpomalení proudění krve, která odvádí odpadové látky z buněk do ledvin a plic • špatné fungování lymfatického systému • špatné dýchání má vliv i na zpomalení trávení • dostavují se stavy úzkosti, nervozita či deprese

Správná technika dechu

se nedá nacvičit, pokud jí brání zkrácené nebo ochablé svalstvo. Vhodným cvičením lze zapojené svalové skupiny vrátit zpět do rovnováhy 73


Jak správně dýchat? Obvykle o dýchání nepřemýšlíme. Jak už jsme řekli, náš dech se automaticky přizpůsobuje veškerým vlivům, emocím, stresu, ať už psychickému nebo fyzickému. Dobrá zpráva je, že to tak nemusí být a vědomým, správným dýcháním můžeme nejen zklidnit naši psychiku, ale také dokážeme pozitivně ovlivnit náš výkon při běhání.

Posilujte ty správné svaly Existují dechová cvičení, která nám pomohou naučit se správné technice a také pomohou posílit naše dýchací svaly. Tělo při dýchání funguje jako píst. Mezi svaly, které se při vdechu zapojují, patří zejména bránice, která se při nádechu vyklenuje do dutiny břišní, zevní mezižeberní svaly, šikmé svaly, břišní svaly a zdvihač hlavy. Stejně jako jiné svaly, i dýchací svaly potřebují po náročném výkonu regeneraci. Je dokázáno, že trénovaní jedinci mají nižší plicní ventilaci a jejich dýchací svaly odstraňují laktát a únavu lépe, než netrénované osoby. V klidu spotřebovávají dýchací svaly jen několik procent celkové spotřeby kyslíku, ale při vysoké fyzické zátěži, začne stoupat spotřeba kyslíku až na takovou úroveň, že limituje jakýkoli sportovní výkon.

Jak tedy začít s tréninkem dechu? Začněte nácvikem správné techniky dýchání, která vám umožní opravdu hluboké nádechy a výdechy. K tomu je dobré přidat i cvičení, která vám zlepší celkovou pohyblivost a pružnost důležitých svalových skupin. Svalové nerovnováhy, zkrácené prsní svaly, ochablé břišní…to vše má za následek špatné provádění dechové vlny. Je jasné, že ke zvýšení kapacity celého transportního systému kyslíku můžete využít i třeba pobyt ve vysokohorském prostředí, nebo inhalaci kyslíku, případně jiné prostředky (včetně umělé komprese hrudníku či využívání reflexů těla, které se zapojují při skocích do vody, atd.), ale pojďme si říct, co můžete vyzkoušet kdykoli během svého tréninku.

74

Můžete si zkusit spojit dýchání s určitým počtem kroků. Jednotlivých variant jak vyladit dýchání hezky s rytmem svých kroků je hodně. Setkáte se také s názvem fragmentální dýchání. Jde o to, že při zvýšeném počtu nádechů za minutu (cca 40) , kdy zároveň srdce zvýší přítok krve do plic, nedojde k dostatečné výměně plynů. Prostě je na to málo času. Pokud tedy prodloužíte čas nádechu dle následujícího rozvržení, umožníte tím lepší tím lepší výměnu kyslíku i Co2. Můžete vyzkoušet třeba toto: První čtyři kroky=čtyři nádechy, další dva kroky= výdech. Někteří doporučují poměr 3:2 nebo 2.1. Příznivci druhé varianty často argumentují tím, že vědci zjistili, že při krocích, které jsou spojené se začátkem výdechu dochází k většímu zatížení konkrétní nohy, na kterou dopadáte (to má souvislost s uvolněním bránice při výdechu a celkovým povolením svalů středu těla) Pokud tedy dopadáte při výdechu vždy na stejnou nohu, může dojít k nerovnoměrnému zatížení a následně k problémům z jednostranného zatížení.


VO2 max je závislé na výkonu srdce a schopnosti krevního oběhu transportovat kyslík, popřípadě také kapacitou plic. VO2 max. je nutno chápat pouze jako ukazatel maximálního potenciálu aerobní produkce energie

VO2max – maximální spotřeba kyslíku. VO2 max. udává individuální spotřebu kyslíku lidského organizmu během určitého časového úseku. Uvádí se v jednotkách mililitr na kilogram (hmotnosti jedince) za minutu. Více kyslíku spotřebovaného ve svalech znamená více energie vytvářené efektivním aerobním způsobem, méně odpadních látek a tím i vyšší výkon a oddálení únavy. VO2 max. si můžete nechat změřit v laboratořích na ergometrech (na běžeckém pásu nebo kole). Průměrné hodnoty VO2 max. u netrénovaných mladých mužů se pohybují mezi 3-3,5 l/min. (= cca 35-40 ml/kg.min.), u trénovaných sportovců je to cca dvojnásobek těchto hodnot.

Za vynikající je u mužů možno považovat relativní VO2 max vyšší než cca 70 ml/ kg.min, u žen 60 ml/kg.min. . U vrcholových závodníků se pohybuje VO2myx na úrovni 78 – 84 ml / min.kg. VO2max je geneticky podmíněné a tréninkem je možné jej zvýšit o 15 – 30 %. Text: Petr Nový ZDROJE: http://www.chts.xf.cz/ http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/22124355 JH Wilmore and DL Costill, Physiology of Sport and Exercise: (2005). J. Daniels and J.R. Gilbert, “Oxygen Power: Performance Tables for Distance Runners http://www.active.com/ 75


Nike Flyknit Lunar2

76


Zvýšení VO2max a intervalové tréninky Pokud chceme své výkony posouvat, musíme si tepovku občas vyhnat nahoru. Intervalových tréninků je spousta a vy si tak můžete své tréninky zpestřovat vždy něčím jiným. Sice se objevují nejrůznější vědecké poznatky o těch “nejefektivnějších” intervalech, ale pro většinu běžců prostě platí to, že je důležité neběhat pořád stejně, ale zařadit trénink, který bude pro naše tělo opravdovým impulzem. Matt Fitzgerald, který napsal již několik knih věnovaných tréninku běžců i triatletů, doporučuje následující intervaly:

Intervalový trénink 30/30 a 60/60,

který vymyslela francouzská fyzioložka Veronique Billat. Jde o 10 minut zahřátí klusem, 30 vteřin běžíte maximální rychlostí, kterou byste byli schopni udržet v závodě cca 6 minut (tohle si většina lidí musí nejprve trochu vychytat), potom na 30 vteřin zpomalte. Toto zopakujte 12x-20x

Pro zvýšení VO2max můžete zařadit i kopce – ty by měly být delší než při tréninku , kdy trénujete sílu (u síly je trvání od 20 do 90 vteřin). Pokud chcete, abyste rozvíjeli VO2max, zkuste kopce v trvání dvou až tří minut, po výběhu kopce zvolna seběhněte zpátky. Začněte třeba se sériemi 4x2 minuty nebo 3x3 minuty. Pokročilí pak běhají třeba i 10x2 min. nebo 7x 3 min. Nejtěžší jsou potom laktátové intervaly. Ty je nejlépe běhat na dráze a jsou již opravdu pro pokročilé běžce. Opět nezapomeňte na 10 minut zahřátí. Potom běháte 800m nebo 1200m na maximum (tak, abyste ale byli pokud schopni udržet rychlost po celou dobu a nezpomalili), následně zpomalíte na 400m Tréninky pak mohou vypadat třeba takto: 6-7 x 800m nebo 5 x 1000m nebo 4 x 1200m. Určitě si už teď říkáte, že tohle už je trénink, který bolí. Ale jak se říká: „no pain, no gain“ TEXT: David Pokorný

77


Jóga pro lepš

NAUČTE SE POUŽÍVA

„Dech je život. A pokud budete dobře dýchat, budete žít na zemi dlouho.“ Sanskritské přísloví 7878

Jóga nás učí nadechovat nosem. Hlavním důvodem je ten, že množství vzduchu, které dokáže projít nosními dírkami je daleko menší než ústy. Prodlužuje to tedy nádech i výdech. Dalším důvodem je filtrace nečistot ve vzduchu. Dýcháme tak vzduch, který je zbaven mechanických nečistot. Jakmile začneme dýchat ústy, znamená to, že nutíme své tělo k většímu výkonu a tím i ke stresu.


ší dýchání

VAT TISÍCE LET STARÉ A OVĚŘENÉ PRAKTIKY

“Kdo se živí vzduchem, září jako bůh a dlouho žije.” Konfucius Plné (jógové) dýchání Nácvik je nejlepší dělat vleže na pevné podložce. Začíná se hlubokým vydechnutím. Nádech probíhá postupně. První se nafukuje břicho. Po jeho úplném naplnění se postupně naplňuje hrudník až do jeho úplného naplnění. Nádech končí nadzvednutím klíčních kostí a dodechnutím do horních laloků plic. Výdech probíhá samovolně, pomalu a plynule. Celé dýchání je maximálně plynulé, měkké a neslyšné. Při základním nacvičování plného dýchání je nádech stejně dlouhý jako výdech. Během cvičení se postupně délka nádechu a výdechu prodlužuje a současně se zvětšuje množství nadechnutého vzduchu během jednoho nádechu. Zkuste vnímat plynulost pohybu bránice a mezižeberních svalů hrudníku. Soustřeďte na dýchání veškerou pozornost. Pro plynulejší dech můžete výdech doplnit tím, že plynule vyslovíte „ Om“. To současně díky vibracím pomáhá uvolňovat napětí ve svalech.

Váš dech by měl plynout jako řeka. Pokud se naučíte ovládat svůj dech, budete ovládat i své tělo a svou mysl. Dech je mostem, který spojuje život s vědomím, který sjednocuje vaše tělo a vaši mysl. Kdykoli je vaše mysl roztříštěná, využijte sílu dechu k získání kontroly. Thích Nhất Hạnh

Plný jógový dech je vhodné později začít praktikovat vsedě (turecký sed nebo můžeme i na židli). Důležitá je především vzpřímená poloha trupu. Nádech působí aktivačně, výdech uvolňuje. Proto se v józe často výdech prodlužuje na dvojnásobek nádechu.

79


SEDMIČKA TOP CVIKŮ PRO LEPŠÍ DÝCHÁNÍ

80


Proč máme vlastně dvě nosní dírky? Víte, že každá nosní dírka ovlivňuje jinou aktivitu v těle? Jogíni věří, že když je aktivní pravá nosní dírka, jsme aktivnější, nebo vzrušení nadšením. Levá nosní dírka je aktivní většinou v době, kdy jsme klidní a cítíme se dobře a bezpečně. Pravá má vliv na vylučování kyselých sekretů (souvisí s prohříváním), levá nosní dírka má zase ochlazovací charakter, což zvyšuje zásaditou reakci v organismu. Pravá nosní dírka je také spojena s levou hemisférou (logické myšlení). Levá zase pravou hemisférou (intuice, kreativita). To potvrzují i objevy současných neurobiologů, kteří dokázali, že ke změnám v dominanci hemisfér obvykle dochází těsně před změnami v dominanci nosních dírek

Nádech a výdech jednou nosní dírkou procvičuje dechová technika s názvem Nádí Šódhana. Je to střídavé dýchání jednou a pak druhou nosní dírkou. Nádí šódhana se provádí pomocí usměrněných proudů vzduchu v nosních dutinách. Usměrnění se provádí prsty ruky, které střídavě uzavírají a otvírají nosní dírky. Funkce nosních dírek se přitom pravidelně střídá : nádech levou a výdech pravou, vzápětí následuje nádech pravou, výdech levou. Použijete pravou ruku. Ukazovák a prostředník se ohnou, palec uzavírá pravou dírku, malík a prsteník levou. Vyhněte se stahování obličejového svalstva, uvolněte čelisti, jazyk, hrdlo, krk. Vhodné je zavřít oči.

81


POZDRAV SLUNCI

82


Pravidla pro cvičení jógy • • • • • • • • • •

Cvičte pomalu, abyste mohli každý pohyb a pozici vědomě procítit. Žádný cvik by neměl bolet. Pokud Vás některý bolí, cvičte ho s menší intenzitou nebo ho necvičte. Je důležité procvičovat obě strany stejně a nevěnovat se víc té pružnější jen proto, že je to snazší. Přechody z jedné polohy do druhé provádějte plynule a pomalu a snažte se soustředit na ty partie, na které je cvičení zaměřeno. Při nácviku jógových pozic (ásán), postupujte od jednodušších ke složitějším. Cvičte trpělivě a pravidelně Pro dosažení dobrých výsledků není ani tak důležitá délka cvičení, ale jeho pravidelnost. Ideální je najít si každý den 20 minut nejlépe ve stejnou dobu Cvičte vždy minimálně 2 hodiny po jídle, nikdy ne s plným žaludkem! Necvičte na přímém slunci nebo naopak v chladu. Oblečení volte lehké a volné, které neomezuje dýchání ani krevní oběh

Pokud si chcete vyzkoušet skvělou sestavu pro běžce, můžete se podívat na video na následujícím odkazu: http://www.youtube.com/watch?v=of2spyCtUkw TEXT: Šárka Sedláčková

83


Zdraví, Prevence

Nejčastější běžecká zranění a obtíže III

84 84


V dnešním díle seriálu se budeme věnovat zraněním a obtížím kotníku a nohy. Postupně se podívám na výron kotníku, onemocnění Achillovy šlachy a plantární fascitidu.

Výron kotníku Výron nebo vymknutí kotníku, odborně nazývaný distorze kotníku, vzniká při překročení běžného rozsahu pohybu v kloubu. Obvykle se jedná o náhlý pohyb nohy na její vnitřní či vnější stranu nebo o zkroucení nohy v kotníku. Nejčastěji vzniká při běhu po nerovném terénu, při špatném dopadu nebo při uklouznutí na kluzkém povrchu (bláto, led). Při výronu kotníku dochází k natažení (někdy až k natržení) vazů kolem kotníku a k otoku kloubu. Tento otok zároveň vede k omezení pohybu a k bolesti. Často se objevují také modřiny.

Co s tím?

V první fázi, ihned po zranění (24 – 48 hodin), je důležitý klid, ledování a stažení obinadlem. Pokud je to možné, držte nohu ve zvýšené poloze (např. nataženou na židli). Pokud je otok výrazný, nemůžete došlápnout na nohu nebo vás bolí bérec nebo noha pod kotníkem, může se jednat o závažnější poranění (zlomeninu) a měli byste navštívit lékaře.

V dalších dnech je důležité začít kotník opatrně rozhýbávat a zatěžovat jej postupně. Běhat začněte až v okamžiku, kdy vás kotník vůbec nebolí. Opakované vymknutí kotníku může být způsobeno nestabilitou kloubu nebo může nestabilitu kloubu způsobovat. V takovém případě navštivte fyzioterapeuta, který vám ukáže účinné cviky pro zlepšení stability. Po celou dobu léčby zranění, od začátku úrazu, můžete také použít F.I.T. balzám, který sníží bolestivost, urychlí vstřebávání otoku a pomůže vám rychleji se vrátit k pravidelným tréninkům. Ledování Ideální je samozřejmě led, ale můžete použít například i mražený hrášek nebo kukuřici. Led nebo zeleninu nechte v sáčku a na postižené místo přikládejte přes látku (ručník, ponožku, obinadlo). Nenechte jej působit déle než 20 minut, a přitom měňte místo působení. Před dalším ledováním nechte postižené místo ohřát po dobu alespoň jedné hodiny. Pak můžete znovu ledovat, opět po dobu nejdéle 20 minut.

Prevence

Základním bodem prevence je opatrnost a běh ve vhodném terénu. Pokud máte zvýšenou kloubní pohyblivost nebo jste již měli výrony kotníku, je důležité cvičit stabilizační cviky, které sníží pravděpodobnost dalšího zranění.

85


Zdraví, Prevence

Onemocnění Achillovy šlachy

Achillova šlacha vede od trojhlavého svalu lýtkového na patu a umožňuje nám postavit se na špičky (je důležitá v odrazové fázi běhu). Onemocnění Achillovy šlachy může být dvojí – může se jednat o akutní zánět nebo o chronické přetížení.

Zánět Achillovy šlachy

Obvykle vzniká po náročné jednostranné námaze a náhle. Objevuje se klidová bolest, otok, zarudnutí a zvýšená teplota v oblasti Achillovy šlachy. Pro léčbu je nejdůležitější klidový režim, případně ledování. Po poradě s lékařem můžete využít některé volně prodejné protizánětlivé léky. Použít můžete také F.I.T. balzám, působí protizánětlivě a snižuje otok. Aby se zánět Achillovy šlachy neopakoval, je dobré se zamyslet nad tím, co ho mohlo způsobit. Mohl to být příliš kopcovitý terén nebo velké zvýšení tréninkového objemu. K zánětu také přispívá nestabilita v kotníku. Pokud si nejste jisti, co u vás mohlo zánět Achillovy šlachy způsobit, poraďte se s fyzioterapeutem, pomůže vám nejen příčinu najít, ale i odstranit.

86 76

Přetížení Achillovy šlachy Vzniká při dlouhodobém přetěžování, nejčastěji kvůli chybné technice běhu nebo při nevhodně zvolené obuvi. Typicky se objevuje bolest na začátku běhu, po delší době běhu i po doběhnutí, ale, na rozdíl od zánětu, v klidu nic nebolí. Šlacha může být bolestivá nebo citlivá na dotek. Dlouhodobé přetěžování může vést až ke vzniku patní ostruhy (kostěný výrůstek na patní kosti). Pokud se jedná o dlouhodobé přetížení, domácí léčba toho moc nesvede – navštivte fyzioterapeuta, který vám dokáže ulevit. V tomto případě léčba obvykle trvá delší dobu a je potřeba na nějaký čas omezit zátěž. Prevence je v tomto případě podobná jako u zánětu Achillovy šlachy, důležité je se zaměřit na správnou běžeckou techniku a vybrat vhodnou obuv.


Plantární fascitida Planta je latinský název pro chodidlo, fascie pro vazivový obal svalů, tzv. povázku. Jedná se tedy o zánět svalových obalů, případně i vazů na plosce nohy. Obvykle se projevuje bolestí na chodidle nebo na patě. Vzniká nejčastěji přetěžováním, které může být způsobeno buď plochou nohou nebo naopak příliš velkým klenutím plosky nohy, příliš velkou pronací (noha padá dovnitř) nebo supinací (noha padá ven). Může vzniknout také při náhlém velkém prodloužení trasy.

Co s tím?

I v tomto případě je důležitý klid, můžete nohu i ledovat, ale po výrazně kratší dobu (max. 5 minut). Může pomoci protahování chodidla – sedněte si s nohou přes nohu tak, že kotník jedné nohy bude na koleni druhé nohy, chyťte bříška pod prsty a prsty a protáhněte směrem k nártu nohy.

Prevence

Kromě vhodně vybrané obuvi a postupného navyšování uběhnutých kilometrů je důležité po doběhnutí protahovat chodidla. Pokud máte plochou nohu nebo velkou pronaci či supinaci, navštivte fyzioterapeuta, který vás naučí vhodná cvičení. TEXT: Mgr. Eva Prokůpková

Nabízíme fyzioterapii (rehabilitaci), manuální lymfodrenáž a masáže na Praze 3. Jsme nestátní zdravotnické zařízení v oboru fyzioterapie (rehabilitace). Zabýváme se diagnostikou a léčbou obtíží pohybového aparátu (páteře, svalů a kloubů), poruch pánevního dna, léčbou po úrazech a po operacích, také terapií některých neurologických onemocnění (roztroušená skleróza, cévní mozková příhoda, Parkinsonova nemoc, různé druhy obrn).

Pro sportovce nabízíme fyzioterapeutické a rehabilitační programy zaměřené na prevenci zranění a zlepšení sportovní výkonnosti. e-mail: fyzioterapiepro@fyzioterapiepro.cz mobil: +420 776 131 664 telefon: +420 223 010 032 adresa: Baranova 38, Praha 3 130 00

77 87


Motivace

NETRADIČNÍ ZÁVODY PLNÉ BAREV A POHODY Objevte způsob, jak prolomit nechuť k běhání Zábavné i charitativní běhy jsou čím dál oblíbenější

„Běhání je nuda. Pro někoho s mou kondičkou je běhání moc náročné. Běhání bolí. Nikdy mi běhání nešlo. Nenávidím běhání!!!“ Tyhle věty často pronášeli i mnozí z těch, kteří si dnes bez své každodenní dávky vyběhaných endorfinů nedokáží představit svůj život. No ano, běhání nebývá vždy láska na první pohled. Jak ale překonat první nelehké kilometry? Nabízí se hned dvě rady – udělat si z běhání zábavu, kdy ani nevnímáte, že jde o nějakou náročnou fyzickou aktivitu, případně můžete běhání povýšit na činnost, při které pomůžete někomu, kdo to potřebuje – v obou případech zažijete příjemně strávené chvíle se spoustou pozitivně naladěných lidí. Běhat a bavit se…takový je trend přibývajících běžeckých akcí ve světě.

Prostě RUN FOR FUN!!!

Pro mnohé běžce jsou závody příležitostí potkat se s kamarády, někteří z borců si na tradiční závody obléknout nějaký kostým, ale přibývá akcí, kdy vlastně ani nejde o závod, ale čistě o společenskou událost, setkání či festival. A protože lidská fanta88

zie nezná mezí, tak nabídka tematických běhů je rok od roku širší. Organizují se například zombie běhy (RUN FOR YOUR LIVES), kde běžíte s šátky, které se vám strašidelně vyhlížející zombíci snaží ukrást. Pokud si do cíle uchráníte alespoň jeden šátek, můžete si pogratulovat – přežili jste. Nebo si můžete vyzkoušet nejrůznější překážkové běhy, kde velmi často tvoří oblíbenou část běhu úsek bahnem. Jednou z nejrozšířenějších akcí po celém světě je v současnosti COLOR RUN (barevný běh) Někdy se o tomto běhu mluví jako o „nejšťastnějších“ 5km na planetě, případně jako o 5 km, při kterých lidé zapomínají, že nenávidí běhání. Je to běžecká událost, při které nejde o sbírání medailí či o rychlost, ale o to, aby si účastníci běh co nejvíce užili. Má probudit v lidech chuť sportovat. Není zde žádná časomíra, místo míst s mezičasy jsou na každém kilometru trati připravené pro běžce barevné sprchy. Vybíháte v bílém oblečení a během závodu se postupně „vybarvíte“. V cíli pak budete hýřit všemi barvami od hlavy až k patě. A je jasné, že by byla věčná škoda pádit hned domů. Po běhání se rozjede velikánská party, s muzikou,


tancem a spoustou zábavy, při které se ale nezapomíná ani na propagaci zdravého životního stylu nebo na podporu místních charitativních organizací. Poprvé se Color Run běžel v lednu 2012 v americkém Phoenixu. Během prvního roku

se této série běhů zúčastnilo 600 tisíc běžců v padesáti amerických velkoměstech. Z události pro pár nadšených šílenců se stal v krátké době nejpopulárnější běh v Americe a myšlenka se potom neuvěřitelnou rychlostí rozšířila po celém světě. U nás už někteří

V roce 2013 už se konalo 170 barevných běhů v 30 různých zemí po celé zeměkouli.

89

7


90


pořadatelé také vybrali pro svou běžeckou akci název Barevný/á , ale zatím barevné sprchy neslibují, spíše naznačují, aby se běžci třeba navlékli hodně pestrobarevné podkolenky :-). I varianty nočních běhů jsou v ČR o poznání skromnější než v zahraničí, kde se pod názvy GLOW RUN nebo ELECTRIC RUN skrývají obří party s laser show, neony, fluoreskujícími barvami, spoustou muziky a davy lidí, kterým nejde žádný běžecký výkon, ale o skvělou příležitost pobavit se s kamarády či rodinou. Osobně nemám megalomanské akce s davy lidí moc v lásce a podobné běžecké happeningy mi tedy ani nechybí. Ono totiž i u nás je z čeho vybírat. Organizátoři se snaží připravit zajímavé trasy, připravují pohádkové běhy pro rodiny s dětmi a přibývá i charitativních běhů. Nemají možná velkou propagaci, ale kdo hledá, najde. A oslovují lidi napříč generacemi. Například do běhů pro Afriku pořádaných ve spolupráci s Člověkem v tísni se zapojují i školy a děti se tak nejen rozhýbou, ale také se dozvídají o problémech ve světě i možnostech pomoci. Dalšími charitativními běhy pak jsou například již tradiční běhy pro Světlušku či pro Paraple. Obě tyto akce jsou plné pohody a přilákají právě i ty, kteří si na nějaký běžecký závod netroufnou, nebo by je vůbec nenapadlo běžecké boty obout. A kdo jednou podlehne kouzlu atmosféry, většinou s registrací na další ročník neváhá. Pokud byste si letos třeba chtěli vyzkoušet nezapomenutelný noční běh pro Světlušku, tak nečekejte a zaregistrujte se na http://www.behprosvetlusku.cz/. Loni Stromovku rozsvítilo svými čelovkami 2 000 vidících i nevidomých běžců a všichni si skvěle užili běh i doprovodný program. 3. ročník se bude konat 29. dubna 2014 ve 21:00 hod a každý si může vybrat 3 nebo 5 kilometrovou trasu. Prvních 2.000 zaregistrovaných dostane čelovku a navíc prvních 900 zaregistrovaných běžců se může těšit i na limitované tričko.

91


92


Je pravda, že charitativních běhů přibývá a běžci si mají z čeho vybírat a samozřejmě chtějí také vědět, kolik ze zaplacených peněz na startovném se dostane těm, kteří to potřebují. To by asi bylo téma na celý další článek a možná by nás realita v některých případech moc nepotěšila. Nicméně pokud byste hledali běh, kde celé startovné jde opravdu do poslední koruny na konkrétní pomoc, pak jeden tip na závěr pro vás přeci jen máme. Pokud si chcete letos vyzkoušet trošku jiný charitativní běh, tak se již nyní můžete zaregistrovat na druhý ročník

Prague Barefoot Runu. Čím je tento běh jiný? No tak už třeba tím, že se běží naboso. Na malou chvíli odložíte své více či méně odpružené běžecké obutí. Bosé běhání je trend, který se šíří celým světem od doby, kdy svět obohatil o své poznatky Christopher McDougall v dnes již kultovní knize Born to Run. A právě jeden z hlavních hrdinů této knihy, zahájil tradici bosého

běhání v Čechách na loňském prvním ročníku bosého charitativního běhu Prague Barefoot Run. Tato běžecká akce je ale hlavně jiná tím, že vybrané finanční prostředky se neshromažďují do anonymního balíku, ale každý účastník si vybírá, komu konkrétně své peníze daruje. Akci pořádá nezisková organizace ForDreams , která takto již druhým rokem pomáhá dětem z dětských domovů zapojených do projektu “Podporuj mě”, v rámci kterého mohou lidé dětem přispět na nějaké přání. Nejde o nějaké zbytečnosti, ale například o možnost získat řidičský průkaz, pomůcky na vzdělávací nebo sportovní kroužky nebo třeba rovnátka. Skvělé je to, že organizace ForDreams nepořádá Prague Barefoot Run, aby získala peníze pro vlastní činnost nebo projekty, ale naopak zajišťuje financování celé akce z vlastních zdrojů. Proto se zaplacené startovné do poslední koruny dostane přímo k dítěti, které si každý účastník vybere.

Je nutné dodat, že Prague Barefoot Run není jen běžecká charitativní akce. Pro účastníky a návštěvníky je připravený celodenní program, zahrnující hudební vystoupení, ukázky různých sportů, ochutnávky netradičních pokrmů, soutěže, hry a atrakce pro děti a spoustu dalšího. Stejně jako minulý rok, i letos se poběží po asfaltovém okruhu v pražském parku Ladronka a to první červnovou sobotu, tedy 7.6.2014. Organizátoři doufají, že loňskou částku 100.189Kč, kterou účastníci podpořili děti z dětských domovů, se jim letos podaří zdvojnásobit. Pomáhat jim bude i jedna z nejlepších českých atletek, dvojnásobná olympijská vítězka a novopečená maminka, Bára Špotáková. Určitě tedy je na co se těšit.

7.6.2014 10:00-17:00, park Ladronka, start hlavního běhu v 12:00 www.pbfr.cz

TEXT: Šárka Sedláčková

93


Výživa

94


TUKY, KTERÉ POMÁHAJÍ VYTRVALCŮM Zima to letos vzdala hodně brzy. Ženy a dívky začínají rychle odhazovat přebytečné zimní oblečení, minimalizují délku i velikost svého oblečení a nedočkavě vyhlížejí plavkovou sezónu. Letos rozhodně neplatí „březen za kamna vlezem“ a články v dívčích časopisech brzy začnou hýřit titulky: „Léto se blíží a kila navíc tíží!!!!“. A začne zběsilé hledání „zaručené“ diety. Většina diet nutí lidi jít do šílených extrémů. A díky své práci mám občas pocit, že nutričních extrémistů přibývá geometrickou řadou. Nebudu se tady pouštět do rozebírání jednotlivých diet, ať už vysokoproteinových, nízkotučných či nízkokalorických. Nedávno jsem si přečetla článek, tvářil se odborně a v nadpisu bylo něco o tom, jak začít jíst zdravě. Bylo to ve smyslu – vynech pšenici, vynech lepek, zapomeň na alergenní sóju, bacha na cukr, hlavně jez omega-3 mastné kyseliny (ty si nezapomeň koupit ve formě tabletek….). Člověk neznalý věci musel zaručeně nabýt dojmu, že to poslední, co by chtěl, je začít jíst zdravě. Vznikají nejrůznější fóbie. Z cukru, z masa, tuků…. A u tuků se dneska trochu zastavíme. Nebude to tedy úplně záživné čtení pro tzv. Low-Fat Maniaky (LFM), kteří by se másla nedotkli, v momentě, kdy

mne uvidí jíst mé oblíbené vepřové škvarky, tak omdlí, a slanina je pro ně sprosté slovo. Jak to tedy s tuky je, které si vybírat a které nám pomohou s vytrvalostními výkony? „Mastit se prostě musí“, to říkával můj děda.. a měl pravdu. Bez tuků nemůže docházet k absorbci vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K) , trpí pokožka, vlasy, nehty, sníží se obranyschopnost vnitřních orgánů i schopnost odolávat chladu, ovlivní se i hladina hormonů. Tuky jsou také zdrojem esenciálních mastných kyselin, které si tělo vyrobit nedokáže. Odborníci poukazují na nedostatek nenasycených mastných kyselin v souvislosti s hyperaktivitou dětí, poruchami vývoje mozku i rozvoje paměti. Jakpak by ne! Vždyť náš mozek (tedy jeho suchá váha) je z 60% tvořen tuky. Takže pokud mají LFM deprese, není se čemu divit. Jaké tuky si tedy dopřát? Nejprve se podívejme na základní dělení. Rostlinné a živočišné – tohle asi rozebítat nemusíme. Potom nasycené/nenasycené. Nasycené tuky jsou součástí potravin živočišného 95 95


Výživa

původu, výjimečně rostlinného původu ( palmový a kokosový olej, kakaové máslo). Jejich nadměrná konzumace může vést k srdečně-cévním onemocněním. Zdůrazňuji slovo „nadměrná“. Nenasycené tuky jsou součástí rostlinných olejů, ořechů a ryb. Pro náš organismus mají příznivé účinky a jsou zdravé. Stabilizují hladinu cholesterolu a snižují riziko vzniku srdečně-cévních onemocnění. Zjednodušeně můžeme říci, že čím je tuk tekutější při pokojové teplotě, tím je z pohledu nenasycených mastných kyselin bohatší a pro nás zdravější. Naopak čím je tuk tužší, tím více nasycených mastných kyselin obsahuje.

Jak vybírat oleje?

Kvalitní oleje jsou většinou vyráběné starými postupy, při kterých se semínka nebo plody lisují za studena. Poznáte je také podle výrazně vyšší ceny. Barvu a chuť olejů ovlivňuje způsob jeho přípravy. Tmavé oleje, nerafinované, mají silnou vůni a přirozenou chuť semen, z kterých byly vyrobeny. Naopak rafinované oleje se v procesu přípravy filtrují a čistí, proto jsou průzračné, bez výraznější vůně a chuti. Oleje vybírejte hlavně podle toho, k čemu je budete používat. Na rafinovaném oleji se dobře smaží, nepřepaluje se tolik, protože už přešel tepelným zpracováním. Nerafinované oleje, tedy ty, které neprošly tepelným zpracováním, jsou lepší k přímému použití. Uchovávají si všechny užitečné látky. Hodně se mluví o nebezpečných trans-mastných kyselinách ve ztužených tucích. Ty vznikají při použití zastaralé technologie 96

ztužování tuků rostlinných olejů tzv. hydrogenace, (mění své prostorové uspořádání a přecházet z cis- na trans- formu od toho tedy transmastné kyseliny), případně vznikají při přepálení tuku při smažení. Dnes jsou technologie výroby margarínů zase jiné a šílená panika před jakýmkoli ztuženým tukem není úplně na místě, nicméně jejich používání bychom měli omezit na naprosté minimum. Je dobré si pamatovat, že na smažení je dobré využít tuk s tzv. vysokým bodem zakouření (slunečnicový olej 180°C, rýžový olej°C, 215 řepkový olej 240°C, sádlo 220°C). Rozdílné hodnoty, které někdy naleznete u bodů zakouření jednotlivých olejů jsou způsobené tím, zda se jedná o rafinovaný nebo nerafinovaný olej( u rafinovaného bude hodnota vždy vyšší). V současné době najdete v prodejnách zdravé výživy i netradiční oleje Rýžový olej – nepřepaluje se, vysokým bodem přepálení (až 215°C), jemná chuť, vysoký obsah přírodních antioxidantů, snižuje cholesterol Olej z vinné révy- jemná máslová chuť, obsahuje


MCT tuky Pro sportovce jsou velmi zajímavé MCT tuky (Medium Chain Triacylglycerols) - triglyceridy, tvořené mastnými kyselinami se středně dlouhým řetězcem. Můžeme je najít například v palmovém nebo kokosovém oleji. V koncentrované podobě můžeme MCT pořídit ve formě potravinových suplementů – nejčastěji ve formě olejů nebo se také přidávají do gainerů. Obrovskou výhodou MCT oleje je to, že se metabolizuje velice rychle a zároveň se neukládá jako podkožní tuk. MCT tuky urychlují metabolismus a současně ”učí” tělo spalovat tuky- to je samozřejmě veliké plus například u redukčních diet.

70% mastné kyselino linolové, nepřepaluje se (bod zakouření 288°C)

Avokádový olej

Bohatý na mononenasycené tuky, vysoký bod zakouření -až 250°C Kukuřičný olej- jemná chuť připomínající praženou kukuřici, bohatý na vitaminy skupiny B, brzdí procesy kvašení v žaludku a podporuje trávení. Olej z lněných semínek- skvělý pro naši nervovou soustavu a zlepšuje stav pokožky a buněk. Je bohatý na vitamin E a provitamin A, příznivě ovlivňuje krevní tlak, snižuje hladinu cholesterolu a reguluje hladinu lipoproteinů, skvělý pro imunitu, ale chuťově nic moc. Pupalkový olej zvyšuje vylučování sodíku z organismu, snižuje hladinu cholesterolu v krvi a krevní tlak, příznivě ovlivňuje artritidu, revmatismus, ekzémy, lupénku a akné, zlepšuje stav nehtů, působí pozitivně na nervovou soustavu , PMS či mestruaci. Brutnákový olej obsahuje nenasycené mastné kyseliny linolovou a gama-linolenovou, které preventivně působí proti srdečně-cévním chorobám, regulují krevní tlak a snižují hladinu cholesterolu a dalších tuků v krvi. Používá se za studena.

Protože tělo MCT používá přednostně jako zdroj energie, tak se tohoto faktu využívá i u velmi dlouhých vytrvalostních výkonů. MCT tuky totiž zpomalují snižování glykogenových zásob, čímž prodlužují „životnost“ svalového i jaterních glykogenu. A právě dostatek glykogenu a optimální hladina krevního cukru jsou základním předpokladem pro udržení vysoké intenzity výkonu trvajícího déle než 2 hodiny. MCT také do jisté míry pomáhají chránit svalové bílkoviny před nadměrným katabolismem, který vzniká při dlouhotrvajících aerobních bězích, nebo také při nízkém příjmu sacharidů. U aktivit kratších než 2 hodiny nemá význam užívat MCT (tam nám to v pohodě pokryje glykogen). MCT olej se jinak konzumuje cca půl až hodinu před výkonem - rozmíchaný v nějakém nápoji (džusu, případně zeleninové šťávě), nebo se přidává třeba do salátů. Dávkování je individuální a je dobré začít s nižšími dávkami kvůli možným střevním potížím. U nesportujících by denní dávka měla být přibližně 20 g (ve 3 až 4 dávkách), neměla by překročit 40 g, u sportovců 50 g. Je dobré mít na paměti, že MCT tuky nemohou nahradit v jídelníčku klasické tuky (např. olivový olej) Hodně z vás se teď vrhne po zimě na detoxikaci (a Běhej srdcem vám určitě přinese také spoustu užitečných tipů), ale dejte si s tím vším zeleným, co nám jaro na talíře přichystá, i nějakou tu mastnotu. Protože bez tuků nám prostě dobře nebude, na těle, ani na duchu, a okolí nám spíš promine nějaký ten malý špíček než depresi a podrážděnou náladu :-). TEXT: Iva Kubešová

97


3 RECEPT A TRIKY JAK SNÍŽ NADBYTE SACHARID

98


TY

ŽIT EČNÉ DY

99


KAŽDÝ VYTRVALOSTNÍ BĚŽEC VÍ, JAK DŮLEŽITÉ JSOU PRO VÝKON SACHARIDY. ALE OBČAS JICH MÁME AŽ MOC, NEBO MOŽNÁ PO ZIMĚ POTŘEBUJEME SHODIT NĚJAKÉ TO KILO, A TAK SI VEČER UŽ NECHCEME DÁVAT DALŠÍ ENERGETICKOU NÁLOŽ PLNOU CUKRŮ. POKUD CHCEME SACHARIDY OMEZIT, VĚTŠINOU NÁM SKVĚLE POMŮŽE ZELENINA. MÍCHANOU ZELENINOVOU SMĚS MŮŽEME POUŽÍT MÍSTO TĚSTOVIN, MÍSTO TĚSTA NA MINI PIZZU MŮŽEME POUŽÍT NAPŘÍKLAD HOUBY PORTOBELLO, SKVĚLE CHUTNÁ PAPRIKA PLNĚNÁ SMĚSÍ ZE ŠPENÁTU A QUINOY, KOUZLIT SE DÁ I S CUKETOU... A TADY MÁTE 3 DALŠÍ, MOŽNÁ MÉNĚ TRADIČNÍ RECEPTY. DOBROU CHUŤ!!! 100


ZAPEČENÉ BRAMBORY Tady si pomůžeme tím, že použijeme tempeh. Stejně jako tofu se tempeh vyrábí ze sojových bobů, ale tempeh se liší nutričním složením a strukturou. Díky fermentaci získává tempeh nejen vysoký podíl proteinů, vlákniny a vitamínů, ale také má intenzivnější aroma. ) Tempeh můžete smíchat s pokrájenou cibulí a česnekem, případně použijte jarní cibulku nebo oblíbené bylinky a koření, posypte sýrem, zakápněte smetanou a dejte zapéct. Samozřejmě lze přidat i rozšlehané vajíčko. BRAMBOROVÁ KAŠE zkuste místo brambor koupit květák. Ten uvařte (ideálně v páře), následně ho rozmixujte s oříškem másla, můžete přidat trochu smetany. Někdo má raději výraznější chuť, pak je dobré přidat klidně česnek, případně můžete dát i nastrouhaný sýr.

PALAČINKY Tenhle recept prý používají hollywoodské hvězdy:-) Smíchejte hrnek ovesných vloček s půl hrnkem cottage sýra, čtyři vejce a přidejte trochu vanilkového cukru, případně můžete přidat i skořici a muškátový oříšek. Záleží na vaší chuti. Vše důkladně rozmixujte v mixéru, dokud není směs hladká. Pak už klasicky připravte palačinky.

TEXT: ALICE DVOŘÁKOVÁ

101


BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

SVĚT BÁJEČNÝCH MUŽŮ ANEB JAKÉ TO JE

BĚHAT VE SPOLEČNOSTI TISÍCOVKY ŽEN A DÍVEK

V

e sdružení Báječné ženy běhu nejsou pouze slečny, paní, dámy. Ale máme zde i pány. V tuto chvíli je na FB registrováno 1251 přátel tohoto sdružení a z toho je 81 báječných mužů. Kdo má rád čísla, tak se jedná o 6,5 % menšinu. Tato menšina není utlačovaná, spíš je hýčkána a jsme rády, že je

102

mezi sebou máme. On je totiž ten mužský pohled na sportovní svět, také někdy důležitý a pro nás přínosný. Rády bychom vám dnes představily několik výrazných osobností naší menšiny, jejich pohled na sport a na soužití s námi. Věříme, že po přečtení následujících řádků se počet báječných mužů rychle navýší.


Mirek Lučan

Kolik let běháš a jaké další sporty provozuješ? Koncem března to bude přesně jeden rok, kdy jsem začal cíleně běhat a kdy mě běh pohltil takovým způsobem, že tomu doposud nějak nemůžu uvěřit Než jsme se přestěhovali z Moravy do Čech v roce 2011, tak jsem rekreačně hrál florbal. Nyní již jen běh a kolo, protože na kolektivní sporty mi nějak nezbývá moc času. Máš svůj běžecký idol? Nemám žádný běžecký idol. Pokud bych však měl zmínit první jméno, které mě napadne v souvislosti s během, tak samozřejmě Emil Zátopek. Tvůj největší sportovní úspěch? Žádného výrazného ba ani nevýrazného sportovního úspěchu jsem nikdy nedosáhl a ani to není mým cílem. Pokud můžu sám za sebe jmenovat sportovní úspěch za celý svůj život, tak je to první zaběhnutý půlmaraton loni v Olomouci. Na jaký závod v roce 2014 se nejvíc těšíš a proč? Je těžké vybrat a jmenovat jen jeden jediný závod. Pravděpodobně to bude ten, o kterém ještě nevím, že vůbec existuje a neví, kdy a kde se bude konat. Dozvím se to až z události na facebookových stránkách Báječných žen v běhu. Je těžké býti mužskou menšinou v tom BŽB babinci? Je to super být menšinou mezi tolika Báječnýma ženskýma ... jen aby těch chlapů moc nepřibývalo (stydlivý smajlík ) Co ti členství v BŽB dává a je něco, co Ti vzalo? BŽB mi otevřelo cestu především k novým přátelstvím, motivuje mě k uskutečnění dříve nepředstavitelných sportovních aktivit, spolusdílení sportovních úspěchů. Členství v BŽB mi nic nevzalo. Jóóóó vlastně! Možná by se dalo říct, že mi vzalo dřívější chuť místo pohybu si raději namazat pořádnej krajíc se sádlem a cibulí - nejlépe dva. Náhoda tomu chtěla, že jsem se v této skupině ocitl a jsem tomu rád.

103


BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

Milan Zach Kolik let běháš a jaké další sporty provozuješ? Vlastně jsem nikdy nebyl sportovec. Nejvíc mě zasáhlo kolo, mezi dvaceti a třiceti jsme brázdili Šumavu na ”horalech”, bezva vzpomínky. Jinak jsem občas plaval a párkrát začínal běhat, vždycky to nějak usnulo po prvních zážitcích typu ”několik dní celé tělo bolavé”. Takže předloňský listopad, kdy jsem vyběhl s Miriam (kolegyně a kamarádka, chvilku sousedka, spřízněná duše, samaritánka i rebelka, prostě TA), byl svým způsobem přelomový. Miriam je trpělivá a rozběhala takhle snad už desítky lidí. Možná bude brzy svatá. Od té doby jsem naběhal přes 1 000 km, běhám do padesáti do sta km měsíčně, organizovaně i individuálně. Spořádaně i odvázaně. Možná poslední dobou raději sám, užiju si ale stejně tak i partu nebo závod. Bez ohledu na výsledek, bez ambicí. 104


Máš svůj běžecký idol? Idol nemám, nemám ani trpělivost, netrénuju podle žádného plánu, nemám disciplínu. Mám z běhu jen radost a to přebije všechno. Tvůj největší sportovní úspěch? Každý další odběhaný kilometr, každý další šťastný návrat domů, každé shozené deko a dobrý pocit po běhu, to jsou všechno úspěchy. A největší? Asi že ze mě má moje životní partnerka radost. Na jaký závod v roce 2014 se nejvíc těšíš a proč? Asi na svoji první půlku, 5. dubna v Praze. Proč? Mám rád Prahu, po škole jsem tam nějaký pátek žil a pracoval, nebo spíš, v tom věku, si užíval. Do Prahy jsem se vždycky rád vracel, moje první děvče bylo z Prahy a moje poslední děvče je z Prahy. V loňském roce jsem si tam v dubnu dal štafetu, vlastně svůj první závod. Tak se trochu vrátím na místo činu. Je těžké býti mužskou menšinou v tom BŽB babinci? Těžké? Je to báječné! Nechápu, jak jsem mohl vydržet 46 let bez BŽB. Co ti členství v BŽB dává a je něco, co Ti vzalo? Nevzalo mi nic a dává mi hodně. Podporu, motivaci, sounáležitost, možnost sdílení, toleranci, radost, pochopení. A spoustu dalšího.

105


BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

Martin Hrazdil Kolik let běhám:

Členství ve skupině Báječných žen mi dodává sílu nevzdávat se a snažit se překonávat sám sebe.

Utíkám celý život před stářím, ale tomu nikdy neuteču. A teď vážně. Běhat jsem začal před rokem. Věnuji se sportu od 14 let, kdy jsem začal hrát fotbal v malé vesničce na Moravě. Během školních let jsem se věnoval sportům všeho druhu (fotbal, tenis, volejbal, hokej, lyžování, fitness, florbal apod.). Ale abych pravdu řekl, tak běh nebyl nikdy moji silnou stránkou. Rychle jsem ztrácel energii a s vytrvalostí to bylo mizerné. Jako kdybych na běhání neměl stavěné tělo. Chyba však nebyla v tom, že by moje tělo nebylo stavěné na běhání, ale v technice běhu. Když už jsem našel období a vyběhnul, tak jsem trpěl bolesti kolen, což mě vždy odradilo. Čas šel dál a před šesti lety se ze mě stal instruktor fitness. Opět jsem odsunul běhání na druhou kolej a věnoval se spíše objemovému cvičení. Ale…. Před rokem přišlo zranění v běžném životě (nikoliv ve sportu) a přehodnotil jsem svoje cíle. Po zranění kolene mi doktor oznámil, že budu muset omezit sport a to napořád. Objemové cvičení šlo tedy stranou. Mám skvělý dar od rodičů a to je bojovnost. Nikdy jsem se nevzdal a nehodlám to nikdy vzdát ani v budoucnu. Zranění mě donutilo zabrzdit a hlavně vnímat své tělo. Nakoupil jsem si odborné knihy jak aktivovat nohu a jak pracovat se svým tělem. Knihy jsem kupoval jednu za druhou a konečně si začal uvědomovat, jak noha pracuje. Testoval jsem to na sobě a postupně tyto zkušenosti předával na své klienty ve fitness. Tím se změnilo i zaměření pro moji klientelu. Abych přešel k tomu, jak jsem se dostal k běhání. Před rokem mi napsal kamarád, zda bych se nechtěl zúčastnit závodu Spartan Race. V první chvíli nemyslitelné. Noha zraněná a k tomu nic naběháno. Nakonec jsem šel na závod s délkou 6,5km s lehkou přípravou a to zhruba 40 km v nohách za období třech měsíců. To není mnoho, ale dokázal jsem si, že jsem si vyléčil zraněnou nohu, kterou doktoři odepsali. Momentálně běhám třikrát týdně a naběhám týdně zhruba 20-30 km. Hlavně po doběhnutí do cíle se cítím o 10 let mladší. Chodí ke mně pro rady lidé, věnující se běhu roky a rád se podělím se svými zkušenostmi i s vámi. Běžecký idol: Běžecký idol nemám. Soustředím se sám na sebe a chci překonávat svoje hranice. Pokud máte nějaké idoly, měli byste poslouchat své tělo a řídit se svým tělem. Nezapomeňme, že každé tělo je originál a nemusí fungovat, co funguje u kamarádů. Tvůj největší sportovní úspěch? V roce 2013 jsem se poprvé účastnil závodu Run Up v Pra-

106 98


ze 26 pater a dostal jsem se do úzkého finále. Dalším úspěchem je pro mě 72. místo (z 4500) na Spartan Race. Nejsou to první místa, ale pro mě neuvěřitelný úspěch, protože to byly moje první závody. Chtěl jsem překonat sám sebe a dokázat, že i s přípravou v období třech měsíců lze dokázat nemožné. Můj cíl byl doběhnout. Cíl je splněn a je čas určit další. Na jaký závod v roce 2014 se nejvíc těšíš a proč: V tomto roce mám v plánu asi 10 závodů, ale orientuji se na trošku jiný typ závodů než většina lidí ve skupině. Jako první bych chtěl zkusit závod Universalman, další v pořadí je Spartan Race, Run Up, Bahňák, Army Run a závody na 10km. Ve většině případů jde o překážkové závody. Jelikož nemám rád stereotyp, tak jsem se vydal tímto směrem.

Členství: Členství ve skupině Báječných žen mi dodává sílu nevzdávat se a snažit se překonávat sám sebe. Když vidím, jak se snaží ostatní, žene mě to dopředu. Dokonce se mi podařilo na jednom závodě seznámit s menší partičkou báječných žen, s kterými jsem v kontaktu. Rád poznám více členů skupiny BŽB a věřím, že se tak v brzké době stane.

Menšina: Nevadí mi, když jsem menšinou ve skupině BŽB. Naopak mě těší, že se ženy dokážou takhle motivovat a jít za svým cílem. Líbí se mi hlavně to, že i v této uspěchané době existují lidé, kteří dokáží komunikovat i jiným způsobem než jsou virtuální kanály. Každá z vás je něčím báječná a vaše drahé polovičky si musí vážit toho, že máte cíle a hobby. Nemusí to být velké cíle. Stačí malé, skromné cíle a tím hlavním cílem je „vyběhnout“ a „doběhnout“.

107


Ondřej Střelba Kolik let běháš a jaké další sporty provozuješ? Po dlouhém období, kdy jsem běh řadil mezi neoblíbené aktivity a vyhýbal se mu, jsem k němu přičichl někdy na jaře 2013 a intenzivněji běhám od srpna téhož roku. Jsem tedy skutečně začátečník. Atletiku jsem měl ale vždycky rád, ono to s ní u nás docela žilo, táta běhal střední tratě a pak také trénoval, brácha zase dělal docela solidně desetiboj. Náčiní se u nás válelo spousta a já jsem si docela rozuměl s oštěpem a diskem, kde bych se asi ani na závodech neztratil, ale když jsem viděl, jaká umí být atletika dřina, byl jsem asi moc líný dělat víc, než se jen sám bavit. Se střední školou přišlo dlouhé kuželkářské období, které už ale bez jakýchkoli ambicí, trvá dodnes. Jinak rád jezdím na kole, na in-linech a asi před pěti lety jsem objevil indoor rowing, tedy halové veslování, kterému jsem celkem propadl a ve kterém jsem si zkusil i trochu zazávodit. Máš svůj běžecký idol? Přiznám se, že idolům ani módním trendům moc nepodléhám. Nepodlehl jsem „bosému“ běhání po přečtení Born to run a ani jiné podobné knižní tituly, z nichž občas slýchám citovat, mě nijak zvlášť neoslovují, i když je jistě úctyhodné, čeho dokázaly. Pokud bych musel říct jedno jméno, tak se zase dívám spíš na atletiku jako takovou, koho jsem opravdu obdivoval, tak to byl Tomáš Dvořák. Desetiboj je prostě královská disciplína. Inspiraci ale spíš vidím ve svém okolí. Prvním takovým „idolem“ mi byl právě bratr, jeho tréninkové deníky jsem měl pročtené tam i zpět a snažil jsem se podle nich v nějakých 14ti letech (tajně) trénovat. Samozřejmě naprostá pitomost, sice jsem vše tak nějak přepočítával na třetinu, ale jen jsem se utvrdil v tom, že ta námaha mi za to nestojí. Snad by mi to neměli za zlé zmínit je v téhle souvislosti, ale moc mě inspirují třeba známí i méně známí z Endomonda, kteří jsou o pár let přede mnou a je nesmírně zajímavé je sledovat a snažit se jim trochu přiblížit. A také si občas říkám, že by třeba táta měl radost, i když na těch výkonech by to chtělo ještě hodně zapracovat. Tvůj největší sportovní úspěch? Žádné medaile doma schované nemám, matně si pamatuju, že jsem asi jedinkrát stál na bedně tak v sedmé třídě na nějakém oblastním orienťáku. Hrál jsem první dorosteneckou ligu v kuželkách, povedlo se mi v nich dostat na MČR a v dobách, kdy ho tu ještě nikdo neuměl hrát, jsem si zkusil i MČR v bowlingu, ale vždy to bylo někde kolem 20. místa. V běhu závodím opravdu jen sám se sebou, potěšila mě první desítka pod 50 minut, ke které se mi povedlo dostat po čtvrt roce trénování ze stavu „sotva uběhnu 5 kilometrů“. 108

Na jaký závod v roce 2014 se nejvíc těšíš a proč? Největším letošním cílem je jednoznačně B7, na ní se snažíme trochu plánovitě připravit, takže k ní směřuje asi nejvíc těšení, ale i nejvíc obav. Určitě je to největší výzva a logické vyústění toho, kam mě to v běhání táhne. Na té cestě je ale několik dalších závodů, na které se moc těším, v kopcích třeba Radegastova výzva, nebo Jesenický půlmaraton, drsnou zkouškou bude určitě orienťák Noční můry, rok bych rád zakončil koloběhem Říp-Praha, to je skutečně tak trochu společenská událost. Je těžké býti mužskou menšinou v tom BŽB babinci? Kamarádi mi vždycky říkali, že toho moc nenamluvím, ale když se objeví ženská, tak se mi huba nezastaví. Úplně si nemyslím, že to tak je, ale kdoví. Já se v téhle bandě cítím naprosto pohodlně a ano, některá témata diskusí mi moc neříkají, ale ono jich je zhruba stejně i v diskuzích pánských. Myslím si, že ten status exota někdy nabízí i výhody vůči ostatním, na druhou stranu mě vede k tomu někdy víc vážit slova, snažit se nebýt první, kdo oslovuje nově příchozí, přítomnost mužů v téhle skupině může třeba někoho překvapit a být mu proti srsti, ale žádnou negativní zkušenost nemám. Bylo pár chvil, kdy jsem se cítil jako menšina, třeba u pár akcí, které byly čistě dámské, na druhou stranu, když si představím, co se tam muselo dít... A je to třeba brát jako fakt. Takže možná nejdivněji se


cítím tehdy, když se hlásím na závody a říkám si, jestli jako Báječná žena nevypadám přece jen trochu zvláštně. Co ti členství v BŽB dává a je něco, co Ti vzalo? Tak který chlap by nebyl nadšený více než tisícovkou virtuálních spoluběžkyň... Ale vážně, v téhle skupině je skrytá obrovská motivace a podpora. Pokud potřebujete poradit, dostane se vám hned desítek odpovědí, pokud se vám nedaří, povzbuzení na sebe nenechá čekat. Je fajn vědět, že máte něco takového za sebou, je milé, že kam přijedete, všude najdete spřízněné duše. Skvěle také funguje skupina na Endomondu a věřte, že pro chlapa s alespoň základní mírou ješitnosti dvojnásob. Když vidíte, jak ty holky makají, tak se může chtít sebeméně, ale nedá vám to jen tak se flákat. Tahle síla mi pomohla vydržet v začátku a změnit ten nudný a otravný běh v to, co mě teď nejvíc pohlcuje. A v neposlední řadě mi pomohla najít i několik lidí, se kterými je to pobíhání o mnoho příjemnější, koneckonců sdílená radost je přece dvojí radost. Pokud mi něco bere, je to čas. Nemrzí mě ani tak to, že prosedím nějaký čas u facebooku, víc mě štve to, že tím, že mě pohltil běh v téhle skupině, nezbývá moc času ani sil na ostatní sporty, které tak zákonitě ustoupily do pozadí. Rád bych, ale nedá se stihnout vše a s tím se ještě budu muset nějak vypořádat. Za takovou novou náplň ale těžko se zlobit, takže i ty ztráty jsou vlastně pozitivní a za to musí patřit BŽB můj vděk.

109


10 BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

Pavel Mádl Kolik let běháš a jaké další sporty provozuješ?

Běhám asi 2,5 roku a začínal jsem od nuly, neb mi dlouhé běhy nikdy nic moc neříkaly, celkem jsem je i nesnášel a to i přesto, že jsem atletiku dělal docela dlouho. Dodnes rád vzpomínám, jak jsem si dal předsevzetí a tenisky si nachystal před postel, abych se nemohl vymlouvat a vyběhl. No a po tom co jsem oběhl náš blok domů, tak jsem nemohl popadnout dech a byl skoro vyřízený .... Celou dobu jsem aspoň trochu jezdil na kole, které se teď stalo druhým tahounem mých aktivit ,plavu sice blbě, ale taky se snažím to dohnat. To souvisí s triatlonem, ke kterému jsem loni trochu přičichl a je to láska veliká.....lyže s horama nějak souvisí a v létě velice rád vyrazím na túru nebo i feraty..... ostatní sporty mě provází celým životem a asi toho moc není, co bych si rád nedal i dnes. Máš svůj běžecký idol?

Běžecký idol je asi Kilian Jornet. Je to něco, co si neumím představit, že jde a on to dokáže. S tím souvisí i Petr Vabroušek, s kterým jsem měl možnost se osobně setkat a moc mě to motivovalo. Tvůj největší sportovní úspěch?

Za svůj největší úspěch považuji, že jsem se vůbec zvednul z gauče a rozběhl se. Jinak určitě všechny triatlony, co jsem loni absolvoval, byly moc prima a v jednom jsem se motal dokonce v prostřední části výsledků, což bylo hodně hezké si přečíst. Jinak všechny závody byly prima, každý svým způsobem a hlavně jsem je dokončil. A to byla velmi silná vítězství, aspoň pro mě.

110


Na jaký závod v roce 2014 se nejvíc těšíš a proč?

V roce 2014 se asi těším nejvíc na Moraviamena, do čehož jsem měl možnost nahlédnout loni jako divák a byla to srdcovka veliká. Jinak určitě Valachy tour, která je také velice zajímavá a je možné si vyzkoušet všechno včetně horského kola, krásné přírody, horského běhu, no a potom i na to, co se ještě přidá. Je těžké býti mužskou menšinou v tom BŽB babinci?

Setkání s BŽB skupinou bylo pro mě v loňském roce zásadní a hlavně mi natolik změnilo život , že nahlížím na spoustu věcí úplně jinak. A být menšinou je velmi příjemné a věřte, že tak skvělý a obrovský fan klub nemá i hvězda sportu daleko populárnějšího. A tolik

emocí, co jsem mohl prožít po některém závodě, se jen velmi těžko popisuje a je velikou motivací do dalších závodů a života vůbec. Co ti členství v BŽB dává a je něco, co Ti vzalo? BŽB je srdcovka stejně postižených lidiček s neopakovatelnou atmosférou a s velikým a nakažlivým optimismem ve všech oborech a nejen tam. Dává mi denní dávku sportu, ale i života jako takového, občas poradí, občas předá zkušenost, ale hlavně nezklame v jakékoli době. A za to fakt děkuji a přeji všem, co jsem mohl poznat i těm, co ještě ne, aby vše zůstalo tak, jak jste prostě báječní. 111


112


Mirek Kronika Kolik let běháš a jaké další sporty provozuješ? Svůj první běh si pamatuju někdy ze šesté třídy šedesátka o tělocviku. Ty se asi ptáš na jiný běh, tak zalovím v paměti a vzpomenu si na první systematičtější běhání z doby, kdy jsem se hlásil na vysokou školu. Takže to je ... dlouho ... asi 22 let. Nejsem běžec specialista, baví mě toho hodně. Jednou jsem spočítal, že jsem si vyzkoušel soutěžení už asi v 17 sportech. Ale vede příroda a individuální sporty. Lyže běžecké i sjezdové, kolo, orienťák, triatlon. Nic výjimečného mezi lidmi v mém okolí. Máš svůj běžecký idol? Ne. Tvůj největší sportovní úspěch? Nebudu popisovat, že jsem začal mít lepší umístění, když jsem teď jako nejmladší přestoupil do starších kategorií. Největším úspěchem mého sportování je, že mě to pořád baví a že si nezačínám stěžovat na bolístky, tak jako ostatní okolo mě. Maximálně přijdu do práce zničený po nějaké akci. Na jaký závod v roce 2014 se nejvíc těšíš a proč? Těšil jsem se na závody na běžkách a ty mi ruší jeden za druhým. Tak se těším na zbytek roku a těším se na každou akci, kde bude pohoda a zasportuji si mezi podobně postiženými. A pak taky na pár akcí, které sám pořádám.

Je těžké býti mužskou menšinou v tom BŽB babinci? Je to lehké!!! Nejsme utlačovaná menšina a máme svoje práva. Ale když se nad tím zamyslím, tak tu menšinu bych dal do uvozovek. Vlastně jsem nijak neřešil, kdo je menšina a kdo je většina. Co ti členství v BŽB dává a je něco, co Ti vzalo? BŽB dává docela dobrý obrázek o tom, ”po čem báječné ženy touží”. Což se docela hodí . A když to řeknu hodně vznosně, je to ostrůvek pozitivní energie v tomto šedivém a neutěšeném světě . To jsem řekl hodně vznosně. Prostě to je báječná parta. A co mi BŽB vzaly? Co to je za otázku? Báječná žena přece nic nebere! ROZHOVORY S BÁJEČNÝMI MUŽI PŘIPRAVILA HANKA SIROVÁ 113


BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

NĚKDY UTÍKAT NESTAČÍ Skoro denně slyšíme v televizi zprávy o násilí, vraždách, přepadeních či znásilnění. Ale přiznejme si, že málokdy si připustíme možnost, že něco podobného by se mohlo stát i nám. Ke konci loňského roku proběhl v Hradci Králové kurz sebeobrany, který pořádalo sdružení Báječné ženy v běhu. Hlavním školitelem byl Martin Kleinedler, který zároveň zabezpečil všechny potřebné pomůcky (lapy, pepřové spreje, chrániče, masku apod.). Velmi dobře mu sekundovala Lenka Střelbová (členka výboru BŽB), která se sebeobranou zabývá již čtvrtým rokem a naučila nás ty správné vysloveně holčičí vychytávky. Některé z nás si myslely, že se budeme jen dívat na ukázky a poslouchat „chytré řeči“ a byly jsme docela vykulené, jak fyzicky a psychicky náročných bylo těchto pět hodin. Na programu jsme měli stínování, před konfliktní fáze, obranný postoj, modelové situace (trénink na lapách), použití pepřového spreje, obrana při napadení psem, nácvik základních postojů, údery pěstí, krytí, obrana proti držení, špinavé techniky, mostování, přetočení, nácvik úderů do rozkroku apod. I když jsem byla „ve svém prostředí“ (v tělocvičně, kam chodím pravidelně na svoji týdenní dávku spinnu), i když je Martin pohledný a velmi milý muž, tak poté co si oblékl masku a zařval jako cvok (a to nebyl vulgární), tak jsem zjistila, že i když jsem vše měla ve dvojici s kamarádkou pečlivě natrénované, tak ten moment překvapení mne dokonale svázal a já úplně zapomněla, co mám dělat. Když to „napadení“ bylo podruhé, to už bylo o něco lepší, již jsem rea114

govala. A když byl trénink špinavých technik a Martin se zjevil komplet maskovaný a v rukavicích, tak jsem si pořád opakovala, klid, Hanko, o nic přece nejde. Je to „jen“ trénink. Ale i tak se dostavil velmi stísněný pocit, který si pamatuji doteď a jsem moc ráda, že už jsem ho zažila. Neboť pokud by nedej bože přišlo něco takového naostro, tak už to bude potřetí a ten moment překvapení nebude tak silný a já snad nějak adekvátně zareaguji. Snad…. Každopádně, když jdu sama večer

z tréninku, tak už netelefonuji, ale snažím se monitorovat okolí, snažím se obejít obloukem „divného týpka s lahví“ na lavičce. Prostě si víc všímám. A už teď vím, že až bude mít tento kurz díl druhý, tak já se ho velice ráda zúčastním, neboť těchto tréninků krizových situací, nácviků reakcí, nácviků úderů apod. není nikdy dost. TEXT: Hanka Sirová


Jmenuji se Martin Kleinedler. Narodil jsem se 16.11.1976 a ačkoliv se sebeobraně věnuji od dětství, profesně až od roku 2008, a to jak z důvodu práce u civilní ostrahy, kde mimo jiné dělám doprovody VIP hostů, tak kvůli nasazeni na riziková pracoviště (sportovní nebo kulturní akce) nebo i z osobního zájmu. Prošel jsem různými kurzy a semináři pořádanými zahraničními i českými profesionálními instruktory, například panem Itai Gil, izraelským instruktorem protiteroristických sil a instruktorem Krav Maga, panem Lee Morrison, anglickým instruktorem sebeobranného systému Urban Combatives a za ČR Mgr.Pavlem Černým, pplk.v.v. (kurz teleskopického obušku pro ozbrojené složky) nebo Ing.Martinem Mikoláškem - výjimečným trenérem a instruktorem RBSD Olomouc, u kterého teď pravidelně trénuji, sbírám cenné zkušenosti a radí mi, jak vést semináře, tréninky a podobně. Dále bych zmínil Radima Sládka z Krav Maga Havířov, u kterého jsem cvičil a měl možnost zúčastnit se různých seminářů vedených Milošem Bosákem, trenérem a instruktorem brazilského Jiu Jitsu, Kamilem Vitiskem z Krav Maga Ostrava, Dušanem Vavrečkou z Krav Maga Ostrava atd... Jsem rovněž členem občanského spolku Team Security Havířov. Pod tímto sdružením jsem osobně pořádal besídky a semináře pro děti a mládež, kde jsem názorně předváděl, jak se efektivně bránit násilníkům a jak se chovat v případě ohrožení nějakým deviantem. To si samozřejmě můžete prohlédnout na facebookovém profilu Team Security Havířov nebo na webu http://www.team-security.cz 115


SEBEOBRANA DESATERO ZÁSAD, KTERÉ MOHOU ZACHRÁNIT ŽIVOT

116


Pokud můžete, zkuste zajít na nějaký kurz sebeobrany. Nepotřebujete se nijak připravovat. Jsou to kurzy, které jsou sestavené tak, aby vás naučily bránit se ve zcela běžných situacích. Naučíte se například používat leckteré předměty z vaší kabelky ( i kabelku samotnou). Naučíte se zaměřit svou obranu na co nejcitlivější místa (drtivá většina obranných technik tak souvisí s úderem, kopem či tlakem na rozkrok). Naučíte se využívat větší fyzickou sílu protivníka ve vlastní prospěch. Tím se myslí obrátit sílu proti němu, odvrátit ji do bezpečných míst a ještě mu tím ublížit. Pokud nemáte šanci se podobného kurzu zúčastnit, dodržujte alespoň několik užitečných zásad: •

• •

• • •

Předcházejte nebezpečným situacím – vyhýbejte se opuštěným, neosvětleným místům, zkuste si vždy zařídit doprovod, případně si zavolejte taxi. Velmi často dochází k přepadení u vchodových dveří, kdy se soustředíte na odemykání a máte pocit, že jste již doma. Snažte se mít vždy přehled, co se děje ve vašem okolí a kdo se tam pohybuje. Pokud už se dostanete do ohrožení, nepanikařte. Pokud vás někdo sleduje, dejte mu jasně a hlasitě na vědomí, že o jeho přítomnosti víte. Některé útočníky sebejisté chování a vědomí, že přišli o okamžik překvapení, odradí. Pokud jde útočníkovi jen o kabelku, peněženku či mobil, zbytečně neriskujte větší konflikt, zranění či dokonce smrt. Pamatujte si, že útočník má výhodu – akce je rychlejší než reakce, vy budete vždy pomalejší. Vyhodnoťte, co máte k dispozici na svou obranu (klíče, deštník, kovový pilníček, kámen..). Pokud máte dlouhé rozpuštěné vlasy, snažte se je sepnout, nebo alespoň schovat pod oblečení a nedávat tak útočníkovi výhodu, že vás za ně chytí. Zkuste reagovat překvapivě, nečekaně. Zkuste přivolat pomoc, křičte, vždy existuje šance, že je někdo v okolí, kdo vás uslyší a pomůže. Když už se musíte bránit, zahoďte veškeré ohledy či obavy, bojujte nečestně, braňte se všemi dostupnými prostředky. Útočte na nejcitlivější a nejzranitelnější místa (oči, krk,

slabiny), kopejte, škrábejte, využívejte loktů, kolen či jakýchkoli dostupných předmětů. Pokud vás protivník drží za ruku, pamatujte si, že pro uvolnění musíte ruku tlačit proti jeho palci. Palec, i když to je silný prst, je snadný ke zdolání. Důvěřujte instinktu a intuici, jednejte a konejte v souladu s nimi. V kritické situaci člověk často neočekávaně aktivuje smysly a schopnosti, které obvykle zůstávají skryty. Dejte na ně.

Pár dalších užitečných únikových pohybů si můžete prohlédnout i na těchto odkazech: http://www.youtube.com/watch?v=j_YOvLi06-0 http://www.runnersworld.com/womens-running/how-to-stay-safe-on-the-run

Závěrečný tip:

Pokud potřebujete a můžete využít pomoc někoho ve svém okolí (například, když vás někdo obtěžuje v tramvaji), obraťte se vždy na konkrétní osobu. Když zvoláte „Pomůže mi prosím někdo“, většinou se prosba míjí účinkem. Mnohé pokusy prokázaly, že pokud například ženu obtěžuje opilý muž a ona se obrátí na spolucestující, aby jí někdo pomohl, drtivá většina lidí předstírá, že nevidí, neslyší, každý vyčkává a doufá, že to nebude muset řešit zrovna on...Pokud si naopak vybere konkrétního cestujícího, ostatní lidé soustředí pozornost na něj a jemu nezbyde nic jiného, než zakročit, přičemž následně se k němu přidají i další. 117


behejsrdcem@gmail.com|www.issuu.com/behejsrdcem|FCB - Běhej srdcem

Profile for Behej Srdcem

Běhej srdcem 2/2014  

Rozhovory s Václavem Janouškem, Romanem Šinkovským, Kathrine Switzer,pohled do soukromí našich elitních běžců, intervalové tréninky na jaro,...

Běhej srdcem 2/2014  

Rozhovory s Václavem Janouškem, Romanem Šinkovským, Kathrine Switzer,pohled do soukromí našich elitních běžců, intervalové tréninky na jaro,...

Advertisement