Aspekt FF UP - prosinec 2012

Neproblematizuje experimentální charakter dramaturgie PAFu možnosti zprostředkování interpretační linie?

Občas se mi stává, že pro mě není pochopitelná motivace autora. V takovém případě se spokojím s estetickým vjemem.

V rámci PAFu se mi však otevírá ještě další možnost, kterou znamená pozvání samotného umělce na festival a osobní dotazování se na jeho východiska. A díky tomu, že se PAF odehrává víceméně v jednom patře Uměleckého centra UP, odkud se čtyři dny nehneme, může autor interagovat i s diváky, což funguje dlouhodobě ve výsledku velmi komunitně, ač toto slovo nemám rád.

Prostor festivalu není na PAFu pouze místem setkávání, ale často se stává důležitou součástí samotné performance.

Animaci totiž chápu mimo jiné jako oživování prostoru, kde se program odehrává. Letos jsme se například rozhodli udělat koncert finského hudebníka Vladislava Delaye v Kapli Božího těla s tím, že ho Petr Krejčík doprovodil podprahovou projekcí založenou na dosvěcování prostoru, čímž vznikl celistvý dojem z místa, kde se performance odehrála.

Nechci říct, že je pro mě samotný film druhotný, ale místo projekce je pro mě stejně tak zásadní. Audiovizuální dílo lze vnímat na bázi prostoru, s čímž jsou spjaté určité rituály, jakým se stává například samotná návštěva kina nebo stání ve frontě u pokladny nebo u festivalového baru. ~ MD