Aspekt FF UP - prosinec 2012

Aspekt

prosinec 2012

Aspekt je pravidelný newsletter Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, realizovaný studenty ve spolupráci s děkanátem FF UP. Aspekt nabízí rozhovory se zaměstnanci, absolventy a studenty FF UP, prezentuje aktuální grantové projekty a kulturní akce, zabývá se také technologiemi v akademické sféře a životem akademické obce. Další tištěné číslo vyjde 18. ledna 2013 a bude distribuováno v prostorách FF UP. Následující číslo v elektronické podobě bude vydáno 14. března 2013.

Obsah Zdeněk Pechal, vedoucí Katedry slavistiky FF UP Martin Mazanec, absolvent Jarko & Litfilm Ayahuaskový šamanský turismus Hudba na UP FF UP o sobě, osobně Asexualita - (nová) sexuální identita?

Evaluace výuky Záchranný kruh FF UP Granty & financování Pohořany Kultura Sport Zjevení Panny Marie Wurmova 7

3 15 21 27 31 33 39 41 43 45 47 49 51 55 57

Redakční rada newsletteru FF UP Aspekt: doc. PhDr. Jiří Lach, Ph.D., M.A. | Mgr. Petr Bilík, Ph.D. | Mgr. Lucie Filípková | Mgr. Kristián Nosál | Bc. Matěj Dostálek Přispěvatelé a širší realizační tým: Mgr. Petr Pláteník (jazyková korektura) | MgA. Svatava Freyová (grafika) | Bc. et BcA. Kristýna Erbenová (fotografie) | Bc. Tereza Dardová (redaktorka) | Denisa Gumbírová (redaktorka) Kontakt na redakci: Mgr. Kristián Nosál | tel.: (+420) 731 513 561 | e-mail: kristian.nosal(at)upol.cz

Editorial

Filozofická fakulta Univerzity Palackého zřejmě ještě nikdy nehostila tolik zahraničních expertů, tolik odborných konferencí ani tolik specialistů z praxe, jako tomu bylo v uplynulém semestru. Díky aktivitě mnoha kateder i jednotlivců, často podpořené projektovým financováním, se život na fakultě proměnil tak, že leckdo s dřívější zkušeností může současné generaci studentů nepokrytě závidět.

Zvýšil se i registrovaný vědecký výkon a většina pracovišť usilovně pracuje na vylepšení svého doktorského programu či na prestižních publikacích. Zřetelná je i rozvíjející se mezioborová spolupráce a výměna zkušeností. Studenti i jejich pedagogové mohou nově svou odbornou práci realizovat za přispění interních grantových programů, které s sebou nesou jen minimální organizační zátěž a jejichž cílem je iniciace a přímá podpora týmové a individuální vědecké práce.

Všechny tyto proměny vyžadovaly v uplynulých měsících mimořádné nasazení pedagogů, administrativy fakulty a zvýšenou aktivitu a pozornost studentů. Jen díky přístupu všech jmenovaných má smysl budovat z naší fakulty uznávanou instituci, jejíž logo se stane známkou kvality a důvodem k hrdosti.

Děkuji akademické obci FF UP, všem studentům a spolupracovníkům za přispění ke společnému dílu a přeji všem krásné Vánoce a příjemný rok 2013!

Jiří Lach, děkan FF UP

doc. PhDr. Zdeněk PECHAL, CSc.

vedoucí >| Katedry slavistiky FF UP profil >| v databázi „KDO JE KDO v české slavistice“

Tak co tomu říkáte, pane Werich?

Než začneme náš rozhovor, dovol, abych ti pogratuloval k úspěšné profesuře. Navíc slavistika letos dosáhla profesur dvou. Soudím, že je to doklad stabilizace oboru a jeho dalšího rozvoje.

Ano, díky. Jsem pochopitelně rád, že všechny tři slavistické obory jsou obsazeny profesory a docenty. Ale především mám radost z toho, že na naší katedře zraje nová generace docentů a že dlouhodobá práce přináší zasloužené ovoce. Moc bych si přál, aby tato odbornost nevyzněla jen do nějakého abstraktního akademického prázdna, ale aby ji v přednáškách zaregistrovali především studenti a aby naše slavistika vešla do odborného povědomí i mimo Olomouc.

Jak se proměňovala slavistika, resp. rusistika od doby tvých studií?

Studoval jsem rusistiku. Přitahovala mě vždycky ruská klasika. Když jsem přišel na fakultu, tak mě učila generace lidí, kterým dal odborný základ profesor Isačenko. Byl to ruský emigrant, filolog a slavista.

Excelentní odborník. Dnešní užití slova excelence má už v mých očích nějaký jiný význam. Prof. Zimek a Dr. Nováček byli jeho žáci a pro mě doposud představují v jistém smyslu vrchol olomoucké rusistiky.

Když přičtu prof. Komárka a prof. Petrů, tak vlastně to byla pro mě olomoucká slavistika. I když tito lidé byli bohemisté či rusisté, měli odborný rozhled a základ slavistický. Ale rád bych odhlédl od slavistiky a řekl, že rozhodující byl způsob myšlení. To, co znamenali pro moji studentskou dobu prof. Kostřica, prof. Jařab či doc. Galík a doc. Žváček, tak to se ve mně usadilo už napořád. Připomínám, že v té době se jednalo o řadové odborné asistenty bez možnosti dalšího kariérního růstu. A jestli o zmiňované době vydávají různé paměti jiný obraz, pak nejde o žánr pamětí, ale o retuše, které se stávají karikaturou svých tvůrců. Mnozí z těchto lidí, kteří mi byli blízcí, už tady nejsou. Ale i po letech je mi jasné, že hranice mezi lidmi není tvořena možnou stranickou příslušností (i když také), ale něčím úplně jiným. Někdy mě tak napadá, že bych jim docela rád položil generační a kultovní otázku: tak co tomu říkáte, pane Werich?

A jak by asi odpověděli? Jak to s odstupem času vidíš? Po několik let, v době děkanování Vladimíra Řehana a Iva Bartečka, jsi zastával pozici proděkana. Jak dnes hodnotíš své rozhodnutí podílet se na vedení fakulty z hlediska dopadů na tvou pedagogickou a vědeckou práci?

Doc. Řehan je psycholog. Patří do okruhu lidí geniálního doc. Papici. Ten kdyby se narodil v jiné době, tak by nesporně představoval vrchol toho, co si jen člověk může v naší oblasti vědeckého myšlení vůbec představit. Doc. Řehan je zkrátka Papicův člověk s pronikavým myšlením a se smyslem pro přesný odhad situace. On viděl.

A stavěl se k tomu, co viděl, velkoryse. Byla to pro mne výborná škola. Zajisté mi proděkanování vzalo hodně času. Staral jsem se o věci, které dnes dělají tři lidé. Toho času měl pedagogický proděkan na starosti snad všechno. Samozřejmě se směju. Zajisté, úřednická práce přerušila můj odborný rozvoj. Ale nelituju. Setkal jsem se se skvělými lidmi. A to rozhodně patří k vrcholu mého života. Dodnes se setkávám s dámami ze studijního oddělení, které i teď, po letech, jsou pro svou vytříbenost okrasou každé olomoucké kavárny. Vrátit se zase do odborného světa je moc těžké. Ti, kteří něco podobného zažili, vědí, o čem mluvím. Takže kdybych měl odpovědět na onu zmíněnou werichovskou otázku, tak mě napadá ten starý fór, ve kterém člověk padá z mrakodrapu kolem desátého patra a říká si: eště furt dobrý.

Zmínil ses o odborné práci. Můžeš čtenářům Aspektu přiblížit svou odbornou specializaci? Jaké problémy a témata sleduješ ve své badatelské a pedagogické práci?

Dělám literaturu. Ruskou literaturu. I kolegové mi říkají, že ruská literatura je nějaká jiná, málo pochopitelná, krutá, temná. A to mě právě zajímá. To něco neuchopitelného a těžko postižitelného. Připadá mi zkrátka, že Rusové s něčím v textu začnou a potom to nechají být a ono se to dál děje úplně samo, nějak nekontrolovaně, samo od sebe. Jako když v Gogolově povídce se jistý major Kovaljov ráno probudí bez nosu. Píšu o tomto fenoménu jako o živlu. Nevím, jak v jiných literaturách, ale tam to asi také je. Racionálně záměrný Zola má v Zabijáku scénu svatby. Tak to je umění. Na této knize mě ani tak nezajímá zabiják alkohol, jako především umění, s jakou vizuální virtuozitou jsou tyto scénické výjevy udělány. Nebo mě napadá Erskine Caldwell a jeho Tabáková cesta. Dno existenciální bídy.

Kdybych to shrnul, tak mým odborným zájmem je významové dění v umění - na rozdíl od textů neuměleckých, které směřují k pojmu a do oblasti významově vymezené. Mým zájmem je entropie, neustále vznikající rozmanitost světa. Tam, kde končí rozmanitost, tam končí život. Je samozřejmě jasné, že se o tomto tématu na seminářích a přednáškách těžko mluví. Nebo jinak: mluví se docela lehce, ale někdy s malým úspěchem. Jsou však chvíle, kdy se mi vybavuje americká poezie.

Carl Sandburg má příběh, ve kterém vypráví o rybáři, jenž je strašně rád, že bůh stvořil ryby a zákazníky a on že může ty ryby prodávat a nabízet z malého vozíku.

Tak i já jsem rád, že bůh dal genialitu několika Rusům, oni že napsali knihy a já že je můžu číst a mluvit o nich. Ale musím sebekriticky podotknout, že ne všichni moji studenti sdílejí mé zaujetí pro literaturu se stejným nadšením.

Začal jsi mluvit o studentech. Jaké znalosti a dovednosti očekáváš od absolventů vašich oborů? Myslíš, s přihlédnutím k práci na katedře slavistiky, že FF UP připravuje studenty, kteří nacházejí dobré uplatnění na pracovním trhu?

Především mi připadá jako nenapravitelná chyba rozdělení studia na bakalářské a magisterské. Dnes totiž přicházejí na FF úplně jiní studenti než dříve. Dozrávají pomaleji a někteří se nedokáží prosadit a do navazujícího studia nepostoupí. Mluví o tom i kolegové z jiných oborů. Mnozí studenti bakalářského studia zpočátku vůbec netuší, o co na univerzitě vlastně jde, mají málo času všechno vstřebat a my máme tendenci je nemilosrdně vyhodit ze studia. Ale oni kolikrát nemohou za to, že měli smůlu na střední školu. Stává se to, že nastoupí do školy a zdá se jim, že to nikam nevede.

A potom, ať už je to dáno čímkoli, z ničeho nic se před nimi otevře nějaký nový svět. Většinou je to spojeno s výjezdem na zahraniční univerzity. A najednou studenti, kteří s odřenýma ušima prošli po třech letech státnicemi a které si člověk někam intelektuálně zařadil, se v navazujícím studiu ukazují jako zcela jiní lidé.

Jako dospělí, samostatní jedinci, kterým nejde jen o zkoušky, ale o jisté začlenění do univerzitního stavu. Takže kdybych se vrátil k tvé otázce, tak ano, musíme studenty připravit jazykově. Už dávno je pryč doba prof. Vachka, který před aulou plnou anglistů upozornil nastupující první ročníky, že ti, kteří neumějí anglicky, ať raději odejdou. A někteří skutečně odešli. Teď je to na nás.

A ukazuje se to i v celé Evropě, že tradiční pojetí filologických oborů s přemírou teoretických a diachronních disciplín, které ztrácejí oporu v jazykovém znalostním základu, se postupně dostává na slepou kolej. Ale není to věc teoretických disciplín nebo diachronie. Je to věc koncepce oboru. Měli bychom na filologických oborech pečlivě zvažovat, co chtít po bakalářích, magistrech a co přesunout do doktorského studia. Praktický jazyk naučí i jazyková škola, fakta o literatuře je možné zjistit v kterékoli encyklopedii. Ale chybí něco podstatného. Univerzita musí naučit způsobu myšlení: způsobu myšlení v syntaxi, morfologii, staroslověnštině, způsobu myšlení v literatuře. A kdo se naučí myslet v rámci disciplín, stává se vzdělaným člověkem, a ten už nemůže mít problém s uplatněním na trhu práce.

V čem dnes spatřuješ smysl studia slavistických oborů?

Každý obor si pěstuje svoji stopu, jistou odbornou kontinuitu. Za hlavní smysl studia slavistiky pokládám zprostředkování současného myšlení v oboru.

Olomoucká slavistika je především rusistika, polonistika a ukrajinistika, s přesahem k obecnějšímu slavistickému kontextu. Myslím, že bychom měli vyvinout co možná největší úsilí směrem k tomu, aby se prohloubil právě společný slavistický kontext. Studenti se učí všem třem jazykům a ukazující se i styčné body při studiu literatury. A také: měli bychom vědět, co je náš domovský svět, co se v něm děje a jestli to, co se děje, zahrnuje i nás a zda i my jsme opravdovou součástí tohoto dění. Anebo je to všechno jen jakoby.

Když navážu na domovský svět: Rozvoj každého filologického oboru je úzce spojen s takříkajíc domovskou kulturou. V případě tvého oboru se jedná především o Rusko. V jakém stavu jsou nyní ruské univerzity a zdejší studium humanitních a filologických oborů? Co by nás mělo nebo mohlo inspirovat?

Když jsem byl před dvěma lety v Jekatěrinburgu, tak jsem nabyl dojmu, že ruské univerzity směřují k diverzifikaci. Moskevská a Petrohradská univerzita byly svojí kvalitou v ruském univerzitním systému vždy něčím mimořádným. A proto se začalo uvažovat o tom, že dalších vybraných sedm univerzit dostane známku nejvyšší kvality. Předpokládá se, že budou oproti jiným univerzitám finančně zvýhodněny a jejich diplomy budou mít přirozeně větší váhu. Samozřejmě okamžitě vzniká otázka, proč sedm, proč ne dvanáct, kdo a podle jakých kritérií je bude vybírat atd. Nevím, jak to v Rusku dopadlo, ale rozrůznění univerzit by pomohlo i našemu vysokoškolskému systému. Jsem ovšem zastáncem přirozeného výběru. Při práci v akreditační komisi vidím, že některá filologická pracoviště mají dlouhodobý problém: personální, publikační. Ale i třeba problém v doktorských studiích a v koncepci a poctivosti výuky. A některá pracoviště tento problém zase dlouhodobě nemají. Skoro mě napadá, že jisté hranice se přirozeně ukazují už dnes. Toto rozvrstvení, které by se muselo kontinuálně obhajovat, by podle mne mimořádně prospělo stojatým vodám vysokoškolského systému.

Právě s ohledem na tvé zapojení do řízení fakulty se nemohu nezeptat na tvůj názor na současné vedení FF UP. Co bys nám vytknul, popřípadě doporučil?

Toto vedení je mi sympatické především tím, že se nebojí nazývat věci pravými jmény a ukázat, že král je mnohdy opravdu nahý, i když je to, samozřejmě, k neuvěření. Pokládám za správné, že se nabourávají falešné iluze o výlučnosti našich oborů, která, jak se všichni navzájem ubezpečujeme, je přece jednou provždy dána sama sebou. Za těmito vzletnými mýty se kolikrát skrývalo mnohé… Hloubejme, ale přece jen s jistými výsledky. Zmiňoval jsem generaci mých učitelů, kteří měli vždy něco připraveného v šuplíku, a když ti, kteří sice mohli publikovat, neměli shodou okolností co nabídnout, tak se tím aspoň dočasně uvolnil prostor a vyšly věci, které dodnes mají sílu a smysl.

Dovolte mi malou vsuvku. Snad mi ji z rozhovoru nevystřihnete. Někdy mi připadá, že se bereme nějak moc vážně. Napadá mě už zmíněný doc. Galík, který jezdil vlakem do Zlína a s pobavením vykládal, co se mu jednou stalo. Kdysi si k němu totiž přisedl chlapík, který se ho vyptával, co dělá. Doc. Galík mu to řekl a on se dál zeptal, kolik hodin že týdně učí. Řekl mu i to, jednalo se o deset hodin. Ten člověk se k němu naklonil, vážně a upřeně se mu zadíval do očí a sugestivně ho požádal, zda by mu mohl říct aspoň jednu větu, proboha aspoň jednu jedinou z toho, co tam v těch vzácných chvílích říká. No. Jisté životní situace jsou naprosto nevyzpytatelné.

Ozdravily se finance. Kdyby se to nestalo, tak by na to doplatila především nastupující generace. Vytvořily se grantové fondy, které dávají velkorysou šanci těm, kteří mají nápady, myšlení a vědí, co chtějí. Můj názor na tyto věci je dlouhodobě konstantní.

Kdysi jsem se pokoušel prosazovat něco podobného, bylo to smeteno se stolu. Jsem rád, že další generace našla sílu ke změně. Samozřejmě, některé věci se mi líbí méně.

Někdy mi připadá, že by se omítka nemusela za každou cenu otloukat až na cihlu a že není ve všech případech nutno začínat z bodu nula. Rozbíjení toho, co funguje, mi nesedí. To mám na mysli třeba strukturu pracovišť nebo systém dvou semestrů.

Zahraniční vzory jsou dobré, ale ne vždy. Několikrát jsem se o tom za svého života měl příležitost přesvědčit. Ale celkově, i největší odpůrci dnešního vedení nemohou nepřiznat, že změny, i když místy velmi bolestné, posunují fakultu dál. A v tomto směru vedení fakulty fandím a držím palce. Asi v duchu – jak pravil klasik: nelze pokračovat, pokračujme. Ale tady dělám rychlou tečku, protože to už začínám mluvit o něčem úplně jiném. ~ rozhovor vedl Jiří Lach

Mgr. Martin Mazanec, Ph.D.

absolvent filmové vědy a sociologie na FF UP články Martina Mazance v časopise >| Cinepur články Martina Mazance v časopise >| A2

Podstatou animace je manipulace Martin Mazanec (1981) vystudoval filmovou vědu a sociologii na Filozofické fakultě UP. Během podzimu dokončil na pražské FAMU disertační práci nazvanou Kino. Rekonstrukce filmového prostoru.

Pracuje jako nezávislý kurátor v oblasti prezentace pohyblivého obrazu filmu a videa, je součástí vědecko-výzkumného projektu mediabaze.cz, kde se zabývá analýzou a interpretací dějin českého pohyblivého obrazu. Jeho práce je posledních pět let nejvýrazněji spjata s dramaturgií >| Přehlídky animovaného filmu (PAF), která se odehrává na půdě Uměleckého centra UP. Pamatuji si, že v knihovně na katedře mě jako první zaujala tvoje diplomová práce věnovaná videoartu. Nebyla totiž opatřena vazbou jako ostatní práce, ale byla zabalena v nepřehlédnutelné krabičce. Proč ses rozhodl pro takto netradiční formát?

Měl jsem zrovna takové kreativní období (smích). A navíc jsem závěr té práce dopisoval na poslední chvíli, takže jsem se rozhodl, že si ji svážu sám. Podobně jsem řešil i svou dizertaci, ale na FAMU jsou v oblasti norem překvapivě striktnější, takže mi ji nejprve vrátili na studijním, protože nebyla v pevné vazbě a nebyla vysázena v Arialu.

Proč jsi se po absolvování filmové vědy a sociologie na Univerzitě Palackého rozhodl pro doktorské studium na pražské FAMU? Po ukončení studia na FF UP jsem rok záměrně fungoval mimo akademický kontext, kdy jsem se věnoval výzkumům zejména v oblasti potřebnosti sociálních služeb.

Doktorát jsem se rozhodl dělat u vedoucího mé diplomové práce Martina Čiháka, který je spjat zejména s pražskou FAMU a v Olomouci během mého studia působil jako pedagog a vedle Zdeňka Hudce byl pro mne profesně poměrně zásadní postavou.

Díky přesunu na jinou školu se mi také otevřela možnost vracet se do Olomouce s trochu jinou zkušeností a možná i nadhledem, což s radostí činím Do Olomouce se vracíš především jako hlavní dramaturg Přehlídky animovaného filmu (PAF), která se za dobu tvého působení značně odklonila od tradičního chápání animace.

To je pravda, nicméně klasická animace je stále důležitým východiskem v rámci specifických programových bloků. Letos například na programové sekci Animace urbanismu pracovala zejména teoretička relokace pohyblivého obrazu Sylva Poláková společně s teoretičkou a historičkou animace Eliškou Děckou.

V souvislosti s animací často používáš termín pohyblivý obraz, proč?

V kontextu animace bylo pro mne zásadní klást si otázku, co jsou základní elementy obrazu, se kterými lze doslova fyzicky manipulovat – můžeme se ptát, zda jde o filmové políčko, řádek z televizního vysílání nebo o možnost ovlivňovat vektor z objektu generovaného v nějakém počítačovém programu.

Velmi zjednodušeně, za podstatu animace považuji právě tuto manipulaci a uvědomění si elementů pohyblivého obrazu během jeho prezentace.

Není takové vymezení až příliš bezbřehé?

Uznávám, že jde o vymezení poměrně široké. Nicméně, díky otevřenému nastavení dramaturgie PAFu se nám nabízí příležitost pracovat se škálou uměleckých projevů, ať už z filmového prostředí nebo z kontextu vizuálního umění či hudby. Například britský umělec a představitel elektronické hudební scény Mark Fell byl v průběhu letošního ročníku PAFu představen prostřednictvím tří různých podob autorského vyjádření: koncertní performance, světelné instalace a prostřednictvím řekněme klasické projekce animace. Vymezení je široké, ale animace je prostě iniciátorem veškerého dění kolem PAFu (smích).

Můžeš blížeji popsat modus operandi festivalového dramaturga?

Dlouhodobě se věnujeme specificky vymezeným tématům, která během roční přípravy zkoumáme a konzultujeme. Klademe důraz na festivalový katalog, v němž se snažíme zprostředkovat myšlenkové pochody dramaturgů a jejich chápání pojmu animace. Díky snadné dostupnosti filmů už není událostí samotné uvedení filmu, ale je třeba nabídnout, dle mého názoru, jasné stanovisko, proč konkrétní díla festival prezentuje. Pro mě je zprostředkování interpretační linie základním schématem festivalové práce, proto se v rámci PAFu věnujeme vedle produkčních aktivit i publikační činnosti a rozvíjíme již několik let vlastní edici. Zároveň stavíme na poměrně unikátní produkční platformě a spolupráci s tuzemskými autory.

PAF 2012 – skupinová výstava Model. Animace urbanismu (Lenka Burdová, Martin Hrubý, Petr Kráký, Dominik Lang, Matěj Smetana); Atrium, Konvikt Olomouc

Neproblematizuje experimentální charakter dramaturgie PAFu možnosti zprostředkování interpretační linie?

Občas se mi stává, že pro mě není pochopitelná motivace autora. V takovém případě se spokojím s estetickým vjemem.

V rámci PAFu se mi však otevírá ještě další možnost, kterou znamená pozvání samotného umělce na festival a osobní dotazování se na jeho východiska. A díky tomu, že se PAF odehrává víceméně v jednom patře Uměleckého centra UP, odkud se čtyři dny nehneme, může autor interagovat i s diváky, což funguje dlouhodobě ve výsledku velmi komunitně, ač toto slovo nemám rád.

Prostor festivalu není na PAFu pouze místem setkávání, ale často se stává důležitou součástí samotné performance.

Animaci totiž chápu mimo jiné jako oživování prostoru, kde se program odehrává. Letos jsme se například rozhodli udělat koncert finského hudebníka Vladislava Delaye v Kapli Božího těla s tím, že ho Petr Krejčík doprovodil podprahovou projekcí založenou na dosvěcování prostoru, čímž vznikl celistvý dojem z místa, kde se performance odehrála.

Nechci říct, že je pro mě samotný film druhotný, ale místo projekce je pro mě stejně tak zásadní. Audiovizuální dílo lze vnímat na bázi prostoru, s čímž jsou spjaté určité rituály, jakým se stává například samotná návštěva kina nebo stání ve frontě u pokladny nebo u festivalového baru. ~ MD

Mělo to být krátké dopolední setkání s řešiteli grantů na >| Katedře anglistiky a amerikanistiky. Nakonec jsme diskuzí nad projekty >| Jarko a >| Litfilm strávili celé inspirativní odpoledne. Od prvého momentu, kdy autor tohoto textu s velkým zpožděním vstoupil do kanceláře jednoho z členů projektového týmu, bylo jasné, že se tento rozhovor bude pohybovat v jiných rovinách než v mezích domluvené stručnosti. Pan profesor Marcel Arbeit, dynamicky rozkročen v mírném záklonu, si mnul bradu, drbal se na hlavě a při tom si postěžoval: „… škoda, že tu není naše hlavní hvězda, profesor Inge.“ Litfilm Dle běžných projektových měřítek je pan profesor Arbeit hvězdou.

Je hlavním řešitelem projektu Literatura a film bez hranic: Dislokace a relokace v pluralitním prostoru, CZ.1.07/2.3.00/20.0150. Tak dlouhý název do úst nevezmou snad ani úředníci MŠMT a EU (oba projekty jsou spolufinancovány z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky), i těm je projekt známý zejména pod jeho zkráceným pracovním jménem. Přesto plný název projektu pro informovanější čtenáře není zcela bez zajímavosti.

Zejména jeho druhá část je podobná názvu výzkumného záměru >| Pluralita kultury a demokracie, s úspěchem řešeného na FF UP v letech 2005–2011 a jehož hlavním řešitelem byl také profesor Arbeit. Co více, velká část členů řešitelského týmu Plurality kultury a demokracie se podílí na Litfilmu. Projekt si klade za cíl rozvinout výzkumný potenciál již existujícího týmu badatelů, zvýšit zapojení talentovaných studentů do výzkumu a podpořit mobilitu a zahraniční spolupráci, a to vše na základě intenzivní spolupráce se zahraničními specialisty v čele s americkým expertem, špičkovým odborníkem >| M. Thomasem Ingem.

profesor Arbeit si pročítá Moravian Journal of Literature and Film

Rozmanitost bez hranic

~ aneb Odpoledne s Jarkem, světovou literaturou i filmem ~

Komunikace mezinárodního týmu projektu Litfilm, si vyžádala také videokonferenci - na obrázku profesor Arbeit a M. Thomas Inge.

Spolupráce s Ingem není náhodná; navazuje na dřívější odborné kontakty, sahající až do roku 2005. M. Thomas Inge je excelentní specialista s hlubokými znalostmi literatury, především té z amerického Jihu, filmu, grafických románů, dějin a teorie komiksu a americké populární kultury (mimo jiné je hlavním editorem uznávané Encyklopedie populární kultury). V červnu 2012 na UP vedl blokový seminář Faulkner ve filmu, na květen 2013 je přichystán další, Humor v Americe.

Jeho nesmírně důležitým přínosem pro celý projekt jsou také kontakty na další uznávané odborníky ve jmenovaných oborech.

Když M. Thomas Inge v rámci projektu přednášel na >| Letní filmové škole v Uherském Hradišti, a to o patrně nejkontroverznějším filmu Walta Disneyho >| Píseň Jihu, byl přednáškový sál tak zaplněn, že musel být z bezpečnostních důvodů uzavřen, přičemž se nikdo nemohl dostat ani dovnitř ani ven, přednáška tak mohla začít o čtvrt hodiny dříve, než bylo plánováno.

O aktuálních přednáškách, seminářích a dalších akcích se dočtete na oficiálních stránkách projektu. Některé výstupy projektu budou uveřejněny také v odborném časopise >| Moravian Journal of Literature and Film, který vydává Univerzita Palackého v Olomouci. V říjnu 2012 se uskutečnila jedna ze čtyř plánovaných konferencí, a to na téma >| Americká poezie v Evropě: mobilita básnických textů, která navázala na tradici pravidelných mezinárodních kolokvií amerických studií, zároveň se však ještě více otevřela studentům a doktorandům. Z této konference vzejde recenzovaný sborník v angličtině, stejně jako z té, která se uskuteční v příštím roce a jejíž téma je Amerika v zahraničních médiích.

Jarko Projekt Jarko je postaven na obdobných principech jako Litfilm. Jarko je elegantní zkratkou pro plný název projektu Jazyková rozmanitost a komunikace, CZ.1.07/2.3.00/20.0061. Také tento projekt je financován z grantového systému >| Evropského sociálního fondu. Řešitelkou projektu je paní docentka Ludmila Veselovská. Klíčovým zahraničním specialistou pro tento projekt je profesor >| Joseph Embley Emonds.

Rozhovor s panem profesorem Emondsem se ve výsledku rozvinul v důkladnou diskuzi o nutnosti internacionalizace univerzitních aktivit a sledovaní aktuálních trendů v zahraničí, izolovanosti některých oborů a institucí a také o potřebě co největší provázanosti všech oblastí vědy. Již po několika slovech bylo jasné, jak vysoce pozitivní vliv má pan profesor na klíčové body realizace projektu – na formování výzkumného týmu, výzkum jazykové rozmanitosti a komunikace a podporu vzdělávání studentů ve vědecko-výzkumné činnosti.

Krom přednášek, seminářů a dalších aktivit, které naleznete v kalendáři akcí na >| oficiálním webu, jsou v rámci projektu pořádána pravidelná interdisciplinární setkání. Do projektu jsou zapojena celkem čtyři pracoviště: Katedra anglistiky a amerikanistiky FF UP, >| Katedra romanistiky FF UP, >| Katedra germanistiky FF UP a >| Ústav anglistiky a amerikanistiky FHS UTB. Profesor Emonds opakovaně zdůraznil význam těchto mezioborových setkání jak pro studenty doktorského studia, tak pro členy výzkumného týmu.

Stejně tak významnou část projektu představuje konference >| 2013 Olomouc Linguistics Colloquium na téma Language use and linguistic structure, která se bude konat 6.–8. června 2013 v prostorách Uměleckého centra UP.

profesor Joseph Emonds při rozhovoru pro Aspekt

Jarko, literatura a film, zahraniční experti Oba projekty mají mnohé společné – hlavního řešitele z Katedry anglistiky a amerikanistiky, interdisciplinární řešitelský tým, soustředění aktivit okolo práce významného zahraničního experta, důraz na mezinárodní spolupráci, inovaci a výzkum. V obou projektech se tak odráží dvě stránky FF UP. Vnější prostředí a narůstající tlak mezinárodní konkurence prestižních zahraničních univerzit, technologický pokrok i změny v přístupech k vědě a výzkumu. A také charakter vnitřního prostředí fakulty, soustředěného na rozvoj výzkumného potenciálu při zachování kontinuity a vnitřní stability a implementace moderních postupů na všech úrovních od pedagogických aktivit přes výzkum až po veřejná vystoupení na přednáškách a konferencích. ~ KN

Ayahuaskový šamanský turismus ~ analýza aktuálního fenoménu ~

PhDr. Veronika Kavenská, Ph.D. Katedra psychologie FF UP

Projekt financovaný z >| Fondu na podporu vědecké činnosti je zaměřen na osoby, které vycestovaly do Jižní Ameriky za užitím halucinogenní ayahuasky v rámci šamanského rituálu. Tento druh turismu je spojen s touhou po sebepoznání, seberozvoji a překračování vlastních hranic. Pokud je ayahuasca užívána správným způsobem – tj. za dodržení pravidel, v kontextu rituálu, pod kvalitním vedením iniciovaného curandera –, nabízí obrovský potenciál pro psychickou léčbu a lidský růst. Na druhou stranu je zde i řada rizik. Mnozí Jihoameričani hbitě zareagovali na současné tendence Evropanů a Severoameričanů a z touhy po duchovnu se stal hojně rozvinutý byznys. Ayahuasca se v Peru nabízí na každém rohu, sezení vede kde kdo a mnohdy dochází k vážnému poškození zdraví účastníků. Popsány jsou i případy okradení, znásilnění a jiných traumatizujících zážitků. To je však projev odvrácené stránky celé věci.

Aktuálně řešený projekt byl zahájen v létě tohoto roku a celá realizace je teprve v počátcích. Výzkumné otázky jsou však jasné. Proč lidé tento druh zkušenosti vyhledali? Jaká byla jejich zkušenost? Ovlivnila jejich následný život? Dokázali ji zpracovat a začlenit do svého psychického kontextu? Jak rozuměli tomu, co se o sobě v rámci rituálu dozvěděli? V neposlední řadě je tu i aspekt psychodiagnostický. Jedním z cílů výzkumu je zjistit, jaká je osobnost těchto lidí. Nacházíme v nějakém směru psychologickou patologii? Nevybočují ze širší normy? Nebo dokonce tuto normu v pozitivním smyslu převyšují?

Užívání ayahuasky v kontextu šamanismu se věnuji několik let. Poprvé mě cesta přivedla do Peru v roce 2007. Měla jsem možnost navštívit centrum Takiwasi, kde využívají ayahuasku k léčbě drogově závislých. Moderně smýšlející psychologové a lékaři zde spolupracují s tradičními curanderos („šamani“ peruánské Amazonie). Velmi mě oslovil terapeutický potenciál tohoto přístupu a podstoupila jsem zde i lehkou sebezkušenost v tradiční peruánské medicíně (ne zcela správně označované jako šamanismus). Rozhodla jsem se zasvětit výzkumu terapeutického potenciálu ayahuasky svoji >| disertační práci a následné roky života. V roce 2009 jsem odjela do Peru znovu, abych na necelý rok pobyla v roli psychologa a výzkumníka, samozřejmě také pokračovala i v dalším seberozvoji.

zdroj: archív Veroniky Kavenské

zdroj: archív Veroniky Kavenské

V souvislosti s mými výzkumy jsem publikovala několik >| odborných i >| populárně–naučných článků a vystupovala v dokumentu >| Maestra Ayahuasca. V reakci na to mě začali oslovovat lidi z různých koutů republiky a vyprávět mi o vlastních zkušenostech s ayahuaskou. Zjistila jsem, že se vůbec nejedná o vzdálené a exotické téma, ale o téma, které je živé a aktuální i u nás, ve středoevropské zemi na míle vzdálené od peruánské Amazonie. Tipuji, že jsou zde až stovky lidí, kteří mají s ayahuaskou a jejím užíváním osobní zkušenost.

Rozhodla jsme se proto zasvětit této problematice další výzkum. Ukončení projektu k 30. 6. 2014 přinese publikaci odborných i popularizačních článků v domácích i zahraničních periodikách. Se studenty také připravujeme navazující projekt, v rámci něhož vznikne specializovaný web poskytující kvalitní a objektivní informace a prostor pro sdílení zkušeností zainteresovaných osob.

PhDr. Veronika Kavenská, Ph.D. Katedra psychologie FF UP

Hudba na Univerzitě Palackého v Olomouci V roce 2012 byl na >| Katedře muzikologie FF UP realizován výzkumný projekt Hudba na Univerzitě Palackého v Olomouci, finančně podpořený v rámci interní >| Studentské grantové soutěže. Řešitelský tým byl složen ze zaměstnanců a studentů katedry (Mgr. Petr Lyko, Ph.D., Bc. Pavlína Kráčmarová, Mgr. Jan Přibil).

Jednoletý projekt byl zaměřen na hudební dění na UP od roku 1945 do současnosti.

Cílem bylo přiblížit obraz vývoje veškeré hudební produkce, která byla a je spjata s UP. V neposlední řadě autoři usilovali o vyhodnocení dopadu těchto aktivit v rámci kulturního života města Olomouce, případně navazujících regionů. Řešitelé se zaměřili mimo jiné na reflexi funkcí hudby v rámci obřadů a ceremonií univerzity. Provedli také vyhodnocení umělecké činnosti jednotlivých skladatelů či interpretů, hudebních sdružení, spolků a souborů, které na univerzitě působí.

Téma bylo nahlíženo nejen z hlediska čistě historického, hudebně-analytického a estetického, ale též sociologického či obecně kulturního. Zpracování výzkumu přineslo detailní dokumentaci hudebního dění a jeho analýzu. Byly identifikovány a vyhodnoceny vrstvy produkce bezprostředně spjaté s univerzitou a vymezeny další hierarchické roviny, prostupující i do oblastí mimo univerzitu.

Výsledky projektu byly prezentovány na výroční konferenci >| České společnosti pro hudební vědu, věnované hudební regionalistice, publikační výstup z této akce bude uveřejněn v odborném periodiku společnosti >| Muzikologické fórum. Hlavním výstupem pak bude připravovaná rozsáhlá studie, která bude publikována v recenzovaném časopise Katedry muzikologie FF UP >| Musicologica olomucensia. Autoři taktéž zúročili svá zjištění v širším výzkumu věnovaném hudbě v Olomouci, který je na Katedře muzikologie FF UP realizován v rámci výzkumného záměru >| Morava a svět.

K jednomu z nejzajímavějších zjištění patřilo např. objasnění pozice zakladatele Ústavu (později katedry) hudební vědy a výchovy na FF UP prof. Roberta Smetany, který působil jako klíčový organizátor hudebního života na univerzitě.

Smetana mj. za prvního rektora obnoveného vysokého učení J. L. Fischera fakticky zajišťoval celou řadu administrativních a organizačních úkolů spjatých s chodem instituce. V archivu UP byl nalezen dopis rektora Fischera oslovující několik hudebních skladatelů s požadavkem o napsání slavnostních fanfár či jiných skladeb k akademickým obřadům, v pozůstalosti Roberta Smetany uložené v Archivu Národního muzea v Praze byl však objeven rukopis, v němž Smetana hovoří o pověření, na jehož základě sepsal výše zmíněný dokument pro potřeby J. L. Fischera, stejně jako plně připravil podobu samotného výběrového řízení a vytvořil i celkovou koncepci hudební složky univerzitních ceremonií. Podobných zajímavostí je celá řada, můžete se o nich dočíst například ve zmíněných výstupech projektu.

Mgr. Petr Lyko, Ph.D. Katedra muzikologie FF UP

Prof. PhDr. Ladislav Daniel, Ph.D. ~ vedoucí Katedry dějin umění FF UP & prorektor pro mezinárodní vztahy UP ~

O víkendech se s mou paní velmi často touláme přírodou. Nejšťastnější jsem ve slovenských horách, ale často i v zámeckých parcích a oborách. Když není čas na sport, zůstává alespoň chůze v zeleni. V mládí jsem váhal mezi hudbou a malířstvím. Vyhrály dějiny umění, ale bez hudby nemohu být, tak ji aspoň poslouchám. Dvořáka, Martinů, Poulenca, Pärta a jazz nebo třeba Gesualda da Venosa, Mozarta a hlavně Mahlera. V Praze, v Olomouci a ve městech v cizině vždycky hledám výstavy a sbírky umění a trávím tam hodně času.

A co čtu? Právě teď verše Ivana Jirouse a knihu Wernera Spiese Rosarot vor Miami. ~ LD

Doc. PhDr. Ludmila Veselovská, Ph.D. ~ vedoucí Katedry anglistiky a amerikanistiky ~

Pocházím z Brna, ale v Olomouci jsem strávila polovinu života. Vzhledem k nevhodnému třídnímu původu jsem v 80. letech na jižní Moravě studovat nemohla, ale Palackého Univerzita mě přijala a od té doby je Katedra anglistiky a amerikanistiky FF UP součástí mého života, nejen místem, kde pracuji.

Mám dvě dospělé dcery, které už odešly z domu, takže mám relativně dost času na práci. Zajímá mě obecná formální lingvistika, ale jako vedoucí katedry strávím většinu dne nejrůznější administrativou u počítače, což už tak vzrušující není.

Koníčky mám jen obvyklé – čtu, v podstatě cokoliv, a chodím do kina. Ráda se dívám na pěknou architekturu – třeba na románské katedrály anebo jakýkoliv funkcionalismus.

A docela ráda vařím – vyrostla jsem v době, kdy se v obchodech moc surovin koupit nedalo, a ještě stále mě fascinuje, co všechno se dnes dá sehnat. Baví mě hlavně středomořská kuchyně a sluníčko mám radši než sníh. Proto jezdím po Vánocích na jih.

A také chalupu jsme si koupili až na Pálavě. ~ LV

Po běžném dni zhasínám světlo v kanceláři >| Centra judaistických studií. Právě jsem dokončila zápis z porady vedené v angličtině a němčině. Z vedlejší místnosti ještě vyženu kolegy, dohadující se hebrejsky o novém jidiš semináři a přípravě skripta arabštiny pro začátečníky. Připadá mi, že právě zavírám brány bájného Babylonu.

Kafka by měl z té změti jazyků ve věži ze slonoviny radost. Obzvlášť v době státnic. Není výjimkou, že student judaistiky z Egypta skládá v angličtině a hebrejštině státní zkoušku z dějin židovského národa, vedenou zkoušejícími lektory původem z Rakouska a Maďarska.

Radost mám i já. Především z toho, že judaistika je schopna obstát i v dnešní tvrdé konkurenci. Ještě větší radost mám, že se do oné slonovinové věže neuzavíráme na deset petlic a jsme schopni držet kontakt s každodenním životem a zůstat normální. I když… zůstat normální je relativní pojem. Člověk se ale musí alespoň pokusit. Jak? K tomu, abych mohla myslet, potřebuji občas nemyslet, respektive uvažovat v jiných dimenzích. Utíkám do skal a hor. Úvahy nad sněhovým podkladem, nejlepší výstupovou cestou nebo možností dalšího bivaku spolehlivě vytěsní všechny ostatní myšlenky. V posledních měsících mne však zdravotní stav drží spíše v nížinách. I zde se dá zažít hodně dobrodružství. Například při snaze konečně proniknout do receptů našich maminek a babiček na fungující domácnost. Pravda, s blížící se konferencí, otevřením nového studijního oboru a obhajobou výstupů projektu se do tajů starých dobrých tradic proniká těžce. Když si ale člověk vezme na pomoc chytré knihy a obrní se trpělivostí, jde to.

Vynikající recept na vzpruhu duše skýtá například výprava do plenéru. Koukání přes rameno otci a dědečkovi, kteří jsou malíři. Když je hodně zle, zavřu se do kovárny ve vesnici, kde jsem jednu dobu bydlela, a snažím se z kusu železa vydobýt nějaký konkrétní tvar s duší. Když je úplně nejhůř, sednu si, složím ruce do klína a otevřu sbírku poezie Jaroslava Durycha. Judaistika je široce multidisciplinární obor, stejně takové jsou i mé zájmy. Stejně jako je můj obor široce multidisciplinární, také mé zájmy jsou velmi pestré. ~ IP

Mgr. Ivana Procházková

~ vedoucí Centra judaistických studií ~

„Autorka se věnovala tématu, které není dosud českou sociologickou literaturou zpracováno. Zvolila velmi příhodně metodu chápajícího rozhovoru, přičemž se v této oblasti projevila jako nadaná výzkumnice.“ ~ Mgr. Martin Fafejta, Ph.D. (vedoucí diplomové práce)

Asexualita – (nová) sexuální identita? ~ diplomová práce ~

Letošní absolventka magisterského studia sociologie a andragogiky Eva Lammelová se ve své >| diplomové práci věnovala tématu Asexualita – (nová) sexuální identita? Zajímavé je, mimo jiné, že ji Eva u obhajoby představila jako scénář ke svému připravovanému dokumentu, věnovanému stejné problematice. „Chtěla jsem psát o něčem, o čem ještě nebylo moc zjištěno, aby to mělo smysl,“ vzpomíná s úsměvem Eva. Organizace >| Asexual Visibility and Education Network definuje asexuální osobu jako takovou, která neprožívá sexuální přitažlivost. Eva však k tomu dodává: „Nemám ráda definice, protože každá implikuje škatulku. Kdo se do ní nevejde, je v podstatě ztracený.“ Že s úskalím definic bojuje mnoho asexuálních Čechů, dokazuje také diskuzní server >| asexual. cz, na který se Eva zaregistrovala. „Mapovala jsem a sledovala rozhovory, občas jsem se do nich také zapojila. Byl to velký zdroj informací,“ vysvětluje. A doplňuje: „Ti lidé hledají svou identitu a server jim v tom hodně pomáhá.“ Na fóru se Eva seznámila i s některými ze svých respondentů. Během dvou měsíců s účastí na výzkumu souhlasili čtyři ženy a čtyři muži v rozpětí od 21 do 35 let. Téma práce později specifikovala na problematiku Coming out. Procesu, při kterém asexuálové seznámí své okolí se svou sexuální identitou, jak asexualitu sama pracovně charakterizovala. „Byl to pro mě prostředek zmapování oboustranného vztahu. Jak se společnost staví k asexuálům a jak to vnímají oni,“ přibližuje způsob zpracování práce. V Americe je asexualita vnímána jako sexuální identita, vedle heterosexuality, homosexuality a bisexuality. V Česku je považována za dysfunkci. „Sexuální normy určují sexuologové, a asexuálové k nim do ordinace nepřijdou, protože žádný problém nepociťují. Pokud už přijdou do ordinace, tak je to právě z důvodu nějakého sekundárního problému, který asexuální orientace může implikovat. Problematický se může například jevit moment, kdy v partnerském vztahu partner není sexuálně aktivní.

Právě neznalost a nezájem, především ze strany sexuologů a psychologů, způsobují, že je asexualita stále ještě vnímána jako dysfunkce,“ říká Eva. „Mně osobně přijde logické, že příroda je tvořena pestrou škálou jevů, a pokud máme nějaké hypersexuály, což znamená nymfomanky a satyry, zákonitě tady je i druhý protipól,“ vysvětluje.

Téma diplomové práce Eva po absolvování magisterského studia sociologie a andragogiky neopustila. Na FF UP studuje ještě filmovou a divadelní vědu. Se třemi z respondentů v současné době natáčí na stejné téma dokument. „Nebude to klasický dokument o asexualitě.

Chci se podívat z širšího hlediska na roli sexuality. Ráda bych dokumentem vypověděla jak něco o asexualitě, tak něco o nás, o většinové heterosexuální populaci,“ dodává. ~ DG

Q ~ hodnocení a perspektivy plošné evaluace ~

V letním semestru minulého akademického roku proběhlo pilotní kolo plošné evaluace všech předmětů vyučovaných na naší fakultě. Samozřejmě, nebyl to první semestr, kdy mohli studenti podávat zpětnou vazbu svým vyučujícím, protože některé katedry evaluaci zavedly z vlastní iniciativy již dříve. Vedení fakulty však nyní poskytuje pro hodnocení kvality výuky jednotný nástroj, zakotvený přímo v Portálu UP. Nový systém pro hodnocení využilo v závěru předchozího akademického roku celkem 347 studentů. Procentuálně se jedná pouze o zlomek z celkového počtu studentů, nicméně pro potřeby pilotního nasazení poskytla taková návratnost velmi dobrou zpětnou vazbu, pokud jde o technickou stránku evaluace. V současné době se věnujeme zapracování podnětů a připomínek. Chceme tak postupně vytvořit opravdu kvalitní nástroj hodnocení, který si získá důvěru studentů i akademických pracovníků.

Další kolo evaluace, tentokráte za zimní semestr, bylo zahájeno 10. 12. 2012. Jsme optimističtí a myslíme si, že procento účasti poskočí o něco výše. Byli bychom rádi, kdyby se na naší fakultě podařilo vytvořit pozitivní kulturu hodnocení, která by podtrhla dosavadní kvalitu výuky. Pojďte do toho s námi!

Mgr. Tomáš Karger & PhDr. Klára Seitlová, Ph.D. Proděkanát pro studijní záležitosti

Záchranný kruh FF UP

Kantýna mezi nádvořími Filozofické fakulty je něčím, co by námořníci nazvali záchranným kruhem, jezdci formule jedna pit stopem a poutník v poušti oázou.

Studenti i pedagogové FF UP chodí pro palivo „do průchodu“.

Jestli vás někdy zajímalo, kolik je na jejích stěnách novinových výstřižků a z kolika zemí pochází, vězte, že to nezjistíte. Neví to ani provozní kantýny Alena Jeřábková, která místo před sedmi lety k dnešnímu obrazu přetvořila.

Z křesla v rohu kavárny rozpoznáte bez větších obtíží články z Ruska, Španělska, Portugalska, Německa, Velké Británie, Itálie, Brazílie, Palestiny, a když se budete snažit, objevíte další. Původní „tapeta“ vznikla z balíku starých českých a cizojazyčných novin datovaných do roku 1986, které se našly na katedrách FF UP. „Idea byla taková, že jsme na filozofické fakultě, takže tady budou létat informace. A když informace, tak tisk a rádio,“ říká Alena.

Vrstva novin se musí pravidelně obnovovat, materiál na úpravy nosí studenti i učitelé. Podobně to bylo i se sbírkou šesti historických rádií. „Nejdřív tu byla dvě a zbytek donesli lidi, až jsem zaplnila celou řadu,“ ukazuje směrem k vršku police za pultem Alena, „nakonec jsem je musela i odmítat, protože nebylo kam přístroje dát,“ směje se.

Kantýna otevírá o půl osmé. V každou denní dobu se tu objevují jiní lidé. Do osmi jen nakupují, ale už okolo deváté se tu začínají uvelebovat čtenáři ranního tisku.

Největší nával je samozřejmě během přestávek mezi přednáškami.

Koupit se tu dá vše, po čem žaludek vyprahlého studenta touží: krom různých druhů kávy a čajů také třeba široký výběr pečiva a studených nápojů, ale i například svařák na zahřátí v mrazivých prosincových dnech.

Ze zdí studenty a zaměstnance FF UP kontrolují úctyhodně vyhlížející postarší pánové s plnovousy. Údajně se jedná o podobizny profesorů fakultní nemocnice ze začátku minulého století. Při odchodu z kavárny si všimněte školního řádu.

Krom běhání po chodbách zakazoval školákům i chození do divadel a na taneční zábavy.

PS: Věděli jste, že kavárna na Filozofické fakultě byla jednou z prvních nekuřáckých v Olomouci? ~ DG

vyhlašovatel Visegrad Fund

výzva Visegrad+ Western Balkans

uzávěrka 31. 12. 2012

FF UP

Fond pro podporu vědecké činnosti

4. 1. 2003

Visegrad Fund

VARP in New York

10. 1. 2013

Visegrad Fund

Visegrad Scholarships at the Open Society Archives

10. 1. 2013

FF UP

4. ročník Studentské grantové soutěže

11. 1. 2013 17.00 hod

Visegrad Fund

V4+TW Joint Research

23. 01. 2013

Visegrad Fund

Visegrad Scholarship Program

31. 01. 2013

Nadace Open Society Novinářská cena Fund Praha

4. 2. 2013

SozialMarie

Sozial Marie 2013

5. 2. 2013

Evropská komise

Social Policy Experimentations

15. 2. 2013

Ministerstvo kultury & Evropská komise

Program EU Kultura - Projekty se třemi zeměmi

3. 5. 2013

Granty & financování Na vánoce je potřeba si udělat radost. Proč si třeba nepožádat o grant? FF UP nabízí hned několik možností na podporu projektů studentů a zaměstnanců. Nedávno byl vyhlášen další ročník interní Studentské grantové soutěže a také výzva projektů Fondu na podporu vědecké činnosti. Více informací o všech fakultních a univerzitních grantových příležitostech naleznete na webových stránkách >| Oddělení pro vědu a výzkum. Další informace nabízí také >| Projektový servis UP. Z neuniverzitních zdrojů je nutno připomenout možnosti cyklických grantových systémů >| Visegrad Fund, granty >| Ministerstva školství mládeže a tělovýchovi a nabídky >| Grantové agentury ČR či grantů >| Akademie věd ČR. Evropský sociální fond (>| ESF) také pravidelně nabízí mnoho zajímavých příležitostí financování realizace velkého spektra projektů.

Populární ESF projekty mají postupně nahradit takzvané projekty rámcového programu. Aktuálně se můžete dozvědět mnoho o začínajícím programu >| Horizont 2020. Dalším podstatným zdrojem financí jsou takzvané >| Norské fondy.

Příležitostí je samozřejmě daleko více, než zde můžeme popsat. Všem zájemcům o problematiku financování vědeckých aktivit, publikací, konferencí, ... doporučujeme sledovat grantové kalendáře a stránky hlavních regionálních koordinátorů.

Například: >| EU Kultura , >| Open Society Foundations , >| CZELO , >| Ecconet ~ KN

Pohořany

~ tip na výlet ~ Vzhledem k prudkému nástupu zimy se hned v prvním díle našeho výletníku nabízí tradiční zimní lokalita, která vás obdaří nádhernými výhledy i sportovními možnostmi. S prvním sněhem byste se měli odtrhnout od punčových stánků na Horním náměstí a vyrazit na úžasnou procházku po hřebeni kopců ohraničujících ze severní strany Hanou. Když se večer zadíváte z Olomouce na masiv, za nímž už jsou jen Jeseníky, spatříte kromě výrazné stavby baziliky na Svatém Kopečku nalevo od ní také světla nejvýše položené vesnice, Pohořan. A právě Pohořany jsou křižovatkou pěších a běžkařských tras, křižovatkou skvěle dostupnou, dobře značenou a výborně situovanou pro výlety na všechny strany.

Zdatnějším turistům doporučujeme, aby využili autobusový spoj do vesnice Jívová a odtamtud po zelené značce pochodovali směrem k vrcholu Jedová, nacházejícímu se přímo nad Pohořanami, a pak až teprve na Svatý Kopeček. Po hodince pochodu už můžete sedět v příjemné domácí hospůdce >| Pohořanská bouda, kde vás zahřeje plápolající krb nebo panák slivovice. Pokud se zde plánujete najíst, raději si předem na webu zkontrolujte otevírací dobu hospůdky, protože ta nemá pravidelnou podobu.

Pro sváteční turisty zde cesta teprve začíná. Autobus na horní konec Pohořan vyráží několikrát denně od vlakového nádraží a cesta trvá něco přes půl hodiny.

Pak už se z Pohořan prostě vydáte po červené směrem na sedlo mezi Radíkovem a Pohořanami, u radíkovského vysílače se dáte doprava a vaše cesta vyústí u ZOO, přímo před celkem solidní restaurací Archa. Pak už není nic snazšího, než si dát kafe nebo steak, doputovat na bus č. 11 a vrátit se do hanácké metropole.

Výlet vám zabere necelého půl dne, a to i v delší variantě, je skvělý na kole, pěšky, jako i na běžkách.

Pokud se vám už nechce na notoricky známy Kopeček, sejděte z Pohořan ke Kartouzce na okraji Dolan, nebo můžete místo z Radíkova zamířit do Lošova a pak na vlak v Hlubočkách. Možností je mnoho a pocit vždycky výborný. ~ PB

Kultura Relaxujte před Vánocemi i po nich a zajděte si mezi zápočty a zkouškami za kulturou.

Ve čtvrtek 20. prosince můžete návštívit v Jazz Tibet Clubu koncert olomouckého Big bandu Žerotín. O den později ve stejném klubu hraje stálice olomoucké hudební scény Blues Angels. Zajímavé akce nabízí také programy dalších klubů.

Například česko-slovenský punkrockový server www.kidsandheroes.com pořádá v S-Cube 22. prosince trojkoncert The Fialky Nežfaleš - Staré pušky. Den po Štědrém dni pak S-Cube nabízí noc plnou elektronické hudby (Sayko, Reverb, Brogas & MC Fremen, Stor & Stawy ...). Skvělé akce se ale neomezují pouze na klubovou scénu, proto doporučujeme zajít 20. prosince na americký gospelový soubor Stella Jones & The Christmas Singers do kostela Panny Marie Sněžné.

Hledáte-li kvalitní živou hudbu na silvestrovskou noc, slibně zní program Jazz Tibet Clubu, kde vynikající jazzmany (L. Mareček, J. Přibil, M. Konvička, K. Tomeček, T. Galek) doprovodí DJ Dtonate a DJ Pauser.

Kultura jistě není pouze hudba. Do konce roku probíhá v Galerii Caesar výstava Daniely Mikuláškové s názvem Snití. V Muzeu umění Olomouc pak i během následujícího měsíce můžete ocenit hned čtyři výstavy: Anna Cichá - Doplňky ke kolekci No.00, Jan Slovák - Vchod do zahrady, Kristýna Erbenová - Soukromá území a Od Tiziana po Warhola Muzeum umění Olomouc 1951-2011.

I během svátečních dnů lze navštívit kino Metropol. Milovníci opery, dychtiví po excelentních výkonech světových hvězd, si jistě nenechají ujít přenos opery Trojané ze scény Metropolitní opery v New Yorku.

Opera, balet, činohra a koncerty jsou také na každodenním programu Moravského divadla Olomouc. Pro fanoušky malé divadelní scény se pak přímo nabízí projekt Divadla na cucky známý jako Kabaret na cucky (21. 12., Wurmova 7). ~ DG

Divadlo na cucky pořádalo během prosince v prostorách na Wurmově 7 workshopy současného tance.

Sport Sportuchtiví studenti FF UP nejsou odkázáni jen na doplňující předměty mimo jejich studijní plán. Talentovaní zájemci se mohou také stát členy >| Sportovního klubu Univerzity Palackého v Olomouci. Nejde o rekreační volnočasovou aktivitu. Klub ve svých oddílech sdružuje sportovce na velmi vysoké úrovni. Je tedy vhodný spíše pro poloprofesionální nebo zcela profesionální sportovce, kteří by během studia rádi pokračovali v trénincích a reprezentovali svou alma mater. Univerzita však nabízí alternativy pro sportovce všech výkonnostních kategorií. O sportovní začátečníky, hobby sportovce, ale i o ty zkušené a talentované se postará >| Akademik sport centrum UP. Aktivity ASC UP jsou určeny všem studentům a zaměstnancům univerzity a při volné kapacitě také veřejnosti. Jedná se o sportovní jednorázové kurzy (například cyklistické pobyty, kurzy skialpinismu, windsurfing…) i pravidelně se opakující (hodiny badmintonu, basketbalu, florbalu…). K zakoupení jsou dva typy sportovních programů. Základní program po zaplacení semestrálního poplatku 540 Kč umožňuje navštěvovat jakékoli hodiny všech sportů v nabídce (od aerobiku přes různé druhy bojových umění či tanců až po florbal a další tradiční sporty). Ve speciálním programu si zájemce platbou rezervuje místo na konkrétní hodině jím vybraného sportu. Do této skupiny patří sporty po organizační stránce finančně náročnější, například horolezectví, indoor cycling, plavání, tenis či mezi sporty méně tradiční lukostřelba.

Zmiňovaná lukostřelba je vhodným sportem pro muže i ženy všech věkových kategorií – prakticky pro každého, kdo je schopný udržet luk a napnout tětivu. Pro zájemce o vyzkoušení lukostřelby je doporučováno spíše přiléhavé oblečení, tak aby nepřekáželo manipulaci s lukem, stejně tak dlouhé vlasy by měly být sepnuty.

Jako před každým sportovním výkonem je vhodné rozcvičení. Střelec by nikdy neměl zapomenout, že drží v ruce zbraň.

V rámci hodin lukostřelby v Akademik sport centru je k dispozici kvalifikovaný lektor a zapůjčení potřebného vybavení. Do lukostřelnice, kterou najdete v podkroví loděnice v areálu za >| Sportovní halou Univerzity Palackého, můžete samozřejmě přijít i s vlastním lukem, pokud jej ale nevlastníte, najdou se zde luky jak pro praváky, tak leváky. Navštívit můžete dva typy hodin: tradiční a sportovní lukostřelbu. K tradiční lukostřelbě jsou užívány luky vycházející z historické předlohy. Na rozdíl od sportovních luků nejsou vybaveny stabilizátory ani mířidly.

Akademik sport centrum vám tak nabízí možnost cítit se jako středověký lovec, rytíř či, vzhledem k současnému sportovnímu užívání lukostřelby, jako reprezentant olympijského týmu. ~ TD

>| Lukostřelba Olomouc, Akademik sport center Olomouc

Zjevení Panny Marie PŘED MĚSÍCEM SE MI ZJEVILA PANNA MARIA HALÓ, HALÓ NA HLAVĚ SVATOZÁŘ NA HLAVĚ JEDENÁCTÉ SVATOZÁŘÍ NE ŠPINAVÁ, ALE ČISTÁ BLONDÝNA KREV A MLÍKO, JAKO VÍNO, JAKO VINA BYL JSEM HIN ŘEKL JSEM: JSEM HIN ŘEKL JSEM: ICH BIN HIN ŘEKL JSEM: JSEM BIN LÁDIN ŘEKL JSEM: ICH BIN LÁDIN ŘEKL JSEM: ICH BIN BIN LÁDIN ŘEKL JSEM: ICH BIN ALADIN ŘEKL JSEM: ICH BIN LÁ-DINOSAURUS REX ŘEKL JSEM TRIAS – JURA – DĚLNICKÁ TŘÍDA ŘEKL JSEM: SEX A DOUFAL ŽE SE PŘIDÁ A ONA TAM STÁLA JAK SOLNÝ SLOUP U SODOMY A GOMORY JAK BYE BYE PAS ME PRAVÉ SRDEČNÍ KOMORY JAK PES BYE BYE CO ZNÁSILNIL A SEŽRAL PSA ČAU ČAU ONA TAM STÁLA MADONA MIA MADONA MI AMIGO MADONA MI AMORE MADONA NEE MI MEMENTO, MORE A JÁ BYL UKŘIŽOVANÝ MEZI RUMĚNCEM A RŮŽENCEM PIL JSEM SVŮJ PROTESTANTSKÝ KALICH HOŘKOSTI AŽ DO DNA AŽ DO DNA AŽ DO D.N.A. A.Ž. D.O. D.N.A.

ROZLOŽILA MI JÁDRO NA ATOMY ROZLOŽILA MI JÁTRA NA A CO MY? A NAKOPALA MĚ DO MOLEKULÍ…

ROZLOŽIL JSEM SE DO SOFA DO SEBE ZAHLENĚN PLNÝ ŠLEM POETRY ZASE HIN A HIN SA HUKÁŽE LOMIKAR JSEM RUKAMA A KŘIČEL NA STRÁŽE A PAK SE ZEPTAL: JSEM TO JÁŘKU JÁ?

JSEM SNAD JÁ JSEM, KTERÝ JSEM? BIN ICH VIELLEICHT, WER ICH BIN? JSEM LIONEL MESIÁŠ?

JSEM LIONEL MESIÁŠ, TVŮJ SYN? A TY MI MADRE, MARADONA MIA TAM KDE MARACANÁ HÁZÍ SVŮJ STÍN VIN? JSEM RAKETA ZEMĚ – BŮH? V ZEMI NÁŠLAPNÝCH MIMIN? A ONA ŘEKLA JENOM: NEMTUDOM A ZMIZELA JAK PÁRA NAD GULÁŠEM A JÁ ZKOPRNĚLÝ JAK PÁRA NAD KOPROVKOU HIN JAK HO-ČI-MIN HIN JAK Z VULVY SYN ZAČAL JSEM ČEKAT NA PŘÍCHOD MESIÁŠE...

Mgr. Jan Jílek Katedra divadelních, filmových a mediálních studií FF UP // původně text slam poetry vyšel jako báseň ve sbírce >| Jan Jí Lilek

Wurmova 7

Bohatě zdobený historický sál se z univerzitních prostor proměnil v multifunčkní místnost.

Budova na Wurmově 7 byla po dlouhou dobu využívána Univerzitou Palackého v Olomouci. Ještě minulý rok zde sídlila Katedra žzrnalistiky FF UP. Ta však akademický rok 2012 / 2013 zahájila v nových prostorách na Křížkovského 14.

Objekt nyní zpravuje Metropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci, jelikož byl původně součástí soustavy olomouckých kanovnických rezidencí.

Neznamená to však, že se duch FF UP z tohoto místa zcela vytratil. Církev se rozhodla dát budovu k dispozici k pronájmu. Této nabídky využily organizace absolventů a studentů FF UP, konkrétně >| Dívadlo na cucky, >| Pointfilm a >| Bajkazyl.

Pavel Bendařík a David Suchý si v bývalých univerzitních prostorách zařídili „bajkové studio“ >|Bajkazyl, které nabízí kompletní servis kol, repasování, prodej a pronájem retro bicyklů.

Marek Partyš a Jakub Žídek se do prostor na Wurmově ulici rozhodli přesídlit jejich úspěšnou produkční společnost >| Pointfilm.

Aspekt

prosinec 2012