Page 1

Aspekt

2 / 2013


Aspekt je pravidelný newsletter Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, realizovaný studenty ve spolupráci s děkanátem FF UP. Aspekt nabízí rozhovory se zaměstnanci, absolventy a studenty FF UP, prezentuje aktuální grantové projekty a kulturní akce, zabývá se také technologiemi v akademické sféře a životem akademické obce. Následující číslo v elektronické podobě bude vydáno v září 2013.

Obsah Josef Jařab – emeritní rektor UP Kateřina Štěpničková – ARPOK Biodynamické farmaření Věda v aristotelské tradici Fenomenologická analýza hudby Jaroslav Miller – vedoucí Katedry historie FF UP Vize 2020 Lenka Křupková – vedoucí Katedry muzikologie FF UP Pačes v krabici No Distance Paradise Šmejdi Do mraku Trocha grantů Nejkrásnější pohled na svět Jak překopat Bradavice Rešovské vodopády Bez muže

4 14 20 22 24 26 28 36 40 42 44 46 48 50 54 58 64

Realizační tým: Mgr. Petr Pláteník (korektura) | MgA. Svatava Freyová (grafika) | Bc. et BcA. Kristýna Erbenová (fotografie) | doc. PhDr. Jiří Lach, Ph.D., M.A. (redaktor-editor) | Mgr. Petr Bilík, Ph.D. (redaktor-editor) | Mgr. Kristián Nosál (redaktor-editor) | Denisa Gumbírová (redaktorka) | Robert Jaworek (redaktor) Kontakt: Mgr. Kristián Nosál | tel.: (+420) 731 513 561 | e-mail: kristian.nosal(at)upol.cz


Ústřední budova FF UP bude konečně v novém hávu: v těchto dnech byla definitivně schválena dotace na kompletní rekonstrukci objektu Křížkovského 10. Společným úsilím všech zainteresovaných se tak naší fakultě podařilo definitivně zajistit financování rozsáhlé rekonstrukce všech tří budov na Křížkovského ulici. Celková investice se bude pohybovat okolo 350 milionů korun a projekt bude zahájen v roce 2014. Cílem je zajistit studentům a zaměstnancům moderní, komfortní a efektivně využitelné prostředí. Filozofická fakulta tak brzy bude disponovat zázemím, které uprostřed starobylých kulis Olomouce vytvoří jedinečný univerzitní kampus. Kromě příprav největší stavební akce od rekonstrukce jezuitského konviktu bude zbytek roku 2013 pro fakultu významný děkanskými i rektorskými volbami. Aspekt, jenž právě čtete, představuje mimo jiné programové body rektorského kandidáta z řad FF UP prof. Jaroslava Millera. Shodou okolností se tento materiál ve stejném čísle setkává s rozhovorem s Josefem Jařabem, posledním členem akademické obce naší fakulty, jenž zastával rektorskou funkci. Vzpomínaná éra budování moderní olomoucké univerzity je dodnes dokladem, že fakulta disponuje schopností generovat progresivní trendy i kritické myšlení. V jarních měsících ožila Filozofická fakulta řadou kulturních a sportovních aktivit, které opět potvrdily význam fakulty pro celou univerzitu i město Olomouc. Nově si můžete vypůjčit fakultní velocipedy nebo zahrát pétanque v parkánových zahradách. V těch zahradách, kde právě rozkvétají růže a odkud máte nádherný výhled na panorama Bezručových sadů. Před letními měsíci vám všem přeji hodně nových sil a děkuji vám za vaši práci.

Jiří Lach, děkan FF UP


prof. PhDr. Josef JAナ連B, CSc. emeritnテュ rektor UP


Profesor Jařab si za studií na UP v padesátých letech zkusil ledacos, dokonce delší brigádu v dolech. Jak sám říká, pedagogicky zde začal působit v té nejméně vhodné době normalizace. Měl možnost emigrovat do USA, ale z Ameriky se do Československa vrátil. Mimo jiné také proto, že za oceánem by žil v pouhém očekávání nějaké změny ve vlasti, zatímco on chtěl být součástí té změny. Během jeho působení na pozici rektora UP (1989 – 1997) se univerzita rozvíjela snad ve všech myslitelných směrech. Působil na řadě institucí i v politice. Jeho pedagogická, vědecká i organizační práce byla mnohokrát oceněna. Dalo by se říci, že vychoval nemalou část dnešní akademické obce střední Evropy. V očích mnohých má jeho přínos naší společnosti tak specifický význam, že hovoří o „jařabovské tradici“. Jaké bylo prostředí na UP před rokem 1989? Jako pedagog jsem nastoupil v době, kdy to byla vlastně již jiná instituce, než na kterou jsem chtěl jít pracovat. Lidé, se kterými jsem jednal o svém nástupu, byli odejiti ze svých funkcí, pan profesor Macháček byl dokonce donucen pracovat v kotelně. V té době vše vedli lidé, kteří chtěli nové situace nějak využít. Byli jsme pod jejich kontrolou. To bylo jejich zadání. My, které kontrolovali, jsme je vlastně živili. Nicméně všichni samozřejmě nebyli špatní. Stejně jako dnes, jednotlivci měli různé motivace a cíle. V jistém slova smyslu mě moji kolegové kryli. Nikdy jsem například na svých textech nemusel nic měnit. Ze začátku jsem organizoval veřejné přednášky, na které ve velké míře chodili i lidé mimo univerzitu. Když se to vedení přestalo líbit, pokračoval jsem v těchto aktivitách v poněkud komornějším rozměru. Dojížděl jsem z Ostravy, a tak jsem přespával na katedře. Po výuce se u mě neoficiálně scházeli v drobných kruzích studenti a vedli jsme pak dlouhé a otevřené diskuze. Byl jsem velmi potěšen, když jsem pak ty stejné lidi viděl při organizování studentského hnutí v období revoluce.


Co se díky revoluci změnilo? V období po revoluci bylo potřeba změnit řadu věcí. Byli jsme snad jedinou filozofickou fakultou na světě, která neměla katedru filozofie. Zrušili jsme tedy ústav marxismu-leninismu. Začalo se budovat zázemí pro rozšíření univerzity. Důležitý byl proces internacionalizace a spolupráce s regionem. V té době jsme měli téměř všichni ještě jistý společný postoj. Z dob minulého režimu jsme měli jasno, co nechceme a co by se mělo změnit. Prosadit některé změny nicméně nebylo snadné. Univerzity, ale i jednotlivé fakulty – nějakým nedopatřením při projednávání zákona v parlamentu – získaly právní subjektivitu, což pro mne jako rektora znamenalo, že jsem musel všechny děkany i ostatní členy akademické obce přesvědčit o potřebě realizace konkrétních kroků. Nebylo to lehké, ale zato když se podařilo najít jednotné stanovisko, člověka to velmi potěšilo. Postupně se samozřejmě vytratil onen jednotící motiv transformace směrem k více demokratickému, pluralitnějšímu názorovému prostředí. Nejtěžší patrně bylo hned po Listopadu změnit postoj některých vyučujících. Myslím tím zejména přístup ke studentům. Dobře se tento posun dá vyjádřit v angličtině – od ,teaching‘ k ,learning‘. Řada pedagogů také nechtěla uznávat zahraniční kurzy. Trvalo to nějaký čas, než jsme se i zahraniční pobyty naučili dobře využívat.


Internacionalizace je společným jmenovatelem mnoha rozprav a programů. Často se ale setkávám s tvrzením, že například zájem studentů o zahraniční pobyty klesá. Co si o tom myslíte? Možná jsme přesyceni nabídkami a nenaučili jsme se mezinárodní výměny plně využívat. Když naši studenti začali vyjíždět do USA, přijali je tam velmi vstřícně, zvali je do rodin na víkendy, na různé akce. Když ale pozoruji život zahraničních studentů u nás, zdá se mi, že nejsme schopni je tak snadno a rychle přijmout do našich životů a dát jim takový prostor. Možná je zde problém s jazykovou bariérou. To mi připomnělo, že ještě jako rektor jsem pátral v archívech a zjistil, že například v 16. století studovali v Olomouci studenti ze 14 zemí. To je více než v některých letech našich moderních dějin. Mluvili samozřejmě latinou, takže nebyl žádný problém v komunikaci. Na počátku 90. let minulého století byla schopnost komunikovat v cizích jazycích, nejen u nás, bídná. Dnes je to už nesrovnatelně lepší. Latinou dneška je samozřejmě hlavně angličtina. Což platí samozřejmě i o našich studentech ze zahraničí.


Jaká je současná situace na UP? Dnes řešíme otázky, se kterými se potýkají univerzity po celém světě. Řekl bych, že dvě velké oblasti se dají zastřešit pojmy konkurenceschopnost a role univerzit v občanské společnosti. Politicko-ekonomické prostředí tlačí značnou část akademické obce k postoji, že univerzity musí mezi sebou soupeřit – o studenty, finance, příležitosti. To mi není vlastní. Nechci druhým za každou cenu konkurovat, chci s nimi spolupracovat. Velkým problémem je dle mého také mizící vzájemný vliv a nedostatečná provázanost akademického prostředí s širší společenskou sférou a každodenním životem. V souvislosti s UP se to projevuje jak? Například tím, že jednotlivé fakulty a katedry jsou vůči sobě jen omezeně solidární. Není příliš velká ochota jednotlivých součástí UP podporovat činnost druhých. Patrné je to zejména ve strukturách rozpočtů a dalších ekonomických mechanismech. Spolupráce s městem a místní občanskou komunitou by mohla být také daleko plodnější. Finance jsou zdrojem častých diskuzí. Jaký je váš pohled na současný stav financování fakulty a univerzity? Když se bavím s panem rektorem, tak se zdá, že univerzita nemá problém s financováním. Když naopak mluvíme s panem děkanem, zdá se, že finanční problém má Filozofická fakulta. Proč by měla mít naše fakulta takový problém? To nevím. Osobně spatřuji jádro těchto komplikací v mechanismu distribuce finančních prostředků, který se příliš soustředí na kvantitativní stránky výuky a výzkumu. Je mi ale také zřejmé, že je těžké do tohoto systému vnést jistý kvalitativní rozměr – co by měly být ony sledované kvality, kdo je určí a jak budou hodnoceny? To jsou patrně otázky, které je nutno dále řešit. Nicméně současný stav vede k značné nerovnováze. Pak nastává onen tlak na úsporná opatření. Jistě, všichni dnes šetří. Je krize. Kalousek šetří, fakulta šetří, lidé šetří. Je potom ale překvapivé, když se dozvíme, že jsme ušetřili čtyři miliony korun. Bez ohledu na mechanismus, jakým byly ušetřeny, by podle mého názoru měly být tyto prostředky průběžně využívány ke zvýšení kvality pedagogické práce a výzkumu, nikoliv k tvorbě rezervy.


Kvantita versus kvalita je další častá spojnice mnoha dnešních diskuzí. Jak tyto diskuze vnímáte? Bylo mi doopravdy smutno, když jsem slyšel od lidí, jako je Václav Klaus, že studenti parazitují na státu a že je potřeba více takových, jako jsou pánové Železný nebo Tykač. Tyto diskuze pak také někdy směřují k návrhům na zavedení školného, v čemž se vidí cesta ke zvýšení kvality vzdělávání. Domnívám se, že zásadní problém je poněkud jiný. Příliš rychle jsme přijali Boloňský systém a přisoudili téměř všem univerzitám rovné funkce v oblasti vzdělávání a výzkumu. Budeme muset přehodnotit strukturu vysokoškolského vzdělávání a charakter jednotlivých institucí v našem vysokém školství. Co je tím přesně míněno? Rozdělení na bakalářské, magisterské a doktorské studium po západoevropském a americkém vzoru se aplikovalo na naši soustavu příliš rychle bez patřičných příprav a vyjasnění si významu těchto jednotlivých stupňů. Například za tři roky bakalářského studia je těžké získat všechny potřebné praktické zkušenosti, teoretické znalosti a ještě vyjet na studijní pobyt do zahraničí. Také není zcela jasný poměr vědy a výuky v těchto jednotlivých stupních a finální profilace absolventa – kdo bude praktik, kdo vědec, k čemu má být absolvent obecně kompetentní. Máme příliš vysoké procento absolventů postgraduálních oborů v populaci. V zemích, od kterých jsme tento systém převzali, je běžné, že je v populaci poměrně velké procento absolventů praktičtěji zaměřených bakalářských programů a jen malé procento postgraduálních. Také je jistý rozdíl v profilaci absolventa magisterského studia a doktorského. U nás je dnes často vše vnímáno jako jistý kontinuální proces, kde se věda a výuka mísí téměř nahodilým poměrem a absolventi se profesně orientují až po studiích. V ČR působí poměrně mnoho institucí, které všechny usilují o vykázání vědecké práce a vysoké kvality výuky v širokém spektru oborů. Některé z těchto institucí neměly v době, kdy žádaly o akreditace, ani knihovnu. Jak pak mohly vůbec mluvit o nějakém bádání? Jednoduše jsme lhali sami sobě a obelhávali jsme tak naše studenty, když jsme jim slibovali jisté prostředí a kvality, které jednoduše nebyly k dispozici. Dříve či později se nevyhneme nutnosti napravení tohoto stavu.


V očích mnohých by ale diferenciací funkcí univerzit vznikl problém s omezením otevřeného a rovného přístupu ke vzdělávání. Jak se k tomu stavíte? Nejde o to říci, kdo nebo co je kvalitativně lepší, nýbrž identifikovat jednotlivé kvality a dopřát jim adekvátní prostor. Když se jedna instituce věnuje výzkumu a druhá výuce, neznamená to, že jedna je důležitější nebo prestižnější, jednoduše dělají dvě odlišné věci. Ani myšlenka regionálních univerzit nebyla špatná, ale mělo se jim jasněji vymezit jejich poslání, jejich role. Mají svůj význam a přínos. Nicméně chtít po nich, aby všechny byly jako Univerzita Karlova, je zcela kontraproduktivní. V konečném důsledku tak omezujeme celý systém vysokých škol, který je nutně třeba diverzifikovat. A k tomu je zapotřebí moudrosti a odvahy.


Řada lidí se shodne na potřebě zvýšit kvalitu výuky a výzkumu. Když ale diskutujeme o prostředcích, kterými dosáhnout takového cíle, narážíme na mnoho vzájemně provázaných překážek – stav společnosti, politicko-ekonomické prostředí. Kde a jak tedy začít? Kupříkladu právě oním společenským prostředím a politikou. Tedy lépe řečeno občanskou angažovaností a stimulací politického prostředí. Jak jsem již naznačil, před rokem 1989 bylo poměrně snadné se identifikovat s nějakým směrem a za ten pak bojovat. Dnes je společnost názorově mnohem pestřejší, což je dobře, ale pochopitelně je náročnější najít jednotný rámec společné aktivity. Nicméně, pokud podmínky nezměníme my, nikdo jiný to za nás neudělá. Také chápu, že je složité se svým způsobem postavit vůči zdroji příjmů, na kterém jsme závislí. Nehrozí tím politizace vysokých škol? Neříkám, že by mělo být vysokoškolské prostředí formováno v souvislosti s nějakým politickým programem či ovlivněno konkrétní politickou stranou. Míním tím tematicky vyvážené diskuze reflektující široké spektrum pohledů a přístupů, o nichž si myslím, že by na univerzitu měly patřit. Kde jinde by se měly vést politické diskuze než na akademické půdě? Byl jsem překvapen, když se ve vysokoškolském zákoně objevilo tvrzení, že univerzity nesmějí pořádat politické diskuze. Právě na univerzitách jsou soustředěni specialisté z celé šíře dnešních oborů, lidé z praxe a mladí lidé, kteří během svého života budou určovat charakter naší společnosti – právě v souladu s jejich životními postoji a potřebami by měla být naplňována naše zastupitelská demokracie. Je ona občanská angažovanost tedy součást politiky? Záleží, jak se na to celé budeme dívat. Nicméně je důležité si uvědomit, že volby nejsou naším jediným nástrojem, jak se vyjadřovat k dění v této zemi a měnit toto prostředí, jak se často říká. Je celá řada aktivit, které vycházejí z osobního zájmu jednotlivce a které stimulují celou společnost. Jednou z takových oblastí by mohly být například studentské spolky. Studentské spolky jsou u nás ale spíše uměleckými sdruženími než strukturovanou komunitou. Kde je tedy problém? Když jsem byl rektor, tak jsme studentům věnovali prostory na Křížkovského 14, aby tam vzniklo studentské centrum, za nějakou dobu fungování to prostě nějak vyšumělo. Studenti patrně neměli zájem na takovém projektu. Proč tomu tak přesně je? Nevím. Řešení je ale jediné – založení studentské unie, která by byla aktivní součástí akademického života této univerzity. ~ KN


Mgr. Kateřina Štěpničková

>| Agentura rozvojové a humanitární pomoci Olomouckého kraje

foto: K. Štěpničková


Kateřina Štěpničková (28) v dětství chtěla být spisovatelkou, pak se začala zajímat o globální problémy našeho světa. Absolvovala editorství na FF UP a mezinárodní rozvojová studií na PřF. Pracuje pro olomouckou neziskovou organizaci ARPOK a loni vyjela s evropským programem GLEN na stáž do Afriky. Konkrétně do Zambie – bývalé britské kolonie, rozlohou desetkrát větší než Česká republika, která i po padesáti letech nezávislosti hraje stále podle britských pravidel. Oficiálním jazykem je angličtina, jezdí se vlevo a většina středních škol je internátních. Stejně tak Masuku High School, kam Kateřina vyjela spolu s Němkou Julienou a kde vyučovala biologii a zeměpis. Jak jsi to zvládala se znalostmi z bohemistiky a rozvojových studií? Díky mezinárodním rozvojovým studiím mám státnice z geografie, takže výuka zeměpisu byla bez problémů. Probírali jsme například říční sítě, environmentální hazardy a sopky. To bylo fajn. Hodně mě bavilo se studenty pracovat s atlasem. Zjistila jsem, že se jim nikdo předtím v tomto směru nevěnoval. Nevěděli ani takové základy, jako že řeka je označená modrou barvou. Biologii jsem měla naposledy na gymnáziu a musela si ji hodně osvěžit. K čemuž mi pomáhala jedna učebnice biologie, kterou tam měli k dispozici, a jednou týdně dvouhodinová cesta do okresního města za civilizací a internetem. Masuku je vesnice v jedné z nejchudších částí země a ve srovnání s rozvinutými městy vypadá, že se v ní zastavil čas. Elektřina funguje jen díky solárním panelům a pro vodu se chodí do studni. Přesto se ve škole s plechovou střechou rozhodnou ročně studovat stovky studentů z rozvinutějších částí země. Ačkoliv má doma většina z nich účet na facebooku a chodí na filmy do multikin, tak v Masuku si nestěžují. Je to takový paradox. Jak jsou uvědomělí, tak jsem od nich slyšela často názory: „Já jsem rád, že jsem v Masuku, protože mě nic neodpoutává od studia. A to samé zmiňovali i o vztazích: Žádnýho kluka, nebo holku nechci, akorát by mně brali čas.


Mohou si střední školu dovolit všichni? Ne. Rodina má průměrně čtyři až pět dětí a poslat na střední školu všechny je velký úspěch. Obvykle studují jeden nebo dva lidi z rodiny. Ale když už na té škole jsou, vědí, že jim vzdělání v budoucnu pomůže a umožní jim třeba i vycestovat do zahraničí. Snem skoro každého mladého Zambijce je pracovat v Jihoafrické republice, protože tam jsou mnohem lepší platy a není tam moc velké procento lidí, kteří mají vystudovanou střední nebo vysokou školu. Uplatnění je potom rozhodně perspektivní. Jdou do toho s obrovskou silou, chutí a učiteli se s nimi hrozně dobře pracuje. Můžeš porovnat výuku na Masuku High School a na tvé střední škole? Když to srovnám se svým gymnáziem, tak množství informací, co se měli naučit studenti na škole v Zambii, bylo velmi ambiciózní. Za trimestr v biologii jsem svoje studenty měla naučit lidské srdce, plíce a vylučovací soustavu, a to do ohromných detailů. Tak moc do hloubky jsme určitě na gymplu nešli. Školy v Zambii jsou hodně orientované na disciplínu a kázeň. Přísná pravidla zakazují vztahy mezi studenty nebo návštěvy učitelů. Když neposlechnete, přijde na řadu facka nebo rákoska. Měly jsme pocit, že se učitelé ke studentům chovali jako k malým dětem, ale tamní učitelé nám pořád vysvětlovali, že rozvojové země jako Zambie jsou na začátku cesty a mladí lidé potřebují mít disciplínu, aby se země mohla rozvíjet. Z toho, co jsem viděla, tam ale funguje spíš frontální způsob výuky. My s kolegyní jsme tam naopak naběhly, vzaly studenty ven, hrály simulační hry nebo pracovaly po skupinkách. Při šedesáti lidech ve třídě se nemůžete věnovat všem. Proto jsem nejlepší studenty zaměstnala tak, aby mi pomáhali vyučovat, a fungovalo to dobře. Pracuješ pro olomouckou neziskovou organizaci ARPOK. Čemu se věnujete a jaká je tvá pracovní náplň? Chodíme do škol a máme výukové programy pro děti na aktuální témata, která hýbou dnešním světem – migrace, světový obchod, chudoba, lidská práva. Spolupracujeme hodně s učiteli a snažíme se je podporovat, aby zařazovali tato témata do výuky. Já mám na starosti projekt, který se jmenuje Svět v jednom dni. Vymýšlíme projektové dny pro první a druhé stupně základních škol. Každý se váže k nějakému mezinárodně významnému dni spojenému s globálními tématy. Měli jsme třeba den vody a den Země, nebo také den boje proti kolonizaci, který ukazoval, jak se africké země vyrovnávají s kolonizací dodnes.


foto: K. Štěpničková

Byly tvé současné aktivity a zájmy motivací pro studium na vysoké škole? Na gymnáziu mě bavila čeština a vždycky jsem si myslela, že půjdu na žurnalistiku. Čeština mi šla, podporoval mě v tom i profesor na gymnáziu. Byla jsem přesvědčená, že budu studovat bohemistiku. Ve třeťáku jsem se začala rozhlížet po světě a začala číst Lidé a země a National Geographic. Líbilo se mi takhle alespoň na papíře cestovat po světě. A odtud ses dostala k mezinárodním rozvojovým studiím? Když člověk jednou přijde na to, že má rád dálky, zákonitě skončí u toho, že jsou na světě problémy a týkají se i nás. Koupíme-li si tričko, měli bychom asi vědět, za jakých podmínek bylo vyrobené někde v Bangladéši. Hlásila jsem se tedy na oba směry. Na češtinu i MRS. Byla jsem ráda, že mi vyšlo obojí v jednom městě a stíhala jsem to.


Jak do toho zapadla tvá učitelská role? Nikdy jsem si nemyslela, že budu učit. I když jsme měli možnost dodělat si pedagogické minimum z geografie, tak jsem řekla „ne, to nepotřebuju“. Vždycky jsem si myslela, že budu psát někde pro noviny a vybírat pro ně globální témata. Můj táta je učitel, sestra je učitelka, takže jsem nechtěla kopírovat takové rodinné klany, ale pak jsem to zkusila a chytlo mě to. Byla jsi jako učitelka talent od přírody? Začátky byly hrozné, postavila jsem se před třídu a nevěděla, co dělat, ale potom mě to vzalo a hrozně mě to s dětmi baví. Po té zambijské zkušenosti, kdy jsem měla zkušenost pracovat s dětmi z mého pohledu dlouhodoběji, tak vím, že si člověk studenty zamiluje a snaží se jim pomoct dostat se dál, a vím, že to budu chtít dělat v budoucnu. Až přestanu pracovat na ARPOKu, tak budu chtít zkusit klasické školství. Využíváš i bohemistickou část svého vzdělání? Krom ARPOKu dělám korektury v jednom nakladatelství a pořád mě hrozně baví sledovat změny, které se dějí v jazyce. Moje oblíbená stránka je ta Ústavu pro jazyk český a jeho Jazyková poradna. Neustále tak na studium navazuji. Píšeš? Snažím se. Během června budu na stáži v Respektu, takže budu psát na jejich web pod vedením lidí, kteří tam píšou o zahraničí. Doufám, že se mi tam podaří protlačit něco o Zambii. Ne úplně všechny to zajímá, ale myslím si, že vždy by měli být lidi jako my, kteří se snaží tato témata dostávat dál do světa. Aby člověk nežil jenom v českém rybníčku, a viděl za horizont. O to nám jde asi nejvíc. ~ DG

foto: K. Štěpničková


Biodynamické farmaření, výživa a vývoj vědomí konzumní společnosti diplomová >| práce Marion Wierbizcki


Marion Wierbizcki (23), Francouzka, která studovala mezinárodní vztahy v Polsku a v rámci programu Euroculture studovala také v Olomouci, se ve své diplomové práci zamýšlí nad biodynamickým zemědělstvím, výživou a evolucí vědomí v konzumních evropských společnostech. „Cítila jsem, že je to oblast, která potřebuje vědeckou pozornost, ačkoliv na to můj obor nebyl vyloženě zaměřený. Téma jsem zúžila na zemědělství částečně proto, že rodiče jsou ekologičtí zemědělci,“ upřesňuje Marion. V Olomouci spolupracovala s profesorem Gaudenzem Assenzou z katedry politologie. Jak sama říká: „Můj vedoucí na UP byl pro mou práci důležitý. Díky němu jsem objevila biodynamické zemědělství, nebýt jeho, nikdy jsem o něm neslyšela.“ Biodynamické zemědělství je způsob, jak zvládat rostlinnou i živočišnou výrobu bez použití chemických aditiv. Oproti ostatním druhům ekologického zemědělství se nejen vyhýbá látkám, které přírodě škodí, ale snaží se ji zároveň léčit. Blahodárné účinky na půdu má podle zastánců biodynamiky uvědomělost farmářů, respektování vesmírných pohybů a pohlížení na farmu jako soběstačný organismus, který nepotřebuje hnojiva ani postřiky proti plevelu. Evropští ekologičtí zemědělci momentálně prohrávají válku s velkými průmyslovými zemědělci a ti zase s levnými mimoevropskými dovozci. Výsledkem je osmdesátiprocentní závislost Evropy na dovozu potravin. Environmentální revoluce v Evropě je podle Marion nutná hned z několika důvodů – ekonomických, ekologických a zdravotních: „Z pohledu konzumenta jsou signálem nedávné skandály s koňským masem. Dost dobře demonstrují, jak neprůhledné průmyslové potravinářství je. Konzumenti se tomu musí rychle postavit a získat zpět moc a přehled nad tím, co jí,“ burcuje Marion. Nejuvědomělejšími evropskými zeměmi jsou v tomto směru Německo a Švýcarsko. „Myslím, že se to dá vysvětlit jejich kulturním dědictvím ve vztahu k životnímu prostředí.“ Evropa jako celek podle Marion ale není ještě na všechny změny připravena. „Ačkoliv poptávka i nabídka v souvislosti s organickými potravinami rychle stoupá, ekologické zemědělství pořád představuje velmi malou část trhu. Pokud si pokusíme představit revoluci potravinářského systému tak, aby celá výroba i spotřeba potravin byla ekologická, zdá se, že to nebude možné bez nějakého druhu společenského obrození,“ upozorňuje Marion. ~ DG


Věda v aristotelské tradici projekt Interní grantové agentury


Již před Aristotelem lze nalézt příklady vědecké činnosti (například již mílétští filosofové se často považují spíš za jakési protovědce než za filosofy), nicméně teprve Aristotelés položil základy vědy zhruba v tom smyslu, jak ji chápeme dnes. Nebyl to ovšem Aristotelův vlastní, poměrně důkladný vědecký výzkum (především v oblasti biologie), v čem spočívá jeho hlavní význam pro dějiny vědy, nýbrž jeho teoretické založení a rozdělení věd. Aristotelés se jako první zabýval teorií vědy, přičemž přišel s myšlenkou, že každá věda má svůj specifický předmět, respektive (jak sám říkal) je vymezena určitou oblastí jsoucna. A protože předmět každé vědy je tvořen základními principy či axiomy, chápal vědu v axiomaticko-deduktivním smyslu. To znamená, že se domníval, že každé vědecké tvrzení je možné vyvodit ze základních principů, respektive je o ně opřít. Vzhledem k tomu, že každá věda má v Aristotelově chápání vlastní předmět, mohl Aristotelés učinit rovněž první rozdělení věd v dějinách. Zatímco my jsme zvyklí rozdělovat vědy na přírodní a humanitní (případně společenské), Aristotelés rozdělil vědy na poiétické neboli tvořivé (sem řadil řemesla či básnictví), praktické (které se jako etika či politika týkají lidského jednání) a teoretické (matematika, přírodověda a metafyzika). Protože problematika vědy u Aristotela je značně komplexní, zaměříme se v našem grantu pouze na zkoumání několika jejích aspektů. Jak bylo naznačeno, důležitou, ba klíčovou roli v Aristotelově pojetí vědy hrají principy či axiomy, které vymezují každou vědu. Není však úplně jasné, jak k nim lze podle Aristotela dospět, případně jak zjistit, zda jsou principy dané vědy skutečně správné. S tím souvisí rovněž problém, jak tyto principy či axiomy ovlivňují konkrétní vědecký výzkum, což lze poměrně názorně zkoumat na Aristotelových důkladných biologických výzkumech. ~ Pavel Hobza


Fenomenologická analýza hudby

projekt Fondu pro podporu vědecké činnosti


Projekt Fenomenologická analýza hudby, financovaný z Fondu pro podporu vědecké činnosti (2013–2016), se zaměřuje na možnosti využití fenomenologické filozofie v hudební analýze. Fenomenologii tradičně přibližuje uměnovědám vzájemná přitažlivost. Metodologický potenciál fenomenologie ovšem promluvil i v dalších oborech. V hudební vědě se prosadil při formulaci některých obecnějších vlastností hudby, jako například při zkoumání hudebního času, povahy hudebních objektů a ve filosofii zvuku. Možnostmi uplatnění fenomenologické metody, konkrétně té, která setrvává v blízkosti Husserlovy filozofie, se zabývám již několik let, ve své disertaci jsem rozvrhla hudební fenomenologii, její utváření coby metodologické, ale i tematické oblasti. Třebaže první fenomenologické podněty se do hudebního bádání prosadily především díky hudební teorii (a v jejím rámci hudební analýzy), pozdější vývoj tyto inspirace spíše mlčky absorboval, zatímco se objevovaly fenomenologické přístupy spíše na úrovni hudební estetiky a filosofie. Novější analytické využití fenomenologie má mnohem mladší historii, přibližně třicetiletou. I tak zahrnuje víceméně osamocené pokusy a ponechává otevřenou řadu otázek, na které chce odpovídat aktuální projekt: Má vůbec smysl mluvit o fenomenologické analýze hudby jako o samostatné metodě? Jak se tato metoda liší od jiných běžně užívaných analytických postupů? Jaké u ní lze vymezit analytické kroky a zásady? V souvislosti s jakými tématy se fenomenologické postupy začaly v hudební analýze uplatňovat? Jaký je vztah mezi rozvojem fenomenologické hudební analýzy a hudebními styly ve dvacátém století? Pro jaký hudební repertoár lze považovat fenomenologickou analýzu za přiléhavou a přínosnou? Publikace, které projekt přinese, naváží na mé předchozí výstupy a nabídnou hlubší rozpracování jedné z lákavých oblastí hudební fenomenologie. Přestože téma, které se primárně zaměřuje na metodologickou problematiku, neponechává příliš prostoru historickému pohledu, bude zajímavé sledovat okolnosti, které užití fenomenologických podnětů umožnily či si je dokonce vyžádaly. Projekt následně představí model fenomenologické hudební analýzy a také vlastní ukázkové analýzy vybraných skladeb dvacátého století, jelikož vysoká stylová rozmanitost hudby dvacátého století a hudby současné nahrává perspektivní hodnotě fenomenologické analýzy.

~ Martina Stratilková


prof. Jaroslav Miller, M.A., Ph.D. vedoucĂ­ >| Katedry historie FF UP


Při pohledu na posledních dvacet let mého života žasnu nad vlastní proměnou. Pamatuji si dobře na ten zářijový den, kdy jsem z jesenických hor dorazil do Olomouce studovat historii a filologii. Stál jsem před nádražím, stydlivý vesnický hoch ztracený v olomouckém „velkoměstě“, odřený kufřík v ruce a v duši mírnou paniku. Časem se ovšem z docentů a profesorů, k nimž jsem jako student prvního ročníku obdivně vzhlížel, stali kolegové a z řady z nich nakonec blízcí přátelé. Po studiu jsem z Olomouce odešel a strávil téměř 10 let, které v mnohém předurčily můj profesní i osobní život, v zahraničí, ať již v Budapešti, Oxfordu nebo Torontu. Vedu-li dnes katedru, na které jsem kdysi studoval, jedná se v jistém smyslu o revoluci (v původním smyslu tohoto slova), tedy o dokončení kruhového pohybu zpět k počátečnímu bodu. Za dvacet let se Katedra historie výrazně proměnila a je dnes pracovištěm s akreditovanými programy v cizích jazycích, vysokým podílem zahraničních studentů v bakalářských, magisterských i doktorských programech, několika výzkumnými centry, dynamicky se rozvíjejícími sekcemi archeologie a archivnictví, vynikajícími mezinárodními kontakty a mnoha vědeckými projekty. V tomto smyslu zažívá olomoucká historie nepochybně šťastné období své existence a často mne napadá, co by dnešnímu stavu řekli starší kolegové, kteří postrádali naše možnosti a svobodu a kteří zde s námi již nemohou být. Slibný vývoj pracoviště je zároveň zdrojem mých obav i pýchy, neboť zažívám pocity aristokrata, jemuž byl dočasně svěřen do správy rodový majetek, aby jej zachoval, rozmnožil a zušlechtil pro další generace kolegů, kteří budou tímto úkolem pověřeni v budoucnosti. Mám ovšem štěstí na vynikající kolegy, kteří jsou těmi pravými strůjci našich momentálních úspěchů. S obětavými lidmi, jako je Jana Burešová, Antonín Kalous, Michael Viktořík, Ivana Koucká nebo Martin Elbel, nemám žádné pochyby o naší budoucnosti. Zároveň jsem ovšem neklidným mužem mnoha zájmů a popravdě řečeno se značná část mého života odehrává ve vzdálených sférách, které s akademií nemají nic společného. Vedle zahradní architektury, která mi dává možnost zhmotnit své představy o estetice na vlastní zahradě, se ve mně postupně probouzí prastaré selské pudy zřejmě zděděné po předcích. Ty mne jednoho dne pravděpodobně přimějí k pořízení většího množství kraviček, koní, koziček, oveček a slepiček, což není zcela kompatibilní s plnohodnotnou akademickou kariérou. Zcela zásadní roli v mém životě hraje cestování spojené s náročnou turistikou a dojímáním se nad výtvory přírody kdekoliv ve světě. Protože trpím živočišnou touhou po pohybu, holduji sportu v jakékoliv podobě. Asi nejvíce času věnuji cyklistice, a to v takové mírně excentrické formě, která se nazývá bike climbing. Vybíráme si s podobně postiženými přáteli ty nejextrémnější kopce a hory s převýšením minimálně kilometr a vyjíždíme je na kole. Protože takových stoupání v ČR moc není, děláme často expedice za hranice. Nejdále jsem byl na kole v Austrálii, kde na cyklistu ovšem číhají jiné „výzvy“ než hory, především horko, hadi a absolutní samota. V takových chvílích si vždy připomenu starou pravdu o tom, že ty nejlepší věci na světě jsou zadarmo. ~ Jaroslav Miller


Vize 2020 vybrané programové teze kandidáta na rektora UP Jaroslava Millera

Vize 2020 odkazuje ke strategii rozvoje univerzity ve střednědobém období, tedy v následujících 5–8 letech, a zároveň nastiňuje možnou dlouhodobou koncepci vývoje UP v horizontu několika desetiletí. Název Vize 2020 však zároveň reaguje na oficiální vládní strategii vzdělávací politiky, která usiluje o to, aby ČR v roce 2020 patřila mezi 20 nejvíce konkurenceschopných zemí světa, a rovněž se hlásí ke kompatibilitě s programem Evropské komise Horizon 2020. Řada níže představených koncepcí tvořila součást představ o misi univerzity prosazovaných v průběhu rektorského období prof. Josefa Jařaba. Tyto ideje však byly v pozdějším období buď opuštěny, nebo deformovány. Vize 2020 se tak v tomto smyslu zároveň hlásí k ideovému dědictví tzv. „jařabovské éry“ v dějinách UP.


I.

JEDNA UNIVERZITA PALACKÉHO, NEBO 8 MALÝCH UNIVERZIT? Popis existujícího stavu a potenciální rizika Uvnitř univerzity v současnosti probíhají některé procesy, které mohou za určitých podmínek vést k rozvolnění vazeb mezi jednotlivými fakultami a jinými pracovišti. Tento vývoj může v konečném důsledku vést k transformaci univerzity ve shluk vzájemně si konkurujících institucí či, v méně pravděpodobném případě, v její dezintegraci. Zároveň některé organizační složky RUP fungují neefektivně či dublují své aktivity. Existuje rovněž široký prostor pro zvýšení komfortu studentů i vyučujících.

Vybrané možnosti a řešení: debyrokratizace UP spočívající v kvantitativní redukci vnitřních norem, zrušení vzájemně si odporujících norem a v elektronizaci administrativy; vytvoření silného celouniverzitního komunikačního oddělení plnícího jasná zadání; posílení oddělení interního auditu a kontroly za účelem vytvoření funkčního vnitřního kontrolního systému a vytvoření univerzitní projektové mapy rizik; elektronizace vypůjčování a vracení knih v Knihovně UP; diskuse o zřízení služby tzv. UP Bikes (burza second hand bicycles, levný pronájem kol studentům a vyučujícím) v rámci projektu „Ekologická univerzita a ekologická Olomouc“; vznik analytického oddělení, univerzitního think tanku, vyhodnocujícího budoucí strategie UP v oblasti vědy, výuky a spolupráce s komerčním sektorem. Idea think tanku bude založena na vytváření společného „ownershipu“ nad budoucností UP, tedy na široké diskusi uvnitř ak. obce a na vyhodnocování získaných podnětů.


II.

KONCEPT UNIVERZITY NA CELÝ ŽIVOT ANEB UNIVERZITNÍ FANKLUB Popis existujícího stavu: Dosud neexistuje systematicky vytvářená a udržovaná databáze absolventů UP. Ta je základním předpokladem práce s absolventy po jejich odchodu do praxe. Univerzita nevyužívá plně potenciálu, který vysoký počet absolventů UP skýtá, a to jak v oblasti propagace, tak ve sféře politické, hospodářské a finanční. Vybrané možnosti a řešení: systematické vytváření databáze absolventů UP; poskytnutí absolventské karty (Alumni card) VŠEM absolventům UP, nabízející řadu výhod; geografické rozšíření programů U3V do vytipovaných měst jak v Olomouckém kraji, tak v rámci ČR.


III.

VĚDECKÁ UNIVERZITA

Popis existujícího stavu a potenciální rizika: Podle posledního hodnocení vědy a výzkumu se UP umístila na 4. místě v rámci ČR. Existuje však řada rizik, které mohou v blízké budoucnosti omezit výzkumný a vědecký potenciál UP či zabránit rychlému růstu vědeckého výkonu, např. dominantní orientace na tuzemské zdroje financování vědy (především GAČR), nízká úroveň internacionalizace vědy a výzkumu, absence celouniverzitní, systematické a koncepční podpory mladých vědců, neúnosná administrativa spojená s organizací vědy a řešením projektů. Vybrané možnosti a řešení: zřízení GAUP (Grantová agentura Univerzity Palackého), cílené především, avšak nikoliv výlučně, na podporu mladých vědců a akademiků; dílčí reorientace vědeckého servisu UP (prorektor, projektový servis, fakultní oddělení pro vědu a výzkum) na celoevropské (Horizon 2020, Marie Curie Research Scheme atd.) či jiné zahraniční výzkumné programy a nadace (Volkswagen Stiftung, Alexander von Humboldt Stiftung, Gerda Henkel Stiftung, Bosch Stiftung, Siemens Stiftung atd.); akreditace vybraných doktorských joint degree programů s vybranými zahraničními univerzitami.


IV.

(STŘEDO)EVROPSKÁ UNIVERZITA

Popis existujícího stavu: Přetrvávající rozpor mezi ambicí být silnou vědeckou univerzitou s nadregionálním (středo)evropským významem a některými parametry regionální univerzity v oblasti internacionalizace vzdělání a výzkumu. UP se dominantně orientuje na početně omezené lidské zdroje a intelektuální základnu v rámci ČR. V současné době je na UP (s výjimkou LF UP) dosud velmi omezená nabídka oborů a kurzů v angličtině pro zahraniční studenty i nízký počet programů v rámci ERASMUS MUNDUS. Drtivá většina doktorandů se rekrutuje z vlastních absolventů univerzity. Mezinárodní mobilita studentů se pohybuje okolo průměru platného pro celý vysokoškolský sektor v ČR (cca 5,5–6 % VŠ studentů; požadovaný cílový stav cca 20 %). Velmi nízké procento přednášejících a vědců je ze zahraničí. Tato skutečnost má potenciál v budoucnu zásadním způsobem omezovat vědecký rozvoj UP a není rovněž v souladu s vládní strategií, která usiluje o „europeizaci vzdělávací politiky“. Cílení na zahraniční studenty představuje rovněž jedinou smysluplnou cestu, jak předejít v budoucnu významnému poklesu počtu studentů. Vybrané možnosti a řešení koncept „(středo)evropské univerzity“: aktivní „recruitment“ vědců a studentů především z regionu střední a východní Evropy (Polsko, Slovensko, Maďarsko atd.) a Balkánu; úsilí o připojení se k chystaným programům v rámci ERASMUS MUNDUS – ACTION 2, zahrnujícím síť evropských a zahraničních univerzit.


V.

UNIVERZITA A INOVACE VE VÝUCE

Popis existujícího stavu: Zvyšující se konkurence mezi univerzitami jak v rámci ČR, tak v mezinárodním měřítku, pozvolný pokles počtu financovaných studentů v prezenční formě studia i fenomén zvyšujícího se počtu seniorů i studentů studujících při zaměstnání vytváří tlak na tradiční formy výuky a nutí univerzity k hledání nových strategií v oblasti výuky. Vybrané možnosti a řešení: internacionalizace výuky spočívající v akreditaci vybraných klíčových oborů v angličtině napříč univerzitou, schopných oslovit zahraniční studenty; zahájení příprav k zajištění a vytvoření vytipovaných studijních oborů online, a to v první fázi v bakalářském stupni. Jednání s akreditační komisí o možnostech akreditace podobných programů. Finanční model výuky: online výuka poskytnuta bezplatně, přístup ke studijním materiálům za poplatek; zřízení sítě ambasadorů UP na vybraných elitních středních školách v regionu i mimo region s cílem získat nejlepší studenty ke studiu v Olomouci.


VI.

OBČANSKY ANGAŽOVANÁ UNIVERZITA

Popis existujícího stavu: Univerzity obecně by měly plnit roli ideových lídrů přicházejících s novými podněty, propagujících styl života a vyjadřujících se k otázkám veřejného zájmu. Univerzity v ČR se převážně etablují jako vědecké a pedagogické instituce a na svou historickou roli „občansky angažovaných institucí“ poněkud rezignují. Vybrané možnosti a řešení: otevření univerzity veřejně prospěšným nevládním organizacím (Sluňákov, Člověk v tísni, Hnutí Duha apod.) formou zlevněných pronájmů, spolupráce při pořádání akcí atd. výrazné a viditelné zaměření na jeden až dva dominantní typy charitativní činnosti; aktivní zapojení se do diskuse o otázkách veřejného zájmu (např.územní plán města Olomouce atd.).


VII.

TOWN AND GOWN: UP – OLOMOUC – STŘEDNÍ MORAVA nutnost vypracování „územního plánu UP“ odkazující na možný rozvoj univerzity v horizontu 2015–2040, a to v těsné interakci s městem a krajem; diskuse o modelu budoucího společného financování tzv. VaVPI center; těsnější spolupráce s městem a krajem (např. při řešení sociálních problémů na Jesenicku či Šumpersku, vědecká spolupráce při odstraňování ekologických zátěží, pomoc při vypracování stanoviska kraje ke zřízení NP Jeseníky atd.); diskuse s městem a krajem o využití opuštěného objektu kasáren, diskuse o případném získání a využití objektu Vojenského archivu atd.


doc. PhDr. Lenka Křupková, Ph.D. vedoucí >| Katedry muzikologie FF UP


Svou profesní akademickou dráhu rozvíjím v oboru, který je, možná k překvapení mnoha kolegů, na evropských univerzitách doma již od jejich vzniku. Hudba, respektive hudební teorie byla důležitou disciplínou propedeutického vzdělávacího základu na středověké univerzitě, společně s aritmetikou, geometrií a astronomií tvořila dokonce jeho vyšší součást, takzvané quadrivium. Snad to stojí za připomenutí v dnešní době, kdy je muzikologii přisuzována v řadě evropských zemí role „malého“ a existenčně ohroženého oboru. Přitom latinské označení ars musica ve středověkém univerzitním vzdělávacím systému zahrnovalo především základy hudební teorie či teorii hudby jako ztělesnění harmonie a proporce ve filozofickém smyslu. Pokud dnes muzikolog v běžném životě prozradí svou profesi, většinou vyvolá následný dobře míněný a současně mírně soucitný dotaz, na jaký hudební nástroj že to hraje. Vysvětlení, že podstatu jeho zaměstnání tvoří myšlení o hudbě, je pro mnohé příslušníky současného akademického světa věcí nepochopitelnou, ba téměř nepřijatelnou. Přitom již mnich Guidon z Arezza v 11. století rozlišoval mezi musici a cantores, kteří na rozdíl od prvních, ústrojnosti hudby znalých, jen zpívají a ničemu nerozumí, proto je neváhal označit za zvířata či hovada („Nam qui facit, quod non sapit, diffinitur bestia.“). Abych nezůstala na úrovni člověku nižšího živočicha, rozhodla jsem se po absolutoriu klavíru na konzervatoři studovat muzikologii ve snaze pochopit, co vlastně hudbu utváří. Předností hudební vědy, jak se muzikologii také říká, je její šíře zájmu a interdisciplinární vztahy s mnohými obory, ať už je to historie, psychologie, sociologie, etnologie či medicína, biologie, fyzika nebo informatika, nevyjímaje další uměnovědy. V mém odborném směřování mě to nejprve táhlo k analytickému poznávání hudební struktury, a to proto, abych našla odpověď, jak fungují vnitřní zákonitosti hudebního díla a proč je, anebo není, esteticky působivé. V minulých letech jsem věnovala intenzivní zájem historii operní scény městského divadla v Olomouci, jako nejdůležitější kulturní a společenské instituce v Olomouci v 19. a na počátku 20. století. V budoucnu bych se ráda zase dostala víc k hudbě tohoto období, jež mi je také nejbližší.


Mám-li dát zadost zadání a představit se nejen prostřednictvím svého oboru, nezbývá mi než konstatovat stále těsnější pohlcování volného času praxí. Také já podléhám komunikačnímu tlaku, jenž nutí k okamžitým reakcím na pracovní záležitosti, ať se jedná o dobu noční, sváteční či prázdninovou. Pokud však mohu nerušeně a soustředěně pracovat na svých odborných tématech, je mi to vlastně téměř nejmilejší zábavou, již denně doplňuji přespolním během či v zimě lyžováním. Kromě toho je mi stále ještě hudba opravdovou nutností, stravou, po níž hladovím, a tak pravidelně sleduji program operních domů a koncertních síní v dosažitelném středoevropském prostoru. S opakovanou radostí se pak třeba v sále vídeňského Musikvereinu ujišťuji, že svět tradičních měšťanských hodnot stále trvá. A znovu doufám, že i v našem univerzitním prostředí se podaří oživit povědomí o významu hudby v praktickém i teoretickém smyslu tak, jak je tomu na anglosaských univerzitách, kterým můžeme závidět nejen jejich laboratoře či historické sbírky, ale také vlastní koncertní sály, orchestry a hudební archivy. ~ Lenka Křupková


PAČES V KRABICI

krátce o časopisech na FF UP


Jsou jako elektrické signály v lidském těle. Neuvědomujeme si jejich funkci a význam v každodenním životě, většinou jim nevěnujeme zvláštní pozornost, nicméně bez nich bychom nebyli a nebylo by ani naše vědomí. Stejně jako impulsy nervovou soustavou, také časopisy se univerzitou šíří až záhadně rychle do všech jejích součástí a s nimi zcela klíčové informace o funkci jednotlivých složek systému a podněty k jejich dalším aktivitám. Při cestách po fakultě každý jistě narazí na volně dostupné výtisky >| Heleny v krabici, >| Žurnálu UP či >| Pačesu, pravděpodobně také na nějaký zatoulaný odborný časopis z produkce našich kateder. Jak jsem ale zjistil z rozhovorů se studenty i s univerzitními zaměstnanci, málokdo přesně ví, kolik periodik je na naší fakultě k dostání a co naší akademické obci nabízejí. Není se čemu divit, touha udržet si přehled o tak širokém spektru témat, která jsou v těchto časopisech prezentována, a o dynamice změn jejich distribuce a prezentace, snad až hraničí s Komenského vizemi o pansofii. Řadu informací o odborných časopisech FF UP naleznete na specializovaných >| webových stránkách. Jsou zde především základní informace o 13 katederních časopisech (>| Aluze; >| Bohemica Olomucensia; >| Czech and Slovak Journal of Humanities; >| Czech and Slovak Linguistic Review; >| Dálný východ; >| Historica Olomucensia; >| Kultura-Média-Komunikace; >| Kultura-Média-Komunikace Speciál; >| Moravian Journal of Literature and Film; >| Musicologica Olomucensia; >| Romanica Olomucensia; >| Rossica Olomucensia; >| Sociologica – Andragogica). Na zmíněných fakultních stránkách nicméně zatím ještě chybí informace o periodiku >| Contemporary European Studies. Zajímavým doplněním časopisů, které se věnují akademickému i kulturnímu životu v Olomouci, jako jsou například již zmiňované Helena v krabici, Pačes nebo Žurnál UP, je internetový portál >| UPmedia. Tato periodika jsou spojena přímo s tvorbou a prací samotných studentů. Z podnětů studentů vznikly také zajímavé oborově specializované časopisy, jako je například internetový >| 25fps, zaměřený na oblast filmu a nových médií. ~ KN


NO DISTANCE PARADISE (Challenge Gravity, album, 2013) Olomoucká kapela No Distance Paradise, ve které působí také studenti FF UP, vydala svou první desku a v pátek 19. dubna ji pokřtila v klubu S-cube. Skupina složená převážně ze současných studentů UP hraje indie rock a kritici o ní mluví jako o naději české nezávislé hudební scény. Na té se pohybují od roku 2008, dělali předskokany Nightwork, Kryštofům i Tata Bojs a na podzim projeli republiku na turné s kapelou Sunshine. S prvním cédéčkem si dávali na čas, ale vyplatilo se. Ukázku si můžete poslechnout například na internetovém >| profilu kapely. ~ DG


ŠMEJDI

(Silvie Dymáková, dokument, 78 min., 2013, ČR) Šmejdi je nový dokumentární film, jehož spoluautorkou je psycholožka Romana Mazalová, doktorandka z >| Katedry psychologie FF UP. Film o intrikách prodejců na předváděcích akcích se 21. května promítal v aule FF UP. Romana Mazalová se do boje proti šmejdům rozhodla zapojit poté, co na jejich praktiky naletěla její babička. A jak to vůbec mezi Šmejdy funguje? Společnosti pozvou zájemce, mezi kterými jsou hlavně důchodci, na výlet, a to třeba na zámek nebo na exkurzi do pivovaru. Před samotnou prohlídkou je ale na místě čeká několikahodinová přednáška, jejímž cílem je prodat důchodcům zboží, o které neměli na začátku zájem. Při tom na staré lidi vyvíjejí hnusný psychologický nátlak. Ceny hrnců, dek nebo biolamp se pohybují v desítkách tisíc korun a důchodci se kvůli jejich nákupu navíc musí většinou zadlužit. Dokument vyvolal bouřlivé reakce u diváků, médií i státních inspekcí. ~ DG


DO MRAKU přechod na nový systém univerzitních e-mailů


Během nadcházejících letních měsíců budou e-mailové adresy všech uživatelských účtů studentů a zaměstnanců FF UP převedeny na platformu společnosti Microsoft. Studentské účty budou využívat cloudový systém MS Office 365 a zaměstnanecké MS Exchange. Dojde tak ke sjednocení v současnosti se různících technologií, které jsou na FF UP pro elektronickou poštu využívány. Po přechodu na nový systém přestanou být ostatní doposud užívaná rozhraní pro fakultní uživatele funkční. Ne pro všechny se ovšem jedná o změnu. Například současné první ročníky již standardně používají e-mail Office 365. Zmíněné systémy jsou využívány na základě celouniverzitní rámcové smlouvy se společností Microsoft. S novým systémem se také rozšiřuje spektrum funkcí, které mohou studenti a zaměstnanci pro svou práci a komunikaci využívat. Platforma například podporuje připojení přes mobilní zařízení, snadný přístup z vnější sítě či sdílený kalendář. Změní se také kapacita uživatelské schránky, ze stávajících 2 GB pro jednu složky na 5 GB pro celý jednotlivý účet. Od studentů ani zaměstnanců není pro přechod na nový systém vyžadována žádná aktivita. Stávající účty budou automaticky kompletně přesunuty. V době přesunu účtů však hrozí, že dojde ke krátkému výpadku služeb elektronické pošty. Pošta, která bude v této době zaslána na univerzitní e-mail, bude doručena s jistý zpožděním. O detailech celého přechodu včetně harmonogramu budou uživatelé ještě informováni hromadným e-mailem, dotazy je možné směřovat na katederní IT správce, respektive na >| Centrum správy a služeb FF UP. ~ VP & KN


TROCHA GRANTŮ

drobné info o grantových výzvách


V Aspektu pravidelně představujeme projekty, které jsou podpořeny z fakultních prostředků, zejména Studentské grantové soutěže a také Fondu na podporu vědecké činnosti. Více informací o všech fakultních a univerzitních grantových příležitostech naleznete na webových stránkách >| Oddělení pro vědu a výzkum. Další informace nabízí také >| Projektový servis UP. Projekty financované z neuniverzitních zdrojů většinou vděčí své existenci jednomu z evropských cyklických grantových systémů jako je >| Visegrad Fund, granty >| Ministerstva školství mládeže a tělovýchovi a nabídky >| Grantové agentury ČR, či grantů >| Evropského sociálního fondu. Nicméně velké naděje na tvorbu nových velkých projektů slibuje začínající program >| Horizont 2020. Dalším zajímavým zdrojem financí se zdají být takzvané >| Norské fondy. Příležitostí je samozřejmě daleko více, než zde můžeme popsat. Všem zájemcům o problematiku financování vědeckých aktivit, publikací, konferencí, ... doporučujeme sledovat grantové kalendáře a stránky hlavních regionálních koordinátorů. Například: >| EU Kultura, >| Open Society Foundations, >| CZELO, >| Ecconet. ~ KN


NEJKRÁSNĚJŠÍ POHLED NA SVĚT kurz westernového jezdectví


V nedaleké řece trénují kajakářky. Šeříky prosvítá lanové centrum. Přes louku se buduje parkurové kolbiště Olomouckého kraje. Jsme v Lazcích u paní Zuzany Taláškové, která pro >| Akademik sport centrum UP zajišťuje speciální sportovní program westernového jezdectví pro začátečníky. Rodinná stáj poskytuje zázemí dvěma americkým koním – dvanáctiletému valachovi plemene appaloosa a jedenáctileté klisně plemene american paint horse. Oba jsou u paní Taláškové od mladého věku, jejich výcvik tedy zajišťovala dle svých zkušeností. „Začala jsem jezdit v době, kdy v Československu western nikdo oficiálně nedělal. Dostala jsem tedy nejprve klasickou anglickou školu. Později jsem se přidala ke skupince nadšenců, kteří se zajímali o westernové ježdění. Western v pravém slova smyslu to ještě nebyl. Jistá pravidla vše začalo dostávat teprve s časem,“ popisuje paní Zuzana své začátky. „Zajímá mne také přirozená komunikace. Například kurzy Honzy Bláhy, nebo Parelliho škola,“ doplňuje.


Kurzy pro ASC UP jsou jednosemestrální. Ve dvanácti výcvikových hodinách nabízí vstup do westernového jezdectví úplným začátečníkům. Zájem o přirozenou komunikaci se promítá také do struktury výuky. Studenti se nejprve seznámí s přístupem ke koni, například prostřednictvím některých Parelliho her. Důležitou součástí kurzu je péče o koně. Samotné jezdecké kompetence se pak soustředí na základy správného držení těla a sedu. Jezdecký trénink probíhá pod vedeném paní Taláškové v malých skupinkách 3–4 studentů jednou týdně, nejčastěji na lonži na kruhové dráze.


Na kurz je možné se přihlásit vždy na začátku semestru prostřednictvím ASC UP. Cena za semestr je 1 800 Kč. Ti, kdo na koně někdy usedli, říkají, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Věříme, že stejně tak pozitivní pohled přinášejí kurzy westernového jezdectví všem zájemcům z ASC UP. ~ KN


JAK PŘEKOPAT BRADAVICE

k rekonstrukci objektů na ulici Křížkovského


Na podzim letošního roku započne první etapa rozsáhlé rekonstrukce Filozofické fakulty (poslední se uskutečnila mezi lety 1980 až 1983), ve které se dostane konstrukčních úprav objektům Křížkovského 12 a 14. Z urbanistického a architektonického hlediska je bývalá kanovnická rezidence – areál pěti objektů Filozofické fakulty na ulici Křížkovského 10 až 14, spolu se sousední budovou rektorátu, budovou informačního centra a dalšími zařízeními univerzity – jedinečným komplexem univerzity městského typu. Areál pochází ve svém jádru z 15. století, přičemž byl přiložen k hradbě, která vznikla již ve století třináctém. Převážně během období renesance pak získal svou nynější podobu, ta byla dotvořena ještě v baroku a klasicismu. Zajímavostí, o které takřka nikdo neví, je bazén ve sklepních prostorách budovy č. 10, který byl v provozu ještě za druhé světové války. Ten se ovšem bohužel obnovovat nebude, ačkoliv by se bezesporu těšil nemalému zájmu. Z koncepčního hlediska trpí budovy především špatným komunikačním schématem. V rámci rekonstrukce se tak dočkají zřízení bezbariérového přístupu, budova č. 14 rovněž rampy pro vnitřní provoz, na Křížkovského 14 bude odstraněno stávající schodiště a bude nahrazeno novým, s přilehlým výtahem. Upravena bude i plocha nádvoří Filozofické fakulty, jemuž bude vévodit solitérní strom, osazený do ozdobné litinové mříže. Ovšem nevyhovující je převážně technický stav budov. A právě infrastruktury objektů se dotkne rekonstrukce nejvíce. Budou obnoveny veškeré rozvody sítí, bude posílena kapacita sociálních zařízení a v neposlední řadě také vzniknou nové učebny. Modernizace prostor přijde fakultu na 350 milionů korun a potrvá až do konce příštího roku. ~ RJ


Fotografie zachycující ošumělý telefon v místnosti pod studijním oddělením je důkazem, že i zdánlivě šedé prostředí univerzitních budov může pod povrchem nabídnout místa s osobitou atmosférou. Jediný přístup do této podzemní části představuje výtah, jelikož schodiště je zde zcela zavaleno. Díky aparátu, jedinému kontaktu se světem mimo zavalené prostory, je pak prostoru zaměstnanci přezdíváno „Matrix“.


REŠOVSKÉ VODOPÁDY tip na výlet


Ti z vás, kdo vyhledávají romantiku a přírodu, která se alespoň tváří jako divoká, můžou vyrazit na celodenní výlet k Rešovským vodopádům. Trip lze navíc obohatit o zastávku na nádherném Křížovém vrchu, na nějž vede z vesničky Ruda spektakulární cesta s dvanácti zastaveními pozdně barokní kalvárie. Rešovské vodopády, jedny z nejpůsobivějších na našem území, jsou tvořeny soutěskou vysokou až 25 metrů, mezi jejímiž skalami padá říčka Huntava až do desetimetrové hloubky. Po březích obrostlých bukovinou a kapradím vedou úzké lávky, z nichž otužilci sestupují do zurčícího potoka.


Pojedete-li autem, jeďte rovnou do Rešova. U parkoviště vás čeká jedna hospůdka, sto metrů od něj po cestě ještě jedna (ta lepší). Kilometrový sestup je poměrně prudký, ale jde jej bez problémů absolvovat i v sandálkách. Pak už vás čeká jen kousek pěšinky. Pokud zvolíte komplexnější a ekologičtější cestu, jeďte vlakem do Uničova a odtamtud pár kilometrů autobusem do vesnice Břevenec. Přes zmiňovaný Křížový vrch pak doputujete až k úpatí vodopádů.


Dalšími možnými výchozími body kromě Rešova a Břevence jsou Tvrdkov, Horní Město nebo Dlouhá Loučka. Spojení jednoduše naleznete třeba přes internet. Na výlet si vyhraďte půl dne až den, ale stojí to za to. ~ PB


Bez muže byla bych vajíčko bez spermie premiant bez prémie prérijní vlk bez prérie letopis bez Narnie to tě posílí bez co tě nezabije porno bez onanie je mi fajn bez smutno mi je utopenec bez utopie e bez háčku bez ě byla bych prostě úplně mimo sebe

a z té představy mě zebe ještě, že muž existuje ještě, že muž je bez váhání vždycky na svém místě tam v jeskyni mezi mnou a muži stále zeje propast prostata a táta a tedy ptám se: je páteř gumová? žaludek jako páternoster? u srdce patrona? otče můj, jenž ještě nejsi na nebesích, posvěť se příjmení tvé a prozatím i moje raději budu do smrti svobodná, než abych svůj mentální penis oženila s penisem, který se za mě možná ani nepostaví, až situace bude tak těsná, že to bude o prsa, až půjde o kejhák, až se mi někdo pokusí natrhnout prdel a nebude to zrovna on při romantickém milování. ~ Monika Serbusová


Aspekt

2 / 2013

Aspekt 2 2013  

Druhý Aspekt roku 2013 je poklonou uplynulému letnímu semestru a oslavou nadcházejícího léta, které pro všechny členy naší akademické obce b...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you