Full Moon #1 by k.y.e.o.

FULL MOON MUSIC MAGAZINE #01 | 2010

BOB DYLAN ALAN VEGA CARIBOU THIEVERY CORPORATION KMFDM BIG THRASH FOUR THE BOSS GODFLESH/JESU THE BLACK KEYS MIKE PATTON FRANK BLACK FUNKI PORCINI BONOWBO THE FALL FLYING LOTUS JAMIE LIDELL NOMEANSNO ATP BLACK HEART PROCESSION ROADBURN TRIBO ...

TRIBO TATTOO & PIERCING LIDICKÁ 8, PRAHA 5

TRIBO.CZ

JSME LIDI, CO SE PODÍLEJÍ NA DAMAGE DONE RECORDS A TWO SHOVELS EVENTS. VYRÁBÍME VINYL, CD, DVD, PLAKÁTY, LETÁKY A SAMOLEPKY. POKUD JE TO POTŘEBA, TAK MŮŽEME POMOCI S PŘÍPRAVOU MASTERU, GRAFIKY, DTP A DISTRIBUCÍ PO EVROPĚ. VÍCE INFO NA ADRESE:

WWW.XVINYLX.COM FULL MOON 01

001

Sázíte rádi? Já strašně. Naučila jsem se to, když

ﬁlmy, dopsala všechny eseje a články a doin-

jsem při vysoké pracovala jako ajťák. Nejkratší

stalovala všechny aplikace, což byla tehdy tak

směna byla dvanáctka, čtyřiadvacítka byl stan-

trochu moje práce, nebyla jsem ospalá a ještě

dard, a abychom s kolegy ušetřili čas, brávali

jsem – obecně v té době – měla peníze na roz-

jsme si běžně i šestatřicítky. Muzika mě tehdy

hazování, objevila jsem portál Gamebookers.

(začátkem roku 2003) moc nebrala, zato jsem

Páni, to byla paráda! (Se sázením jsem měla

v té době nakoukala spoustu ﬁlmů, dohrá-

čerstvou a dost pozitivní zkušenost, a to když

la hromadu erpégéček a stříleček, naučila se

nám Baník vyhrál v sezoně 2003/2004 ligu. To

v InDesignu a Photoshopu a html, napsala pár

byla taky paráda. S Baníkem jsem od té doby už

seminárek do školy, později i fůru článků do

podobně pozitivní zkušenost bohužel neměla.)

novin a časáků a na Freemusic, objevila 63 849

TEXT APX FOTO SOFII

002

032 kapel a vůbec to byly senzační časy. Mimo-

Na Gamebookers se dalo sázet na všechno

chodem ve stejné práci alias hokně (bylo to to-

možné. Sama nesportuju (asi proto, že jsem ze

tiž v Brně; jinak jsem ale z Vrbna) jsem napsala

sportovního gymnázia), sport nesleduju a ani

i obě své diplomky. Jedna byla dobrá (přesný

mu nijak zvlášť nerozumím, takže jsem si vybí-

název už si nepamatuju, ale byla to kompara-

rala samé „cool“ věci jako třeba golf, box nebo

tivní analýza městské a venkovské guerilly,

formuli. Oblíbila jsem si anglickou kriketovou

přesněji uvažování Carlose Marighelly v. tak-

ligu a za chvíli jsem měla přehled o všech tý-

tika Ernesta Guevary), a jedna byla blbá (to už

mech druhé divize County Championship.

bylo v tom pozdním, trochu divočejším obdo-

Zněly a určitě i vypadaly jako z Tolkiena. Gla-

bí; naivisticky jsem srovnávala českou tištěnou

morgan, Northamptonshire, Essex, Derbys-

a on-line hudební publicistiku a za výsledek

hire... Měla jsem to v malíku: sezóny, tabulky,

bych si zasloužila jestli ne rovnou vyrazit, což

body, výhry, prohry, remízy, soupisky, kdo je

se pravda skoro stalo, pak aspoň nafackovat).

pravák a kdo levák, zálohy, přestupy, všechno.

Jednou v noci, když jsem dokoukala všechny

Akorát jsem v životě neviděla jediný zápas. Ani FULL MOON 01

vlastně nevím, jak se to hraje. Představuju si to

odešla jsem z práce, z druhé (opravdické) práce,

2 od Leonarda Cohena, ale to spíš proto, že ji po

jako badminton s větším a těžším míčkem kří-

z univerzity, z Freemusiku a na sklonku roku

svém koncertu v Praze tuhle pustili Wolves in

žený s rugby na velkém zeleném – možná gol-

i z Brna. Vsadila jsem na Prahu, na Lidové no-

the Throne Room. Pak mi ještě psal Tom z New

fovém? – hřišti. Jó kriket, kolik let jsem strávila

viny, na muziku a na koncerty. A konečně jsem

Yorku, jestli nechci reportáž z hotelu Chelsea.

tímhle supr sportem!

se nechala potetovat.

Řekla jsem, že jasně!

Když jsem kolem roku 2005 naznala, že Baník

Když jsme jeli na prvního máje do Tábora na

už nikdy žádný titul nevyhraje (ale pořád bych

Dneska už moc nesázím, nejsou peníze ani

oslavy padesátých narozenin Chrise ze Sabot,

ho jednou chtěla vidět, jak poráží Barcelonu),

čas, ale na začátku května jsem udělala výjim-

kde hráli Victims Family a Nomeansno (kdo-

a protože jsem začala chápat rozdíl mezi čes-

ku. Bylo těsně před uzávěrkou tohoto prvního

pak asi bude hrát na padesátinách nám?), říkal

kou a anglickou fotbalovou ligou, stal se ze mě

čísla, Řepka zrovna skóroval za Baník a když

mi Dale Nixon, jestli jsem slyšela, že někdo „vy-

fanoušek Arsenalu. Henry, dnes shodou okol-

jsem otevřela stránky Premier League, zatmě-

psal“ sázky na to, kolikpak že vyjde čísel naše-

ností v Barceloně, tak to nevím, jak by Baník

lo se mi před očima. Tottenham čtvrtý!!??? CO

ho časáku. Smála jsem se. Je fakt, že za náma

zvládl, byl nejlepším útočníkem na světě, po-

JE TO ZA KOCOURKOV?? Jak je to možné?!

zatím nestojí žádný Abramovič a v té době jsem

slední titul získali bez jediné porážky a taky mi

Jinak bylo všechno na svém místě. Ligu vy-

ani já sama neznala deﬁnitivní soupisku, ale

to poradil Hornby. Zároveň jsem se ale naučila,

hraje Chelsea, doráží Manchester, Liverpool

pardon? Copak jsme nějaký Tottenham? Jsem

že kdykoliv jsem potřebovala vyhrát peníze,

kdesi na sestupu bůhvíkam, Arsenal třetí. A na

snad já nějaký Řepka? No proto.

musela jsem vsadit na Federera, protože ten

záda jim funí Spurs. No nazdar! Škandál. Vsa-

vyhrával furt pryč, případně na Lakers nebo

dila jsem na výhru Arsenalu nad Fulhamem

na New Jersey ve Východní konferenci. Všech-

(skórovali jsme 4:0), na to, že titul teda vyhraje

ny prachy, které jsem vydělala na basketu a na

Chelsea, byť bylo jasné, že tenhle kurz mi žád-

tenise, se pak utopily v anglické lize. Tu totiž

né velké peníze nepřinese, a napsala jsem mali-

v té době vyhrávala jenom Chelsea.

lilinko předčasné blahopřání jejich největšímu

V roce 2007 se stala spousta nečekaných věcí:

fandovi Radimu Maradovi, vedoucímu katedry

ligu vyhrál Manchester United (a i já jsem si

sociologie FSS MU. Týden nato rozkopali Wi-

konečně pořídila titul), po sedmi letech jsem

gan 8:0. Takovému klubu bych chtěla fandit!

byla zase singl, mojí nejoblíbenější kapelou

Vyhraje ligu, a ještě si u toho hvízdá. Skoro celý

a zároveň referenčním rámcem se stali Shellac,

týden jsem pak poslouchala Chelsea Hotel no.

FULL MOON MUSIC MAGAZINE #01 | 28. KVĚTEN 2010 FULLMOONMAGAZINE.CZ

EDITORIAL TADY MIKE PATTON 004 PATTON/KAADA 014 IPECAC 016 BOB DYLAN 018 ALAN VEGA 022 CARIBOU 025 THIEVERY CORPORATION 026 KMFDM 028 BAOBAB ORCHESTRA 030 BIG FOUR 038 GODFLESH/JESU 044 PTT VS SXSW V USA 053 THE BLACK KEYS 064 FRANK BLACK 063 THE BOSS 068 FULL MOON 01

GASLIGHT ANTHEM 070 WARP VS NINJA TUNE 072 THE FALL 075 PLEASE THE TREES 076 CLEVER/SMART 078 NOMEANSNO 081 BLACK HEART PROCESSION 084 ATP FESTIVAL 088 ROADBURN 091 KOMIKSY 099 CHILDHOOD HEROES 101 BACKSTAGE: KOČKA 105 BACKSTAGE: DE_FACTO 106 BACKSTAGE: IVAN 107 BACKSTAGE: BURIAN 109 BACKSTAGE: WALFISCH 111

Zajímalo by mě, jaký je teď kurz. Že bych si taky vsadila. CREW: MARTIN KOZUMPLÍK ROADIE JANA KAČUROVÁ ŠÉFREDAKTOR JITKA HEJLKOVÁ PRODUKCE MICHAL PAŘÍZEK MARKETING HONZA TOMÁŠ INZERCE CARTON CLAN DESIGN VOJTĚCH RYLICH, MAXIM HOROVIC, JARDA PETŘÍK, SERGIO COSTA, VÁCLAV HAVELKA, JIŘÍ IMLAUF, PAUL WALLFISCH, JAKUB MIKOLAJSKÝ, ŠTĚPÁN ADÁMEK, KRYŠTOF HAVLICE, KAREL KOČKA, PETR ČÁSLAVSKÝ, AL BURIAN, TOMÁŠ KEJMAR, PAVEL KLUSÁK, ONDŘEJ TUČEK, JAKUB KREČ, TOMÁŠ MLÁDEK, ISTVÁN SUTRHÁZYI, EVA BALAŠTÍKOVÁ, JIŘÍ ZEMAN, LENKA ŠPRYSLOVÁ, TOMÁŠ KOMÁREK, PAVEL ZELINKA, KEITH MOON PŘEDPLATNÉ/DISTRIBUCE: FULLMOONMAGAZINE.CZ INFO@FULLMOONMAGAZINE.CZ VYDAVATEL: KYEO SHOWS S.R.O. IČ: 28350995, VEVEŘÍ 3163/111, 61600 BRNO REDAKCE: JANA KAČUROVÁ / KYEO PODOLSKÉ NÁBŘEŽÍ 817/30, 14700 PRAHA 4 – PODOLÍ +420.777.158.292, INFO@KYEO.NET TISK: TISKÁRNA TINA, OLOMOUC ISSN 1804-3208, MK ČR E 19463 LICENSED UNDER: CREATIVE COMMONS BY-NC-ND creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/deed.cs

003

004

FULL MOON 01

STNĚ K Ý PRINCIPÁL SKVO IC AT SM RI A H C Y. A ŠTĚSTĚN PNOSTÍ VŠECHNO O H C S A ÍM DÍTĚ VRTK AVÉHO V ST N Í EGR. MULTILINGVN I GENIALITOU, ŠÍLE N EZ BE M SE CÍ JÍ Ý N CU D N ŽÁ , LA BA RMER ERAKTIVNÍ PERFO ROJE ROCKOVÉ ST Á N Y N H EC VŠ E TOHLE PRODAT. HYP N D HRAVÉ LISTA , KTERÝ ZVLÁ VOK ÁLNÍ NADÁNÍ. É MULTIINSTRUMENTA SV O PR JE OZENÉ ŠÍ ĚJ UZNÁVAN CK ÝMI ŽÁNRY, PŘIR RI TO IS I H I SESTAV Y, ALE NEJ ÝM SN A Í I MOŽNÝMI SOUČ MANÝROU, NIC NEN Í RN PE O PŘECHÁZENÍ VŠEM S Í N PĚ Ú METALOVÉHO EC, V YDAVATEL , ER H T, EN C U D O PR PROPOJENÍ DEATH Ř, , SKLADATEL , TEXTA EBOU FASCINOVAT TŘ PO U O N ST TO NEMOŽNÉ. ZPĚVÁK BY S CUJÍCÍ KREATURA EFISTO. PODIVNÁ A UCHVA LN LITE É, FAUST I M YS M T VA ČO A R EK I ŠOKOVAT, PŘ

TEXT MAXIM HOROVIC FOTO IPECAC

Michael Allan Patton (*1968) se narodil v rodi-

Jenže roku 1998 Faith No More končí a o rok

zrálejší. Schází vtipné názvy tracků jako Porno

ně družičky a praktikujícího vymítače ďábla

později natáčejí poslední album i Mr. Bungle,

Holocaust, Guinea Pig nebo Red Mouth, Black

a byl veden k bigotní lásce, kruté disciplíně

uloženi k ledu. A v době, kdy je většina rocko-

Orgasm, zato Patton přichází se svou velkou

a uměnovědám... Dost legrace. To, co ještě

vých šamstrů za zenitem, vnitřně vyčerpaná

láskou – italštinou. Východiska jsou podobná:

v jeho teenagerském věku mohlo vypadat jako

nebo drogou rozložená, Patton se rozjíždí. Ješ-

hlukové úlomky, jazzová vykloubení, ztráty

adolescentní výkřik nespokojeného individua

tě v dobách největší slávy mateřských kapel

návaznosti a civilní zvuky, ovšem vše je slože-

– založení studentského mužstva Mr. Bungle

začíná spolupracovat s avantgardním labelem

no do větších a raﬁnovanějších celků, jež jsou

– se po několika demáčích začalo jevit jako

Johna Zorna, Tzadik. Tam vycházejí jeho sólo-

podřízené jakési hrůzné atmosféře. Jako něko-

smysluplná alternativa, která oslovila i o po-

vá alba Adult Themes for Voice (1996) a Pranzo

likrát přehraná videokazeta. Na mysl se dere

znání známější skupinu, hledající nového zpě-

Oltranzista (1997). Vypadá to, že i rocková hvěz-

slovo snuﬀ. A do mozku strach. Patton pracu-

váka. V roce 1989 se Patton připojuje k Faith

da typu Pattona musí mít své ujeté hobby.

je s mnoha ne-hudebními nástroji (cizokrajné

No More, což Mr. Bungle pomáhá k nahrávací

Čtyřicet pět převážně krátkých, noisově ka-

strunky i tikot hodin), do kompaktních úseků

smlouvě s Warner Bros.

kofonických etud mohlo zaujmout lesní ticho,

spojuje jazzové metličky i dílenský hluk, sym-

Po angažmá ve Faith No More je zřejmé, jak

noční zvěř a elévy psychiatrie. Nedá se říct,

fonie pro bytového multinástrojaře. Čarodějná

Patton získává hlasovou jistotu, dokáže odlišit

že by jen zkoumal hlasová zákoutí, protože to

matérie na pomezí zvukových sběrů, ambien-

jednotlivé odstíny a hlavně chápat souvislosti

dělal s Mr. Bungle v jednom kuse. A zatímco

tu, jazzu a abstraktní elektroniky vytváří po-

rozsahu a obsahu muziky. Tady staví vokální

Adult Themes for Voice předkládá spíš expe-

divný ﬁlmový soundtrack, zvuková stopa bez

mostní oblouk, co trhá kalhotky a svítí až do

rimentální útržky na hranici recese a noisové-

dialogů.

nebe, v Mr. Bungle pak tu kreativní tasemnici

ho šklebu s notnou dávkou pseudo-civilismu

roluje všemi směry a ohledává možná omeze-

(koupelnová estetika, efektorové hříčky i křik

Dalším logickým pokračováním této linie

ní. Žádná nejsou.

racků), Pranzo Oltranzista je semknutější, vy-

(k níž patří i projekt Fantômas) jsou samy

FULL MOON 01

005

soundtracky. Můžeme se zmínit o Pattonově

More, ve kterém Patton parafrázuje dějovou

kých tracků naštěstí nekopíruje vyjeté tempo

herní zálibě, z níž pramení jeho časté účinko-

linku kultovního Vertiga.

game-thrilleru, kde rytmus uhání v tempu

vání na nových gamesách (Darkness, Portal,

Regulérní soundtracky zatím dělal ke dvěma

nastřeleného srdce, nicméně je to přepestrá

Left 4 Dead, Bionic Commando), kde se jeho

ﬁlmům a v obou případech jde o jiný druh

mozaika stylová i zvuková, warpovsky pokrou-

podíl nejčastěji označuje jako „infected voi-

práce než v bizarre metal formaci Fantômas.

cená elektronika, svižné punkové vypalovačky,

ce“; podobným počinem je „creature vocals“

V případě černobílé krátkometrážní nezávislé

salsa, klasická orchestrální theme movie, kte-

v hollywoodském post-apokalyptickém ﬁlmu

tragikomedie A Perfect Place (2008) jde o cit-

rou v botě tlačí nesourodé ruchy, electro-ky-

I Am Legend (2007), v opuštěné megapolis sto-

livý, až staromilský přístup k ﬁlmové hudbě,

tarové výplachy někde mezi Reznorem a Jour-

jí úděsné hlasy neznámé zvěře proti drsnému

tedy na Pattonovy poměry. Krásné Morrico-

gensenem i kvapná grindová sekaná. Srovnání

čahounovi (W. Smith). Pattonova ﬁ lmová fas-

neho ozvěny střídá twist hit, atmosféru naruší

s Fantômas ale není na místě, protože ti jsou

cinace sahá dále, už v roce 1993 dává dohroma-

pravidelně laděné rádio a je tu i píseň pouštěná

daleko neurvalejší a se stylovými zvraty pracu-

dy krátkometrážní snímek Video Macumba,

jako by přes stěnu, která evokuje Tiomkinovu

jí uvnitř skladeb.

který předvádí novodobé rituály s důrazem na

kolotáčářskou seanci k Hitchockovu Strangers

sex (zraňované genitálie), mediální věrouku

on a Train. Ale jinak je to pestrá směs zahrnu-

(televizní pastorace), skatologii a další násilné

jící batucadu i religiózní varhany. K potrhlosti

a brutální fenomény (cenzurovaný klip Travol-

přispívá patetický song zpívaný v italštině, ale

ta od Mr. Bungle). V roce 2005 dokonce vystři-

soundtrack drží pohromadě postupně variova-

hl titulní dvojroli v hitchcockovském thrilleru

ným ústředním tématem.

Firecracker a není od věci připomenout pa-

To se už nedá říct o Crank: High Voltage (2009)

rodický klip Last Cup of Sorrow od Faith No

aneb Jaký ﬁlm, taková hudba. Dvaatřicet krát-

Od té doby hudba funguje v mezích: Fantômas kontra fucking yard aneb Kladivo klitorisu je opatrná metafora.

MIKE PATTON: MONDO CANE, IPECAC 2010, 11 SKLADEB, 36:56, TEXT MAXIM HOROVIC

„Buongiorno! Dubbed Mondo Cane, Mike Patton

Jiří Zmožek nemá svůj myspace proﬁ l, živá

Moniky Absolutelly. Drupiho učedník Valenti-

performed live arrangements and interpretations of

akvavíva?

no Negri sice hájí pozice songem Deliri e Follie

Italian pop songs from the golden era of the 1950s and

Italské popové písně z páté a šesté dekády mi-

a může tak vystřihnout jasnou souvislost s al-

1960s for voice, ensemble, small chorus, and orches-

nulého století. Že se pomátl napadlo všechny

bem Delìrium Còrdia, ale je to jen zdánlivé,

tra.“ Kdyby si tohle dal Mike Patton na web ve

hned při první zprávě o ukončení Faith No

Valentino je bílý jako sluneční brýle a kňučí.

zlaté éře Faith No More, nejednomu fanouško-

More. Podruhé to bylo, když nenaplnil očeká-

Jenže Patton cítí patos na milimetr přesně a ví,

vi by maně vytanulo na mysli číslo záchranky.

vání dělat muziku podobnou „fejtům“. A tak je

jak ho narušit nebo úplně shodit. Pompéz-

Jenže od té doby několikrát zapršelo a po všech

to s každým releasem, milovníci táhlých rocko-

ní orchestrální aranže a vokál klenutější než

těch jeho simultánně onanistických eskapádách

vých balad a crossoverových výpadů už dávno

Golden Gate mu nebrání použít výhrůžnou až

hraničících s genialitou tak graciézní, že krev

přestali sledovat tu zběsilou sbírku roztodiv-

gestapáckou invektivu (líbivě excentrická Urlo

tuhne a pomalu se přesypává do genitálií, po

ných kapel, stejně jako přestali počítat jeho ko-

negro) nebo v Itálii oblíbenou, lahodně chrči-

všech stylových manévrech je tu s novou deskou

laborace a spolupodíly na deskách spřízněných

vou manýru (vícepolohová 20 KM Al Giorno).

a nám nezbývá než se neptat a rovnou si odpově-

umělců. Takže kde se vzala jeho italská záliba?

dět: milenky kuchá zaživa.

Kromě toho, že Patton mluví plynně italsky

Když už jsme u těch souvislostí, kde myslíte,

Pro ty, co ho stopují, nic překvapivého, s ital-

(stejně jako několika dalšími jazyky), je ženatý

že tenhle materiál Patton prezentoval? Jistě,

ským popem si pohrává už posledních pár let

s Titi Zuccatosta (žijí odděleně) a střídavě by-

v „domovské“ Itálii, přičemž neměl nejmenší

a kdyby se držel zpátky – jenže Mike Buongi-

dlí v Americe a v Bologni – srdeční záležitost.

problém vyměnit haly a stadióny za divadelní

orno Patton si tuhle libůstku užívá i koncert-

A protože v tomhle časopise se nemluví spros-

svatostánky – miluji Teatro Comunale di Mo-

ně. Podívejte se na ty fotograﬁe, oblečený jako

tě, citujme: „If you like orchestral music and have

dena (2007). O rok později ho až čtyřicetičlen-

lázeňský bonviván, jistě že je tělem i duší tali-

a heart in your fucking chest, you will like this re-

ný orchestr včetně malého sboru doprovázel

ján, úhledně sexyplný jako ﬁ lmová stár třicá-

cord,“ říká mistr. A je to tak, Mondo Cane je na-

do Švédska, Finska a Holandska, několik oje-

tých let, dokonale šité bílé sako se zaoblenými

vzdory všem hudebním věroukám a vyznáním

dinělých vystoupení, nejlepšího pomálu. Pro-

hranami a nenucenými vycpávkami, kavalír-

návyková záležitost. Ono taky je pop a pop, ne

ti cizelovanému, pestrému i sevřenému albu

ské knoﬂ íčky a manžety široké jako partitura

náhodou si vybral určité období, ne náhodou

se živá provedení skládají z více než dvojná-

lodní sirény, košile s elegantním proužkem,

jsou tu písně z dílny ﬁlmových skladatelů.

sobného počtu skladeb, celovečerní program

dovážím čaj i kávu, černá kravata a vlasy sčís-

Jistě, Patton se nebojí létat po oktávách, šlape

čítá minimálně osmdesátiminutový program.

nuté margarínem, svedu cokoliv, jsem dejvid

mráčky našich snů a Drupi je vedle něj přízem-

A na facebooku pod nickem Mike Patton‘s

kopfrkingl a prodám i brizolit. Věděli jste, že

ní blůzmen, házející svůj zlatý hrách na zeď

Mondo Cane si můžete stáhnout celý amste-

006

FULL MOON 01

byla předsunuta předehra v podobě jakési toreadorské etudy, ověnčené trubkovým partem. Z poklidné, melodramaticky stereotypní a poněkud kýčovité skladby, jíž nepřidalo někdejší podání Luigi Tenca, se stává cvrlikavá pompa bez dalšího plánu. Jenže vše je zdánlivé a po sladkobolném doufání rozčísne náladu zběsilé podání Urlo Negro, dramaturgická finesa. Jestliže mě u poslechu desky napadají věci a místy cítím takřka neznatelné chvění a ohromnou muzikálnost na trase Kabaret – Badalamenti, finále alba je už na dosah Dalmácie, výletní lodě proudí oběma směry a umělý kanál je součást přírody. Ti Offro da Bere (sladký italský pop se surfující kytarou a dunivými nástupy) i Senza Fine (sestry Cassidyovy plus šedesátiletý Patton, dirty fuck) už neznamenají žádné provokativní ústřely, vodní hladina je klidná jako stáří v domově smrti, kde se vypráví zkazky o modrém Dunaji, zkáze Titaniku, vodní hladina je klidná a sluneční pablesky pidlikají, mys hrůzy je daleko a patetického unisona je dost pro všechny, tanec který nekončí, věčný happy end prolhaného Mefista. Dokumentární film Mondo Cane, který inspiroval název Pattonova staronového dobrodružrodamský záznam, hoj ty štědrý pane, ty ta-

lil jako bílý kapesníček, s jídlem roste chuť, až se-

ství, sleduje kulturní zvláštnosti různých koutů

jemný svátku.

žeru kachnu v letu, podejte mi vlhčený ubrousek

světa a zhusta se zaměřuje na šokantní nebo ex-

Pattonovy předělávky jsou poměrně pietní

tak lehký, aby se nezachvěla dívčí ňadra, natož

centrické výjevy, což bylo příznačné pro celou

a jejich síla je spíš v nasazení a orchestraci, než

chloupky broskví. Patton je stejně vysoko jako

větev podobných cestovatelských dokumentů

v divokém rozstřelu původního materiálu. Ot-

v originále Fred Bongusto, jenže běloskvoucí

v šesté dekádě minulého století. Jestli se potom

vírák Il Cielo in una stanza je v originálním po-

ﬂoutek si to vychutnává o poznání více a ví, že

Patton zaměří na maďarské lidovky nebo na af-

dání zpěvačky Miny víc jak o minutu kratší, ale

falzetu sluší vibráto, jako žena sedím neobratně.

rickou rituální hudbu, není jasné. Ale že Ipecac

Patton přidává pouze dramatickou předehru

Při srovnávání všech skladeb s původním poje-

chystá vydání nejlepších momentů z koncertů

(ruchy, elektronika, imitace bouřky, sbor), na-

tím zjistíte, že Pattona odlišuje míra zaujetí, po-

Mondo Cane v Itálii a Holandsku na DVD, to

vozuje atmosféru. I další změny jsou spíš kos-

nor tak nehraný, že je s podivem, jak blízko umí

se už ví. Stejně jako to, že Mike Patton je asi

metické, tu bustrovanější kytara, tam divočejší

stát parodii i kýči a stejně si nezadá.

nejzajímavější, nejvšestrannější a nejméně od-

dechy, onde vícehlas. Ale když si poslechnete

Není náhodou, že jako ﬁlmový milovník sáhl mi-

hadnutelný zjev, který se volně pohybuje mezi

předlohy, oceníte Pattonův rozměr: jako by se

mojiné po hitu Ennio Morriconeho. S estetikou

popem a avantgardním podhoubím hudby.

roztáhl do všech koutků, roztekl do všech štěr-

ﬁlmové hudby pracuje už od dob superkapely

bin a zároveň snadno našel adekvátní váhu

Fantômas a Morricone není jediný ﬁlmový skla-

hlasu, aniž by songy deﬂoroval nebo zpitvořil.

datel zastoupený na Mondo Cane. Deep Down je

Jistě, když může, tak přitlačí a nasadí groteskní

jedno z nejlepších čísel programu, úchvatný hit

výraz, exprese je jeho doména, je to dramatic-

napěchovaný rajským retro odérem. Patton se

ký umělec s citem pro divadelní gesto, ale neže-

tu předvádí v celé kráse, belcanto střídá dušená

ne se za operní manýrou, umí strašlivě zašep-

polodeklamace, po lžičkách odměřuje vokální

tat, stejně jako ví, kdy nechat vyznít ansámbl za

intenzitu, zvrhle i staromilsky se vyžívá v každé

sebou. Instrumentace je propracovanější, hledí

slabice, skvěle doplňovaný koketním sborem.

si detailů a orchestr zkušeně vyčkává svých ná-

Proti protivně uječené a podivně frázované verzi

stupů a každým tónem zpívá: Ó NÁŠ PÁN.

Christy je Pattonova variace skutečným master-

Další z vrcholů nahrávky, pohoří Kozjak a Mosor

piecem, někdy si věci najdou své protějšky až po

chrání město ze severu. Ore d‘Amore je tak fa-

letech, personal jesus.

mózní, že interpret se uprostřed skladby schová

Důraznou aranžérskou péči si vysloužil další

do efektu a vokál upozadí, aby ho vzápětí rozba-

Morriconeho song Quello Che Conta, když mu

K čemu lampu, která je alergická na prozíravost oprátek?, říká zapadlý obrozenec a sedí to i na Mikea Mondo Pattona. Houštím a tmou, temnou houštinou.

FULL MOON 01

007

S MIKEM PATTONEM JE LEGRACE, JENOM KDYŽ SI VYMÝŠLÍ A MELE BLBOSTI. S NOVÝM PROJEKTEM MONDO CANE MĚL HRÁT I V PRAZE, ALE POŘADATELE VYDĚSIL A VE FINÁLE ZŘEJMĚ I ODRADIL TÍM, ŽE KROMĚ SVÉ OBVYKLÉ, NADSTANDARDNÍ GÁŽE POTŘEBOVAL MÍT K DISPOZICI CELÝ ORCHESTR. NEJLÉPE FILHARMONII. SEŽERU MÁMU, SEŽERU TÁTU. A TEBE TAKY SEŽERU! KDYŽ JSEM SE PTALA, JESTLI BY NECHTĚL ZKUSIT PERFORMOVAT V KOMORNÍM PROSTŘEDÍ S NĚJAKÝM KVARTETEM, ZAŘVAL: „JEŽIŠ VÝZVA!!! JDU DO TOHO HNED!“ TAK U NÁS PŘECE JEN ASI BUDE HRÁT. TEXT APX FOTO IPECAC

008

FULL MOON 01

Když poslouchám Mondo Cane, myslím na

a stejných podnětů nudí. Nejsem jiný. A taky...

pocit zodpovědnosti nechal prostupovat

to, jak nejkrásnější hvězdy hoří ve Splitu

všech těch milion projektů, jejichž jsem

jeho tvorbou. Nesmysl. Já prostě následuju

nad mořem a napadá mě, jestli má rokenrol

součástí, nemají nic společného. Paradoxně

svoje smysly a instinkty.

vůbec nějakou budoucnost. Ve tvém světě.

nemají nic společného skrze mě. Vážně.

Rokenrol? Jestli má budoucnost??

Co je motorem tvojí práce? Je něco, co jsi ještě nezkusil? Sny a lidi

Zoufalství? Nuda? Hlad?

No. Zpívá o tom jedna kapela. „Random

v nich?

lost souls have asked me, what`s the future

Léta se snažím vystopovat Franka Sinatru.

Achjo.

of rock‘n‘roll? I say, I don‘t know, does it

Léta! Strašně bych s ním chtěl natočit desku...

Nemám nikdy žádné cíle ani očekávání. Dělám si ty svoje věci na tom svojem písečku a nesta-

matter?“ Není mrtvej?

rám se. Jasně, je zřejmé, že doufám, že si lidi –

Ne, není. Opakuj: Strašně bych s ním chtěl

že si hodně lidí – koupí moji desku nebo desky,

Haha.

natočit desku. Mám telefonní číslo na jeho

kterým věřím, ale upřímně... Proč se zatěžovat

Je to těžká otázka. Hrozně těžká. Přetěžká. My-

manažera, ale kdykoliv zavolám, zavěsí. Ale to

očekáváním, které vede ke zklamání? Chci si

slím, že rocková muzika obecně je v současné

mě nezastaví. Protože já, já jsem tady rocková

užívat to, co dělám. Chci se tím bavit. Bavit, ne

době v příšerném stavu. Je to taky důvod, proč

hvězda, mladá dámo. Nedám si pokoj. Jsem

stresovat. Bavit, ne nudit. Bavit. Jasný?

tolik fanoušků a vůbec všichni chtějí, aby se

hvězda a nikdo mi nikdy neřekl ne!

Aha. Tahle budoucnost. Nevím, není to jedno?

daly dohromady jejich oblíbené kapely, nebo

Jasný. Proč jsi pro Ipecac nevymyslel po-

proč tak urputně stojí o to, aby hrály a hrály

Nelži.

dobnou revoluční strategii, jako pro svoje

dál a nikdy se nerozpadly. Je to jednoduché,

V ŽIVOTĚ MĚ NIKDO NEODMÍTL!!! Nene!

hudební projekty, kapely a nápady?

neexistuje žádná příliš silná nová generace

Je fakt, že mi nikdo nerozumí. Nikdo na

Revoluci? A jak bych to asi udělal, ty chytrá?

rockových kapel. Ale přijde, to se neboj.

tomhle světě, ani moje vlastní máma nechápe,

Co navrhuješ? Hele, co abys tomu začala

co dělám. Ale naštěstí pro mě, tenhle svět je

sama šéfovat, týhle revoluci? To by mohla bejt

Sám jsi to, o čem mluvíš, tedy reunion

plný prodejných sráčů, takže to jediné, co je

sranda. Dělám jen obyčejný věci, pomoz mi

Faith No More, podstoupil. Nebylo to třeba

třeba udělat, je zamávat prachama před něčím

pochopit ty bláznivý, ty revoluční. Já vydávám

i proto, abys vytvořil nějaký protipól k těm

obličejem a všichni se mnou chtějí hned pra-

cédéčka. Vždycky se mi třeba líbily hezké

šílenostem, na kterých se taky podílíš nebo

covat. Na čemkoliv a ještě rádi.

obaly, je to stejně důležité jako ta muzika na nosiči. To jsem si myslel odjakživa a teď, když

je celé vymýšlíš? Faith No More mají – ne

mám vydavatelství, můžu si to pěkně diktovat.

dokonale, ale optikou jiných tvých kapel

Jaktože to nefunguje na Sinatru.

a projektů – velmi konzervativní zvuk. Byl

Nevím. Nicméně... já jsem v tomhle úpl-

to pro tebe „návrat ke kořenům“ a něco, co

ně stejný jako každý jiný. Jako každý jiný

A proč teda nevydáváš vinyly??

vybalancovalo tvoji tvorbu?

prodejný sráč. Kdyby mi Axl Rose nabídnul

(...)

Prošlo to, stejně jako všechno, co dělám, vel-

řekněme milion dolarů, kokain a spoustu

mi přirozeným procesem. Neplánoval jsem

ženských, natočil bych s ním cokoliv, třeba

Michale!!!

udělat reunion Faith No More a byly doby,

desku ukolébavek. Nevím, jestli mě Sinatra

Pojďme se bavit o něčem jiném.

kdy jsem si společné turné skutečně nedoká-

odmítá z nějakého konkrétního důvodu, nebo

zal ani představit, natož jej realizovat. Mondo

jen dělá zagorku.

Cane jsem ale plánoval dlouhá léta. Bude to

Dobře. Proč si Amerika nezasloužila ani jeden koncert v rámci prvního reunion turné

znít otřepaně a pravděpodobně bych to mohl

Asi dělá zagorku. Nemáš někdy pocit, že to,

Faith No More? Chtěl ses Spojeným státům

mít v životopise, ale vždycky mě bavilo dělat

co děláš je zbytečné a úplně nanic?

pomstít? Za co?

věci jinak.

Jako s tím Sinatrou? Asi jo. Pořád plýtvám ča-

Náhodou tam teď hrajeme tři koncerty. Chari-

sem. Říkal jsem to: nikdo mi nerozumí a nikdo

ta. Pravda ale je, že Státy mě nesnáší. To Evropa

Napíšu to do titulku, tohle se o tobě neví.

mě ani nemá rád a už vůbec nikdo nemá rád,

je v mém srdci. Nemohl bych se k tobě na chvíli

Ha! Je unavující a nudné hrát pořád ty stejné

co dělám. Takže ano, otázka je nasnadě, proč

přestěhovat? Můžem spolu pořádat revoluce.

písničky a stejný druh muziky pořád dokola

mrhám svým časem?

A lásku! Nebo můžu jenom sledovat ty tvoje revoluce. Jinak budu hrát koncerty Mondo Cane

a dokola a dokola, dokud vám to nevymyje mozek. Neříkám, že to tak má každý. Já ale

Přesně.

v Evropě v červenci a možná na podzim. Vážím

hrozně. Pracovat s orchestrem byla nová

Jasně. A teď vážně: je mi to jedno. Je mi

si tvého porozumění a tvé podpory!

výzva. Nazpívat desku v italštině byla nová

úplně jedno, co si lidi myslí, takže jsem,

výzva. Zpívat písničky, které miluju, a které

myslím, ještě nezažil pocit, že bych dělal

Nechci s tebou dělat žádné revoluce.

napsal někdo jiný, byla nová výzva. Výzva

něco do ztracena, zbytečně nebo házel ně-

výzva výzva, výzva kam se podíváš. Taky si

jaké perly sviním. Nestarám se o to, co tzv.

myslím, že většinu lidí baví objevovat nové

řeknou lidi. Možná je to druh arogance, ale

věci a většina lidí se u stále se opakujících

není možné, abych tuhle obavu nebo nějaký

Jseš stejná jako Sinatra!

FULL MOON 01

009

TEXT MAXIM HOROVIC FOTO IPECAC

MR. BUNGLE: NERVÓZA

je pokřivený blues, uječený punk s poeovským

nách květnaté bolesti, all these years I‘ve been

Když začali Mr. Bungle coby středoškolská

textem, doorsovskými narážkami, surf rockem

your ashtray.

zábava bušit do nástrojů, bylo Pattonovi se-

a chaotickým hardcore. Volně se vlévá do ná-

dmnáct. Juvenilní radovánky zapsali do čtyř

sledující Desert Search for Techno Allah, která

FAITH NO MORE: SLÁVA

roztodivných demo nahrávek. V nich si vy-

zas pojí free jazz s technem a jakousi world mu-

Psát o Faith no More je jako vykládat porodní

budovali pověst rockových experimentátorů,

sic, celkový dojem frenetického raveu je více

bábě o kráse zrození. Jistě, lůno, dívám se dobře

instrumentálně mimořádně schopných, ale

než podmanivý, excuse me I‘m lost.

a hluboko, je tam měsíc nakrojený cizíma oči-

těžko uchopitelných. Volně se pohybovali mezi

Když se posadil nohama na zem, všude sedě-

ma a není náhodou, že prvním projevem němé

žánry a jestli se první demo odehrávalo v přís-

li dobromyslní muži a houpali kalašnikovy.

lásky je noise. Tím druhým jsou Faith no More.

ně death metalových a grindových intencích,

Na konečném albu California (1999) Patton

Z dnešního hlediska je jasné, že desetileté půso-

na dalším vystřihli devítiminutové ska Nico-

vyrukoval s nečekanou salvou: horečnatý gy-

bení v tomhle gigantu (1988-1998) bylo tak ako-

tina, které zní jako půlnoční setkání Jamese

psy-punk v roce, kdy Gogol Bordello vydávají

rát a že Pattonovi nestačily ani boční projekty,

Browna s Johnem Zornem. Inkoherence? My

první desku. Že na pop-rockovém albu zní

aby se ďábelský přetlak a podivná touha pokou-

ass is on ﬁre. Eponymní debut (1991), kterému

Patton jako Sinatra? Tohle má k pop-rocku da-

šet hranice dostaly ven. Možná je to rouhavé, ale

napomohlo Pattonovo angažmá ve Faith No

leko jako já k volební urně. A urna Mr. Bungle

poslechněte si řev ve Smaller And Smaller, až

More, je zvukově i skladatelsky vstřícnější. Ne

je větší než zlato kryjící národní švindl. Cali-

vyrostu budu menší a menší, až budu nejmenší

že by Mr. Bungle přestal znásilňovat jednotli-

fornia je stejně jako předchozí zářezy zběsilá

na světě.

vé styly, jen přechody mezi jazzem, metalem,

a ustavičně těkající, jen s tím rozdílem, že mís-

Kapela sama vznikla o sedm let dříve a vždyc-

funky a avantgardou nejsou tak hysterické. Je

to krutých špásů a extrémnějších poloh kom-

ky produkovala neotřelý mix alternativního

náhoda, že tak invenční kapela, jakou byli Mr.

binuje surf rock s latinou, balkánem, swingem

rocku, funku, jazzu i hiphopu a Introduce Your-

Bungle, nevyvolávala žádnou velkou reakci

a ﬁlmovou hudbou – a ono to dohromady živě

self (1987), ještě s Chuckem Mosleym na postu

v řadách tuzemské hudební kritiky?

kopuluje. Filmovou latinkou řečeno: Pane vy

zpěváka, je kvalitní, syrová funky crossove-

Disco Volante (1995) zdánlivě není tak pestré

jste vdova mixlá Crnou mačkou a belim mačo-

rová deska načichlá novou vlnou a Moslyeho

jako debut, přesto je ještě diverznější. Devíti-

rem. Douška na závěr: lahodná Pink Cigarette

zvláštně melancholickým feelingem. We Care

minutový vál Carry Stress in the Jaw kombinu-

je jeden z nejlepších (ﬁlmových) cajdáků v ději-

a Lot jako hymna (Red Hot Chili opisujou, pí

010

FULL MOON 01

čitelko) a Chinese Arithmetic coby living co-

působí jaksi nepatřičně, jak se vůbec mohla

ké dítě. Your menstruating heart it ain‘t blee-

lour a sedmdesátkový hiphop. „I tried so hard,

dostat na nahrávku? Vedle toho velmi dobré

din‘ enough for two.

so hard to believe you, but now I live only to de-

klády Kindergarten nebo Everything‘s Ruined,

ceive you.“

holdujeme popu, a komplexní, úchvatný Crack

FANTÔMAS: FILM

Pak přišel Patton, za dva týdny napsal texty

Hitler a zejména Be Agressive s holčičím refré-

Ano, název Fantômas je podle šedesátkového

k Real Thing a neskutečné ožilo. Epic se stal

nem a angažovaným textem, ejaculation – tri-

francouzského ﬁlmu. V případě první desky se

globálním hitem, mix uštěkaného rapu a me-

bulation.

chytli španělského překladu, takže debut téhle

tallicovského ploužáku, jakkoliv to nemám rád,

Stylová všežravost pohltila i následující King

supergroupe se jmenuje Fantômas (aka Ame-

miluju „It‘s alive, afraid, a lie, a sin/ It‘s magic, it‘s

for a Day... Fool for a Lifetime (1995), odrazi-

naza al Mundo) a vyšel v roce 1999. Kapela, která

tragic, it‘s a loss, it‘s a win“. Trochu přeceňovaná

lo se to na prodejnosti alba, svoji roli sehrálo

mění tváře a děsí svým chladným a krutým smí-

deska, ale kolekce nosových výšek, bublavé basy

i dočasné angažování kytaristy z Mr. Bungle

chem? Může být, neboť všechno, co je prázdné

a plošných kláves funguje, kytara řeže, nosím

(Trey Spruance). Ostrá, syrová a punková des-

a jednotvárné, je protivou Fantômase. Co na tuh-

rukavice a motýlka.

ka i dneska dokazuje, jak je nu metal trapně

le hru diváci? „K únosu skutečně dojde, ačkoli určit

Angel Dust? Jestliže u Real Thing asistoval

vyčichlý, zároveň tu najdeme jazz-corové nábě-

toho pravého profesora mezi třemi navlas stejnými je

Patton „pouze“ jako textař, tady už se podílel

hy, swingové pasáže i zvučné difúzní mathcore

pro komisaře Juvea úkol nelehký.“

v nemalé míře i skladatelsky. Je příznačné, že

(Cockoo for Caca). Na vrcholu nejníže.

Fantômas byl velkým příslibem: informace

pro mnohé jsou FNM navěky spojení s předě-

Blížil se konec a kdo si myslel, že FNM musí

o spojení s hráči ze Slayer (Dave Lombardo),

lávkami Easy (The Commodores) a ﬁlmovou

přijít s něčím otevřenějším širokému publiku,

Melvins (Buzz Osborne) a Mr. Bungle (Trevor

instrumentálkou Midnight Cowboy. Na jedné

nedočkal se, i když Album of the Year (1997)

Dunn) vypadala, jako by se ani neblížil konec

straně děsivá country-bluesová zkratka RV, na

má více hitů, jemně si pohrává s elektronikou

milénia, předznamenání. Komu stoupl tlak

druhé úžasně napsaná a nafrázovaná píseň

a Patton ukazuje svou vlídnější tvář. Útočnější

v očekávání, že se vylíhne stravitelnější mutace

Midlife Crisis: „You‘re perfect, yes, it‘s true/ but

a metalický zvuk představil i jejich nejlepší ba-

mezi FNM a Mr. Bungle, zažil armageddon, stej-

without me you‘re only you...“ Eklektické album si

ladu Helpless nebo funkovou řezanku Mouth

ně jako valná většina návštěvníků vystoupení

hravě poradilo s indiánskými nápěvy i chytla-

to Mouth, Pattonův vokál je delší než transsi-

Fantômas na Rock for People v létě 2001. I když:

vými refrény, uječená a noisová Malpractice

biřská magistrála. A tak nastoupil a odjel. Vel-

co se dalo čekat po prvním albu? Stadiónové

FULL MOON 01

011

chorály, fotbalový rock? Tuhle nahrávku si plně

očekávalo od nové Pattonovy party? Výsledek

bal mručivým nápěvem, na zemi leží Orﬀ, je to

vychutnají jen příznivci veškeré avantgardy,

jako průsečík všech zmíněných kapel? Ale jo,

mrtvej muž, ale stejně ho skalpujem. Chci ten

zcepenělí grindeři a možná zakuklení vyznavači

dokonce tam slyším i ty Battles, kteří vznikli

největší tomahawk.

ﬁlmových obskurit, pokud se léčí dlouho a ne-

později. Tři desky (eponym, Mit Gas a Anony-

Dubový ritus blízký Zion Train divočí do ohňo-

úspěšně.

mous), v Point And Click Patton jako Gahan.

vého tance (Sun Dance) a naopak Mescal Rite 2

Patton začal dělat soundtracky daleko dříve,

O Tomahawk se říká, že je to nejpřístupnější

plyne pomalu jako záhrobní řeka, country-dark

než vzal nedávnou nabídku k ﬁlmu A Perfect

muzika, kterou Patton dělal od dob Faith no

wave, War Song je ještě temnější a podlazeněj-

Place. Director‘s Cut (2001) se jednotlivými

More. Je to pravda, ale milovníci spermaticky

ší. A Red Fox? Tricky zkouší bodýčko Massive

částmi hlásí ke konkrétním ﬁlmům a do jisté

cukrkandlového crossoveru si na své nepři-

Attack, šlapou mu na krk hombre, Hank Willi-

míry je variuje. Takový přístup je nejjistější,

jdou. Jistě, jsou tu místa, kdy si říkáte: ty krá-

ams III. A Omaha Dance coby podzemní pan-

pokud vyberete dostatečně známé předlohy

vo, tak tohle bych od Denisona a Rutmanise

dán k Jacksonovu Earth. Indiánské inspirace

a necháte je přežít nebo aspoň občas vydech-

nečekal – ale jsou to jen záchvěvy pop-rocku.

jen někdy rozbije povědomí o muzikantských

nout. Děje se to, stejně jako jejich posouvání do

Třeba Captain Midnight: americké emo

kořenech rockerů, ale kdo se bojí no age a čínské

zcela jiných vod. Vtip může spočívat ve šklebu:

v drum‘n‘bassovém rytmu? Desastre Natural:

plastové metalurgie, může být klidný. Meskalo-

teď vezmeme jednu skladbu po druhé a každou

psychedelická balada ve španělštině? A tako-

vý trip má různá zákoutí.

uděláme v jiném stylu: Omen do grindu, Twin

vých momentů je hodně, v jednu chvíli už už

Peaks do gothic-industriálu. Nebojím. Patton

vyskočí zklamání z odhadnutelného vývoje

PEEPING TOM: SVĚTU

je daleko shovívavější a střídmější, než byste

a v další vteřině se otvírá černý vigvam a trpas-

I další projekt má hvězdné parametry, ale ten-

čekali, ovšem nikoliv na úkor vlastní invence

ličí uvaděč má ksicht přibitý do šklebu.

tokrát Patton postavil kapelu-nekapelu a vývoj songů probíhal skrze mejlové schránky, všech-

nebo odvahy o posun. Nejvíce utkví černé ukolébavky typu Rosemary‘s Baby nebo Night of

Charakteristika zůstává: stokrát více nápadů

ny hvězdy berou featuring, Patton složil i nahrál

the Hunter. Pattonovy variace jsou výraznější

v songu, než je obvyklé, kompoziční zvraty

vesměs všechny skladby. O co že to jde? Peeping

a barvitější – zatímco ty ﬁlmové jsou složené

a nečekané aranže. Ale už to není tolik pito-

Tom? Filmová obsese vzpomněla další klenot

jako hudební doprovod, ty jeho si ﬁlmy vytvá-

reskní a schválné jako v případě Mr. Bungle,

světové kinematograﬁe, stejnojmenný snímek

řejí samy. Jiné.

pořád se bavíte tvrdou rockovou muzikou, je-

z roku 1959 o psychopatickém vrahovi s kame-

I další dva releasy pokračují v nastoleném

jíhož se nedá dobrat konce. První dvě alba jsou

rou je přitažlivý tím, že diváka neidentiﬁkuje

a mění se jen v nuancích, převládá horrorová

punk i hardcore, noise rock i grunge, crossover

s obětí, ale s vrahem.

až halucinogenní nálada a formální hrátky:

i alternativní poprock (Foo Fighters jsou dů-

Pattonova one man show je takové urbi et orbi,

jednou tvoří celou desku jediný sevřený track

ležití asi jako podpis řiditelky na vysvědčení),

návrat k průmyslovému posluchači. Desku uvá-

s převládajícím gotickým dronem, podruhé

ale metalová území nechávají na pokoji. Stoner

děl slovy o tom, že v současnosti není možné po-

třicet zmítajících se songů ilustruje měsíční ka-

totem nahryznutý touhou The Mars Volty být

slouchat rádio – a toto je jeho představa dobrého

lendář. Jednou jsou v bukletu fotky Maxe Agui-

jako Battles, pěvecké sdružení moravských

popu. A pokud to znamená vkusně vyšejkrovat

lera-Hellwega, který fotí invazivní operace,

učitelů si objednalo poznávací zájezd za smr-

indie-hiphopové producenty, elektronické stá-

podruhé celá deska vyznívá jako soundtrack

tí Zambezi. Nedává to smysl. Každý si dělá co

lice plus vokální krasavice se špetkou nečeka-

k malůvkám japonského pop artisty Yoshito-

chce, ale jen Patton dělá všechno. Desert roc-

ného, naložit ranec dobrých melodií a stylové

mo Nary. A tak jedinou zaznamenáníhodnou

kem ojeté country? Ukážu ti, jak by mě nazpíval

různorodosti, je to pop jak vyšitý. Výborná ne-

úlitbou rockovému fanouškovi může být živé

Johnny Cash, než bych na něj seslal electronic

-bondovka s přísluhou Amona Tobina.

album The Fantômas/Melvins Big Band, na

storm, je minuta po dvanácté (Aktion F1-413).

němž jsou „big bandové“ verze obou reperto-

Polohu, kterou na Tomahawk oceňuju ze všech

KOLABORACE: DIVNÁ

árů. „Jistě někteří namítnou, že jsou tu slabší mís-

nejvíc, to je noise. Noisový cit pro jakoukoliv

Je láska má. Colaboraciones ve smyslu společné

ta nebo zbytečnější pasáže, ale v rámci rituálu je

část songu, buď ve tvaru pokrčené aranže, čas-

desky, to si Patton kupodivu dopřál jen v několi-

všechno v pořádku, tvar se neustále přelévá, aniž

to modulovaného zpěvu nebo v rámci celého

ka případech – a pokaždé z jiného kouta hudby.

by navrch získaly Pattonovy nervní výboje nebo

tracku. Taková Harlem Clown je skvělá dark

Je to Dan the Automator aka Nathaniel Merri-

hromující mašina riﬀ ů a bicích.“

ambientní záležitost, která má vývoj, gradaci,

weather, kdo stojí na začátku i na konci téhle

atmosféru i příběh. Elektronicko-noisová stopa

linie. Nejprve to byl Lovage, letos pro změnu

TOMAHAWK: NADĚJE

je větší než lodě čínského basketbalového obra,

chystají výstřel pod značkou Crudos. Hipho-

Jestliže se o Fantômas říká, že to je supersku-

neustále přítomná.

pový producent, který má v rukávu karty jako

pina, co pak souběžně makající formace To-

Při nahrávání Anonymous (2007) odchází

Dr. Octagon, Handsome Boy Modeling School,

mahawk? Superfuck? To zcela jistě, pro mnohé

Rutmanis, důvody neznámé, nasnadě: indi-

Gorillaz nebo Wanna Buy a Monkey?, to je silný

můžou být větším lákadlem persony typu Du-

ánská deska nabízí jen málo rockových pará-

kalibr, ale přece jen: co s ním?

ane Denison (ex-Jesus Lizard), Kevin Rutmanis

diček, stavební zvrácenost je ta tam, tohle je

Lovage – downtempový klenot. Nathan si do

(ex-Cows, Melvins) a John Stanier (ex-Helmet,

vrcholný world trip hop. Zničujících a úchvat-

studia posadil vedle Pattona zpěvačku Jennifer

Battles). Dokonce i koncept téhle kapely měl jít

ných momentů přehršel, třeba netušeně klidná

Charles (Elysian Fields) a v zadní lavici nachys-

blíže klasickému rocku, jenže kolikrát se tohle

a střídmá Pattonova poloha v kombinaci s tri-

tal samplérské hračky pro Kid Koalu. Music to

012

FULL MOON 01

Make Love to Your Old Lady By (2001) je jako

ským noiserem? Masami Akita aka Merzbow

a další laciné prkotinky, ale předělávají tu živé

cigáro o půl šesté ráno nad břečkou kávy, někdo

je náchylný k nejrůznějším věcem a jen těžko

ostatky na tovární pumpu. Všude larvy – obse-

brečel celou noc, ale nemůžu zkoumat, jestli

uvěřit, že jeho diskograﬁe čítá více jak pět set

se. Finální, osmiminutový vál Lullaby má v zá-

mám malomocný srdce nebo jsem děvka věčný

kusů. Jak říct mateřské učitelce, že nechat děcka

vorce She Who Must be Obeyed. Hudba? Pokus

lásky, touhle nocí jsem prošel coby absolvent,

pochodovat kolem místnosti z nich dělá latent-

o záchranu, nesmysl.

až si budu šahat po životě, musím vypadat jako

ní zrůdy. Jak se postavit ke tvůrčímu přetlaku

James Stewart. Nebo Kim Novak, take me home.

noiserů, jak říct, že vybičovaná kvantita nemusí

HOSTOVAČKY: COKOLIV

Hybnou silou alba je uměřenost, nikdo nemá

nutně znamenat kvalitativní útlum. Že každá

Pleasure is all mine. Nehádám se, když řeknete:

šanci vhrnout se do popředí, Koala něžně much-

hudba potřebuje jiná měřítka, tím spíš ta, která

jak to tak poslouchám, Pattona si berou na hos-

lá smyčky, Jennifer kropí tím svým pižmovým

hudbou takřka není.

tování, i kdyby si měl jen uprdnout. Třeba v na-

vokálem, Patton má ruce za zády a ani nedutá,

Za hranicí šílenství, stejně jako Lautréamont,

jetém free jazzu Boba Ostertaga staví vlhkou

jenom když je vyzván, pak je přesný jako jed-

autor Zpěvů Maldororových (1869). Jestliže ší-

stěnu dechu, dokud se na konci songu všichni

ničkář, převaluje tóny jako vydrbaná kočka, le-

lenství předpokládá nemocný subjekt, budeme

nezblázní a není jasné, kdo je kdo, Not your girl.

žérní i sexuchtivý, bůh samoty a široké náruče,

tlačeni do lékařských termínů a od diagnózy

Těžko hledat něco výjimečného, když se umí

nepřekonatelný. Na stupínku se pohupuje the

k pochopení je trasa delší než nemocničním la-

přetvařovat jako Fear Factory i popletená kur-

Automator, na nose má brýle a v hlavě všechny

byrintem. Každá cesta začíná teprve za hranicí

vička, a když má možnost, udělá z dub-rocko-

sladkobolné písně světa, laskavý bajkař popu.

zákazu. Nemyslím nějaký plytký vzdor nebo os-

vých Dub Trio imitaci FNM (Not Alone).

Acid jazz pomalejší než muzejní bugatka, Gabin

tentativní výkřik a vzteklé oči, myslím střízlivě

Rozptyl je nekonečný, od špinavého r‘n‘b (v Are

je vykřičenej retro-pardál, ale teprve Everyone

nemocnou touhu začít tam, kde všechno končí.

You Down With It? od Handsome Boy Mode-

Has a Summer předvádí, co všechno je ve hře,

Mystika stranou. „Slepice a kohouti se s nasycený-

ling School zvládne dívčí zpěv i uštěpačný rap)

kolik podob má pouliční tah, v dešti nezpívám,

mi hltany vrátili k přehrabování trávy na dvorku;

až po cover Serge Gainsbourga (samozřejmě ve

deštník má své stinné stránky a noc je plná svě-

žena, nyní čistá, vstala pokryta ranami a třásla se,

francouzštině, sexus jako Saudkovy koule). Re-

tel, auta sviští pomalounku jako héliový baló-

jako by se probírala z mučivého snu.“ Jenže Lautré-

mixoval song Isis (Maritime), ale důležitěji se

nek. Slyším zastavené metro Urban Species,

amont není Sade-vlhký dobyvatel, leč dvoupat-

jeví G. I. Joe z desky Crybaby od Melvins: bě-

jenže černý vokál z tunelu supluje Jeniﬀer, heb-

rový dveřník: hledá srdce temnoty. Noční můra

hem čtyř minut stihne naﬂákat několik různo-

ký šifón. Lies And Alibis dokonce otevírá dve-

profesorských sborů.

rodých a neteatrálních poloh, hiphopový šan-

ře pro Vincenta Gallo, sebezpytný trip unesou

Patton s Akitou pomíjí Lautréamontovu chu-

son vrcholí ohromujícím big bandovým noise

jen svalovci. Určitě dueta, Book of the Month,

ravě patetickou liturgičnost, mocně nasávají

rockem, olalá, and See I‘m a P. O. W. whore.

mám více hlav Jeniﬀer, než sis možná myslela,

atmosféru hněvivého hledání, hrůzných obra-

Ostré d‘n‘b-electro s Quemists, sludgeové vály

namlouvací a křehoulinká Sex (I‘m A). Pohlavní

zů a lačný pohyb po všem hraničním, kde etika

se Sepulturou, latina s Tango Saloon, world

síla neomrzí, až tě dojím, olíznu si všech deset.

dostává na prdel hrubou holí, zkostnatělá idea

music s Tagaq, podivná neoklasika s Tin Hat

hledá svoji frakturu. Jednotlivé části alba She

Trio, Dylanův cover s Jamie Saft Trio, dvaceti-

Vrcholem kooperací je bezpochyby mnoho-

jsou jako horrorová skládanka o třinácti popěv-

vteřinová elektro-terror-noisová skeč s Kid606,

hlavý projekt Mondo Cane, který Patton sice

cích. Krátké noisové věty děsí zvukovou inten-

trip-pop od Björk, splašený jungle Future Pro-

zastřešuje, ale jednak přezpívává italské hity,

zitou i výškou tónů. Zapomeňte na ohlušující

phecies, okultní avantgarda Jerryho Hunta. Vr-

jednak i na aranžmá pracuje s rodilými Italy.

vesmírný trance a pseudo-klaustrofobní fantas-

cholem kooperací je mástrpís Long Vein of the

Vděčných rozborů by se jistě mohlo dostat turn-

tičnost, tady hraje prim záměrná personiﬁkace,

Voice od Subtle, prvním poslechem poznáte, že

table-vokální značce General Patton vs. The X-

jednotlivé ruchy se mění ve steny a mrtvé stroje

jste potkali něco mimořádného. Nepopsatelný

-Ecutioners (2005), tím spíš pak úchvatnému

v uvědomělé roboty, jedinou přímou odezvou

kus, skládající se ze tří zdánlivě nespojitých čás-

ﬁlmovému soiree Kaada / Patton na albu Ro-

Lautréamontova textu v české literatuře je Lelio

tí vás nutí pouštět ho pořád znovu a bez odpově-

mances (2004), už slyším ty fakáče: kde máš vole

od Josefa Čapka: ach, Karle, dočasný vizionáři.

di jako mantru opakovat: CO TO BYLO?

ípko od The Dilinger Escape Plan (2002), tady

Uprostřed alba číhá titulní píseň, obraz se jme-

ho mám, leží a vzteká se jako celý ten nespou-

nuje: Sirény čekají na brufen. ONA je přítom-

Taky je tu velká kapitola kolaborací s avant-

taný hc/mathrock, kterému někdo přejel nohu,

ná, ale vymotat se z ostnatého drátu bolesti je

-jazzovým králem Zornem, který je podobně

ztracená dálnice vede do pouště. Jenže proč se

nemožné pro oběť i pro bohyni. Dítě-nedítě,

šílený a geniální jako Patton. Zkuste si předsta-

zabývat obtáhnutým, když na přelomu milénia

dobře to nedopadne, navzdory veselým ná-

vit, že jeden šílenec používá toho druhého jako

jsou tak skvostná arcidíla?

zvům tracků a nesmyslnému úsměvu na kon-

hudební nástroj. Rozbor jejich souhry by byl na

Maldoror: She (1999). Je zvláštní poslouchat

ci. Lautréamont inspiroval napříč, od padlých

delší souhrn, Zornovy věci jsou mimo kategorie

neposlouchatelné a číst nesrozumitelné, ještě

duchovních po dadaisty a frojdiány. Twitch of

a i Pattonovy extravagance vedle nich vypadají

zvláštnější je sledovat posun vědomí, najed-

the Death Nerve, Homunculus, Baby Powder on

poměrně krotce. Pro názornou představu do-

nou ochotného orientovat se v odpudivé změti

Peach Fuzz, Cherry Blossom Inferno, The Whi-

poručuji těžký kvádr jménem Grand Guignol

obrazů. Nebylo v tom něco symptomatického,

te Tears of the Maggot. Opět ta fascinace stra-

– během osmnácti minut vás několikrát začne

když se Patton začal rok před rozpadem Faith

šidelným, Rosemary má děťátko a to potřebuje

a přestane bolet hlava, psychic massage massa-

No More (1997) paktovat s uznávaným japon-

zazpívat na dobrou noc. Nejsou tady srostlá ústa

cre. Tzadik jako království vezdejší.

FULL MOON 01

013

Psal se rok 2001 a třicátník Mike Patton se za-

ces jsou dobře vybalancovaná chůze po laně

v klasickém slova smyslu. Je to spíš ten druh lyri-

miloval. Ta deska se jmenovala Thank You for

nad propastí zdánlivého hudebního chaosu.

ky, když svůj nový objev vezmete na první schůz-

Giving Me Your Valuable Time a jejím autorem

Provazochodci jsou sebevědomí, přesvědčení

ku do kina na Saló aneb 120 dnů Sodomy, a když

byl mladičký norský skladatel John Erik Kaada.

a houževnatí milenci, a každičké uklouznutí

chce vaše dívka po několika dlouhých a nároč-

Pokud to nebylo dost jasné: Patton se zamiloval

a klopýtnutí je nažene do pevné náruče toho

ných minutách odejít, suše procedíte mezi zuby:

do Kaady, ne do té desky. Album mělo potenciál,

druhého. Duety, když jsou zazpívané s citem

„Pst. Tak na mě počkej venku, dokoukám to, je to

ale Kaada je prostě koťátko. (Že se Mike ve stejné

a vkusem, můžou působit stejně smyslně a ero-

můj oblíbený ﬁlm.“ Už ji asi nikdy neuvidíte. Ale

době rozešel se svou manželkou je asi náhoda.)

ticky jako ledajaká nespoutaná fantazie – a přes-

co, stejně vás Saló baví víc. Romances mají spous-

Hudebně Kaada není úplně bez jiskry a jeho in-

ně to se Kaadovi a Pattonovi podařilo. A to ať už

tu poloh, kterým neporozumíte, a než byste je

strumentální a tvorba pro ﬁlm nejsou k zahoze-

jsou jejich romance domnělé nebo skutečné,

měli začít mít rádi, spíš si na ně jednoduše zvyk-

BUTCH CASSIDY A SUNDANCE KID, BONNIE A CLYDE, JEKYLL A HYDE, CLEVER A SMART, GIN AND TONIC, STEPHEN O‘MALLEY A GREG ANDERSON, BRENDA A DYLAN, PROCTER A GAMBLE, REN A STIMPY, ROZBOŘIL A ZAKOPAL, MULDER A SCULLYOVÁ, THELMA A LOUISE, SMITH A WESSON, SIMON A GARFUNKEL, GINGER A FRED, KVAK A ŽBLUŇK. KAADA... A PATTON. KAADA/PATTON: ROMANCES, IPECAC 2004, 9 SKLADEB, 44:53, TEXT SERGIO COSTA FOTO/REPRO IPC

ní, ale třeba banálně rocková kapela Cloroform,

kterážto varianta by samozřejmě naprosto, do-

nete. Kdyby svůdné pouto „freak show“ nemělo

se kterou se prezentuje už od základní školy, je

konale a deﬁnitivně změnila vyznění celé desky.

své pevné místo ve světě slovních spojení, prav-

nehorázně mizerná. Co se ovšem oba muzikan-

Navždy. Nechceme vědět. Chceme (si) myslet.

děpodobně by se jím dala deﬁnovat první skladba

ti potkali, Patton si nechával posílat každé jejich

Invocation, která se – díky waitsovskému feelingu

nepodařené demo a neustále Kaadu otravoval

To, že zamilovaní jsou jako hluší a slepí, se nut-

a vůbec parametrům písničky – nedá diskva-

s tím, aby si sedl k laptopu a dělal si věci sám na

ně muselo někde podepsat i na albu Romances.

liﬁkovat na pouhé intro desky, nebo hororová,

koleně v obýváku. (A dosud nebyl zjištěn případ,

Není jasné, jestli je to Kaada nebo Patton, kdo se

naladěná-nenaladěná Pensée Des Morts. Pokud

kdy by nějakého hudebníka netěšila přízeň Mika

občas nechává unést, ale patrně se oddalovaným

třičtvrtěhodinovému albu chybělo něco k doko-

Pattona.) To, že oba muzikanty spojuje láska k ﬁl-

orgasmům nebránil ani jeden z nich. Aranžmá

nalosti, pak to bylo vizuální ztvárnění. Toho se

movým soundtrackům, nekonečné možnosti

je až na výjimky křehké a delikátní (fantastická

Romances dostalo na dech beroucím vystoupení

a absence konkrétních a viditelných hranic elek-

steel kytara v Pitié Pour Mes Larmes není zdale-

na festivalu Roskilde v roce 2005, kterýžto zá-

tronické hudby a vášnivá posedlost experimento-

ka to jediné, co vytváří takřka folkový dojem, ale

znam se o dva roky objevil na klasickém formátu

váním, byť Kaada tehdy začínal, bylo jasné u od

vytváří ho hezky) a texty mnohdy něžné až út-

DVD. Deska by takto mohla vycházet ob dva roky,

prvního okamžiku; mnohem větší vzrušení však

locitné, byť nadsazené a ZASAZENÉ do polohy

aby její genialita byla stále na očích.

vězelo v proplétání jejich rozdílných osobností.

každého tracku, ať už se ocitá v jakémkoliv pekel-

Pattonova extrovertní, „jižanská“ povaha versus

ném kruhu kýče.Jen dva texty napsal Patton. „You

Tehdy na přelomu let 2003 a 2004 trvalo před-

Kaadův introvertní odstup a odměřenost, ale zá-

came to take my heart from me/ You already threw

louho, než se nahrávka Romances narodila.

roveň stejné myšlenky, představy a cíle vytvářely

it all away/ One for the money and you‘re gone...“ ve

Přesněji devět měsíců. Album vyšlo v polovině

třeskutě tvůrčí vztah. Patton, nešťastný ze všech

zmiňované Pitié Pour Mes Larmes a – rovněž již

roku 2004, Mike Patton byl pyšným tátou, John

těch pitomostí, co produkoval Cloroform, nako-

zmíněné – baladě Seule. „Chtěli jsme vytvořit krás-

Kaada unavenou a vyčerpanou mámou, kterou

nec u Ipecac znovuvydal debut Thank You for

nou a dojemnou devítidílnou symfonii. Je tam inspi-

čekalo šestinedělí. Výsledkem krátkého, ale ne-

Giving Me Your Valuable Time a pozval svého

race obrovským množstvím klasické hudby, ale dou-

vyhnutelného odloučení obou hudebníků pak

přítele na společné turné. Na Ipecac-Geek Sum-

fám, že na tohle album nebude nikdy nahlíženo jako

bylo popové MECD, kterou Kaadovi vydal ma-

mer Tour 2003 se – za nocí strávených v hotelech

rozkročení mezi rockem a klasikou. O to už se téměř

jor, ale rychle si svou akvizici rozmyslel. A Ka-

ve Španělsku, Francii a Itálii – ještě víc sblížili

čtyřicet let snaží mnoho lidí a zatím to nikdy nedopad-

ada si stejně rychle rozmyslel trucování a svůj

a začali pracovat na tehdy ještě nepojmenovaném

lo dobře,“ říká Kaada a jedním dechem přiznává,

majstrštyk, dospělou a vypiplanou desku Music

společném albu. Málokterý pár se může pochlu-

že zalíbení v romantismu pochází z posedlosti

for Moviebikers, vydal pod tichým dozorem ge-

bit takovým artefaktem svého vztahu. Své tajné

klavírním virtuózem Lisztem, Brahmsem a Cho-

nerála Pattona zase na Ipecacu v létě 2006.

francouzské romance. „Today, this is my world/

pinem. Formát symfonie „převzali“ zhusta z díla

Kaada vyrostl, už to není Mikeův chlapeček

You‘ll be my girl/ I‘m awake/ It‘s my world.“

Antona Brucknera a ještě většího miláčka Gus-

a dnes, dekádu po jejich osudovém setkání, se

tava Mahlera. Volná inspirace 18. a 19. stoletím

jim cesty kříží jen výjimečně. Možná kdybychom

Romances nemělo být pokračování ani tajný

ovšem klouže po povrchu a srdce desky tepe ne-

zavolali do hotýlků na francouzském venkově,

levoboček alba Director‘s Cut od Fantomas, kde

kompromisní modernou, ve své době spíš post-

třeba bychom se dozvěděli zajímavější scénáře.

předtím Patton s poctou ﬁlmu a ﬁlmové hudbě

-postmodernou. Viens, Les Gazons Sont Verts

Třeba ten k Nezkrocené hoře. Ale my nechceme

zarputile koketoval, ani Kaadova lekce „zvuk

nebo L‘Absent jsou nádherně nadčasové a díky

vědět.

Mikea Pattona pro začátečníky“ nebo procvi-

silným melodiím univerzálně použitelné. (Tak

čování toho, co vyčetl v knížkách o crossoveru

nějak asi zní slovní devalvace dobrých vlastností.)

mezi vážnou a elektronickou hudbou. Roman-

Romances zcela určitě nejsou „romantikou“

Chceme si to jenom myslet!

014

FULL MOON 01

015

INTELLIGENT PRENATAL COMA „JE ZNÁMO, ŽE ALKALOIDY IPEKAKUANOVÉHO KOŘENE DRÁŽDÍ SLIZNICE A PŮSOBÍ JEJICH ZÁNĚTY (VE VĚTŠÍCH DÁVKÁCH PŮSOBÍ AŽ SMRTELNĚ). O ÚČINCÍCH TĚCHTO ALKALOIDŮ NA PSYCHIKU ALE NEMÁME ŽÁDNÉ ZPRÁVY (MIMO TO, ŽE ZESILUJÍ HALUCINOGENNÍ ÚČINKY AYAHUASKY).“ TEXT MAXIM HOROVIC

These jokes. Ipecac založen dvěma kamará-

někde mezi X, Blondie a někdejší kapelou Björk

stroje míří lidumilné peklo typu Hemophili-

dy, které odjakživa spojuje láska k basketba-

Sugarcubes. Alternativní pop škrábnutý hi-

ac. Pak přijde dcerka, že prej má s sebou kluky

lu a videohrám, tomu říkám základna. Greg

phopem zastupuje Imani Coppola, na opačné

ze školky a vy koukáte, ve dveřích stojí Atari

Werckman je o čtyři roky mladší než Mike

straně stojí hlasová pokušitelka a eskymácká

Teenage Riot ve zbrani. Dáte si kafe a polomá-

Patton a když spolu v roce 1999 zosnovali Ipe-

experimentátorka Tanya Tagaq (známá i čes-

čené mačety? Když pomineme jednotlivé kulo-

cac, měl v ruce výuční list z osmiletého ma-

kému publiku).

metné tracky, celkový dojem je, jako když do

nažerského působení v Alternative Tentacles

vás vstoupí démon, přešívaná Koralína. Delší

– a musel si být sakra jistý, že dělá dobrý krok.

IPC: DIVIZE „KLASIKA“

nebo kratší dobu se dá odolávat vnějšímu ata-

Bank is dead eskimo, jak říkají klasici japonské

Největší skupinu tvoří rockové skupiny, jak-

ku, jenže on ihned niterní a vyvolává prudkou

vážné hudby, ipecac vládne, božské dávidlo.

koliv jde o velmi různorodé útvary. Třeba The

tělesnou alergii na zvuk, která se v rychlé křeči

Label si zakládá na promyšleném výběru uměl-

Desert Sessions je stoner rocková organizace

mění na pocit nedaleký touze, do břicha se mi

ců, na první pohled mají přednost ti, kteří vý-

hvězd typu Josh Homme, PJ Harvey, Mark La-

zabodla tyč, potřebuju náplast orgasmu. Zuři-

razným způsobem vybočují z hranic žánru, de-

negan nebo Jeordie White (mj. Goon Moon),

vé hardcore křížené s amputovaným rytmem

viace je výhoda a vyšinutost pečlivě budovaná

tzv. Palm Desert Scene. Tím se dostáváme

gabba, který je tak rychlý, že se nedá počítat.

image. Nesnaží se za každou cenu udržet koně

ještě k jedné dramaturgické linii Ipecac a to

Výmluvný otvírák Total Annihilation of Self

ve své stáji, jakmile někdo uhne očekávatelněj-

podpora domácích, tj. kalifornských muzikan-

odhalí nástroje: ostré struny a drtivá elekt-

ším, normálním směrem, většinou vydá desku

tů (Goon Moon, Tomahawk, Zach Hill, Hella,

ronika, ﬁltrovaný řev. Digitální hardcore má

na jiném labelu a málokdy se vrací. Stylová vy-

Qui, The Locust). I když pro Ipecac neplatí

možná svůj chlív, ale schází domestikovaná

hraněnost neexistuje, jestli se úchylnost týká

žádná geograﬁcká omezení, sami disponují

pazvěř. Je to jako vteřinová evoluce osobnosti,

popu, elektroniky nebo tvrdých kytar, nehraje

čtyřmi sídelními pobočkami (California, New

narození – kastrace – jatka, neustále opakova-

roli. Hlavní premisou je provokativnost a krea-

York, London, Sydney) a jimi vydávaní umělci

ná s nezmenšenou, ubíjející silou. Proto když

tivní zvrácenost. Dá se na tom stavět?

jsou od Venezuely přes Norsko po Austrálii,

začíná Parasite jen kytarovým riﬀem, je to jako

Nezáleží, jestli jde o solitéry nebo mnohočet-

Eskymáky nevyjímaje. Vidíme, že silný proud

úlevný balzám. Pak nastoupí špinavý hyper-

né soubory, rozhoduje kvalita. A ta se v celé

tvoří stylové mutace stoner a noise rock/meta-

-beat a výsledné běsnění má jediný ekvivalent

historii labelu drží vysoko: sto dvacet releasů

lu, k níž patří i experimentálnější odnože jako

– válku. Chvílemi připomene ranou Sepulturu,

a jeden zajímavější než druhý. Pokud ovšem

Fantômas/Melvins Big Band, japonští Ruins,

ale je to jako vzpomínka na hodnou babičku,

nestraníte hladké melodii, klasické písňové

Trevor Dunn´s Trio Convulsant, dubově ladě-

ze které i po smrti zůstává hojivá ikonka dět-

struktuře nebo pěstěnému pojetí rádiové vaty.

né Dub Trio nebo avant-metalisti Orthrelm,

ství. Justin Broadrick a Kevin Martin, to je jako

post-metaloví Isis a taky death metaloví klasici

bolavé kmenové vaření: Napalm Death, God,

Venomous Concept.

Godﬂesh, Techno Animal, Bug.

značné rozpětí. Máme tu japonskou popovou

Přechodovou oblast mezi hardcore, elektroni-

IPC: DIVIZE HIPHOP

partičku eX-Girl, produkující pop ušpiněný

kou a živelným experimentem předvádí pro-

Elektronická lajna Ipecac není zanedbatelná

novou vlnou, noisem a psychedelií; nedaleko

jekt Curse of the Golden Vampire na žurnalis-

a kromě tradičních pojítek jako noise, ﬁlmový

od nich stojí projekt Trevora Dunna (ex-Mr.

ticky nazvaném albu Mass Destruction (2003).

akcent, experiment, žánrové mutace tu je ještě

Bungle) MadLove, který dal dohromady s ko-

Je to jako když si chcete dáchnout, vyhodíte

jedna Pattonova slabost: hiphop. Jakby taky ne,

rejskou zpěvačkou Sunny Kim a hudebně stojí

kosy na verandu a vytáhnete senhajzry, do

i když si možná řeknete, jak daleko mají jeho

IPC: DIVIZE ŽENY Podívejme se nejdříve na ženskou linii, pří-

016

FULL MOON 01

vokální provokace ke stereotypnímu kočko-

mál. A víc než trocha elektronického eklektici-

podílel a celý ho zaštiťoval další guru šejdr scé-

vání raperů. Hodně, ale když Patton říká, že

smu od pracovitého Kid606.

ny Dan the Nakamura.

ho ani tolik nezajímá obsah (vlastních) textů,

Zájemci o psotník jistě uvítali Otto von Schi-

ale spíš jejich zvuková kvalita, je to obrácená

racha a bolestivé breakcore, pokud vám ne-

IPC: DIVIZE FILM

mince raperské invence, často dokonce stejná.

sedí diagnóza, lze nabídnout band Jamese

Ipecac inklinuje k ﬁlmové muzice v různých

Patton a diss? Ovšemže ne: důkladné pode-

Plotkina (ex-Khanate, Scorn) nazvaný Phan-

a nečekaných polohách a kromě seveřana Ka-

mílání mainstreamového hiphopu co do rapu

tomsmasher. Kruh se uzavírá a digitální grind-

ady tu jsou ještě dva ﬁlmoví skladatelé. Brian

i struktury tracků.

core nás vrací zpátky k metalu.

Reitzell je podepsaný pod Lost in Translation

Asi „nejnormálnější“ jsou provokatérky Nor-

a na IPC vyšel jeho soundtrack ke komixové

thern State, křížící hiphop s indie rockem,

IPC: DIVIZE ACID JAZZ

adaptaci 30 Days of Night (2007). Tím druhým

u IPC poté, co je vyhodila Columbia Records.

Vydejme se ale jiným směrem, a to k acid jazzu.

je samozřejmě největší z obrů, Ennio Morri-

Pak tu máme The X-Ecutioners ve formaci se

Debut norského jazz-popového manipulátora

cone, z jehož obsáhlého díla uspořádal Patton

samotným mistrem (General Patton / The X-

Johna Kaady ukazuje další vydavatelskou stra-

dvoudiskový výběr krátkých skladeb k béčko-

-Ecutioners), demontáži hiphopových spodků,

tegii Ipecac. Thank Youfor Giving Me Your Va-

vým a bizarním ﬁlmům, s komentářem Johna

gramofonových breaků a verbálních trosek

luable Time vyšla nejdříve v Evropě (2001) pod

Zorna. Ten své spolupráce s Pattonem vydává

se sólově věnuje i jeden z týmu The X-Ecutio-

hlavou EMI a po dvou letech přichází osvětář-

na svém labelu Tzadik, jiná voda. Ale k jazzu

ners, Rob Swift. Stejným směrem pokračuje

ský dohled IPC, aby ji objevil pro americký trh

nemá daleko potrhlý experimentátor s hluč-

turntejblový magik DJ Eddie Def, pohrávající

(2003). Že ji už dříve vydal major nebo že jde

nou math rockovou enervací Zach Hill (Hella)

se starými smyčkami a jejich temnými defor-

jen o reissue, na to kaadí pes.

a jazzcorovým performancím holdují italští

macemi. Indie hiphopovou scénu dotvářejí

Nahrávka je vynikající, přítulná, a mešuge.

ZU, s nimiž se Patton prezentoval i v Praze.

hvězdní inovátoři Dälek, kteří svou zdánlivě

Vytyčovací kolíky: ﬁlm score, elektronika, noi-

monotónní ﬂow balí do industriálně klaustro-

se (byť subtilní). Podobnosti nejsou náhodné,

IPC: DIVIZE EXTRÉMY

fobního hávu, a dalek dälekovské poetiky není

Kaada se z velké části věnuje skládání ﬁlmové

Mluvit o extrémech v případě vydavatelských

psychoticky nakřáplý a deklamativnější Sensa-

hudby pro norské snímky a tahle záliba je cí-

aktivit Ipecac je zbytečné, ale je tu linie, která

tional. Volným přechodem do elektrovod je

tit i v jeho „písničkové“ tvorbě. Vybírá si staré

se přeci jen blíží neobývanému prostoru a po-

Ghostigital, islandský hledač neotřelých cest,

soulové a jazzové songy a do nich vstupuje,

slouchat její průběžné zprávy je složitější. Za

jehož na trubku doprovází syn Kaktus (sic!).

jak uzná za vhodné. Coby zpěvák i jako hráč

všechny East West Blast Test a surreálná sklá-

na mnoho strunných nástrojů, klávesy i žes-

dačka mluveného slova, jazzcoru, vypjatých

IPC: DIVIZE ELEKTRO

ťe, důležitá je elektronická úprava a modula-

poloh styly napříč, zappoidní zaumnost a odér

Mluvit o elektronické muzice můžeme v přípa-

ce vznikajícího materiálu. Skladby stojí velmi

japonského demoličního hardcore a la Geroge-

dě samplovaného big-beatového projektu End,

volně rozkročeny mezi Gorillaz, Air a Fantô-

rigegege. Aneb hráči Spazz a Municipal Waste

western music country gun, nebo u ruských ju-

mas a není jasné, jestli na ně močí nebo jim

na chutném tripu.

rodivců Messer Chups, ohlodávajících electro

chystá sváteční pomlázku. Patrně nejsilnějším

kost papírovým zubem upíra, ﬁlmová hudba

trackem nahrávky je skladba Black California,

A na závěr jsou tu věci mimo kategorie, což zní

obskurních horrorových ﬁlmů a movie dirty

která jako by kuchala hit od Howieho B Switch

v kontextu Ipecac jako nesmysl, tady je všechno

syntax jako základ. Zvukové koláže jak vystři-

a podmazávala ho hammondy, přičemž všech-

out of reason. Můžeme si poradit s projektem

žené ze strašidelných ﬁlmů rádi i Pink Anvil,

no zní živěji a ne tak chemicky, ať žijou velmi

industriálního pionýra J. G. Thirlwella, zná-

skupina ex-Ministry-válečníků (Paul Barker,

dlouhé vlny starých pásem.

mého jako Foetus, přestože Steroid Maximus

Max Brody), jen proti ruským neónovým ko-

Jeho silnou stránkou jsou opakované acid-ja-

k industriálnímu podloží přidávají jazz, big ban-

mediantům volí nehostinný, vpravdě úzkostný

zzové smyčky, do kterých zpívá a vkládá ne-

dové proporce a nemalou dávku hypnotizující

materiál, v autokině promítají Fantômase.

patřičné zvuky a mezihry, jeho samplované

avantgardy. Ale pak tu jsou mentálně handica-

Svou poslední desku na Ipecac vydali dokonce

melodie jsou přísně popové, ale zároveň vy-

povaní žáci zvláštní školy, vokální soubor The

i uznávaní harcovníci inteligentně rozvrzaného

znívají dostatečně hypnoticky a acidově. Vrtá

Kids of Widney High, doprovázený „zdravými“

techna Mouse on Marse, předchozí stáje byly

se v šedesátkovém retro popu a mixuje do sebe

muzikanty i Pattonem samým, šlapající kouzlo.

příliš čisté nebo napjaté z jejich pyrotechnické-

několik různých songů, přesto je vyznění až

Třešničkou na principálovi je album postiženě

ho IDM. Na label se dokonce vešel i nový projekt

staromilské. Taková je i závěrečná titulní píseň,

vtipných telefonních rozhovorů Great Phone

Geoﬀa Barrowa z Portishead, hustá post-rock/

u které není jasné, jestli stojí Kaada na pódiu

Calls od ﬁktivního stand-up komedianta Neil

triphop/psychedelic marmeláda, černá jako

s dvacetihlavým orchestrem a sborem, nebo je

Hamburgera.

ropné galoše, BEAK>.

zavřený dole ve studiu, rozesmátý do sluchá-

Zdánlivé odlehčení přináší Tipsy, ale jeho

tek, piju hustý čaj a češu se každé ráno, když

lounge music je nasáklá neklidem, válím se

je slunce ještě hodně nízko, Franku ano, beru

v salónku, žádná mrcha tady nespí. Trocha vý-

ňadra. Uchvátí vás podobné nadšení, jak při

chodního vánku a ambient stříknutý asijským

objevu nečekaného klenotu v podobě trip-hop

folklorem, Yoshimi and Yuka, výstřední mini-

soulového projektu Lovage, na němž se Patton

Možná tomu nebudete věřit, ale i tady Patton hostuje.

FULL MOON 01

017

018

FULL MOON 01

TEXT VOJTĚCH RYLICH FOTO ARCHIV

BOB DYLAN SE CO NEVIDĚT VRACÍ DO PRAHY. ANI TI, KDO HO VIDĚLI NAŽIVO DVACETKRÁT, NEMŮŽOU TUŠIT, CO NA NĚ TENHLE NEVRLÝ ŠEDIVÝ STAŘÍK UŠIJE. PROTOŽE TENHLE NEVRLÝ ŠEDIVÝ STAŘÍK ZA SVÝCH PADESÁT LET V POPKULTUŘE NIKDY NEUSTRNUL – A NIKDY SE NEPŘESTAL MĚNIT.

Oblíbené klišé označuje Davida Bowieho za „hu-

ZMĚNA: JMÉNO

právě na Newportu. Dylan se pro účastníky té-

debního chameleóna“. Budiž mu přáno, protože

Snad první důležitou změnou, kterou provedl,

hle žánrově zásadní akce stal polobohem i díky

to klišé vlastně i platí: Bowie má talent vyhmát-

byla změna možná nejdůležitější: změna jména.

svému tamnímu účinkování v letech 1963 a 1964.

nout, co zrovna letí, a „přibarvit“ se ke každé na-

Robert Allen Zimmerman, jak se pozdější Bob

Jejich Olymp se nicméně sesypal 25. července

dějné módní vlně. Je tu ale muzikant, který hu-

Dylan 24. května 1941 narodil ve městě Duluth

1965, kdy Bob – hlavní hvězda akce – spustil

dební styly měnil snad ještě častěji než on, aniž

v americkém státu Minnesota, vyrůstal na hvěz-

elektrický vřískot, který s duchem festivalu kon-

by se ho přitom z chameleónství dalo obvinit

dách raného rock‘n‘rollu jako byli Bill Haley

trastoval stejně výrazně jako jeho outﬁt čerstvé

– protože on módní vlny dost často (a dost často

nebo Buddy Holly. Když to začal s muzikou mys-

rockové hvězdy. Když s elektriﬁkovanou kape-

i nechtěně) vytvářel. Bob Dylan: folkáč, rocker,

let vážně, pochopil, že se svým rodným jménem

lou spustil song Maggie‘s Farm v podobě hra-

country bard, intimní písničkář, tápající ztrace-

díru do světa nejspíš neudělá. V předjaří roku

ničící s neposlouchatelným kraválem, nemohl

nec, znovuzrozený bluesman a nakonec deﬁni-

1958 tedy své tehdejší lásce Echo Helstrom nad-

kotlíkáře nasrat víc. Srovnatelně zásadní mo-

tivní trubadůr popkultury 21. století. Nakonec?

šeně sdělil, že konečně má pseudonym. Mnoho

ment ve vývoji populární hudby neexistuje.

se napsalo o tom, že se ve své volbě neodkazo-

Výpovědi se opět různí. To, že chtěl Seeger se-

Jak to, že zrovna on? Z dnešního hlediska je Bob

val k žádným konkrétním osobám, ale přesto je

kerou přetnout kabely, nemuselo být způsobené

Dylan nehybný pilíř euroamerického kulturní-

nejpravděpodobnější verze, že měl na mysli Dy-

nesouhlasem se zvolenou instrumentací, jako

ho dědictví, instituce, petriﬁkovaný klasik, od

lana Thomase – básníka, bouřliváka a opilce,

spíš rozhořčením nad špatným nazvučením.

kterého bychom už měli očekávat jen sázky na

kterého jeho brzká předčasná smrt v očích do-

A Dylan si tohle extempore taky nejspíš ne-

jistotu v podobě vydávání alb největších hitů

spívajícího Boba pasovala na hrdinu. Legálně si

připravoval, nýbrž jím reagoval na incidenty

a jejich přehrávání v zakonzervované, ikonické

Zimmerman změnil jméno v srpnu 1962 – právě

z předchozího dne, způsobené puristickým na-

podobě. Dylan je navíc člověk, který za svou ka-

včas, aby se mohl policajtům legitimovat už jako

laděním organizátorů. Buď jak buď, publikum

riéru pobral pomalu víc cen, než je v jeho ran-

nová popkulturní hvězda.

tehdy Boba vypískalo – a on nad ním ve zpět-

ku možné: kromě očekávatelných trofejí jako

ném pohledu vyhrál asi tak milión ku nule.

je Grammy, Oscar či Zlatý glóbus má i několik

Dylan pracoval rychle. Superstar, jíž nebylo rov-

Další konfrontace s posluchači, kteři svého fol-

čestných doktorátů a členství v rock’n‘rollové

no, se stal během několika málo let. Stejně tak

kového spasitele nechtěli nechat utéct k „plyt-

síni slávy, je nositelem titulu velitele francouz-

svižně se nicméně stal rukojmím svého vlastní-

kým“ rock‘n‘rollovým pastvinám, proběhla na

ského Řádu umění a literatury a švédské králov-

ho pubika: mladých idealistů a sociálně cítících,

koncertě ve Free Trade Hall v Manchesteru 17.

ské Polar Music Prize. A desítek dalších cen a ti-

angažovaných spoluobčanů, kteří si ho ztotož-

května 1966. Všechno potřebné je ke slyšení

tulů. Nemáte nejmenší šanci se jich dopočítat.

nili s mesiášem. Dylan se do téhle pozice dostal

na dvojdesce Bob Dylan Live 1966 – The Royal

Ovšem jeho cesta už dávno nevede skrz přijí-

díky dvěma velkým jménům. Prvním z nich byl

Albert Hall Concert, která vyšla jako čtvrtý díl

mání poct. Přestože tenhle člověk vyrazil do hu-

Woody Guthrie, pionýr amerického angažova-

v dylanovské sérii unikátních výškrabků The

debního showbusinessu s touhou proslavit se,

ného folku a Dylanův idol, k jehož smrtelnému

Bootleg Series. Bob tu jako vždycky na této šňů-

veřejná popularita ho už po pár letech zahnala

loži muzikant docházel. Druhým pak Pete See-

ře zahrál první půlku vystoupení sám akusticky

do ústraní, nuceného exilu a života inkognito –

ger, prominent folkového revivalu a celoživotní

a druhou s kapelou naplno elektricky. Zásadní

jak se nakonec v české distribuci jmenoval i jeho

bojovník proti nespravedlnosti, který Dylana

moment přijde před posledním trackem, Like

ﬁlm Masked & Anonymous (2003). Pořád ještě

dostal k širšímu publiku zejména díky Newport

a Rolling Stone. Hlas z davu, zklamaný Dyla-

si dělá, co sám chce, a je vždycky o krok napřed

Folk Festivalu, který spolupořádal.

novým rock‘n‘rollovým výprodejem, zahuláká:

před fanoušky, kritiky i delegacemi, které mu

Dva kroky, kterými se Dylan od svého mesiáš-

Jidáši! Publikum mu přitaká. Někdo zakřičí – už

chtějí pověsit na krk další trofej. Bob Dylan celý

ství osvobodil, dnes patří k naprosto zásadním

tě nebudu nikdy poslouchat! A Bob odpoví: Ne-

život utíká – a proto se i celý život mění.

změnám v popkultuře 20. století. První přišla

věřím ti. Jsi lhář. Kapele poručí, aby hrála „ku-

FULL MOON 01

019

revsky nahlas“ – a pak zazní živá podoba jedno-

nahrál v roce 1975 ve prospěch případu boxera

Skyline pomohlo odstartovat celý další žánr.

ho z deﬁnitivních Dylanových songů, který je

Rubina Cartera, uvězněného za trojnásobnou

Country-rock tou dobou kvasil už několik let,

jako napotvoru právě o lidských pijavicích, které

vraždu, již nespáchal. Mezitím se ale odehrála

ale teprve poté vybuchl naplno. The Byrds

jsou s lidmi jedna ruka právě jen tehdy, když se

spousta změn. „Bobbymu“ se formát hlasu své

s Gramem Parsonsem se tou dobou na Dyla-

jim to hodí. Oba momenty skvěle rekapitulují

generace začal zdát přípříliš těsný a nejpozději

novi přiživovali už dlouho, ale teď dostali dal-

dokumenty No Direction Home (Scorsese), resp.

s deskou Bringing It All Back Home (1965) zamí-

ší nášup; nový sound objevili žánroví nomádi

Don‘t Look Back od D. A. Pennebakera. Netřeba

řil do lepších pastvin. Album bylo deﬁnitivním

typu Neila Diamonda; a z Eagles nebo Lindy

dodávat, že i ty jsou ve svém ranku přelomové.

záznamem jeho posunu: zatímco druhá strana

Ronstadt udělal superhvězdy. Bob Dylan šel dál.

ještě stála ve folkové akustice, první strana za-

Na dalším z několika nejzásadnějších alb své

znamenala Dylanovy první elektrické pokusy.

kariéry, Blood on the Tracks (1975), se s hořkostí

ZMĚNA: POP (VÁŽNĚ) Další obrovská změna popkulturního prostře-

vyrovnal s minulostí: kariérou, rozpadajícím se

dí, která se Dylanovi přisuzuje, spočívá v tom,

I potom šlo všechno pořád ráz naráz. Deska

že dokázal ohnout pop music tím směrem, aby

Highway 61 Revisited vyšla 30. srpna 1965, byla

dokázala vypovídat o vážných tématech. Nebýt

první Dylanovou celoelektrickou – a stala se

A to nejsme ani v polovině jeho diskograﬁe, byť

něj, zpívali by Beatles až do svého rozpadu o jé,

jeho možná nejznámější. Následovalo kom-

máme za sebou to nejdůležitější a nejvlivnější.

jé, jé lásce. Nebýt něj by se Brian Wilson se svý-

plexní dvojalbum Blonde on Blonde, při jehož

Fantastická deska Desire (1976), pokreslená od

mi Beach Boys nevzepjal od surfařských odrho-

nahrávání jeho autor neváhal nechat muzikan-

hlavy k patě houslovým partem virtuozky Scar-

vaček ke konceptuálním albům. Ale ani to nedě-

ty sjet, aby se dostali do uvolněné atmosféry

let Rivery, s níž se Dylan náhodou potkal na

lal Dylan záměrně a za svou stopou na ostatních

songů. Garážový rock‘n‘roll předchozí desky

ulici. Markem Knopﬂerem produkovaná deska

a na světě se neohlížel. Naopak: většinou od ní

tu vyrazil pupence do blues, neworleanského

Inﬁdels (1983) s názvuky reggae. Empire Bur-

chtěl utéct. I o jeho známé bouračce na motorce

bigband jazzu, písničkářství a dalších žánrů.

lesque (1985) s dobrými písničkami, které kazí

29. července 1966, po které se na dvacet měsíců

A právě poté přišla zmíněná nehoda na motor-

„osmdesátková“ produkce plná syntezátorů

stáhl z veřejného života, koluje množství fám,

ce – možná deus ex machina, možná záměrný

a uměle znějících bicích. Účast ve fatálně nepo-

ale nejpravděpodobnější verze je ta, že ji prostě

pokus vrátit běh své kariéry do vlastních ru-

vedeném projektu videohudební stanice MTV

ﬁngoval, protože potřeboval změnu: odpočinout

kou. Během exilu Bob nahrál desítky skvělých

Unplugged. Nečekaná série folkových standar-

si od slávy a věnovat se rodině.

songů s doprovodnou kapelou The Hawks,

dů a tradicionálů na úsvitu 90. let. Ještě nečeka-

Nikdy už se nestal známější, populárnější a vliv-

pozdějšími The Band. Ty čerpaly – vědomě či

nější soundtrack ke zmíněnému ﬁlmu Inkognito

nější než v polovině 60. let. Na vrchol vystoupal

nevědomě – z hlubokého amerického podvědo-

(2003): těžko říct, jestli byl obskurnější ten sní-

za pouhého čtyři a půl roku: od ledna 1961, kdy

mí. Jak dokazuje kritik Greil Marcus v knize In-

mek, nebo jeho hudba spočívající v obskurních

se přestěhoval do New Yorku a začal hrát po ka-

visible Republic: Bob Dylan‘s Basement Tapes

dylanovských předělávkách.

várnách v bohémské čtvrti Greenwich Village,

(1997), inspirace těchhle jamů sahaly hluboko

Mezi tím Bob vydal spoustu průměrných po-

do července 1965, kdy vyšel singl Like A Rolling

napříč minulými staletími od nábožensko-spo-

činů, kterými coby stárnoucí a postupně zapo-

Stone, později téměř stejnojmenným časopisem

lečenských změn v první polovině 18. století

mínaný velikán zalepoval osobní rozpočet po

zvolený jako nejlepší song všech dob.

přes stávky horníků v Západní Virginii ve 20.

nákladném rozvodu s dlouholetou manželkou

Už během tohohle krátkého období mladičký

letech 20. století až po občanská hnutí, jichž se

Sarou Lownds. Při Inkognitu už ale probíhal

Zimmerman vystřídal víc poloh, než jiní muzi-

Bob účastnil. Je příznačné, že kniha v roce 2001

jeho velkolepý comeback, započatý vynikající

kanti stihnou za celý život. Rané okouzlení roc-

vyšla znovu s novým předtitulem The Old,

deskou Time Out of Mind (1997) a trvající do-

k‘n‘rollem vystřídal hluboký zájem o folk. Byla

Weird America, který měl rezonovat s novým

dnes. Žánrově řečeno v něm Dylan objevil staré

to hudba nemajetných, nevzdělaných a nezka-

hudebním žánrem New Weird America.

delta blues, tedy muziku časově i vývojově míje-

žených popkulturou, co Dylana přivedlo do

manželstvím a do značné míry i elektřinou.

jící jeho dosavadní kariéru. Řečeno jinak – Dy-

epicentra zazobaných a rádobysoﬁstikovaných

ZMĚNA: ŽÁNRY

lan našel sám sebe v personě vědoucího starce

snobů. Folk coby médium vzpoury proti spo-

Bobovy tehdejší aktivity široká veřejnost nic-

a ze zapomenutého klasika se stal klasikem, kte-

lečnosti tehdy ale frčel – a než se Bob nadál, stal

méně ocenila až v roce 1975, kdy pokoutně ší-

rý kolem sebe kope jako zamlada.

se mluvčím části generace květinových dětí.

řené nahrávky konečně vyšly neoﬁciálně jako

Ale to mluvíme jen o studiových deskách. Přes-

Vrcholem „tohohle“ Dylana je samozřejmě

The Bootleg Tapes. Je jen příznačné, že Dylan

tože stylově létají ode zdi ke zdi, songy na nich

dodnes populární protestsong Blowin‘ in the

mezitím vystřídal dalších asi tak deset žánrů.

jsou jednou zakonzervované. Byla by však chy-

Wind. Dalsími dobrými ukázkami jsou A Hard

Z ústraní se vrátil zvláštní enigmatickou des-

ba myslet si, že je Dylan proto bere jako tesané

Rain‘s a-Gonna Fall, jejíž narážky na jaderné

kou John Wesley Harding (1967), v níž oťukával

do kamene a drží se téhle jejich verze při živých

zbraně brzo zarezonovaly s Kennedyho kubán-

jím dosud nepříliš dotčenou country. Do té se

vystoupeních. Právě naopak: ani zkušení fa-

skou krizí. Konkrétnějším osudům se později

naplno vrhl albem Nashville Skyline (1969),

noušci nemůžou tušit, v jaké podobě ten který

věnoval v Only a Pawn in Their Game a v elegii

plným vyrovnaných, vřelých a láskyplných

hit zrovna zahraje. A jeden ani nemusí chodit

The Lonesome Death of Hattie Carroll.

písniček z verand celé Ameriky. A protože Dy-

na koncert: vedle oﬁciálních živáků (jen v druhé

Podobným kauzám se věnoval i později – tře-

lan nejenže buldozeroval svou vlastní cestu,

polovině 70. let vydal hned tři) existují i závěje

ba v případě epického songu Hurricane, který

ale i cesty mnoha svých současníků, Nashville

bootlegů, z nichž některé se postupně „oﬁciali-

020

FULL MOON 01

zují“ v oné The Bootleg Series. Žádný z těchhle

narážek na sociální nespokojenost daleko pře-

folkáčů až po industriální Ministry (vystřihli

záznamů nezní stejně. Improvizační přístup

sáhl žánr protestsongu a krátký ﬁlm k němu se

si paradoxně countryový cajdák Lay Lady Lay).

k živým vystoupením se u Dylana nicméně pro-

stal možná prvním videoklipem na světě. V su-

A neexistuje snad muzikant (mimo The Beat-

jevoval už ve studiu: při společném nahrávání

rreálném textu k Mr. Tambourine Man se dají

les), který ovlivnil tolik různých generací kole-

dost často zadal doprovázející kapele jen základ-

vedle Dylana samotného najít i Ježíš nebo drogy

gů: ano, v 60. letech Dylana předělával každý,

ní instrukce a spustil dřív, než si je muzikanti

(nejlépe všechno pohromadě). Jsou tu i krásné

ale nedávný soundtrack k vynikajícímu ﬁlmu

dokázali přebrat. Na pódiích to vypadalo tak, že

milostné songy (She Belongs to Me) nebo legrač-

Todda Haynese I‘m Not There (u nás jako Beze

se na kapelu většinou vůbec neohlížel (doslova

ní šňůry slov, ve kterých si autor pustil fantazii

mě: Šest tváří Boba Dylana) dokazuje, že jeho

ani metaforicky) a kapelník musel ostatní hu-

na špacír (Bob Dylan‘s 115th Dream).

vliv žije i v jednadvacátém století. Na půltřeti-

debníky řídit na základě odezírání akordů z šé-

Tolik pestrosti už Dylan na ploše jediného alba

hodinové kolekci se vedle Boba samotného sešli

fova hmatníku. Nezáviděníhodná práce.

nevytvořil, ale to neznamená, že se držel zkrát-

hudebníci napříč mnoha žánry a generacemi,

ka. Na následující desce Highway 61 Revisited se

od veteránů typu Johna Doea nebo Willieho

S Dylanovým žánrovým chameleonstvím sou-

od starozákonní symboliky odpíchl k blazeova-

Nelsona přes indie superhvězdy jako jsou Yo La

visí i to, že během své kariéry průběžně měnil

nému cynismu a drogové surreálnosti. Tu na-

Tengo nebo Sonic Youth až po objevy několika

svůj vokální projev. Jasně, každý stárne, ale ty

plno rozjel na následujícím dvojalbu Blonde on

posledních let – například The Hold Steady.

eskapády, které někdy dokázal dělat mezi jed-

Blonde, odkud pochází zmíněné slavné „šperky

notlivými deskami, zůstávají dodnes nepocho-

a brejle“. Na hřejivé Nashville Skyline zůstal tak

ZMĚNA JE ŽIVOT

pitelné. Tím spíš, že Bob Dylan zůstává jedním

intimní, konkrétní a přímočarý, jak jen mohl.

Proměny Boba Dylana lze hledat i jinde: v jeho

z nejhorších zpěváků euroamerické popmusic

Akustická Blood on the Tracks se zase nesla

promiskuitě, lavírování mezi vírami, nevdě-

všech dob. Z pozice nechtěného mluvčího ge-

na vlně nostalgie a vyrovnávání se s osobními

ku k lidem, kteří mu pomohli na vrchol... To

nerace naivních dětinových dětí brzo rezigno-

traumaty, zejména z kolabujícího manželství

jsou ale věci, které s ním zemřou, zatímco jeho

val na místo garážového rockera, z kterého si

se Sarou. Té věnoval o rok později srdcervoucí

dílo zůstane. Sám Zimmmerman si svůj osud

mohl dovolit říkat co chtěl jak chtěl. Krákoral

song Sara na desce Desire, který jejich vztah

do značné míry předpověděl sám právě v Like

předtím, krákoral i teď. Skutečná změna nastala

aspoň na chvíli slepil. Na trojici alb ze svého

A Rolling Stone. Odtamtud pochází verš „no di-

s Bobovou konverzí ke country: celý svět byl nej-

křesťanského období, kdy na čas přičichl k bib-

rection home“, kterým Scorsese později pojme-

později kolem Nashville Skyline šokován tím,

li, celkem logicky kázal, až mu za ušima hořelo,

noval svůj dokument. Od roku 1988 totiž Dylan

jak měkkým a teplým hlasem někdejší havran

ale některé z těchhle songů fungují překvapivě

žije na cestě, na takzvané Never Ending Tour;

najednou zpíval. Na svých nejnovějších deskách

dobře dodnes. A po období uměleckého tápání

jen do roku 2005 na ní Like A Rolling Stone ode-

se Dylan vrací ke své normální dikci...

na přelomu 80. a 90. let nakonec Dylan zakotvil

hrál téměř sedmsetkrát.

v pozici kočovného starce, který komentuje vad-

To přísloví, od kterého se Like A Rolling Stone od-

ZMĚNA NA PAPÍŘE

noucí svět kolem sebe a je mu jedno, které století

pichuje, má dva významy. To, že valící se kámen

Samostatnou kapitolou tvoří Dylanovy texty,

se vlastně píše. Nakonec?

mechem neobroste, může být kritika neplodné

za které dostal v roce 2008 zvláštní Pulitzerovu

nestálosti i varování před stagnací. Bob měl ve

cenu a už řadu let se lobbuje za to, aby mu byla

„Nakonec“ totiž nebude ani až Dylan, který le-

svém textu na mysli to první, ale stal se nakonec

udělena i Nobelova cena za literaturu. Bobovo

tos v květnu oslavil 69. narozeniny, zemře. Jeho

živoucí ukázkou druhé interpretace. V šestimi-

textařské dílo se studuje na univerzitách po ce-

dílo totiž natolik prosáklo celosvětovou popkul-

nutové studiové verzi songu samotného mimo-

lém světě a píší se o něm dizertačky. Člověk ale

turou, že začalo už před desítkami let prostřed-

chodem absolutně zrušil rádiový formát tříminu-

nemusí mít PhD, aby poznal, že je rozdíl mezi

nictvím jiných interpretů metamorfovat a žít

tové „sloka, refrén, sloka“ písničky a během jejího

„how many ears must one man have before he

svým vlastním životem. Odhaduje se, že Bobo-

nahrávání ji protáhl zcela zásadními proměnami

can hear people cry?“, „jewels and binoculars

vy songy přepracovalo na tři tisíce interpretů,

od valčíku k rocké instrumentaci s improvizova-

hang from the head of the mule“ a „if not for you,

přičemž někteří si na nich udělali přinejmen-

ným varhanovým intrem. Je jen příznačné, že se

my sky would fall“.

ším vlastní živnost: vedle uvedených The Byrds

tenhle song stal Dylanovým ikonickým. A je jen

Vývoj mezi jednotlivými fázemi jeho básnění

třeba Peter, Paul and Mary. Jiní vydali celá alba

příznačné, že Dylan sám se upsal cikánskému

je stejně neuvěřitelný jako fakt, že si Dylan při

dylanovských předělávek: v poslední době Bry-

kočovnému životu. Každý den dělá to samé – ale

všech těch změnách udržel integritu. Ve stejné

an Ferry z Roxy Music. Velmi často se stávalo, že

přitom je vždycky všechno jinak.

době, kdy psal nesmrtelné protestsongy a písně

cover verze Dylana se dočkaly daleko větší slávy

A když už si jeden myslí, že se od něj nemůže do-

o sociální tematice, zpíval i velmi osobní vyzná-

a komerčního úspěchu než originály. Zatímco

čkat žádného překvapení, vydá Bob desku koled

ní lásky a satirické komentáře. Sezení na něko-

taková All Along the Watchtower je v originále

– loňskou Christmas in the Heart.

lika židlích došlo své nejdokonalejší symbiózy

celkem nenápadná, v rukou Jimiho Hendrixe se

na vrcholně schizofrenické desce Bringing It

stala hymnou. Nutno uznat, že i The Byrds pře-

All Back Home, na níž se spojuje nejen akustika

dělali Mr. Tambourine Man k lepšímu.

s elektrikou, ale i osobní a veřejné či konkrét-

Neexistuje snad muzikant, jehož tvorba zarezo-

ní i symbolické. Otvírák a singl Subterranean

novala v tolika žánrech: Dylana předělal někdy

Homesick Blues se svým asociativním chrlením

až k nepoznání kdokoliv od očekávatelných

Tenhle chlap dojde klidu až v hrobě. Kéž se to nestane nikdy brzo.

FULL MOON 01

021

KDYŽ SE Z KRAJE 70. LET V NEWYORSKÉM PODZEMÍ VYNOŘILO DUO SUICIDE, PŮSOBILI JAKO ELEKTRICKÝ ŠOK, CHEMICKÁ KAMIZOLA A SRÁŽKA S KAMIONEM NALOŽENÝM NITROGLYCERINEM. NAJEDNOU. ULTRA TVRDÉ ELEKTRONICKÉ RIFY, HYPNOTICKÉ RYTMY MARTINA REVA A PARANOIDNÍ ŘEV ZAJATCE ŠÍLENSTVÍ VELKOMĚSTA ALANA VEGY. AGRESIVNÍ, KLAUSTROFOBICKÉ, NEKOMPROMISNÍ AŽ DO BÍLÉHO ŠUMU, ALE ZÁROVEŇ I NEČEKANĚ JEMNÉ A SENZUÁLNÍ. REVOLUČNÍ KAPELA, JEJÍŽ VLIV JE DALEKOSÁHLÝ: SUICIDE JSOU POŘÁD NA SCÉNĚ A STÁLE VE ZBĚSILÉ FORMĚ. NAPOSLED TO DOKÁZALI NA ZAČÁTKU KVĚTNA V LONDÝNĚ, KDE V RÁMCI SÉRIE ATP DON’T LOOK BACK ODEHRÁLI V CELÉ DÉLCE SVŮJ EPONYMNÍ DEBUT Z ROKU 1977, NAVÍC COBY SPARINGPARTNEŘI IGGYHO POPA A THE STOOGES. JEDNASEDMDESÁTILETÝ ALAN VEGA V ČERNÝCH BRÝLÍCH A S BARETEM MĚ VÍTÁ PÁR DNÍ PO KONCERTĚ VE SVÉM BYTĚ NA WALL STREET, KTERÝ SLOUŽÍ JAKO JEHO OPERAČNÍ ZÁKLADNA JIŽ NĚKOLIK DEKÁD. TEXT TOM KOMÁREK FOTO ARCHIV

Se Suicide jste od začátku 70. let ušel dlou-

lidi, a tvořili. Jedno, co: ﬁlmy, sochy, hudbu,

a esejista, který se zasloužil o popularizaci

hou cestu. Co bylo předtím? Kdy jste se začal

prostě cokoliv. Hele, umění je jenom jedno.

výrazu „punk“ a spojoval je se skupinami jako

zajímat o hudbu?

A je buď dobrý, nebo na hovno. Ten můj nápad

Richard Hell and the Voivoids nebo Ramones –

Jsem z Brooklynu. Když jsem byl malej, v rádiu

se jmenoval Project of Living Artists. Byly to

pozn. autora), když mluvil o Stooges. Tenkrát to

hrávali Elvise a Little Richarda. Fascinovala mě

divoký léta, pořád jsem zápasil o přežití. Něko-

znamenalo něco jiného než teď. Když jsem byl

ta síla a rychlost, s jakou zpíval ty svoje bláznivý

likrát jsem byl na ulici. Regulérní bezdomovec.

malej, tak to označovalo „poseroutku“. Kluka,

texty. Pak tam byla televize. Doo-wop. Naprosto

Pomatuju si, že jsem se přímo úzkostlivě bál,

co se zdejchnul, když šlo do tuhýho. Možná

geniální Question Mark & the Mysterians

abych něco nechytl, protože bejt nemocnej

jsme tomu taky pomohli, aby se to posunulo

a jejich singl 96 Tears. A taky jsem tehdy viděl

na ulici, a to i s blbou chřipkou, znamenalo

někam trochu jinam. No a nakonec? Nakonec

Iggyho se Stooges, jak na pódiu vytahoval péro

konec. A fakt jsem chcípal hlady. Naučil jsem

to znamená přesnej opak... teď jsou to všechny

a pak se pozvracel z heráku do publika. Velkej,

se, že kecy o tom, jak to mají umělci těžké, nic

ty hustý kapely, co žily na ulici.

zásadní moment. Nejlepší koncert. Udělalo to

neznamenají. Když to chcete, tak tady to máte!

na mě ohromnej dojem.

A já chtěl. Tehdy v tom loftu zkoušel i Martin

Měli jste tenkrát pocit, že děláte něco revoluč-

Rev se svojí jazzovou skupinou. Párkrát jsme

ního? Zajímal jste se o prapůvodní elektroni-

Než jste se ale aktivně pustil do hudby, tak

si zajamovali a zjistili, že to funguje. Všechno

ku typu Silver Apples?

jste se umělecky vyjadřoval jinak: přes různé

jsme zjednodušili a začali dělat svoje vlastní

Ne. Vše vzniklo z toho, co jsme měli, a nebylo

sochy a instalace.

věci. To bylo někdy kolem roku 1971.

toho teda moc. Já pořád poslouchal ty samý věci.

Jo, začínal jsem jako malíř. Pak jsem chtěl

Dneska třeba poslouchám hodně hip hop, různý

dělat sochy – nebo spíš asambláže, který by

Suicide se začali etablovat až kolem newyor-

soundtracky a klasiku jako jazz, ale taky nemy-

vystihovaly mě samotnýho. To, kam patřím.

ské punkové exploze. Měl vznikající newyor-

slím, že se to nějak promítá v tom, co děláme.

Doteď kreslím, zajímají mě tváře. Ale hodně

ský punk kolem klubů jako CBGB vliv na

I když si občas zarapuju... Víte, všechny tyhle

toho vyhodím. Když to tam není hned, tak to

vaši hudbu?

řeči, že jsou Suicide revoluční kapelou... Já pořád

zmuchlám a zahodím do koše. Je to jako báseň

No jasně. Ovlivňovalo nás všechno, co se kolem

říkám: Všechno to je blues New Yorku, mladej!

nebo písnička: musí to přijít napoprvý.

nás dělo. A jednoduchost a nekompromisnost punku byla strašně inspirativní. Ale to je něco,

Je pravda, že speciﬁcký zvuk elektrických

Hodně pracujete se světlem...

co mě bralo už na rockabilly a prvním rokenro-

kláves Farﬁsa, na které hrál Martin Rev, byl

Došel jsem k tomu, že to, co dělá obraz obra-

lu. Hrávat se všema těma punkovejma a garážo-

způsobený tím, že byly v podstatě rozbité

zem, je světlo. Proč mít žárovku na stropě nebo

vejma kapelama nám přišlo přirozený. Každá

a fungovaly jen omezeně?

lampy všude okolo, když ji můžete mít přímo

byla úplně jiná, ale přitom něco sdílely. Asi tu

Byli jsme chudý kluci a byli jsme rádi, že jsme

v obraze? Světlo ovlivňuje i barvu sochy. Světlo

opravdovost. Patřili jsme tam.

vůbec něco měli. To, že Martinovy nástroje byly do jednoho křápy, bych nebral jako nějak

je v umění důležité. Už v roce 1971 jste se uvedl výstavou nazvanou

určující pro náš zvuk. S nějakými ekonomický-

Odkdy koketujete s hudbou?

Punk Music Mass. Celkem vizionářské...

mi náhodami jsme si moc nezahrávali. Stačil

Kdysi jsem ze svýho loftu udělal takový cen-

To slovo je od Lestera Bangse (1948 – 1982,

nám chaos, který jsme měli v sobě. A který byl

trum pro umělce. Místo kde by se potkávali

legendární rockový kritik, stylista, spisovatel

všude okolo. Jednou jsme od někoho nakoupili

022

FULL MOON 01

nějaký bedny, co kdysi patřily kapele Eltona

Jo, jo, to je pravda (smích)! Ne, víš co… To je

Bruce napsal, když tam hrál. Jsou tam i klavírní

Johna. Všude na těch bednách bylo jeho jméno.

celý v tý Iggyho tradici. Jde hlavně o to, jak

přechody. Jó, Bruce. Ale třeba i to, že si nás The

Dost často nás na letištích zastavovali lidi a vy-

oslovit lidi. Donutit je k nějaký reakci. Aby

Clash nebo Elvis Costello vzali jako předkape-

ptávali se, kde že to bude Elton hrát (smích).

se nějakým způsobem vyjádřili. A jelikož

lu, svědčí o nějaký kuráži!

netancovali... (lišácký úsměv). Myslel jsem si, Vaše koncerty měly pověst násilných akci, kde

když už mě teda chce nějakej blb sejmout

Z koncertu v Belgii, kde jste předskakovali

vás publikum pokaždé málem zlynčovalo.

cihlou a neumí to, tak to dodělám sám. Navíc

právě The Clash, existuje záznam 23 Minutes

Lidi nás nenáviděli. Fakt. Vibrace a duch naší

jsem si takhle „řešil“ vlastní problémy, různý

over Brussels. Pomatujete si na tu show?

hudby dokázal všechny vždycky rozzuřit do

frustrace, napětí, vztek, tyhle sračky... Každej

Po pravdě, ani moc ne. Záznam je přesně tako-

červena. Jednou, někde ve Skotsku, na mě

večer jsem vážně myslel, že mě zabijou, ale

vej, jaký by měl bejt. Dokumentuje celou situaci

letěla sekera a minula mě o pár palců. Neke-

nějak jsme věřili, že to, co děláme, je správ-

dost věrně. Zajímavý je, že hodně belgickejch

cám. Jak v těch starých westernech! Nikdo mi

né. Opravdu jsem si myslel, že nás všichni

umělců pak citovalo Suicide jako svůj hlavní

to nechtěl věřit, dokud to později neodpřísá-

nenávidí. Ale potom se začali objevovat lidi

inspirační zdroj. Asi to tehdy tak ňák fakt bylo.

hli kluci z Jesus and Mary Chain, který tam

a umělci, kterých jsem si vážil, a dávali mi

tenkrát byli. Chtěl jsem, aby lidi přišli z ulice,

najevo, že se jich to, co děláme, nějak dotýká

Debut Suicide končí strašidelnou skladbou

a místo toho, aby se ponořili do nějakejch

a líbí se jim to.

Frankie Tear Drop o dělníkovi, kterého vyhodí z práce, a on v této existenciální krizi

hipízáckejch růžovejch fantazií, se ocitli znovu na ulici, Drsnější. A tak nějak opravdovější.

Jako když Bruce Springsteen vytřihne na

povraždí celou svou rodinu. Říká se, že někdo

A kurva nebezpečnější!

obřím stadionu vaší Dream, Baby, Dream?

jel na dálnici, poslouchal tuto skladbu, váš

Bruce, to je miláček! Starej kámoš. Byl jsem

křik ho naprosto rozhodil a on to sebevražed-

Publikum ale nebylo jediné, kdo měl sklony

na jeho koncertě v New Jersey a začal to hrát.

ně narval do v protisměru jedoucího auta. Co

k násilnostem. Dost často jste se sebepoško-

Nejdřív jsem to vůbec nepoznával, ale pak jsem

je na tom pravdy? A co si o tom myslíte?

zoval. Jako v té historce, kde údajně na pódiu

měl opravdu radost. Moc pěkně to pojal. Něco

Taky jsem to slyšel. Osobně myslím, že to je

přistála vám určená cihla, vy jste jí zvednul

ti ukážu (Vega vstane, jde vedle do místnosti a vrací

jen městská legenda. Výmysl fanoušků nebo

a začal jste se s ní mlátit po hlavě...

se s papírem v ruce). Hele, tohle je setlist, co si

nějakého vola z marketingovýho oddělení. No

FULL MOON 01

023

ne? Kdyby se to fakt stalo, jak by se zjistilo, co

rád dělám rozhovory s francouzskýma noviná-

Centre George Pompidou je nádherný místo!

ten chlap poslouchal, než to udělal? To tam měl

řema. Nikdy nezavřou hubu. Jen kecaj o tvým

Vždycky jsem tam chtěl vystavovat. Nakonec

černou skřínku nebo co? Nebo v tom vraku na-

umění. Takže se dozvíš spoustu souvislostí.

jsem se tam dostali zadními dveřmi se Suicide

šli kazetu Suicide v přehrávači? Píčovina! Kde

Informace. Pak si přečteš rozhovor a říkáš si,

(smích)! Koncerty jsou na takovejch místech

to bylo? A kdy? Nevíš? Já taky ne... Tu věc jsem

aha, tak už vím, jak jsem na tom. V podstatě

vždycky úžasný a pěkně divoký. Někteří lidi

napsal poté, co jsem četl nebo v rádiu slyšel

taková levná psychoanalýza.

zpočátku jen sedí a úplně vidíš, jak je ta hudba za-

o dělníkovi, co ho vylili z práce, byl zadluženej,

číná brát a jak je to dostává. Koncerty jsou pořád

měl hypotéku, děti, manželku. Nezvládl ten

V roce 1983 jste vydal u velké ﬁrmy album

skvělý. Myslím, že jsme lepší, než kdy dřív. Nikdy

šílenej ﬁnanční tlak a nejspíš v tom hrála roli

Saturn Strip. Bylo vaším nejpřístupnějším, ale

nevím, co budu zpívat, když naběhnu na pódium.

i jeho vlastní hrdost. A tak zmasakroval svou

úspěch se nekonal. A následné Just a Milion

Snažíme se bavit lidi. Má to větší intenzitu.

rodinu, aby nemuseli trpět hlady a ostudou

Dreams zní neuvěřitelně komerčně a navíc to

Miluju hraní! Navíc jsme s kapelou a jejími členy

chudoby. Když jsem o tom psal, tak mi to přišlo

byl propadák...

pěvně srostlí. Taky za sebou máme zkušenost

jako otřesnej, nepředstavitelnej příběh. Ale

Nerad na to vzpomínám. Měl jsem s Elektrou

nějakejch pětatřicet let...

to nic není v porovnání s tím, co se dnes děje

hrozné problémy. U Just a Milion Dreams mě

v Americe, Africe a Evropě. Situace je šílená.

skoro nepustili do studia! Debilové. Udělali

Věk vás viditelně nijak kreativně neomezuje.

Opravdu šílená.

z toho tuhle vypulírovanou sračku. Pohádali

Nejspíše nevěříte, že správná rokenrolová

jsme se a oni naschvál sabotovali promotion

skupina je nerozlučně spjatá s mládím.

Co odkaz Suicide? Cítíte váš vliv u mladých

a distribuci. Na delší dobu mě to znechutilo

To je mýtus! Vždycky se objeví nějaký mla-

skupin? Na jedné straně máte mezi fanoušky

od hudebního průmyslu. Deﬁnitivně jsme se

dý skvělý skupiny a pak se rychle rozpadnou

lidi, co dělají do electroclashe, ostré kapely

utvrdil v tom, že nejsem rocková hvězda, ale

a zmizej. Vždycky si říkám, jak by asi zněly za

jako ARE Weapons a pak Bona z U2, který se

umělec. Po tomhle jsem se více zaměřil zase

nějakejch deset patnáct let. Můžeš bejt dobrej

k vám veřejně hlásí...

na vizuální umění.

v určitým věku a můžeš bejt skvělej v jiném.

Mám radost, když mladý kapely říkaj, že jsme je

Věřím na zkušenosti. V tom to je. Spousta sku-

ovlivnili. Electroclash je v pohodě, ale to je asi

Váš byt je dva bloky od Ground Zero. Jakým

pin si myslí, že jsou rokenrol, ale ve skutečnosti

tak všechno. V žádném případě nechci nějak

směrem vás tragédie 11. září ovlivnila nebo

fungují jako podle nějakého hollywoodského

hodnotit mladý kapely. Mají svojí vizi a obecně

„inspirovala“ ve vaší práci?

scénáře úspěchu. Těžký začátky, pak smlouva,

asi dost těžkou situaci. Před pár dny jsem viděl

Bylo to strašné. Všude prach, chaos, strach. Víte,

pár desek, koncerty... a pak rozpad. Ty opravdu

pár skvělejch kapel v Brooklynu. Ti kluci se

mám malého syna. Už netrávím čas tím, že

dobrý nabízejí nějakej postoj nebo nějakej za-

prostě musej nějak vyjádřit a vykřičet. Skvělý.

rozbíjím vitríny barů. Mám zodpovědnost. A o ty,

jímavej obraz sebe. A pak jsou tady ty, co chtěj

Čím větší bordel, tím líp! Co se týče U2, tak

které miluju, jsem se od té doby začal šíleně bát.

jenom skórovat hity. Tak do tří let jsou vyřízený.

ti mě vůbec nezajímaj. A nehodlám se o nich

Nesnáším Bushe a nesnáším tu tragédii. Už od

Víte, opravdovej umělec má celý svůj život, aby

vůbec bavit. Když nás mají tak moc rádi, tak

začátku Suicide tady byl Nixon a Vietnam, bom-

se mohl vyjádřit. A je to taky o hodně zajíma-

ať od nás něco přezpívají, abych mohl v klidu

bardovaný napalmem. Přes všechnu naši agre-

vější. Tyhle řeči o věku jsou omezující. Hudební

uspořádat velkou výstavu a koupit synkovi

sivitu jsme nebyli nihilisti opěvující sebevraždu;

průmysl chce obchodovat s pubertální krizí

nový playstation (smích)!

byli jsme o životě a o tom, že je důležité držet se

a bolestí, to je celý.

svého snu. Teď mám pocit, že nám zakazují snít. Přerušil jste spolupráci s Martinem Revem

Jako by to byl zločin. O tom všem je taky moje

Jste takřka srostlý s New Yorkem. Jak pociťu-

a v roce 1980 natočil sólové album Jukebox

poslední album Station.

jete současnou gentriﬁkaci, vyčištění a steril-

Baby, kde se setkává minimalistická elektro-

ní drahotu města?

nika s rockabilly...

Album z roku 1999, nazvané 2007, je dost

Co ti budu vyprávět... Celý můj život byl okolo

S Martinem jsme měli chuť udělat něco jinýho

znepokojivé. Kromě industriálního chaosu

SoHo a teď jenom koukám, jak se z toho stal

a zkusit pracovat s jinejma lidma. Ale Suicide

megapole je zde motiv katastrofy, přicházející

supermarket pro bohatý. Je to smutný. Dělali

se nikdy nerozpadli. Prostě se občas potkáme

s rokem 2007. Vize budoucnosti?

jsem tam úžasný párty, hráli celou noc, nikdo

a něco uděláme. Jukebox Baby je hlavně o skvě-

(Dlouhé ticho.) Bude to znít zvláštně, ale občas

neotravoval a nikdo si nestěžoval na hluk. Moh-

lým kytaristovi, kterej se jmenoval Billy Friar.

mám různý předtuchy. Často vizuální. Někdy

li jsme si za pakatel pronajmout prostor a tvořit.

Oh, boy! Byl jak blonďatý Elvis. Byl z Texasu

se mi to vyplní. Třeba když sázím na koně.

Je to pořád dokola. Umělci si pronajmou nějaké

a uměl ty triky na kytaru úplně všechny.

Taky se můžu mýlit. Ale je to pěkně strašidelný,

místo a udělají ho hezčím. Pak příjdou nějaký

co? Deska 2007 je ale hlavně o tom, jaké je žít

pitomí obchodníci a všechno vyčistí.

S tímto albem jste měl nemalý úspěch ve

v takových těch obrovských městech...

Francii. Jak to? Ano. Ohromný. Tam mě milovali a doteď mi-

Suicide poslední dobou hodně koncertují po

lujou. Všechny koncerty tam byly vždy exce-

uměleckých centrech. Centre George Pompi-

lentní. Šílený. Mám pocit, že mi tam tak nějak

dou, London Institute of Contemporary Art...

rozumí. A ani moc nevím proč. Navíc hrozně

Cítíte se tam lépe než v klubech?

024

Takže bude třeba se zase někam pohnout. FULL MOON 01

Učili jste se během procesu skládání písní na

prosto přirozeně a samozřejmě – žádný přehrá-

vaši novou desku třeba sekat trávu kosou? Skvě-

vaný patos nebo následné trapné chvilky nepo-

lé! Nazvěte ji podle toho. Budete mít v záloze

chopení? Všechno tohle má jméno Kaili. Jen při

hezký příběh, až se vás během rozhovoru nějaký

té nádheře nesmíte vnímat text. V něm to poziti-

novinář zeptá, proč jste tu aktuální řadovku ﬁx

vismem a „good looking future“ zrovna nehýří.

nádeničina pojmenovali právě Mow. Dan Snaith

Drive a groove, spád i grády. Euforické melodie

dal následovnici Andorry název Swim. Asi víte

ostře kontrastující s melancholickými texty.

proč. A asi už taky víte, že tenhle vystudovaný

Swim je totiž energií, ale i nostalgií, takže pozor

matematik teď dokáže bez problémů proplouvat

na to. Po každým létu totiž musí přijít... další

nejen číselnými rovnicemi, ale i říčními proudy

léto! Ale ještě před tím taky ty votravný podzim-

třeba. A neutopí se při tom. Hahaha. Dobře tak

ní plískanice, pseudozima se sněhem zažlout-

teď něco o tom novém albu.

lym vod psích čůránků, a jaro, který je sice supr, ale na studenejch rádobyvoschlejch mezích po-

Lepší letní nahrávku letos nikdo nevydá, s tím

řád ještě hrozí dobrej kačer. Totiž houser. Anebo

už jste se, doufám, smířili. Swim je tím jediným

taky vlk. To je zvířat. Hořkosladký vzpomínky

a správným party albem pro soukromé noční

na to, když jste poprvé opustili dům, do kterého

dýchánky pseudointelektuální smetánky v par-

jste se nastěhovali s vaší první láskou, a pak se

ku (tady měly být Lužánky, ale už vidím tu vlnu

do něj zas vrátili a zas ho opustili a zas... Však to

nevole všech pragocentristů, takže) přilehlé

znáte, ty repetice. Ty pravidelný, chytlavý beaty.

vily Vilekuly. Swim je tou klubovou juchavou

Ty Snaithovy postupný, pomalý nájezdy, jako od

deskou plnící nejeden parket i supermarket.

Axela Willnera. I když to tak úplně není prav-

Swim je tou barevnou zvukovou paletou im-

da, protože co The Field osm minut, to Caribou

presionistických pláten s výjevy zobrazujícími

taky někdy dvě a půl. V tomhle případě bohužel.

psychedelickou sílu pylu květin a v kouřových

(Vada na kráse?) Ježiš, málem bych zapomněl –

signálech schovanou extatickou jadernou ener-

ty gradace!!!

gii Temelína v jednom všeobjímajícím dexem-

Jasně, že pokud se vám zajídá Snaithův vokál, tak

po-multo-šumpoplexu. Swim je tím releasem

to můžete rovnou zabalit, protože na Swim se

tři v jednom, který si můžete s klidem v srdéčku

Dan coby pěvan rozhodně nežinýruje. Stejně tak,

pořídit na poličku místo některé z řadovek Hot

jestli jste alergický na dechy (nebo na halucinoge-

Chip, Animal Collective a The Field, jež nechte

ny). Protože ﬂétna, bas klarinet, trombón a tenor/

v klidu těm nemodrým, kteří ještě nevědí, že...

soprán saxofon nejsou vedle syntezátorů, kláves

Zítra se bude plavat všude. Řekněte S, řekněte

a bicích/beatů zrovna přeslechnutelnou položkou

W, řekněte I, řekněte M, óóóÓÓÓ SWIM!

v partituře. Anebo když nemáte rádi house a tech-

MASSIVE ATTACK VS. CARIBOU 21. ČERVNA V PRAZE. KAM (DŘÍV) SKOČIT? ATTACKS PŘIJEDOU DO PRAHY V RÁMCI TURNÉ K DESCE HELIGOLAND, EX-MANITOBA SE VRACÍ S ALBEM SWIM. ZJISTILI JSME, KDO Z NICH LETOS LEPŠÍ LETNÍ NAHRÁVKU NEVYDÁ. CARIBOU: SWIM, CITY SLANG 2010, 9 SKLADEB, 43:16, TEXT ISTVÁN SUTRHÁZYI FOTO CITY SLANG

Znáte ten pocit, když se vám chce srdce rados-

no. Anebo všechno. Ale to být pouze a jen vaše

tí rozskočit? Když se zničehonic začnete neu-

boje. Protože nový album Dana Snaitha jinak

držitelně točit kolem své vlastní osy a točíte se

představuje dokonale organickou (a zároveň schi-

a točíte... Až se vám zamotá hlava, spadnete na

zofrenní) podobu propojení klasických nástrojů

zem a dostanete tu lehkou závrať, na kterou

se syntetickými tanečními spodky.

jste čekali a trochu jste se jí i báli? Když byste se

Ještě bych teda na závěr rád zdůraznil, že kdyby

nejraději bláznivě rozeběhli po louce s rukama

si Hannibal s Lalibelou vyměnily stopáže, byla

roztaženýma, jako kdyby chtěly obejmout celý

by to snad úplně dokonalá deska.

svět? Když nekontrolovaně plácáte dlaněma

Jo a už jsem říkal, že lepší letní nahrávku letos nikdo nevydá...?

kolem sebe do klidné mořské hladiny, až za tou vytvořenou sprchou tisíce slaných kapek téměř nejste vidět, a pak naprostým vyčerpáním nebo ztrátou rovnováhy padáte do zpěněné vody? A všechno přitom v nastalé situaci vyznívá naFULL MOON 01

025

ZÁZRAK? KVŮLI ZVÝŠENÉMU ZÁJMU O VSTUPENKY NA PRAŽSKÝ ČERVNOVÝ KONCERT WASHINGTONSKÉ DVOJICE THIEVERY CORPORATION SE AKCE PŘESOUVÁ DO PROSTORU KC VLTAVSKÁ. A TO SE ŘÍKÁ, ŽE DOWNTEMPO JE MRTVÉ. ROB GARZA NAŠTĚSTÍ „NEPOSLOUCHÁ LIDI, KTEŘÍ TAKHLE MLUVÍ O HUDBĚ, PROTOŽE TO JSOU DOST ČASTO TAKOVÍ, KTEŘÍ O NÍ VE VÝSLEDKU NIC NEVĚDÍ“.

TEXT JARDA PETŘÍK FOTO ANDRZEJ LIGUZ

Dřív jste hodně poslouchali Fugazi a ka-

že se nemusíme jít ptát k některému z major

lidé jsou ve většině případů otevření různým

pely s nimi spřízněné. Jak vás jejich hudba

labelů, jestli by chtěli vydat naše věci, ale že

kolaboracím, ale klidně někdo z našich přátel.

ovlivnila v tom, co posledních patnáct let

si to můžeme udělat po svém. Líbila se nám

Zajímá nás především styl a barva hlasu, která

sami produkujete? Přeci jen je to úplně jiný

ta cesta, kterou šli Ian MacKaye a Jeﬀ Nelson,

by se ke skladbě hodila. Ale tohle všechno se

hudební svět... Jak se přihodí, že člověk, kte-

když zakládali Dischord. Tak jsme si řekli,

děje až ve ﬁnálním procesu skládání.

rý poslouchá Fugazi, najednou začne skládat

že to uděláme stejně. Díky tomu jsme za ta

elektronickou hudbu?

léta měli možnost spolupracovat se spoustou

Kdybyste mohl porovnat první a poslední

Celá tahle hardcoreová scéna kolem labelu

zajímavých lidí. A pořád se najdou producenti,

desku Thievery Corporation, jak se změnila

Dischord nás inspirovala především v postoji

kteří chtějí vydávat u ESL. I pro nás je vydává-

vaše hudba během těch patnácti let?

k hudbě jako takové. Ne v tom smyslu, že by

ní si svých desek tou nejlepší možností, jak se

Na začátku jsme byli v určitém smyslu

vám někdo říkal, jestli jste talentovaní a jestli

o naši muziku postarat. A jiní hudebníci jsou

„naivní“. Když jsme udělali náš první singl,

můžete dělat tohle a tamto. Ale v tom, že to sám

rádi, že to mohou udělat nezávislou cestou

2001 Spliﬀ Odyssey, byl to desetiminutový

cítíš; že chceš vzít do ruky kytaru a začít hrát.

a nemusejí se ptát u velkých vydavatelství.

track, ve kterém jsme pořád znovu a znovu přehrávali určité smyčky. V průběhu let jsme

A tak to prostě uděláš. Ovlivnil nás taky způsob sebeprezentace a mluvení o věcech nahlas. Být

Teď jste právě na turné s vaším posledním

začali více produkovat „písně“ a vytvářet

v určitém smyslu politicky angažovaný.

albem Radio Retaliation z roku 2008. Mů-

bohatší aranžmá. A také jsme daleko častěji

žeme v budoucnu očekávat šestou řadovou

spolupracovali s různými vokalisty. Určitě se

Politika je ve vašich textech přítomná stále

desku? Hrajete na koncertech nějaké nové

naše práce během těch let stala dokonalejší,

víc. Asi je to trochu otřepaná otázka a odpo-

skladby?

soustředěnější. Ale když jsem na začátku řekl

vídáte na ni pořád, ale jak vy osobně vidíte

V procesu práce na novém albu jsme prakticky

slovo „naivní“ v souvislosti s prvními nahráv-

Spojené státy po více jak roce od zvolení

pořád, takže na koncertech hrajeme hlavně

kami, nemyslel jsem to nijak negativně. Když

Baracka Obamy prezidentem?

z poslední desky a kombinujeme to s nějakými

začínáte s produkováním hudby, tak celý ten

Nemyslím si, že by se něco ve skutečnosti

staršími skladbami. Vzhledem k tomu, že na

svět je pro vás nový a čerstvý. Musíte nejdřív

výrazněji změnilo. Je to pořád stejné a některé

každé nahrávce hostovali různí lidé, každé

všechno postupně objevovat a ozkoušet.

věci jsou možná i horší. Obama je pouze nový

turné vypadá jinak. Třeba od posledního

obličej starého stroje. Pro Spojené státy je

pražského koncertu před pěti lety se vyměnilo

Když jste v polovině 90. let začínali, byli jste

mít černošského prezidenta dobrou rekla-

několik muzikantů i zpěváků. Tehdy jsme

daleko víc elektronickým projektem, což se

mou –pak totiž vypadají jako progresivnější

u vás hráli zejména z alba The Cosmic Game

v průběhu let docela změnilo. I vaše koncer-

a liberálnější země. Ale přitom se pořád dějí ty

a nové verze skladeb z Radio Retaliation dnes-

ty jsou dnes mnohem víc založené na živém

stejné věci v Afghánistánu a Iráku... Zdaleka

ka znějí hodně odlišně.

hraní. Čím to, že se většina elektronických projektů, které začínaly coby čistě studiové,

ne všechny předvolební sliby byly splněny. Na svých deskách hodně spolupracujete s růz-

postupem času dopracuje k živým koncer-

Jak to bylo se založením vašeho vlastního

nými hosty, především zpěváky a vokalistka-

tům, nástrojům a koncepci „kapely“?

labelu Eighteenth Street Lounge Music. Jk se

mi. Ať už to byl David Byrne nebo třeba Perry

U nás to asi bylo dáno tím, že jsme čerpali in-

vám daří? Ozývá se vám hodně kapel nebo

Farrel... Koho máte v plánu oslovit příště?

spirace z mnoha hudebních stylů. Na začátku

projektů s tím, že by u vás chtěli vydávat

Zatím nevíme. Všechno záleží na skladbách

naší kariéry jsme nejdřív všechno programo-

svou produkci?

samotných. A to, kdo by byl vhodným adep-

vali a teprve postupně jsme začali přidávat

Ano, a to je mimochodem další věc, ve které

tem na spolupráci v té které písni, většinou

živé nástroje, což se ukázalo být zábavné.

nás vydavatelství Dischord tady v DC hodně

řešíme až v poslední fázi. Přičemž to zdaleka

Navíc jsme postupem času objevovali i živé,

ovlivnilo. Zejména tedy v tom, že jsme si řekli,

nemusí být někdo známý a slavný, i když i tihle

organické zvuky a nechali jsme se jimi ovliv-

026

FULL MOON 01

ňovat. Takže to byl zkrátka přirozený vývoj

kteří produkují v různých žánrech a stylech.

syntezátory a skládal. Muzika byla od začátku

a proces. Vzít do ruky nástroje a začít zkoušet,

Opravdu neposlouchám lidi, kteří takhle mlu-

něco, co jsem chtěl dělat. Ale co se týče práce,

co s nimi lze provádět.

ví o hudbě, protože to jsou dost často takoví,

tak před Thievery Corporation jsem měl

kteří o ní ve výsledku nic nevědí...

mnoho různých klasických i hodně zvláštních

Takže i vy osobně hrajete na nějaké nástroje? Oba hrajeme na kytaru, basu a klávesy.

zaměstnání. Pracoval jsem pro jednu ochranku, Co teď rád posloucháte? Změnil se nějak váš

video společnost, dělal jsem i v McDonalds,

posluchačský vkus v průběhu let?

nebo třeba v chemickém průmyslu s radioak-

Jak to máte s novými elektronickými styly

Hodně rád poslouchám starou hudbu. Staré

tivními jádry...

jako je dubstep nebo wonky? V České repub-

soundtracky ze šedesátých let, psychedelické

lice lidé hodně mluví o tom, že downtempo

kapely, snažím se najít staré neobjevené jamy

A současnost? Už máte rodiny, nebo jste po-

a trip hop jsou mrtvé styly, mladí producenti

a různé ztracené poklady a podobné věci. Je

řád na turné a zavření ve studiu, takže není

se hodně zaměřují na to, co je zrovna in. Ale

skvělé poslouchat starou hudbu, protože pro

čas stát se otcem?

například i starší umělci se na svých nových

mě je to daleko tajemnější – jakým způso-

Já zrovna čekám během dvou měsíců narození

deskách snaží znít hodně aktuálně a pou-

bem a jakými postupy tadeska byla nahrána,

prvního dítěte!! Takže začínám opravdový

žívají některé dubstepové/wonky prvky ve

například. A zní to úplně jinak, než dnešní

rodinný život a jsem z toho hodně nadšený.

svých skladbách...

nová elektronická hudba, která pro mě žádná

Nedávno, před pár měsíci, jsem se také pře-

Víte, takhle můžete říct prakticky o každém

tajemství neskrývá. Já vím, jak se ta hudba

stěhoval z Washingtonu, kde jsem žil hodně

stylu, že je mrtvý. Už když jsme začali pracovat

vytváří, protože ji koneckonců sami částečně

dlouhou dobu, do San Francisca. Jsem tam teď

na naší debutové desce, tak lidé kolem nás

produkujeme, takže to pro mě ve výsledku

šťastný a užívám si to. Je to zase jiná mentalita

říkali, že downtempo je mrtvé, a že jediné, co

není tak působivé.

a je příjemné být dál od všech těch věcí kolem

má smysl produkovat, je drum’n’bass, protože

politiky.

d’n’b je nový styl. A kde je dnes d’n’b? Kde je

Jaká je vlastně vaše minulost, než jste se

dnes 2step a garage...? Lidé stále hledají nové

potkal s Erikem a společně založili Thievery

směry, protože tak to prostě vždycky bylo

Corporation?

a bude – rádi se necháváme unášet novými

Pohyboval jsem se okolo hudby už od mých

trendy. Naštěstí je ale také pořád plno umělců,

šestnácti let, kupoval si různé sekvencery,

FULL MOON 01

Erik je ženatý a oba si spokojeně žijou v DC. 027

KMFDM BY MOHLI BÝT BRÁNI ZA ÚPLNĚ OBYČEJNOU KAPELU, KDYBY... TĚCH KDYBY JE VÍCE A JE NA ČASE SI JE POŘÁDNĚ PROBRAT, PROTOŽE SASCHA KONIETZKO PŘIJÍŽDÍ JIŽ BRZY ZNOVU DO PRAHY. A PŘIVÍTÁ JE VENKOVNÍ PÓDIUM KLUBU MODRÁ VOPICE. TEXT PAVEL ZELINKA (RADIO WAVE) FOTO FRITZ BRICKMANN

Když si dnes poslechnete novinky od KMFDM,

stor mezi Depeche Mode a Ministry, už dlouho

mi různorodý materiál, složený z hiphopových

asi stěží pochopíte, jak si zrovna tahle parta

čekaly. Když to nevyšlo s Belgičanem v Revol-

střípků, silných jamajských stimulů a taneční

vydobyla takové uznání na obou stranách At-

ting Cocks, legendární label Wax Trax! vsadil

acidové extáze. Nejvíce se ovšem v celém einto-

lantiku, a jak je možné, že jejich fanouškovská

na Němce. Ti natěšeným Amíkům nařezali na

pfu začal prosazovat prachsprostý rock’n’roll,

základna je jedna z největších na industriální

holou podle jejich gusta – tvrdě a přitom pří-

mutovaný tvrdě elektronickým naturelem. Bez

scéně. Dokonce i začátky v polovině 80. let ne-

stupně hitově. Stále se bavíme o Saschovi Ko-

vyjmenovaných kumpánů, kteří se se Saschou

byly žádným ostrým startem, kterým by kapela

nietzkovi, zpěvákovi a v současnosti jediném

permanentně rozhádávali a zase zbratřovali,

strhla štěstěnu na svou stranu. Německá praco-

zakládajícím členu KMFDM. V kapele dnes

by dnes KMFDM sotva byli tam, kde jsou.

vitost spolu s punkovou paličatostí ale postup-

působí jako jasný kapitán družstva, ale dříve

Pokud máme označit – vedle workoholismu –

ně dostala workoholika Konietzka tam, kde je

tomu tak nebylo. Silný mančaft tvořili už od

jinou Saschovu důležitou vlastnost, tak je to

dnes: na pozici legendy s množstvím epigonů.

druhé, přelomové desky What Do You Know,

cit pro to, být ve správnou chvíli na správném

Přitom při vyslovení jejich jména nemáte auto-

Deutschland? ostřílený studiový matador Ra-

místě. Prvním mistrným tahem byla relokace

matickou asociaci se sběrnými surovinami.

ymond Watts a excentrický bubeník Nicklaus

ansámblu v roce 1991 z Hamburku do Chicaga.

Schandelmaier, později přezděný za En Esche.

V Evropě sice pomalu sílila tvrdě elektronic-

Start v rodném Německu – kolébce industria-

Sestavu o pět let později doplnil na hvězdnou

ká a industriální mánie, ale teprve následující

lu – a v pravý okamžik přesun do Států, které

čtveřici kytarista Günter Schulz. Ti všichni

roky jasně ukázaly, že vzhledem k hudebnímu

na tvrdší kapelu, která by vyplnila volný pro-

přikládali v následujících letech pod kotel vel-

směřování kapely byla Amerika pro KMFDM

028

FULL MOON 01

tím pravým místem pro dlouhodobou pod-

Andym Selwayem. Vše se zdálo být konečně

lení na školách, jako například to první v Coloradu,

vratnou činnost. Dalším, zřejmě ne zcela košer

usazené na svém místě, když se Sascha rozho-

je z nějakého důvodu uznáváno jako ‚cool‘ věc, a ně-

způsobem, jak udržovat v kapele žhavé tvůrčí

dl po více než šestnácti letech spolu s Luciou

kteří ho i napodobují. Pokaždé, když se ve světě něco

prostředí, bylo neustálé, takřka hokejové toče-

opustit Ameriku a přesídlit velín kapely nazpět

takového stane, říkám si, a sakra, tak to určitě zase

ní spolupracovníků. A to nejen na nekonečném

do Hamburku. Po vysloveně rockově kapelo-

zmíní KMFDM. A taky že ano. To je hodně otravné,

turné, ale i ve studiu. Ještě větší zmatek do celé-

vých deskách WWIII a Hau Ruck tedy přišel

protože je zřejmé, že naše hudba ani v nejmenším

ho chaotického procesu vnášel největší fanou-

další návrat k elektronice na posledních dvou

nepropaguje násilí a podobná svinstva – spíše se

šek kapely, spolumajitel Wax Trax! Jim Nash,

řadovkách Tohuvabohu a Blitz. Pryč je těžko-

snažíme o opak.“ Kapela se s tímto stigmatem

který například vyházel z původní verze desky

tonážní, metalově nabroušení a nastupuje stra-

snaží vyrovnat v písničce Me And My Gun

Money všechny En Eschovy písničky a přiho-

vitelnější a zvukově přehlednější kombinace

z poslední řadovky Blitz.

dil Saschovi další ﬁnanční injekci, aby desku

elektroniky s rockovými doplňky. Sascha jako

dokončil ve „správném duchu KMFDM“. Díky

jeden z prvních hudebníků na nezávislé scé-

Vedle bohaté diskograﬁe kapely se okolo KM-

tomuto Babylonu se do tvůrčího procesu kape-

ně pochopil, jakou možnost přímé interakce

FDM vyrojila spousta vedlejších výhonků

ly v 90. letech dostaly takové osobnosti jako Bill

přináší internet. Své posluchače léta zásobuje

mnoha členů. S touto kapelou se nikdy ne-

Rieﬂin z Ministry, FM Einheit z Einstürzende

zprávami o plánovaných aktivitách, výhodami

nudíte: jen žádný soucit s většinou! Excessive

Neubauten, Nivek Ogre ze Skinny Puppy, Chris

a speciály. A pochopitelně koncerty.

Force bylo elektroničtější alter ego tvrdého já-

Vrenna z Nine Inch Nails nebo těžkotonážní vokální buldozer Nina Hagen.

dra kapely v první polovině devadesátých let, I když byl celý název pětipísmenné zkratky,

a stihlo vydat celkem čtyři dlouhohrající des-

která tvoří jméno kapely, vytisknut na obalu

ky. PIG je průběžným sólovým projektem Ray-

V první polovině 90. let šlo kapele vše na ruku.

prvního alba Opium, po přestěhování kapely

monda Wattse, který už funguje s přestávkami

Ač se KMFDM necpali do hlavního proudu

vznikly velké dohady, co že složenina pěti pís-

od roku 1988. Naposled pomohl Raymond ve

a odmítali vystoupit například v MTV, kon-

men ve skutečnosti znamená. Kapela nechala

studiu dámskému projektu SOW; Schaft (1994)

krétně tato televize zuřivě ohrávala jejich video

fanoušky na holičkách, a tak vznikly desítky

je jeho výpomocí japonské dvojici Fujii Maki

ke skladbě A Drug Against War a kapelu si ob-

variant tušených názvů, z nichž asi nejvíce

(z kapely Soft Ballet) a Imai Hisash (z Buck-

líbily kartónové postavičky Beavis a Butthead.

v našich končinách zakořenil překlad „kill ma-

-Tick). Ti se po sedmi letech přetavili v jedno-

Jejich skladby se dostaly do legendárního ﬁlmu

niac fans of Depeche Mode“. Ve skutečnosti je to

rázový a jednoalbový úkrok stranou jménem

Mortal Kombat a do videoher; prodeje desek

ovšem zkratka hesla z němčiny „Kein Mehrheit

Schwein. Slick Idiot je kapelou, kterou si zalo-

pak lezly do řádů statisíců. Gaussova křivka

für die Mitleid“, což bychom mohli volně pře-

žilí En Esch a Günter Schulz po rozpadu KM-

úspěchu ale funguje všude a okolo kapely se

ložit jako „žádný soucit s většinami“. Od des-

FDM v roce 1999. Má venku tři alba, poslední

začaly kupit problémy. Postupné odcizování

ky UAIOE v roce 1989 se stalo tradicí nazývat

loňské se jmenuje S U C K S E S S. Jednodu-

s dlouholetými spolupracovníky Sascha sice

dlouhohrající alba kapely názvy o pěti pís-

še Schulz se jmenovalo sólové odskakování

úspěšně lepil hvězdnými hosty, deﬁnitivní

menech. Někdy muselo, pravda, dojít k určité

Güntera Schulze v čistě rockovém duchu. En

rozchod skupiny ale visel ve vzduchu už od po-

„básnické zkratce“ typu Xtort nebo Attak, aby

Esch své první sólové album vydal v roce 1993

loviny devadesátek. K rozkolu nakonec došlo

se výraz do vymezené sumy vešel. K narušení

s názvem Cheesy a jde o část písniček původ-

v roce 1999 a sám frontman tenkrát prohlásil,

pěkného zvyku došlo u desek Hau Ruck (2005)

ně určených pro desku Money. V loňském roce

že „množství stresu, tlaku mezi sebou a rozdíl-

a Tohuvabohu (2007), poslední dvě alba Blitz

zabodoval spoluprácí s bývalou kolegyní z po-

ného vidění na další směřování kapely už bylo

a Krieg už ale zase drží basu. Další jednotný

loviny 80. let Monou Mur a společně stvořili

neunosné“. Kapitán se promptně obklopil no-

prvek desek KMDFM byla od roku 1986 po-

speciﬁckou poklonu výmarskému hudebnímu

vými spoluhráči, zrcadlově přehodil písmen-

stava dvorního malíře kapely Aidana „Brute!“

klimatu přelomu 19. a 20. století, desku 120

ka kapely a zkusil podobný model s podporou

Hughese, který až na výjimku v podobě desky

Tage: The Fine Art of Beauty and Violence.

nadnárodního kolosu.

Nihil vytvořil graﬁku všech obalů kapely. A to

Lucia Cifarelli natočila sólovou desku From

Experiment s názvem MDFMK vydržel triu

nejen řadových desek, ale i všech singlů, kom-

the Land of Volcanos v roce 2004; KGC je

Konietzko, Tim Skold (posléze Marilyn Man-

pilací a výběrů. Brute! je i autorem vizuální

spolupráce Saschy Konietzka a Lucie Cifarelli

son) a Lucia Cifarelli tři roky, než se Sascha

stránky klipů na písničky A Drug Against War

s Deanem Garciou z kapely Curve a jediná

pokorně vrátil k osvědčené značce KMFDM.

a Son of a Gun.

deska, Dirty Bomb, jim vyšla v roce 2006. The

Oslovil staré kolegy, kteří si mezitím našli ob-

Spittin‘ Cobras je zbrusu novým rockovým

živu ve svých vlastních projektech (Slick Idiot

V návaznosti na masakr, který proběhl na

projektem kytaristy Julese Hodgsona a An-

nebo PIG), a když se, alespoň podle En Esche,

Columbine High School, bylo zjištěno, že na

dyho Selwaye. A nakonec aktuální KMDFM

rozhoupali k nějaké reakci, nový line-up KM-

webových stránkách střelce Erika Harrise byly

vs. Skold – loňský elektronický úkrok stranou

FDM byl na světě. Ten se nakonec ustálil v sou-

zveřejněny texty písní KMFDM (Anarchy, Po-

pana Konietzka a bývalého kytaristy kapely

časný pětičlenný ansámbl, s Luciou (dnes už

wer, Son Of a Gun, Stray Bullet a Waste) a ma-

Tima. To je pěkných pár hodin muziky,

Saschovou manželkou a matkou jejich dvou-

sakr se časově shodoval s datem vydání alba

leté dcery) za mikrofonem, kytaristy Julesem

Adios a narozeninami Adolfa Hitlera. K této

Hodgsonem, Stevem Whitem a bubeníkem

kauze Sasha v rozhovoru řekl: „Všechno to stří-

Snad jste si dělali poznámky.

FULL MOON 01

029

DAKAR, SENEGAL, PŘELOM 60. A 70. LET. PÓDIUM VELEPOPULÁRNÍHO A VLÁDOU ŠTĚDŘE PODPOROVANÉHO KLUBU BAOBAB TOTÁLNĚ OKUPUJE ORCHESTR, NESOUCÍ – STEJNĚ JAKO KLUB – JMÉNO POSVÁTNÉHO STROMU A SYMBOLU DLOUHOVĚKOSTI. JEDNO Z NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH TĚLES NOVODOBÉ AFRICKÉ HUDBY ORCHESTRA BAOBAB LETOS OSLAVÍ ČTYŘICET LET OD SVÉHO ZALOŽENÍ. MIMO JINÉ TAKÉ KONCERTEM V PRAZE. TEXT MICHAL PAŘÍZEK FOTO JONAS KARLSSON

Na žhavém parketu klubu Baobab se za de-

s tanečním karibským základem. Ostatně ko-

kde pro karibskou hravost a pohodu nebylo mís-

set let fungování vystřídalo mnoho státníků

řeny všech těchto stylů jsou totožné, karibské

to. Nadšená mládež, dychtící po změně a odtrže-

– lokálních i světových – spolu s daleko větším

kalypso a salsa se jen vrátily na počátek cesty.

ní se od uměle veselých dospělých tančících na

množstvím podstatně mladších děvčat. Vlád-

Vůně exotiky (jakkoliv to v tomto případě zní

cha cha cha, plnila kluby a prováděla novodobé

ní rejdiště zábavy přitahovalo kromě politiků

poněkud paradoxně) fungovala báječně; právě

rituální tance na hudbu svého čerstvého hrdiny

a diplomatů také místní aristokracii. V Dakaru

karibská hudba byla v šedesátých letech v zá-

Youssou N‘Doura. Členové Orchestra Baobab

sice o taneční kluby rozhodně nebyla nouze,

padní Africe považovaná za moderní popmu-

chvíli debatovali o změně stylu, ale nakonec se

ale punc VIP lounge si Baobab zachoval až do

sic. Zatímco v Londýně tehdy střapatí teenageři

rozhodli v tichosti odejít. Dlužno dodat, že vlast-

svého zavření v roce 1979. Orchestra Baobab

objevovali černošské bluesmany, v Senegalu se

ně nikomu moc nechyběli...

trávil na jeho pódiu po celá ta léta až na výjim-

tančilo na calypso a pachangu. To ale vůbec ne-

ky sedm nocí do týdne. Fantastická sehranost

znamená že by v Senegalu neměli své „rockové“

Na sklonku osmdesátých let Afrikou zmítá

a také ohromná popularita, a to zdaleka nejen

výtržníky. Právě jeden ze symbolů Orchestra

afropop, někdejší inovátoři a hrdinové upad-

v Dakaru, ale po celém Senegalu, respektive

Baobab, wolofský griot Laye Mboup, může být

li pozvolna v zapomnění. Orchestra Baobab,

západní Africe vůbec, byla podložena tvrdým

tím nejlepším příkladem. Divoký zpěvák si z po-

Bembeya Jazz nebo Rail Band – to byly symboly

drilem a neustálým koncertováním. Jádro sou-

svátného griotského stavu vůbec nic nedělal, pil

prvních rozjásaných svobodných let. Mnoho af-

boru vedeného saxofonistou Baro N‘Diayem

jako o život a sexuální svoboda pro něj byla stej-

rických států získalo v druhé polovině dvacáté-

pocházelo z onehdy pověstného ansámblu Star

ně přirozená jako pro Micka Jaggera. Bylo mu 27

ho století kýženou samostatnost a zmíněné sou-

Band, hrajícím v klubu Miami. Odtud se také

let, když ho v roce 1974 při automobilové nehodě

bory (a mnoho dalších) k ní tvořili soundtrack.

později rekrutovali například členové Etoile

usmrtil jeden žárlivý manžel. Navíc přestože

Ale nová doba si žádala nové hrdiny a stejně

de Dakar, domovského souboru budoucí sene-

Orchestra Baobab působili jako rodinný klenot

jako punk srovnal se zemí rockové dinosaury,

galské megastar Youssou N‘Doura, který měl

senegalské vlády, tak další dva hlavní zpěváci,

tak ani africké legendy nestačily na nový svěží

ostatně za pár let Orchestra Baobab nahradit na

Bala Sidibe a Rudy Gomis, pocházející z provin-

vítr. Ovšem postupující globalizace západnímu

místě domácí jedničky. Syndrom politické ka-

cie Casamance, fungovali trochu jako pátá ko-

světu ukázala mnohé z dříve neobjevených hu-

pely Orchestra Baobab nijak netížil; jednalo se

lona. Casamance je totiž tradičním zřídlem od-

debních oblastí a africká hudba záhy získávala

sice o soubor v podstatě uměle vytvořený přímo

poru proti státní správě vystupujícím naprosto

čím dál větší popularitu a kredit. Díky novým

pro klub Baobab, ale tak to v těch dobách chodi-

otevřeně. Odsud pochází extrémistická separa-

jménům, jako již zmíněný Youssou N‘Dour, Sa-

lo v Africe leckde. Orchestra Baobab postupně

tistická organizace MFDC, snažící se o odtržení

lif Keita nebo Oumou Sangaré, se časem začí-

naučili politiky tančit podle svých vlastních not

Casamance od Senegalu.

nala znovu skloňovat i jména těchto kultovních

a do – tehdy v afrických přístavech ohromně

Ve své hvězdné éře nahrál Orchestra Baobab

ansámblů. Orchestra Baobab si na vzkříšení ov-

populárních – karibských rytmů implantovali

více než dvacet alb, a přestože byl díky pravidel-

šem museli počkat až do třetího tisíciletí. A tro-

původní tradiční melodie a wolofské zpěvy.

nému vystupování ve vládním klubu poněkud

chu za to může – jako již dříve v jejich historii

odtržen od lidových mas, jeho popularita byla

– kubánská hudba...

Právě díky široké stylové rozmáchlosti se Or-

v tehdejších letech obrovská. Ale právě zakon-

Nick Gold, fanatický propagátor world music,

chestra Baobab stali legendami. Zdaleka teh-

zervování se nejen ve VIP prostorách, ale i ve

původce mnoha nečekaných kolaborací a jeden

dy nebylo obvyklé používat tak silné inspirace

svém vlastním žánru znamenalo jeho pozvolný

z hlavních mozků labelu World Circuit, dal již

tradiční hudbou. Wolofské vlivy, harmonie ze

rozpad. Senegal totiž počátkem osmdesátých let

začátkem devadesátých let dohromady vyslance

svéhlavé provincie Casamance nebo tradič-

naprosto ovládl styl mbalax, divoká rytmická

dvou světů, které spolu měly společného daleko

ní senegalské perkuse se dokonale propojily

smršť založená na tradičních bubnech sabar,

více, než se zdálo. Album Talking Timbuktu,

030

FULL MOON 01

společné dítko kytaristů Ry Coodera a Ali Farka

Specialist In All Styles potvrdilo naděje vklá-

nás znali.“ Řečeno v dobrém rozmaru a s hu-

Tourého, otevřelo oči mnohým a brány zástupu

dané do legendárního jména. Orchestra Bao-

morem, ale zároveň s naprostou jistotou.

dalších pokračovatelů. O pár let později odjel

bab to hraje stále parádně, moderní technika

Všemožných návratů je v posledních letech víc

Gold s Cooderem a režisérem Wimem Wender-

a studio jejich sound ještě pročistila a hvězdní

než je zdrávo, leckterá „legenda“ navíc často vů-

sem do Havany, což vedlo k jednomu z nejúspěš-

hosté jako N‘Dour nebo jeden z vůdců kubán-

bec neskrývá nejen zřejmé komerční zájmy, ale

nějších alb konce dvacátého století. Sbor hudeb-

ské důchodcovské revoluce Ibrahim Ferrer

hlavně naprosté pohrdání publikem, o nových

ních vysloužilců nazvaný Buena Vista Social

jakoby k souboru patřili odjakživa. Následné

nahrávkách se leckdy nemluví ani v žertu. Obno-

Club drtil i běžné komerční hitparády, jméno

turné trvalo téměř čtyři roky, žádosti o kon-

vení Orchestra Baobab je přece jen z trochu jiné-

labelu World Circuit a producenta Nicka Golda

certy neměly konce. A tak to vypadá, že Or-

ho soudku, skupina se vlastně po téměř čtyřiceti

sklízelo uznání a tak nápad oživující další legen-

chestra Baobab prožívají období své největší

letech fungování konečně dostala do naprosto

du, tentokrát z Dakaru, měl dveře otevřené. Tím

slávy právě nyní, přestože v sedmdesátých le-

běžné a normální fáze, kterou doposud postráda-

spíš, že se do hry zapojil i tehdy už veleslavný N‘-

tech byli hvězdami západní Afriky a díky přá-

li: natočit album, vyjet na turné a jednoduše žít

Dour, který kdysi svou rytmickou divočinou Or-

telsky nakloněné vládě si občas zahráli někde

běžným životem kapely. Nikdy nebyli žádnými

chestra Baobab odstavil v dakarských klubech

v zahraničí (coby státní reprezentace). Jinak

revolucionáři, nikdy nezměnili hudbu. Jen uměli

na vedlejší kolej. Členové pověstného souboru

se hrálo v klubu Baobab na přání potentátů.

ukázat cestu a alternativu k běžnému životu de-

již dávno neměli s hudbou nic společného, ně-

A dnes? Dnes hrají v nejprestižnějších kon-

sítkám svých následovníků, čímž nepartně změ-

kteří vykonávali úspěšně právnickou praxi, jiní

certních sálech světa, další album po návratu

nili chod dějin a pomohli africké moderní hudbě

se věnovali bankovnictví nebo výuce... Přemlu-

Made in Dakar sklidilo možná ještě silnější

pomalu ale jistě uspět. Pro západní publikum bu-

vit je ke comebacku nebylo úplně jednoduché.

ohlas než comebacková kolekce a Orchestra

dou znamenat něco exotického, zajímavého. Jen-

Dát dohromady původní složení zabralo téměř

Baobab stanuli zaslouženě na piedestalu afric-

že při střetu s jejich hudbou často mnozí zjistí, že

sedm let, ale úspěch byl v podstatě zaručen. Už

ké hudby. Na otázku, zda jejich návrat v Sene-

ozvěny, které písně Orchestra Baobab vyvolávají,

vzpomínkové album Pirate‘s Choice sklidilo

galu ocenili, odpověděl kytarista Barthelemy

jsou vlastně přirozené.

ohromný sukces, následné koncerty resuscito-

Attiso specialistovi na world music Jiřímu Mo-

vaného Orchestra Baobab byly v podstatě stále

ravčíkovi: „Nebyli jsme přece jen tak nějaká

vyprodané a v plánu bylo dokonce po téměř

skupina. Naše hudba se hrála a hraje po celé

dvaceti letech nové album.

zemi. Byli jsme něco jako The Beatles, všichni

FULL MOON 01

A bližší, než by jeden čekal. 031

presents

28. 6. 2010 21:00

SaSaZu Praha www.charm-music.cz

MASSIVE ATTACK 21. 6. 2010 Tesla Arena

VÝSTAVIŠTĚ HOLEŠOVICE PRAHA

29. 6. 2010 WWW.GREENDAY.COM

032

21st Century Breakdown - In Stores Now

FULL MOON 01

Proudly presented by

12.8.2010

LUCERNA MUSIC BAR

FULL MOON 01

ĄĦ £¥µ¯ ĺÝ ¹ ® ¹ ¶ ª £ Ĩ ¢ µ İĺĄĺ

033

=YSXQU\ 79B1 >_b]Q^ G5CD25B7 3XbYcd_`X 818> @XY\ @E<5? 3XbYc @B1F4931 DX_b 81BB9C

( 9 !" 9 " ! 9 @B181

034

= cd_ [_^v^ ReTU _j^v]U^_ FU^eU D21

FULL MOON 01

035

NOVÝ VINYLY NA SILVER ROCKET

ARAN EPOCHAL / AUXES

WOLLONGONG

OTK

PRÁCE S DŘEVEM / THERE WERE FIVE HUNDRED

IF ELIMINATION MUST BE CONDONED TO RESTRAIN THINE IGNORANCE WE SHALL CONCUR

KOT

SONA A KUVA

2LP/MP3 REEDICE

LP/MP3 REEDICE

SPLIT 7”

LP/MP3

KUPUJ NA WWW.SILVER-ROCKET.ORG

STEVE VON TILL / HARVESTMAN NEUROSIS / USA / vontill.org

SUPPORT

AIDAN BARKER CA ARAN EPOCHAL CZ

22.07.10 HRAD TOČNÍK INFO www.silver-rocket.org

036

FULL MOON 01

037

SONISPHERE FESTIVAL, PRO MNOHÉ PRAVOVĚRNÉ METALHEADS UŽ PŘEDEM KULTOVNÍ UDÁLOST A NEZBYTNÁ POLOŽKA V KONCERTNÍM ŽIVOTOPISU, DÍKY KTERÉ SI MOHOU ASPOŇ ČÁSTEČNĚ VYNAHRADIT TO, ŽE PŘED LETY NEBYLI „PŘI TOM“. TEHDY, KDYŽ BAY AREA SCÉNA V SAN FRANCISKU DALA NA POČÁTKU 80. LET VZNIKNOUT JEDNOMU Z MÁLA ODVĚTVÍ METALU, KTERÝ JE BEZ VÝRAZNĚJŠÍCH ZMĚN A ŽÁNROVÉ EVOLUCE RELEVANTNÍ I DNES: THRASH METALU. ZA ONU NADČASOVOST VDĚČÍ THRASH PŘEDEVŠÍM MAXIMÁLNÍ JEDNODUCHOSTI, VÝRAZNĚ TĚŽÍCÍ Z PUNKEM INSPIROVANÉHO HESLA „MÉNĚ JE NĚKDY VÍCE“, A STEJNĚ NAŠLAPANOU PUNKOVOU ENERGIÍ A STOPROCENTNÍM NASAZENÍM. NULOVÁ PÓZA, ŽÁDNÁ VĚTŠÍ MYŠLENKA, TAH NA BRÁNU, ENERGIE A INTENZITA AŽ PO OKRAJ – PROTŘEPAT A SERVÍROVAT BEZ ZBYTEČNÝCH PŘÍKRAS. DO JISTÉ MÍRY ZA ZMIŇOVANOU AKTUÁLNOST MŮŽE I TEXTOVÁ SLOŽKA, ZABÝVAJÍCÍ SE SOCIÁLNÍMI OTÁZKAMI, NEGATIVNÍMI EMOCEMI, ODCIZENÍM OD SPOLEČNOSTI, KORUPCÍ A TEMNOU STRÁNKOU LIDSKÉ DUŠE – SEM TAM SE DO TOHO PŘIPLETE I NĚJAKÁ TA VÁLKA NEBO SATAN. NEJEDNÁ SE SICE O NIJAK ZVLÁŠŤ ODUŠEVNĚLÝ MATERIÁL, ALE PŘESTO – NEBO MOŽNÁ PRÁVĚ PROTO – ZŮSTÁVÁ UNIVERZÁLNĚ POUŽITELNÝ I DNES. ROZHODNĚ MINIMÁLNĚ VE SROVNÁNÍ S DOBOVÝMI METALOVÝMI KAPELAMI, JEJICHŽ NEJPALČIVĚJŠÍ PROBLEMATIKOU BYLO TÉMA „LIVING AFTER MIDNIGHT“. PRAVDA, PRVNÍ THRASHOVÁ VLNA SE O TENTO MYŠLENKOVÝ ZÁKLAD TAKÉ NEZŘÍDKA OPÍRALA, ALE CELÁ „HOW MUCH WE ROCK“ TÉMATIKA OPADLA BRZY POTÉ, CO SE ŽÁNR DOSTÁVAL VÍC NA OČI VEŘEJNOSTI, A SOUČASNĚ SE PŘETVÁŘEL V HUDBU ČÍM DÁL TVRDŠÍ, RYCHLEJŠÍ A ZLEJŠÍ. ALE NEUŠKODÍ VZÍT VŠECHNO HEZKY POPOŘÁDKU. TEXT PETR ČÁSLAVSKÝ FOTO DAIGO OLIVA/ARCHIV

038

FULL MOON 01

039

O thrash metalu jako o samostatném žánru se

na Jamese Hetﬁelda, který nabídku přijal a ujal

zen Dave Mustaine kvůli problémům s alkoho-

začalo mluvit na počátku 80. let, ale jeho kořeny

se vokálů, kytary a baskytary, zatímco sólovou

lem, drogami, agresivními sklony a související

samozřejmě sahají ještě mnohem dál. V zásadě

kytaru nahrál Lloyd Grant. Pět měsíců poté,

nekompatibilitě a rozdílech v názorech mezi

se jednalo o skloubení primitivní a agresivní

co se Ulrich a Hetﬁeld poprvé potkali, byla

jednotlivými členy. Metallica obecně měla vždy

stránky punku a melodických vlivů NWOBHM

založena Metallica. Opět pomocí inzerátu byl

kladný vztah k alkoholu a drogám, takže si lze

(New Wave of British Heavy Metal), a také re-

do kapely nastálo přijat druhý kytarista, do té

jen domýšlet, jak vstřícný musel být tento vztah

akci na vzrůstající popularitu hair a glam meta-

doby člen bezvýznamné kapely Panic, Dave

u Mustainea, který se mimochodem od patnácti

lu. Některé odvážné názory hlásají, že za první

Mustaine, a baskytarové povinnosti se zastal

let živil jako drogový dealer. Nejednalo se přitom

thrashovou skladbu lze považovat Symptom of

Ron McGovney, Hetﬁeldův dávný kamarád

o žádnou překvapivou novinku, Mustaine byl

the Universe od Black Sabbath či Stone Cold

z dětství. James se sice dlouho pokoušel

již dříve několikrát varován, a jednou z kapely

Crazy od Queen – nepochybně nemalou měrou

najít příhodného vokalistu, ale po měsících

dokonce vyhozen – oﬁciálně se tak stalo ale až

přispěly ke zrodu žánru, ale z dnešního hlediska

neúspěchu rezignoval a zpíval sám. Skladba Hit

v březnu roku 1983. Potvrzuje to ostatně i fakt,

se nad tímto tvrzením lze spíše jen pousmát. Re-

the Lights na Metal Massacre I sice vzbudila

že v den nedobrovolného odchodu Mustainea

álnější odhady zmiňují například Rapid Fire od

ohlas, ale za účelem získání lukrativnějších

se Kirk Hammett, do té doby kytarista právě se

Judas Priest, kde jsou proto-thrash elementy více

koncertních příležitostí bylo nutné nahrát

rodícího pilíře Bay Area thrash scény Exodus,

než patrné, a dále zejména debutový singl Don‘t

první, oﬁciálně nepojmenované demo, kterému

nacházel na palubě letadla směřujícího do New

Need Your Money britské kapely Raven, z něhož

se však poté, co se objevilo jako bootleg,

Yorku, aby Mustaineovo uvolněné místo zastal.

řádně nadupanou pecku Wiped Out živě pre-

začalo příhodně říkat Power Metal, a vzápětí

Oﬁciálně byla pozice sólového kytaristy v kapele

zentovali již v roce 1979. Ovšem opravdu první

následovalo demo další, No Life ‘Til Leather.

nabídnuta Hammettovi prvního dubna 1983, a ač

plnohodnotná thrashová skladba je Unleash the

O několik měsíců poté se Hetﬁeld s Ulrichem

se to zprvu zdálo jako ne moc povedený aprílový

Beast od Overkill z jejich prvního dema Power

zúčastnili koncertu kapely Trauma, ve které

vtip, o to větší bylo Kirkovo překvapení, když mu

in Black, vydaném v roce 1983 – skladba samot-

post baskytaristy zastával Cliﬀ Burton. Jeho

o den později James zavolal znovu kvůli upřes-

ná však byla napsána už o dva roky dříve, pouze

originální a na svou dobu netypický způsob hry,

nění detailů. První koncerty v nové sestavě na

s několikadenním předstihem, než sanfranciská

zahrnující použití wah-wah pedálu a zkreslení

sebe nenechaly dlouho čekat a kapela se koneč-

kapela Leather Charm napsala svou zásadní

v kombinaci s hrou prsty bez trsátka je natolik

ně vypravila do Music America Studios, aby bě-

skladbu Hit the Lights. Jak zásadní opravdu byla

uchvátil, že mu hned ten večer nabídli místo

hem pouhých dvou týdnů nahrála materiál pro

se mělo ukázat až později.

v Metallice. Nabídku podpořil i fakt, že kapela

své debutové album, původně nazvané Metal Up

nebyla zrovna dvakrát spokojena se svým

Your Ass. Název byl ovšem zavrhnut jak vydava-

BIG 1ST

stávajícím basákem Ronem McGovneym, který

telstvím, tak hudebními distributory, pro které

V roce 1980 se mladý nadějný tenista Lars

dle jejich názoru k vývoji kapely dosud ničím

byl titul ve spojení s obalem, znázorňujícím ruku

Ulrich stěhuje z rodného Dánska do Los

nepřispěl. Burton ovšem nabídku přijal až po

svírající dýku, nořící se ze záchodové mísy, přes-

Angeles, aby pokračoval v rozvíjení svého

uplynutí několika měsíců, a to za podmínky

příliš kontroverzní. Název alba byl tedy změněn

sportovního talentu. Brzy však zjišťuje, že

přestěhování kapely z Los Angeles do Bay Area

na Kill ‘Em All, jako reakce na byť undergroun-

dosavadní kariéra není přesně tou činností,

v San Franciscu.

dový, ale stejně přehnaně upjatý hudební byz-

ve které by chtěl v budoucnu pokračovat,

Kapela byla kompletní, měla za sebou několik

nys. Originální artwork byl i přesto později vy-

a podává si inzerát do místních novin – hledá

kladně hodnocených dem, a rozhodně netrpě-

dán na oﬁciálních tričkách s logem kapely.

v něm muzikanty pro jam sessions a případné

la nouzí o koncerty, dalším logickým krokem

zformování kapely. Na inzerát záhy odpovídají

bylo tedy nahrání debutového alba. Metal Blade

BIG 2ND

James Hetﬁeld a Hugh Tanner ze začínající

Records nebylo schopné poskytnout potřebné

Posunem v čase sledujeme Dave Mustainea, se-

kapely Leather Charm. Jejich první setkání

ﬁnance, Metallica se tudíž začala poohlížet po

dícího v autobusu z New Yorku do Los Angeles,

však nenese žádné ovoce a každý se vydá opět

alternativních možnostech. Majitel hudebního

sepisujícího první textové náměty pro skladbu

svou cestou. Lars odjíždí do Británie, kde po

obchodu a koncertní promotér John Zazula vzá-

Set the World Aﬁre na obal od sušenek. Po vy-

dobu tří měsíců následuje dnes již legendární

pětí na základě No Life ‚Til Leather dema zve ka-

hazovu z Metalliky chtěl jediné: pomstu a krev.

kapelu Diamond Head na jejich turné. Po jeho

pelu na východní pobřeží kvůli plánované sérii

Zvolil si k tomu naštěstí sice pubertální, ale stále

návratu do L. A. mu daří zajistit nahrávací

koncertů, a zároveň se pro ně pokouší obstarat

nejrozumnější volbu – touhu hrát tvrdší a rych-

smlouvu na jednu skladbu určenou pro Metal

nahrávací smlouvu u několika labelů, setkává se

lejší hudbu než Metallica. Je očividné, že si za

Massacre I, kompilaci připravovanou Brianem

ovšem s nulovým zájmem. Po tomto neúspěchu

svůj vyhazov mohl sám, na druhou stranu se ne-

Slagelem, zakladatelem a dodnes i majitelem

se však nevzdává, zakládá label vlastní pod jmé-

lze divit jeho rozhořčení, když Metallica převzala

tehdy začínajícího vydavatelství Metal Blade

nem Megaforce Records, a půjčuje si peníze na ﬁ-

několik skladeb, na jejichž napsání se Mustaine

Records. Háček byl samozřejmě v tom, že

nancování výdajů spojených s nahráváním alba.

nemalou měrou podílel, a Kirk Hammett v podstatě zkopíroval již existující sóla, byť ne notu od

i přes podepsanou smlouvu neměl Lars s kým onu skladbu nahrát – začal tedy urychleně

Zmiňované turné končící v New Yorku je dodnes

noty. Jeho zásluhy však nezůstaly kapelou zcela

kontaktovat hudebníky se svém okolo a shánět

velmi kontroverzním obdobím v historii kapely,

zapomenuty, a u čtyř skladeb obsažených na Kill

zbytek budoucí kapely, přičemž si vzpomněl

v jeho průběhu byl totiž nekompromisně vyho-

‚Em All má přiznaný autorský podíl. Mustaine

040

FULL MOON 01

založil Megadeth v podstatě za jediným účelem,

případně rovnou přerušením jakýchkoli vztahů

tivně zaostává i na poměry roku 1983. Dalším

a to vytvořil kapelu úspěšnější a známější než

obecně. Za celou svou dosavadní kariéru ostatně

důvodem je fakt, že instrumentální výkony čle-

Metallica. S odstupem téměř třiceti let je jasné,

více než patnáctkrát navštívil odvykací léčebnu,

nů kapely měly k virtuozitě daleko, a stejně tak

že se mu to nepovedlo, ale nepopiratelný talent

na dva roky rozpustil kapelu, kvůli vlastním vr-

songwriting talent nepatřil mezi jejich hlavní

a hlavně osobní vůle, podporovaná léty poci-

tochům zrušil desítky koncertů, několikrát stih-

přednosti. Co uděláte, když neumíte napsat dob-

tů křivdy a touhy po odplatě přesto pomohla

nul konvertovat od jedné víry k druhé, až zakot-

rou skladbu? Nejjednodušším řešením je nená-

ke zrodu kapely, která za léta existence vydala

vil u křesťanství, a stihnul urazit snad každého

padně vykrádat nápady vašich hrdinů – v tomto

dvanáct studiových alb a desítky singlů, živých

v hudebním průmyslu. Pokora, skromnost a takt

případě Judas Priest. Show No Mercy tedy zní

nahrávek, EP a kompilací, kterých se celosvětově

se asi talentem úplně vykoupit nedá...

jako Stained Class na steroidech, rychlejší, ag-

prodalo téměř dvacet pět milionů kusů – a to lze

resivnější, ale pořád s neotřesitelným základem

jenom těžko označit za neúspěch. Tato snaha se

BIG 3RD

v NWOBHM. Výjimkou budiž skladba Black

však na Mustaineovi a Megadeth těžce podepsa-

O něco později než Metallica vzniká v Los Ange-

Magic, která bezpochyby patří mezi nejbrutál-

la – za čtvrtstoletí existence se v kapele vystřída-

les další thrashová partička, a již od začátku se

nější materiál začátku osmdesátých let, útok ne-

lo dvacet hudebníků (v porovnání s o něco déle

soustředí na co nejtvrdší pojetí a prezentaci sub-

kompromisních riﬀů, který posluchače nenechal

aktivní Metallikou, která si po celou dobu drží

žánru, navíc podpořenou neskrývanou zálibou

ani na chvilku vydechnout. Na druhou stranu

takřka neměnnou sestavu, se jedná o číslo té-

v satanismu. Nutno přiznat, že zlou image jim ze

album nabízelo OPRAVDOVÁ a poctivá kytaro-

měř astronomické), ve valné většině byly přitom

zpětného pohledu mohl lehce kazit fakt, že ka-

vá sóla, narozdíl od pozdější tvorby, kde pokusy

personální změny v sestavě způsobené osobními

pelu tvořil respirační terapeut, poslíček s pizzou

oscilují mezi něčím, co připomíná mučení koček,

neshodami mezi Mustainem a ostatními členy.

a dva středoškoláci, co po večerech hráli covery

souboj krocanů a vytáčecí zvuk dial-upu. Zásad-

Ti si stěžovali především na komplikovanou

Judas Priest, a na ﬁnancování prvního alba si

ním bodem v kariéře Slayer ovšem bylo album

spolupráci, chorobný perfekcionismus a často

museli půjčit od rodičů. To jsou záležitosti, se

Reign in Blood, navzdory častému nesouhlasu

agresivní sklony frontmana kapely. Nejednalo

kterými vám ani sám kníže pekel nepomůže.

skalních fanoušků stabilně označované za vr-

se tudíž o výjimku, a Mustaine si to postupem

I když se pojmenujete Slayer. Nahrání celého de-

chol diskograﬁe kapely. I přes subjektivní názor

častu začal uvědomovat – jeho priorita byla ale

butu Show No Mercy trvalo pouhých osm hodin,

na kvalitu některých skladeb album představuje

stále jasná, a byl jí ochoten dosáhnout i přes mrt-

kapele totiž na delší pronájem studia jednoduše

zajímavý a poměrně ojedinělý paradox – Slayer

voly a narušení dobrých vztahů se svým okolím,

nezbyly peníze, a i proto jeho produkce kvalita-

se upsali major labelu, jako producenta najali

FULL MOON 01

041

Ricka Rubina, známého především spoluprácí

sérii konkurzů se dostavila celá řádka muzikantů,

kořeny, a nahradili je nesmělými pokusy s elek-

s LL Cool J, Run DMC a Beastie Boys, a výsled-

z nichž většina našla své uplatnění a slávu teprve

tronikou pod vedením country popového pro-

kem bylo album rychlejší, tvrdší, kratší a hlavně

až časem – jmenovitě například Dimebag Darrell

ducenta Danna Huﬀa, který se podílel již na

mnohem přímější než předchozí alba kapely.

z v té době ještě neznámé kapely Pantera, Lee

Cryptic Writings. Dave Mustaine, stále ještě za-

V těchto ohledech ostatně i dalece překračova-

Altus z Heathen nebo Eric Meyer z kultovní a do-

skočen nečekaným úspěchem předchozích alb,

lo naprostou většinu dobové metalové produk-

dnes nedoceněné thrashové legendy Dark Angel.

nad celým projektem naprosto ztratil kontrolu,

ce. Přesto šlo o jednoznačný komerční úspěch,

Tehdy teprve šestnáctiletý Jeﬀ Loomis (dnes Ne-

což si ovšem uvědomil až pozdě, po samotném

který kapelu katapultoval mezi metalovou elitu

vermore) byl Mustainem pro změnu odmítnut

vydání alba. Přiznal, že Huﬀovi svěřil přehnaně

a vydláždil jí cestu k neochvějné pozici na před-

kvůli nízkému věku. Volné místo nakonec obsa-

velkou porci zodpovědnosti, a s odstupem času

ních příčkách metalových žebříčků prodejnosti.

dil Marty Friedman, který byl ale prvotně tak-

je evidentní, že dát zcela volné pole působnos-

též zamítnut, a to z důvodu obarvených vlasů (!).

ti nad produkcí metalového alba někomu, kdo

BIG 4TH

měl v minulosti co dočinění s alby Barbry Stre-

Poslední, ale rozhodně ne nejméně podstatnou

BIG SELLOUT

isand a Michaela Boltona nebyl zrovna ten nej-

součástí thrashové čtyřky je newyorská formace

Nic netrvá věčně, a všechny kapely z The Big

šťastnější nápad.

Anthrax, založená v polovině roku 1981 Scottem

Four se dříve či později dostaly do bodu, kdy

Ianem a Dannym Lilkerem, později zakládající-

musely volit mezi věrností žánru a bezvýznam-

Pro Slayer bylo prvním zlomem v kariéře bez-

ho člena Nuclear Assault. Skupina byla oproti

ném přešlapování na místě, a osobním vývojem

pochyby vydání Reign In Blood, ale jak už bylo

ostatním výjimečná především téměř úplným

za cenu ztráty části hardcore fanoušků. Nejde

řečeno, i přes major label a producenta rozhod-

oproštěním od metalového „evil postoje“, který

přitom o nějakou prachsprostou vypočítavost;

ně nešlo o zaprodání se hudebnímu byznysu,

byl a dodnes je tolik v kurzu, a jeho výměnou za

málokomu se sice chce celý život prožít v obyt-

spíše naopak. Diskutabilnější však bylo album

nadhled a humor. Významný vliv také sehrála

ném přívěsu, tour busu či – v lepším případě –

Diabolus In Musica, které přišlo celých dvanáct

inspirace hardcore punkem a hip-hopem, a An-

po hotelových pokojích, ale když on i ten metal

let po Reign In Blood, a zcela očividně se sna-

thrax tak v podstatě vyšlapali cestu celé NY ško-

se mnohem lépe hraje a hlavně píše ve dvaceti,

žilo navázat na tehdy se rodící nu-metalovou

le thrash metalu, která naplno nabrala na síle až

kdy vás pohání naštvanost na celý svět a rebe-

scénu, zpopularizovanou hlavně kapelou Korn.

během následujících let.

lujete proti společnosti, než ve čtyřiceti s dětmi

Podladěné kytary, temná, basově orientovaná

a manželkou na krku. Změna životních hodnot

produkce a monotónní atmosféra alba z něj

Fascinující je také tehdejší provázanost scény,

se dostaví ať chcete či ne, a najednou není nic,

dělá položku diskograﬁe Slayer, na které se zub

v USA se dělící v podstatě na dva základní tvůrčí

co by vás hnalo vést onu osobní válku se společ-

času podepsal asi nejvíc. Toto ostatně reﬂektuje

tábory – Bay Area scénu, celkově progresivnější,

ností pomocí co nejtvrdších riﬀ ů. Metalliku od

i kapela samotná, a ač nejde o album vyloženě

melodičtější a vycházející prímárně z NWOBHM

začátku motivovala snaha být lepší, rychlejší,

špatné, na koncertech z něj hraje jenom velice

(typickým příkladem budiž například Metalli-

tvrdší a úspěšnejší než ostatní metalové kapely,

vzácně.

ca, Testament, Forbidden nebo Heathen), a poté

Megadeth zase snaha být lepší, rychlejší a tvrd-

East Coast scénu, těžící naopak z hardcore pun-

ší než Metallica, Slayer těžili z oné „evil image“

Anthrax se ztráty fanouškovské základny nikdy

ku s agresivitou a rychlostí hrající hlavní úlohu

a halili svojí hudbu do lehce okultní tématiky,

příliš nebáli, a vesele kombinovali thrashové ri-

(Nuclear Assault, Overkill, S.O.D.). Každý se

a Anthrax? Anthrax to bylo jedno. Už od začát-

ﬀ y a rap, kolaborovali s Public Enemy, nahrá-

ovšem znal s každým, a hlavně v prvopočátcích

ku nehráli na seriózní notu a měli tedy pozici

li cover od Joe Jacksona nebo napsali skladbu

nebylo vůbec neobvyklé, že si muzikanti navzá-

výrazně ulehčenou.

o Soudci Dreddovi, což by běžné thrashové

jem vypomáhali, když to bylo zrovna potřeba

kapele jen tak neprošlo. Mírně zakolísání při-

– přelétavost mezi jednotlivými kapelami, ať už

Zlom u Megadeth se odehrál v roce 1992 při psa-

šlo až s příchodem zpěváka Johna Bushe z Ar-

z kamarádství nebo kvůli vidině lepších zítřků,

ní a nahrávání alba Countdown to Extinction.

mored Saint – kapela v tomto období vyměnila

byla na denním pořádku. Začátky Kirka Ham-

Není překvapením, že se stalo jejich komerčně

povětšinou pravověrný thrash za pomalejší,

metta v Exodus a Jasona Newsteda ve Flotsam &

nejúspěšnějším počinem, po ryze thrashovém

hardrockově laděný sound, který byl sice mo-

Jetsam jsou dobře známy, méně rozšířeným fak-

a kompozičně komplikovaném Rust in Peace

derní a dobově aktuální, a ani kvalitativně ne-

tem je třeba krátké působení Kerryho Kinga na

z roku 1990 kapela vsadila na mnohem jedno-

šlo o druhořadou záležitost, ale většina dlouho-

pozici kytaristy Megadeth, který s nimi odehrál

dušší, kratší a primitivnější strukturu skladeb,

letých posluchačů nesla změnu těžce, a to tím

tři vůbec první koncerty, nebo snaha Metalliky

většinou založených pouze na několika riﬀech,

spíš, že se kapela náhle oprostila od humorných

v letech 1982 a 1983 přesvědčit Johna Bushe (teh-

a nominace na Grammy, platinová deska i pří-

témat a zastala zcela seriózní postoj.

dy Armored Saint, dnes Anthrax) a Jesse Coxe

zeň rádií na sebe nenechala dlouho čekat. Ná-

(Tygers of Pan Tang) o zaujmutí do té doby vol-

sledovaly alba Youthanasia a Cryptic Writings,

Zcela samostatnou část je ovšem třeba věnovat

ného postu vokalisty. Zajímavé bylo také dlouhé

nesoucí se ve stejném duchu, a necelý rok před

poslední kapele z The Big Four, Metallice – ka-

a komplikované hledání nového kytaristy Mega-

začátkem nového milénia spatřila světlo světa

pele, která se podle některých zlých jazyků za-

deth mezi lety 1987 a 1990, kdy Mustaine během

deska Risk, která představovala totální propa-

prodala snad už v době, kdy James Hetﬁeld po-

svého trademarkového záchvatu zuřivosti vyhodil

dák jak na komerční, tak na hudební úrovni.

prvé vzal kytaru do ruky, což ostatně potvrzuje

polovinu kapely a zrušil celé australské turné. Na

Megadeth téměř kompletně opustili metalové

i kapela samotná. Turné přesahující hranice

042

FULL MOON 01

jejich rodného města? Sellout. Profesionálně

Nejzásadnější z nich byla rozhodně kauza Na-

od té doby výrazně ochladily, a jednu dobu re-

znějící produkce? Sellout. Akustická kytara na

pster – na konci devadesátých let byla jakákoliv

álně hrozil i deﬁnitivní konec. Metallica během

albu? Sellout. Účinkování na Monsters Of Rock

podoba nelegálního, natožpak snad dokonce

tohoto období natáčí dokument Some Kind of

festivalu, kterému headlinoval Bon Jovi? Ver-

legálního šíření hudby pomocí internetu ješ-

Monster, který kdysi drsnou a nekompromisní

dikt si asi domyslíte sami...

tě v plenkách, a Napster byl první opravdu

thrashovou legendu zobrazuje jako slabochy,

populární peer-to-peer software, který ono

co nejsou schopni vyjít ani sami se sebou. Film

BIG KIND OF MONSTER

šíření, sdílení a stahování umožnil v podstatě

popisuje například Jamesův odchod do protial-

Metallica poprvé přišla o větší počet fanouš-

každému. Metallica zrovna nahrála skladbu

koholické léčebny, kolektivní rozhodnutí kapely

ků vydáním eponymního alba v roce 1991,

I Disappear, určenou pro soundtrack k ﬁlmu

si najmout psychoterapeuta, který bude neustále

produkovaného Bobem Rockem, do té doby

Mission: Impossible 2, a tudíž byla nemile pře-

přítomný při nahrávání připravovaného alba,

známého například prací na albech The Cult,

kvapena zjištěním, že se demo oné skladby hraje

a zobrazuje jednotlivé členy brečící, hádající

Mötley Crüe nebo Davida Lee Rotha. O jeho

v rádiích měsíce před vydáním, a to samozřejmě

a urážející se navzájem, nebo vztekle třískající

profesionálních kvalitách nebylo pochyb, méně

bez jejich vědomí. Po krátkém pátrání po půvo-

dveřmi stylem dvanáctiletého dítěte. Možná prá-

jednoznačné však bylo, nakolik je vhodnou

du leaku se zjistilo, že skladba unikla ze studia

vě tento pohled na sebe sama donutil kapelu pře-

volbou pro metalovou kapelu z té extrémnější

a a právě pomocí Napsteru byla volně dostupná

hodnotit priority, dospět, a částečně začít znovu.

části spektra – nahrávání provázely téměř ne-

široké veřejnosti, spolu s kompletní diskograﬁí.

ustálé hádky a spory mezi kapelou a Rockem,

Ze strany kapely byla okamžitě podána žaloba

Posledním hřebíčkem do pověstné rakve však

což nakonec vyústilo v prohlášení Metallicy,

jak na Napster, tak na tři americké univerzity

bylo právě následující album, St. Anger. Původ-

že jakákoliv případná budoucí spolupráce je

za porušování autorských práv, druhá žaloba

ním záměrem kapely bylo opuštění všech dosa-

zcela vyloučena. Tato výhružka se samozřejmě

na sebe však nenechala dlouho čekat, a navždy

vadních experimentů s jinými žánry, a nahrání

nenaplnila, kapela si brzy uvědomila, že právě

Metallicu zařadila do škatulky, do které žádná

alba syrového, metalového, představující návrat

Rock je částečně dotlačil k postupům, které jim

kapela rozhodně patřit nechce – žaloba totiž

ke kořenům. Tato zpráva byla posluchači a příz-

zajistily tak obrovský komerční úspěch, a vy-

byla směřována přímo na konkrétní osoby, po-

nivci pochopitelně přijata velice kladně, a vzbu-

užila tudíž jeho služeb hned na následujícím

chopitelně povětšinou fanoušky kapely, a pro té-

dila obrovská očekávání. Výsledkem ovšem bylo

albu, Load.

měř 350000 uživatelů byla ze dne na den služba

snad to nejzmatenější a nejrozpačitější metalové

zablokována. Celá kauza pro Napster samotný

album všech dob – jednoduché, skoro až pun-

Zatímco takzvaným „Černým albem“ kapela

znamenala obrovskou dávku publicity a rekla-

kově naivní kompozice, absence kytarových sól

ztratila část svého metalově orientovaného pub-

mu zdarma, vzhledem k legální neslučitelnosti

a především otřesná, lépe řečeno spíš neexistu-

lika, nepoměrně větší množství nových fanouš-

s tehdejšími americkými zákony ohledně autor-

jící produkce a mastering, vzbudil vlnu negativ-

ků si tímto počinem naopak získala. Větším

ských práv však Napster čekal brzký konec.

ních reakcí, a na první pohled se jednalo o jed-

překvapením bylo právě až téměř grungeově

noznačnou komerční sebevraždu. Těžko říct,

laděné Load, zcela opouštějící thrashový základ

Metallica je od té doby sortou lidí viděna jako

jestli zafungovalo jméno kapely jako osvědčená

a prozkoumávající vody hard rocku, blues a do-

typický příklad kapely, jdoucí výhradně po

značka, povedená propagace alba, anebo oprav-

konce i country. A i když to z dnešního pohle-

zisku, a zůstávající v hudebním průmyslu čistě

du jeho reálné kvality, prodávalo se však více než

du zní směšně, nejvíce šokujícím rozhodnutím

kvůli penězům. Je sice pravdou, že podání žalo-

dobře. Stále však ztělesňuje jednoznačný důkaz,

kapely byla drastická změna image – metalové

by a zveřejnění jmen části svých, často i odda-

že onoho „návratu ke kořenům“ se dá docílit jedi-

džísky a dlouhé vlasy byly vystřídány stylizova-

ných, příznivců lze těžko nazvat charakterním

ně přirozenou cestou, a rozhodně se nedá lámat

nými trendy oblečky a zjevnou inspirací v abs-

činem, na druhou stranu je celá kauza přehnaně

přes koleno.

traktním umění a glam rocku, a to včetně make-

zveličována a dramatizována. Kapela například

upu. Fotograﬁckou stránku alba ostatně dostal

nikdy neusilovala o zrušení a zákaz Napsteru

Sonisphere Festival bude první akcí za celou

na starosti Anton Corbijn, dříve proslavený pře-

(narozdíl od RIAA a většiny major labelů), ale

třicetiletou historii, kdy se kompletní thrashová

devším spoluprácí s U2 a Depeche Mode.

prvotní řešení, které nabídla byl zákaz sdílení

čtyřka setká na společném pódiu, a bylo by ob-

hudby autorů, kteří s podobným způsobem dis-

rovskou chybou tuto příležitost nevyužít – proto-

Kapela nadále měnila hudební žánry a experi-

tribuce hudby nesouhlasí. Ulrich s Hetﬁeldem

že kdo ví, kdy se bude příště opakovat. Osobně se

mentovala, a masa příznivců se neustále přelé-

později přiznali, že by se dnes k nastalé situaci

na tu sebranku „dědků“, z nichž většině táhne na

vala tu v jejich prospěch, poté zas v neprospěch,

postavili odlišně, před více než deseti lety však

padesát, podívat půjdu.

stálá základna se však držela stabilně. Snad

nikdo netušil, s jakou začínající a do budoucna

jedině ten nejzabedněnější fanoušek může vy-

v podstatě revoluční silou má co dočinění.

Alespoň se přesvědčím na vlastní oči, kolik je pravdy na tom častém slově „sellout“.

čítat „své“ kapele nevyhnutelný hudební vývoj a držení kroku s dobou, na konci devadesátých

Dalším zakopnutím na dlouhé cestě byl odchod

let však začala Metallica zabředávat do osob-

basáka Jasona Newsteda, který kapelu opustil

ních problémů a afér, které se těžko daly pre-

za podivných okolností, oﬁciálně skrytých za

zentovat jinak než jako objektivní pochybení

zdravotní důvody, a dodnes není úplně jasné,

a série špatných rozhodnutí.

jak se vše skutečně událo. Vztahy v kapele se

FULL MOON 01

043

EXISTUJÍ DVA DRUHY HUDEBNÍCH TĚLES. A/ KAPELY, B/ NEJLEPŠÍ KAPELY NA SVĚTĚ. AXIOM: BRITSKÝ SUPERKULT GODFLESH PATŘÍ UŽ OD SVÉ PRVNÍ DESKY DO TÉ DRUHÉ SKUPINY, NAVÍC S INDEXEM „VŠECH DOB“. ABYCHOM PŘEDEŠLI BUDOUCÍM NEDOROZUMĚNÍM, JE TŘEBA SE SHODNOUT I NA TOM, ŽE JUSTIN K. BROADRICK JE GÉNIUS. MÁME TO? FAJN. V KULISÁCH NOVÉHO, ČISTĚ ELEKTRONICKÉHO PROJEKTU PALE „JESU BEZ KYTAR“ SKETCHER SE GODFLESH VRACÍ PO OSMI DLOUHÝCH LETECH NA SCÉNU. CO NA TOM, ŽE JE TO NEJMENŠÍ SCÉNA LETOŠNÍHO HELLFESTU? TEXT APX FOTO HYDRAHEAD

Na začátku května jsme seděli s Willem, ky-

pak ukázalo, že těch kapel, co by stály za le-

o všech dostupných efektech a navíc to uměl

taristou Wolves in the Throne Room, v jedné

tošní francouzský hřích, je mnohem víc. A tak

s laptopem. Zkrátka věděl, jak věci fungují.

pražské veganské restauraci, dávali jsme si

hlavně tam hrajou sakra ti Godﬂesh, no ne?

Inspirace přicházela ze všech možných koutů

něco, co zní, vypadá a nakonec i chutná jako

světa: od klasiků Black Sabbath, z portfolia

voskové pastelky, a bavili jsme se o věcech,

Godﬂesh jsou... boží. Kromě toho, že debutem

v té době už dostatečně máklých Swans a je-

které se dají dělat v Evropě, když jste mrtví.

Streetcleaner (1989) domotali hlavu všem teh-

jich noise a industriálního období, od poma-

Shodli jsme se na tom, že program červnové-

dejším a budoucím muzikantům, co frčeli v in-

tených teroristů Throbbing Gristle, z poetiky

ho Hellfestu, metalového festivalu na západě

dustriálním metalu (a spoustě jiných lidí tu

Briana Ena, z raného chaosu Aphexe Twina,

Francie, je sice „fucking crap“, ale disponuje

hlavu motají ještě v roce 2010), vymysleli taky

z lyriky Leonarda Cohena (sic!) nebo z dílny

jedním jménem s potenciálem atomovky. Go-

nejgeniálnější otvírák alba s tím nejlepším ri-

elektronických noise magorů Whitehouse,

dﬂesh. Will přijal nabídku hraní v latexme-

ﬀem na světě, Like Rats. Ověřeno; zeptejte se

které kvůli jejich kontroverzním projekcím

talových Nachtmystium jenom proto, že na

koho chcete. Osobně doporučuju zeptat se čle-

a psychopatickým pmanýrům nechtěl tehdy

Hellfestu taky vystupují, takže on tam bude,

nů Isis, Pelican, Converge, Ministry nebo Fear

nikdo nechat hrát. To byla Justinova scéna

zadarmo, a ještě za to dostane i zaplaceno.

Factory. Godﬂesh už od svých počátků vládli,

a kradl z ní, co to dalo.

Každý nemá takové štěstí, že umí hrát na ně-

navzdory netradičním technickým paramet-

jaký nástroj natolik, že mu za to nějaká kape-

rům a produkci, naprosto fenomenálním zvu-

Nejlepší skladby od Godﬂesh byly vždycky

la i zaplatí... Pokud jde o mě, mohla bych to

kem (někdy se tomu říká „zvuk jako prase“).

ppoommaalluu a NAHLAS. Při zmíněné Like

zkusit třeba u Swallow the Sun, tam se jedna

Dlouhou dobu vůbec neměli živého bubeníka

Rats a v její první lince „you brrrrreeeeeeeee-

zbytečná špatná kytara ztratí. Když jsme se

– a dojem z desek, natočených a hraných jen

eed...!“ chcete vzít do ruky kladivo a všechno

po paměti dobírali toho, jestli je v tom line-

za pomocí beatů, samplů a synťáků, dává na

v dosahu rozmlátit na atomy. I Glenn Danzig

-upu ještě něco jiného, kvůli čemu by člověk

lidi jako je Dale Crover spolehlivě zapome-

a Mike Patton tehdy – v první půlce devadesá-

dobrovolně odjel na tři dny do Žabožroutova,

nout. Godﬂesh navíc zakládali basák-killer

tek – Broadricka strašně chtěli do svých kapel,

tak jsme vzpomněli Carcass, Motörhead (já)

G. Christian Green, a především chytrá ho-

ale oba dva dostali košem. Tomu rozumím.

a My Dying Bride (Will). Každému podle chu-

rákyně Justin K. Broadrick, který sice neuměl

Taky bych chtěla Justina do kapely, a taky

ti. A nakonec, jsou tam přeci ti Godﬂesh...! Po

moc zpívat ani nijak virtuózně zahrát na ky-

bych patrně dostala košem. A myslím, že i vy,

menší řešerši a aktualizaci paměťových dat se

taru, ale zvládal parádně vřískat, měl přehled

když by na to přišlo.

044

FULL MOON 01

Album Streetcleaner jde (spolu s remixovým

Napalm Death. Zpíval a hrál na bicí, což byla

Mantii, prvního bubeníka kapely, co se etab-

Love and Hate in Dub) sehnat díky monstr-

patrně doba, kdy se s nástrojem nadobro roz-

loval v kapelách jako Praxis, Primus nebo

presu labelu Earache Records v každém baza-

bratřil. Fall of Because se rozpadli v roce 1987,

Guns N‘ Roses. I zvukově se Godﬂesh promě-

ru, regulérním krámu a kdekoliv na interne-

ale Broadrickovi se (po krátké epizodě v Head

nili, když začali víc koketovat s elektronikou

tu. A to je dobře, protože tuhle desku by měl

of David) začalo stýskat a s Greenem kape-

(paradoxně právě ve chvíli, kdy oživili post

mít doma každý. Úplně každý. A vzhledem

lu záhy obnovili. Protože zůstali jenom dva

za bicími) a dalšími, méně pravděpodobnými

k jejímu nákladu klidně i dvě. Streetcleaner

a Broadrick začal hrát na kytaru, naznali, že

žánry: ambient, hip hop nebo techno. K do-

má navíc nádherný artwork, jehož původ je

teď, když už jsou jiná kapela s jiným obsaze-

konalosti a tajným drum‘n‘bassovým a dubo-

ovšem mnohem prozaičtější, než by se mohlo

ním a jinými plány, je čas i na změnu názvu.

vým fantaziím dotáhli tuto přelomovou éru

zdát: jde o scénu z intelektuálního hororového

Tak v roce 1988 zemřeli Fall of Because a na-

v o rok starším remixovém albu Love and Hate

béčka Altered States z počátku 80. let. Autor,

rodili se Godﬂesh. Jejich debut Streetcleaner

in Dub. Tažení pokračovalo s Us and Them,

kontroverzní (krajně nadužívaný termín, po-

a následovnice Pure platí za naprosté klasiky

ke kterému se ale nepodařilo sehnat ani bube-

kud jde o blízké, inspirace a vzory Godﬂesh)

žánru a ve své době rozmasakrovaly under-

níka, ani dubového kamaráda. Kdoví, možná

britský režisér Ken Russell, je Broadricko-

groundovou metalovou scénu na prach. Ov-

proto je tahle deska v řadách fanoušků tou

vi velkým hrdinou. Stejně jako třeba David

šem bylo to už eponymní EP z roku 1988, které

nejméně oblíbenou. Fanoušci jsou divní.

Lynch a podobná arty pakáž, posedlá para-

mělo každým zatřást. Zatřást tak, že si orgány

noiou a temnotami lidské duše. To je ostatně

v krajině břišní zatančí tango. Tuhle zbraň

Zatímco jsem lovila olivy a strkala je do dru-

i celý Broadrick; stačí se trochu prohrabat tex-

hromadného ničení země – vzduch, země

hé misky, protože i když je nemám ráda, skoro

tama. Nic pozitivního z nich nekouká. A proč

i voda doporučuje nejméně deset z deseti vy-

vždycky si je omylem s nějakým jídlem, zde:

by taky mělo?

mítačů ďábla. Brutálníma EPčkama Godﬂesh

voskovkama, objednám, rozvíjela jsem teorii

v té době vůbec nešetřili a apokalyptickou

o tom, proč si myslím, že je blbost, aby Jus-

Zakládající členové Godﬂesh se sešli v kape-

jízdu zakončili dvojicí alb Selﬂess a Merciless.

tin vystupoval exkluzivně jenom na Hellfes-

le Fall of Because, kterou založil Green na

God bless.

tu. Posedlý perfekcionista bude šest měsíců

počátku 80. let s Paulem Nevillem (později

Se čtvrtým velkým albem Songs of Love and

v kuse zkoušet skladby z alba Streetcleaner,

rovněž raným kytaristou Godﬂesh), a kam

Hate (1996) přišlo několik podstatných změn.

aby je pak bez jediné chybičky a s vypětím

vpadl Broadrick v roce 1985 rovnou z náruče

Tou nejpodstatnější bylo angažmá Bryana

všech sil zahrál pro pár přiožralých děcek

FULL MOON 01

045

v tričkách Deftones, Kiss a Finntroll někde na

udělat, nebo jen zamýšleli nebo o tom snili, jsme ve

That Fade (Faded Dub) napovídá, že debut na

západě Francie? Jo jasně a já jsem papež. Nebo

skutečnosti dokázali. Je to za námi a není kam jít.

sebe nenechá dlouho čekat.

ne, ještě líp: Will je papež. Jakmile se odklep-

Vědomí deﬁnitivy mého rozhodnutí a všechna zod-

A propo, pokud vám ještě nikdo nesdělil jmé-

ne Hellfest, vyrazí na regulérní festivalové

povědnost, která z toho vyplynula, mě teď srazila

no festivalového headlinera léta, co není žád-

a pak podzimní klubové turné, jehož vrchol

na kolena a nezvládnul jsem to. Lituji, že jsem zkla-

ným headlinerem, tak Jesu vystupí v srpnu na

bude po boku Swans na říjnovém Supersonic

mal své spoluhráče Teda Parsonse a Paula Ravena

festivalu Brutal Assault. A moc bych se divi-

festivalu doma v Birminghamu. Jak jsem to

a všechny, kteří v Godﬂesh věřili. V budoucnu se

la, kdybych nebyla nastoupená v první řadě

hezky naplánovala, ne?

budu věnovat svému novému projektu Jesu. Tohle

a modlila se, ať to nepokazí. (Dlužno totiž

není úplným koncem, jen koncem jedné kapitoly.

dodat, že Jesu jsou naživo spíš problematická

„Godﬂesh nemají v plánu podniknout nic jiného než

Cítím nekonečnou vděčnost všem, kteří nás podpo-

věc. Vždycky, když je někde vidím a slyším,

Hellfest. A taky nevím, kam máme namířeno po-

rovali a věřili celých čtrnáct let. Víte, kdo jste. Long

napadne mě: „Chudák kluk.“ A to jsem to

tom. Otázka je, zda máme namířeno vůbec někam,“

live the new ﬂesh...“

ani nevymyslela, jen se toho nemůžu zbavit.)

říká Broadrick o reunionu, a tak na ten Hellfest

Nicméně vedle Converge, Kylesy, Meshuggah

radši pojedem. Dvojice vizionářů se na jednom

Novému projektu dala jméno poslední sklad-

nebo Devina Townsenda je to jeden z důvodů,

pódiu sejde po více než osmi letech. Green

ba šesté, ﬁ nální desky Hymns (2001), která

proč oprášit polské věty „co děláš ty hovado“

z Godﬂesh odešel v roce 2001 po šesti řadových

zároveň určila hudební směřování. Výrazné

a „brát vážně poslední desku Sepultury může

albech a měl jej nahradit Paul Raven, bývalý

prvky ambientu, downtempa, shoegaze a dro-

jen naprostý pablb“ a do Josefova se vypravit.

člen Prong, Zilch, Pigface nebo Killing Joke,

ne, umě a vkusně smíchané na industriálních

Jesu jsou Jesu. „And I... I don‘t need your ques-

toho času na dovolené (dnes už na dovolené

základech a v post metalových kulisách. Pre-

tions. And I... don‘t need your answers.“

u Elvise). Na jaro 2002 se domluvilo dvoumě-

cizní aranže a melodický měkký vokál v no-

síční americké turné s High on Fire a Halo, ale

vém projektu Jesu doplnilo ještě zlomené

Jenže teď jsou zpátky taky Godﬂesh a je úplně

pak se stal průšvih. S Justinem se po třinácti le-

srdce, hluboké zklamání a deprese. Na první

jedno, že je to kdesi v Kocourkově ve Francii.

tech rozešla jeho holka a on se totálně sesypal:

pohled úplně jiný svět, než ve kterém kdysi

Po koncertě Wolves in the Throne Room jsem

„Byl jsem tou bolestí, co jsem v sobě dusil několik

fungovali Godﬂesh. Na druhý stejná intenzi-

Willovi ukazovala celý line-up festivalu a shod-

měsíců, úplně paralyzovaný, a když jsme došli na

ta, stejná síla. Vše je na svém místě.

li jsme se, že ve ﬁnále nevytáhnem paty z malé

konec cesty, regulérně jsem se pomátl. Nemohl jsem

Současně má workoholik Broadrick na krku,

scény Terrorizer Tent, kde v den, kdy headlinu-

ani z postele, byl jsem úplně mimo, nemohl jsem se

kromě mnoha remixů a kolaborací, několik

jí Godﬂesh, hrají ještě Young Gods a Between

pohnout. A když přijelo auto, aby mě dovezlo na leti-

dalších hudebních projektů. Industriálně hi-

the Buried and Me. Odskočíme na Ulver, na

ště, sebral jsem všechny síly a utekl jsem se schovat

phopový Techno Animal s Kevinem Marti-

pivo a bude vymalováno. Do party (do auta

do domu mého kamaráda. Chtěl jsem konec všeho.“

nem neoﬁciálně uzavřel s koncem Godﬂesh,

Praha – Berlín – Paříž – Nantes a zpět) vezmem

V první instanci to byl konec turné, které neza-

zároveň však oživil experimentální ambientní

ještě Parkera, kluka, co Wolves prodává merch.

čalo, a Broadrick se tak ocitl v příšerném, ještě

pokus Final. V posledních dvou letech se za-

Metla s vizáží crustera se na cestách Francií

jiném než emocionálním srabu: dlužil desetiti-

pletl do Greymachine, Council Estate Electro-

neztratí. Upřímně: nikdy jsem si nemyslela, že

síce dolarů společnosti, která jim zajistila bac-

nics, Blood of Horses a nejaktuálnějšího Pale

bych mohla jet na něco tak strašlivého, jako je

kline a dopravu po Státech. Prodal dům, aby

Sketcher: „Při nahrávání posledního EP Opiate

Hellfest; ten festival předchází pověst koncent-

zaplatil všechny dluhy, a zbytek peněz propil.

Sun se ukázalo, že Jesu jsou především kytarovým

račního tábora retardů. Jenže!

Trvalo mu to čtyři měsíce. Godﬂesh se rozpadli

projektem. Všechna elektronika, kterou jsem tam

hned v druhé instanci rušení věcí v okolí. Prv-

tolik chtěl, se hodí méně a méně. Takže jsem vy-

ní EP budoucího projektu Jesu, dvouskladbová

tvořil Pale Sketcher a oba projekty striktně oddělil.

srdeční záležitost Heart Ache, vyšlo až v létě

Zatímco Jesu budou odteď stát a padat výhradně

roku 2004. V bookletu stojí: Godﬂesh is dead,

s kytarami, Pale Sketcher bude výchozím bodem

long live Jesu. „10. dubna 2002 jsem rozpustil Go-

pro moji lásku k elektronice. Takové, která by se

dﬂesh. Bylo to něco, co jsem v sobě držel už od od-

nemusela konfrontovat s kytarou, a nenarážela

chodu G. C. Greena vloni na podzim. Bohužel tohle

tak na kompromisy nebo nechtěné fúze.“ Letos

prozření přišlo zrovna teď, v předvečer turné. Bez

vyšla deska Pale Sketches Demixed (jedná se,

Greena nejsou Godﬂesh a s ním tedy odchází celý

ano, o remixy skladeb z desky Jesu Pale Sket-

projekt. Stejně cítím, že všechno, co jsme kdy chtěli

ches z roku 2007) a zbrusu nový track Plans

Godflesh jsou Godflesh. „You were dead from the beginning.“

046

FULL MOON 01

047

2 Shovels Events uvádí

e.com/julithkrishun

E) / www.myspac

e.com/burymysins

(D JULITH KRISHUN

E) / www.myspac

BURY MY SINS (D

/ Koncert ullus Sum), 19.30 N (+ a ur to Te U ub 25. 6. 2010 ZLÍN Kl 19.30 Klub 007 Strahov, A AH PR 10 20 6. . 27

ve Zlíně je benefit

pro Antifu.

skou Antifu

Beneßt pro ru

info: www.myspace.com/twoshovelsevents

FULL MOON 01

049

FRESH FILM FEST 12. — 16. SRPNA 2009 K ARLOV Y VARY WWW.FRESHFILMFEST.NET 6. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL STUDENTSKÝCH FILMŮ A DEBUTŮ

5 DNÍ, 9 SÁLŮ, 200 FILMŮ, 50 FILMŮ V MEZINÁRODNÍCH SOUTĚŽÍCH

050

FULL MOON 01

KNIHKUPECTVÍ A RECORD STORE REKOMANDO SE OTEVÍRÁ ZAČÁTKEM ČERVNA

TROJANOVA 9, PRAHA 2 (150M OD METRA B KARLOVO NÁMĚSTÍ, VÝLEZ PALACKÉHO NÁM., TRAM. 3, 4, 7, 10, 14, 16, 17, 21)

FULL MOON 01

053

“DO ZVUKOVKY NÁM ZBÝVALO DOST ČASU, TAK SME VYRAZILI DO DALŠÍHO PŘILEHLÝHO KRÁMU S NÁSTROJEMA. MÍRA POZKOUŠEL DALŠÍ BASY, MY SE ZOKEM POČUČELI, OSAHALI PÁR KYTAR. SLINY NÁM KAPALY NA ZEM A ZANECHÁVALI JSME ZA SEBOU MORKÝ FLEKY…” VAC Z KAPELY PLEASE THE TREES VE SVÉM DENÍKU VZPOMÍNÁ NA SVÉ NEDÁVNÉ SPLNĚNÉ SNY: TURNÉ PO SPOJENÝCH STÁTECH A FESTIVAL SXSW. JEŠTĚ BYSTE CHTĚLI BÝT MUZIKANTEM? PLEASE THE TREES: DENÍK Z USA, TEXT VÁCLAV HAVELKA FOTO ARCHIV VÁCLAVA HAVELKY

2. 3. LET PRAHA – NYC.

a Davida necháváme v hospodě a vyrážíme

Do práce tam z okolí jezdí všichni trajekty přes

Scházíme se na letišti podle domluvy na čas

s Petrou do New Musea na vernisáž jedné

řeku anebo vlakem z New Jersey, kde je všechno

v 7:40 ráno. Já s těhotnou manželkou Lenkou,

z největších přehlídek současného umění

levnější. V krámě přirozeně propadáme absolu-

bubeník David s manželkou Martinou, basák

s názvem Skin Fruit: Selections from the Dakis

tnímu šílenství, ale nakonec vycházíme přece

Míra, kytarista Zok s manželkou Petrou, dcerou

Joannou Collection, na kterou mám díky

jen s tím, co jsme bezprostředně potřebovali,

Stelou a tchánem Jindrou, který je musel pro

Milesově přítelkyni, která v galerii pracuje, dvě

a Zok ještě s pravejma americkejma trsátkama,

svou lásku k cestování mermomocí odvézt z Tá-

VIP vstupenky. V záplavě sedmi set lidí přichází

který si nemohl odpustit. Nutno přiznat, že

bora na letiště. Míru a Davida vezla Martina.

po asi hodině prohlížení instalací (a osobností

kytar tam tedy měli požehnaně… a jeden lepší

Jindra nás vítá se slovy, jestli si uvědomujeme

jako zpěvačka Cyndi Lauper nebo herec Pierce

kousek vedle druhýho. Hlavně akustiky, ale jeji-

důležitost okamžiku, a mě s tím, že sdílíme-li

“007“ Brosnan) absolutní vrchol dne. Prohodím

ch stáří a s tím související ceny byly tak závratný,

stejnou lásku k cestování, musíme si neprodleně

pár slov s největším Zokovým idolem, kytaris-

že nemělo ani smysl, aby si člověk představoval,

začít tykat. Na to začíná bezostyšně fotit každý

tou U2 The Edgem! Pozdravíme se, představím

že něco takovýho chce, nebo dokonce může mít.

náš krok, až se málem nechá vyvést z haly

se a daruju mu naši desku. Jako po infarktu,

(I když já už jednu takovou vlastně mám!) Míra

ochrankou, protože u odbavovacích přepážek se

ještě v omámení se vypotácíme z galerie, kde

si podle svých slov osahal jednu pěknou basu,

fotit nesmí. Na páté upozornění přijde za námi

na nás čekají kluci. Historce uvěří až po ukázce

tak uvidíme. Když na nic na cestách nenarazí,

s úsměvem od ucha k uchu a výkřikem: “Mám

společné fotky s ním. Marně se je snažíme dos-

vrátí se prý sem.

to!” Ještě pár fotek, objetí a mizíme za přepážkou

tat zpět do přecpané galerie, kde už bychom teď

Po cestě zpět jsme – pro změnu – zašli zase do

kontrol pasů, čímž zároveň překračujeme hrani-

The Edge stejně jen horko těžko hledali. Později

stejný vietnamský restaurace na polívku jako

ce osobních snů (už zase).

jsem se doslechl, že na vernisáži byl i Michael

včera. U Petry doma jsme pobalili a vyrazili do

Let probíhá klidně. Místa na nohy v letadle je

Stipe z R.E.M. Uléháme v deset místního času,

klubu. Objednala nějakýho bláznivýho kama-

víc než dost. Jen ta klimatizace nás moc nešetří,

což je v Česku nad ránem. Na nějaký jet leg ne-

ráda se starou černou limuzínou, do který jsme

takže se balíme do přidělených dek na jedno

máme nikdo ani pomyšlení…

se ale sotva nasoukali, protože – ač mu říkala,

použití. Od stevardek si hned po ránu objedná-

ze poveze šest lidí s kytarama – chlapík přijel

váme každý dvě piva a oslavujeme. Následuje

3. 3. NYC, PRVNÍ KONCERT.

s kufrem plným kámošů. Do auta jsme se vešli

docela slušný oběd a ztraceni v čase se řítíme za

Díky kamarádovi, autorovi knihy Lead Belly:

tak tak, ale byl to teda docela zážitek. Brooklyn

oceán. Nikdo z nás zatím tak daleko nebyl. Tro-

Life In Pictures, Johnu Reynholdsovi, o nás

na druhý straně řeky je vyklidněnější a ještě

chu pospáváme a vyhlížíme pevninu, která se

píšou v New York Post! Nemůžeme dospat, pro-

oprejskanější.

hluboko pod námi objeví až po sedmi hodinách

bouzíme se kolem sedmi ráno. A Petra hned,

Prostor velikosti pražský Akropole s balkonem

letu. Chvíli na to se už v oparu v dálce rýsují

že by to takhle nešlo… tak ještě poleháváme.

měl parádní zvuk. Po Milesovi, kterýho jsme

věžáky na Manhattanu. Přistáváme přes Long

V deset jdeme do kavárny kousek vedle domu,

potkali včera, se jako s druhým z Akron/Family

Island na letišti JFK v Brooklynu. Překonání

naproti galerii, kde jsme byli včera, na snídani.

zdravíme s bubeníkem Danou. Setkání je milý

imigračního je nad očekávání dokonce vtipné.

Dáváme si bagel a čaj. Díky Petře nás v kavárně

a euforický. Třetí člen kapely, kytarista Seth, za-

Úředník se ptá, kam všude jedeme hrát, načež

znají a že prý se těší na koncert. My vyrážíme

tím pobíhal někde po městě. Do zvukovky nám

konstatuje, že to se budeme mít určitě líp než on.

po Broadwayi pár bloků na sever do obcho-

zbývalo dost času, tak jsme vyrazili do dalšího

Pak už to začíná. Nasedáme na “over ground”

du s kytarama, protože akutně potřebujeme

přilehlýho krámu s nástrojema. Míra pozkoušel

a valíme si to přes Brooklyn na Manhattan.

americké adaptéry ke kytarovým efektům.

další basy, my se Zokem počučeli, osahali pár

Cesta jde hladce. Dokonce bez velkého ptaní na-

Samozřejmě nejvíc natěšený (a zároveň se

kytar. Sliny nám kapaly na zem a zanechávali

cházíme s plným nákladem dům kamarádky, fo-

i trochu bojíme, abychom hned na začátku

jsme za sebou mokrý ﬂeky. Nakonec jsme ale

tografky Petry Ondřejkové v Bowery, která nám

moc neulítli) jsme na to, jak omrkneme kytary

nic nevybrali. Když jsme se vrátili do klubu,

poskytuje azyl na první pokus a vítá nás na str-

a začneme se Mírovi dívat po baskytaře, bez

Akron/Family dozkoušeli a my se zdravíme se

mých schodech ke svému bytu. Hned vyrážíme

který odsud prostě nemůže odjet. Nástroj má

Sethem. Další předkapela, holčičí Warpaint,

do china town na polívku. Jak je ten svět malej!

totiž půjčený od našeho bývalého basisty Karlo-

už taky dorazila, ale se zvukovkou teprve byly

V jedné z kaváren, kolem kterých procházíme,

se. Město nás mezitím nepřestává překvapovat

na řadě. Čekáme. Ke zvučení se konečně dostá-

se potkáváme s kamarádem, basistou skupiny

svou ošuntělostí, ale taky jakýmsi zvláštním

váme až půl hodiny před otevřením klubu, ale

Akron/Family, Milesem. S nimi hrajeme zítra

vnitřním klidem. Aut v centru není zas tak

od prvního momentu máme na pódiu krásnej

náš první koncert turné. A je prý vyprodáno.

moc; prý je tu nesmírně drahý parkování. Z lidí,

zvuk. Hrajeme prakticky na nastavení War-

Pak se dělíme na dvě skupinky. Zdendu, Míru

který na Manhattanu bydlí, nikdo auto nemá.

paint. Ještě před koncertem děláme venku před

054

FULL MOON 01

klubem rozhovor pro Óčko, který je náhodou ve

sebevědomě, nebojácně, přestože jeho křehkost,

Půjčovna je nonstop. Vracíme auto a jdeme dát

městě. Klub jim nedovolil náš koncert natočit,

jak víme, je větší než menší, nezpochybnitel-

snídani do McDonaldu, což jsme samozřejmě

což je škoda. Nevadí, nakonec ho kousky točí

ná. Ale jakoby to přesně vystihuje tu Ameriku.

neměli dělat. Příšernej hnus. Do půjčovny jdu

Petra na foťák. Hraje se nám skvěle a přijetí se

Sebevědomou, tvrdou, ale uvnitř, pod povr-

pak sám vyřídit papíry, vyzvedávám kluky

dočkáváme pozitivního. Koncert uteče jak voda.

chem, křehkou. Ani ne za dvě a půl hodiny ces-

a v devět ráno jsme u Petry v posteli.

Asi největší úspěch má píseň Easy Ride. John

ty přijíždíme do Philadelphie. Město je úplně

Reynolds nám po koncertě říká, že v Texasu

jiný než NYC. Malebný, klidný. GPS nás navádí

5. 3. NEW YORK.

bychom s ní měli začínat. Uvidíme. A taky si prý

krásně ke klubu. Dorážíme o tři čtvrtě hodiny

Budím se ve jednu odpoledne a pracuju, klu-

mám pořídit kožený kalhoty, aby vynikla moje

dřív, jdeme se ještě projít. V 18:30 přesně přijíždí

ci se budí ve tři. Jdeme do japonský restaurace

star persona… No, nevím. Myslím, že spíš ne.

majitel klubu Russ. Kamarád písničkáře Jose-

v Lower East Side, což je hned vedle Bowery, na

Koncerty Warpaint i Akron/Family jsme si

pha Parsonse, kterej mi pomohl domluvit tenh-

nudlovou polévku ‘Poh’, kterou jsme si oblíbili

moc užili. Holky byly parádní a kluci, na to, že

le koncert. Vždycky bylo mým snem jet hrát do

a chtěli zkusit i někde jinde. Chutná taky fan-

jsem je na podzim během turné, který jsem pro

Phily. S Josephem jsme se neviděli přes deset let,

tasticky, i když musím říct, že Vietnamci ji měli

ně jel jako tour manager, viděl asi patnáctkrát,

naposledy to bylo ještě v Harrachově, když jsme

lepší. Po jídle jdeme do vintage obchodu poblíž

zase úplně jiný. Úlet. Ne všem z naší party se to

mu s Jindrou Hanzlíčkem pořádali koncert.

nakoupit ňáký oblečení. A pak se projít trochu

ale líbilo stejně. Neva. Pet to dokonce prospala,

Vnitřek klubu byl fajn, klasickej americkej bar.

po okolí s tím, že mám vytipovanej koncert, na

ale byla dost unavená. Já samozřejmě hned po

Na pódiu cajky, téměř všechno měli svoje, takže

kterej bychom mohli jít: Pierced Arrows s Fre-

našem vystoupení naklusal ke stolu s prode-

si kapely přinesou jen nástroje a můžou hrát.

dem a Toody Colem z legendarních Dead Moon

jem CD a triček, komunikoval s lidma, rozdával

Hned se stavíme a zjišťujeme, že hrajeme ještě

(!!). Vůbec bych neřek, že je v životě uvidím. To

a shromažďoval kontakty. O půl druhé nás před

s dalšíma dvěma kapelama – Ross Belloniot’s

si prostě nemůžu nechat ujít, únava neúnava.

klubem čekal chlapík s autem, ale už prázdným

Little Rolling Thunder a The Chris Kasper’s

Nakonec ale před Highlite Balroom v řadě na

kufrem. Jelo se nám o dost pohodlněji, i když

Band. Zvukovka jde jak po másle, jsme hotový

lístek končím sám. Kluci jdou domů a Pet pryč

nás v autě bylo víc o Michala Nanoru a jeho

za deset minut. Zvuk je fajn. K jídlu dostáváme

hlídat kočku ňáký známý. Taky si myslím, že

manželku.

prý místní klasiku, rozpečenou bagetu s mle-

už je toho na ni moc, tolik chlapů v jednom

tým masem, a k tomu každej dva lístky na drink.

bytě - a že si potřebuje trochu oddychnout. Po-

4. 3. PHILADELPHIA.

Ještě než začneme hrát, Russ se začne pěkně vr-

prvé v životě mi u vstupu do klubu kontrolujou

Budíme se kolem desáté ráno. Mně to prostě

bit. Po domluvě s klukama se snažím naznačit,

řidičák. Vevnitř zjišťuju, že tu rozdělujou pořadí

nedá, moc pospávat. Pořád mě napadají věci, co

že bychom chtěli jít co nejdřív na kutě, a on hned

kapel na ‘early’ a ‘late’ show. Divím se totiž, co že

zařídit a vykomunikovat. Vylehávat jsme sem

na to, že když jedem ráno do New Yorku, tak že

je to za divný lidi v klubu. Do jedenácti jsou na

nepřijeli, že?

můžeme pařit celou noc. A jestli si prej nedáme

programu uplně jiný dvě kapely. Jedna mě do-

Zok sedá s Pet na kolo a jedou koupit snída-

koks anebo něco jinýho, abychom to vydrželi.

cela baví, ale je to moc kopírka kanadský scény,

ni domů. Vrací se s parádníma sýrama z Little

Pečeme na to a za chvíli nám začíná pěkně

což utvrzujou cover verzí od Arcade Fire na kon-

Italy, chlebem, olivama, moc si pochutnáváme.

lézt na nervy. Máme po včerejšku docela dost.

ci setu. Mám docela dost a říkám si, že se na to

Kamarád David Jančar mi tu sice nechal tele-

Koncert si užíváme, přijetí asi třiceti lidí je fajn.

možná vykašlu, čekat přes dvě hodiny. Do toho

fon, ale po vyčerpávající návštěvě Kmartu, kde

Nepřijdou mi vůbec chladný, poslouchaj, rea-

ale píše Petra, že jde za mnou. Jdeme si zkrátit

prý přístroj musíme dobít, zjišťujeme, že už ne-

gujou. Točí nás místní televize. Hrajeme první

čekání za roh, do baru v asi 17. patře ňákýho

funguje, a že Pet ho nabila za třicet babek úplně

ze všech kapel na programu. Po koncertě dělám

činžáku s výhledem na celej Manhattan, což mě

zbytečně. Nemáme sílu to řešit. A jdeme půjčit

rozhovor. Koncerty obou kapel po nás jsou

docela, spolu se sklenkou vína, probere a vra-

o ulici dál na Broadway auto: máme zarezervo-

na můj vkus moc klasika, ale hrajou parádně

címe se zpátky na koncert. To si přeci nemůžu

vaný KIA minivan. Všecko jde hladce a za pár

a kluci si to užívají. Popíjíme, ale já s Davidem

nechat ujít! Změna v obecenstvu je závratná.

minut nás Pet veze směrem k bytu naložit věci.

to bereme zlehka, neb začíná být skoro jasný, že

Jako bysme přišli do jinýho klubu. Konečně nor-

Tam to bere Zok a vyjíždíme vstříc Philadel-

se ještě v noci budeme vracet do NYC, pokud to

malní publikum a ne nagelovaný týpci s vyﬁ-

phii a osudu, kterej si s námi ovšem v průběhu

skončí ﬁaskem a s Russem se nebude dát domlu-

knutejma roštěnkama. Přicházíme rovnou do

hlavně následující noci docela pohraje. Cesta

vit. Což se samozřejmě nakonec nedá. Že prej

první řady, raduju se jak malej kluk. Zítráme na

nicméně ubíhá hladce, jen jednou samozřejmě

nás nemůže pustit k sobě domů samotný, že

bubeníka Kelly Halliburtona, kterej jak kdyby

špatně odbočíme. Ovšem parádně. V tu ránu

musí čekat v baru, až odejdou lidi, a já nevím

vylez z ňáký gotický kapely nebo Danzig (je

se ocitáme ztraceni v uzlu dálnic a řítíme se

co. Tak se balíme a jedem do prdele. Já teda

z punkové kapely Severed Head of State a sto-

úplně někam jinam, než potřebujeme. Netrvá

sice sotva stojím, ale pěknej kus cesty dávám.

vek dalších - pozn. ed.) . Fred s Toodym vypa-

to ale dlouho a vracíme se zpět na trasu. Kolem

Zok se mnou. Zbytek spí a po asi hodině a půl

daj skvěle. Rock’n’roll každým coulem. Žádný

projížděj americký kamiony. Krajina se začíná

cesty zastavujeme v ňákým malým městečku

pózy. Podepisuju ňákej dokument, že prej budu

zalesňovat a město mizí v dáli. Na obzoru,

na parkovišti a dáváme si hodinku oraz. Provoz

vidět ve ﬁlmu, kterej z koncertu točej. Nestačím

když vjíždíme za řekou do New Jersey, popr-

na ulici se po návratu na cestu dost zhušťuje

se divit. Zvukovka jakoby ani neproběhla, až

vé vidíme maličkou, zelenou sochu Svobody.

a začíná se pomalu rozednívat. Tentokrát ne-

na pár úderů do bicích. Reprodukovaná hudba

Město ve zpětným zrcátku vypadá majestátně,

bloudíme vůbec. Do NYC přijíždíme v 7:30 ráno.

nepřestává hrát. Petra mě před první řadou sice

FULL MOON 01

055

varovala, ale já na to, že přece v NYC nebude ni-

v legendárním fast foodu, kde se dělá soutěž

Klub vypadal už na webu skvěle, ale na místě je

kdo pogovat a šílet. Mýlil sem se. V první řadě

v jedení hot dogů. To prostě musíme, i když

to ještě lepší. Hned se ocitáme jak někde v New

vydržím prakticky dvě písničky a odcházím dál

víme přesně, s jak blbýma pocitama budeme

Orleans. Parádní malý pódium, nad ním rohy

od podia, užít si zbytek koncertu politej pivem.

odcházet. S Pet se loučíme na půli cesty a jede-

buvola a vycpaný muﬂoni. Walter z kapely One

Koncert nakonec vydržím celej a ani nevím,

me za dalším totálním kýčem, sobotním Times

Night Stand, která hraje po nás a od nichž si

kam se poděla únava. Bylo to strhujicí! Až tak,

Square. To se nám taky třeba v životě už nemusí

půjčujeme aparáty, je už na místě. Zdravíme

že mi to nedalo odejít bez vinylu a Pet kupuje ﬁl-

povést. Vylezeme z metra, projdeme se asi de-

se, stavíme cajky a jdeme hned zvučit. Před

movej dokument o Dead Moon. Paráda. Jdeme

set minut a máme toho dost. Samej neon a na

začátkem show přichází kamarádka Ludiše

přes ulici do indickýho bistra pro taxikáře, který

to, jak nám přišel NY do té doby tichej, pěknej

s manželem Adamem a bráchou Václavem,

jede nonstop a mají v něm nejlepší a nejlevnější

virvál. O co tu jde, nechápeme. Desetkrát větší

který tu žije. Ludi tu má maminku, kterou přijeli

indický jídlo. Do postele padám na hubu ve

Piccadilly Square v Londýně. V Bowery je ale -

navštívit s rodinou. Známe se přes sedm let, ještě

čtyři. Jak si všímám v kuchyni podle lahví Staro-

stejně jako včera - taky totální circus. Ulice plná

z dob, kdy jsem pracoval v Praze v Dahabu a ona

pramenu, kluci museli taky svoje zážitky splách-

taxíků, chodníky plný lidí. Všichni tu prej přes

v Traveller’s Hostelu vedle, kam jsem utíkal

nout a připomenout si trochu domov.

tejden dřou jak koně na nájmy v bytech, kam se

během směn na internet zařizovat si koncerty

člověk sotva vejde a kde bez špuntů v uších neu-

a další věci. Setkání to bylo téměř neuvěřitelný.

sne, a o víkendu pařej jak zjednaný. Tím pro nás

Kdo by to kdy řek, že se tu takhle jednou potká-

zatím končí pobyt v NYC.

me? Hraje se nám skvěle, i když trochu trpíme

6. 3. CONEY ISLAND.

tím, že nemáme aparáty, na který jsme zvyklí,

Ráno pospávám do deseti a budím se s tím, že po klucích zbyl jen vzkaz na stole, že se vrátí v je-

7. 3. WASHINGTON, DC.

a tím pádem ze sebe nemůžeme dostat uplný

denáct z procházky. Přichází v jednu. Mezitím

Vstáváme v devět ráno, neb v 10:30 nám jede

maximum. Je to ale škola, která nás baví, a brzy

se ujišťuju, že dnešní koncert v Shea Stadium je

autobus do Washingtonu. Balíme se zručně

pochopíme, že ne vždycky má člověk pro hraní

vážně zrušenej. Ach jo. Počasí azuro, první zá-

a hbitě. Na taxi před domem nemusíme ani

ideální podmínky. Buď chceš hrát, anebo ne.

van jara. Básním klukům o taxikářským bistru,

mávat. Chopí se nás střelhbitě. Aby taky ne,

Po koncertě prodáváme pár věcí a dokonce dos-

tak se tam jdeme najíst. Zatím přesně nevíme, co

v neděli po ránu. Zastávka Megabusu je ve-

táváme poprvé asi sto dolarů, který se vybraly

dnes podnikneme, tak se procházíme po jídle po

dle Madison Square Garden. V krámech na

u vstupu během našeho koncertu. Přijetí lidí je

East Village. Narážíme na restauraci The Edge,

přepážkách, a teď i v řadě na zastávce, se nás

skvělý. Dostáváme první nabídku od produkční

Zoka před ní fotíme a hned s ním má fotku taky.

lidi ptaj, jestli nejsme kapela. My na to pokaždý

ﬁrmy DryCappucino Entertainment na spolu-

Vedle je parádní obchod s vintage kytarama, ale

samozřejmě patřičně hrdě, že jo. Člověk by ani

práci. Uvidíme. One Night Stand je černošskej

ceny jsou úlet. Ačkoli Zok naráží na o rok mladší

neřek, že zrovna v NYC může skupinka čtyř

cover band, barová kapela, která tu hraje každej

akustiku než mám já (z roku 1968). Taky Gib-

divnejch, zarostlejch týpků v někom vzbudit

tejden. Chlápci se zpěvačkou. S prstem v nose

son. Po několik následujicích dní o ní budeme

zájem a otázky. V NYC přeci všichni do jedno-

hrajou špičkovej funk, za kterej by myslím

vášnivě debatovat, ale nechali jsme ji tam stát –

ho vypadaj divně.

Roman Holý prodal i vlastní mámu. Mě to ale

nevíme, jestli třeba nenarazíme na lepší na ces-

Cestu si užíváme. Ani se nám nechce spát,

nebaví. Vlastní písně a zvuk nikde. Po chvíli to

tách. Myslím, že jo. O pár ulic dál stojí na chod-

abychom něco neprošvihli, a čučíme po všem,

přestává bavit i kluky, i když kousek koncertu

níku chlápek s přepravkama vinylů a to je můj

co se mihne kolem cesty. Jedeme směrem dolů

koukali s otevřenou pusou. Místní pivo funguje

konec. Trávíme tam s bradou na hrudníku půl

na Philadelphii, po dálnici, po který jsme už

docela dobře. Úřednice z ambasády jsou už dáv-

hodiny. Jak je možný, že pivo tu stojí pět dolarů,

kus jeli. Dopravu i hotel hradí Česká ambasá-

no v posteli a my jedem taxíkem na hotel kolem

stejně jako první, ORIGINÁLNÍ, deska Neila

da. Kluci žasnou, že nás přijedou vyzvednout

jedný ráno v docela pěkný formě.

Younga a Crazy Horse – Everybody Knows This

i na zastávku. S paní Anýžovou byla od první

Is Nowhere!? To radši nebudu celej vejlet pít.

chvíle skvělá komunikace. Byla nadšená, že si

8. 3. INDIÁNSKÝ MUZEUM.

Kupuju Neila, Buﬀ y Saint Marie první album,

hradíme a zařizujeme všechno sami, že je prý

V jedenáct nás vyzvedává Wilma Anýžová z am-

Jamese Taylora - Baby James a debut Carole

radost s námi spolupracovat, že prý většinou

basády, která včerejší koncert nestihla, a veze

King. Zok samozřejmě odchazí s originálním

od nich všichni chtějí všechno. Ještě víc jsme si

nás na prohlídku města. Projíždíme si všechna

vydáním Achtung Baby od Jůťáků. Chlapík nám

začali rozumět poté, co jsem ji vysvětlil, že pro

ta místa, jejichž názvy si nepamatuju, ale který

dává za kšeft 20% slevu. Krása. Petra měla jiný

nás je prioritou nehrát pro český komunity, ale

zná snad každej z ﬁlmů. Pentagon, Bílej dům,

plán, ale nakonec říká, jestli bychom nevyrazili

konfrontovat se s regulerní scénou. Za pomoci

muzea, jehla, monument se sochou Lincolna, jak

na Coney Island udělat ňáký fotky, když je tak

E. Fetzko a Jany Racové nám tedy zorganizovali

před ním měl ten slavnej proslov Martin Luther

krásný počasí. Scházíme se za pár minut doma

koncert v klubu Madam’s Organ ve vyhlášené

King a Forrest Gump se tam před ním brodil krz

a jedeme. Vlakem trvá cesta asi hodinu. Jede-

čtvrti Adam’s Organ. Do cíle dojíždíme načas,

tu vodu za tou svou láskou. Projíždíme se asi ho-

me na konečnou. Zlatá éra lunaparku na Co-

hladoví a žízniví, protože jsme si nestihli nic

dinu. Wilma nás pak vysazuje a procházíme si to

ney Islandu je dávno fuč, ale o to je to krásnější.

koupit. Počasí je pořád azuro a tady dole ještě

celý pěšky. Krásná procházka. Fotíme a zabrousí-

Dojíždíme akorát na západ slunce. Zima se dere

o něco tepleší než v NYC. Bydlíme v Days Inn

me na prohlídku do muzea indiánů. Zok říká, že

pod kůži, takže ti, co ještě neměli rýmu, s ní

hotelu. Hned dáváme horkou koupel a máme asi

jestli tam nebudou mít ňáký pořádný samolepky

bezpečně odcházejí. Po focení si dáváme jídlo

hodinu na odpočinek. Tedy kluci, já řeším věci.

na kufry, tak že je tam vyřve. Hned tedy jdeme

056

FULL MOON 01

do suvenýrů. Maj tam toho víc než dost, takže

School of Chicago; spojily mě s ní český cen-

da setkává s Vladimírem Černým z Tábora.

se žádný vyřvávání nekoná. Ve vrchním patře si

tra. Nechává nás bydlet u sebe a pomáhá nám

Mimo jiné prý vysílá do Čech kontejner s věcma

dáváme dokumentarní ﬁlm, kterej Zok emočně

se třetím koncertem v Chicagu v Bar Deville ve

a nabízí nám, že by nám vzal případně kytary,

nezvládá. Já mám taky na krajíčku. Je to síla, že si

čtvrtek, který domlouváme až na místě, a taky

kdybysme na něco narazili. Dochází asi čtyřicet

teď Američani indiány, který vyhladili, vystavu-

s rozhovorem a hraním ve studentským rádiu.

lidi. Bez zvukovky si užíváme, ačkoli na pódiu

jou v muzeu a teskněj nad tím, jak to bylo krásný.

Chicago je zase úplně jiný. Na nic si nehraje.

zvuk nemáme nic moc a hrajeme spíš po paměti.

Muzeum nám zabere kolem dvou hodin. Groggy

Ošuntělý. Vstupujeme téměř na svatou půdu.

Přijetí lidí je ale skvělý. Koncert nahráváme do

se jedeme metrem najíst k hotelu, kam dojíždíme

Vždyť sem ve 40. a 50. letech minulého století

stop za šedesát dolarů. Rádi bychom z turné

tak akorát zase na hodinku odpočinku. V 18:30

mířili všichni bluesmani a jazzmani z jihu a z

vydali ke konci roku nějaký výběr z koncertů.

nás vyzvedává Wilma a jdeme do mexický

celejch Států! Po odvezení věcí k Ireně domů se

Z pódia mám pocit, že sem zahlídnul kamará-

restaurace. Po cestě kupujeme konečně adap-

jdeme najíst a nakoupit. V 18:30 jedeme do Dou-

dku Miu Clarke z Electralane, která se sem asi

téry, gafu a vložky do bot. Už máme na nohách

ble Door klubu, kde máme první koncert v Chi-

před rokem vdala a přestehovala z Brightonu.

pěknejch pár puchejřů z těch kombojskejch bot,

cagu. Klub je krásnej, docela velkej. Je to euforie.

Píšeme si řádku let, ale nějak se nám pořád

co sme koupili v NYC. Ale jak by si je mohl člověk

Dva dny po sobě hrajeme ve dvou prakticky

nedaří se sejít. Po koncertě ji ale v klubu nena-

sundat, když sou tak parádní, že?

nejlepších klubech ve městě. The Rolling Sto-

cházím. Později zjišťuju, že to byla ona, ale že se

Posedíme asi dvě hodiny, povídáme a jdeme na

nes tu hráli před osmi lety secret show, den

kamarádce, která ji doprovazela, udělalo špatně,

kutě.

poté, co hráli na stadionu. Zrovna probíhá

a že musely odejít těsně před koncem koncertu.

zvukovka Conductive Alliance, kde hraje Cory

S kým se ale po letech setkávám je Ryan Wes-

9. 3. CHICAGO, DEN PRVNÍ.

Brekher, kterej nás na koncert pozval. Kamarád

ton. Kluk, kterej tu bydlí a kterýho sem potkal

Vstáváme ve 4:15 na letadlo. Opět nesmírně

Eda Vlčka, se kterým mě spojil Petr Bergaman.

s přítelkyní Brynne před asi pěti lety v Dahabu.

laskavá Wilma nás osobně odváží na letiště.

Zjišťujeme, že hrajeme se třema dalšíma kapela-

Zůstali jsme od té doby v kontaktu. Vůbec by

Musíme cálovat za všechny zavazadla, ale

ma v pořadí jako třetí, což je skvělý.

mě nenapadlo (teda skoro), že se nakonec zase

nakonec aspoň něco propašujeme na palubu.

Stres máme zase trochu z toho, že nejsou k dis-

potkáme, a navíc v Chicagu. S Brynne se rozešli

Přestupujeme v Atlantě.

pozici komba, který bychom rádi, a že není čas

a ta prý přijde zítra do Empty Bottle, kde hra-

V Chicagu nás vyzvedává další anděl - Irena

na zvukovku. Zvukař nás ujišťuje, že line-check

jeme s Vetiver. To by podle všeho měl bejt ještě

Čajková. Je tu osmnáct let, učí češtinu na Art

stačí a že můžem bejt v klidu. Na baru se Zden-

lepší koncert než dnes. Manager klubu říká, že

FULL MOON 01

057

prý nepřekročili “break even” a že nám bohužel

nu dokonce regulérní zvukovka, což je předzvěst

ní dobu. Už jsme se úplně smířili s tím, že ne

nemůže dát žádný peníze. Co se dá dělat. Ani

koncertu, který si užijeme. Hrajeme jako první,

vždycky má člověk tip top podmínky, vlastně

jsme s ničím nepočítali. Koncert se mu ale líbil

zvučíme poslední. Zvukovku máme v 19:30. Jede-

80% ze všech koncertů - a o tom to je. O výzvách

a máme se prý vrátit. A to si může byt jistej, že

me tedy ještě s Danou na malou objížďku města,

a vypořádání se s nima. Nejenže zpívám bez od-

se vrátíme!

který jsme si ještě moc neprohlídli. Přes centrum

poslechu, ale ještě ke všemu probíjí mikrofon.

jedeme k jezeru. Zastavujeme se v centrálním

Dostanu do pusy pěknejch pár šlupek. Chví-

10. 3. CHICAGO, KONCERT S VETIVER.

parku a trochu se procházíme. Čas letí. Coby dup

li se dohadujeme, jestli se na to nevykašleme,

jsme zase zpátky v klubu.

ale byla by to škoda, takže se s tím popereme

Irena musí přes den učit. V jedenáct dopoled-

Tak akorát na konec zvukovky druhý předkapely

a nakonec to není tak špatný. Až na to, že hra-

ne nás vyzvedavá její kamarádka Dana. Taky

Robbie Hamilton & Soft Drugs. Půjčují nám svo-

jem po paměti. Kamarádka Mia ale říká, že prý

Češka, která tu bydlí přes patnáct let. Venku je

je aparáty a bicí. Máme dokonce i čas přehrát

sme měli lepší zvuk než tuhle v DoubleDoor.

azuro. Město vylézá z mlhy, odkrývá se nám,

si pár věcí. Koncert začínáme v 10:45. Klub je

Mezi asi třiceti lidma byli taky Brynne s Rya-

jakoby se chtělo ukázat v nejlepším světle, aby

příjemně zaplněnej. Ani ne v půlce setu cítím, že

nem. Ryan se zmiňuje, že zná někoho u Drag

se nám později stýskalo víc. Nejdřív si to hasíme

je to zatím náš nejlepší koncert turné. Škoda, že

City a Southern Records, tak mu nechávám pár

do Guitar center, obchodu s nástrojema, jejichž

se to nenahrává dnes… Ještě před koncertem se

CD. Pan Gal z konzulátu nedorazil na ani jeden

síť je po celých Státech. Basový kytary nic moc,

potkávám po letech s kamarádkou Brynne. Zná

koncert. Místo něj se ukázal mírně pod parou

ale se Zokem nacházíme další parádní akustiku

se mimo jiné osobně s klukama z Wilco a pomo-

jeho kolega Skolil, kterýmu se koncert prý do-

Gibson za docela pěknou cenu. Neunáhluje-

hla mi je pozvat je do Česka. Nakonec ale dochází

cela líbil.

me se a necháváme ji na místě, aby se nám to

jen kytarista Pat Sanosone. Pamatuje si mě ze

rozleželo v hlavě. Najíst se jdeme do thajskýho

setkání v Německu v listopadu. Domlouváme

12. 3. CESTA DO MINNEAPOLIS.

bistra. V klubu máme být před pátou hodinou.

se, že se uvidíme v Praze a že před nima budeme

Vstáváme v pět ráno, v 6:30 nám jede auto-

Zajíždíme k Ireně domů pro věci. Se vším se

moc hrát s Please the Trees. Že by další splněný

bus společnosti Megabus do Minneapolis.

do auta nevejdeme, tak vyjíždím napřed sám

sen? Koncert Vetiver po nás byl nádhernej. Jeji-

Cesta trvá osm a půl hodiny. Loučíme se Iren,

a Dana se pro kluky, poté, co mě vysadí, vrací.

ch argumenty nejsou hlasitost hraní, ani instru-

děkujeme za vše.

Klub je menší než včera, ale cítím se v něm líp.

mentální exhibice, ale písně samy o sobě. Hrajou

Hned, jak nastoupíme, se zase nestačíme di-

V pět přesně jsou Vetiver už na místě. Zdravím

neuveřitelně potichu a jemně. Krásnej večer.

vit projevům hrdého amerického charakteru.

se s ústřední postavou kapely a jedním ze svých

Došel taky kamarád Ryan, jako večer předtím.

Vyjíždíme s hodinovým zpožděním, neb po

největších písničkářských hrdinů, Andy Cabi-

Trochu popijeme, poznáváme nové tváře. Z klu-

asi dvaceti minutách třískání dveřma od kufru

cem. Andy je jeden z největších talentů posled-

bu vychazíme ve dvě ráno. Tetelím se štěstím.

řidič zjišťuje, že je rozbitej zámek a tak musíme vyměnit autobus. Je to jednodušší, než opravit

ní doby. Vetiver poslouchám od prvního alba. Spolu s Devendrou, Joannou Newsom, Cocoro-

11. 3.

zámek. Cesta je docela fajn. Z dálnice vidíme jen

sie a Antonym jsou přední kapelou freak folku.

Irena nám na večer domluvila hraní v Bar De-

málo ale užíváme si to. V Minneapolis nás vítá

Ondřej z Nomads of Prague, se kterýma jezdíme

ville, kterej vlastní její manžel. V baru ale zatím

zase zima. Hodinu čekáme na Bethany, která se

turné s kapelama po Evropě a děláme pro ně

žádná kapela nikdy nehrála, je bez aparátu, tak

sem zpátky přestěhovala z Prahy před měsícem,

tour management, mi asi tak někdy před rokem

si všechno musíme sehnat během dne sami.

zařizovala dnešní koncert a spíme u ní. Ze zas-

dal na Andyho e-mail. Když jsem začínal turné

Kombo a mikrofon půjčuje jeden z Ireniných

távky jdeme na nudlovou polívku do japonský

plánovat, napadlo mě, že bych se taky mimo jiné

studentů, druhý kytarový kombo a basovej

rastaurace vedle zastávky a pak jedem rovnou

mohl zkusit spojit s ním a zeptat se, jestli by ne-

aparát nějakej další její známej, kterej má doma

do klubu 400 Bar pár bloků dál. Bethany tam

bylo možný si s nimi někde, po cestě na SXSW,

parádní sbírku desek a nástrojů. Bicí půjčuje

nebyla přes deset let, od dob, kdy tam prý dělala

zahrát. Mají taky Leafy Green, který vede Todd

barman z Bar Deville. Na poslední chvíli pak

zvukařku. Majitel Tom si jí ale pamatoval. Hra-

Cote – stejný management jako mají The Do-

dořešíme aparát na zpěv, kterej kuriózně nako-

jem s ňákou místní kapelou a písničkářem. Obo-

dos, Woven Hand, Sleepy Sun a Akron/Family,

nec seženeme u Ireniných sousedů. V jedenáct

je jsou mlaďoši, nic extra. Půjčujou nám cajky.

se kterýma se známe, jejichž koncerty jsme se

dopoledne jedeme na rozhovor do rádia na Art

Dnes si zkusím poprvé aparát VOX a Zdenda

Scrape Sound dělali v Česku a s nimiž jsem hrál

School of Chicago, pořad Nobody Dances Here

dostává na chlup stejný kombo, co má doma, což

buď sólo nebo s PTT. Zpočátku to ale nevypadalo

show. Hraju dvě věci sólo, New Heart a Dry Feet,

je předzvěst, že se nám bude hrát dobře. Klub

moc dobře. Andy mi napsal, že bohužel letos na

protože víc akustickejch kytar nemáme. Po cestě

má taky parádní aparát.

SXSW nejedou, že bychom bývali s nimi mohli

ze školy v jednom z pater na nás manažerka kan-

Ondra Šturma mě sprdnul po sms, proč že sem

hrát, ale že nebudou ani poblíž Austinu. Pak ale,

týny, ať jí něco zahrajem, tak ještě jednou hraju

mu prej nedal vědět, že hrajeme taky v Minne-

poté, co jsme uzavřeli organizaci včerejšího kon-

New Heart na římse okna. Ještě chvíli pak jezdí-

apolis, že prej tu má hodně známejch. Město

certu v Double Door s Conductive Alliance, jsem

me s Iren po městě, okukujeme kytary, oblečení.

bývalo domovem Amphetamine Reptile Re-

zjistil, že Vetiver hrajou druhý den v jiném klubu

Odpoledne jede učit, zůstáváme ve městě a v Bar

cords a kapel jako The Replacements a Soul

v Chicagu, ještě legendárnějším. Nedalo mi to,

Deville se schazíme v sedm.

Asylum. Torza zlomenejch kytar lemujou

nažhavil jsem znova drát, napsal Andymu s Tod-

Stavíme si věci, děláme zvukovku. Se zvukem

a zdoběj stěny klubu. Po chvíli přichází bývalý

dem ještě jednou… a tak jsme tady. Dnes je v plá-

se dost pereme, je to největší punk za posled-

člen legendarních Cows Thor s manželkou

058

FULL MOON 01

Jenny a já se nestačím divit, nejsou-li to právě

přicházím do kuchyně podruhý, budím kluky,

opravdu vůbec nic není nemožný. Úplně vyp-

Ondrovi známí, který jsem s ním nedávno

přichází Bethany a já jí povídám, co že se mi to

sychlej chlapík nás vyvede z busu, že prej mu-

vyzvedával na letišti v Praze. A taky že jo.

stalo. Z jejího výrazu a bílý tváře mi dochází,

síme nechat zkontrolovat znova svoje zavazadla;

Radostně se vítáme, nevěřím svým očím. Že si

že je to pěkně v prdeli a že jsme zaspali. Situ-

kufry s kytarama se nám válí, nechápeme proč,

prý dokola hrajou naši desku, co jsem jim dal,

ace se mi vymyká z rukou, ale hned mi do-

na chodníku. Situace se po chvíli uklidňuje, mi-

a že jsou strašně rádi, že jsme tu a proč jsem jim

chází, že řvaním nic nevyřeším. Vyrážíme na

zíme zpět v útrobách autobusu a snažíme se us-

prej nedal vědět dřív.

letiště, prestože je nabíledni, že let nestineme.

nout. V devět ráno, překvapivě na čas, dojíždíme

Aby toho nebylo málo, majitel klubu Tom na kon-

A taky že jo. Na letišti přes hodinu řešíme, co

do Dallasu. Vesele nás vítá místní polda, šacuje

cert pozval taky místního Dennise Pelowského,

budeme dělat. Máme před sebou devatenáct

příruční zavazadla a ptá se, jestli někdo nemá

managera Meat Puppets. Ten pro změnu jede do

set kilometrů. Letadlo, vlak, půjčíme si auto

zbraně. Rutina. Víc než polovina cestujících au-

Prahy prý s manželkou příští týden a jestli bych

nebo autobus? Vyhrává půjčení auta. Možná

tobusu pokračuje dál směr Mexiko. Nestačíme

nevěděl o někom, kdo by je eventuálně provedl

by s námi mohl jet Travis. Má v Texasu rodi-

se divit, že hned při výlezu ven nám radí nějaká

po městě. Píšu Ondřejovi. Z Dennise se vyklube

nu, kterou neviděl pár let, a zná cestu. Jede-

paní, že nám vedle odjíždí spoj směr Austin.

docela fajn týpek. Na další den mě začne zava-

me do jiný autopůjčovny mimo letiště, kde se

Neváháme ani minutu, přestože nám dochází

lovat kontakty s kým se sejít v Austinu a mimo

nám zdá, že to bude levnější. Tím, že tam ne-

voda i jídlo, a frčíme dál. Dallas z okna vypadá

jiné na náš koncert na SXSW zve šéfa angli-

mají auto, který potřebujeme, a taky tím, že

vypolstrovaně, čistě. Neb už je venku světlo, po-

ckýho vydavatelství Cargo Records, který mám

půjčením auta na takovou štreku na sebe bere-

zorujeme míjející se texaskej vidlákov. Kamiony,

moc rád. Po koncertě nejedeme spát k Bethany

me moc velkou zoodpovědnost, se nakonec ro-

krávy, pole, farmy. Po třiceti hodinách dorážíme

domů, ale asi třicet minut za město, do domu

zhodujeme pro klasickej Greyhound bus, kterej

konečně do Austinu.

polskeho skladatele vážné hudby Stanislawa

je taky nejlevnější varianta. Vracíme se do bytu

Místní učitel češtiny, Američan, předseda

Skrowaczewského, který Bethany s manželem

Bethany v centru Minneapolis. Jdeme na oběd,

amerického Cimrmanova spolku, překladatel

Travisem hlídají, zatímco mistr je v Japonsku ve

odpoledne dospáváme. Volám novinu Den-

českých knih a nadšenec Craig Cravens nás čeká

svých devadesáti letech na několikátém turné.

nisovi a on mi říká, že všecko ma svůj smysl.

s kamarádem v čekárně. A zpět je hned krásný

Ve dvě ráno si vaříme špagety s omáčkou, který

Večer končíme u Thora a Jenny na zápraží je-

pocit, že věci můžou fungovat. Jediná slabina je,

jsme přivezli z Chicaga, popíjíme, prochází-

jich domu se sousedama na barbeque. Všichni

že Craig je asi poslední člověk v Austinu, který

me se po neuvěřitelným domě, který je svým

si z nás dělají legraci, ale prý Greyhound mu-

nemá mobilní telefon. Nevyzvedl si mou zprávu

spůsobem muzeem Stanislawova života a sklad

síme alespoň jednou v životě zkusit. Dobře.

na záznamníku, že přijedeme později, a čekal na

všeho, co za něj nashromáždil. Neuvěřitelný.

Jsme pro každou špatnost, ale to jsme ještě

nás už v šest ráno… Jedeme k němu domů. Kla-

netušili, co nás čeká. Spát jdeme v jedenáct a já

sika jak z ﬁlmu. Díky jeho velkolepé štědrosti

13. 3. DEN VOLNA V MINNEAPOLIS.

jsem pro změnu jedinej, kdo si tentokrát budík

jsme mohli zrušit zarezervovaný hotel a nechá-

nenařizuje. Možná proto se mi spí ještě hůř než

vá nás bydlet u sebe. Na další dny nám pomo-

Snídáme v Sunny Side Up Café s Bethany

včera…

hl zařídit koncerty a domluvil malou ﬁnanční podporu na University of Texas. Neváháme ani

a Travisem. Scházíme se s Thorem. Projíždíme se po městě. Den utíká jak voda… jako ostatně

15. 3. GREYHOUND.

minutu a pod záminkou, že se jdeme najíst, vedu

všechny dny tady. V podvečer se vracíme do

Vstáváme v 5:45. Autobus přes Kansas City

kluky do centra se registrovat na festival SXSW.

Stanislawova domu a já s Bethany později je-

a Dallas do Austinu jede v sedm. Už při výje-

Dáváme si asi nejlepší burrito, který jsme kdy

deme zpátky do 400 baru, ještě jednou se sejít

zdu máme půl hodiny zpoždění. Prakticky až

měli. Po cestě domů obcházíme všechna tři

s Dennisem a utužit vztahy. Po návratu v jede-

v autobusu zjišťujeme, že máme dva přestupy,

místa, kde budeme v příštích dnech hrát. Dům

náct všichni už spí. Domlouváme se na ráno,

z čehož hned ten první v Kansas City nestíhá-

studentů House of Guys. Napůl squat. Punk.

nastavujeme budíka a přeřizujeme hodiny kvůli

me, neb dojíždíme místo ve 12:30 ve 13:30. Další

Bordel. Hrát budeme prakticky v obýváku. Už

změně času, která má proběhnout v noci. Já si

spoj dál nám jede ve tři čtvrtě na jedenáct

teď se těším. Dále jdeme do Austin’ Pizza, res-

to na telefonu nepřeřizuju, neb se mi to změní

večer!! Cestování Greyhoundem, což je největší

taurace a nakonec do Drungo Ice House. Tam

automaticky.

americká klasika, jejíž založení se datuje do 20.

chvíli posedíme, dáme pár piv. Na to se spojuju

let minulého století, je horor. Používají ho jen

s letitým kamarádem, kterého znám přes sedm

ti nejchudší. Absolutně žádný informace na

let opět z Dahabu, Rayem Hoofmanem, který,

Jako pokaždý, když jdu spát jen na pár hodin,

stanicích. Žádný rozpis spojů, čísla stanovišť

světe div se, tu teď žije s přítelkyní kousek od

se mi nedaří usnout. Když zazvoní budík ve

s odjezdy. Prostě loterie. Ani nedají vědět, že

Craigova domu. Kdo by to byl kdy řekl, že se tu

4:50 ráno, jsem do pěti minut nahoře v ku-

zavazadla musíme nechat zkontrolovat jako v le-

takhle setkáme? Jdeme k Rayovi domů pro auto

chyni, ale sám. Nechápu, co se děje. Rozespa-

tadle a že jich můžeme mít jen omezený počet.

a vracíme se do města. Ačkoli festival začíná až

lej, nevím čí jsem, obcházím hodiny, počítám

Za každý kilo navíc se platí. To zjišťujeme až na

zítra, začal už dnes a v tom je pointa. Co bude

a říkám si, že sem si čas asi musel nařídit blbě,

přestupu v Kansas City. Naštěstí mame kytary

zítra se tu děje dnes. Po cestě se stavujeme

když nikdo jinej nevstává, a že budu za bláz-

svázané po dvou, takže šetříme. Když se po de-

v domě kamaráda, kytaristy The Butthole Sur-

na, když začnu ostatní budit. Jdu tedy zpět

víti hodinách čekání konečně dostáváme z Kan-

fers Paula Learyho a jeho ženy Susan. Otevírají

do postele na zbylých padesát minut. Když

sas City směr Dallas, zjišťujeme ve tři ráno, že

zrovna dnes Paulovo nové studio u nich v domě.

14. 3. PRŮSER.

FULL MOON 01

059

Těšil jsem se, že je po roce zase uvidím. Paul,

hrajících kapel. Nic z toho, co se děje před sed-

desky a zvu ho na koncerty. Tím také trávíme

i přes svou nemoc, vypadá dobře, mám radost

mou, není v oﬁciálním programu. Všechny ka-

vetšinu dne. Vytiskli sme letáky, navypalovali

a vypadá to, že dost maká, produkuje a nahrává.

pely v něm hrajou po městě během jednoho dne

CD a zveme na naše koncerty kolemjdoucí a mu-

Cajky má neuvěřitelný, stejně tak sbírku kytar.

- když na to přijde, třeba i třikrát. První, na koho

zikanty, který poznáváme, potkáváme. Funguje

Škoda, že ho kluci neviděli hrát. Je to extáze.

úplně náhodou narážíme, jsou holky z War-

to skvěle. I my dostáváme tuny letáků a cédéček.

Od Susan zjišťujeme, že dnes kdesi hraje basák

paint. Hraje jim to ještě líp než před čtrnácti dny

Mezi lidma je skvělá atmosféra. Každej je prakti-

Surfers Jeﬀ Pinkus se svým projektem Honky

v Brooklynu. Namátkou se zdravíme a domlou-

cky muzikant, co se tu snaží prorazit. Lidi se za-

a to si nemůžeme nechat ujít. Na jejich desce

váme se, že se uvidíme později, že musí běžet

jímají jeden o druhýho, podporujou se. Žádná

stojí: Music to scare your wife by. Nacházíme ho

na další svůj koncert. Mezi tím podepsaly

soutěživost, závist. Atmosféra je na míle vzdále-

v klubu Red Eye Fly spolu se zvukařem Surfers

smlouvu s Rough Trade. Maj pěkně našlápnuto.

ná všemu, co se děje v hudební branži v Čechách.

Kevinem, který slíbil, že nás nazvučí v sobotu

O pár kroků dál v Emo’s už hrajou Sleepy Sun.

Její zaprděnost a maličkost je směšná, omezená

na našem oﬁciálním koncertě festivalu. Red Eye

Všichni mají o dost delší páča než před rokem

a nemá úroveň. Den končí naším prvním kon-

Fly je texaský motorkářský doupě. Jsme dost

v Praze a hraje jim to taky líp. Set končí s hostu-

certem v Austinu ve studentským domě House

groggy a je docela utrpení ustát kapelu před

jícím místním dětským sborem. Všichni křepčej

of Guys. Chvíli to vypadá, že ještě než začneme

Honky, s názvem Broken Teeth. Honky ale stojej

s rachtátkama a tamburínama, pomalovaný jak

hrát, párty utne kvůli hluku policie (před do-

za to čekání. Rachot. Jeﬀ jako obvykle na hadry.

indoši. Paráda. V davu poznávám Todda Cotea,

mem v jednu chvíli stojí čtyři policejní auta),

Hostuje hráč na banjo. Tím končí náš příjezd do

booking agenta Woven Hand, Akron/Family,

ale nakonec nás nechaj bejt. Zažijeme jen tro-

Austinu a zahřívací kolo festivalu.

Vetiver i Sleepy Sun. Konečně se osobně potká-

chu buzerace, když stojím s pivem na chodníku,

váme. Děkuju mu za vše.

což je pozemek města a na nejž se s alkoholem

17. 3. SXSW START.

V druhé části Emo’s probíhá showcase kapel

nesmí. Udělam tedy krok zpět na dvorek domu

Ráno nás konečně budí slunce. Kolem druhé

Rough Trade vydavatelství. Stíháme The Stran-

a situace je hned lepší. Americkej patos. Hraje-

dorážíme do centra. 6th street, centrální ulice,

ge Boys a The Unthanks. Krásný. V davu pozná-

me o dvě hodiny později, než bylo naplánováno.

na níž je jeden klub vedle druhýho, jedna res-

vám jednoho významnýho kritika, jehož jméno

V domě vládne chaos. Je prakticky plnej nezle-

taurace vedle druhý, kavárny, už hřmí, otřásá

si ale nepamatuju a jehož znám z účinkování

tilejch, který ale tím, že popíjej na soukromým

se v základech a je přecpaná lidma. Z každýho

v dokumentu o Wilco: I’m Trying to Brake Your

pozemku, se můžou zdělat co hrdlo ráčí. Před

baráku, ze střech, hajzlů se dere muzika živě

Heart. Seznamujeme se, je milej, dávám mu

námi hraje ňáká kapela z Los Angeles. Po nich

060

FULL MOON 01

se raz dva postavíme doprostřed obýváku a rov-

Překvapivě ale prodáváme pár CD. Chvíli jsme

art. Sebral sem se a utíkal raději zpět za něčím

nou hrajem. Místňáci říkají, že na ně působíme

si plánovali, ze ještě půjdeme na Midlake, který

progresivnějším na showcase Ecstatic Peace do

mysticky. Hmm. Přijetí je skvělý. Nejlepší v davu

hrajou v jednu, ale nakonec zůstáváme doma. Na

Red 7. Tam právě začínal koncert The Entran-

dva indiánský bezdomovci, který se na party

ponocování to vypadá zítra.

ce Band, na kterej sem se moc těšil a byl sem

evidentně přifařili. Uleháme ve tři v noci.

zvědavej. Ten ale naopak předčil všechna moje

19. 3.

očekávání. Strhujicí rock’n’rollová kanonáž

18. 3.

Vstáváme dnes zvolna. Odpoledne nehoní-

ve stylu Jimi Hendrix Experience. Vůbec sem

Snídáme po cestě do centra. Miles, basista

me žádný koncerty, nestíháme, neb v půl třetí

nečekal, že se z mého oblíbeného divno folkaře,

Akron/Family, píše, že má společně s Lany

hrajeme za rohem, kde bydlíme na zahrádce

od kterého mám pár parádních alb, vyvrbí tako-

Kayem z Patti Smith Group a dalšími přednášku

Drungo‘s Ice House. Máme dorazit na jednu, že

vej kytarovej virtuóz. O basistce a bubeníkovi

na konferenci v Convention Centre, což je

prý nám kapela, která hraje před námi, půjčí ca-

ani nemluvě. Do té chvíle je pro mě tenhle kon-

meeting point festivalu. Téma: Patří roken-

jky. Opět se ale po příchodu na místo potýkáme

cert jeden z vrcholů festivalu. I přesto, že jsem

rol do muzea? Celá věc je v souvislosti s Rock

s ledabylým americkým charakterem. Kapela

ten večer jestě viděl Broken Social Scene. Po

And Roll Hall of Fame Muzeem v Clevelandu.

je už fuč a žádný půjčení aparatury neprobíhá.

cestě na jejich koncert jeste stíhám kousek Crys-

Diskusi vede zakladatel muzea Jim Henke. Je

Barman zmateně telefonuje a shání pro nás věci.

tal Antlers v Emo’s. Zbytek kluků zůstal v koste-

to nesmírně zajímavý. Miles dává do prostoru

Naštěstí je na místě alespoň péáčko, do kterýho

le a po Dylanovi jeli domů. Ještě se procházím

fakt, že jeho kapela by nikdy nemohla hrát třeba

se zapojuju sám a hraju pro slunce, projíždějíci

po noční 6th Street a kochám se chaotickou at-

v Praze nebýt internetu. Přijde také zmínka

auta za zády a asi patnáct lidí. Zdenda asi po

mosférou nočního SXSW, která se liší od té den-

našeho bookingu a přátelství. Jiní zmiňujou

půl hodince říká, že zvuk je skvělej a že se klu-

ní jen tím, že se lidi potácí po ulici ze stranu na

bigbítové muzeum a Plastic People, který lidi

ci zapojí ke mě a zahrajem všichni. Mezitím, co

stranu pod parou všeho možnýho.

znaj všude kam přijedeme. Po cestě vylepuje-

jsem hrál sám, totiž alespoň dorazili. Hraje nám

me plakátky a po přednášce všem těm velkým

to docela dobře, vůbec bych to neřek. Užíváme

jménům z pozadí hudebního dění dáváme po-

si to a dáváme skoro celej playlist jen bez těch

20. 3. DEN OFICIÁLNÍHO SXSW SHOWCASU PLEASE THE TREES.

zvánky na koncert a promo CD, kterých jsme tu

pár věcí, který se musej prostě hrát nahlas. Na

Ačkoli jsem si řekl, že si trochu pospím před

díky univerzitě navypalovali s Craigem kvanta.

šestou razíme do města si prakticky poprvé užít

dnešním koncertem, nedá mi to a vstáváme jako

Mám z kluků radost. Pomáhají mi a konečně

oﬁciálního programu festivalu SXSW. Do tý

každý den s klukama kolem desáté. Jdeme na

vidí na vlastní kůži, o čem to všecko je. Potká-

doby sme se soustředili především na výjimečný

SXSW burzu kytar. Vyrážíme tedy po poledni

váme se s kamarádem Manishem, který dělá

a lahodný denní párty / sessions, na které sme

do Convention Centra. Na třetí jsme registro-

v Anglii PR několika význačnejm americkejm

naráželi podle instinktu.

vaný na rozhovor pro LP33.tv v Artist Lounge.

vydavatelstvím, třeba Jagjaguwar. Má přehled,

Večer začínáme sólovým koncertem Thurstona

Hned po tom sjíždíme výtahem do přízemí

informuje nás, co všecko neoﬁciální se odpoled-

Moora ze Sonic Youth, který otevíral showcase

a ocitáme se v Hall 2 v něčem mezi nebem a pek-

ne děje, a já si říkám, a sakra.

jeho vydavatelstvi Ecstatic Peace v klubu Red 7.

lem. Kam až oko dohlédne, hala je plná těch

Jako první vidíme Collection of Colonies of Bees,

Opět vedeni instinktem se ve společnosti Raye

nejkrásnějších kytar. Hned nám dochází, že na

který teď vydali desku s Justinem Vernonem

a jeho přítelkyně Rachel ocitáme na jukandu

příští rok má smysl si našetřit na nakupování

z Bon Iver, po nich hned jdeme o kousek dál zase

v kostele St. David’s, kde mají o půl jedný v noci

kytar jen tady. Míra konečně odchazí s Fender

do Emo’s, kde včera hráli Sleepy Sun, na kana-

hrát naši oblíbenci a známí The Low Anthem.

Jazz Bass Standard, natural model, za smešný

dský parádní The Besnard Lakes. Na jednom le-

Co se ale nestane, před nimi za chvíli má začít

peníze. Radost máme všichni, jak malý kluci.

táku jsem si všimnul, že v jedný mexický kantýně

Jakob Dylan společně s Neko Case. Stíháme

Konečně může vrátit nástroj, kterej má půjčenej

hrajou ve čtyři Califone z Chicaga, tak jdeme pak

kousek setu kanadský písničkářky Lissie a její

od Karlose. V šest máme check-in se stage ma-

na ně. Před tím se ale po cestě stavujeme na Day

kapely. Dobrej zvuk, skvělá zpěvačka, jinak ale

nagerem v klubu Aces Lounge, kde dnes v je-

Party Paste magazínu, kde hrajou překrásnej set

víceméně nic moc. Ještě před vstupem do sálu

denáct hrajeme oﬁciální SXSW koncert. Klub

The Low Anthem a stíháme taky ještě kousek

jsme se s procházejícím Jakobem pozdravili

je parádní, vysoký pódium, balkón. V průběhu

setu Lou Barlowa. Dnešní skóre navštívenejch

podáním ruky. Moje nadšení z něj ale opadlo

čekání s laskavou pomocí Raye produkujeme

koncertů: pět během šesti hodin. Pak jdeme do

někde v půlce koncertu, poté, co spolu s Neko

dopravu našich nástrojů do klubu. Backline je

Convention Centra, je třeba si vyzvednout festi-

jako sboristkou nepředvedli nic extra. Písně ve

naštěstí tam, takže se o nic jiného nemusíme

valový batohy. Potkáváme se s Rayem. Jdeme se

středních tempech bez vyrazných nápadů. Ne

starat. Ve městě se s autem nedá momentálně

najíst a pomalu směřujeme domů, připravit se na

že by to nebyl zážitek, poslouchat je s tak krás-

vůbec fungovat, takže Ray se nejblíže ke klubu

koncert. Kupujem si se Zdendou klobouky. Aby

ným zvukem v tak výjimečným prostoru. Jen

dostává až v ulici, která je pět bloků od nás. Tro-

taky ne. Kde jinde než v Texasu? Hrajeme v pi-

jsem měl pocit, že tohle spojení by mohlo být

chu se proneseme, ale co.

zzerii kousek od místa, kde bydlíme. Zvuk lepší

mnohem, mnohem zajímavější. Až později sem

Program večera probíhá hladce. Kapely odsejpaj

než včera, ale atmosféra ani zdaleka. Během kon-

zjistil, že šlo o koncertní premiéru Jakobovy

a, ani nevím jak, je tu náš koncert, kvůli který-

certu se lidi dívaj na basket a reagujou, až když

nový desky Women And Country, kterou pro-

mu celej náš výlet vzniknul. Klub je příjemně

reknu, že děkujeme za poslech. Občas tleskaj

dukoval T-Bone Burnett, kterej v poslední době

zaplněnej. Zvukovku máme klasicky na ame-

dokonce v půli písničky. To když padne koš.

stojí mimo jiné za muzikou ve ﬁlmu Crazy He-

rickej způsob. Probíhá jen line check za repro-

FULL MOON 01

061

dukované hudby. Žádná zvukovka. První věc

me a přes Houston si to valíme do NYC. Cesta

na něj lidi pokřikovali, ať toho nechá. Fotíme se

je peklo. Topíme se v basách, který otřásaj pó-

nám zabrala prakticky celý den. Česká Centra

u domu z obalu Led Zeppelin - Physical Graﬃti.

diem. Bodejť by ne, když se přirozeně držej u po-

nám proplácí taxi z letiště, což nám velmi po-

Vyzvedáváme věci, se kterejma jsme se nechtěli

dlahy a zvukař je neslyší, neb sedí za pultem na

máhá - při obsahu všeho, co s sebou vlečeme.

tahat na turné a nepotřebovali jsme je, u Pe-

balkóně. Nastěstí ale máme Raye, kterej během

Dokonce se vejdeme do jednoho většího auta.

try Ondřejkový v Bowery. Jdeme procházkou

koncertu několikrát vyběhne za zvukařem

Česká Centra sídlí v uptown o padesát bloků na

směrem uptown. Po cestě navštěvujeme Johna

a radí mu, co a jak. Měli sme naplánovaný, že

sever po 2nd Avenue od Bowery, kde sme bydleli

a jdeme spolu na oběd. John říká, že v NYC ni-

nás nazvučí Kevin od Butthole Surfers, ale když

na začátku u Petry Ondřejkový. Aspoň poznáme

kdy nikdo nikoho nenavštěvuje bez ohlášení,

sem mu volal odpoledne, do telefonu mi blábo-

i jinou část města. Zabydlujeme se v přízemí bu-

ale že prý jsme ho příjemně překvapili. Místo

lil, že je na prach a že na to zapomněl. Byl jsem

dovy, po dvou na jednom pokoji. Trochu se dáme

sólo koncertu opět v kinosálu centra hraje-

nakonec rád, že nedorazil. Přijetí od lidí sme se

do pucu a abychom neztráceli čas, vezu kluky se

me i s Please the Trees a to je pro náš poslední

dočkali skvělýho. Hromádky promo CD z okraje

seznámit na večeři s Johnem Reynoldsem. Po-

koncert turné. Začínám sám, po půl hodině se

pódia mizí ještě před půlkou koncertu. Začínáme

zval nás do jedný z nejstarších hospod ve měste.

připojujou kluci. Zvuk je skvělej, hraje se nám

a končíme na minutu přesně. Hned po koncertě

Na místě se ke konci chýlí oslava narozenin Joh-

dobře a už při hraní se nám stýská. Po koncertě

s pomocí Raye odnášíme věci do auta. Zdenda

nova kamaráda Petera. Mezi lidma je taky místní

trochu večírkujeme v hospodě na rohu.

jede s Rayem domů a zbytek nás jde do Mohawk

písničkář Dan Lubell, se kterým jsem se o chlup

klubu na legendární detroitský Death. Z koncer-

minul v Austinu, takže se vidíme poprvé. Hned

25. 3. ODLET.

tu sem ale zklamanej, odcházíme po pár věcech

se cítíme jak doma, neb v lecčems se místo podo-

Mám zabaleno ze včerejška. Ráno beru taxi

a po cestě na autobus ještě stíháme - pro nás pos-

bá taborskému Lvu. S tím rozdílem, že tu podá-

do Brooklynu a jedu pro master naší desky.

lední - koncert lokálních hvězd The Black Angels,

vají pivo do malejch sklenic od okurek. Je to ráj

Taxikář, Číňan, mi po nástupu do auta a ozná-

o kterých mi básnil kamarád Tomaš Turek. Kon-

pro českého hygienika. Na podlaze jsou stylově

mení adresy říká, že neví, kde to je. Říkám si, že

cert je pro mě zlatým hřebem SXSW a velkým

piliny a u stropu vrstvy stoletého prachu. Nic

vybalí GPS, ale kdepak. Z kastlíku vytáhne sta-

překvapením. Paráda. Na kutě uleháme v půl

takovýho jsme v životě neviděli. Prý až cca před

rou mapu a taxametr zapne, až když asi po pěti

čtvrté ráno a tím pro nás letošní SXSW končí.

třiceti lety tu teprve přidělaly dámské toalety.

minutách hledání cíl najde. Hodinu se dereme

Do té doby sem měly ženy přístup zakázán. Do

zácpou přes Hudson River. Studio nacházíme,

21. 3. DEN VOLNA? ANI NE.

hospody prý často proklouzly v převlečení za

světe div se, napoprvé. Přijíždím na čas. Paul

Po snídani u obchodu vedle domu, kam cho-

muže a až když se uvolnila atmosféra a všichni

Gold je menší chlapík, ze kterýho uplně srší,

díme celý pobyt v Austinu nakupovat, nás

už byli pořádně pod parou, strhly ze sebe saka,

jaký kapely masteruje: Animal Collective, Gri-

vyzvedává kamarád Spencer z House of Guys

sundaly klobouky a bylo to… Povečeříme, John

zzly Bear, Red Sparrowes, Drop the Lime, Cri-

a vyjíždíme na druhý konec města do skvělýho

tasí jednu neuveřitelnější historku z rukávu za

terion, Doily, Love Is All, Long Blondes LCD

vintage guitar shopu. Nakupuju vysněnej efekt

druhou a kolem půlnoci jsme konečně v posteli.

Soundsystem, The Juan McClean, Eels, Rye Coalition, David Last, Dirty Projectors, Bes-

Line 6 a akustický kombo, což sem neplánoval, ale bylo za smešnou cenu. Jako bonus dostávám

23. 3. LIVE SOUNDTRACK.

nard Lakes, Phosphorescence, The Dust Dive

pěkný zkreslení zadara. Mezitím, co nakupu-

Hrajeme živý soundtrack k ﬁlmu Záhadný

a další. Padá mi kámen ze srdce a i když jsme si

jeme, prodavači stavěj na chodník cajky a ja-

Případ Galvinův z roku 1923 v kinosále Českých

úplně na konci s Amákem neporozuměli, bylo

mujou. Ptám se šéfa, když už mu děláme kšeft,

center. Z ﬁlmu jsme před projekcí neviděli ani ň,

na čase desku uzavřít, nehledě na to, že ji mu-

jestli by sme nemohli zahrát pár věcí a on na to

že prý to tak dělají s každým. O to to byl pro nás

sím stihnout vydat do křtu. Tím, že si ji osobně

nadšeně, že jo. Beru si nejkrásnější Telecaster,

větší zážitek, i když sme před začátkem byli dost

vyzvedávám, takz ušetříme za posílání a další

co tam měli, kterej hraje úplně sám, a dává-

nervózní. Aparáty jsme si postavili před plátno,

procesy. Přesně v jedenáct podle domluvy se

me New Heart a Easy Ride. Je to naše, myslím,

směrem do obecenstva. My si sedli pod pódium,

scházím ještě se Sarah a Danem z Vetiver. Bydlí

nejuvolněnější vystoupení. Slunko svítí, kole-

čelem k plátnu abychom pěkně viděli. S kluka-

za rohem. Dáváme malou snídani a jen tak tak

mjdoucí a auta zastavujou. Vracíme se domů se

ma jsme se domluvili na hrubé kostře s tím, že

se stíhám metrem vrátit do centra. Prakticky

zastávkou v House of Guys. Pár minut na to nás

budeme improvizovat na motivy našich písní.

jen poberu věci a nastupujeme s klukama do

vyzvedává Ray a jedem ještě nakoupit nějaký

Odezva obecenstva skvělá.

auta a jedeme na letiště. Odvoz autem nám

oblečení. Podle domluvy s Craigem se vracíme

moc pomůže, protože si upřímně nedovedu

domů na 18:30 a jedeme všichni na famózní te-

24. 3. POSLEDNÍ KONCERT.

představit, že bysme se se vším - což je dvakrát

xaský barbecue kousek za město. Ačkoli trochu

Ráno jedem za Milesem z Akron/Family na

tolik věcí, než s kolika sme přijeli - tahali me-

pod parou, doma po návratu balíme, neb ráno

snídani do East Village. Probíráme novou

trem nebo autobusem. Na letišti trávíme tři

letíme do New Yorku.

desku Please the Trees, kterou s ním průběžně

hodiny a přemítáme o všem, co jsme prožili a o

konzultuju. Hodně si rozumíme a po dohodě

všem, o čem nám zbyly síly přemítat. Myslím, že

22. 3. ZPÁTKY V NYC.

s klukama ještě vyhazujeme z tracklistu jed-

se to nad očekávání podařilo.

Vstáváme v sedm. S Rayem a Craigovým kama-

nu skladbu. Po snídani se procházíme po East

rádem Rogerem, který nás už i vyzvedával po

Village, kolem domu, kde bydlel Charlie Pa-

příjezdu do Austinu, jedeme na letiště. Let stíhá-

rker. Prý u otevřenýho okna cvičil a cvičil, až

A už teď se těším na příště.

062

FULL MOON 01

Ïîòëäãíw ònñèä

Îãâçcùäíw õ Ãèõàãëä Àñâçà òîáîóà °¸ läñõíà ±¯°¯ íäãoëä ±¯ läñõíà ±¯°¯ óäñ ±± läñõíà ±¯°¯

lóõñóäê ±³ läñõíà ±¯°¯ ïcóäê ±´ läñõíà ±¯°¯

ïîíãoëw ±· läñõíà ±¯°¯

Âçâäóä¬ëè õèãoó óîçî làòô õ Ïñàùä ãèõàãëî çîãín éäãíàãõàâcónçî òóîëäów à íà íoì îñèæèícëíw« ìäóàåîñèâêîô à ï èóîì òãoëíîô éäõè óíw ïîäóèêô«ïàê íàõ óèõóä Àñâçô à õ íw Çàõëîõî®Ñàãîêîõî Îãâçcùäíw

Õëàãèìwñ Éôòó« Ëèóäñcñíw íîõèíø

óäñ ±¸ läñõíà ±¯°¯

òó äãà ²¯ läñõíà ±¯°¯

lóõñóäê ° läñõäíâä ±¯°¯

Ä÷óñàëèæà¹ Çàõäë òä õñàâw íà éäõè óo à óñèôìåôéä

õ ãø îã ±¯¯¯ õ Ãèõàãëä Àñâçà

Ñä èä¹ Ãàõèã Ñàãîê Õ óõàñíwê òâníø¹ Ãàõèã Ñàãîê à Éàñîìwñ Õëläê Õ óõàñíwê êîòó ì ¹ Ùôùàíà Éä êîõc Îáòàùäíw¹ Éàí Ó wòêà §Ñèäæäñ¨« Ùôùàíà Òóèõwíîõc §Èñäíà¨« Õëàòóà Âçñàìîòóîõc §Áàáèlêà¨« Èõàí Päùcl §Êëäèí¨« Ìàñäê Ãàíèäë §Õèêóîñ¨« Êàñäë Áäòäãà §Éàâê¨« Äõà Çñîìíwêîõc §Õëàòóà¨« Ãîñà Áîôùêîõc®Çàíà Õàæíäñîõc §Áäà¨« Áî èõîé Íàõñcóèë® Ìèëîòëàõ Ìàñ cëäê §Çàíô ¨« Écí Òäãàë §Êíîáëîâç¨« Ùôùàíà Òóàõíc §Ùôùàíà¨« Ïäóñà Ëôòóèæîõc §Ìîíèêà¨« Éàí Òêîïäläê §Îòõàëã¨« Ïçèëèïï Òâçäíêäñ §Áîá¨« Éàí Á äùèíà §Àëáwí¨« Äãôàñã .ôáñ §Ïîëèâèòóà¨« Éàñîòëàõ Òøíäê §Ïîëèâèòóà¨« Õoñà Õwâçîõc §Ôêëwùälêà¨

Êàóä Âîííîëëø« Óçä Æôàñãèàí« Ëîíã í

Ùïoó õä òõoóo ôìoíw Îãâçcùäíw« óàê íàï ë èõîóîïèòín ëäàñîõòên ï äìwócíw î òõ ãíîòóè ìîâè

Ãàí Áèëäåòêø« Óçä Íäö Øîñê Óèìäò

öööàñâçàóçäàóñäâù

FULL MOON 01

063

PO DVOU LETECH OD PŘELOMOVÉ KOLEKCE ATTACK & RELEASE PŘICHÁZÍ DVOJICE THE BLACK KEYS S DALŠÍM ALBEM. OSMÁ ŘADOVKA BROTHERS JEN POTVRZUJE JEJICH NÁSTUP DO PRVNÍ LIGY, NA KDYSI ČASTÉ UŠTĚPAČNÉ ŘEČI O DRUHOŘADÝCH THE WHITE STRIPES SI DNES JIŽ NIKDO NEVZPOMENE. A NEJEN PROTO, ŽE O WHITEOVĚ KAPELE SE DÍKY JEHO DALŠÍMU PROJEKTU THE DEAD WEATHER V POSLEDNÍ DOBĚ MOC NEMLUVÍ. TEN HLAVNÍ DŮVOD JE, ŽE THE BLACK KEYS MAJÍ NA VÍC NEŽ JEN POSTÁVAT VE STÍNU PRUHŮ. A BROTHERS JSOU TOHO NEJLEPŠÍM DŮKAZEM. THE BLACK KEYS: BROTHERS, NONESUCH 2010, 15 SKLADEB, 56:20, TEXT MICHAL PAŘÍZEK FOTO NONESUCH

Sevřená, vyrovnaná kolekce patnácti skladeb

každá skladba je do detailu propracovaná a je-

skladby jsou taneční, chytlavé a v dobrém slova

udivuje hned na první poslech výrazně odliš-

jich struktury jsou mnohem složitější než dříve.

smyslu poučené o vše, čím v posledních letech

ným zvukem. Někdejší zuřivé punk blues ustou-

Přesto ale vítězí pocit, že jsou Brothers takovou

The Black Keys prošli. Úspěšná deska Attack

pilo značně do pozadí už na minulém albu díky

poklidnou, lehce stravitelnou deskou, která se

& Release ukázala cestu šeptané klubové sen-

elegantní produkci Danger Mouse, nicméně na

poslouchá úplně sama.

zaci k daleko větším pódiům, Dan Auerbach si

Brothers dřívější zběsilost nenajdeme téměř vů-

Patrick Carney a Dan Auerbach, „bratři“

vyzkoušel trochu jiné skladby na výtečném só-

bec. Neznamená to, že by The Black Keys ustou-

z Akronu v Ohiu na novém albu promítli svou

lovém debutu Keep It Hid (právě k němu mají

pili ze svých pozic; jen někdejší totální útok na-

odvěkou lásku k soulu a starému dobrému rhy-

možná Brothers nejblíže) a Patrick Carney se

hradili daleko raﬁnovanějšími metodami. Plný

thm’n‘blues (kterýžto ale nemá vůbec nic spo-

spolu s dalšími bubeníky spojil do skupiny la-

hutný sound s hojně využívanými klávesami

lečného s neživým derivátem stejného jména na

konicky nazvané Drummer. Společně si pak

se naprosto bez skrupulí usazuje v podvědomí,

pomezí hip hopu a popu posledních let). Nové

v roce 2009 vystřihli se smečkou MC‘s skvělou

064

FULL MOON 01

V O N N G N C F T O A Č C F T O A Č C F

desku pod titulem Blakroc. RZA, Mos Def, Pha-

Už od úvodní Everlasting Light je jasné, že půjde

žádná nuda se rozhodně nekoná. Mile tradiční

roahe Monch nebo Raekwon zde pouští parou

o něco diametrálně odlišného než dříve. Známé

I‘m Not the One, coververze soulového hrdiny

svému ﬂow do základů nahraných právě dvojicí

glamové postupy a tleskání jsou ve tvorbě The

Jerryho Butlera Jr. Never Give You Up či závě-

z Akronu, Auerbach si tu i zazpíval a The Black

Black Keys novinkou, a vlastně ani ﬁstuli Dana

rečná These Days možná nechytnou napoprvé

Keys tady zároveň našli zpěvačku Nicole Wray,

Auerbacha jsme mockrát neslyšeli. Následující

jako razantnější kusy začátku desky, ale k Bro-

která se objevuje i na albu Brothers.

Next Girl je údajně první skladbou, která byla

thers patří stejně tak jako vytleskávané hitov-

Právě tohle setkání bylo možná iniciační, pár

pro nové album hotová, a podle Carneyho prá-

ky. Jsou součástí hry, druhou stranou mince.

dní po dokončení nahrávání Blakroc se The

vě ona určila tón a zvuk alba. Zároveň je patr-

The Black Keys model 2010 by bez nich nebyl

Black Keys pustili do práce na své nové kolek-

ně největším pojítkem mezi Brothers a staršími

dokonalý. Stejně jako bez Too Afraid to Love

ci. Z vlastního newyorského studia se vydali do

alby The Black Keys. Videoklip k ní ukazuje dal-

You, kde bicí doprovází jen cemballo (nebo

několikadenní izolace v Alabamě, kde vznikly

ší velkou devízu skupiny: smysl pro humor. Celá

snad spinet?) a psychedelický fukar. Jemnější

základy nového alba. Spolupráce s elitou sou-

graﬁcká idea alba se nese v duchu jakési mile

povahy zamáčknou slzu a The Black Keys se

časného hip hopu The Black Keys donutila pra-

pomrkávající jednoduchosti, videa k Tighten

mohou za rohem potrhat smíchem...

covat trochu jiným způsobem, na Auerbachově

Up nebo právě k Next Girl jsou tvořena přesně

Vůbec se při poslechu Brothers může zazdát, že

zpěvu se toto setkání ostatně výrazně podepsa-

ve stejném duchu. Figurka dinosaura zpívající

si The Black Keys z posluchačů tak trochu stří-

lo. Brothers coby výsledek této žánrové inspira-

hlasem Dana Auerbacha je nezapomenutelná,

lí. Pokud ale by měl být člověk součástí humo-

tivní kolize je pak možná nejlepším albem The

dívčí bitka v druhém klipu ostatně také.

ru někoho jiného za cenu, že bude poslouchat

Black Keys vůbec, soustředěnou a víceméně

Jak to tak u dobrých alb bývá, je složité vy-

alba jako Brothers, dobře tomu tak! Na takovou

temně laděnou kolekcí hypnotických melodií,

brat konkrétní, „reprezentační“ skladby. Snad

hru každý rád přistoupí. Hoši z Akronu ostatně

rázných úderných r’n‘b rytmů a nádherných

každá z patnáctky může být singlem, každá

také nejsou zdaleka takoví cynici, jak by se moh-

aranží. Hlavně je ale komplexním dílem ústřed-

by uspěla sama o sobě. Ostřejší Sinister Kid,

lo zdát, jen se prostě rádi baví a mají to v hlavě

ní dvojice: Danger Mouse se vrátil jen na pro-

She‘s Long Gone nebo Howling for You, ales-

srovnané. The Black Keys patří k nejlépe hod-

dukci jediné skladby (Tighten Up), zbytek ob-

poň co se chytlavých riﬀ ů týče, odkazují k pů-

noceným živým kapelám současnosti a teď mají

starali Carney s Auerbachem sami. Důležité na

vodní punk bluesové podobě dua, s jemnými

v ruce své opus magnum; Brothers je zcela urči-

zvuku alba bylo i to, že si The Black Keys skvěle

dubovými odkazy pracují experimentálnější

tě jedním z nejlepších alb letošního roku. Čeká

sedli s Tchadem Blakem, který měl na starost

kousky Black Mud nebo The Go Getter. Druhá

nás toho ještě určitě hodně, ale mám pocit, že je

výsledný mix.

polovina alba obsahuje pomalejší tracky, ale

z trůnu jen tak někdo nesestřelí.

VÍC RECENZÍ, ČLÁNKY, SERVIS A ANGLICKÉ ORIGINÁLY NĚKTERÝCH TEXTŮ OONMAGAZINE.CZ VÍC RECENZÍ, ČLÁNKY, SERVIS A ANGLICKÉ ORIGINÁLY NA WWW.FULLMOONMAGAZINE.CZ VÍC RECENZÍ, ČLÁNKY, SERVIS A ANGL NĚKTERÝCH TEXTŮ NA WWW.FULLMOONMAGAZINE.CZ VÍC RECENZÍ, ČLÁ GLICKÉ ORIGINÁLY NĚKTERÝCH TEXTŮ NA WWW.FULLMOONMAGAZINE.CZ NKY, SERVIS A ANGLICKÉ ORIGINÁLY NĚKTERÝCH TEXTŮ NA WWW.FULLM CZ VÍC RECENZÍ, ČLÁNKY, SERVIS A ANGLICKÉ ORIGINÁLY NĚKTERÝCH TEX FULLMOONMAGAZINE.CZ VÍC RECENZÍ, ČLÁNKY, SERVIS A ANGLICKÉ ORIG TEXTŮ NA WWW.FULLMOONMAGAZINE.CZ VÍC RECENZÍ, ČLÁNKY, SERVIS ORIGINÁLY NĚKTERÝCH TEXTŮ NA WWW.FULLMOONMAGAZINE.CZ VÍC RE A ANGLICKÉ ORIGINÁLY NĚKTERÝCH TEXTŮ NA WWW.FULLMOONMAGAZI ČLÁNKY, SERVIS A ANGLICKÉ ORIGINÁLY NĚKTERÝCH TEXTŮ NA WWW.FU CZ VÍC RECENZÍ, ČLÁNKY, SERVIS A ANGLICKÉ ORIGINÁLY NĚKTERÝCH TEX FULLMOONMAGAZINE.CZ VÍC RECENZÍ, ČLÁNKY, SERVIS A ANGLICKÉ ORIG TEXTŮ NA WWW.FULLMOONMAGAZINE.CZ VÍC RECENZÍ, ČLÁNKY, SERVIS ORIGINÁLY NĚKTERÝCH TEXTŮ NA WWW.FULLMOONMAGAZINE.CZ VÍC RE A ANGLICKÉ ORIGINÁLY NĚKTERÝCH TEXTŮ NA WWW.FULLMOONMAGAZI ČLÁNKY, SERVIS A ANGLICKÉ ORIGINÁLY NĚKTERÝCH TEXTŮ NA WWW.FU CZ VÍC RECENZÍ, ČLÁNKY, SERVIS A ANGLICKÉ ORIGINÁLY NĚKTERÝCH TEX FULLMOONMAGAZINE.CZ VÍC RECENZÍ, ČLÁNKY, SERVIS A ANGLICKÉ ORIG FULL MOON 01

065

FRANTA ČERNÝ, NE TEN TAXIKÁŘ Z KNOFLÍKÁŘŮ, ALE KNOFLÍKÁŘ Z BOSTONU CHARLES THOMPSON, FRANK BLACK, TEĎ ZASE JAKO BLACK FRANCIS, MÁ DALŠÍ SÓLOVOU DESKU. KOLIKÁTOU UŽ? ASI OSMNÁCTOU, OD ROZCHODU PIXIES V ROCE 1993. NEMÁ ALE SMYSL TO POČÍTAT, CENU MÁ SI JI NONSTOPEROTIK POSLECHNOUT A ZASE SI NECHAT HLAVOU PROBĚHNOUT CELOU TU LOVE STORY S OBVYKLYM PRŮBĚHEM: OKOUZLENÍ – ZAMILOVANOST, VZTAH – KROUCENÍ HLAVOU – HLASITÝ OTÁZKY – OCHLADNUTÍ – PAUZA – VZPLANUTÍ – LEPENÍ – POCHOPENÍ. BLACK FRANCIS: NONSTOPEROTIK, COOKING VINYL 2010, 12 SKLADEB, 40:19, TEXT JIŘÍ IMLAUF FOTO COOKING VINYL

Poprvý jsem Pixies slyšel ve starym skřípavym

chovskym hlaváku zjistili, že už hráli den před-

– ještě zabíraj, třetí Cult of Ray trošku míň, ale

walkmanu v ústeckym autobusu směr Klíše

tim. Tak jsme na tom nádraží přespali a ráno po-

je na nich pořád spousta silnejch písniček: Los

mezi zastávkama Bezručova a Klíše-lázně. Hrá-

kračovali stopem do Paříže. Ve všech autech, do

Angeles, I Heard Ramona Sing, cover Hang

la píseň Bone Machine z alba Surfer Rosa a já

kterejch jsme vlezli, hrálo rádio Wind of Change

on to Your Ego, I Wanna Live on an Abstrakt

měl pocit, že se mi z toho riﬀu rozskočí hlava.

a Losing My Religion, a toho pocitu, že jsme

Plain, Headache, Men in Black... a někdy v půl-

Nějakym záhadným způsobem mi to připo-

něco prošvihli, jsme se už nemohli zbavit. Ani

ce devadesátých let hraje Frank Black na Džbá-

mínalo Happiness Is a Warm Gun od Beatles,

cestou, ani pod Eiﬀelkou, ani doma v Čechách.

nu na festivalu ET-Jam a poprvý vidim toho

možná tím modelem tři v jednom, několik pís-

Na mejdanech byla základní výbavou a hlavním

chlapa se žlutym telecasterem naživo. Tenkrát

niček v jedný, i když to tak vlastně není, navíc

bodem programu trojka alb Come on Pilgrim /

byl youtube vesmír ještě v nedohlednu, MTV

s tak šťavnatou kytarou, že walkman zapomněl

Surfer Rosa / Doolittle, od tý doby jsem už asi

jsem neměl, takže to setkání podle toho vypa-

skřípat. A k tomu ten dvojhlas jak z obýváku.

nezažil tak intenzivní pocit, že je to best of dvo-

dalo: šok z velký (asi bílý?) košile, ze stylu hry

Hrál jsem už v tý době v kapele a když jsme dě-

jalbum sestavený z písniček deseti dobrejch ka-

– kytaru držel jako vidličku a akordy mačkal,

lali písničky, vždycky jsme instinktivně šahali

pel. Pár hodnejch novinářů (tak dva) nám začlo

jako by se drbal za uchem. Struny praskaly

na základní akordy dole na kytaře, G dur, D dur,

říkat Pixies z Ústí, nám to dělalo dobře, ale hrát

a technik je nestíhal natahovat. Byl to dobrej

vládnul E moll, zpěv nic moc, nemohli jsme se

„najdi deset rozdílů“ nemělo smysl, možná jsme

koncert, ale asi bych tenkrát radši viděl Kim

vymotat z přechodů... A tohle bylo jak manu-

je připomínali něčím jako antirockovostí, žen-

Deal a její kapelu Breeders. Ty jejich nejed-

ál, tak výrazná písnička a zároveň rokenrol!

skou v kapele, durovýma harmoniema, ale byla

noznačný popěvky a hadrnický zacházení se

Králové pro nás byli Beatles a najednou tohle.

to jen klasická berlička do článků. Začínal nás

zvukem mi byly mnohem bližší, než Frankovo

Vždycky jsme měli tendenci zveličovat, a tak

uchvacovat cool randál Sonic Youth, Pixies se

rockový písničkářství. Někdy máte spíš chuť

to bylo jasný: Pixies jsou druhý Beatles. S těma

rozhádali a zabalili to. Ještě pár záblesků: mlha-

na knížku neznámejch básniček z antikvariátu

napadnutejma harmoniema, sálající pozitivní

vě vidim, jak trávim noc na strahovskejch kole-

než na bestseller z velkýho knihkupectví. A už

energií, smyslem pro humor a úchylností v ma-

jích a poslouchám z vinylu Bossanovu, taky po-

jsme zase u Happiness Is a Warm Gun – na prv-

lejch drobnejch nápadech. Zvuk byl současnej,

koj na kolejích v Ústí, těsně před tim, než jedem

ní desce Breeders je její skvělej cover.

ale zároveň to celý měli jinak než většina kapel:

hrát do Karlových Varů a do varu nás dostává,

nejdřív písnička, pak teprv zvuk, o nějaký image

když bubeník Šimon vohulí parádní úvodní

No a pak dlouho nic. Netušim proč, ale jedna

nemohla bejt řeč. Nikdy jsme moc nevěděli, jak

přechod v U-Mass z poslední desky Trompe le

hypotéza říká, že bylo potřeba hltat jiný věci.

řikat tomu, co hrajem, tak jsme si vypučili ten

Monde. Vidim hrát na ústeckejch hospodskejch

Těstovin bylo na čas dost, tělo chtělo zeleni-

slogan z inzerátu, na kterej Pixies našli basačku

zahrádkách basáka Honzu jejich poslední velkej

nu. Občas se v kuchyni vynořilo breedersov-

Kim: něco mezi Hüsker Dü a Peter, Paul &Mary.

hit Motorway to Roswell. Vidim kytaristu Da-

ská Drive It on Nine, na nějaký svatbě Here

(Prej přišla bez basy a Charles jí půjčil padesát

vida s kopií Les Paula na kšandě, jak hraje ten

Comes Your Man, u kámoše v autě I Wanna

dolarů, aby si pro ni mohla letět k ségře do Day-

typickej santiagovskej dvojhmat s promáčklýma

Live in Los Angeles, jen tak se španělkou jsem

tonu.) Potom jsme to upravili na „něco mezi Si-

strunama. A „beatlemanie“ je fuč. A nejen ta.

si hrál Monkey Gone to Heaven. Ale jinak ti-

monem a Garfunkelem“. Fungovalo to, takhle se

Spousta jinejch. Začátek devadesátek byla jedna

cho po pěšině a odchod na párky a pauza od

člověk cejtí normálně: ode zdi ke zdi.

velká mánie.

týhle skvělý hudby, ve který nikdy nevíte, na

V létě 1992 nebo 1993 jsme se stopem rozjeli na

Pak přijdou sólovky pod jménem Frank Black,

du, jestli máte bejt smutný nebo se smát. Jo

jejich koncert do Mnichova, abysme na mni-

první dvě – Frank Black a Teenager of the Year

a humor! Smysl pro humor je taky dělá výji-

čem jste, jestli si z vás náhodou nedělá sran-

066

FULL MOON 01

mečnejma. I když anglicky rozumíte třem slo-

měl jiný hrdiny, neva, prostě to nechci s těma

co se asi dá přeslechnout, je ta drsňácká kytara,

vům z textu, hned máte pocit, že se tady děje

návratama do minulosti přehánět.

silnější momenty jsou se španělkou a piánem

něco nekalýho a podvratnýho. Jo, v případný

a hlavně refrénama. Umí se k nim přes ty houš-

encyklopedii o humoru v pop-music by jejich

No a pak někdy v létě, kdy mouchy padaly ve-

tiny slok prosekat. V nějakym rozhovoru řiká,

heslo bylo jedno ze zásadních. Ta knížka by

drem ze stropu, jsem nevim proč šáhnul do

že jako každej měl svý vzestupy a pády, ale teď

se mohla jmenovat třeba Gouge Away s podti-

police a pustil si bůhvíproč Hey! z Doolittle

je dobře. A tak mi to k tomu prosekávání sedí.

tulem Písně o stěhování. Vypadá to, že to oni

(„...uh said the man to the lady/ uh said the

Kytara jako mačeta, zvonivý akordy jako send-

jsou kmotři všech, co si v dobrý hudbě uměj

lady to the man she adored...“) a během sloky

vič se slaninou a ta schovaná mýtina s jezírkem

dělat srandu: Blur, Beck... No a ta pauza byla

a refrénu jsem měl skelný oči. To asi to vedro,

bílýho vína, měkkou trávou a šuměním větru je

důkladná: všechny ty desky Franka s Catho-

říkal jsem si, ale nebylo to vedrem. A nebudu

už támhle za tím křovím.

lics svištěly rok co rok kolem, občas někdo

opouštět starý známý pro nový a – celý to začlo

mluvil o tom, že Frank‘s Wilde Years jsou

nanovo. A druhým patronem novýho vztahu

A jestli jsou Pixies reinkarnací Beatles, kdo je

pryč a že teď hraje country, dokonce jsem si

se stal kolovrátek In Heaven („In heaven eve-

potom Black Francis? Lennon – surrealista,

ani nevšiml, že Pixies se v roce 2004 zase dali

rything is ﬁne...“), kterou ve zpěvu po Frankovi

cynik naměkko, ufolog, numerolog a odborník

dohromady. Pak přišel jejich pražskej koncert

převzala Kim. Pixies pár posledních let sjížděj

na Bibli, nebo Ringo – klaun a potrhlouš, nebo

a ve mně se nevzbouřila krev, když jsem se to

svět, ale podle zvěstí jim to ve studiu moc ne-

Harrison ﬁlosof a jemnej člověk? Od každýho

dozvěděl, ostuda, a tak jsem je zase neviděl.

jde, písničky nechtěj přijít, chemický reakce

něco, ale nejvíc mi sedí Paul, chrlič melodií,

Přečet jsem si na Freemusic dojatej report

neprobíhaj, jak by měly. 31. května budou hrát

mistr nadprodukce, starej dobrej Amadeus tý-

obvykle střízlivýho a věcnýho Ovsa, všichni

v Antverpách, městě dEUS. Kamarád z ho-

hle doby. Spíš Golden Slumbers než Happiness

říkali, že se znovu narodili, známej, co hraje

landskýho Delftu nabízí, ať tam jedu s nim, ale

Is a Warm Gun. Nejlepší charakteristiku týhle

v jedný místní kapele a vypadá jako Joy Santi-

z učitelskýho platu můžu leda tak platit inter-

nový desky ale stejně nabídla funkce > přeložit

ago a na nočnim stolku má fotku dětí a Pixies,

net, přes kterej se dostanu k nový sólový desce

< v mým prohlížeči: „Broskev melodie jsou po-

se rozhodl v Holandsku, kde pracuje, přihlá-

Blacka Francise. Jaká teda je? Je to sranda, ale

tažený kůží elefantiáza.“ Takhle přece textuje

sit do školy hry na elektrickou kytaru, aby si

když jsem si sedal k tomuhle výlevu a pustil

ten strejda s telecasterem, chlap, co měl z kate-

mohl ty sóla hrát doma... Trochu mě zamr-

si ji, moc mě nebrala. Ale teď z ní hraje When

chismu pětku, v hudbě mu padaj šestky a sed-

zelo, že jsem v tý Akropoli nebyl, ale už jsem

I Go Down On You a začíná to přicházet. To,

mička vysoko nad ním mu drží palce.

FULL MOON 01

067

068

FULL MOON 01

NA ZAČÁTKU 70. LET ROZTANCOVALA... TEXT JIRKA ZEMAN FOTO DANNY CLINCH (THE BOSS) A RYAN RUSSELL (GASLIGHT ANTHEM)

...Ameriku nová vlna rokenrolu, který byl tak

druhé z newjerseyských trvalek, kapele South-

dau se tehdy nespletl. Předpověděl znovuzrození

trochu jiný než ten, co přitančil před dekádou

side Johnny & The Asbury Jukes, a dvě zásadní

žánru, který už byl málem na odpis. Rozpoznal

a půl odněkud z Memphisu a v té době už dáv-

ikony New Jersey Shore Soundu byly na světě.

v Bossovi básníka a herce, barového muzikan-

no ztratil dech a nabral přebytečná kila. Ten-

ta, baleťáka i vtipálka, výjimečného zpěváka

hle zněl čerstvě a vítr ho přinesl z New Jersey.

Jak se ukázalo, nikdo neměl lepší předpokla-

a hlavně nevídaného rokenrolového písničká-

Z italo-amerických milostných odrhovaček si

dy stát se hvězdou žánru než Bruce Frederick

ře a performera, který ho svým vystoupením

vypůjčil akordeon, přihodil klávesy ve stylu Van

Joseph Springsteen, rodák z Long Branch, NJ.

tak ohromil, že měl pocit, jako by slyšel hudbu

Morrisona a dechovou sekci, a navíc absorboval

Měl v krvi a povaze všechno, co bylo pro Jersey

úplně novýma ušima. Hlavouni z CBS, kteří za-

snad veškerou energii, pozitivní i negativní, co

Shore nezbytné; po matce Ital, po otci částečně

tím na Springsteenovi jen prodělávali a pomalu

tenkrát lítala v Garden State ve vzduchu. Byly

Ir i Holanďan, povahou samotář, který ve škole

jim s tím senzačním „novým Dylanem“, který

to songy o smolařích z předměstí a jejich každo-

rozhodně nevyhledával pozornost spolužáků

neprodával žádné desky, docházela trpělivost,

denních životech a nešťastných láskách, proni-

a radši si v koutě hodiny a hodiny drnkal na

ucítili příležitost. Za pár dní se v Rolling Stoneu

kavě romantické a plné emocí. Kytara drnčela

španělku. Málokdo by v něm tenkrát hledal

a dalších novinách objevily celostránkové inze-

v rytmu tenkrát tak oblíbených osmiválcových

performera, showmana, vypravěče a „Bosse“,

ráty s fotkou Bruce a obrovským Landauovým

motorů, a v pozadí jako by bylo slyšet ozvěnu

který pak v 80. letech dokázal strhnout statisí-

citátem: „I saw rock‘n‘roll future, and its name is

kolotočářských kalliopé, před jejichž zvukem

cové davy na stadionových koncertech a stal se

Bruce Springsteen.“

nebylo tehdy na plážových promenádách v Jer-

idolem spousty skvělých muzikantů a nejspíš

sey kam utéct. Téhle muzice, umazané od bláta

nejznámějším symbolem New Jersey na světě.

A ono to fungovalo. Dokonce možná až moc

a oleje, ale se srdcem na dlani, se začalo říkat Jer-

Počátkem sedmdesátek mu bylo něco málo přes

dobře. Jon Landau měl v hudebním tisku prestiž,

sey Shore Sound. A hudební svět? Ten už nikdy

dvacet, zrovna se vykašlal na univerzitu a po-

která mu umožňovala jediným článkem odstar-

nebyl stejný jako dřív.

malu si budoval respekt u publika i kritiků („Ješ-

tovat i zničit kariéru téměř komukoli. Tohle byl

tě nikdy jsem nebyl tak ohromený naprosto ne-

evidentně ten první případ – článek (a následná

Centrem všeho dění se staly bary v Asbury Par-

známým talentovaným hudebníkem,“ prohlásil

publicita) způsobil, že budoucnost rokenrolu

ku. Výjimečnou pozici měl hlavně Upstage Club

o něm v článku o jeho tehdejší kapele Steel Mill

se stala tématem u oběda v celé Americe. Když

na 702 Cookman Avenue – na jeho pódiu se vy-

renomovaný kritik z časopisu San Francisco

potom natáčel Boss s E Street Bandem novou

střídali zřejmě všichni, kdo měli prsty v evoluci

Examiner Philip Elwood.) Některým připomí-

desku, očekávání bylo takové, že se s ním ne-

Jersey Shore. Místní kapely se vesměs vyzna-

nal mladého Boba Dylana, on sám vzdával ve

dokázal srovnat. Věděl, že má kolekci skvělých

čovaly dvěma typickými znaky: měly životnost

svých písničkách hold spíš Van Morrisonovi.

písniček, lepších, než kdy předtím, a navíc tolik

prchavých komet, a skoro vždy byl jejich čle-

Zásadní zlom v jeho kariéře ale nastal v roce

peněz a nahrávacího času, kolik jen bude chtít.

nem aspoň jeden muzikant ze Springsteenova

1972. Tehdy podepsal smlouvu se CBS Records

Ale ani po roce (!) nahrávání se mu nepodařilo

budoucího E Street Bandu, když už ne rovnou

a hlavně začal vystupovat s kapelou plnou

dosáhnout zvuku, který slyšel v hlavě. Album

sám Bruce. Kromě něj se zásadními písničkáři

skvělých muzikantů z New Jersey (mimocho-

prostě pořád neznělo jako koncerty, a na těch

scény zdáli být ještě kytarista „Miami“ Steve

dem, tři z nich – hráč na hammondky Danny

si zakládal nejvíc. Vlastně už se rozhodnul, že

van Zandt a charismatický zpěvák a harmoni-

Federici, kytarista Charles Giordano a pianista

vyhodí všechno, co nahráli, a vydá Born to Run

kář Southside Johnny. Tihle tři se potkávali jako

Roy Bittan, hráli původně na akordeon, zásad-

jako koncertní desku. Pak se ale ve studiu obje-

spoluhráči i konkurenti téměř neustále – Steve

ní nástroj pro zvuk Jersey Shore), kterou o dva

vil Jon Landau – evidentně proto, aby rokenro-

a Bruce spolu hráli mimo jiné v kapele Steel

roky později pojmenuje E Street Band a která

lu pojistil budoucnost, kterou mu předpověděl

Mill, Johnny se Stevem zase založili The Sun-

se stane jednou z největších koncertních kapel

(ve skutečnosti to bylo tak, že mu Bruce zavolal

dance Blues Band, ke kterému se později přidal

v dějinách rocku. Během dvou let spolu nahráli

a požádal ho o pomoc při natáčení – kdo jiný by

i Springsteen, načež kapela několik týdnů vy-

dvě opěvované desky a navíc sílila jejich pověst

ho měl vytáhnout z bláta než ten, kdo to všechno

stupovala pod názvem Dr. Zoom & The Sonic

výjimečného koncertního zážitku. Jít na Spring-

způsobil?). Album nakonec produkoval právě

Boom. Po období hledání, během kterého žádná

steena se pomalu stávalo módou nejen v Jersey.

on a pomohl tak stvořit vrcholnou desku jedné

z mnoha místních kapel nehrála ve stejné sesta-

Když 22. května 1974 hudební kritik Jon Landau

ze zásadních osobností americké hudby. Když se

vě déle než dva měsíce, vydal Bruce Springsteen

zašel na Springsteenův koncert do Harvard

elpíčko konečně objevilo na pultech (za podpo-

v roce 1972 první sólovou desku s výmluvným

Square Theater v Cambridge (bývalý „Doctor“,

ry „kobercového“ reklamního náletu v podání

názvem Greetings from Asbury Park, NJ a shro-

teď už „The Boss“, tenkrát předskakoval zpěvač-

CBS, který se zastavil až u odznáčků „rock’n‘roll

máždil ve své koncertní kapele nejlepší muzi-

ce Bonnie Raitt), uviděl tam budoucnost roken-

future“ – jejich rozdávání na koncertech Bruce

kanty ze scény. Jeho Bruce Springsteen Band se

rolu. Aspoň to tedy o pár dní později tvrdil ve

osobně zakázal), Jersey Shore Sound během pár

v roce 1974 přeměnil v E Street Band, jehož čle-

svém článku pro bostonský magazín The Real

týdnů poslouchaly miliony uší po celém světě.

nem se o rok později stal i Steve van Zandt. Ten

Paper. Ten článek dneska patří k nejcitovaněj-

Landau se stal nejen Springsteenovým produ-

se krom toho přidal k Southside Johnnymu ve

ším v rockové historii, jednoduše proto, že Lan-

centem, ale i jeho manažerem, přítelem a rád-

FULL MOON 01

069

cem, a s ním na postu navigátora nastoupil Boss

né k multiplatinovému albu Born in the U.S.A.

šeným hlasem vzývá New Jersey, aniž by ovšem

hodně rychlou cestu od talentovaného kon-

Obětovat musel nevázanou pestrost své hudby

ztratil přesvědčivost. Výměnou za to všechno

certního hudebníka a písničkáře k závratnému

a dlouhé členité kompozice skladeb z prvních

získal status rokenrolového idolu, jemuž deset

komerčnímu úspěchu, která dosáhla vrcholu

alb. S nimi se vzdal i části svých kořenů a oprav-

let po vydání Born to Run scházel už jen krůček

v polovině osmdesátých let na stadionovém tur-

dovosti zarostlého pouličního básníka, co vzru-

k Elvisovi.

OPEN MIC: JOHNNY LINDEN S New Jersey a rokenrolem se to má podobně

starší, objevil jsem The Gaslight Anthem, a to

Mob je skvělá banda z Red Bank, co rozhodně

jako s New Orleans a jazzem – ta muzika zní ze

rozhodlo. Najednou jsem věděl, co chci v životě

stojí za poslech. Jejich muzika má klasický se-

škvír mezi cihlami v každé oprýskané zdi, pro-

dělat.“ Jeho odhodlání je odzbojující: „Bez přes-

dmdesátkový feeling a myslím, že v nejbližších

bublává ve vodovodním potrubí a poryvy větru

tání píšu a nahrávám a hlavně se snažím pořád

letech rozhodně mají šanci se prosadit. A pak tu

si tu předávají melodie ne tak docela tichou poš-

se zlepšovat. Neexistuje pro mě žádný strop, nic

máme Titus Andronicus (co se jmenujou podle

tu. Talentovaného písničkáře potkáte na každé

mě nemůže zastavit. Prostě budu psát, nahrávat

Shakespeara). Jejich hudbu je těžké nějak deﬁ-

procházce se psem, a můžete si být jisti, že každý

a hrát svoje písničky, dokud neumřu.“

novat; jejich sound vychází z tradičního Jersey

pouliční zpěvák dřív nebo později zahraje něco

Johnny obvykle vystupuje v místních kavárnách

Shore Soundu a přitom je dost originální. Kaž-

od Springsteena. Ostatně jak jednou prohlásil

a na tzv. „open mics“ (v USA tradiční a pořád ob-

dopádně Rolling Stone je jmenoval jednou z de-

místní rodák (a taky velký fanoušek Southside

líbené akce v klubech i pod širým nebem, které

seti nejlepších nových kapel pro rok 2010.“

Johnnyho) Jon Bon Jovi: „Řekněte v New Jersey,

dávají možnost zahrát vlastní skladby komukoli,

A pokračuje: „Samozřejmě tu máme i kapely,

že nemáte rádi Bruce Springsteena, a od příští-

kdo se přihlásí) ve městě a okolí. Kromě toho

které už nějaký čas hrají, ale nikdy se tak doce-

ho rána budete platit vyšší daně.“

pozorně sleduje hudební scénu kolem sebe. „Asi

la neproslavily ve světě. Možná nejlepším pří-

Současnost New Jersey by klidně mohl reprezen-

nejlepší věc na muzice z New Jersey je, že je tady

kladem z tohohle ranku je Southside Johnny &

tovat Johnny Linden, osmnáctiletý kluk z Prin-

hromada skvělých umělců, a přitom žádné dvě

The Asbury Jukes, výborná barová kapela, která

cetonu, který letos na jaře během pár měsíců

kapely nebo písničkáři nezní stejně. Všechny je

začínala hrát už někdy v sedmdesátých letech.

publikoval na internetu přes padesát písniček,

spojuje společná nit, a to je duch tohohle místa,

Když hrávali v barech v Asbury Parku, občas

které sám složil, nahrál i nazpíval. Každá z nich

který se do vaší muziky promítnout prostě musí,

k nim vyskočil na pódium Bruce Springsteen,

melodikou, náladou i tématy textů neomylně

ale každý přináší vlastní pohled na věci, které

aby si s nimi zajamoval. Další skvělí ‚veteráni‘

vychází z té nejlepší tradice Jersey Shore scény,

viděl, když vyrůstal v Garden State. Když se

jsou třeba The Bouncing Souls. Už taky mají pár

ale co je hlavní – vůbec nejsou špatné a rozhod-

mluví o muzice z New Jersey, přirozeně vás jako

let hraní za sebou, ale přece jen nikdy nesklízeli

ně byste neřekli, že je má na svědomí teenager.

první napadne Bruce Springsteen... Jo, je to le-

takový ohlas a netěšili se takovému zájmu médií

Genius loci zdá se funguje pořád skvěle. „Nic mě

genda, ale věřte mi, že se tady toho dá najít mno-

jako právě teď The Gaslight Anthem. The Souls

neovlivnilo víc než moje okolí,“ přiznává John-

hem víc. Nejvíc pozornosti na sebe v poslední

jsou pohodářská kapela v tom nejlepším smyslu

ny. „To, že jsem z New Jersey, znamená, že Bruce

době strhávají The Gaslight Anthem, a nutno

toho slova, která hraje veselý punk rock s opti-

Springsteen a Southside Johnny jsou dva uměl-

říct, že zaslouženě. Mimo ně jsou tu ještě další

mistickými texty... I díky nim New Jersey scéna

ci, s jejichž hudbou jsem vyrostl. Když jsem byl

výborné kapely k objevování. Třeba The Parlor

žije a prospívá.“

DÁVEJTE POZOR, CO VÁM TEĎKA ŘEKNU. THE GASLIGHT ANTHEM: AMERICAN SLANG, SIDEONEDUMMY 2010, 10 SKLADEB, 41:20

Když jsem poprvně slyšel The Gaslight Anthem,

si tu desku pořád pouštěl a nemoh jsem přestat,

dobře napsaný a jsou o jeho hudebních idolech

tak jsem hned věděl, že to je nejlepší muzika

protože na ní bylo všechno, co jsem si kdy přál

a o jeho kámoších a taky o jeho bejvalejch hol-

z New Jersey od dob toho chlápka, co tak rád

na rokenrolovým albu slyšet, ale bál jsem se

kách, co ho opustily, a jemu je z toho teď smut-

postával v džínách u americký vlajky, i když pů-

i třeba si jen představovat, že by to někdo moh

no, anebo taky ne, a taky o těch, který opustil

vodně zpíval hlavně o tom, že se narodil kvůli

takhle nahrát, třeba všechny ty springstee-

on a bylo to dobře, anebo taky ne. A jsou i o sta-

běhání. Já jsem tu kapelu poslouchal a připada-

novský melodie zahraný s punkovýma bicíma

rejch ﬁlmech, na který se ten zpěvák s irským

lo mi, jako kdybych slyšel něco, co strašně dobře

a vůbec s punkovým drajvem, a k tomu zpívá

jménem Brian Fallon koukal, když byl kluk,

znám, ale přitom jsem nic takovýho ještě v živo-

chlápek tak trochu nakřáplým a strašně cha-

anebo i pozděj, když už chodil s těma holka-

tě neslyšel. A to bylo prosím pěkně v roce 2008,

rismatickým hlasem takový občas celkem sy-

ma, co se s nima pak opouštěl, a o tom, že by si

jak vydali tu báječnou desku The ‘59 Sound, na

rový a trochu drsný a přitom vlastně dojemný

přál vypadat jako Elvis a že by chtěl, aby jeho

který do svých písniček nasoukali tolik odkazů

a taky kapku sentimentální příběhy, ve kterých

život byl přesně takovej jako život těch drsnej-

na starý americký rokenroly, až zněli moderněji

je v každým tolik slov co u jinejch rockovejch

ch a přitom citlivejch chlápků v těch ﬁlmech,

než většina ostatních rockových kapel. A já jsem

kapel na celý desce. A ty příběhy jsou strašně

a taky o tom, jak poslouchal pořád rádio a když

070

FULL MOON 01

se mu potom v životě stalo něco důležitýho, tak

kterýmu jsem to sice nepouštěl já, ale někdo mu

trochu štvalo, že ho všichni pořád spojujou se

on si přesně pamatoval, kterou písničku zrovna

to rozhodně pustit musel, protože jinak by loni

Springsteenem, i když má jeho muziku teda

hráli v rádiu. A v těch všech písničkách je fakt

na festivalu v Glastonbury nepřišel těsně před

fakt hodně rád, ale stejně chtěl radši přeskočit

veliká spousta citátů z různejch jinejch písni-

koncertem za Brianem Fallonem a nepožádal

ten stín a zkusil to trochu jinak a začal hrát na

ček, který mám taky rád, anebo i z těch, který

ho o půjčení kytary. Tu kytaru on tenkrát chtěl

piáno a poslouchat hlavně starý blues a taky

jsem neznal, ale pak jsem si je sehnal a moc se

hlavně kvůli tomu, že se mu líbila písnička The

prohlašoval, že nová deska bude znít spíš jako

mi líbily. Tak jsem si tu desku nahrál na kaze-

‘59 Sound a chtěl si ji s nima na tom festivalo-

The Supremes než jako Springsteen, což sice

tu a vozil jsem jí pořád v autě a pouštěl jsem jí

vým pódiu zahrát, což pak taky udělal, i když si

nakonec není tak docela pravda, ale pravda na-

všem lidem, co se mnou jezdili, a vlastně jsem

teda párkrát spletl text, ale to vůbec nevadilo,

opak je, že to blues je tam docela slyšet, a taky

jí poslouchal každej den několik měsíců a po-

protože o tom společným vystoupení se potom

je tam zase slyšet vliv Joe Strummera z The

řád mě to nepřestávalo bavit, protože to, co se

mezi lidma dost mluvilo a psalo a video z něj

Clash, kterýho má Brian taky vážně hodně rád,

mi na tom tolik líbilo, nebyly jenom ty skvělý

začalo kolovat na internetu a ta rok stará deska

hlavně proto, že dokázal do drsný rockový mu-

texty, který samy o sobě byly lepší než skoro

s touhle písničkou se najednou začala strašně

ziky zakomponovat poetický texty, a když Joe

všechny texty, který jsem kdy slyšel, ale byla to

moc prodávat, protože všichni chtěli mít doma

umřel, tak jeho ženě napsal dopis, ale nakonec

i ta muzika, co se v ní tak hezky proplétaji a do-

ten oblíbenej song Bruce Springsteena. No

jí ho neposlal a udělal z něj písničku I‘da Call

plňujou dvě takový decentní kytary a dohro-

a tohle se stalo před necelým rokem, a mezitím

You Woody, Joe na první album The Gaslight

mady vytvářej melodie, co jsou jako by trochu

poslouchalo The Gaslight Anthem čím dál tím

Anthem. Ale hlavně jsem vám chtěl říct, že ta

povědomý, ale zase né moc, takže se vůbec ne-

víc lidí a stali se celkem velkou senzací, protože

nová deska se jmenuje American Slang a je

oposlouchaj, a taky vás nezačnou nikdy štvát,

když si tuhle kapelu pozorně poslechnete, tak

zase strašně moc hitová a přitom nepodbízivá

a přitom je to na druhou stranu celkem nářez,

je hodně velká šance, že se do ní zamilujete

a jsou na ní snad ještě lepší a ještě vymakanější

protože basa a bicí si tam do toho většinou je-

stejně jako já, a to mi můžete věřit, protože to

kytary než na tý minulý a stejně skvělý a stejně

dou ten svůj punk’n‘roll. No a když jsem to pou-

co mně se stalo celkem hodně lidem po celým

dlouhý texty a s každým poslechem se mi líbí

štěl těm svým kámošům v autě, tak né všem se

světě. Načež se pořád všichni ptali, kdy už bu-

víc a vypadá to, že jí budu poslouchat skoro ka-

to na první poslech líbilo, i když některým teda

dou nějaký nový písničky, a vůbec, kdy už bude

ždej den pěknejch pár měsíců a nebudu moct

jo a některým opravdu hodně, ale komu se to

nová deska, a všichni chtěli slyšet další písnič-

přestat.

líbilo docela určitě, to byl Bruce Springsteen,

ky podobný The ‘59 Sound, ale Briana už tak

Stačí vám to? Tím dneska končím.

FULL MOON 01

071

FUNKI PORCINI: ON, NINJATUNE 2010, 10 SKLADEB, 42:43; BONOBO: BLACK SANDS, NINJATUNE 2010, 12 SKLADEB, 55:01 FLYING LOTUS: COSMOGRAMMA, WARP 2010, 17 SKLADEB, 45:36; JAMIE LIDELL: COMPASS, WARP 2010, 14 SKLADEB, 50:27 TEXT JARDA PETŘÍK FOTO NICOLE NODLAND (LIDELL) A MELT! (FLYING LOTUS)

Jamie Alexander Lidderdale a Steven Ellison.

bezmezně) adorované, kterým projde praktic-

centů snadno obhajitelnou – nulovou položkou

Dva producenti, kteří jsou poslední dva roky

ky cokoliv. O to víc si jich pak ale člověk začne

v bodě „hosté“ (no dobře, Ellisonovi na jednom

mezi sólovými umělci vydávajícími u Warp Re-

vážit, když na vlastní uši a oči zjistí, že jim to –

tracku obstarala vokály jeho dvorní zpěvačka

cords patrně těmi vůbec nejdiskutovanějšími

zatím – prochází oprávněně.

– a jen tak mimochodem Daedelusova drahá

a nejsledovanějšími. A to jak hudebními mé-

polovička – Laura Darlington, ale ta byla v té

dii, tak samotnými posluchači. Kdyby si navíc

Předchozí řadovky Jim, respektive Los Ange-

době známá ještě míň než samotný Flying Lo-

člověk dal tu práci a provedl průzkum, u kte-

les shodně vyšly na přelomu jara a léta 2008.

tus), a porovná je s novými deskami, na kterých

rých interpretů se nejčastěji zmiňují slova jako

Máme tu květen 2010 a dlouhohrající násle-

už jsou vedle všech těch syntetických prvků

eklektický, vizionářský, bořící stylové hranice,

dovnice jménem Compass a Cosmogramma

v hojné míře zastoupeny i živé nástroje (harfa,

případně spojení „nutno vidět naživo“, byli by

jsou hádejte kde. No venku samozřejmě, to dá

kontrabas, dechy, smyčce, perkuse, varhany…)

to s největší pravděpodobností právě tihle dva.

rozum. Když se člověk ohlédne za debutovými

a také nejeden, a ne ledajaký, host na vokální

Jamie Lidell a Flying Lotus mají společné ještě

počiny, které byly prakticky na koleně vytvoře-

post, změnilo se toho dost.

něco. Až na pár výjimek, které se koneckonců

nými elektronickými releasy s – celkem logic-

Jamie Lidell kombinuje s elektronikou prvky

vždycky najdou, také patří mezi ty (občas až

kou, nebo aspoň z pozice začínajících produ-

funku a rocku, Flying Lotus pro změnu pře-

072

FULL MOON 01

devším jazzu a instrumentálního hip hopu,

per_Collider s Cristianem Vogelem). Steven

ještě víc pod drobnohledem hudebních médií

přičemž žádný z nich nezapře ani soulové

Ellison je zkrátka přes všechny akustické

a samotných posluchačů. A zase z toho všeho

kořeny. Oba ale dokážou zmíněná portfolia

nástroje použité na nové desce pořád hlavně

vycházející jako vítězové.

hudebních stylů experimentálně propojovat

tím elektronickým producentem, který spo-

v často velmi originální (místy ironické) a záro-

juje a všelijak moduluje fragmenty jednot-

[...]

veň „uposlouchatelné“ abstraktní audiokoláže

livých ruchů, beatů a ploch, z nichž posléze

…A ponořit se do moogové řeky a zvolna se jejím

s takovou lehkostí, jistotou a nápaditostí, až je

vznikají regulérní skladby. Jamie Alexander

proudem nechat odnášet do hlubin nové desky

to zarážející. Kde je však Flying Lotus pravým

Lidderdale je oproti němu „klasickým“ typem

Funki Porcini. Po osmi (sic!) letech se znovu

a jediným originálem a tím interpretem, kte-

skladatele, který si nejdříve vybrnká nápěv na

vrátit do leftﬁeld časů, kdy acid jazz smíchaný

rého vcelku početná řada producentů ze světa

kytaru (nebo ho vybeatboxuje do mikrofonu)

s downtempem a pomalými breaky vládnul la-

instrumentálního hip hopu, glitche, skwee,

a poté kolem něj vrství další nástroje, elek-

belu Ninja Tune. Čekat, kdy ten oldschool zvuk,

wonky a dubstepu v jeho zvuku kopíruje a na-

tronické prvky a zvukové efekty. Nicméně ať

který už přece dávno není in, sklouzne k plytké

podobuje (i když ani Flying Lotus samozřejmě

už jejich tvorba vzniká jedním, nebo druhým

a smutné parodii sebe sama a bude se to snažit

není v tomhle směru úplně svatý – za všechny

postupem, v obou případech jsou častokrát

zachránit hraním na nostalgickou strunu. Če-

budiž zmíněn třeba Herbie Hancock), tam je

výsledkem nadprůměrně kvalitní skladby se

kat, kdy přijde ten moment vypnutí přehrávače,

Jamie Lidell přeci jenom daleko víc tím, který

silnými a neotřelými melodiemi, které člově-

a vrátit se k jedné ze čtyř předešlých řadových

sám čerpá a nechává se inspirovat z již dříve

ku nejednou připadají povědomé, i když je ve

desek z prostých kvalitativních příčin. Čekat na

slyšeného. A to hlavně od dalšího hudebního

skutečnosti slyší úplně poprvé.

zaváhání Jamese Braddella verze 2010, protože

chameleóna Becka (jen si znovu připomeňte

devadesátá léta už jsou deﬁnitivně pryč a bre-

třeba už víc jak deset let staré album Midnite

Zatím to celé vypadá jako jeden velký promo

akbeat je mrtvý, downtempo je mrtvé, acid jazz

Vultures), který navíc na Compass v nejedné

text ukradený z webu Warp Records, není-liž

je mrtvý a trip hop je mrtvý a já nevim co všech-

skladbě hostuje na kytaru, ale například i dnes

pravda? Nu dobrá, tak teď nejspíš nastal ten

no je ještě mrtvé. (Punk samozřejmě. A taky

již možná trochu pozapomenutého (ač stále

pravý čas pro negativní kritiku. 1. Ani Cosmo-

drum’n’bass, post-rock, rave a grunge a tintilión

i s celým Jamiroquai bandem docela čile kon-

gramma, ani Compass nejsou nabité hity od

dalších žánrů a subžánrů, které jsou mimo Bra-

certujícího) Jay Kaye.

první do poslední minuty. 2. Několik prvních

dellův stylový záběr, takže je necháme odpočí-

kontinuálních poslechů zřejmě nebude po ce-

vat v pokojích.) Zkrátka čekat na tu chvíli, kdy si

Jak Flying Lotus, tak Jamie Lidell ve svých

lou dobu zrovna slastnou záležitostí. Jednodu-

člověk bude moci říct, že ono osmileté vyhlížení

písních dokonale zvládají klidné, baladické,

še se v tom neohraničeném stylovém vesmíru

nového alba za to nestálo. A nedočkat se.

až introvertní polohy i opačný konec „ener-

s největší pravděpodobností ztratíte. 3. Ani

gické a atmosférické“ škály, který svou pravou

jedno album nepůsobí perfektně uceleným

Už Braddellem samotným vydaný devítisklad-

sílu ukáže zejména při jejich živých vystou-

dojmem, i když k nesourodé kompilaci hala-

bový „ﬁle“ PLOD v prosinci 2009 dával tušit,

peních. Na obou deskách se průběžně mění

bala posbíraných tracků mají Cosmogramma

že jestli tohle jsou tracky, které se nevešly na

rytmy, nálady i pomyslné BPM (mnohdy

a Compass rozhodně daleko. 4. Flying Lotus

připravovanou novou desku („A series of bits

i přímo v samotných skladbách), o jakékoliv

i Jamie Lidell jsou rození egocentristi a mega-

and bobbies“), asi onen návrat nebude zrovna

monotónnosti nemůže být ani řeč, takže je

lomaniaci, kteří budou vyžadovat vaši stopro-

propadákem. Všichni jsou ve výsledku samo-

nasnadě, že člověk při jejich poslechu prak-

centní koncentraci a spolupráci i za cenu toho,

zřejmě daleko víc nadšení z novinky Black

ticky nemá šanci upadnout do nějaké letar-

že se vám to ne zrovna vždycky bude hodit a za-

Sands Simona Greena, protože Bonobo byl

gie (čemuž pomáhají i samotné stopáže alb

mlouvat. (Jinými slovy: ne, tohle nejsou desky

konec konců vždycky známější a posloucha-

nepřesahující padesátiminutovou hranici).

pro backgroundový/kulisový poslech.) 5. Jsou

nější než James Braddell. A ten navíc neustrnul

Jestli něco při vstřebávání Warp releasů číslo

tam divné zvuky.

v minulosti a to se přeci v dnešní době počítá.

192 a 195 hrozí daleko více, tak je to spíš even-

Nicméně kdo se cítí být spíše ninjou staromil-

tuální únava z neustálé potřeby pozornosti

Další negativa ne a ne a naskočit. Asi to bude

cem a/nebo příznivcem pomalejšího vkrádání

a soustředění, které žánrová i zvuková barev-

tím, že nové studiové počiny obou solitérů

skladeb do mysli, dá přednost schování se do

nost obou nahrávek vyžaduje. Použít spojení

Warp Records jsou zkrátka opět, až na pár

příjemného stínu k desce On před vyhříváním

„sonický dadaisumus“ by asi v tomto případě

detailů a připomínek, podařenými releasy.

na ostrém slunci s albem Black Sands.

nebylo úplně od věci. Flying Lotus ho předvá-

Nakolik ovšem Compass a Cosmogramma za-

dí přímo na desce, Jamie Lidell se do něj (jak

ostávají za svými předloňskými předchůdci

Bonobo jde s dobou a chce, abyste to věděli.

je jeho dobrým zvykem) stoprocentně pustí

(případně ještě o něco starší tvorbou), nebo je

A aby nenechal na své čtvrté dlouhohrající

na pódiích. Tam, kde zní Flying Lotus přeci

naopak překonávají, lze jen stěží posoudit kon-

desce nikoho na pochybách po čas delší než ne-

jen stále daleko syntetičtěji (a má konec kon-

krétními hodnotícími měřítky. Aspoň nějaké

zbytně nutný, rozjede dubstep hned v úvodní

ců i o poznání blíže k obligátní třípísmenné

jistoty ale naštěstí přesto přese všechno máme.

skladbě Kiara následující po minutovém intru.

zkratce IDM), je Jamie Lidell kytarový (patrně

Jamie Lidell a Flying Lotus jsou ještě víc eklek-

Asi není potřeba dodávat, že se z ní nejspíš ne-

už nenávratně pryč jsou léta desky Muddlin

tičtí než před dvěma lety, s ještě zářivějšími

stane klubová hymna uctívačů labelů Hyper-

Gear, nebo skvělého společného projektu Su-

jmény hudební scény coby přizvanými hosty,

dub, Hotﬂush Recordings, nebo Tempa… Že to

FULL MOON 01

073

jde i jinak a líp, naštěstí Green ještě nezapomněl.

taktní alternativa, přesněji 7. června v praž-

nezatuchlé podobě. James Braddell ve větši-

Rozmáchlá El Toro je se skvělými živými bicí-

ském Lucerna Music Baru.) A navíc se při

ně z deseti skladeb kombinuje piano/klávesy

mi, barevnou dechovou sekcí i bublavou basou

onom poslechu můžete cítit in, protože je, na

(nápadité melodie a vyhrávky se v průběhu

v pozadí nejvydařenější instrumentálkou celé-

rozdíl od nového alba Funki Porcini, zvukově

tracků utišují a posléze znovu vynořují nad

ho nového alba. Asi takhle nějak by zněli Cine-

i hudebně daleko aktuálnější. I když tak tro-

povrch beatových smyček, kde poté propukají

matic Orchestra, kdyby skládali čtyřminutové

chu paradoxně z toho částečného generační-

ve vší síle) s jazzovými bicími a docela naba-

písně. Black Sands v sobě prakticky kombinuje

ho souboje na Black Sands vycházejí nejlíp

sovanými beaty, pracuje s repeticemi v duchu

odlehčenou a pozitivně rozevlátou instrumen-

skladby, které, co se týče produkce a použi-

slavné Great Drive By (This Ain’t Way to Live

tální složku v duchu předešlé řadovky Days to

tých hudebních postupů, čerpají spíše z minu-

by mohla být jejím úctyhodným pokračo-

Come s elektronickými podklady, které už jsou

lého století. Ne že by totiž Green občas nezněl

váním s podtitulem „po osmi letech“) a vše

bohužel/bohudík (nehodící se škrtněte) daleko

podobně „oldschoolově“ jako Braddell. Ta-

doplňuje

víc dubstep než downtempo. I když výsledný

kovou We Could Forever by člověk bez zavá-

zaumnostmi, samplingem nebo experimenty

feeling je beztak pořád stejný. Místo Bajky ten-

hání zařadil vedle tracku Dismantling Frank

v podobě ﬁeld recordings (křupání sněhu pod

tokrát zaujmula pozici dvorní zpěvačky maji-

na sedmé pokračování kompilační série Futu-

nohama v poklidné, zcela oﬀ beatové The 3rd

telka výtečného „smokey jazz“ hlasu Andreya

re Sounds of Jazz labelu Compost Recordings.

Man). Pomalé skladby z vás nenásilnou for-

Triana (která má mimochodem nezanedbatelný

Že je objektivně podařenější a propracova-

mou udělají lenochy a ty rychlé díky dosta-

podíl na průlomovém hitu Tea Leaf Dancers

nější skladbou než například rádoby čerstvě

tečné míře energie (za všechny nelze nezmínit

samotného velkého Stevena Ellisona aka Flying

znějící 1009 je jen dalším důkazem toho, že ne

skvěle šlapající kontrabas v předposlední The

Lotus) a nutno přiznat, že album drží výrazně

všechno, co je právě in, musí být nutně lepší

Magic Hands of Fernando Del Rey, připomí-

nad vodou především oba dosavadní singly Ey-

než to, co se už zdá být out.

nající mimochodem Amona Tobina za časů

esdown a The Keeper, ve kterých je dominantním prvkem právě vokál hádejte koho…

modulovanými

syntezátorovými

Bricolage) zase bezpečně rozhýbají. A tak to To nový Funki Porcini in rozhodně není. As-

má být, není-liž pravda. Takže. Zapomeňte

poň teda v tom smyslu, že byste na On za-

na to, že při poslechu téhle desky pro změnu

Ač to z dosavadních řádků možná úplně ne-

slechli učebnicový dubstep, chiptune, skwee

nebudete in, vraťte se „Back Home“ a turn On

vyplývá, pak vězte, že nové album Bonobo

nebo třeba 8bit (ještě to tak!). Ne. Fuj je to.

on! Tohle Nomen omen v případě nové řadov-

rozhodně stojí za poslech. (Nabízí se také kon-

Tady se hraje starý dobrý Ninja sound ve své

ky Jamese Braddella rozhodně platí.

074

FULL MOON 01

POSTPUNKOVÝ VETERÁN MARK E. SMITH NAPROSTO ODMÍTÁ ZVOLNIT SVOJE ĎÁBELSKÉ TEMPO. S THE FALL PŘINÁŠÍ OD ROKU 1979 S DRTIVOU PRAVIDELNOSTÍ TÉMĚŘ KAŽDÝ ROK NOVÉ ALBUM A ZVLÁŠTĚ V POSLEDNÍCH LETECH JE TAHLE LEGENDÁRNÍ ÚDERKA V OPRAVDU ÚCHVATNÉ FORMĚ. NOVINKA YOUR FUTURE OUR CLUTTER TO JENOM POTVRZUJE: SMITH A JEHO DRUŽINA ŘÁDÍ JAKO ZAMLADA. THE FALL: YOUR FUTURE OUR CLUTTER, DOMINO 2010, 9 SKLADEB, 50:12, TEXT MICHAL PAŘÍZEK

Svět The Fall, respektive svět jejich leadera

Frontman svoje písně nevymýšlí, jen se je po-

růžová nebude a že za to může i on sám. No-

a jedné z největších postav anglické rockové

kouší zaznamenat a zachytit. Jde o úseky jeho

vinka The Fall je stejně trpká a zuřivá jako on,

hudby od punkové revoluce Marka E. Smi-

života, příhody, situace, které se na papír, po-

postpunkově rachotí a klepe se, razantní bicí

the, byl vždycky trochu divný a znepokoju-

tažmo do nahrávek dostaly právě díky tomu, že

drží skladby pohromadě, divoká rock’n‘rollová

jící. Smith si nikdy nebral servítky a svými

je jejich autor stihl zapsat. Proto je také disko-

kytara je rozbíjí.

břitkými komentáři nešetřil nic a nikoho

graﬁe The Fall tak bohatá. Daleko důležitější

včetně sebe samého, v civilním životě stejný

než složité aranže či nástrojové obsazení je prá-

Na loňském koncertním albu Last Night at the

jako na pódiu nebo ve studiu, jeho skupinou

vě upřímnost, čistota a otevřenost, se kterou

Palais najdeme naprosto zabijácký set kapely,

prošli za těch téměř pětatřicet let desítky

The Fall nahrávají jedno album za druhým.

která ani publikum ani vteřinu nešetří. Dravá

a desítky spoluhráčů, a vydržet s ním v jed-

Jejich desky jsou svého druhu deníky, které

postpunková tancovačka si vydání skutečně za-

né šatně, o dodávce nemluvě, asi nebude nic

Smith s odzbrojující odvahou vrhá mezi svoje

sloužila, což v případě The Fall určitě není pra-

jednoduchého. Otázkou zůstává, zda by bez

fanoušky. Snad i proto se z nich nikdy nesta-

vidlem; ostatně vydat třicet živých alb během

takové nekompromisnosti a tvrdosti k sobě

li velké komerční hvězdy a určitě právě proto

pětatřicetileté kariéry není tak docela normální.

a všem okolo ještě vůbec The Fall nahrávali

je jejich věrní fanoušci milují nade vše. Aktu-

Nahrávka slouží i jako další důkaz toho, že je

nějaké desky. Možná právě touhle zarputi-

ální album Your Future Our Clutter naprosto

Smith se současnou podobou The Fall ohromně

lostí se Mark E. Smith udržuje při životě (a ve

splňuje vše, co bylo výše řečeno. Jde o divokou

spokojený, a jak moc si hraní s partou mladíků

formě), možná právě proto, že odmítá dělat

taneční kolekci, která svou neučesaností, pří-

užívá. Uprostřed koncertu se objevila deviační

kompromisy, se kapela The Fall nikdy nesta-

mostí a razancí musí nadchnout všechny věr-

verze Hungry Freaks, Daddy od Franka Zappy

la karikaturou sama sebe.

né. A zároveň potěšit i nezaujatého pozorova-

i jeho Mothers of Invention. Covery se v posled-

tele; divoké rejdy Y.F.O.C. Showcase, Cowboy

ních letech v playlistech The Fall objevují s že-

Smith klidně vyrazil z kapely všechny spo-

George nebo Hot Cake svým důrazem zkrátka

leznou pravidelností. Na novince je k nalezení

luhráče rovnou uprostřed amerického turné

musí zaujmout. Kromě devíti vydaných tracků

další z nich, Funnel of Love z repertoáru rocka-

a bylo mu úplně jedno, co se stane. To není

skupina natočila ještě další písně; dvě z nich

billy legendy Wandy Jackson. Kořeny se prostě

žádná historka z osmdesátých let, ale z roku

se objevují na doublevinylové verzi, která má

nezapřou, verze The Fall je parádní a Mark se

2006. V jednom interview pak objasnil, že

speciálně upravený tracklist tak, aby fungovaly

dokonce snaží skutečně zpívat.

to bylo to nejlepší, co se mohlo The Fall stát,

obě LP samostatně. Milá pozornost!

a vzhledem k následným událostem mu nelze

Až poslední Weather Report 2 přináší zklidnění.

nedat za pravdu. Právě tady totiž začala další

Neutuchající pochodový rytmus, neučesaná

Jemná kytarová práce doprovázená poklidným

inkarnace, která má na svědomí poslední alba

kytara a rozjetý Smith, stěkající svoje hesla –

Smithovým přednesem připomíná jiné man-

skupiny. Během necelých čtyř let vydali The

to jsou The Fall více než tři dekády po svém

chesterské legendy Joy Division a vůbec působí,

Fall hned tři řadovky a jeden živák, všechny se

vzniku a přestože je Markovi dávno přes pa-

jako by byla z úplně jiného alba. To ale jen do

stabilně vysokým standardem. Na prvním Re-

desát, energie mu rozhodně neschází. Your

půltřetí minuty, kdy se skladba zlomí do jaké-

formation Post TLC ještě byla sestava maličko

Future Our Clutter je, i svým názvem, jasným

hosi podivného elektro modelu, ze kterého se

jiná, ale od dalšího Imperial Wax Solvent se

manifestem (a možná i omluvou) za to, jak má

ozývá halený vokál. Ne úplně srozumitelný spe-

již ustálila na kvintetu v čele s Smithem a jeho

dnešní mladá generace kvůli krizi a podivně

ech spolu s eletkronickým chaosem za chvilku

ženou Elenou Poulou. Záda jim jistí trojice

neuspořádané politice zkaženou budoucnost.

začne obtěžovat, a smysl toho celého bláznění

mladíků Dave Spurr, Peter Greenway a Ke-

Je to náš bordel, říká Mark E. Smith a zdá se,

přichází až v posledních slovech. Když hrátky

iron Melling a spolu s ní omládl i upovídaný

že ví, o čem mluví. Vždy stál se svými břitkými

s korekcemi utichnou, do posledních tónů alba

principál. The Fall v posledních letech – to je

komentáři někde poblíž, ve svých textech řešil

s Smith cynicky pronese: „You don‘t deserve

ostrá rocková mašina s tanečním kraut-funky

a rozebíral momentální situace, nevynechal

rock and roll.“ Opovržení (a ironie) by se v té

spodkem, a Smithovo krákorání zní nad touto

jedinou příležitost, kdy se do někoho pustit.

chvíli daly krájet a po divoké jízdě zůstávají jen

jízdou opravdu svěže.

A stejně to nestačilo; dobře ví, že budoucnost

vykulené oči a spadlá čelist. Zase nás dostal.

FULL MOON 01

075

076

FULL MOON 01

UŽ ANI NEVÍM PROČ JSEM TAM TENKRÁT JEL. ZA NĚKÝM NEBO ZA NĚČÍM. BYLA TAM STRAŠNÁ SPOUSTA LIDÍ. ÚPLNÝ MRAKY. DO POTEMNĚLÝHO SÁLU JSEM SE MÁLEM NEVEŠEL. PAMATUJU SI JENOM, ŽE PŮVODNÍ ÚČEL NÁVŠTĚVY AKROPOLE TENKRÁT ZŮSTAL V PRACHU, ALE VIDĚL JSEM DOCELA DOBREJ KONCERT. PLEASE THE TREES TAM KŘTILI SVOU DEBUTOVOU DESKU LION PRAYER. TAKY SI PAMATUJU, ŽE JSEM MĚL V KAŽDÝ RUCE JEDNO PIVO A STŘÍDAVĚ Z NICH UPÍJEL. A ŽE MI TEKLA KREV Z NOSU, ALE NEMOH JSEM SI JI UTŘÍT, PROTOŽE JSEM DRŽEL TY PIVA. TAK JSEM TO NECHAL BÝT. LIDI SE PAK NA MĚ DIVNĚ KOUKALI. PLEASE THE TREES: INLAKESH, ABSENT HOUR 2010, 8 SKLADEB, 41:32, TEXT JAKUB MIKOLAJSKÝ FOTO BETH ORTEN

Mám Please the Trees rád. Docela. Jednou jsem

Zdeňka Kadlece a producentsky ji má na svědo-

uzavírá zlatou trojici. Poměrně zábavný text do-

si na koncertě dokonce koupil jejich tašku. Byl

mí, stejně jako prvotinu, bývalý basák Sunshine

plňuje příjemná country melodie s typicky cin-

jsem opilej. Lion Prayer se mi líbila. Docela. Pod-

Michal „Amák“ Šťastný. Je uložena v decentně

kavým zvukem kytar.

statně lepší byly ty písničky naživo, ale takhle

a možná trochu melancholicky vyhlížejícím

Co dál? Duet Only Way s Veronikou Burián-

nějak to asi funguje u většiny kapel. Svůj zvlášt-

obalu, jenž je poskládán ze starých černobílých

kovou patří k tomu slabšímu, co se dá na desce

ní vztah k Please the Trees nedokážu vlastně ani

fotograﬁí a kapele s ním pomáhala fotografka

najít. Veroničin hlas perfektně funguje v její

nijak deﬁnovat. Netuším proč, ale z nějakého

Katrin Zadrick. Je tam osm písní o celkové sto-

domovské kapele Veena, kde se s tvrdou mu-

důvodu mi na nich prostě záleží, a to je skoro

páži lehce přesahující čtyřicet minut. Patetické

zikou doplňuje a ředí, v duetu s Havelkou však

neposlouchám. A není to kvůli tomu výše zmi-

promo kecy k albu, které většina českých médií

zní příliš přeslazeně. Glenn s Markétou. Blbost.

ňovanýmu pokrevnímu poutu. Přece když vidí-

tak zdatně okopírovala, dávají tušit, kudy by se

Ear Heart – odlehčená a houpavá píseň se sbo-

te partičku chlápků, s parádníma plnovousama,

nové album mohlo ubírat. Určitým způsobem to

rovým refrénem a dobře zapamatovatelným ky-

co si navíc i po třicítce hrajou na kovboje, chtěj

vlastně naznačuje samotný obal... Při poslechu

tarovým riﬀem. Fajn. Noisová instrumentálka

nám tady předvést ten Texas, čistej styl, srdca-

první skladby ale zjistíte, že to, aspoň v případě

I’ll Share with Everyone Not Lucky Like Me ala

ři prostě. Takovýhle lidi nemůžete nenávidět

patosu, nebude tak zlý. Problém bude nakonec

Youngův Dead Man, pokračující v tradici Lion

i kdyby to byli masoví vrazi.

jinde.

Prayer. Dobře. Klidná Next Song s ambientním

Nosným kamenem formace je Václav Havelka,

Please the Trees avizovali, že nové album bude

dojezdem, který pomalu mizí do ztracena, ta-

známý pod přezdívkou selFbrush. Václav, mi-

syrovější a bez elektronických nástrojů. I tak je

kovej opar nad jezerem. Hezký. A tady to mělo

mojiné průkopník nové folkařské vlny u nás, se

ale nový zvuk kapely docela překvapující. Hlav-

celý skončit. Ale bohužel neskončilo. „Pecka“

v létě roku 2003 na bohnickém festivalu potkal

ně tím, že žádný jednotný zvuk, který by desku

Be Still, kde se Václav zřejmě nechal inspirovat

s táborskými postrockery Some Other Place.

semknul, vlastně neexistuje. Zvuk nového alba,

svým oblíbencem Willem Oldhamem, je teda

A tady to celé začalo. Pánové si zřejmě padli do

byť oproštěn všech šumů, ruchů, atmosfér a sy-

úplně mimo. Zatímco Willovi to občasné kví-

oka a zhruba po půl roce se sešli znova, tento-

nťáků, působí paradoxně daleko více zamlženěji

lení celkem vychází, Václavovi moc ne a jeho

krát na strahovské Sedmičce, jako předkapela

než tomu bylo u první desky. Jako by se kapela

zpěv, doprovázen pouze kytarou, tady zní způli

chicagských Dianogah. Some Other Place ten-

teprve hledala. Chybí zde dobře zapamatovatel-

kastrovaně a způli otravně. Skladba by možná

krát pozvali Václava, aby jejich muziku oboha-

né písničky, deska působí zvláštně neforemně,

zapadla jako mp3 free release selFbrushových

til o vokály. Fungovalo to. Tak vznikli Please

neuchopitelně. Slibovaný „zacílenější postoj

b-stran, mezi písničkami Please the Trees je

the Trees. V roce 2007 vyšel debut Lion Prayer

v písních i ve výsledném zvuku“ se nekoná. Ve

pěstí na oko. Navíc tenhle kousek podstatně srá-

a vymezil unikátní zvuk. Tohle album je plné

srovnání Inlakesh s Lion Prayer je totiž jasně

ží už tak dost spornou konzistenci desky a kazí

zastřených post-rockových ploch, naléhavých

slyšet, že špinavější, pompéznější sound kapele

výsledný dojem.

vokálů, písněmi proplouvají jak přiostřené ky-

sluší mnohem víc.

Přestože Inlakesh má ve ﬁnále víc negativních

tary, tak jemný zvuk houslí. Zároveň má větši-

Desku otevírá song Veil of Echo, který zároveň

než pozitivních stránek a celkově působí trochu

na skladeb příjemný a dobře zapamatovatelný

patří do trojice nejsilnějších skladeb na albu. Ta-

nudně, jejich koncerty s novým repertoárem

popový základ, který dělá z nahrávky, a tudíž

hle písnička by se svým způsobem dala označit

takové nebudou. Jako koncertní kapele jim to

i tehdejšího koncertního repertoáru, dobře

za nástupce skvělé Red Sky; obě písně jsou po-

totiž šlape navýsost dobře, ostatně velkou část

stravitelnou muziku pro poměrně velkou sku-

dobně dramatické a disponují nervózní, těkavou

„nových“ písní hrají na koncertech už skoro dva

pinu lidí. Please the Trees a jejich alternativní

atmosférou. Shodou okolností je to asi jediná

roky a vědí, jak na ně. To, že jim s těma deskama

rock s post-rockovými, folkovými a country

skladba na albu, ve které smyčce nepůsobí nad-

nejde karta, je fakt, který je nemusí mrzet; stej-

prvky spolu s charismatickým a živočišným

bytečně. In the New Light je křehkou skladbou,

ně mám pocit, že je používají spíš jen jako pro-

pódiovým projevem tehdy zaplnil prázdné

která postupně nabírá na síle. Tohle je to nejlep-

středek pro měření času mezi vším tím živým

místo na české scéně.

ší, co se na desce dá najít, nejméně o level výš než

hraním. A my nakonec můžem být rádi, že tady

Teď se píše rok 2010, Please the Trees mají za

zbytek. Pokud bude chtít někdo hájit existenci

takový kovboje máme, i když údajně nejsme je-

sebou americké „turné“ a před sebou vydání,

a smysl tohodle alba, měl by ho hájit právě touh-

jich cílovka, a popřát jim hodně štěstí na jejich

pro mnohé kapely tak zásadní, druhé desky.

le skladbou. Řízná kytara, která kvete v druhé

cestě do světa. Bylo by přece fajn, kdyby se po

Nové album dostalo záhadný název Inlakesh,

části songu, je totiž přesně ten typ zvuku, který

bok kapel jako Vetiver, Woven Hand, Akron/

což je údajně mayský pozdrav a vychází, stejně

Please the Trees sluší, a je velká škoda, že je na

Family nebo Wilco zařadila česká kapela s ná-

jako debut, na Havelkově labelu Absent Hour.

nové desce zastoupen tak poskrovnu. Lehkost

zvem Please the Trees. No ne? Už mi zase teče

Deska byla nahrána v Táboře v domě kytaristy

dosahuje vrcholu v Easy Ride, která zároveň

krev z nosu.

FULL MOON 01

077

CLEVER SIGNED ON. CLEVER

SMART SMART CLEVER SMART CLEVER SMART

CLEVER SMART CLEVER SMART

CLEVER SMART CLEVER

SMART CLEVER SMART

Nazdar, já jsem Fred Clever. A můj parťák se jmenuje Jeff Smart. Slíbili nám spoustu prachů, když napíšeme tyhle minirecenze. Nemám tušení, co je to minirecenze, ale je za to fakt balík. Jinak já poslouchám Eltona Johna. To je moje srdcovka. Jeff poslouchá Iron Maiden třeba. A takový věci. SIGNED ON. Stihnul jsem to? Jo, zrovna jsem nás představoval. Píšeš kraviny. Co lidi má co zajímat, kolik za tohle dostanem prachů? Achjo. A cos to psal vo mně? A co je to, ksakru, minirecenze? To právě taky nevim. Tak to rychle napíšem. Nemám na to celý den. Vlastně to chci mít z krku co nejdřív, tak šup. Když je to „mini“, tak to bude malý. Taky máme nějakej seznam. Měli jsme si to někde sehnat a poslechnout. Udělals to? Seznam? Ajaj. Nemáš seznam, viď. Ale jo... mám. Vim ne. Je to teda kláda. Ale jo, to půjde. Hlavně. Nejdřív máme prej zhodotit toho novýho Pattona. Pokud jde o mě, myslim, že Patton je to nejhorší, co se hudbě stalo za poslední půlstoletí, takže nevím, jestli se k tomu můžu vyjadřovat. Ta deska to svým způsobem potvrzuje, ale zase se musí nechat, že to teda nezní jak ty jeho starý kraviny, a když pomineme, že italská muzika je dobrá akorát pro teplouše, je to dobře udělaný. A ještě se mi líbí Pattonova mafiánská vizáž, ale s tou by měl dělat mafiána, né muziku. Aspoňže je to krátký celý. Náhodou je to fajn. Protože seš teplej. Di vode mě. Né, protože nemám předsudky jako ty! Vždyť je to dobrá deska, sám to přiznáváš. Kdyby to natočil kdokoliv jinej, byl by za exota. Patton si to může dovolit a my můžeme akorát děkovat za to, že to byl Patton. Blbost. On to tam ten recenzent stejně všechno řekl. Nechápu, proč se tím musíme zabývat i my. Pojďme dál. Co tam máme? Tohle:

CLEVER SMART CLEVER SMART CLEVER

SMART CLEVER SMART

CLEVER SMART CLEVER

SMART

CLEVER SMART CLEVER SMART CLEVER

CLEVER SMART CLEVER SMART

CLEVER SMART

CLEVER

Ustup Satane! To je Glenn Danzig ty pitomče. Danzig? To je město v Polsku. Jo? Ale tohle je kapela Glenna Danziga. Hele, to je člověk, co zakládal Misfits. A Samhain. Je to legenda a věděl bys to, kdybys neposlouchal jen samý blbosti. Deth Red Sabaoth je jeho desátá deska s kapelou Danzig a trvalo to, už jsem si myslel, že to snad rozpustí. A je to teda návrat ve velkým stylu. Nebo ve stylu Danziga, no. Těch šest let je dlouhá doba a mám dojem, že tam teď potřeboval vecpat všechno, co ho napadlo. Je toho docela dost. Ale je to furt metal a je to furt geniálně zvukově vypiplaný. Stárne s grácií, a tak to má bejt. Nerozumím ti ani slovo. Hele, to je jedno. Danziga asi už nikdy nezačne poslouchat člověk jako seš ty. To je oldschool pro fanoušky Misfits, co Danzigovo tažení sledujou léta. Ty seš ztracenej případ, hledej si desky na pičforku a opravdickou muziku nechej opravdickejm chlapům, jo? Tak jo. Tohle na pičforku pochválili:

SMART CLEVER

SMART CLEVER SMART

CLEVER SMART

078

Co to je?

SMART

James Murphy alias LCD Soundsystem. Vydal třetí desku This Is Happening. Říká, že to je jeho poslední. Ještě že tak. Vypadá na pěknýho vola. Je náhodou super. A ne o moc míň šikovný než ten tvůj Gdaňsk. Založil label DFA! Co jsi založil ty? Leda kulový. Hele vopatrně s tím srovnáváním. Jaká je teda ta deska? Dobrá! V záplavě tanečních kravin je příjemné vidět a slyšet, že tomu někdo rozumí a nedělá muziku metodou pokus/omyl. Je to vlastně geniálně udělaný pop, poslechni si aspoň ten singl Drunk Girls. Video točil Spike Jonze, no tak, nebuď ignorant. Vsadím se, že i když mi budeš tvrdit, že je to blbost, bude se ti to líbit. Každýmu, kdo není úplně hluchej, se to musí líbit. Je to chytrá muzika. Murphy je chytrej jak vopice. Spíš vypadá jako vopice. Náhodou je to Američan, co dělá parádní britskou taneční muziku. Super tyvole. Co je tohle?

Hej, to jsou Holy Fuck! Náhodou dost super kapela a víš kdo tam hraje na bicí? Ten chlápek z Enon! Co je Enon? To je... ale nic. Hele, ty Holy Fuck vydali teďka desku Latin a je dobrá. Možná by sis to měl poslechnout, protože narozdíl od těch tvých dinosaurů, kteří už v roce 2010 nikomu nic neřeknou, tak tohle je hudba, co ocení každý. Začni se singlem Latin America... Hele nevim. Někdo prostě potřebuje slyšet kytaru a normální hlas. Nějaký akordy a tak. Když bych chtěl poslouchat nějaký naprogramovaný tititi ninini, pustím si Čimajkl Boudýrs. No vždyť ti taky vydávají desku. Fakt? Slyšels to?? Můžou se jít zahrabat. Hezký vizuály je rozhodně nespasí. Nekecej, fakt je to blbý? Je to trochu zklamáníčko. Podle mě to šéfka bude chtít do dalšího čísla velký. Tam se vyblbneme všichni. Na Chemical Brothers je smutný to, že od Surrender je to akorát downhill. A Galvanize nebo Believe byly jen checkpointy na celém tom úpadku. Seš přísnej. Viděl jsem je párkrát naživo a Hey Boy Hey Girl furt funguje. To je to, o čem tady mluvím. Kdyby Underworld nehráli Born Slippy .NUXX, tak je tři čtvrtiny publika zatratí, protože na tuhle věc čekají celý koncert. Taky bych byl nasranej! A ty Holy Fuck teda jak? Jo, ber to. Hele, něco pro tebe.

Co to je? Dodávka Harvey Milk. Harvey Milk!!! To musí bejt Joe Preston! Jel s něma na turné k poslední desce. To byly geniální koncerty. Je dobře že se dali zas dohromady. Jejich nová deska, A Small Turn of Human Kindness, by možná zasloužila srovnání s The Bride Screamed Murder od Melvins, která má taky vyjít každou chvíli, ale ještě jsem ji neslyšel. Protože nový Harvey Milk kopou prdel jako prase, fakt. Myslím, že je to jejich zatím nejlepší věc, a taky si myslím, že by Melvins docela rozsekali. Nedáme to příště velký? Nevím, jestli šéfka bude ráda, když jí místo minirecenzí doneseme seznam desek, které si zaslouží větší pokrytí... Ale houby. Stejně bude dělat ty Melvins.

FULL MOON 01

CLEVER

Jak myslíš. Co tohle?

SMART CLEVER SMART CLEVER SMART CLEVER SMART

Keke Brekeke? Co s ním? Vydává sólovou desku. Bloc Party se rozpadli? Dávají si pauzu. Aha. A jaký to je? Nevím, slyšel jsem jenom singl Tenderoni a... nic moc, řekl bych. Nemůžem se někoho zeptat? Někoho, kdo tomu rozumí? Co Matthew, jestli bude na ICQ? Je to velkej fanoušek Bloc Party a všechno sleduje... Hey Matthew, what do you think about The Boxer, Kele‘s solo album? Heard the album in full a few weeks ago. Starts off kinda strong, although fairly amateurish electro rock, and then just descends into dull ballads. He‘s STILL singing about the same relationship he‘s been mining for lyrics for the past two records, and I think he overestimates his own voice. Jo, takže blbost. To jsem mohl čekat. Tak dobře jsme začali a najednou jsou taky už jen samé blbosti. Šéfová nechtěla, abychom recenzovali špatné desky. Ale když nic jinýho ti autisti netočej? Prosimtě napiš něco hezkého o tomhle.

CLEVER MATT

SMART CLEVER SMART CLEVER

SMART CLEVER

Drž hubu. Ty drž hubu. Co tohle?

SMART PAGE

Helmet vydávají sedmou řadovku Seeing Eye Dog. It‘s a cool album. I‘m really into it. It‘s really good. The mastering guy was freaking out. That makes you feel good. You have to take some time to step back from it. I‘m the singer, songwriter, guitar player, producer. I do all the backing vocals and all the extra instruments. It‘s just about putting everything into it and making it great. You can‘t really worry about what people are going to say ... a lot of people have a musical agenda or a stylistic agenda. ‚I like emo.‘ Well, we‘re not emo. ‚OK fine.‘ We‘re not metal. We‘re not hardcore. It‘s just Helmet. Panebože ať je to dobrý. Panebože ať je to dobrý. Panebože ať je to dobrý. Panebože ať je to dobrý. Panebože ať je to dobrý. Panebože ať je to dobrý. Můžu tohle?

SMART

CLEVER

SMART CLEVER

SMART CLEVER SMART

CLEVER SMART

CLEVER SMART CLEVER

SMART CLEVER SMART CLEVER

Co to je za lesby? CocoRosie. Ségry Bianca „Coco“ a Sierra „Rosie“ Casadyovy. Na Sub Popu vydávají desku Grey Oceans a budou hrát v Divadle Archa, jupí! Škoda, že to album není nic moc. Tentokrát se jim ta stylová rozežranost vymkla z ruky. Ale když se třeba podíváš na Banharta, co dělá za blbosti, je tohle ještě pořád zlaté. R.I.P. Burn Face je super. Docela se na ten koncert těším! Už nevím, s kým jsme to řešili, ale snažili jsme se dobrat alespoň jedné nové a mladé kapely, která stojí v roce 2010 za to. Co máš teď rád? Posloucháš si svýho Eltona – to je v pořádku, tadyhle máš ty dvě holky, super. Ale nějaká fakt dobrá kapela, co vydává dejme tomu druhou desku? Nikde nic. Ale jo, něco by se našlo. Co třeba Foals. Vydávají je na Sub Popu, teď vyšla druhá deska Total Life Forever. Ale asi tě musí bavit na „nová vlna“ a být odolný vůči blábolení o hajpu... Klaxons se ti líbí? So So Modern se ti líbí? These New Puritans? Maccabees? Hele co říkají kamarádi. Haven‘t heard such an amazing record in years.... Amazing album... Spanish Sahara is one of the most beautiful songs ive ever heard. Totally a summer album. Frede měl bys vyměnit kamarády. První deska byla lepší a ani to nebyla žádná sláva. Nevím, kam na to chodíte. Pojďme dál, podívej se na tohle.

Teplá sušenka? Není. Chodí s tou holkou z Veronicas. Fakt, četl jsem to na twitteru. To je jedno. Frede, dobře mě poslouchej. Od tohoto pána už si neber žádné sladkosti, ano? Lízátka, bonbóny ani žvýkačky. Ani peníze. Ani žádný drogy. Co nevidět má vyjít Teargarden by Kaleidyscope, nová deska. Zatím vyšlo jenom první EP, Vol. 1: Songs for a Sailor, které už od prosince propagoval singl A Song for a Son. Je to peklo. Corgan už totálně ztratil soudnost. Měl by si urychleně vymyslet jiný název kapely a přestat prznit Smashing Pumpkins, protože jinak se už nikdy nikdo nedostane k jeho starým deskám, které kdysi něco znamenaly. To mě mrzí ze všeho nejvíc; kam se ten maniak chce až dostat? Co ten sitár?? Fuj! Upřímně: Songs for a Sailor je k zeblití špatné EP, free release tomu nepomůže ani za mák a jenom zázrak Corganovi pomůže k tomu, aby natočil ještě aspoň jednu slušnou písničku. Seš vostrej. Tohle je myslím tvoje. Taky je to zadara.

SMART

Víš kdo to je? To je náš grafik! Jakože když to nepochválíme, neudělá nám to hezký? No nevím, my to každopádně pochválíme, protože je to supr deska. Mnohem lepší než to první EP Unabomber. Je tam sedm písniček. Ten rap je takový celkem normální, texty cajk, ale ten hudební background, beaty, samply, to všechno je úplná paráda. Karaoke Tundra a DJ Spinhandz in da house. Fakt šikovně udělané. To bych chtěl taky umět. Šest písmen a Lepší timing jsou normálně hity! Taky bys to chtěl umět? Jako co? Udělat takovou věc. Aha. Já ne. Mně se líbí, co dělá se Sporto. Tohle je blbost. Není to blbost.

CLEVER SMART

Hmmm nějaká paní? Ale houby. Počkej, postnu něco trefnějšího.

CLEVER SMART CLEVER

Levárna. Hezká holka na obalu, pak přijdeš na koncert a tohle! Nebuď pitomej. Snad si tu desku nejdřív poslechneš, ne? Nemám čas. Co to je vůbec zač?

FULL MOON 01

CLEVER

BOOHJA NATAEE D06 SMART

079

SMART

CLEVER GERALD

SMART CLEVER SMART CLEVER

Devo z Akronu v Ohiu. Legendy new wave od začátku sedmdesátek. Jejich debut Q: Are We Not Men? A: We Are Devo! byl atomovkou! Something for Everybody je první řadovkou po dvaceti letech. Jmenuje se „Něco pro každého“? Takže i pro mě? As the technology got smarter, it allowed people to get dumber, and to engage the worst side of the human nature, in the way they never could before. You see what I’m saying. There’s open season on reason – the morons are running everything, and I’m talking at the highest level. You don’t have to look far to find evidence that devolution is real. DUTY NOW FOR THE FUTURE! A víme zas úplný prd. Ještě to nevyšlo. Co tohle.

CLEVER SMART

CLEVER SMART KOXO

SMART

CLEVER

SMART

Hele UNKLE jakože snad ještě slabší kytarovka než minule. Fakt nevím, co blbnou, a nedělaj to, co na prvních dvou deskách. Protože mně se ty jejich kejtry fakt nelíběj. Anebo na to nejsem stavěnej, fakt nevim. Jasně že na to tenhle kluk není stavěnej, když poslouchá samý kraviny. Novej James Lavelle je náhodou BOŽÍ. Teda musíte mít rádi kytary. A bacha, hostuje tam Mark Lanegan (Another Night Out) nebo Black Angels (Natural Selection). Parádní deska. Obejdu se bez kytar, takže i bez UNKLE. hele dostal jsem teď ještě na starost zmínit dvě důležité reedice. U Jade Tree vychází Analphabetapolothology od Cap‘n Jazz, poslední emo kapely, která existovala před tím, že tuhlé nálepsku koupili lidi od Sony. Taky doporučuju desku Burritos, Inspiration Point, Fork Balloon Sports, Cards in the Spokes, Automatic Biographies, Kites, Kung Fu, Trophies, Banana Peels We‘ve Slipped On and Egg Shells We‘ve Tippy Toed Over (1994). Jediná, kterou vydali. Teď se dali znovu dohromady. Kéž by přijeli i k nám! Ta druhá věc je deluxe edice desky The Shape of Punk to Come od Refused. To byla jedna ze snad úplně nejlepších hc/punkových kapel, jaké jsem kdy slyšel. Čistý progres (a v čistém slova smyslu). Dennis Lyxzén je borec. Klikejte na label Epitaph. Zív...

CLEVER SMART CLEVER

SMART

CLEVER SMART CLEVER SMART

CLEVER ŠAMPON CLEVER ŠAMPON: CLEVER SMART CLEVER SMART CLEVER SMART

CLEVER SMART

CLEVER SMART CLEVER SMART

080

Fakt sem to zkoušel, ale nový National sou nuda k posrání. A kdo se tě ptal? ...a LCD Soundsystem, to je tyvole děsná blbost, to je dobrý jenom tím, ze sou to dlouhý treky. To je tvůj kámoš, Jeffe? To je kluk, co zpívá ve Sporto přece. Jo takhle. No tak to potom chápu. Vlastně nechápu. National se mu nelíbí? Myslel jsem, že je homosexuál. Ale není. Aha. Jinak mně se National líbí. Hele... co tady ten Islanďan? Olafur Arnalds. Vydal desku ...And They Have Escaped the Weight of Darkness. To by mohla bejt tvoje scéna. Přestal jsem to poslouchat, když kvůli té sopce nepřijeli Jesu. To jsem si myslel. Poslechnul jsem si to za tebe a myslím, že je to deska roku. Měl by sis to sehnat, ať nejsi za blbečka, až si o tom budete povídat po zbytek měsíců s tvejma kamarádama. Je to geniální a ten kluk je náhodou super. Na to, že je z Islandu. Tyjo. Faktjo? Fakt jo. Hele ještě musíme udělat Against Me! To je nějaká blbost, ne? Bohužel jo. Ta kapela natočila asi dvě dobré desky a pak přesně milion špatných. Ročně odehrají tak jeden dobrý koncert, zbylých sto padesát je fakt peklo. Nastoupili dráhu nových Green Day a je to fakt smutnej příběh. Šéfová je z toho úplně vyřízená. Je fakt, že

SMART CLEVER

SMART

CLEVER SMART CLEVER SMART CLEVER SMART CLEVER SMART CLEVER SMART SMART

Reinventing Axl Rose nebo jedno z těch nejprvnějších EP – takový to už nikdy nebude. Ale tohle? Tohle jsme si snad nezasloužili! A co je na tom nejhorší, že když je to tvoje oblíbená kapela, pořád to stahuješ a kupuješ a chodíš na koncerty a věříš jim. Já už nevěřím nikomu. Dobře děláš. Ty Against Me! by dobře napsala asi Apačka. Ale nechtěla to dělat velký, když je to tak blbý. Fér. Taky jsem při té příležitosti stáhnul Hanka III, to je vnuk Hanka Williamse. Vsadím se, že v příštím čísle to bude obrovský, ale jen aby se nepřepočítala. Ta deska je dost... pomalá. No a? Hank III si postavil sound na tom, že je to většinou fakt masakr.

Vždyť je to country. Nemyslím, že tomu rozumíš. Jen píšu, že nevím, jak na to Apačka bude reagovat. To je snad jedno, ne? To je vlastně pravda. Hele co tam máme dál? Myslím z těch nových desek? Že už bych jako šel. Hele. Red Sparowes, Pontiak, Hot Hot Heat, We Are Scientists, Laurie Anderson, Trentemoller, Animal Collective, Paul Weller, Drive-By Truckers, Tallest Man on Earth, Futureheads, Trigger Effect, Die Antwoord. To je myslím všechno. To je ještě docela dost tyvole. Hele já to zkrátím. Hot Hot Heat a We Are Scientist jsou už fakt pasé, zejména ty první. To už se nedá, ať radši začnou dělat něakej hiphop. Die Antwoord asi nakonec deska roku, ne? Škoda toho interwebovýho flejmu, muselo to znechutit spoustu lidí, co to kvůli tomu zatratili nebo odložili a zapomněli. Jako rozhodně super deska. Tallest Man on Earth baví šéfovou, o tom nesmím napsat nic špatnýho, jinak nebudou prémie. Ale je to docela dobrý, kluk s kytarou, druhá deska – mnohem vypiplanější než ta první, je to cejkem dobrej folk. Ta analogie se Sartainem není úplně od věci, ale ono se to nabízí tím ksichtem, když vypadají jako dvojčata, žejo. Noví Drive-By Truckers jsou u mě deska roku. Schvaluju. Jinak Laurie Anderson super, ale pořád to samý. Zbytek jsem neslyšel. Ani Red Sparowes? Poštovní rock at its best. To mi scházelo. To mi nicméně připomíná, že i God Is an Astronaut mají novou nahrávku. Jo a Pelican! Je toho furt plno. Všichni (a Holy Fuck taky) by měli najít nějaký zpěváky a začít dělat normální muziku. Seš přísnej. Něco z toho jsou náhodou docela dobrý desky. Asi bych si to teda nepouštěl každý den třikrát, ale jednou za čas jako kulisu k práci? To de. Trentemollera chce šéfka do příště velkýho. Cajk. Weller je špatnej, Futureheads nevím a Trigger Effect nářez. Stejně jako debut. To se mi líbí jak to sype. Škoda, že jsem neviděl ani jeden koncert z toho českého turné. Byli ti Black Heart Procession a spousta práce, tak snad zase přijedou. Ještě Nada Surf jsou docela prima a... tyjo, Jeffe, slyšel jsi Cancer Bats? Mayhem ne? To bys ocenil! A Integrity!!! A Medications se mi kupodivu líbili, i když jsem byl asi jediný člověk na světě. Jo čoveče, Cancer Bats geniální a Integrity jakbysmet. To jsem si vypálil do auta a jezdím jako drak. Koncert, koncert by to chtělo! Hele a co Wollongong. Já už musim tyvole. Dyk jo. Co to je tamto Wolloněco? Seš pitomej? To je kapela toho kovboje z Unkilled Worker. Fakt jo? Jo. Je to dobrý. nechápu, proč k tomu nemáme článek. Asi není místo. Možná příště nebo co já vím? Jo. Hele, Animal Collective teda vydali novou desku? To je DVD. Aha. Dobrý? Jo, dobrý. Tak dobrý. Hele du. Zatim. SIGNED OFF.

CLEVER SIGNED OFF. FULL MOON 01

„VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM, CHRISI! JSEŠ JEŠTĚ MLADEJ, TAK SI TO UŽÍVEJ. TO TI ŘÍKÁM JÁ A JÁ O TOM NĚCO VÍM. EVERYTHING’S FUCKING DOWNHILL AFTER FIFTY.“ KDO VÁM BUDE HRÁT NA OSLAVÁCH PADESÁTÝCH NAROZENIN? VICTIMS FAMILY A NOMEANSNO UŽ BOHUŽEL ASI NE. NOMEANSNO, VICTIMS FAMILY, 1. 5. 2010, TÁBOR; NMN: TOUR EP 1, WRONG 2010, 4 SKLADBY, 15:30, TEXT TOMÁŠ KEJMAR FOTO LENKA ŠPRYSLOVÁ

Oslavy Prvního máje i Svátku práce zůstáva-

nejdou ve šlépějích ostatních. Ostatně kolik zná-

v hojném počtu družila i elita scény z hlavního

jí letos v Táboře stranou pozornosti alterna-

te Američanů, co se přestěhovali z Kalifornie do

města, ale i přesto, že vozová hradba táhnou-

tivního obyvatelstva. Líbání pod rozkvetlým

jihočeského Tábora, aby tu prováděli osvětu na

cích na jih dosahovala úctyhodných délek, ne-

stromem bude holt muset rok počkat. Letos se

poli alternativy? Tahle akce je důkazem toho,

skládalo se publikum toho večera ani zdaleka

slaví hudba, narozeniny a nezdolnost několika

jak moc se CESTA (Cultural Exchange Station

pouze z „Pražáků na výletě“. Jen co odbyla osmá

nezmarů zámořského původu. Chris Rankin,

in Tábor) – i jejich výjezdní inkarnace Sabot –

hodina večerní, otevřely se brány a zástupy ne-

tedy strunná polovina dua Sabot, jehož pade-

za sedmnáct let svého působení v Čechách za-

dočkavců začaly proudit do útrob klubu Mileni-

sátiny jsou záminkou pro celý tenhle velkolepý

psaly do kulturního povědomí regionu. Možno

um. Nebyly to přímo brány pekelné, ale i tak nás

mejdan, je jeden z těch podivínů, kteří zásadně

namítnout, že s Tábority a dalšími Jihočechy se

v čtyřstupu na schodech čekalo větší než malé

FULL MOON 01

081

množství. Milenium, do kterého se, až na vzácné

Chrisovo pozvání, vyjela kapela v sestavě, kte-

břemeno tvrdýho kamene, hard rock, skoro. „Prodals

výjimky, místní evidentně vydávají za poněkud

rá měla v jejich historii nejdelšího trvání. Tedy

svůj život za prachy,“ to taky znám, ale kdo z vás ne?

méně alternativními prožitky, je relativně velký

s Timem Solyanem, málem dvojníkem Toma

Jen to málokdy mělo tak věrnej soundtrack. Řinčení

a kvalitně zařízený klub. Sic někde na pomezí

Waitse, jako hráčem na bití nástrojů. Nastarto-

okovů, starej pot, bahno a prach. Dvanáct z deseti ot-

vesnického kulturáku a maloměstské diskotéky,

vaní na rychlostní stupeň třicet písní za hodinu

roků doporučuje Nomeansno.

ale dostatečně bezpohlavně zařízený, aby v něm

pak Victims Family proletěli svým setem téměř

bylo možné po hiphopovém večírku uspořádat

bez přestávky. Tak rychle, že někteří z přihlížejí-

Létající cirkus z Vancouveru, tedy javorový hřeb

grindcoreovou sešlost a nikdo se necítil místem

cích nestačili posbírat své spodní čelisti ze země.

večera, se dostavil ke startu již poněkud pozdě.

konání pohoršen. „Bude to náročnej večer.“ Prv-

Nejbližší vhodné adjektivum pro jejich lektvar

Bylo téměř k půlnoci, ale zatímco v hlavním měs-

ní kroky vedly logicky na bar.

z punku, jazzu, funku a hardcore je nejspíš „fre-

tě většina koncertů v tuto hodinu zpravidla končí,

netický“, což ovšem pořád ani zdaleka nevysti-

tahle párty se teprve měla řádně odlepit od země.

Pokládáš jehlu a čekáš, netrpělivě, a pak to najednou

huje to množství energie, které z pódia prýštilo.

Start je strmý, ale pozvolný, Old na osm minut

přijde. Čistej zvuk, co se zakousne a už neutečeš. Tam,

Hasičská hadice pro požáry ropných vrtů bude

není žádná stíhačka, spíš nákladní Sikorsky S-64.

kde si myslíš, že už už bude konec stezky, kde už už

mít přibližně stejný průtok.

Stejně tak zvuk, co s sebou nese, je dost těžké kargo. Kdosi na webovém fóru kapely se nechal

musí přijít vysvobození, tě čekají jen další míle nekonečnou plání. Tohle je země absurdních počtů a pře-

Je něco kolem jedenácté a jen jedno vystoupení

slyšet, že správná odpověď na dotaz, co za efekty

vrácených rolí. Nula plus dvě se tu už léta rovná jedné

nás dělí od netrpělivě očekávaného vystoupení

Nomeansno používají, je v případě Roba Wrighta

a sólo tu hraje buben, a doprovází hlas. Tradiční cesty

bratří Wrightů na létajících strojích. Než se ale

křišťálově čistá hlasitost. A sic je akustický tlak,

jsou zarostlé, nikdo je neklestí, nikdo se jimi nevydá-

skalní fanoušci téhle formace mohou začít vzná-

který tahle trojice distingovaných pánů ve střed-

vá. Černá je bílá, šest strun hraje třetí housle, zatímco

šet třeba až do sedmého nebe, vyrukuje na pó-

ních letech produkuje, na úrovni, za kterou by se

chóru vládne bas. Starý a možná i rezavý a plesnivý

dium další dávka poctivého „hudebního“ umění.

nemusela stydět ani některá z kapel vydávajících

jsou harcovníci kanadských nocí, už snad po dvacáté

Tentokráte v ještě o něco šílenější podobě než na-

na Hydra Head nebo Neurot Recordings, není

v novém okázalém kabátu z plastu. Přiměřené dáv-

bídli Le Silo. Údajně kubánské uskupení Omni,

hluková smršť jejich hlavní disciplínou. Magic-

kování epiky písní, čtyři patrony na kus, pět minut je

(víc se mi nepodařilo zjistit), je někde na pomezí

ká klíčová slova večera tak byly rytmus, sklad-

podmínka účasti a strop mizí v nedohlednu. Zůstaň

performance, slam poetry, industriálu a jazzové

ba a energie. Bylo by lepší napsat ENERGIE.

starej!

improvizace. Čtyři hlavní aktéři si s sebou při-

Ve srovnání Victims Family, kteří drželi plyn

vezli vedle kupy syntetizátorů a jiných kouzel-

pevně na podlaze celou cestu repertoárem, jsou

Jako správný hostitel, Chris celou akci odstar-

ných krabiček také pár postarších psacích strojů.

Nomeansno v přístupu k dynamice opatrnější

toval několika větami. Jedna z nich je památná:

Což, jak sami uznáte, je archetyp dokonalého

a choulostivější. Správné dávkování je výhradní

„Přivezl jsem vám čtyři nejlepší kapely na světě.“

perkusního nástroje. Jejich vystoupení lze těžko

výsadou mistrů a pozvolná hrozba hypnoticky

Měl pravdu přinejmenším ve dvou případech;

popsat slovy, patří spíš mezi věci, které je prostě

opakujících se hlubokých tónů je jen ticho před

u těch zbylých šlo jen o to, jak moc velký apetit

potřeba zažít a vidět. Vedle čtyř členů Omni se na

bouří. Hrozba místy postačí. Přece jen se občas

pro umění máte. Dá se říct, že dramaturgie ce-

podium vrátili i členové Le Silo, kteří posloužili

vyplatí jenom blafovat. Když je to ale zapotřebí,

lého večera se točila kolem zásadní otázky, kte-

těmhle kouzelníkům improvizační hlukotvorby

umí Kanaďané dštít síru stejně dobře jako ta is-

rou položili už SSD v roce 1982. „How much art

jako levná námezdná síla. Vyjma pomalovaného

landská sopka, jejíž jméno neumí nikdo vyslovit.

can you take?“ Přesně tak, kolik umění snesete?

domorodce s dready a hrncem na hlavě, který

Vedle Sabot, okolo kterých se celá slavnost to-

Chris se rozhodně snažil toho umu do svých

hrdě hlásal, že „toto není hrnec“, se na pódiu po-

čila, patří Nomeansno mezi kapely, které znovu

gratulantů napumpovat co nejvíce. Uplatnil v to-

hybovali ještě další dva „zpěváci“, z nichž jeden

deﬁnují funkci rytmiky v alternativní (čti jako

mhle ohledu v podstatě metodu cukru a biče,

zároveň plnil i úlohu dirigenta celého ansámblu.

jakékoli další podobně prázdné žánrové adjek-

tedy spíše v opačném pořadí – nejdřív přišel ne-

Nálet psacích strojů (termín podléhá copyrigthu

tivum) muzice. Basa a bicí v tohle bijáku prostě

vyprovokovaný trest a poté vytrpěná odměna.

kolegy horovice) skončil stejně zprudka jako za-

hrajou hlavní roli. Prsty v tom nepochybně má

Japonští Le Silo, kteří svým zběsilým jazz-core

čal, ale zanechal řádnou paseku. Kitty Flyer měl

fakt, že bří Wrightové odstartovali svojí kariéru

koncert otvírali, v tomhle směru totiž působili

poněkud ztížené vzletové podmínky.

(ve sklepě domu svojí mámy) pouze jako duo.

jako hozená rukavice. Okovaná, ostnatá a do

Rob Wright se ostatně v několika rozhovorech

tváře hozená rukavice. A zatímco Le Silo byli

Věk je klíčový slovo, ale zrání, to je ten proces. Zralý

zmínil, že nejen, že se bez kytary v kapele naučili

výzvou pro ty odhodlanější, odvážnější a hou-

nutně neznamená, že to je svraštělý a sešlý. Dobře

skládat úplně jinak než bylo běžné, ale že i po-

ževnatější posluchače s ujetějším vkusem než je

uleželej destilát předchozí geniality; s každým po-

tom, co konečně do sestavy kytaristu přibrali,

zvykem i mezi průměrně ujetými alternativci,

kusem je forma čistější. Ano, tohle je novej útok na

byl to Andy Kerr, který na kytaru hrál dost „ji-

Victims Family pak byli tou první odměnou.

vrchol pomyslnýho hudebního Olympu na modrym

nak“. Stejně jako Robovy uzly prstů na strunách

Kalifornská rodinka možná nebyla pro většinu

průhlednym plastu, a hned ve čtyřech směrech. Jedna

tlustších než prádelní šňůry to ale ve výsledku

návštěvníků tím hlavním lákadlem, ale roz-

stezka je nejpřístupnější a vede nejdál, ale není nutně

všechno dává smysl.

hodně byli jedním ze silnějších zážitků večera.

nejschůdnější. Old, to čeká každýho. Tomu neutečeš.

I když... To byly nejspíš kapely všechny. Na tohle

Záleží jen na vás, jestli si u toho budete prozpěvat.

Dáma bez tváře vévodí jedné straně dvanáctipalcové

evropské tour, za které údajně může především

Slave je přikovanej ke svý cestě vzhůru, po který valí

obaloviny i plastu. Prazvláštní, a přesto ničím se ne-

082

FULL MOON 01

lišící od zbytku. Její cesta je tak snadná, jak jen bez

slední“ turné o ždibec lepší návštěvnost. Jinak:

postarší a evidentně i značně připitý člen publi-

očí, uší a dalších rysů může být. A i přes její hendikep

čekali byste, že naživo pánové na stará kolena

ka, který se zmocnil jednoho z mikrofonů a jal se

a fakt, že jí táhne na šest minut, se nezdržuje a kráčí

poleví? Že zklidní? Ani omylem, a možná spíš

do něj velmi vehementně vřískat. Tedy ne že by

směle vpřed do západu slunce. Nejasné jsou její zítřky,

naopak. Možná je těžší trmácet se dodávkou po

to komukoli na pódiu vadilo. Pro správnou před-

ale to se týká všech cest. Jako výlet oklikou po dálným

Evropě, když vám na paty začíná šlapat šedesát-

stavu stačí dodat, že mu to vydrželo celou dobu,

východu je pak čtvrtá cesta na vrchol. Ač není nejdel-

ka, ale na pódiu je na nich vidět, že je to pořád

co se Manic Depression postupně zvrhávala v jam

ší, vezme tě hodně daleko. Daleko od míst, na který jsi

setsakramentsky baví.

session, v průběhu které se členové Nomeansno postupně vytratili, a která postupně přešla v do-

zvyklej. Tohle není žádná pravidelná nedělní procházka po tvým oblíbeným parčíku, ale výlet pustou pouští

Těžko říct, jestli se v dnešní době dá ještě mluvit

konalý chaos. Ideální tečka za velmi horkým

kamene bez zrnka písku. Nebude to trvat dlouho, ale

o tom, že se turné jezdí na podporu prodeje ně-

kandidátem na koncert roku.

bude se ti zdát, že už to jsou celé týdny, měsíce, roky.

jaké desky. Spíš je to už naopak. Těch pár desek,

Tahle cesta je celej tvůj život. Někde v půlce ti dojde

co prodáte na koncertech, je taková malá náplast

To jsou ty čtyři cesty, čtyři možnosti kudy se vydat.

síla a nebudeš vědět kam dál. Krize středního věku?

za veškerou práci a péči, kterou jste na jejich na-

Co tě ale čeká, až se doškrábeš na vrchol? Jseš si jistej,

Ani omylem, na tu už je příliš pozdě, tohle rigor mor-

hrávání vynaložili. Většina si to stejně dřív nebo

že tě tam některá z cest vážně zavede? A jseš si jistej, že

tis. A v tom tunelu na konci, v tom světle na jeho konci,

později stáhne. Nomeansno s sebou tentokráte

to vážně toužíš vědět? Je tam vůbec něco? Čtyři cesty,

uvidíš Something Dark Against Something Light.

přivezli (čti nechali si vylisovat v Loděnicích)

a čtyři otázky, i když těch je bezpočet. Tenhle poslech

zbrusu nové 12“, které v rámci svého setu také

je něco jako nejasná zpráva o konci i stvoření světa

Je pravda, že obavy typu „Ty vole, tohle nesmíš

promptně celé odehráli. Vyjma novinek z EP do-

v jednom. Velkej třesk i ten okamžik, kdy se zastaví

prošvihnout, co když bude tohle turné posled-

šlo klasicky na průřez snad celou diskograﬁí, od

Brownův pohyb částic. Konec i začátek. To starý je

ní?“ jsou s přibývajícími křížky na pažbě hlav-

recyklátů z bezkytarového archívu jako byl Me-

přece nový mladý! Historie se opakuje, trendy kopí-

ních aktérů a každým dalším turné opodstat-

tronome přes starší osvědčené Dead Souls, Body

rujou, hadry recyklujou, dřevní zvuk je znova v módě.

něnější. Zároveň se ale vedle faktu, že z toho

Bag až po nedávnou tvorbu The Hawk Killed the

Revivaly vládnou. A co je potom tohle? Když přežiješ

má celá kapela čím dál tím větší švandu (že by

Punk a Mondo Nihilismo. Třešnička na tom Chri-

vlastní smrt a dojdeš tam, kde místo, odkud jsi vyšel,

nastupující senilita? hehe), nabízí taky možnost,

sově hudebním dortu pak byla závěrečná Manic

je kýženej cíl cesty ostatních?

že prořídlé bílé hřívy a bolavá záda jsou vlastně

Depression, při které se chaosu na pódiu účastnili

i celkem solidní PR. Přece jen mají ta „možná po-

nejen všichni členové ostatních kapel, ale také

Absolutní retro!

FULL MOON 01

083

BLACK HEART PROCESSION, 13. 5, 2010, YACHT, BRNO + 14. 5. 2010, DIVADLO DOBEŠKA, PRAHA BLACK HEART PROCESSION + CRIPPLED BLACK PHOENIX, 16. 5. 2010, ARENA, VÍDEŇ, AT, TEXT APX FOTO KRYŠTOFOTÍ

084

FULL MOON 01

„PALL MÁ RÁD TUČŇÁKA.“ JE ČTVRTEK BRZY ODPOLEDNE, NAKUPUJEME S KŘEPIM V TESKU OBČERSTVENÍ PRO BLACK HEART PROCESSION A JÁ CHCI VĚDĚT, CO MAJÍ RÁDI JEŠTĚ MIMO POSLANÝ RIDER, ABYCHOM TO MOHLI KOUPIT A UDĚLAT JIM RADOST. KŘEPI A.K.A. ALMIGHTY JOSEPH A.K.A. PEPA KŘEPELKA BYL ŘIDIČEM NA JEJICH EVROPSKÉM TURNÉ V LÉTĚ 2006 A OBĚMA KVĚTNOVÝM KONCERTŮM U NÁS DĚLÁ SUPERVIZORA, PORADCE A MORÁLNÍ PODPORU. A POKUD JDE O PRVNÍ KONCERT V BRNĚ, TAK I ŘIDIČE, I KDYŽ JENOM MNĚ. „JAK JAKO TUČŇÁKA,“ PTÁM SE A DOUFÁM, ŽE VE SKUTEČNOSTI ŘÍKAL „TUŇÁKA“. PŘEDSTAVA, ŽE MEZI PORCOVANÝM MASEM V TESKU MŮŽU KOUPIT TUČŇÁKA, MĚ FAKT FAKT FAKT VYDĚSILA. „NO TUČNÁKA. SBÍRÁ TUČŇÁKY. JEDNOU JSEM HO VIDĚL I V TRENKÁCH S TUČŇÁKEM.“ ODDECHLA JSEM SI. V ODDĚLENÍ PLYŠOVÝCH HRAČEK FAKT KUPUJEME TUČŇÁKA A PAK JEŠTĚ MÍSTO NORMÁLNÍHO JAMESONA TOHO DVANÁCTILETÉHO. JEJICH RIDER BYL SKROMNÝ, JASNÝ A BEZ NĚJAKÝHO VYMEJŠLENÍ BLBOSTÍ, ALE MĚLI TAM JEDNU MNĚ SYMPATICKOU POZNÁMKU: A BOTTLE OF JAMESON MUST BE PROVIDED EVEN IF IT MEANS AMENDING THE SPLIT POINT. TO JSOU NAŠI KLUCI!!! „ONI TEDA SPÍŠ HULEJ,“ ODPOVÍDÁ JOSEPH NA DALŠÍ DOTAZ, JESTLI HODNĚ PIJOU, PROTOŽE LIDI, CO DOST PIJOU, JSOU VĚTŠINOU MOJE KREVNÍ SKUPINA, A TO I KDYŽ ZROVNA NEPIJOU. PREMÝŠLÍM, KDE NAKOUPÍM V BRNĚ NĚJAKÉ TO HULENÍ, A NADÁVÁM SI, ŽE JSEM DOMA NECHALA TEN DÝLERÁK OD POSLEDNĚ. ŘEŠÍM, KTERÝ KAMARÁD MI TO TEĎ NĚKDE SEŽENE. NĚCO MI ALE ŘÍKÁ, ŽE „VŠECHNO BUDE“. Střih. Sedíme s Křepim a Pallem v horní

Přijeli kolem páté, přesně na čas. Z dodávky

nickou kérku, a okamžitě si to fotí. Na koncer-

hospodě klubu Yacht, kde se později snaží-

vyskočila čtyřčlenná kapela, zvukař a řidič,

tě ve Vídni, dva dny po pražské zastávce, je

me chytit wi-fi – a kde dvojice hraje fotbálek

merchguy a tour manager (tři v jednom). Kro-

v dobrém rozmaru – slyším od něj třeba... tři

– a házíme míček psovi, který má snad nej-

mě legračního, právě probuzeného Tobyho

věty. „Holy shit“ byla jedna z nich, i když to

kratší nohy na světě. Ten pes vypadá jako ji-

jsem chvíli jsem nemohla odtrhnout oči od Pa-

technicky vzato není věta. Ta druhá byla: „Jé,

trnice! „Do you still collect pinguins?,“ ptá se

llových šedin. Pod světlama na pódiu, v přítmí

počkejte, donesu si pivo, hned se sem vrátím!“

Joseph a Pall říká, že jasně. Jó, bude radost!

klubu a na promofotkách možná nejsou tolik

A tu třetí pronesl za zvukové zkoušky, kterou

Radost za radost. Black Heart Procession

vidět, ale jsou tam. Na podzim mu bude tuším

jsme sledovali: „Check! Check! Czech! Czech

jsou totiž jedna z mých nejvíc nejoblíbeněj-

čtyřicet. Stříbrné vlasy a vousy jsou obecně

republic in da house!“ Což technicky vzato

ších kapel. Jedna z asi pěti. Poznáte to podle

strašně hezký; řekla bych sexy, ale pořád jsem

taky není věta, ale čert to vem. Koncert ve

toho, že je mám někde vytetované. Logo po-

ten profík, žejo. Jinak Pall, neskutečně přátel-

Vídni v neděli, dva dny po jejich pražské za-

slední desky Six, které v očích naprosté vět-

skej a milej chlapík, v mikině Three Mile Pilot

stávce, byl senzační částečně i proto, že jsem

šiny normálních lidí včetně mých rodičů vy-

a v dobré náladě, je suverénně a od první chvíle

tam byla „jen“ jako fanoušek a nemusela jsem

padá jako kérka z kriminálu, jsem si nechala

náš člověk. Basákem je Robert, obrovský bodrý

se tudíž o nic, kromě Sangrie, koly a Jameso-

udělat vloni v Amsterdamu, kde jsem kapelu

černoch, co s Pallem hraje ještě v projektu Mr.

na, starat. Pořádat koncert, zvlášť kapele jako

viděla poprvé naživo. Konečně...! Asi každý

Tube and the Flying Objects – další supermilej

Black Heart Procession, má pochopitelně

je totiž na konci 90. let viděl v Chebu, když

chlap. Na bicí Jason – taky v pohodě chlapík.

svoje ničím nenahraditelné kouzlo, ale mně

jeli poslední turné s Three Mile Pilot. Žejo.

Jediný, kdo nemá přišitý rohlík od ucha k uchu,

nevadí na koncertech pít, jestli mi rozumíte.

Všichni tam byli. Kromě mě. Bylo mi totiž asi

je Toby, pianista a s Pallem zakladatel kapely.

Což jako pořadatel (který se až do určitého

patnáct a o San Diegu jsem toho moc nevědě-

Mluví jen když musí (a někdy ani tehdy ne),

momentu musí chovat více nebo méně zod-

la. Rok před Amsterdamem nám před nosem

a Jameson v rideru je výlučně jeho záležitost.

povědně, přičemž ten moment nastává až tak

zrušili koncert v Londýně, tak náhle, že jsem

Ten dvanáctiletý mu udělal ohromnou radost,

hodinu poté, co kapela dohraje) většinou ne-

nestihla ani přebookovat letenku. A nedoká-

poděkoval asi desetkrát a o tom, jaká to byla

dělám. Dokonce ani s řidičem ne.

žu slovy popsat pocit zklamání, když to stor-

událost, mluvil Pall ještě druhý den po kon-

no přišlo mejlem. A teď tahle kapela, o níž

certě v Praze. Jinak Toby moc nadšení nepro-

BRNO AIRES

se mi běžně zdává, kterou nutím každému

jevuje. Prostě sedí a je potichu. Ani se, narozdíl

Poprvé jsem Black Hearts viděla v klubu Para-

na potkání (a jen Jáchym Topol z nich je pa-

od zbytku kapely (a obecně od většiny kapel,

diso v Amsterdamu. Zvuk tam byl křišťálově

třičně na větvi, škoda, že teď byl zrovna, uh,

co jsou na turné), neptá a nepídí po interne-

čistý a kapela ve formě a vůbec to byl koncert

v Amsterdamu), a na kterou bych jela kraj

tech. Štastná to žena! Zvukař je správnej ten,

roku jak brus. Po všech stránkách, v mojem

světa, jen kdyby bylo kdy a kam, hraje v nej-

týpek. To bude zřejmě osoba, která v kapele

světě i v tom venkovním. Formu kapely jsem

menším klubu ve střední Evropě pro pár lidí

„spíš hulí“, bez jointa jsem ho totiž nepotkala.

ve čtvrtek mohla jen tušit, ale Yacht se s Pa-

a já si třesu rukou s Pallem!! A ani nejsem

A řidič-tričkař-manažer je milej, mladej kluk,

radisem srovnat fakt nedá. Nejnáročnější, co

nervózní. Protože já jsem, hoho, profík, jestli

kterému už z toho turné trochu hrabe. Ne moc,

se zvuku týče, a taky nejvíc nespokojený, je

vám to teda něco říká. (Nevěděla jsem, kam

tak normálně. Když si s někým z kapely poví-

Toby, a nazvučit piáno a druhé klávesy trvá

to napsat, takže to píšu sem. Pall se ve sku-

dal o tom, kolik jim zbývá do konce (dva týdny),

skoro dvacet minut. Nezdá se mu zvuk jedné

tečnosti jmenuje Paul A. Jenkins a Toby zase

dělal jenom: „Lalala! Lalala!“

klávesy, takže všichni běhají sem a tam a snaží se objevit zádrhel a vyřešit to. Nakonec

Toby Nathaniel Christensen. Takže to mají na wikipedii, potažmo ve všech možných

Střih. „Holy shit!“ Toby nevěří, že má někdo

sukces, jak jinak. Klávesa zní jak má a Toby

textech na webu, blbě.)

na kotníku vytetovanou tak šílenou kriminál-

je spokojený. V prázdném klubu nezní žádný

FULL MOON 01

085

z nástrojů nijak světově, ale uklidňuje mě, že

kráva! U toho vstupu jsem si všimla i toho, že

čenskou událostí – přijít se ukázat, popít a po-

ten rozdíl pak může být velký. Slovo „může“

v prosinci nebo kdy dělají Losercrew na Yach-

slechnout si tu kapelu, o které někdo, většinou

mě ale zároveň znervózňuje. Dohromady

tu koncert Burning Love. Což je kanadská už-

pořadatel nebo Pitchfork, říká, jak je super. Ale

zvučí, včetně Pallovy pily, asi čtyřicet minut,

-legenda, anžto v nich zpívá Chris z Cursed.

na koncert v Brno Aires přijdou diehards, lidi,

zahrajou si kus Heaven And Hell a jdeme na

Taky jsme je chtěli dělat v Praze, ale ten jejich

co je ta kapela a muzika doopravdy zajímá, což

jídlo do menzy. To jsme vymysleli s Josephem

agent to celé nějak po... ne, zk... ne, dom... ne,

se vždycky do té atmosféry promítne. A není

a kapelou a barman z Yachtu nám půjčuje

uh (nevím co říct) a ten koncert v dubnu nako-

divu, že z Black Heart Procession na Yachtu byl

kartu ISIC, takže za každou pizzu nebo jíd-

nec nebyl. Tak pojedem do Brna, none? Jsme

nakonec ten onen (další) nejlepší koncert živo-

lo platíme tři pětky. Haha! To jsem naposled

tady stejně jako doma.

ta, žejo. Resp. zase posunuli laťku o pár patr-

zažila jako student – ale to ještě ta pizzerie

Krátký střih. Protože přes nějakého basket-

ných centimentrů výš. Existuje slovo, které se

v areálu kolejí VUT vypadala jako normální

balistu v druhé řadě nevidím, pouští mě Orel,

nedá (narozdíl od „senzační“, „boží“, „parádní“,

studentský prasečák. Na půl devátou musím

frontman Plešaté zpěvačky, před sebe. Zrovna

„super“, „geniální“, „dokonalý“, „výjimečný“

švihat na vstup.

začínají hrát Release My Heart (předtím byla

atd.) použít vždycky: kouzelný. Koncerty Black

skvělá Rats a myslím, že All My Steps a Waste-

Hearts Procession jsou zhmotněnou magií.

Dohodli jsme se, že budou začínat po deváté,

land). Že je zvuk nejkošer, jaký jsem na Yachtu

protože se na Yachtu nemusí končit v deset,

slyšela, už je jasné, že kapela je v dobré formě

Poslouchat Palla, jak s přehledem zvládá

není předkapela, lidi se stopro budou trou-

jsem tušila správně, a že atmosféra koncertu je

spodky i výšky (které v Tangled radši vyměnil

sit ještě půl hodiny po domnělém začátku.

nejlepší, jakou jsem zažila za poslední možná

za ty spodky), sledovat Tobyho neuvěřitelně

I Black Hearts byli rádi, že si můžou ještě

rok, mě rozechvívá blahem. Teda kecám, ještě

dbalý a soustředěný pohyb prstů po klavíru

pochlastávat, dávat retka a zevlovat. A já jsem

Astronautalis v Brně byl super, i když prostě...

(včetně znuděných výrazů u skladeb, které

byla nejvíc ráda, protože bylo jasné, že toho

„jinak“ super. Shodli jsme se na tom se Cvaldou

patrně nejsou, co do klavírní virtuozity, vý-

z koncertu moc neprošvihnu, maximálně dvě

– to je můj kamarád a kluk, co hraje v kapele

zvou) a vnímat přesně to kouzlo, které Black

skladby na úvod. Na vstupu potkávám spous-

Sade a co pořádal koncert Master Musicians

Hearts mají na deskách, jen znásobené blíz-

tu lidí a hlavně konečně poznávám maxima

of Bukkake a co vypadá trochu jako Devendra

kostí a jedinečností okamžiku, který už se

horovice z DIYcore, toho, co k nám napsal

Banhart a co je zrovna na turné s Dinosaur Jr.

patrně nikdy nezopakuje, mě přivádělo do to-

diplomku o Pattonovi. A je to sympaťák jako

V Praze je většina koncertů víc nebo míň spole-

tální extáze. A nebyla jsem v tom sama. Těsně

086

FULL MOON 01

před koncem si mikrofon půjčil Robert (který

dobně jako jiná Robertova kapela Hot Moon.

a Broem a byli jsme na dvou guestlistech, což

jinak zpíval backing vokály v třeba Heaven

A taky o tom, jak jsme dělali i koncert jejich

bylo sice zbytečný, ale rozhodně originální

And Hell), aby řekl, že je poprvé v Česku a že

kamarádů Album Leaf a že se s Josephem asi

a mohli jsme aspoň zamachrovat. Crippled

všem moc děkuje, což komentoval Pall s tím,

zastavíme do Vídně, kde hrajou v neděli s Cri-

Black Phoenix se strašně líbili Kuřeti. Kuře je

že Roberta vidí asi podruhé v životě mluvit na

ppled Black Phoenix. Oni jsou překvapení, že

zvukař klubu 007 a jen tak něco se mu nelíbí,

lidi. No tak neříkám to snad!? TĚCH momen-

přišlo tolik lidí, a vděční, že mohli hrát i v Brně,

takže je to dobrým znamením. Bohužel je to

tů bylo za hodinu a půl hraní spousta: nálada

Pall znovu děkuje za toho tučňáka a říká, že

zároveň znamením i toho, že kapela bude mít

všech zahraných skladeb z geniálního debu-

z něj udělali maskota dodávky, a strašně rádi,

něco do činění s náladou (třeba) Pink Floyd,

tu 1 (milovaná Old Kind of Summer, zmíněná

že se zase viděli s Josephem a vůbec že to bylo

což je právě i případ Phoenix. Bro vynašel ješ-

Release My Heart nebo v úplném závěru ještě

super. A všichni jsme šťastný. Já teda asi víc,

tě jinou deﬁ nici jejich muziky: „Pink Floyd,

Square Heart), téměř akustická, intimní a ti-

protože pro kapelu vidět Prahu a potkat mě

nic, nic, nic, Pink Floyd, nic, Deep Purple, nic,

chá Drugs, „novinky“ z alba Six (bublavá basa

není zřejmě tím „splněným snem“. Narozdíl

nic, Pink Floyd, nic...“ Projekt zakládali lidi

v Rats a All My Steps, nádherně silná Heaven

ode mě obráceně. Rozumíme si?

z Mogwai a Electric Wizard, což se podepsalo

And Hell, zřejmě nejoblíbenější písničky z ky-

hlavně na dynamice a struktuře skladeb, kte-

tarového alba The Spell (Tangled, Not Just

Ty rozdíly mezi Brnem a Prahou (pozor, dvoj-

ré je jednoduše fantastické. Obojí. To se jen

Words s těma noise kytarama v posledním

smysl) nebyly nijak propastné, ale existovaly.

tak neslyší. V praxi to bohužel vypadá i tak,

refrénu a pohřební marš The Letter) nebo ba-

Na Dobešce bylo ke třem stovkám lidí, takže

že tu a tam hrajou čtvrthodinovou skladbu,

rová nálada Tropics of Love a částečně Blue

to, jak se Toby mazlí s klavírem, uvidí jen pár

do které na několika místech nepochopitelně

Tears – všechno do sebe na milimetr zapada-

vyvolených v první řadě. Ne že by něčemu va-

dlouze jen tak břinkají, aby to pak mohli zava-

lo, až jsem si občas musela štípnout, jestli se

dilo to, že houby vidíte; zvlášť při dobrém zvu-

lit zvukem tří skorometalových kytar. Ok, ty

mi to nezdá. Am I awake? Or in a dream? Když

ku potřebujete akorát slyšet. Setlist byl v obou

přechody jsou super, ale dokážu si představit,

teď poslouchám studiové verze, dochází mi, že

městech téměř shodný – a i když vystoupení

jak ještě přitlačí na pilu: ten potenciál totálně

v těch zahraných skladbách dost podstatně ﬁ-

nemělo punc výjimečnosti jako v Brně, byl

všechno rozsekat na atomy tam je. Ale zůstá-

guruje třeba ﬂašinet (který na posledním tur-

to úchvatný (dochází mi superlativy, pomoc!)

vá skoronevyužitý. Joe Volk, zpěvák kapely

né suplovaly housle) a mraky samplů a zvuků

zážitek a pro mnohé přítomné i jasný koncert

a jinak i čilý sólový umělec, má zajímavý, se-

a neidentiﬁ kovatelných létajících objetů, což

roku. Navíc Praha měla k dobru dva momenty,

bevědomý a čistý vokál, a ty momenty, kdy na

v Brně – ani v Praze ani nikde – pochopitel-

kterých se Brno nedočkalo. Zaprvé, v Dobešce

něj přichází řada, dokáže ukrást celé pro sebe.

ně nebylo. Ani si nevzpomenete. Panna nebo

je pod pódiem opravdické piáno, takže na dvě

A navíc jsou ohromně instrumentálně zdatní

orel? Am I cold? Or should I burn in ﬂames?

skladby v přídavku (překrásná nezefektovaná

(v osmi lidech na pódiu, olala) a nechtějí přijít

Outside the Glass a Old Kind of Summer, tzv.

o jedinou notu, která vznikla ve studiu.

PRAHA

„krása střídá nádheru“, jak se říká v ČT) si Toby

Je pátek večer, skoro nestíhám. Trochu popr-

a Pall odskočili z pódia a bylo to teda... uf. Ne-

Black Hearts jsou v tomhle jiní. Už je nedopro-

chává, tak si beru klobouk, skoro stejný, jako

popsatelné. Kombinace pily a klavíru? What

vází houslista, takže – vyjma Tobyho vercajku

má Pall. Svátečně si oblíkám tu nejkratší suk-

the hell yes. A pak, když už to vypadalo, že se

a Pallovy pily – mají klasický setting. Čemuž se

ni jakou mám, podvazky, přičemž jeden nedr-

– opět se Square Heart, věnované Křepimu –

ani nechce věřit, když slyšíte zvukovou rozma-

ží, a jezdecké holiny. A jedu na kole, protože to

rozloučí, vrátili se ještě s druhý přídavkem. It‘s

nitost desek... Vídeňský setlist téměř na píseň

mám kousek. Jenže Divadlo Dobeška je v půli

a Crime I Never Told You About the Diamonds

kopíruje ten z Brna, překvapení se nekoná; snad

kopce v Braníku a já to vzdávám někde v ulici

in Your Eyes. Teoreticky můžu umřít. (Zase.)

jen to, že na předkapelu bylo zvědavých kupo-

Tonevyšlapuanityvolevomylem a Dalabychsi-

divu mnohem víc lidí než na headlinery. Co je

cigaretu. Dvě zastávky jedu pro jistotu auto-

VÍDEŇ

blbě? Stojíme na dotek Tobyho, sleduju jeho

busem. To by byl průšvih, kdybych to nestih-

Další možnost, kdy umřít (zase), se naskyt-

mazlení se s klaviaturou téměř celý koncert.

la! Fuj, a zlý pryč. Naštěstí kapela ještě zvučí,

la poměrně záhy, a to v neděli ve Vídni, kde

Stejná kapela, stejný setlist, jiné místo, jiný čas.

takže veškeré publikum, a není nepočetné,

Black Hearts hráli s Crippled Black Phoenix

Pocit, že zažívám něco „důležitého“ a „jiného“,

postává venku a na baru a tak, což znamená,

na malém pódiu klubu Arena. Phoenix jsme

ale zůstává. Magie – naprostá a dokonalá.

že je vše na svém místě. Modlím se, aby to bylo

dělali na strahovské Sedmičce docela nedáv-

jen způlky tak super, jako v Brně. Vyhrávám.

no a byl to jeden z těch koncertů, u kterého mě

And I am so glad I told you about the diamonds in your eyes (along about that time).

– v době kariéry výběrčího peněz u vstupu – Střih. S Robertem a Pallem si dáváme Jameso-

sakra mrzelo, že ho z větší části prošvihnu. Na-

na a brko. Sváteční. Vyprávím o tom, jak jsem

štěstí a bez předkapely tehdy hráli netradiční

je viděla v Amsterdamu , jak jsem je neviděla

hodinu a půl, ale stejně jsem záviděla. To,

v Londýně, jak musíme udělat koncert Three

že je uvidím znovu, a ještě v takovýhle kom-

Mile Pilot, jak by si do rideru měli dát červené

binaci a v takovým klubu (na Arenu máme

víno, jak budu psát tohle repo do nového časo-

jen ty nejlepší vzpomínky), byl sto padesátý

pisu o hudbě, co děláme, a že se jmenuje po-

splněný sen. Vyrazili jsme tam s Josephem

FULL MOON 01

087

ALL TOMORROW‘S PARTIES JSOU V JEDENÁCTÉM ROCE SVÉ EXISTENCE LEGENDA A INSTITUCE. PO LOŇSKÉM STEJNOJMENNÉM CELOVEČERNÍM FILMU (BĚŽEL NA ČESKÝCH FILMOVÝCH FESTIVALECH, V AERU I NA SPERMU, BUDE NA OSTRAVSKÝCH COLOURS) VÍ O LEHCE SPECIÁLNÍM FESTIVALU ATP JEŠTĚ VÍC LIDÍ. NEKUPUJETE SI LÍSTEK NA KONCERT, ALE POBYT V AREÁLU, BYDLENÍ V CHATKÁCH A MUZIKU DOHROMADY: PAK SE SNADNO STANE, ŽE SE U BARU NEBO JINDE POTKÁTE S MUZIKANTY. A PAK PRINCIP KURÁTORŮ: V MINULOSTI VYBÍRALI PROGRAM PRO TŘÍDENNÍ SEANCI PORTISHEAD, MOGWAI, THURSTON MOORE, THE MARS VOLTA NEBO THE DIRTY THREE. ALL TOMORROW‘S PARTIES, 7. – 9. 5. 2010, MINEHEAD, UK, TEXT PAVEL KLUSÁK FOTO ANIKA

Občas je ovšem přizván expert, který sám

ní biograﬁ i: prý po něm chtěli, aby s nimi na

Hned druhý koncert patří k vrcholům. Trish

není muzikant, viz třeba Jim Jarmusch. Na

ATP vystoupil, ale nějak se mu nechtělo. Když

Keenan z Broadcast má bílé šaty, které se bě-

webových stránkách The Wire, zásadního

ho vidím opřeného v portálu sledovat pohnu-

hem vystoupení stanou projekčním plátnem

měsíčníku pro progresivní muziku, lze číst

tě Juanu Molinu, když ho vidím přebíhat z Jo-

pro duchařské vize Juliana House. Jeho videa

soutěžně-vychloubačnou otázku: „Kdo má

anny Newsom na The Raincoats, říkám si, že

se stylově prostupují a doplňují s proechova-

předplacený Wire déle než patnáct let, Thurs-

hudební posedlost se nevyhýbá ani multimili-

ným zvukem starých kláves, jimiž se prohá-

ton Moore, nebo Matt Groening?“ Správná

onářům. Ještě že tak.

nějí démoni. Bubáci, co vylézají z našich vzpo-

odpověď zní: oba! Autor Simpsonových a Fu-

mínek, promlčené zločiny starých televizních

turamy už jednou ATP kurátoroval v roce 2003

Na prvním koncertu v pátek ve čtyři je nás

a rozhlasových džinglů: pro tu mírně spiriti-

v Americe, kde na nějaké ukotvené lodi řádili

tak padesát. Užívám si to, protože vím, že až

stickou poetiku se našel výraz hauntologie

Iggy s Cavem pro mnohem užší publikum, než

během večera dorazí zbylých pár tisíc, nebu-

a loňské album Broadcast And The Focus

jaké je dnes v Mineheadu. První květnový ví-

de to už tak komorní. James Blackshaw vyzní

Group (čili dua Broadcast a audiovizualisty

kend 2010 byl jeho druhý zářez.

nejlíp na festivalu: jeho pastorální, rágově me-

House) patří k jejím vrcholům. Na začátku

Groening vypadá přesně tak, jak sám sebe

ditativní instrumentálky na dvanáctistrunou

zkoušejí být Broadcast abstraktní, bez rytmu:

kreslí, akorát je větší tlusťoch. Je skvělej. Když

kytaru se dají dobře přijmout jako dílek do

to moc neumějí a koncertu spadne řemen. Pak

se bavíme během jeho neúnavného podepi-

mozaiky. Samostatně by lákaly míň lidí, ale

přejdou na písničky tonoucí v nejrůznějších

sování (neuvěřitelná trpělivost, denně sedí

tihle němí kytaroví potomci Johna Faheyho se

zvukových nálevech, je to výborné. A náře-

před frontou, co nakoupila limitovanou edicí

stali v posledních letech součástí scény (Jack

zové ﬁ nále s Trishiným elektrickým buzuki je

plakátů, tak hodinu a půl!), vychází najevo, že

Rose, Steﬀen Basho-Junghans, Six Organs of

strhující.

fakt není žádný abstraktní garant, ale skuteč-

Admittance). Netypičtí hybridi: na půl cesty

Rozmazané zvuky pěstuje i Bradford Cox ve

ný dramaturg a původce třídenního progra-

mezi individuální poetikou a starým dobrým

svých Deerhunter, jak víme. Chronicky hu-

mu. Švédské twee Hello Saferide prý objevil

hráčským řemeslem. Hodinu to poslouchat

beného Coxe na chodbě pak nesměle atakuje

přes myspace; když zmiňuju Boredoms, vyletí

neumím: ale polomrtvý po cestování to beru

jiný kluk, který mu tiše děkuje a ptá se, jestli

a huláká: „Viděls je už někdy živě? Ne?! They

jako relax. Pak mě napadne, že tak to mož-

ho může obejmout. Ani objímací výjev mi ale

will blow your mind, to ti garantuju!“ Jsou tu

ná bylo míněno: občerstvení pro vyčerpané

nevymluví, že Cox má styl a hledá repertoár,

i The Residents, kterým kdysi napsal ﬁ ktiv-

poutníky.

že plovoucí plochy jeho zkreslených kytar ne-

088

FULL MOON 01

jsou aktuálně ani dost muzikální, ani radikál-

naplno, jako když vás na nože berou? Eye to

rychle, usmívající se Toumani je vyjmut z in-

ní, ani zvukově neodolatelné. (Přitom mám

dokáže na každém koncertě. Když se po pat-

strumentálního závodění, nemusí nic dokazo-

Coxe rád, i když je trochu hrr: ty jeho blogy!)

nácti minutách všichni bubeníci střemhlav

vat, sahá do loutny, jako by se probíral klenoty

Konec vystoupení se nesl ve znamení tradič-

vrhli do extatického šílenství, myslel jsem, že

v pokladnici. Nástroj má úžasný zvuk. Až se

nějších songů, což byl paradoxně pevnější

to je závěr performance. Jenomže ona se ve

to zdá trochu nefér, jako s Abebe Bikilou na

bod. Rytmus házel za hlavu i sólový Panda

vlnách přelévala ještě hodinu – a právě v té

olympiádě: mezi bílé talenty přijedou správ-

Bear: stačily mu kytara, elektronická konzole

přetaženosti tkvělo jádro zážitku. Jako kdyby

ně vybraní Afričani a všechny předběhnou!

a zpěv, zčásti pěl chorály bez jakéhokoli bea-

někdo vzal úplný klimax koncertu a vydláždil

Konono No. 1 byli taky skvělí (bubeník je jako

tu, zčásti do pulzace jednoduchého zvuku.

jím celovečerní akci. Orgasmus na osmdesát

skokan o tyči Sergej Bubka: před výkonem se

Zklamání festivalu. Jedna v noci, všichni sto-

minut. (Za dva dny vystoupili Boredoms tři-

pokřižoval), Amadou & Mariam jsem nestihl.

jí a koukají, kdy to ten jejich miláček rozbalí.

krát, myslím, že bubnující Neasiati se ocitli na

(Je strašně užitečné, že scéna nezávislých sub-

Ale miláček buď nemá dopilovaný program,

hraně fyzických možností.)

kultur a nezápadní muzikanti, pasení mana-

nebo se přiopil, nebo co. Když odejdou i natě-

žery tzv. world music, se přirozeně propojují.

šené Japonky z první řady, pochopím a balím

A pak – já viděl divoké zebry, běžely soumra-

Sláva všem organizátorům, kteří tu umělou

to dřív než Panda.

kem: devítičlenné bratrstvo kolem Touma-

hranici ignorují.)

niho Diabaté, který sedí před svou loutnou

Když je řeč o rytmu: americky vyčištěný tvar

Nikdy jsem nelobboval za hráče na bicí, ale

korou uprostřed jako na trůně. „Budeme vám

předvedli Danielson, kteří se prostě o svůj

zpětně se zdá, jako by pomyslné vítěze festiva-

hrát hudbu z jižního Mali. Tam je kolébka

folk rock a nezávislý pop starají – no, s odpo-

lu spojovala přesná práce s rytmem. Japonští

lidské kultury.“ To nevím, ale Diabaté, který

vědností dobrých křesťanů, jak jinak. Jsou asi

Boredoms hráli program Boedrums se sekcí

má Grammy za album s Ali Farkou Tourém,

první kapelou, v níž sourozenci (plus jejich

sedmi bubeníků (mj. Zach Hill z Hella a bube-

hraje tak zhloubi, že ani nemusí vytahovat pa-

partneři) přetáhli na nezávislou scénu život

ník z Oneidy), kobercovému náletu velí bledá

píry o příslušnosti k aristokratickým griotům.

ve víře. Na ATP zanechali výborný dojem:

a přesná Yoshimi, druhý člen Boredoms Ya-

V perlícím běhu se v dvaatřicetinách spléta-

z plastických songů srší vize, není tam ani stín

mantaka Eye rozeznívá kovovou tyčí přes tu-

jí melodie rytmických nástrojů: dvě kytary,

evangelizačního nátlaku. Šéf Dan Smith má

cet kytarových krků: nejdřív šramot, postup-

pádlo s dvěma strunami ngoni, dřevěný bala-

falzet trochu parodický a trochu přirozeně

ně zemětřesení. Kdy jste naposled řvali úplně

fon, basa. Zatímco balafonista hraje přeludně

emotivní, pro sestry Rachel a Elin píše výbor-

FULL MOON 01

089

né sborové odpovídací lajny. V bleděmodrých

stavby, a vesmír jí koukal z kapsy nejmíň tolik.

k Simpsonovým. Chichi chacha, jenže to už

uniformách vypadají pánové jak policajti bez

Ale J Spacemanovi nutno přiznat, že na festi-

tolik neplatí, naučila se zpívat rovněji, klasič-

saka (což je absurdní) a holky jako sestřičky

val vnesl britskou rockerskou hvězdnost: v bí-

těji, viz lahodný tón v Easy. Snad protože mě

(což je sexy). Čekalo se na jediný opravdový

lém obleku a gallagherovských brýlích fakt

vždycky zajímalo, jak může poezie koexisto-

hit Did I Step On Your Trumpet, ale celé to

nevypadal jako okolní nezávisláci.

vat s plnohodnotnou muzikou, art s popkul-

byla jedna velká užívačka. (Pravidlo: na ATP

Můj nejlegračnější objev festivalu, kapela

turou a inteligence se šmrncem, připadá mi,

má většina kapel hodinu a přídavky se strikt-

She & Him, je báječná hračka herečky Zooey

že jsem svědkem něčeho dokonalého. Ty vole.

ně nevedou, což je myslím protivné a nepřiro-

Deschanel (500 days of Summer, The Happe-

Cítili se takhle lidi, když viděli mladou Joni

zené ve chvílích, kdy se nikdo nechce loučit

ning), kterou pro ni dal dohromady M. Ward

Mitchell, nebo Kate Bush?

a časový plán se nehroutí.)

a kterou si obdarovaná moc užívá. Svým způ-

Jdu si po skončení na chvíli poslechnout The

Bubeníka i beatboxera měly s sebou Coco-

sobem je to nejkomerčnější hudba na světě:

Raincoats, ale při vrzavém zvuku čestně na-

Rosie, které zahrály mnohem soustředěněji,

slavná kráska zpívá – dobře odehrané – retro

ivních houslí zjišťuju, že vůbec nejsem scho-

než v pražské Arše, a zbavily mě tak pochyb

o lásce, vlastní doo-wopové, twistové, beatové

pen cokoli vnímat, tak jdu sedět někam pod

o novém albu Grey Oceans. Zpívají už každá

a folkpopové songy střižené tak podle roku

večerní nebe a dělím se s mořským rackem

úplně jinak, někdy to vypadá, jako by na pó-

1964. Publikum je tentokrát jasně proﬁlova-

o hrušku. Myslím na prostor, který ATP vy-

diu bloudil jeden duch rozdělený do dvou těl.

né, stovky mladých holek visí Zooey na rtech

tvářejí pro lidi, co chtějí hudební festival kvůli

Sestry, kterým se v doprovodné projekci točí

a zpívají s ní texty jako „I‘m alone on a bicycle

hudbě, ne kvůli pivu nebo trendům. Na to, jak

řetízkový kolotoč, nikdy úplně nedospějí – ale

for two!“. Moment velké identiﬁ kace, podob-

úlevné je být občas mezi svými, vidět, že ta-

tahle jejich podoba byla nejdospělejší, co pa-

ně jako když ženy sledují Popelku a její story.

kových lidí je hodně. Na to, že by člověk měl

matuju. Což prosímvás neznamená, že Bianca

Přítomné muže pohled na hvězdu v šatičkách

myslet stejně nadoraz jako Joanna, a pak svoje

se při zpěvu „ﬁ nd my body“ nenechala zezadu

nad kolena taky nenudí. Hvězda skáče, pobí-

myšlenky naživo realizovat se stejným tahem.

jako znásilňovat africkou liliputkou v unifor-

há, hraje na varhany, je především energická.

Na to, jestli je lepší emigrovat nebo zkoušet

mě. A co jako. Taky máte někdy takový pocit

Aha, a nesmíme zapomenout napsat, že na to

pročistit vzduch doma v Čechách.

ze života, nebo snad ne?!

má hlas, skutečně má, čímž pádem to není trapný vedlejšák celebrity. Album Volume

Shrnutí? Výdaje za cestu celou legraci prodra-

Dav se srocoval jak před Spiritualized, tak

Two (Domino) teď debutovalo v USA na šes-

ží, ale pokud si dobře vyberete festival své krev-

před The XX, kteří jsou zvlášť pro teenagery

tém místě hitparády, což je na indies víc než

ní skupiny, potom kombinace muziky a pobytu

kapelou momentální sezóny. Naživo jsou The

slušné. Kdyby je u nás distribuoval Universal

mezi lidmi vašeho typu složí dohromady záži-

XX jednodušší a méně záhadní než z nahrá-

a ne Míra Pátý z Day After, jistě by jich byl

tek, který – sorry – nemá nic společného s fes-

vek, Romy (= dívka, co zbyla po odchodu té

plný éter: tohle je (naštěstí nejen) hudba pro

ťáky v Česku. Stejnou měrou jako koncertu se

druhé) s nedbalou suverenitou vybrnkává na

publikum Sexu ve městě.

to podobá i výletu do lepšího světa.

kytaru jednohlasé motivy. Hráli dvakrát, šel jsem dvakrát: podruhé jsem chtěl rozehnat

A potom ta nepochopitelně nadaná kometa

studený pocit z první seance, ale dostavil se

s harfou. Mám patrně zcela mainstreamový

zas. Jsou trochu autisti, ale ne dobří scéničtí

vkus, protože na mou favoritku byla největší

autisti: tlak momentální popularity (největší

fronta, největší dychtivost, asi i největší ovace.

festivaly, písně znějící v TV seriálech) to kon-

Přitom Joanna Newsom nestaví na deschane-

taminuje předvádivostí. To Daniel Johnston

lovské roztomilosti. Z fotek není znát něco, co

má na svoji schizofrenii papíry, a přestože pěje

ovládá atmosféru koncertu: její dar vzít svoje

svoje dobré písně o naději dost falešně, stovky

intenzivní, těžké poetické skladby a dát jim

lidí ho sledují vestoje. V téhle společnosti se

nesmírně živoucí podobu, rytmizovat a staho-

duševní vyšinutost bere jako jen trochu jiný

vat z nebes na zem. Projet songy s úsměvem

zdroj fantazie než u takzvaně zdravých hvězd.

a fyzickou radostí jako tobogán, nechat publi-

Ad J Spaceman, čili Jason Pierce, čili Spiri-

kum v úžasu, čeho všeho se fantazie může bě-

tualized: nepochybně nejnákladnější pod-

hem šesti minut dotknout, vydechnout na pár

nik festivalu, protože v rámci koncertní série

vteřin během přesunu mezi klavírem a har-

Don´t Look Back přehrával album Ladies and

fou, a svištět do dalšího bludiště. Kapelník

Gentlemen We Are Floating In Space. Jak se

Ryan Francesconi zaranžoval písničky jakoby

tak za ním tyčil gospelový sbor, smyčce, de-

v cárech zamlklých doprovodů, vynořuje se

chy, tympán a zvony, zdálo se, že s ním jeho

banjo, balkánská píšťala, smyčce, trombón,

soulové cukrárenské songy zpívá v harmonii

výborné fragmenty hraje bubeník Neal Mor-

půlka vesmíru. No jo, jenže taková Juana Mo-

gan. Joanna je v zářné náladě, občas se kření,

lina měla jenom loopstation, basáka a svůj

říká, že pozvání od Groeninga je pro ni zásad-

argentinský cit pro borgesovské smyčkované

ní, protože tisk její hlas opakovaně přirovnává

090

Co s tím? Bezodkladně zapracovat na tom, aby něco tak nakopávacího, posilujícího, lehce futuristického propuklo i ve střední Evropě. A do té doby si jet občas šlehnout dávku do nějakého Mineheadu. FULL MOON 01

FUL FULL F FU ULL UL U LL L L MO MOO M MOON OO O ON 0 011

091 09 09 911

„ROADBURN POSKYTUJE NAPROSTO ODLIŠNOU ZKUŠENOST NEŽ TRADIČNÍ HUDEBNÍ FESTIVALY. JE TO MALÁ, INTIMNÍ A PERFEKTNĚ ORGANIZOVANÁ AKCE. ROADBURN POŘÁDAJÍ LIDI, KTEŘÍ TUHLE MUZIKU A TYHLE KAPELY MILUJOU, A DAŘÍ SE JIM VYTVÁŘET NAPROSTO JEDINEČNOU ATMOSFÉRU, VE KTERÉ VLASTNĚ NENÍ JASNÉ, KDO JE POŘADATEL, KDO KAPELA A KDO PUBLIKUM. ROZDÍLY SE ÚPLNĚ SMAŽOU.“ STEVE VON TILL (NEUROSIS) ROADBURN FESTIVAL 2010, 15. – 18. 4. 2010, TILBURG, NL, TEXT APX FOTO APX

Rozdíl v klasických chvalozpěvech na jaký-

jsem tady?“ Za dvacet minut bylo po funuse.

Jenže se vsadím, že i vy si myslíte, že nepo-

koliv existující festival a v chvalozpěvech na

Měla jsem kliku, ale pravdou je, že se ty vstu-

třebujete vidět Goatsnake. Jenže potřebujete!

Roadburn v Holandsku je ten, že zatímco

penky daly sehnat ještě na milionu různých

Fakt, věřte mi.

u jiných festivalů to bývají povinné píár kecy

místech i poté: na oﬁciálním fóru Roadburnu,

a akce ve skutečnosti nenabídne víc než pár

na jiných spřízněných fórech, na eBayi a když

Šance vyrazit na Roadburn přišla samozřejmě

headlinerů (druhdy slušných, ale zpravidla

na to přišlo, tak i na místě od nějakejch už fakt

pouhý týden před samotným festivalem, do

spíš kraviny, senilní vyčichlé dědky a babky

idiotů. Že to nebyli schopní prodat z tepla in-

spousty práce a za naprosto bizarních okolnos-

nebo vyhajpované sezónní blbečky), kupu

ternetu a stojí dvě hodiny před klubem jako

tí: dodávkou, přes Conspiracy Records potaž-

lokálního hnoje a příležitost se opít, u Road-

trotlové...? Nechápu. Nikde ta cena nebyla

mo Belgii a s klukama z kapely Sade, což je dost

burnu jsou ty kecy vždycky pravda. Ten fes-

nijak extrémně vyšponovaná, překupníci se

nepravděpodobná dvojice muzikantů, kteří

tival je výjimečný takřka v každém ohledu,

v tomhle případě nekonají. Dlužno ovšem

jsou schopný neuvěřitelnejch dialogů. A proto-

kterého jste za ty čtyři dny konání schopni,

říct, že celkově se ten výlet do Holandska ni-

že jsou to mí kamarádi (Rozbořil bývalý spolu-

a dost možná i v každém detailu. Z pohledu

jak zvlášť ﬁ nančně nevyplatí. Lowcost letecké

bydlící a Zakopal něco jako brácha) a taky jsem

návštěvníka je to jednoduchá matematika.

společnosti zatím ještě Amsterdam na svých

tam slyšela jejich novou desku, která se mi dost

Roadburn je podobně programově elitářský

white listech nemají a cesta autobusem trvá

líbila už jen proto, že tam mají harmoniku, do-

jako třeba All Tomorrow‘s Parties (pakliže

neskutečných dvanáct nebo kolik hodin. Nic

mluvili jsme se, že jim na podzim zabookuju

se shodneme na tom, že ATP je programově

moc. Je fakt, že spojení se zmíněným Amster-

evropské turné. A protože jsme blbě obdočili

elitářský), svou polohou a náročností zhruba

damem nebo jinou blízkou destinací může

už za první benzínkou v Braníku, byla jasné, že

stejně nákladný – ve smyslu drahý, pročež nej-

dohromady hodit senza výlet a pokud netou-

na to turné s nima i pojedu! Aby se taky někam

běžnějším hudebně-festivalovým fanouškům

žíte po dovolené v Jugoslávii, je dobrý to zvážit

dostali, žejo. Simon jel do Amstru vyzvednout

zhusta nedostupný, a taky si – stejně jako jiné

jako alternativu léta. Když teda nesoptí sopka

kapelu Master Musicians of Bukkake, co poz-

festivaly se statusem kultu – zakládá na atmo-

a vy se pak domů nemusíte dostávat lodí (po-

ději hrála na Roadburnu a ještě později i v Pra-

sféře a pocitu tzv. sdílení mnohem víc než na

kud jste kapela z Ameriky). Zase předbíhám,

ze*, Cvalda víceméně z plezíru a já? Když odmy-

množství nebo komerční zdatnosti vystupují-

ale už aspoň správným směrem.

slim všechny osobní důvody, tak Goatsnake.

cích. Jinými slovy, když hrajou St. Vitus, totál-

Na těch muzikantských legendách je zkrátka

ně narvaný amﬁteátr klubu 013 si z jejich kon-

Letos jsem na Roadburn nechtěla jet vů-

cosi ehm znepokojivě přitažlivého. Něco po-

certu/aury sedá na prdel, a kapela na oplátku

bec, protože... nebyly prachy. Nebyly prachy

dobného jsem vypozorovala i u Tryptikon a,

přidává skladby jako Clear Windowpane

v době, kdy bylo třeba bookovat hotel, vůbec

v trochu slabší míře, u Johna Garcii, který tam

a Born Too Late... a všichni, tedy pořadatelé,

žádný prachy nebyly v době, kdy bylo třeba

hrál věci od Kyuss. A dobře je hrál. Obecně se

fanoušci i lidi z kapely, jsou přešťastní. Před-

koupit lístek (údajně byly pryč za půl hodiny),

asi tahle zkušenost neztratí, i kdyby to mělo

bíhám, a ještě blbým směrem: tohle se stalo

prachy by nebyly ani na cestu tam, natož zpát-

být jen poznání, že Sarke jsou kravina a jejich

před rokem. Roadburn byl možná nejlepším

ky, natož s nějakým výletem do jinačího města

frontman Nocturno Culto bláznivej hipík. Zase

festivalem, jaký jsem do té a od té doby zažila.

než je Tilburg. Změny v lajnapu jsem přestala

předbíhám.

Dobře mi tehdy sednul do mojeho „metalové-

sledovat radši hned, aby mě nenapadlo, že je

ho období“, a ani druhá zkušenost není o nic

mi to celé líto, a pár kapel, co jely zároveň ev-

* Master Musicians of Bukakke. To je parta dobrej-

slabší. Foukací harmonika v setu Goatsnake

ropské turné, jsem cvičně zkusila zabookovat

ch bláznů. Když jsem pomáhala nosit jejich cajky

mi shodou okolností dobře sedla na moje

v Praze (Mouth of the Architect, Wolves in the

z dodávky v den jejich pražského koncertu, bylo na

„kántry období“. Fungovalo to parádně.

Throne Room, Russian Circles...) a na otázky,

jedné z krabic napsáno: ROBES. Hell, no! A nemě-

jestli jedu, jsem mávala rukou, což mohlo zna-

li na sobě jenom pláště. Taky měli včelařské síťky

Na Roadburnu jsem byli poprvé vloni a pově-

menat cokoliv, ale znamenalo to většinou ne

přes obličej a klobouky. A celou stage měli omota-

domí o jeho existenci bylo do té doby chabé.

nebo ne a neptej se mě na nic. Upřimně: zas

nou barevnýma šátkama, a to včetně obou bicích

Vstupenky se tehdy vyprodaly v předstihu

tak hrozně líto mi to nebylo, protože na svě-

souprav a frantmana. Člověk by řekl, že tohle už

několika měsíců za asi tři čtvrtě hodiny. Sama

tě už existuje jen pár kapel, který bych chtěla

dospělý lidi snad ani nenapadne, natož aby se tyhle

se dnes divím, jak je možné, že jsem tehdy to

vidět, a ten zbytek už dávno neexistuje. Jinak

nápady snažili nějak realizovat. Hudebně ovšem

sobotní prosincové ráno nespala, ale ledabyle

jsem dost nenáročnej a veskrze spokojenej

zážitek. Možná musíte být trochu, trošičku blázni,

serfovala po ospalé noci strávené v práci po

člověk. Mám ty svoje pAper chAse, co mi do

aby se vám kombinace blízkovýchodní rytmiky,

těch nejnemožnějších stránkách. „Tak co teď?

Prahy jezděj furt pryč, svoje metaly a roken-

dalekovýchodních melodií a jemného, nicmenéně

Nekoupím si ty lístky na Roadburn, když už

roly a kluky se španělkama, co hrajou kántry.

intenzivního drone odér líbila. Zřejmě je to i nějaká

092

FULL MOON 01

diagnóza. Bill Horist, kytarový improvizátor, člen

patře teče teplá voda, přijdou se osprchovat

a líp organizovanou akci abyste po celé Evro-

kapely a zároveň oﬁciální support koncertu, říkal,

i recepční. Jakože na žádný luxus si na Road-

pě pohledali. To místo v Tilburgu, kde se fes-

že Davida Tibeta osobně nezná. Myslím, že lže.

burnu nikdo nepotrpí, ale taky si nikdo na nic

tival resp. jeho velká část koná, tomu nezměr-

nestěžuje. Když se tedy nedostanete až moc

ně přispívá: popcentrum 013 je moderním

Sehnat lístek v první den festivalu je v poho-

blízko lidem od merche, kteří si tisíce nejap-

multikulturním komplexem, kde všechno,

dě*, sehnat ubytování už vyžaduje trochu víc

ných, pořád stejných dotazů na velikost trika

na co si vzpomenete (bary, šatny, jídlo, ku-

trpělivosti. Zdaleka nejsympatičtější jsou ho-

neužívají tak, jako rozdováděný fanoušek po

řácké prostory, backstage i hajzly), šlape jako

tely v centru města, které jsou do klubu 013,

koncertě svejch idolů (sic). Vůbec stát blíz-

hodinky. Myslím, že by to musela bejt slušná

kde se festival koná, co by kamenem dohodil,

ko insiderům, nedejbože se ocitnout jedním

náhoda a velká smůla, abyste někde museli

dost výhodný deal je hotel Central přímo na-

z nich, je někdy... deziluzivní.

stát frontu. Uvnitř 013 jsou tři koncertní pro-

proti nádraží. Je levný, se snídaní a na stejné

story: luxusní Main Stage pro zhruba dva až

ulici je i (nejlepší) obchod s deskama v Tilbur-

* Zas tolik jsem tomu shánění lístků letos nedala.

tři tisíce lidí, řešená jako amsﬁteatr s ochozem

gu a Little Devil, oblíbený podnik pro potře-

Hrající kapely mají k dispozici na ten jeden „svůj“

ve třetím patře, několika bary a třemi, resp.

by afterparty. Tenhle týden tam byly samé

den omezený seznam hostů. Spoustu kapel znám

pěti hlavními vstupy, fantastickým zvukem

stonermetalové akce, ale když jsme tam byli

z Prahy, protože jsem jim někdy dělala koncert,

a nepřehlédnutelným prostorem pro vizuály.

vloni, pouštěl nám místní DJ i Hanka Willi-

a spousta těchle kapel jezdí s kamarádama, tak-

Green Room je o poznání menší, spíš klubo-

amse. Letos se Central uvolnil až na třetí

že zeptat se a poděkovat je to poslední. Backstage

vá scéna s menším ochozem pro pár stovek

noc, ale mezitím byl k dispozici solidní Best

páska je věc příjemná, protože dostanete zadara

fanoušků a Bat Cave je regulérní Sedmička,

Western za městem. Asi je dobrý spíš zaplatit

spoustu kafe (které na baru třeba Midi Theatre

kde když hrají Altar of Plagues, topí se míst-

než nezaplatit, abyste se tam případně mohli

nebylo nic moc) a pořád potkáváte nějaké celebri-

nost v plamanech. Od loňska k 013 náleží V39,

vrátit napřesrok. Festival sice nabízí za něja-

ty, ale jinak je to normální páska a koncerty na

podobně řešený komplex naproti přes chod-

kou slušnou cenu i kemp, ale z toho už jsem

tom fesťáku kvůli ní lepší nebejvaj.

ník, kde je kromě kina a nějakého „odpočin-

nějak vyrostla nebo co. Navíc v půlce dubna?

kového centra“ (nicméně jsme v Holandsku,

Pﬀ f. Slečinka z Prahy. Nutno dodat, že většina

Na Roadburnu je v první řadě třeba ocenit to,

dá se tomu říkat i „místo, kde se dáme brko“)

kapel bydlí ve Formuli, což je síť squattů, co

jak věci fungují. Festival začínal někdy před

taky kompletní merch všech hrajících kapel

kdysi bejvaly hotely, a teď když jim ve třetím

patnácti lety (resp. letos byla jeho 15. edice)

a krám s deskama. A tam se nedá bejt. Letos

FULL MOON 01

093

přibyla další skvizice v podobě Midi Theat-

věc, na kterou nevím, jestli vzpomínám ráda

nou vodou (!!!) posléze také usla. Dobrá rada

re za rohem ulice: prostor pro asi patnáct set

nebo nerada. Na poslední den festivalu se

nad zlato teď. Pokud jste někdo jako já, tedy

lidí, možná víc, s vlastním merchem, bary

k nám připojil můj kamarád Vítek. Neříkám

pokud berete úplně všechny dostupné legální

a kavárnou. Midi Theatre je kompromisem

mu Vítek, ale teď tu udělám, aby byl taky slav-

drogy v zhusta nadprůměrném množství vět-

mezi Main Stage a Green Room a díky pekel-

nej. Tenhle Vítek se v Holandsku dost vyzná.

ším než velkém, ale zároveň nejste zvyklí na

nému line-upu pořád narvaný až po střechu.

Jako třeba do jakého coﬀeeshopu kde zajít, co

heroin, nechtějte, opakuji nechtějte nic, co se

A protože si na Roadburnu obecně potrpí na

koupit, jak to nejlíp použít, jestli do toho pít

jmenuje Zmrzlina, a ani nekupujte první brko

všechny druhy bezpečnosti, byl chodník před

a tak. O hašiši a obecně trávě ví všechno. Já

v prvním coﬀee shopu v první amsterdamské

hlavníma dveřma de facto jediným místem,

kupříkladu nevím o žádných drogách skoro

ulici, na kterou na svém výletě zabloudíte.

kde se skutečně muselo čekat. Já jsem letos

nic. Teda: vím toho dost o cigaretách. Kam

ten problém neměla, ale každý, koho jsem

pro ně jít, jaké koupit, jak je nejlíp použít,

Správný kurátor každému festivalu prospěje.

na festivalu potkala, měl hard time stihnout

jestli do toho pít a tak. Vítek slíbil, že přive-

Říkám „správný“, protože to je důležité slovo.

všechny kapely, které chtěl vidět. Čtyři pódia

ze něco fakt super. Jmenovalo se to Zmrzlina

Kdybych třeba byla kurátorem jakékoliv akce

od čtyř do dvou do rána, kreje se pořád někdo

a dodneška se smíšenými pocity vzpomínám,

já, byla by to naprostá dramaturgická katas-

s něčím. Můžete si losovat z klobouku a stejně

co mi o tom řekl později: „Je to stejně drahý

trofa, protože kapely, které bych tam chtěla,

to nikdy nebude fér.

a silný jako dobrej herák!“ Nevím, jak dlou-

poslouchá už jenom pět dalších lidí na světě,

Roadburn se vám bude líbit, když: nesnášíte

ho to trvalo, zpětnou matematikou asi dvě až

jen nikdy ne těch stejných pět lidí. Dalo by ší-

festivaly, nesnášíte miliony lidí na nich (má

tři hodiny, ale chtěli mě zabít. Úplně všichni

leně práce tyhle lidi na ten fesťák dostat, aby

dost omezenou kapacitu, někdo mi říkal, že

a nejvíc Franz Treichler z Young Gods. Bylo to

se nás tam sešlo aspoň padesát. Dobrým ku-

do prodeje jde okolo dvou tisíc lístků), nemá-

tak nepříjemně hmatatelný, že mi přišlo skoro

rátorem je třeba David Tibet. Před pár lety si

te rádi rozmary letního festivalového poča-

schůdnější zabít se sama. Jenom jsem nevědě-

na Roadburn pozval Baby Dee a Hush Arbors

sí, máte rádi metal, nevadí vám drogy, máte

la, kde jsem. Vtipně jsem si k téhle zkušenosti

Keitha Wooda a sám tam preludoval s Current

spoustu peněz, jste vegani nebo vegetariáni.

dala entréé pár dní předtím v Amsterdamu,

93. To byl ten rok, kdy tam ještě hráli Isis, Bo-

Nezáleží na tom, jestli jste asociálové; mám

kde jsme si za pět eur koupily s Evou turistické

ris, Church of Misery nebo Down. Spousta

zkušenost, že 013 umí vyjít vstříc nejrůznějším

brko v jednom shopu a já jsem zabloudila ve

z těch kapel tehdy jela evropské turné, takže

rozpoložením. Vloni se mi třeba stala taková

sprše, na jejíž podlaze jsem pod tekoucí stude-

Roadburn roztahanej po dvou měsících mělo

094

FULL MOON 01

skoro každé evropské město. Kromě Tibeta!

on let kopírovat. Kupodivu přesným zásahem

legendární kapely, tak tohle bude asi jedna

Správný kurátor je, jak Tibet správně pocho-

bylo ještě i poslední album (po více než čtrnácti

z nich. Thorr‘s Hammer založili Greg Ande-

pil, taky trochu exkluzivní. Vloni byli samot-

letech) Monotheist, ale pak se Celtic Frost po-

rson a Stephen O‘Malley někdy v půlce 90.

ní kurátoři Neurosis neexkluzivní, ale zase

druhé rozpadli a Tom Gabriel Warrior založil

let, a když se k nim přidali norská vokalistka

jim tam v rámci oslav deseti let jejich labelu

Triptykon. Nemělo to být nic výrazně odliš-

Ozma, James Hale (basa) a Jamie Sykes (bicí),

Neurot Recordings zahrál téměř kompletní

ného: „Zvuk Tryptikon bude tak blízko zvuku

vydali EP Dommedagsnatt – první release la-

roster včetně Young Gods, Tribes of Neurot

Celtic Frost, jak jen to bude možné. Album,

belu Southern Lord v roce 1998. Thorr‘s Ham-

nebo Zeni Geva. Což bylo exkluzivní možná

na kterém pracuji, bude mít všechno, co jsem

mer fungovali asi měsíc a půl, kluci pak zalo-

až moc. Vůbec ten event, Beyond the Pale, byl

zamýšlel pro pokračovatele desky Monotheist.

žili Burning Witch a milion dalších projektů,

fakt velkej. Tak velkej, že už mě od tý doby

Chtěl bych, aby bylo temnější, těžší a ještě víc

zpěvačka před pár lety Khlyst s tím bláznem

Neurosis naživo vůbec nebavili. Vloni byli

exoerimentálnější. Ale budou to stále Celtic

Plotkinem (z Khanate)... a tady to začíná být

nejlepší Saint Vitus. Naprosto ultimátní záži-

Frost, to je jisté.“ Album Eparistera Daimones

trochu složitější. Nicméně! Ta ženská je fakt

tek, neskutečná apokalypsa, nic lepšího meta-

vyšlo letos na jaře (parádní artwork dělal zase

ďábel. Co předvádí muzikanti za jejími zády je

lovýho jsem do tý doby nezažila a myslím, že

Giger a vnitřek Vincent Castiglia, který maluje

nasnadě, ale ten nelidskej řev, co vyluzuje ona,

už ani nezažiju. Letos těma hlavníma hvězda-

lidskou krví a vypadá to super, dokud nezjistí-

to by nezvládnul snad ani sedmihlavej drak.

ma a tahákem byli Goatsnake. Ale Goatsnake

te, že je to krev), na Roadburnu jej hráli z vel-

A to vypadá jako nějaká sestřička z Hustler

není žádnej metal, to jsou normální písničky

ké části (rámované to bylo epickými Goethia

adult series #213. V týhle chvíli není jasný,

a za tím si stojím. Dost jsem se zacyklila v St.

a Prolonging) a bylo to strašně, HROZNĚ dob-

jestli kapela hraje jen tak nebo jestli chystá

Vitus i těch Goatsnake. Popojedem.

rý, i když převládla ujetá gotická/doomová nota

album, nicméně (a nikomu to neřikejte, mož-

a taky vizuální divadýlko, které ale k evropské-

ná je to tajný) dostali nabídku jet americké

Kurátorem letošního Roadburnu, resp. pá-

mu death metalu asi vždycky trochu patřilo...

turné s Triptykon a mají jeden nový song, což

tečního eventu Only Death Is Real, byl Tom

A taky bylo k nezaplacení sledovat, jak lidi re-

diehards poznali na Roadburnu, kde ho teda

Gabriel Warrior. To je chlápek, který v 80. le-

agujou na starší hity, třeba The Usurper nebo

hráli. Nechápu, proč místo Sarke, kde hostuje

tech založil Hellhammer a hlavně Celtic Frost,

Circle of the Tyrants a hlavně Procreation (Of

Nocturno Culto (což je Ted Skjellum alias Ted

v devadesátkách ještě Apollyon Sun a nedávno

the Wicked) z první desky Morbid Tales. Ne-

Darkthrone z, ano, Darkthrone), nehráli právě

Tryptikon, se kterými ten večer taky hedlajno-

nazvala bych to zrovna singalongy (kterých se

Darkthrone, když zrovna vydali novou desku.

val. Tom Warrior je naprosto zásadní personou

na Roadburnu dostává jen málo kapelám), ale

Možná je to proto, že Circle the Wagons je ně-

deathmetalové scény a to tedy bez legrace.

překvapení, zmatek a nejistota střídaná roztou-

jaká podivně crustová, ale tak není jediná, ne?

Desky Hellhammer – vydali tři dema v roce

ženým výdechem a extází byla ve tvářích ně-

Nocturno hostoval i v jednom tracku Tripty-

1983 – dneska můžou působit jako trochu re-

kterých fanoušků zřejmá až moc. Možná úplně

kon (v ultrastarém Dethroned Emperor) a vů-

tardovaný, primitivní výsměch (proto je lepší

největší šok byl Babylon Fell, asi proto, že to

bec je to, navzdory těm džínám do zvonu, moc

pořídit si Apocalyptic Raids 1990 A.D. anebo

přišlo hned zpočátku a nikdo žádný věci od

milej člověk. Jinak ale nemůžu říct, že by mě

kompilačku Demon Entrails z roku 2008, kde

Celtic Frost vlstně nečekal. (Nebo čekal a jen

něco z toho konkrétního Warriorova večera

už kluci přece jen nepůsobí jako takoví neumě-

se prostě dočkal? Vím já.) Jiná kapela, ale ten

nějak extra bavilo. Bohužel. Na Darkspace se

telové, jakými v té době byli, a i Tom Warrior

zvuk je geniální a ty písničky jsou pořád straš-

do Green Roomu skoro nedalo dostat, Suma

se s existencí a celým odkazem vlastní kapely

ně dobrý. Mimochodem právě na Roadburnu

v Bat Cave odehráli slušnej koncert a Altar of

dokázal smířit až v novým tisíciletí), nicméně

byla k dostání bible Only Death Is Real: An

Plagues tamtéž ještě o něco lepší. Tak nebo

Celtic Frost jsou, a to téměř od svých začátků,

Illustrated History of Hellhammer and Early

tak: event Only Death Is Real fungoval hlav-

základem. Myslim to vážně, je to jedna z těch

Celtic Frost 1981-1985, kterou dali dohromady

ně díky Triptykon. Tom Gabriel Warrior je

kapel, bez kterých by dneska metal mohl znít

Martin Eric Ain (basák) a on, Thomas Gabriel

génius a nejede přes to vlak. A Thorr‘s Ham-

víc jako třeba country, nebýt gore vokálu Toma

Fischer. Tahat se s ní v Einhovenu z vlakového

mer mají supr sestřičku, totiž supr zpěvačku

Warriora a vůbec jejich odvahy experimento-

nádraží na autobus není dobrý způsob, jak si

za mikrofonem. To je Ted Darkthrone sice

vat a provokovat. Desek vydali všehovšudy je-

čtení užít, ale pěkná teda je dost.

taky, ale co ty zvonáče!? Proboha. Roadburn

nom pár, ale thrashová To Mega Therion (na

měl ovšem další dva festivalové dny a i sluš-

přebalu s kultovním, prakem s Ježíšem ozbro-

Takže tenhle Tom Warrior headlinoval páteč-

ně obsazený nedělní Afterburner. Ve čtvrtek,

jeným Satanem H. R. Gigera, ke kterémužto

ní večer na Roadburnu a pozval tam spoustu

coby první den, kdy člověk není ani unavený,

umělci má Tom – nejen jako Švýcar – poměrně

kapel. Některý super, některý fakt strašný.

ani hluchý, ani otrávený ze sopky, ani nevy-

blízko), ujetá doomová Into the Pandemonium

Respekt ocaď pocaď, jak se řiká. Jesu (mi-

spalý, je ﬁt a má energii a prachy na utrácení,

(1987), „zakázaná“ Cold Lake, kde Celtic Frost

mochodem Tomova hodně oblíbená kapela)

fanoušky přivítali Eyehategod a hlavně Go-

znějí srandovně skoro jako Mötley Crüe nebo

museli odříct kvůli uzavřeným letištím, ne-

atsnake. (Sobota byl třeba pro mě už solidní

Bowieho cover Heroes z Vanity/Nemesis stojí

dostali se totiž z Birminghamu. Na Justina

downhill a zachránili to kupodivu Nachtmy-

za to a i když se většina z nich datuje do půl-

mám smůlu. Ale vystoupili tam třeba Thorr‘s

stium, Garcia a kombo Enslaved a Shining se

ky 80. let, dají se poslouchat pořád a milion

Hammer, na které měli poslední dekádu smů-

svojí šílenou metalovou operou – nebo co to

kapel ten zvuk, nápady i styl bude ještě mili-

lu skoro úplně všichni. Jestli existujou nějaké

je – Armageddon Concerto.)

FULL MOON 01

095

Na to, že jsem tam původně nechtěla jet vů-

mím), ale i přesto to byl fantastický koncert

v dost metalových a hlasitých úpravách), ale

bec, viděla jsem toho... až až. Až až. Akorátže.

a parádní otvírák celého festivalu. Nemusela

velká stage si asi žádala své. Nedávno navští-

Ze všech kapel, na které jsem se mohla jít po-

bych skoro vidět nic jinýho.

vila Jarboe i Prahu – vystoupila na Chmelnici

dívat, poučit se a připadně o nich později re-

spolu s Nachtmystium, kteří se na Roadburnu

ferovat, jsem si vybrala Russian Circles, které

Ale byla tam ještě Jarboe, bláznivá čarodějni-

otočili poslední den – a líbilo se mi, jak autor

jsem viděla nedávno v Praze, protože jsme jim

ce par exellance, která hrála/zpívala hlavně

zinu Abyss, který jako jeden z mála koncert

s Two Shovels dělali koncert. Trochu demen-

z MahaKali a to je zážitek vpravdě z jiného

reﬂektoval (a taky tam jako jeden z mála osob-

ce, ale co nadělám? O Russian Circles si třeba

světa. Neubránila jsem se vzpomínkám na

ně byl), napsal: „...koncert možná pro pár desí-

teď, v téhle chvíli, myslím, že je to na té jejich

(jistěže Swans, ale především na) Girovo sólo-

tek lidí, ale přesto takový, že se po něm dosta-

scéně (instrumentální metal) jedna z vůbec

vé album z roku 1995 Drainland, kde je její hlas

vila chuť otočit si do chřtánu litr rumu anebo

nejlepších kapel současnosti. Nepíšu to vůbec

z hádky s Michaelem nasamplovaná v celé

navždy seknout s alkoholem.“ To je hezký. To

ne proto, že jsme jim dělali ten koncert, a tak to

délce otvíráku You See Through Me. Je to

jsme na Roadburnu neměli.

může vypadat trochu jako „deformace povo-

totiž úplně jiná Jarboe, civilní a hlavně vedle

lání“, ani proto, že kapela tehdy zůstala u mě

Giry normální a tak nějak lidská (klíčová věta

Zato jsme ale na Roadburnu měli Eyehategod

a ukázalo se, že to jsou super lidi. Ne, Russi-

„Do you love me at all, Michael?“ je pro mě do-

a to dokonce dvakrát. (Jak se stala ta nehoda

an Circles jsou naživo úplní zabijáci a ta nová

dneška neuchopitelná a Girovi zazlívám, že si

se sopečným prachem na Islandu, nejenže

deska, Geneva, mě dostala jako už dlouho nic

z něčeho tak intimního a soukromého natočil

hráli v pauzách mezi kapelama Sigur Rós,

z týhle hudební krajiny. Jejich vystoupení na

jednu ze svých nejsilnějších písniček), zatím-

ale ještě navíc spousta kapel nepřijela a místo

Roadburnu bylo poslední z evropského turné

co na jevišti hlavní scény v 013 to byla vysty-

nich dávaly extra sety jiné kapely, jako třeba

(pak odjeli do Amsterdamu, kde zůstali kvůli

lizovaná do něčeho, co vypadalo buď jako a/

Earthless, Yob nebo právě Eyehategod. Větši-

zrušeným letům trčet ještě asi týden) a bylo to

zakletá bohyně na nějaké své cestě zpátky do

nou to vůbec nevadilo, jenom Witchcraft místo

znát. Únava, nesoustředění, Daveovi padaly

vesmíru, nebo b/ senilní chovankyně ústavu

Candlemass byli trefa vedle, ale to Witchcraft

paličky a Mike se nejmíň dvakrát ve skladbě

pro psychicky choré, co utekla v noční košili

bohužel bejvaj asi vždycky, jak si je pamatuju

Geneva přehmátnul (ano, jsem možná idiot,

do lesa a teď se pokouší výt na měsíc. Hádám,

z jiných jejich koncertů.) Eyehategod jsou le-

ale tu skladbu znám fakt nazpameť a možná

že od každého trochu. Škoda, že nehrála z le-

gendární metalová partička kolem legendární

bych ji i zahrála, ačkoliv na kytaru hrát neu-

tošní desky Alchemic (a pokud ano, bylo to

metalové scény taky už skoro legendárního

096

FULL MOON 01

New Orleans, ale mučte mě: kdybych si měla

a mně by pak někdo řekl: Apačko, vyrážim teď

neříkejte to Johnovi. On by to asi nepochopil.)

vybrat mezi EHG a čímkoliv, na čem se podílel

do Prahy, můžu tě tam hodit, řekla bych, no

Otázka je, co si člověk může zapamatovat ze

Phil Anselmo, i kdyby to měli být třeba „jen“

jasně, stejně už je po Goatsnake. Na Roadbur-

setu, který končí hitovkama Demon Cleaner

Superjoint Ritual nebo Down, vybrala bych

nu hrálo dost kapel, ale žádná takováhle. Na-

a Green Machine. Ale něco snad přeci: bodrý

si Phila. Dokonce bych ve ﬁnále dala přednost

víc koncert na Roadburnu odehráli ve své pů-

Garcia v maskáčích, dvacítka skladeb v průře-

Exhorder, Crowbar nebo Soilent Green, ale to

vodní sestavě, takže tak, jak to bylo v polovině

zu všema deskama, výborný zvuk a naprostá

už by se možná dalo klasiﬁkovat jako rouhá-

90. let těsně po rozpadu The Obsessed: Greg

věrnost originálům, singalongy v One Inch

ní. To je ale celkem jedno, pochybuju, že by to

Rogers na bicí, Guy Pinhas na basu, Greg An-

Man, Thumb nebo Freedom Run, zelené kak-

Eyehategod nějak vadilo (rouhání nebo slabost

derson na kytaru a zpěvák Pete Stahl. Tahle

tusy a krvavě červený nápis Garcia Playss Ky-

pro Anselma). První, čeho si asi nemůžete ne-

kapela je jinak přesně ta, na kterou žádné me-

uss, fantastická Supa Scoopa and the Mighty

všimnout, je to, jak ja tahle kapela na pódiu ka-

talové škatulky prostě nestačí. Rozhodně blíž

Scoop, parádní kotel, Ben Ward z Orange Go-

tastrofálně nedisciplinovaná. Mike Williams

než k jakýmkoliv doomových kapelám a pro-

blin hostuje ve skladbě Allen‘s Wrench, Gar-

že se zbavil své, ehm, legendární závislosti na

jektům typu SunnO))) mají třeba k Electric

cia se objímá s Wardem a po Green Machine

heroinu? Tak to nevím co ten člověk fetuje ji-

Wizard a ještě víc „gej“ stonerovým kapelám

skočí z pódia k fanouškům, v (výjimečném)

nýho. A Jimmy Bower? A ten jejich basák? Ten

(„gej“ a.k.a. „gej vokál“ a.k.a. stonerrockové

encore dává Pilot the Dune od Slo Burn. Děko-

podle mě nevěděl ani jak se jmenuje, ani co je

mňoukání, dále viz třeba Garcia). Není divu,

vačka Roadburnu, předtím Bjorkovi; Garcia je

za den. Nevěřila jsem, že Williams se udrží na

že Flower of Disease si někdo doma nepustí,

takovej milej strejc, široké usměvy, náruč pro

nohou až do konce, hlavně když hráli coko-

je to prostě muzika pro holky, ať už těch spli-

všechny. Super koncert. Řekla bych, že z po-

liv z Take as Needed for Pain nebo Dopesick

tů s Burning Witch natočí kolik chtějí. I když

sledního dne nejlepší, ale taky jsem tomu line-

(Dixie Whiskey) nebo z legrace coby bokovka

toho už zřejmě moc nenatočí... Když vykopli

-upu už moc nedala. Proč taky?

Fuckmouth (skladby Stairway to Fuckmouth).

set s právě Flower of Disease, málem si z toho

Jen málo, málo kapelám odpustíte tak neuvěři-

každej kecnul na zadek. Ty struny na Pinhaso-

Celkově jsem tomu festivalu vlastně moc ne-

telný buranství, debilitu a vymaštěnost, jakou

vě baskytaře musely vlát jako vytahaná šnů-

dala, ale vrátila jsem se přesně o poznání

předvedli Eyehategod na Roadburnu a to jen

ra na prádlo a Stahlův učebnicový zpěv v „I

moudřejší. Nejmíň o Triptykon, Eyehategod

proto, že ta kapela je fakt geniální. A možná by

search for ways through all my tears, to ﬁ nd

a Goatsnake. O taky o poznání, že pokud bych

to bez toho chlastu a fetu ani nebylo ono, kdo

a way to destroy my fears, yeah!“, náhledovaný

chtěla vyrazit i napřesrok na nějaký festival, co

ví? Tohle se každopádně jen tak nevidí. Odpo-

sólíčkem na foukací harmoniku (!!!), byl snad

nemá vůbec žádné parametry festivalu, bude

veď na otázku „Co Eyehategod? Má cenu na

nejlepší moment úplně celého festivalu. No,

to zase Roadburn, i když bude těžké mě na-

to jezdit do třetí nejhorší země v Evropě?“ zní

možná ještě Slippin‘ the Stealth. Nebo Lords

lákat na nějaké konkrétní jméno. Ale já jsem

„Ale jistě, beze všeho.“ Je to vlastně univerzální

of Los Feliz...? Set Goatsnake byl po všech

holka z vesnice, ve ﬁnále se spokojím stejně se

odpoveď na jakoukoliv otázku, hlavně pokud

stránkách dokonalý a jestli Eyehategod mají

vším, klidně pojedu na Jesu kamkoliv, to mám

umíte napodobit hlas a dikci Petra Nárožného.

problémy s disciplínou, pak Goatsnake ani

ověřené. Do Rakouska a ještě ráda. Ich spreche

Jiné odpovědi na stejnou otázku znějí nicméně

v nejmenším a dost jim ta přesnost každé noty

deutsch sehr gut. Ale jak říká Steve: Roadburn

podobně. Ta země je mimochodem Rakousko.

a střízlivost svědčí. V Rakousku bych kvůli

poskytuje naprosto odlišnou zkušenost než

Ano, i tam stojí za to vyjet, pokud chcete vidět

tomu strávila třeba i jednu celou noc, kdyby

tradiční hudební festivaly. Je to malá, intimní

Eyehategod.

mi někdo slíbil, že zažiju to, co na Roadburnu,

a perfektně organizovaná akce. Roadburn po-

a já uvěřila. Teď už bych tomu uvěřila snadno.

řádají lidi, kteří tuhle muziky a tyhle kapely

Na jednom blogu jsem četla rozhovor, který

milujou, a daří se jim vytvářet naprosto jedi-

dělal Američan, co vyrazil na Roadburn, sám

Možná že to tak ty stonerové legendy s Rakous-

nečnou atmosféru, ve které vlastně není jasné,

se sebou. Není to supervtipné, ale vypovídá to

kem mají. John Garcia hrál v sobotu večer set

kdo je pořadatel, kdo kapela a kdo publikum.

o spoustě věcí.

jménem „Gracia plays Kyuss“. Nechápu, co na

Rozdíly se úplně smažou. A být Stevem je ná-

tom komu vadilo. Kdo jiný než Garcia může

hodou dost supr. I když být Stevem na Road-

„Hey, I’ve got a four day festival going on.“

hrát věci od Kyuss tak, aby to znělo jako Kyu-

burnu je být vlastně kýmkoliv jiným. To může

„Oh yeah, who’s playing?“

ss? Copak je Homme nějak zvlášť signiﬁkantní

být stejně tak supr jako normální, záleží na

„Goatsnake.“

kytarista? Kdo dál, Nick Oliveri? Blbost. Jediná

tom, koho si z toho klobouku vylosujete.

„Killer! Anyone else?“

škoda byla, že ten stejný den hrál v Midi Thea-

„Nope, just Goatsnake.“

tre Brant Bjork, a i když ho Garcia zmínil a dě-

„Well, what are you gonna do for the rest of the

koval a kdesi cosi, mohli si spolu zahrát (i když

four days?“

to mezi bývalými členy Katzenjammer nebu-

„Umm, it’s Goatsnake. Who the hell cares?“

de jako mezi klukama z New Orleans). Jenže

„Awesome, see you there.“

Brojk už stejně nehraje na bicí, takže co? Tak-

Tady to filozofování začíná být trochu komplikované. A taky občas usínáte ve sprše?

že Garcia je jediný člověk na světě, kdo může Taky jsem tam letos jela hlavně kvůli Go-

hrát Kyuss. A umí to teda dost dobře. (I když

atsnake a kdyby se stalo, že by hráli jako první

mám radši Queens of the Stone Age, prosimvás

FULL MOON 01

097

098

FULL MOON 01

DÍKY NĚKOLIKA NADŠENCŮM U NÁS UŽ PÁR LET VYCHÁZÍ VÝBĚR TOHO NEJLEPŠÍHO ZE SOUČASNÉ KOMIKSOVÉ PRODUKCE. VEDLE KATEDRÁL, KTERÉ ZMĚNILY PŘÍSTUP KE GRAFICKÝM ROMÁNŮM, JE TADY ŠIROKÉ SPEKTRUM TITULŮ – OD ČISTĚ ODDECHOVÝCH KOUSKŮ AŽ PO TVRDĚ EXISTENCIÁLNÍ A MYŠLENKAMI NABITÁ DÍLA. A TOHLE JE VÝBĚR TOHO NEJLEPŠÍHO Z VÝBĚRU TOHO NEJLEPŠÍHO. TEXT TOM KOMÁREK FOTO/REPRO BB ART

KDYBYSTE MĚ MĚLI OPRAVDU RÁDI, TAK SI JEŠTĚ DNES VŠICHNI HODÍTE MAŠLI.

splatit dluh vydavateli a vrátit se do nenávidě-

jen strašidelné trosky s vyhořelými mrakodra-

ného města. Novinář, který v minulosti jedním

py a rozkuchanými vraky, připomínající peklo

telefonátem způsobil hromadnou sebevraždu

Čečenska nebo bývalé Jugoslávie. Civilisté jsou

desítek politiků, se vrací do svých starých bio-

pohyblivé terče, snažící se přežít v chaosu a ne-

Pozor, Transmetropolitan je hutné, radioaktiv-

rytmů. Pouští se do reportáže o krvavých po-

dostatku základních surovin. Naráží zde na sebe

ní zboží. Že komiksoví superhrdinové nemusí

uličních střetech mutantů se zákonem, riskuje

skupiny s nejasnými cíly, zatímco válčící strany

nosit přiléhavá pyžama, kápě, masky a dispono-

ztrátu duševního zdraví při sledování televi-

soupeří do posledního člověka. Ve válečném va-

vat superschopnostmi, to již dávno víme. Že hra-

ze, navštěvuje veletrh náboženských fanatiků

kuu se pohybuje pár svobodných elektronů, kte-

nice mezi dobrem a zlem je tenká (a někdy vůbec

(„Omrdejte si svatou ránu v břiše Svatého Mar-

ří se snaží udržet nad vodou okolního chaosu,

žádná), víme také moc dobře. Že naši hrdinové

ka.“). Nepřestává ho otravovat zmrazená hlava

a zachovat si zbytky vlastní lidskosti. Po sestře-

jsou v dnešní době v podstatě psychopati, zvrh-

jeho ex manželky („Ta ukňouraná, nestálá děv-

lení jeho helikoptéry zde proti své vůli přistane

líci a klející, na zem plivající parchanti, jasně. Co

ka, co po nocích střílela z kuše a jen tak z prdele

Matt. Amatérský fotograf, který dosud plnil jen

je dělá „super“, je osobitý styl, originalita při ře-

se nechala inﬁkovat snětí slezinou a přeblaﬂa

funkci podržtažky nadutému televiznímu re-

šení problémů, charisma a především abstrakt-

i výběrčího daní.“), bezhlavé dítě ho oslovu-

portérovi. Havárie vše změní a Matt zcela sám

ní cit pro vlastní pošahanou verzi toho, co je

je „tati“ a pikle proti němu kuje hinduistka,

začne mapovat terén. Jen díky štěstí začátečníka

správné. Seznamte se s Spiderem Jerusalemem.

ze které udělal v šestnácti pornohvězdu. Ale

a své novinářské lítačce nekončí oběšený na nej-

Spider má to neštěstí, že je novinář. Vzteklinou

jak říká Jerusalem: „Jsem tak zasraně unave-

bližším kandelábru.

nakažený reportér, brodící se zkorumpovanou

nej… Ale jedno vám řeknu, někde v tom všem

Brian Wood působivě vykreslil zoufalství a ne-

žumpu megaměsta a blábolící něco o tom, že mu

bude parádní sloupek.“ Nenechte se ovšem

smyslnost války na zdánlivě nejméně pravdě-

jde o odhalení PRAVDY. A pravda, jak známo,

zmást. Spider, karnevalová karikatura plná

podobném místě. Skvěle snoubí akci, napětí

bolí. Spider to celé vede ve stylu předivokého

popkulturních a politických odkazů, cynismu

a destrukci známého prostředí, a obzvláště se

gonzo žurnalismu: psát maximálně subjektiv-

a zlosti, umí být i soucitný, hluboký a dokonce

mu daří charakterizovat rázovité vedlejší po-

ně, až se sám reportér stane součástí děje. A dost

dojemný. „Ticho!!! Snažím se ztrácet čas sledo-

stavy. Má cit pro detail a znepokojující fanta-

často i jeho hybatelem. Ne náhodou je holohla-

váním televize!“

zii (např. když nechá vykácet zasněžený Cen-

vý, koňské dávky drog a chlastu konzumující,

Britský spisovatel, scénarista a sloupkař

tral Park kvůli palivu nebo přestěhuje ZOO

vždy ozbrojený, jak kanál mluvící a jak ostrav-

Warren Ellis nezapřel své obsese a podařilo se

do podzemní základny, kde mezi lelkujícími

ské fabriky kouřící Spider vymodelovaný podle

mu vytvořit nadmíru zábavné, extrémně vulgár-

pandami roste ohromná plantáž bambusu).

postavy Huntera S. Thompsona, otce zaklada-

ní a satirické dílo. Jak je ve sci-ﬁ nebo cyberpunku

Jak kdysi řekl režisér John Carpenter, když se

tele gonzo stylu a autora nesmrtelného Strachu

zvykem, vize budoucnosti slouží především jako

vracel ke svému ﬁlmu Escape From New York:

a hnusu v Las Vegas.

zpráva o současnosti. A ta nijak zvlášť růžová

„To Walt Disney ovládl New York, ne zločinci.“

není. Toto je patrné především v povídce, popi-

Starý kovboj tenkrát netušil, že i od gentriﬁka-

sující utrpení navrátilců, kteří se nechali zmrazit

ce a sterilního a politicky korektního vyčištění

v naší realitě, a probouzejí se až v budoucnosti,

NYC je to jen krok k nepředstavitelnému peklu.

JE TO LEVNÉ. ALE NE TAK LEVNÉ, JAKO VAŠE HOLKA.

které nerozumí a která je nepotřebuje. Tito opuš-

Kresba Riccarda Burchielliho nezapře inspi-

Příběh se odehrává v metropoli zdánlivě připo-

tění chudáci, dezorientovaní duchové starých

raci italskou komiksovou školou. Kombinuje

mínající NYC, v budoucnosti, kdy technologie

časů, jako by byli obrazem nejen věcí, které při-

techniky, na obálkách si příznačně vypůjčuje

překonaly i ty nejdivočejší vize. Na ulicích se

jdou, ale i těch, které už probíhají...

městský styl undergroundových fanzinů, pod-

prohánějí emzáci, mutanti, ruské vlkodlačice; tisíce kultur se škvaří ve smradlavém guláši, korupce bují a reklamy jsou agresivnější než

DRUHÁ OBČANSKÁ VÁLKA V USA VÁS VÍTÁ!

fašistická policie. Lidé se nechávají předělat na mlhovinu z miniaturních strojů, koně a policej-

DMZ znamená demilitarizovaná zóna. V ko-

ní psi mluví a vaše kuchyňské spotřebiče fetují.

miksu DMZ: Válečná zóna od Briana Wooda

Šílenství se již dávno prostřílelo do stratosféry.

a Riccarda Burchielliho jde o obraz Manha-

Spider si užívá zasloužený důchod v horách.

ttanu v době, kdy Spojené státy americké za-

Chrání ho inteligentní bezpečnostní systém,

chvátila občanská válka. Z Broadwaye, Wall

ebolové bomby a minové pole. Jenže je třeba

Street, Lower East Side, Uptownu a okolí jsou

FULL MOON 01

trhuje atmosféru. „Každý den je 9/11!“

ZAPOMEŇ NA VŠECHNY GANGSTERY V GOTHAMU. ZAPOMEŇ NA VŠECHNY GRÁZLY, DO KTEREJCH SES KDY NAVEZ. ZAPOMEŇ NA KAŽDÝHO PADOUCHA, KTERÝHO SE BOJÍŠ. ZAPOMEŇ NA DELTA FORCE A NAVY SEALS A NABOUCHANÝ ZELENÝ BARETY, A TY NEDOMRLÝ NINJA 099

ZABIJÁKY A TAKY NA MAČO TERMINÁTORA. TOHLE JSOU ZASRANÝ SAS. (...) UŽ NENÍ PROČ BEJT SLUŠNEJ. JINAK NÁS VODDĚLAJ, TOMMY.

vý chléb. Typický dvacetiletý loser. Až na to, že

důraz na ekologii a pohrával si s narativní for-

je upír. Ke všemu má morální zásady, které mu

mou, která získala vskutku literární úroveň.

k obohacení příliš nepomáhají. Zvlášť, když se

Moore navíc změnil celou mytologii monstra

nešťastně zamiluje do roztomilé gotičky, a musí

(například podotkl, že Bažináči tu byli od-

o ní soupeřit s opáleným, nabouchaným, k přes

jakživa), a vedle sociálních problémů posta-

držku arogantním upířím rivalem.

vil prvky černé magie. Navzdory tomu, jak

Čtvrtý díl Hitmana začíná dobře. Starý známý

Trio Jessica Abelová, Gabe Soria a Warren Ple-

bláznivě to zní, úspěch Bažináče byl ohrom-

nájemný zabiják s pevným kodexem, rentgeno-

ece vytvořili v dílku Život mi pije krev čtivý pří-

ný – jak kritický, tak komerční – a dokázal

vým zrakem a telepatickými schopnostmi To-

běh na pomezí hořkosladkého teenage sitcomu

oživit celou, do té doby na úbytě skomírající

mmy a jeho kámoš Nat nejprve zneškodní zom-

a milostného příběhu s dramaticko-tragickými

sérii. Výtvarníci Bissette a Totleben ve své po-

biﬁkovaného Santa Clause, a pak si jdou zapět

prvky. Kresba Pleece je ultra efektivní a linky

temněle černobílé kresbě upevňují gotickou

koledy k jejich milovanému sirotčinci. To je jen

čisté. Věnuje velkou péči maličkostem a detai-

atmosféru louisianských pralesů, krokodýlů

předkrm. Větší sousto si naloží, když se roz-

lům. Parádně vykresluje prostředí kalifornské-

a temných bažin. A navíc je tu kameo enigma-

hodnou s Hitmanem a jeho obtloustlým paťá-

ho předměstí s jeho nočními dinery, nekoneč-

tického mezidimenzionálního poutníka mezi

kem, který se ze všech sil snaží neklít, vyřídit

nými parkovišti a opuštěnými plážemi. Celý

životem a smrtí, legendárního Deadmana!

ty nejtvrdší z nejtvrdších: neúprosné, kruté, ne-

příběh pomalu pluje melancholií periferie, ne-

Naprostá klasika!

překonatelně ostré drsňáky z SAS. Pomstu sice

konečnou nocí a bolavým dramatem.

můžete odkládat, ale vždy na ní nakonec dojde – i když to zpočátku vypadá, že naši chlapci přece jen narazili na silnější protivníky. Garth Ennis, zodpovědný za takové klenoty jako je Preacher, nejlepší díly Punishera a ultra sprosťárnu Dicks, v posledním svazku Zabijáka opět kadencí AK-47 chrlí vtipné hlášky, krvavou akci, výbuchy, irskou/chlapskou/vojenskou čest a ve stejně zběsilém rytmu udržuje

A VLNKY SE ŠÍŘÍ PŘES AMERIKU A MIHOTAJÍ SE JAKO TEKUTÝ CHROM HLAVAMI NEJVĚTŠÍCH ZLOČINCŮ, ZOUFALCŮ, ZVRHLÍKŮ, ŠÍLENCŮ. A VLNY SE ŠÍŘÍ, VZDOUVAJÍ SE V TOM HOREČNATÉM PŘÍLIVU A ČERNOU BARVU NEZMÍRNÍ ANI PĚNA NA NICH.

DRTIČKO, TY UŽ JSI ZASE OPILEJ? Kalifornií, latinskou kulturou a místním punkem nasátý nezávislák Jaime Hernandez je zpět s druhým dílem svázaných příběhů Locas, neboli ranařek Margarity Luisy „Maggie“ Chascarrillo a Esperanzi Leticii „Hopey“ Glass. Začne se zostra exkurzem do wrestlingových zápasů a osudu stárnoucí královny ringu Reňe Titaňon, která neváhá –

dynamiku postav. Lehce ironická kresba Johna McCrea efektně dodává střelný prach a rudou

Mág a geniální tvůrce Alan Moore, autor

jako správná hrdinka – vzít věci do vlastních

barvu. Úplně jako z krevní banky.

ohromných katedrál jako Strážci, Z pekla

rukou i mimo ring. Méně sci-ﬁ než první díl,

nebo V jako Vendeta, se v roce 1983 chopil Ba-

více punkové, politické (zřejmé z komentářů

žináče, tenkrát nepříliš úspěšného monstra ze

života v mexických čtvrtích), tajemné a sty-

stáje DC Comics. V jeho pojetí není Swamp

lově končící setkáním se samotným pánem

Thing člověkem, kterého exploze chemikálií

pekel. Kresba je překrásná, prudce elegant-

a pád do bažiny změnily v monstrum. Právě

ní, černobíle čistá a s jasnou, pevnou linkou

naopak, Mooreovo monstrum je skutečné. Vy-

– i když holky mají rozcuchané vlasy a roztr-

tvořil regulérní rostlinu, která má „jen“ lidské

haná trička. Humor v komiksu Holka z H.O.

Upíři jsou v módě. Jsou všude. Od knížek Anne

vzpomínky, které se vzbouřily, a z rostlinné

P.P.E.R.S. (Love & Rockets) zakrývá panopti-

Rice, přes televizní seriály jako Buﬀ y, přemoži-

schránky vytvořily humanoidní tělo, napoje-

kum mikropříběhů depresí, drog a zlomených

telka upírů nebo Angel, po ﬁlmy jako Twilight

né na univerzální morfologické pole přírody.

iluzí, ale některé příběhy zkrátka nelze brát

nebo Daybreakers. Adolescentní obsese levnou

Bažináč se s tím bolestivě vyrovnává, chrání

jinak než s úsměvem.

gotikou a tajemnem rezonuje s pocitem vyčle-

faunu a ﬂoru temných bažin, zápasí s démony

nění, vlastní vratkou nafoukaností, nepříliš

a přitom se dostává až do samotného pekla,

obratným sexem a blouděním. Typickou post-

odkazující již názvem Láska a smrt na Danto-

-pubertou. Ale především je to o hodně lepší

vu Božskou komedii.

a vzrušující než plytká realita. Jenže ne všich-

Moore čtenáře provádí nejprve slizkým horo-

ni upíři jsou dekadentní aristokrati, oháklí do

rem plným škaredého hmyzu a posedlosti, pak

outﬁtů rockových hvězd. Ne každý upír pobý-

metafyzickou fantazií, zamilovaností a sci-ﬁ

vá v paláci, kde znuděně pozoruje, jak zoufale

satirou s jazykovými hrátky. Vše vrcholí kapi-

pomalu plyne čas, zatímco jeho znepokojivě

tolou o „rostlinném sexu“, nazvanou Svěcení

bledá krása zůstává neměnná. Upíří realita na

jara. Neil Gailman ji výstižně v úvodu popsal

předměstí Los Angeles, kde žije mladý nesmělý

takto: „Moore napsal prakticky báseň v próze:

upír Dave, má k těmto fantaziím na míle daleko.

halucinogenní splynutí víc než dvoumetrové

Dave je švorc. Otročí v upírsko-rumunské večer-

kupy vegetace a balkánské emigrantky.“ Ko-

ce, kde prodává krevní konzervy, pivo a toasto-

miks byl ve své době jedinečný tím, že kladl

Lehké lesbické podtóny a tu zamotanost, tu znuděná každodennost děje – to už patří k šarmu Jaime Hernandeze.

CO KDYŽ VŠICHNI NEJSOU BOHATÝ? CO KDYŽ MAJÍ NORMÁLNÍ MIZERNOU PRÁCI? JSOU BOHATÍ OD TÉ CHVÍLE, CO SE UPÍRY STANOU? KDE TY PENÍZE SEBEROU?

100

FULL MOON 01

FOTO LENKA ŠPRYSLOVÁ

FULL MOON 01

101

102

FULL MOON 01

103

104

FULL MOON 01

TEXT KAREL KOČKA

Ahoj, jmenuju se Karel Kočka. Možná mě zná-

v první řadě.) Takže já vám teď tedy řeknu, proč

lenky se vzdala. Do předmětu „cvičné médium“

te z týdeníku A2, ze serveru Freemusic.cz nebo

to a tamto u nás ve Full Moonu.

pak místo ﬁlmové recenze napsala nějakou hu-

z Lidových novin. Jinak ale pracuju ve Star-

dební a pak nad tím vším ztratila kontrolu a já

bucks, takže mě možná znáte z Václaváku, jen

S Apačkou se známe spoustu let. Tolik, že to ani

přehled. Nebo naopak? Každopádně těch věcí

nevíte, že jsem to já. Dostal jsem super nabídku

nespočítám. Není úplně pitomá, i když šáhlá

se stalo strašně moc a strašně rychle. Mnohem

z Full Moonu: můžu psát o hudbě a dělat kafe.

je teda dost. Nemyslím to ve zlém, ale bývá to

rychleji, než jí píšu.

O moc víc toho stejně neumím. Musím říct, že

na hraně. Nikdy jsem si nemyslel, že by chtěla

jsem poslední měsíc spíš vařil to kafe, než že

dělat hudební časopis. Před deseti lety byly je-

Na začátku letošního roku volal Apačce Mar-

bych psal. Asi proto jsem nejlepším kandidá-

jími nejoblíbenějšími kapelami Red Hot Chili

tin: „Apač, víš o tom, že skončil Filter? Nekou-

tem na psaní této stránky, ježto o zákulisí vím

Peppers, Smashing Pumpkins a Pearl Jam (při-

píme ho?“ Haha, jasně! Martina znám taky pár

všechno. Takže jsem vyhrál, protože budu psát

čemž vyrostla na Green Day a Nirvaně), vrcho-

let, ale o dost míň let než Apačku. Zdá se mi,

o tom, jak dělám kafe. Bude to tady pravidelně

lem „alternativy“ pro ni byli Jane‘s Addiction

že je podobně střelený jako ona, akorát se zdá

a dostal jsem důrazný zátrh, aby se to jmenova-

a vůbec nevypadala, že by na tom chtěla něco

mnohem chytřejší a ví, jak některé věci fungují.

lo „měsíc v redakci“. Zaprvé to nebude měsíc,

měnit. A když k tomu pak přibyli Radiohead,

O tom Apačka nemá páru. Martina jsem po-

zadruhé nebude v redakci, protože technicky

měl jsem pocit, že pokud jde o hudební vkus,

znal na koncertě Converge ve Vídni a pak jsme

vzato žádná není, a i kdyby, tohle, když nebude

je už holka úplně ztracená. Mimochodem její

se potkali na desítkách jiných akcí. Pokud mě

zrovna o kaﬁ, má být hlavně o koncertech. Bu-

přezdívka pochází ze skladby Apache Rose Pe-

paměť neklame, byl to vždycky nějaký metal.

diž. O těch vím ale naštěstí taky úplně všech-

acock („Lunatics on pogo sticks, another sou-

Nosí žluté tričko Akimbo a má parádní sbírku

no. Což je mi teď k ničemu, protože budu psát

thern fried freak on a cruciﬁx, hicks don‘t mix

nahrávek Davida Bowieho, asi největší, jakou

o tom, jak vzniká časák. A jak dělám to kafe.

with politics, people on the street just kickin‘ to

jsem kdy viděl. Vozí si z celého světa desítky

Navrhoval jsem, aby se tahle rubrika jmenovala

the licks!“) a pojmenoval ji tak jistý pan R, kole-

rarit, speciálních edicí, bonusových nahrávek,

„Ja se nedělá...“, protože pochybuju, že se ještě

ga ajťák z její první práce. Aspoň teda doufám,

live cédéček, dévédéček, alternativních verzí

někde jinde ve světě takhle dělá časopis. V příš-

že to říkám správně, a ten chlap se nejmenoval

řadových desek, pirátských bizarností... má

tích číslech by se to mohlo jmenovat „Jak se

pan I, nebylo to v druhé práci a není to podle

tam úplně všechno, na co si vzpomenete. Fakt

nedělá koncert“, „Jak se nenechat tetovat“, „Jak

toho bojového vrtulníku. Apače vždycky říka-

jsem čuměl. Martin je blázen do desek a když

nepsat do celostátního deníku o hudbě“, „Jak

la, a náš společný kamarád a korektor Ondřej

byl ještě obchod Rocksters v Karlově pasáži,

nevydávat desku“, „Jak nejet na turné“ nebo

se tomu chechtal, že když byla malá, chtěla být

chodil tam nakupovat cédéčka jak do Makra.

„Jak nehrát v kapele“. A nebudu to psát všechno

princeznou, pak učitelkou, pak kancelářskou

Mám strach, co se stane, až objeví vinyly (proto-

jen já. Já jsem tady hlavně přes to kafe.

krysou a pak to dotáhla na řidiče tiráku. Ve

že asi tušíte, co všechno se dá konkrétně v této

skutečnosti byla grafomankou a ajťákem, což je

kategorii sehnat na eBayi: „32 results found for

Apačka, naše šéfka, si totiž myslela, že by bylo

podivná, nepravděpodobná, ale pravdivá kom-

bowie vinyl rare“). Apačce se to stalo asi před

dobré (takhle to i řekla, ona je totiž z Moravy),

binace. Toho ajťáka si představujte spíš jako

rokem a mám pocit, že tuhle svou novou obsesi

abychom všem lidem, co tenhle časopis vezmou

Jen z IT Crowd. Computer... thing you know,

moc nezvládla. A Martin tu svoji cédéčkovou

do ruky, vysvětlili, proč to a tamto. Je toho doce-

e-mails... sending e-mails, receiving e-mails,

už vůbec ne. Ale jejich boj; já například stahuju

la dost. Když jsem se jí zeptal, proč to nenapíše

deleting e-mails... the web... using mouse... mi-

všechno zadara z internetu a nemám problém.

do editorialu, tak se na mě divně podívala a řek-

ces... using mice. Clicking... double clicking...

Martin má taky nové tetování. I z toho mám

la, že editorial je o fotbale. No tak samozřejmě.

the computer screen of course, the keyboard...

trochu strach, protože viděli jste Apačku? Po-

(Dokonce teď přišla s tím, že s graﬁkem a se

I could go on.

čmáraná jak šašek. Martinova kérka je ovšem

sporťákama z Lidových novin vymyslela novou

super, protože to je logo Converge, což já doká-

„boží věc“: měsíčník o anglické fotbalové lize,

Jako správný grafoman studovala žurnalistiku

žu ocenit. Když jsem ho viděl naposledy, mlu-

který se bude jmenovat „Arsenal FTW“. Osob-

a jako správný ajťák měla nakoukáno spoustu

vil o logu KYEO, což je jejich ﬁrma, se kterou

ně bych to spíš pojmenoval „Arsenal, WTF?“

ﬁlmů, takže si chvíli myslela, že bude ﬁlmový

dělají koncerty a vydávají tenhle časák. Cena

nebo „Jak se nedělá časopis o anglické fotbalové

kritik. Něco jako Ebert a Siskel dohromady,

Hospodářských novin Vodafone Firma roku

lize“, ale to jsem nenavrhoval. Předpokládám,

jenom v sukních. Jenže ve chvíli, kdy nebyla

2012. To pozor, to není product placement, ani

že editorialy tam budou o tom, jak byla na ně-

schopná udělat vstupní test na ČSFD a pak ješ-

v tomhle textu, ani jako kérka. Když to slyšela

jakém metalovém festivalu a co tam viděla, pro-

tě v záchvatu paniky nevhodnou klávesovou

Apačka, pochopitelně to chce taky, i když ona

tože to každého fotbalového fanouška zajímá

zkratkou restartovala počítač (typické), myš-

má seznam tolika tetování, že by si musela ještě

FULL MOON 01

105

najít dvojníka, aby se jí to všechno na tělo vešlo.

místě mi přijde vhodné zdůraznit i to, že v této

ho nepřekvapí, že jeden z CC má kapelu, jejíž

Martin taky hraje na baskytaru, ale nemyslím,

redakci se strašně pije. Třeba fotka k editorialu.

logo ma Apačka vytetované na zadku. „Můžu

že plánuje nějakou kariéru v tomhle směru. Ač-

Fotilo se to v sobotu odpoledne. Pak jsme si mu-

tam psát o tvojem zadku?“ Sleduju Apačku.

koliv já už bych se nedivil ničemu a pokud ano,

seli najmout speciálního člověka na retušování

Dívá se na mě, ale nic neříká.

tomuhle rozhodně nejmíň.

kocoviny. Teď mi říká, že to sem nemám psát, že do toho nikomu nic není. Taky povídá, že za

Rozhodli jsme se, že ve Full Moonu nikdy ne-

Místo aby koupili Filter nebo Rock&Pop, což

poslední dva měsíce se opila dvakrát, tak ať se

bude žádná redakce, kde si bude pět lidí losovat

byl druhý parádní nápad v celé sérii, založili

prý zklidním. To je sice pravda, ale pokud bych

z klobouku věci, o kterých musí napsat. Jed-

Full Moon. „Zbláznili jste se?“ To byla nejčas-

to měl zprůměrovat za letošek, jsou to pořád tři

nak se tady nic psát nemusí, druhak to, o čem

tější věta, kterou jsme tady slýchali od března,

večírky týdně. „Ale ten týden oslav narozenin

se bude psát, vymýšlíme my, a oslovujeme lidi,

až jsme si to začali myslet. (Nebo se to opravdu

byl boží, ne? Haha,“ slyším zpoza monitoru. Jo,

o kterých si myslíme, že by je to bavilo, že by

stalo?) I když to možná zvenčí nevypadá, tak

dodnes na to vzpomínám! Od pondělí do sobo-

to uměli a že tomu rozumí. A když ten text

nějaký systém v tom ale máme. Například já.

ty jsme nešli pod tři promile a jeden den musel

nedopadne, vidíme, že něco selhalo. Klasická

Já, když mám čas, tvituju, co se děje v kance-

soused volat hasiče.)

metoda okus/omyl. Vidíte? Systém! Bojujeme

láři. Naštěstí se tady dějí pořád ty stejné věci,

jen s časem a se smrtí. A s počasím v Podolí. A

takže někdy stačí dávat copy a paste. Třeba

Dalším člověkem z party je Michal, kterého

s přelkepy. A ještě ty nešťastný čárky, ty tady

posloucháme kántry. Buď hodně staré kántry,

když jsem poprvé viděl, měl kovbojské podpat-

bohužel neovládá, nikdo. Ale bojujeme stateč-

co řve a praská přes všechny místnosti, protože

ky a kolem krku šátek. Úplně můj člověk. „Je

ně. Učíme se. Sleduju Apačku. Nic neříká. Ale

gramofon je vedle. Nebo třeba Drive-By Truc-

to jeden z lidí, co v prosinci dělají Swans, napiš

je to proto, že se na nic neptám. Posloucháme

kers. Pak posloucháme ještě metal. Většinou

to tam, to je víc než nejvíc,“ povídá mi Apačka.

metal. But I just love the life I lead, another beer

Converge. Dalo by se říct, že tohle první číslo

„Dělej!“ Nojo, takže Michal je jeden z lidí, co

is what I need, another gig – my ears bleed.

časopisu vznikalo u Converge a Drive-By Truc-

pořádají na začátku prosince koncert Swans

kers. Martin, Apačka a já ale nejsme jediní, kdo

v Praze. Je fakt, že vedle Converge a Drive-By

se s tím tady rozčiluje. (Protože, co si budeme

Truckers posloucháme i takovéhle věci. A toho

We are the road crew!

povídat, to je pořád něco. Jednou jsem zažil

zpěváka Swans, Michala Jíru, mám rád i já. Je

Apačku, jak švihla hrnkem kafe o topení, a to

správně mimo. Nějakým zvráceným způsobem

teda nebylo moc super, poněvadž a/ střepy se

nám všem dokazuje, že i když věci děláte úpl-

rozlítly po celé místnosti, b/ to byl hezký hrnek.

ně obráceně, než je běžné, normální a zdravé,

Tak ho teď máme všude.)

může to fungovat. Takový náš maskot. Pak je

tady ještě Honza. Všiml jsem si, že občas nosí Ale abych se dostal k těm lidem, kteří to velkou

stejné oblečení jako Apačka, ale jako dvojčata

měrou táhnou s náma (totiž s Apačkou). Za-

rozhodně nevypadají. Honza hrál v jedné hroz-

prvé Jitka, naše produkční a vůbec asi jediný

ně slavné kapele („Můžu to sem napsat?“ – „Vim

soudný člověk se mi zdá. Moje krevní skupi-

já?“ – „Tak můžu?“ – „Piš si tam co chceš a ne-

na. Má ráda polívky, buřty (nejlíp na ohníčku

ruš.“), která se jmenovala Thema 11. Teď hraje

opečené), fazole, klobásy, párky, nakládané

v kapele Mother, která se zdá být ještě slavnější,

Ve zdánlivě bezvýznamných činech vidím velký

hermelíny, jitrnice, jelítka, tataráky+topinky,

ale zatím není. Ale to je jedno, protože fanouš-

otisky. Když si přečtu knihu, která ve mně zabod-

jesenky, lipánky duo, krupicovou kaši, borůvky

ků a fotek na internetu už mají spoustu. („Ne-

ne nějakej střep, když vidím koncert, kterej mě

s cukrem, boloňské špagety, saláty, sýry, sušená

zabije mě za to?“ – „JEŽIŠI DOUFÁM ŽE JO!“)

nadchne. Když slyším desku, která mě pozname-

TEXT JAKUB DE_FACTO KREČ

ná. A třeba i když slyším z vyprávění, že se můj

rajčata, dlouho pečená libová masa, šťouchané brambory, pečené brambory s česnekovým

Pak je tady ještě graﬁk, resp. skupina graﬁků ze

kámoš postavil klukovi o hlavu větším a zbil ho,

dresingem, tzatziki, bramboráky a chilli con

studia Carton Clan. Apačka k nim chodí pra-

až mu zub zlomil, a to proto, že ten kluk bezdů-

carne. A sladkosti, jakékoliv. Jednou založíme

covat, když se nám nepodaří nahodit pojistky

vodně urážel holky okolo. V tom všem vnímám

gurmánský časopis. (Jen pro srovnání, šéfová jí

v kanclu a zůstaneme bez proudu. Já jdu v tako-

obrovský otisky na sebe a svoji osobnost.

už tři měsíce kuskus, protože zjistila, že se to ne-

vých chvílích na ryby, protože jsme na nábřeží.

Protože všechno ovlivňuje všechno. Jen se musí

musí vařit. Vůbec nejí maso a ovoce, jen čoko-

Carton Clan zapadají do koncepce tohoto časo-

něco stát, něco udělat, je to strašně důležitý a já

ládu, kolu, žvýkačky, cigarety a kafe. Na tomto

pisu zejména tím, že nejsou normální. Asi niko-

tomu věřím, vím to. Můj otec mi říká, „aby ses ne-

106

FULL MOON 01

stal jednim z těch, co seděj v hospodě u piva, maj plnou hubu chytrejch keců na všechno, a přitom dělaj hovno“, a já vím, že někdy se dost plete, ale teď má pravdu. Protože všechno ovlivňuje všechno, a já věřím, že něco udělat fakt můžu.

TEXT IVAN ILUSTRACE ŠTĚPÁN ADÁMEK

Jo, jsem moc mladej na to, abych to věděl, ale já už to vím – svět nezměním. Ale pár srdcí můžu

Jsem jenom starej unavenej kluk, co ho spo-

svojí reklamaci dát do pohybu, musíte zaplatit

zapálit. Rozpálit v někom to, co rozpálili ostat-

lečnost donutila jezdit načerno. Možná je to

i částku za období, kdy vám internet vůbec ne-

ní ve mně. The Birthday Party, Nirvana, Jim

trochu jinak, mě to vlastně baví. Zvlášť v tram-

šel. V reklamačním oddělení pak na 97 % nara-

Morrison, Oscar Wilde, Kundera, Cave, Silver

vaji, kde s mojí ﬁgurou mají revizoři problém,

zíte na člověka, kterej chce mít svůj klid, a na

Rocket, Prevel, Palahniuk. Kristýnka.

a do potyček se nehrnou. Volat švestky se jim

závěr si přečtete všechny kontrakty, který jste

Spousta jmen, pár hrdinů, jedna láska.

nechce, protože během čekání a handrkování

s ﬁrmou Dachau udělali, což vás utvrdí v tom,

Ve slovech může bejt pěkný všechno, ale v či-

můžou ulovit slabší článek, kterej si nestačil

že dát se do boje s jejich právníkama je tak tro-

nech jen něco.

štípnout během nástupu do tramvaje, když po-

chu cesta Dona Quijota.

A já se vážně chtěl na tomhle podílet. Protože

máhal dámě s kočárkem. Scéna z tramvaje č. 17,

v to nějakým způsobem věřím. Že se dá v ně-

kdy revizor nastoupil dveřma u řidiče a rázně po-

V momentě, kdy dosurfuju na druhým konci

kom rozpoutat ten požár dál, díky čemuž bude

chodoval přímo směrem ke mně. Šel najisto. Jsem

Prahy (to je kolem 23:25), sedám na metro na

ovlivňovat další a další a další. A svět se začne

výbušnej typ, ale s revizorama se krotim. Miluju

stanici Invalidovna. Nočního revizora jsem

měnit a z lidí se stane srdce, který bude pohánět

totiž Onu situaci. Ne jako jeden můj známej,

neviděl ani nepamatuju. Naposledy, když se

všechny další orgány dál. Neříkám, že kupředu.

kterej okamžitě vybaluje hlášku „Jsem Slovák!“

konal nějakej monsterkoncert na strahovským

Prostě dál.

a když ta nezabere, tak začne revizorovi opakovat

stadiónu a úderný komando smrti přepadlo

Vlastně chci být u většiny věcí, který se mi líbí.

v rychlejch frekvencích: „Drž hubu, drž hubu,

všechny spoje v Lazarský ulici, kde se každou

Nechci se nikam srát, ale líbí se mi podpořit.

drž hubu...“, dokud zaměstnanec DP neznejistí

půlhodinu potkávaj. Ve chvíli, kdy se sada re-

Vytvořit něco. Zničit něco. Pomoct. A navíc

a nenechá celou situaci vyšumět. Dostali jsme se

vizorů zjevila ve vagónu, zazněla legendární

v sobě pořád cítím tu energii, která mě nutí

ke konfrontaci, která měla rychlej průběh. Moje

hláška jednoho z nich: „Jakej byl koncert?“ Míň

dělat víc, než jen ťukat písmenka do imaginár-

nacvičená trojsada nemám, nemám, nemám při-

vtipnej byl fakt, že jim za zády asistovalo něko-

ních papírů. I v tom ohledu věřím, že to někoho

nutila revizora k otázce: „Co s tím budeme dělat?“

lik bosejch hlav z řad městský policie, která je

může postrčit, pomoct, rozpálit… „poněvadž

Ani se nenamáhal říct mi moje práva. Když jsem

komická bohužel jenom ve dne. Přestupuju na

pokud slova podněcují činy, jsou slova stejně

přišel s návrhem, že na příští stanici vystoupím,

C na Florenci. Chodba od prvních eskalátorů

důležitá jako činy.“

revizor potichu odvětil: „Fér...“ a odešel za lupem

je lišácky řešená. Libovolný množství postav se

A navíc si říkám, že třeba skončím jako Rim-

na druhou stranu vozu. Jinak by určitě reagoval

totiž může schovat v ohybu, vedoucímu k eska-

baud, takže bych se měl snažit zapálit toho tím

můj dlouholetý trenér a sparing partner z posi-

látoru č. 2. Sedm revizorů na přestupu ve 23:45?

svým ohněm co nejvíc, co nejdřív.

lovny u Kozáka, kterej používá větu: „Tak vystou-

Co je tohle za vtip? V momentě, kdy zjistím

Vnímám Full Moon povětšinou jako chlapa

píme, a já poběžím.“

tenhle nepříjemnej fakt, už není cesta zpátky.

nebo ženskou, co může stát v řadě vedle Leoni-

Trojkombinace nemám, nemám, nemám nutí

dase, Davea Lizewskiho, Bruce Waynea, Holde-

Od tý doby, co jsem zrušil smlouvu se společ-

revizora k přednesu mých práv a volání švest-

na Caulﬁelda. A tak podobně.

ností Kyslík, která se mi starala v domácnosti

kolišáků, který maj naštěstí dost práce někde

Podle těch jmen jsme spíš komiksoví hrdinové.

o internetové připojení, a po dvou letech vzá-

na čerstvým vzduchu. Čekání zpestřuje lokaj

A přitom jsme jako barvy, co se propily skrz ti-

jemné spolupráce se začala při zamrznutí in-

v modrý uniformě, kterýmu narostly melou-

tulní stránku.

ternetu vymlouvat, že jim to nějak nejde dohro-

ny v podpaždí, a kterýho manželka vybavila

Zatím vím hovno, ale jestli to k něčemu bude,

mady s mým Macem, kterej jsem bez problémů

orbitkou na potlačení výparů staročeský stra-

bude to jako bombový výbuch po velkym

ony dva roky používal, jezdím za internetem na

vy. „Volals MPéčka, jo?“ Military police? Jsem

a mrazivym manifestu. Taková tečka. Takovej

druhou stranu Prahy. Že to je vojeb? Jenom do

asi v pořádným průseru. V momentě, kdy se

symbol. Takoví hrdinové.

jistý míry. Už netrávim tolik času surfováním

můj opatrovník otáčí s odpovědí, se otáčím i já

A já nebudu Full Moon Magazine nic přát, ani

po porno stránkách, vyřizuju jenom nezbyt-

a beru kramle k zpátky k trase B. Pozor! Není

vytyčovat nějaký svoje osobní předpoklady, cíle.

nou poštu a vzhledem k faktu, že většinu roku

mi sedmnáct, ani dvacet sedm. I Kristus je teď

Nebudu sázet žádný předsudky, ani určovat

jsem stejně někde na turné, ani nepotřebuju

můj mladší brácha. Seru na důstojnost. Zdr-

hranice. Protože bez hranic můžeme kamkoliv.

platit něco, co využívám jenom ve svejch inter-

hám a vnímám fenomenální pocit. Sprintuju

A ta představa je krásná. A sexy.

mezzech doma. Ani v těch ona služba nefungu-

jak na šedesátce při hodině těláku. Neohlížím

je. Při pohledu na logo týhle kadáverní společ-

se, jezdící schody beru po třech! Mám formu.

nosti vám v tu ránu dojde, jak výstižnej si dali

Metro dole určitě přeje odpadlíkům a pojede

název. Oni vám totiž kyslík nedávaj, ale berou.

cobydup. Míjím Nea a ﬁgury v protisměru, kte-

V momentě, kdy se rozhodnete s nima skonco-

rý mě maj za gaunera, co právě vykrad automat

vat, totiž narazíte na tři zádrhele. Abyste mohli

na laskominy. Dobíhám na prázdný nástupiště.

FULL MOON 01

107

Sakra. Nabíhám na patnáctistovku a beru scho-

Turné Thrash and Burn. Ani my jsme nezůstali

tal už není nebezpečnej, tvrdě přešlápl ke

dy z trasy B na Sokolovskou. Říká se, že chlapi

ušetřený. V momentě, kdy máte pocit, že už jste

komerci a s tím i k lidem, který si myslej, že

nezvládaj dělat dvě věci najednou. V krizový si-

vykryli všechny kanály, který chcete mít vy-

seděj v opeře. V podstatě většina metalovejch

tuaci zvládnu i tři! Během sprintu vyťukávám do

krytý, se na vás začnou lepit média a lidi, který

fanzinů a webzinů má prapodivnej dar psát

mobilu DPT kód, kdyby rockeři okupovali i dru-

si připadaj důležitý. Tak třeba Spark. Nejhorší

nejnudnější recenze na koncerty, který jste

hej výstup, a utahuju pásek u kalhot, do kterejch

časopis všech dob, kterej nám v podstatě ozná-

schopný číst. Jasně, ne každej píše jako Cor-

jsem za poslední dva měsíce zhubnul. Vybíhám

mil, že se na akci chystá, a my je jenom máme

mac McCarthy nebo Stephen King, ale číst

na ulici a ani nejsem zadejchanej. Jsem vítěz. Ne

hodit na guest list. Po naší odpovědi, že si ne-

o tom, jak je naladěná kytara tý který kapely,

morální, ale momentální.

jsme vědomi nějaké domluvy o spolupráci, se

a ve ﬁ nále si přečíst setlist – to je fakt nuda.

dotyčný redaktor urazil a konverzaci uzavřel se

K tomu samozřejmě kupa fotek, který NI-

Co jsem propásnul? V kterým momentu se přestaly

slovy: „Dobře, podobnou reakci jsem nečekal,

KDY nedokážou přesně vystihnout moment,

nosit trika s kapelama? (Sparky Voyles, Misery

ale dobře. Nechci být hnidopich, ale podporu

kdy jste zpocený vykrejvali pit. V souvislosti

Index)

jsem zajistil ve své rubrice, kde jsem obsáhle

s Thrash and Burn se objevila recenze, která

představil vystupující kapely i s odkazy. Byla

mě nejdřív štvala, ale po několika přečteních

Hodně věcí se změnilo od doby, kdy bych se

možnost sepsání reportu z této akce, nechme

jsem se u ní začal bavit. Z celýho arcidíla jsem

nazval kinderem, a zajímalo by mě, jak vnímaj

to ale být. Raději si koukám zajedu na tuto

vybral jednu perlu, která jen o něco převyšuje

dnešní underground ti současní. Co si bude-

akci za hranice, čemuž stejně dávám přednost.

konstatování, který nikoho nezajímá, a to, že

me nalhávat: žánry hardcore, punk a metal

Zdravím Two Shovels team.“ Aha. Redaktor

autor Čáryfuk přišel na koncert pozdě a mu-

se vydaly prapodivným směrem. Určitě nelze

zajistil podporu, o kterou ho nikdo nežádal. Co

sel dřív odejít. „Když vyzáblý zpěvák začal mohutně zvát lidi na neustálý stage diving, děly se teprve věci. Skokani zcela vypustili, že pod pódiem jsou také lidé a dělali, si co chtěli a bylo jim jedno, že by mohli někoho zranit. Bohužel se obětí stala moje kolegyně – fotografka, která po zralé úvaze dospěla k názoru, že zbytek akce bude lepší strávit někde jinde. To se pochopitelně odrazilo i na fotograﬁ ích pořízených u závěrečných třech kapel. Carnifex hráli doposud nejtemnější verzi death metalu protkanou breakdowny a grindovým pojetím. Patrně šli nejvíce ve stopách deathového odkazu. Brutální a strhující atmosféru podpořil dobrým výkonem hudební spolek, avšak vnímání z tohoto setu bylo sraženo výše zmíněným incidentem.“

naházet všechny kapely a zúčastněný do stej-

bysme asi měli z reportu ve Sparku, kterej by

nýho pytle, ale vnímání toho, co se děje ko-

se lesknul barvitým slovosledem hned vedle

Hustý, co? Tak předně, bez ohledu na to, jakej

lem mě, nelze nazvat jinak než „opálený hov-

recenze na novou desku Daniela Landy, Škwor

styl muziky hrajete, určitě to neděláte pro to,

no“. Mike z Darkest Hour shrnul celou situaci

nebo Aleše Brichty, kterej v salónku Bum Baru

aby si moh někdo v klidu udělat sérii obrázků do

na severoamerický scéně slovy: „Když jsem byl

v Praze rád hostí celej Národní odpor? Maxi-

svýho alba. Znám lidi, který uznávaj, že do pitu

kluk, snem každýho středoškoláka bylo stát se

málně tak křeče v žaludku.

lezou na vlastní nebezpečí, a pokud to odnese

fotbalistou nebo požárníkem. Dneska chce bejt

foťák, byla to jejich volba. Chtěl bych vidět třeba

každej druhej rockovou hvězdou.“ A tahle hláš-

Další perlou na podobnejch akcích jsou foto-

Šibíka, jak by psal takovejhle blábol. Nasrat na

ka sedí jak prdel na hrnec. Kapel, který dneska

grafové. Když jsem začal chodit na Sedmičku,

fotky závěrečnejch tří kapel. Ta parta ﬁgur, co

jezděj turné, jsou tuny – a s nima lidi, který se

šlo o to, dostat ze sebe všechny sračky, který

si to dávala vepředu, práci sebezvanýho noviná-

chtěj svézt na stejný vlně a užít si svejch patnáct

mě tížily, a zjistil jsem, že hardcore a jeho hu-

ře, kterej se ještě navíc cejtí jako umělec, oželí.

minut. Je to trochu nošení dříví do lesa, jelikož

dební kulisa je k týhle katarzi ideálním pro-

Skokani vypustili, že pod pódiem taky stojí lidé?

brilantně provedenej rozbor pošuků, který se

středkem. Šlo o to, zpotit se v pitu, vyřvat se,

Vrchol důvtipu. Kdyby tam lidi nestáli, nikdo by

na vás nalepěj v momentě, kdy po deseti letech

bejt součástí tý převalující se hmoty. Ne kaž-

neskákal, maximálně Evžen, postrádající pud

dřiny děláte větší koncert, o kterým víte, že na

dej to cítí stejně, ale přeložte si slovo hardcore

sebezáchovy. Tohle není plavečák v Podolí.

něm provaříte gatě – a to jenom kvůli tomu, že

– snad pochopíte, o čem tady mluvím. Jasně,

na seznamu je kapela, kterou milujete – proved-

doba, kdy jezdili Black Flag, Minor Threat

li už kluci ze Silver Rocket v jedný epizodě sekce

a Circle Jerks, a hráli na místech, kde nebyla

Inkvizice na jejich stránkách.

žádná scéna, je pryč. Hardcore, punk ani me-

108

Poraďte si s tím, jak umíte. FULL MOON 01

TEXT AL BURIAN

Ráno prvního května jsem jako první náznak

to daleko ke snaze najít dobrou taneční párty.

mezi zástupy účastníků všeobecného veselí.

toho, že se děje něco neobvyklého, našel míst-

V USA prostě nejsou místa, kam můžete jít jen

Návštěvnost je působivá, ale atmosféra o dost

ní banku na rohu zavřenou a zapečetěnou

tak každý víkend a bude to pokaždé stát za to.

méně výbušná, než jsem doufal. I přesto, že

tlustými mřížemi. Neprodyšně jako bunkr.

Musíte být ve správný čas na tom správném

jeho oslavy v USA byly potlačeny, tradice Prv-

Nejdřív mě to zmátlo, pak mě trochu naštva-

mejdanu u někoho doma. Když se vám ale po-

ního máje pochází z Ameriky. Slaví se jako

la ta čára přes rozpočet, ale když nad tím tak

štěstí, může to být opravdu jízda.

památka na haymarketské protesty roku 1886

uvažuju, začínám to chápat. V ulicích naší

v Chicagu, po kterých bylo státem popraveno

čtvrti žije dost lidí, co teď hledají bankomat,

Řekl bych, že v tomhle je jádro celého mého

pět organizátorů z řad anarchistů. Pro radikál-

aby si vybrali prachy na černou lyžařskou

problému. Mám rád spontánnost a příležitos-

ní levici by měl První máj zůstat domáháním

masku a přísady do Molotovova koktejlu.

ti, ne rutinu. Dejte si příliš mnoho skvělých ta-

se odplaty a odškodnění, ale ty davy lidí tu

A dřív nebo pozdějc se všichni budou vracet

nečních párty v řadě za sebou, a začne vám to

jednoduše paří, soustředění okolo pódií s hud-

domů a poslední cihla – nebo ten koktejl –

připadat jako chození na aerobik. Jasně, stejně

bou a stánků s pivem. Anarchističtí mučedníci,

zřejmě poslouží jako nástroj pomsty za popla-

jako všichni i já potřebuju čas od času upustit

gnostické svátky sklizně, velikonoční zajíček?

tek za ranní transakci. Lékárna o kousek dál

páru. Z tohohle zjištění ale logicky vyplývá

To je jedno. Dokud se u toho smí pít pivo, pak si

je proti útokům opevněná podobně. Někdo už

i fakt, že to „upouštění páry“ není ve skuteč-

vaše svátky a zvyky Němci rádi přisvojí.

jim na barikádu stačil nasprejovat výhružné

nosti pro lidskou povahu konstantní, ale jen

MAY 2, jako kdyby zakázka na rozbití jejich

proměnná, kulturně zakódovaná a podmíně-

Když se tlačíte směrem do středu davu po pře-

výlohy byla odložena na náhradní termín.

ná sbírka možných vzorců chování. Není pří-

lidněných ulicích, které nakonec tak zhoust-

liš pravděpodobné, že bych začal chodit cvičit

nou těly, že už se nedá projít kamkoli dál, v tu

V květnu oslavím rok svého stěhování do Ber-

pilates, kam lákají na pevnější zadek a stehna

chvíli vám dojde, že ani nevíte, za čím se sna-

lína, ale protože jsem přijel později, tohle je

za pouhé tři týdny, stejně tak jako se nebudu

žíte prodrat. Uprostřed není nic. Klaustrofo-

můj první První máj. První May Day. Čekám

snažit vmísit mezi upocený, hekající pitom-

bie začíná pracovat. Vaše tělo je uvězněné na

velké věci. S blížícím se koncem dubna se oče-

ce, co v parku mlátěj basket. Před dvěma lety

místě jako další červená krvinka ucpávající

kávání postupně stupňuje a já se připravuju

jsem začal na chvíli chodit do posilovny, ale

tuhle arterii. Tlak se stupňuje až k nevyhnu-

na tu pověstnou noc bezpráví a na chaos, mi-

výsledky byly katastrofální. Jednou mi ob-

telné koronární explozi. V ten moment ale

xovaný politickým aktivismem. Na Prvního

zvláště špatná kombinace stepperu a hudby

nemůžete dělat nic jiného než se zhluboka

máje je tady totiž všechno dovoleno. Nadvláda

Phila Collinse na pozadí navodila jeden z těch

nadechnout, zůstat v klidu a začít se prodírat

zákona a slušného chování je dočasně poza-

stavů, kdy si člověk povzdechne: „Vážně jsem

zpátky směrem, odkud jste přišli. Na okraji

stavena a prostí občané, co se jinak bojej přejít

klesnul tak hluboko?“, z čehož jsem se nor-

davu se ozývá první ostré řinčení rozbitého

křižovatku na červenou, si navléknou černé

málně rozbrečel. Podruhé mě v baru poznala

skla. Policie, která si usmyslela, že je na čase,

masky a pustí se do pouličního boje se sran-

jedna ženská, se kterou jsem chodil na jógu,

aby se občané rozešli, se začíná formovat do

dovně vypolstrovanou policií. Dead Kenne-

a začala svým kamarádkám nadšeně povídat:

prazvláštních útvarů a výhrůžně pochodovat

dys popisovali pouliční nepokoje jako „ne-

„To je ten chlap! Ten, o kterým jsem vám vy-

kolem. Vypadá to skoro jako moderní tanec.

překonatelnej rajc“. A protože jsem sám dost

právěla! Je tak neohebnej, že to je k nevíře!“

Lahve létají a neškodně se rozbíjejí o tankoid-

fajnšmekr co se euforických stavů týče, nemůžu se dočkat, až to tady v Berlíně taky zkusím.

ní štíty hasičských vozů, které přijely spláchProč musí být posilování výhradní doménou

nout obyvatelstvo z ulic. O chvíli později je

vypatlanců? Hádám, že něco s těma všema

všude plno rozbitého skla, lidi pobíhají tam

Vyrostl jsem v Americe, a tak jsem si ještě

svalama dělat musej. Ale co my ostatní, ra-

a zpátky a ze zapálených odpadkových košů

nezvykl na tu evropskou síť sociálního za-

chitici a společenští vyvrhelové, kteří touží po

se zvedá štiplavý kouř. Atmosféra je možná

bezpečení, která „zajišťuje spolehlivé služby“

troše tělesnosti a relaxace? Má být to, že si při-

trochu strašidelná a věci se možná trochu vy-

a přesně vymezuje dny v roce určené pro po-

neseme do školy zbraň a zastřelíme ředitele,

mykají kontrole, ale tyhle v zásadě lehké pře-

uliční nepokoje. Američani se musí spoléhat

jedinou oblastí, kde můžeme v tom „upouště-

stupky jen zdůrazňují, jak pevně jsou pravidla

na náhodu, na vhodnou konstelaci historic-

ní páry“ excelovat?

téhle hry daná. Všechno je na správném mís-

kých událostí, přírodních katastrof, atentá-

tě, všichni hrají své role. Nemůžu setřást ten

tů, záběrů policajtů mlátících řidiče. Jsou to

Tu noc se potácím chaosem v Kreuzbergu,

pocit, že se účastním nějakého představení.

spontánní reakce na nečekané události. Nemá

kolem řad stormtrooperů v černých helmách

Pokud jde o opravdickou spontánní anarchii

FULL MOON 01

109

a strach o život, s návštěvou státních veletrhů

Jdu dál po ulici a potkávám skupinku policaj-

s policií a vyhráli jsme! Dneska ráno ze snu

v Nebrasce se to nedá srovnat.

tů, kteří se opírají o zeď. Potřebují si od toho

zbývá jen mlžný opar kocoviny. Samozřejmě,

Rok v Německu mě změnil. Nejde si nevšim-

veselí na chvíli odpočinout. Výstroj pro po-

na internetu se objevilo pár drsných videí,

nout, jak moc konzervativním jsem se stal.

uliční boje, která připomíná kostým Dartha

natočených jako záběry lochneské příšery,

Jsem teď jeden z nich. Mám na kole funkční

Vadera, mají částečně svlečenou, helmy drží

dostatečně rozmazaných a neostrých, aby to

světlo, třídím odpad, čekám na přechodech na

v rukou a po tvářích jim proudí pot. Vypadají

odpovídalo vzpomínkám ze včerejška. Nejsou

zelenou a přistihuju se, že přemýšlím nad tím,

vyčerpaně. Připomíná mi to šatnu po nějakém

to záběry, které by odstartovaly revoluci, ale je

kdo bude tenhle svinčík uklízet. Anarchisti

wrestlingovém zápase... A najednou je mi těch

to to polechtání, kvůli kterému se sem lidé vy-

určitě ne. Přicestovali z celé země, aby děla-

policajtů líto. Je to, jako by nám dneska večer

dají i příští rok. Na cestě zpátky jsem si všiml,

li bordel ve jménu svobody, a už zítra budou

prokázali službu a zahráli si s námi v rekon-

že místní lékárnu pořád ještě chrání obrněná

v prachu. Náhrady za vzniklé škody zaplatí

strukci událostí z roku 1886. Navlíkli se do

fasáda, která je stále hrdě ozdobená dnešním

daně jejich rodičů. Alespoň v to doufám. To-

pěnou vycpaných kostýmů, jakožto zosobně-

datem, MAY 2. Dneska to už nevypadá jako

hle město je většinou tak pěkné a čisté!

ní státu, a pak se nechali tlouct a mlátit jako

výhrůžka, ale spíš jako konstatování faktu.

boxovací pytle.

MAY 2, ano, je druhého.

Připraven o iluze, v rozpacích a trochu vyděšený ze svých vlastních myšlenek jsem se

Druhý den ráno se vracím do Kreuzbergu vy-

rozhodl to zabalit a vrátit se domů. Možná

zvednout si kolo, které jsem tam včera radši

jsem prostě na pouliční bitky příliš starý. Pod

nechal, zamčené hluboko pod chaotickou hro-

obrázkem zářící diskokoule lákají po celém

madou jiných kol. Ulice, které jsem naposledy

městě obří plakáty na prvomájovou párty

viděl potupené doutnajícím odpadem a tros-

s názvem Berlín nad třicet. Je to na Potsda-

kami, pokryté jednolitým kobercem střepů

merplatzu, „vedle Blue Man Group“, jak stojí

a plastikových kelímků, jsou teď úplně čisté,

na plakátu. Jako by to bylo místo, které by ka-

vydezinﬁ kované a navrácené do svého původ-

ždý nad třicet měl automaticky znát. Možná

ního neposkvrněného stavu. Po včerejší noci

bych tam měl jít a přidat se k ostatním zahořk-

nezůstala ani stopa. Je to, jako kdybychom se

lým staříkům? Je tohle všechno, co zbude, až

probudili z nějakého celospolečenského snu.

se zápal mládí vytratí?

Včera se nám zdálo, že jsme v ulicích válčili

110

Ale už to – bohužel – není vize budoucnosti. Je to věštba, která se vyplnila.

FULL MOON 01

TEXT PAUL WALLFISCH

Když jsem se na začátku osmdesátek přestěho-

Hlava a ramena jsou v klidu, ale nohy tvoří

samotnou je potom spinet Winter ještě z konce

val na jihovýchodní cíp Manhattanu, byla East

úctyhodný a až komiksový spletenec. Je jako

éry, kdy v každém městském obvodu šponovala

Village jen novou slovní hříčkou obchodníků

plastelínový Gumby, jako všeobjímající Medú-

struny pian téměř stovka výrobců. Na malinka-

s nemovitostmi, co mířila pod pás přízvisku

za. Mají tu i zákulisí, komůrku lásky s několika

tém pódiu, které je tak blízko baru, že si účin-

sousedního Alphabet City. Můj byt, třikrát vy-

polštáři a věčným aromatem trávy. Kolem zdí

kující můžou téměř sami nalévat pití, si zpěvá-

kradený, přímo u ústí větrací šachty, ve které

je nás tu poskládaných asi patnáct. Na židlích,

ci, muzikanti a občas i příležitostný předčítač

se jednou v noci objevila mrtvola bílýho kluka

na zemi nebo na něčím klíně. Je nám tak dobře,

rozestavují svůj obývák z našeho nábytku. Zje-

v pytli na odpadky, byl na třetí ulici u Avenue

jak jen může, ve společnosti sklenky laciného

vily se nečekané objevy, od vinylových výstřiž-

C, jen pár bloků na východ od hlavního stanu

vína a zuřivého tance, který hraničí s chaosem,

ků a dřevně-hudebních her se smysly v podání

Hells Angels. Ještě než jsem se stačil pořádně

ale je přesto pevně pod kontrolou.

Goodiepala z Faerských ostrovů, přes pískání

nastěhovat, zmizely odtamtud obří sloupový

Jsme stovky bloků a mil daleko, za East River,

Fredericka Blascoa, druhého muže Interpolu,

repráky Bose, gramofon včetně desky XTC (ta,

ale stále uprostřed města, v Bushwicku v Cafe

až po desetičlenný orchestr Rebeccy Cherry

co vyšla na White Noise) a varhany od Earth

Orwell. Sem se již dva měsíce vydávají lidé

a Pucciniho árie v aranži Shelly Watsen. Méně

Sounds Research, který jsem přitáhl z Ma-

za zábavou a za poznáním na páteční večerní

překvapivé skvosty pak nabídli Andrew WK,

ssachusetts. Hned bylo stěhování jednodušší!

program známý jako The Super Coda. Valerie

Baby Dee, Steve Wynn, Greg Garing, David

Stačilo už jen přemalovat to krvavě rudý „kill“

Kuehne, mladá dáma v trenčkotu a brýlích,

J, Ingrid Olava, Little Annie, Larkin Grimm

načmáraný na zdi.

s úsměvem vítá stálé hosty svého každotýden-

a více než stovka dalších.

O dvacet let později je ta samá část mapy do-

ního salonu a vzápětí s dechberoucím zápalem

Jak v We Know Rhythm, tak v The Super Coda,

movem víc designových restaurací a napodo-

a nadpřirozenou živelností zaútočí na své cello.

v Picasso Machinery i v The Small Beast do-

benin Body Shopu, než pro kolik by i náruživý

Vlasy se jí rozutečou po tváři a hmatníku. Roz-

stávají vystupující honorář ze sklenice kolující

konzument našel uplatnění. Předměstí se po-

manitá vystoupení tohoto večera nesou odkaz

po místnosti. Ne ve smyslu žebroty, ale v duchu

sunula na východ a na sever – do Bushwicku

umělců, jako byli Odetta a Johnny Cash nebo

přímé komunikace, nezávislosti a šetrného pří-

v Brooklynu a do Harlemu, kde žiju teď. To,

Benjamin Britten a Bob Dylan. Laciné víno je

stupu k penězům v těžkých časech. Je možné,

že předměstí už nejsou zemí nikoho, je dobře.

tu také, hned vedle největších muﬃnů na světě.

že ve chvíli, kdy je těžké sehnat peníze na drink

V historii každého města nutně přijde i jeho

Rozlévá se pod pultem do papírových kelímků

nebo litr benzinu, člověk teprve pozná, že věci,

rozpad v sutiny, zpod kterých se budeme mu-

na kafe, o které nikdo z nás nestojí. Už jsme pří-

které nelze koupit, jsou ve výsledku vzácnější.

set plazit, abychom přežili. Momentálně mi ale

liš dlouho na druhé straně západu slunce...

Tohle poznání pak umožňuje vzájemnou vý-

vyhovuje, že se nemusím neustále ohlížet přes

O pár zastávek blíž k Manhattanu, pod mostem

měnu myšlenek, založených méně na konceptu

rameno. Bez ohledu na nevyhnutelný a tolik

Williamsburg Bridge, přes který drkotají linky

umění jako komodity, ale spíše na představě

zjevný úpadek amerického impéria je v New

J, M a Z, přes ulici od staré továrny Gretch (ze

umění jako daru.

Yorku pro producenty a spotřebitele stále stej-

které jsou od loňska luxusní byty), visí nad

ně příznivé klima, jako kdykoli od konce sedm-

dveřmi výkladní skříně obchodu stále cedu-

desátých let, kdy bylo tohle město ještě tabula

le Picasso Machinery. Žádné stroje uvnitř už

rasa.

nezbyly (vyjma sto let starého piana Sohmer)

Tři bloky na jih ode mě, na 149. ulici, kousek

a kdo ví, jestli Picasso kdy byl mechanik. Spiso-

východně od kostela St. Nicholas (na rohu u St.

vatelé Evan Rehill a Pete Simonelli, který také

Nick’s Pub a hned za sídlem P. T. Barnuma), je

zpívá v kapele Enablers, uvádí každý měsíc

nové harlemské stepové studio We Know Rhy-

eponymní salon v PM (kde se v těch zbývají-

thm. Je minulá sobota, dávno po půlnoci letoš-

cích dvaceti devíti dnech každého měsíce na-

ní první teplé jarní noci, a z druhé strany závě-

chází obývák Peta a Dany Schechter, basačky

su ve dveřích se ozývá něčí hlas. Myslíme si, že

z Bee and Flower). V tomhle díle „Strojů“ se

vcházíme do velkého tanečního sálu, zatímco

vyjma čtení prózy představí také třicetičlenný

našim očím chvíli trvá, než si poradí se šerem

mužský sbor ze San Franciska, který vystupuje

a zrcadly na stěnách. Teprve pak nám dochází,

pod názvem Conspiracy of Beards a repertoár

že tohle místo má rozměry asi tak středně vel-

sestavuje výhradně z písní Leonarda Cohena.

ké kuchyně. Překližková fošna s připevněným

Hned za East River, zpátky na Manhattanu,

kontaktním mikrofonem, ležící na velké bedně,

u paty Williamsburg Bridge a jen pár bloků od

slouží jako pódium, na kterém se dusající dvoj-

místa, z nějž jsem vyšel, je Delancey, kde od za-

če Saviona Glovera kroutí a svíjí do pružného

čátku roku 2009 kraluje můj Small Beast, dříve

rytmu kapely, naříkajícího trombónu a conga.

každý čtvrtek a nyní každé pondělí. Šelmou

Mí spoluobčané, kteří si myslí, že zdravotní péče a vzdělání jsou také komodity, říkají městu New York „Manhattanská lidová republika“. Jsme nejspíš na cestě k autonomii.

FULL MOON 01

111