TEXT CVALDA FOTO LYNDXE
Kdo si před deseti lety myslel, že kazety jsou mrtvý a že se nikdy kvůli svýmu limitovanýmu využití nemůžou vrátit, byl vedle. Ještě minulá generace na nich vyrůstala a lidem se stýská. Důkazem budiž, že spousta ne zrovna podzemních labelů v poslední době pár titulů na tomhle „mrtvém“ médiu vydala. Vývoj hudebního byznysu jasně ukazuje, že digitalní nosiče nikoho nezajímají. Cédéčka jsou mrtvý a lidi chtějí buď levný mp3 z internetu (v Čechách nejradši zadarmo, v Americe za pár doláčů), nebo něco, co je hezký, má duši a hodnotu. Proto je vinyl zase nahoře a jeho prodeje zásadně stouply i u mainstreamových titulů. Kazety jsou na tom podobně. Přinášej hodnotu, vzpomínky a osobitej zvuk. Analog. Když nebyly prachy na kupování desek, stáčeli jsme si desky od kámošů na pásky. Když nebyly prachy na vydání desky vlastní kapely, udělala se kazeta. Vždycky byla po ruce. Levný a nedoceněný médium. Walkmeny byly super. Nikdy nezapomenu, jak jsme si nahrávali výběry oblíbenejch songů a poslouchali mix cestou ze školy. Tahle doba je nenávratně pryč; máme iPody, shuffle funkce a nekonečnej přísun muziky. Změna k lepšímu... Možná. I já, stejně jako spousta dalších, dal v jednu chvíli svou sbírku kazet, která byla plná převážně českejch metalovejch kapel ze začátku 90. let, pryč. Brácha byl metalista a měl na mě velkej vliv. Díky aukru jsem některý tituly nakoupil znovu. Master’s Hammer, Arakain, Debustrol, Root, Krabathor a spousty dalších. Polský kazety Slayer, Sodom nebo Kreator z burzy se mi už sehnat nepodařilo. Za poslední dva nebo tři roky se začaly objevovat 096
kazetový tituly od současných kapel a labelů, který mám rád, a neodolal jsem. A řeknu vám, že toho vychází víc, než byste si mysleli. Zpátky ke kazetám mě nasměroval Rick Smith, bubeník Torche. Pár let nazpět rozjel kazetovej label Rotting Chapel Propaganda a já od něho dostal pár releasů. Nadchlo mě to a začal jsem kazety zase kupovat. Mimo kazetovejch verzí desek Torche vydává hodně alternativních noise kapel, ve kterých účinkuje Rickův brácha David. V rosteru labelu jsou taky sludgeový mágové Moss, hned vedle crustovejch Wolfpack nebo šílenejch Wold. Na kazetě vyšla i diskografie Rickovy grindcoreový party Shitstorm, ve které zpívá David Smith, na kytaru hraje Jonathan Nuñez (basák Torche) a čtyři struny drtí bývalý bubeník Kylesy Eric. Vedle Terrorizer, Excruciating Terror a Napalm Death jeden z nejlepších grindcoreů, co znám. Posledním exkluzivním releasem na RCP bylo dvojalbum parádní kapely The Goslings: dva lidi hrajou osekanej heavy rock se spoustu samplů a skrytejma melodiema. Jelikož je jejich dvojkazeta limitovaná (jako všechny tituly na labelu), už se vám ji asi nepodaří sehnat, je dávno vyprodáno. Ale pokud vás nuděj všechny ty profláklý kapely, Goslings vám otevřou novej svět. Kazety se daj, stejně jako vinyl, dělat v různejch barvách, a tak Meanderthal Demos od Torche je na žlutý, Shitstorm diskografie na průhledný červený, Moss na černočerný kazetě. Vůbec všechny Rickovy kazety jsou bezvadně udělaný. Mrkněte na rottingchapel.com. I respektovanej label Hydra Head, kterej vlastní Aaron Turner z Isis, podlehl vlně kazet. Je to jedině dobře, vzešlo z toho pár skvělých releasů. Pět let nazpět, předtím, než se Cave In odebrali ke svýmu hiátu, vydali kazetovej singl,
kterej nabubnoval Ben Koller z Converge. Dvě zabijácký skladby Shapeshifter a hardcoreová Dead Already. Bílá kazeta s parádním jednoduchým designem, kterej vypadá jako něco mezi blesky a mozkovou kůrou. Poslední deska blackmetalového aroganta Xasthura vyšla u Hydra Head taky v kazetový verzi. V krabičce, s nášivkou a plackama uvnitř. Limitovaný náklad asi tři sta kusů, po kterým se jen zaprášilo. V podobným balení, ale bez nášivek, vyšla i poslední sólová deska Stephena Brodskyho z Cave In. Album Here’s to the Future je zatím jeho poslední, hodně ovlivněný šedesátejma a sedmdesátejma létama. Putuje od Beatles přes Stray až k Pretty Things. Mám tuhle desku hrozně rád, hlavně listování tlustým bookletem s texty a Stephenovými kresbami. Aby toho nebylo málo, hvězdnej projekt Greymachine, kterej spolu založili Aaron Turner (Isis, Mamiffer) a Justin Broadrick (Godflesh, God, Final, Jesu), vyplivnul kazetovej singl z prvního alba Disconnected. Greymachine jsou krutý. Představte si dvakrát nervy drásavější Godflesh s typickou industriální naládou a vokály, hnanými přes distortion. Nálada, kterou budeme mít, až se ta naše planeta zastaví. Grey Fucking Machine. Jsem rád, že Broadrick se vrátil od popovejch Jesu zpátky ke kořenům. Kromě toho Hydra Head vydali kazetovou kompilaci kapel, který se u nich za poslední léta mihli. Udělali prezentaci svýho labelu na kazetě – jasný ukazatel, že tohle médium je i v polovičním undergroundu zpátky ve hře. „Songs from the Hydra Head, hype machine: volume 1, or did you mean Hawaiian Souvlaki?“ Drone králové Sunn O))) se ke svému desetiletému výročí taky rozhodli udělat kazetovej release. Je to pár let zpátky, jenom ve dvou jeli FULL MOON 13