pro školy
florence 1–2/17
Emergentní ošetřovatelství
Petr Karmazín, B.Sc., MBA, oddělení Emergency, ÚVN Praha Mgr. Renata Vytejčková, Ústav ošetřovatelství, 3. LF UK
E
mergentní ošetřovatelství (angl. Emergency Nursing) je aplikovaným oborem ošetřovatelství. To však platí v takzvaném anglosaském světě (Spojené státy americké, Vel ká Británie, země Commonwealth apod.). Abychom to vzali pěkně od začátku, podíváme se na gene zi tohoto poměrně nového oboru ve Spojených státech amerických (USA). Emergentní ošetřovatelství jako samostatný obor vzniká ruku v ruce s budováním prvních poho tovostních oddělení, resp. pokojů (Emergency Department, Emergen cy Room) a vznikem oboru urgentní medicíny – Emergency Medicine (Snyder et al., 2006). První pohotovostní oddělení, resp. traumacentrum ve Spojených státech bylo otevřeno v Luisville, Kentucky (University of Luisville Hos pital) v roce 1911. Ve stejné nemoc nici působil chirurg Arnold Griswold, který ve 30. letech 20. století trénoval policisty a hasiče pro poskytování první pomoci a vybavoval vozidla po licie a hasičů zdravotnickým materiá lem a pomůckami (Zinc, 2006). Avšak počátky urgentní medicíny lze dato vat již do napoleonských válek. Dvor ní lékař Napoleonovy Velké armá dy Dominique Jean Larrey, chirurg a inovátor, vytvořil systém létajících ambulancí, inspirujíc se tzv. létajícím dělostřelectvem. Tyto rychlé mobilní jednotky sběračů raněných ošetřo valy a evakuovaly raněné z bojiště na centrální místo pro chirurgické ošet ření. O několik století později apliko vala tento systém (nejen) armáda USA ve světových válkách, ve válce v Koreji a Vietnamu (Ortiz, 1998). Do minique Jean Larrey je proto někdy nazýván otcem urgentní medicíny.
42
60. léta – doba vzniku pohotovostních oddělení i veřejné záchranné služby Moderní historie pohotovostních oddělení začíná v USA v polovině 60. let minulého století. A jak správ ně uvažujete, může za to vietnam ská válka. Zkušenosti z bojů ve Viet namu, systému přednemocniční péče, transportu (často vzdušnou cestou) a efektivního prvotního ošetření na vstupu do nemocnice jasně ukázaly cestu, kterou se vydat i v civilním prostředí. Šedesátá léta tedy nejsou jen časem zaslíbeným pro nemocniční neodkladnou péči, ale v této době vzniká v USA i veřejná zdravotnic ká záchranná služba (Emergency Medical Service). Nutno dodat, že do té doby často zajišťovaly předne mocniční péči vozy pohřební služ by, policie apod. Se vznikem po hotovostních oddělení napříč USA přicházejí i nové nároky na zdra votnický personál (Snyder et al., 2006), lékaře i sestry. Záhy se tedy začíná formovat nový medicínský obor, který pojme akutní stavy na příč odbornostmi medicíny. Ještě na začátku 60. let minulého století však většina pohotovostí nefungo vala v nepřetržitém provozu. Nárůst počtu ošetřených pacientů v letech 1950–1960 o 300 % na pohotovost ním oddělení v Alexandria Hospital ve Virginii měl za následek přelo movou změnu v cestě za samostat ným oborem urgentní medicíny. Lékaři sloužící v mnohahodinových službách již nebyli schopni efek tivně a bezpečně poskytovat péči svým pacientům. V roce 1961 proto lékař James DeWitt Mills a jeho tři kolegové v Alexandria Hospital ve Virginii historicky poprvé zajistili nepřetržitý provoz pohotovostního oddělení. Z dnešního pohledu nám může vynález dvanáctihodinových služeb s denní a noční rotací léka řů připadat úsměvný, nicméně kde do této doby takovýto systém na
jdeme? Lékaři tento systém nazvali Alexandrijský plán a postupně byl implementován dalšími pohotovost mi napříč Spojenými státy (Suter, 2012). V roce 1968 byla založena American College of Emergency Physicians, v níž hráli klíčovou roli lékaři z Alexandrijské nemocnice (Zink, 2006). Trvalo dalších 11 let, než v roce 1979 vznikla speciali zace, a tedy nový obor Emergency Medicine (v České republice ji zná me pod názvem urgentní medicína). Ošetřovatelská péče poskytova ná na pohotovostních odděleních kráčela současně s vývojem péče lékařské. Zásadními milníky v tvor bě nové specializace ošetřovatelství byly roky 1968 a 1970. V roce 1968 založily registrovaná sestra Anita M. Dorrová z východního pobřeží Spojených států a registrovaná se stra Judith C. Kelleherová z pobře ží západního odborné organizace s cílem kontinuálního vzdělávání sester pracujících na pohotovost ních odděleních. Emergency Room Nurses Organisation, kterou zalo žila Anita M. Dorrová, a Emergency Department Nurses Association, již založila Judith C. Kelleherová, se v roce 1970 spojily a vznikla Emergency Department Nurses Association (EDNA). První národní setkání této asociace se konalo v roce 1971 v New Yorku. V roce 1985 se orga nizace přejmenovala na Emergency Nurses Association a postupem času se stala autoritou, advokátem i lobbistou emergentního ošetřova telství. První výkonnou ředitelkou asociace byla jedna ze zakladate lek Anita M. Dorrová, která mimo chodem vymyslela a sestavila tzv. Crash Card – u nás nazývaný re suscitační vozík. Dnes má asociace více než 40 000 členů (Schriver et al., 2003). Pokud se dnes chcete stát v USA emergentní sestrou, musí te splnit dvě podmínky – musíte být registrovanou sestrou a musíte
fota: Petr Karmazín
Cílem článku je přiblížit čtenáři problematiku ošetřování pacientů s akutním postižením zdraví na úseku nemocniční neodkladné péče. V první části článku autoři popisují vznik a vývoj emergentního ošetřovatelství ve Spojených státech amerických (USA) a srovnávají současnou situaci v České republice. Ve druhé části článku autoři sdělují své zkušenosti s výukou emergentního ošetřovatelství a reflexi studentů oboru ošetřovatelství s tímto novým aplikovaným oborem ošetřovatelství.