Masanobu Fukuoka: Revoluce jednoho stébla slámy

Page 1


KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Fukuoka, Masanobu, 1913-2008 Revoluce jednoho stébla slámy / Masanobu Fukuoka ; překlad Věra Dudmanová. -- První vydání. -- Praha : Alferia, 2019. -- 222 stran Název anglického překladu: One-straw revolution „Vydal Nakladatelský dům Grada pod značkou Alferia“--Tiráž -- Přeloženo z anglického překladu s přihlédnutím k japonskému originálu ISBN 978-80-247-2513-0 (brožováno) * 631.147 * 631.147:502.131.1 * 633 * 633.1 * (520) * (049) – ekologické zemědělství – ekologické zemědělství -- Japonsko – permakultura – pěstování polních rostlin – obilniny – pojednání 633 - Rostlinná výroba [24]


OBSAH

Úvod  13 Předmluva  18 Slovo redaktora  23 Poznámky k překladu do anglického jazyka  36 Poznámky k překladu do českého jazyka  37

I.

Podívejte se na to obilí  39 Vůbec nic  42 Návrat na venkov  49 K hospodaření nicneděláním  54 Jeden z důvodů, proč se přírodní zemědělství nerozšířilo  58 Lidstvo nezná přírodu  61

II.

Čtyři zásady přírodního hospodaření  66 Zemědělství mezi plevelem  74 Pěstování se slámou  79 Pěstování rýže na suchém poli  85 Stromy v sadu  90 Půda v sadu  94 Zelenina pěstovaná jako plané rostliny  98 Podmínky pro skončení s chemikáliemi  104 Hranice vědecké metody  109


III.

Jeden rolník promlouvá  112 Skromné řešení náročného problému  116 Plod těžkých časů  120 Obchod s přirozenými potravinami  125 Průmyslové zemědělství selže  129 Výzkum ve prospěch koho?  133 Co je potravou člověka?  136 Milosrdná smrt pro ječmen  142 Prostě služte přírodě a všechno bude dobré  147 Různé školy přírodního zemědělství  152

IV.

Zmatek v jídle  158 Přírodní potravinová mandala  162 Kultura jídla  170 Žít jen chlebem  176 Shrnutí o stravování  179 Jídlo a hospodaření  185

V.

Hloupost vypadá chytře  187 Kdo je blázen?  192 Narodil jsem se, abych chodil do mateřské školky  196 Plující oblaka a iluze vědy  201 Teorie relativity  207 Vesnice bez války a míru  210 Revoluce jednoho stébla slámy  215 Mým čtenářům  221


MASANOBU FUKUOKA  13

ÚVOD

Bylo to v roce 1970 a míra, do jaké náš živočišný druh (údajně nejinteligentnější) selhal jako správce planety, na mě teprve začala doléhat. Ve věku šestadvaceti let při mém prvním velkém aha zážitku mě plně zasáhlo uvědomění, že my lidé jsme aktivně vytvořili tolik obávaný nedostatek jídla. Zkrmovali jsme (a stále zkrmujeme) více než třetinu světového obilí dobytkem, což nám vrací jen zlomek těchto živin. Zmocnila se mě zvědavost – proč by jakýkoliv druh narušoval zdroj své vlastní výživy, podstatu svého samotného přežití? Následující rok jsem vydala Diet for a Small Planet [Jídelníček pro malou planetu]. Mohlo by jídlo, ptala jsem se v té knize i v následujících textech, být návratem lidstva ke zdravému rozumu? Jen o několik let později si Západ získala kniha Masanobu Fukuoky, kterou máte v rukou. Hovořila přímo k mnohým z těch, kteří v šedesátých letech dosáhli dospělosti a kteří se už nemohli dočkat, až se posunou dál od protestů k praktickým řešením. Já byla jednou z nich. Je pravda, že jsme ještě neslyšeli o globální klimatické změně a možnost vytěžení ropy se zdála byt neskutečně daleko. Mnoho lidí si však už začalo uvědomovat nebezpečí che-


14  Revoluce jednoho stébla slámy

mického zemědělství. Chtěli jsme věřit, že pro nás existuje jiný způsob obživy. Revoluci jednoho stébla slámy jsme přijali jako povzbuzující svědectví o odvaze jednoho člověka odmítnout běžnou moudrost, že laboratorní výzkumy a věda orientovaná úzce na zisk je spásou zemědělství. Fukuoka byl přesvědčen o tom, že místo toho jsou nejlepší metody pro pěstovaní potravin ty, které jsou spojeny s přírodou, což na praktické úrovni znamená minimální narušování půdy (žádné orání nebo odplevelování) a žádné využívání chemických látek (ať již jsou to hnojiva, nebo pesticidy). Tehdy kniha posílila pučící hnutí těch, kteří se chtěli vrátit zpátky k půdě, ale dnes je její poselství mnohem naléhavější: Hnutí za to, aby se zemědělství spojovalo s přírodou, sice kvete a dalo zrod různým systémům, kterým se povšechně říká „organické“ (česky též v „bio“ kvalitě či pocházející z „ekologického zemědělství“, pozn. př.), ničivá stopa však stále převládá a globálně se šíří. Nabývá na síle kvůli argumentu propagovanému korporacemi, že bez masivního využívání látek petrochemického průmyslu a narušování půdy budeme určitě hladovět. V důsledku toho se od mého mládí používání pesticidů na hektar zčtyřnásobilo a po celém světě nadále nahrazuje tradiční praktiky extenzivní hospodaření závislé na korporátních monopolech a fosilních palivech. Dnes jsou nebezpečí petrochemického zemědělství široce známa a asi dvě třetiny Američanů říká, že už vyzkoušelo jídlo z ekologického zemědělství. Přesto přetrvává mýtus, že ekologicky získaný produkt je nevyhnutelně dražší než


MASANOBU FUKUOKA  15

jídlo vyprodukované pomocí chemických látek, a musí být proto luxusem, nedostupným pro masy. Mnoho lidí, kteří se aktivně angažují v hnutí za udržitelnost, se dokonce vrátilo k myšlence „nedostatku“ nebo obejití se bez věcí, aby zachránili životní prostředí. Oproti tomu nás Fukuoka povzbuzuje, abychom důvěřovali štědrosti přírody. V Revoluci jednoho stébla slámy popisuje, jak jeho výnosy konkurovaly těm ze sousedních hospodářství, která používají dominantní technologie dneška. A v posledních letech byly jeho zkušenosti obecně potvrzeny. Odhaduje se, že praktiky povrchového či nulového orání se momentálně využívají na obhospodařování přes sto milionů hektarů půdy po celém světě a studie Michiganské univerzity z roku 2007 odhadovala, že celkové množství dostupných potravin by se mohlo zvýšit asi o polovinu, pokud by se celý svět posunul k ekologicky zdravému hospodaření. Předpoklad, že budeme konfrontováni s nedostatkem, je neměnná skutečnost v lidské existenci, podle mého názoru vede k paradoxu, který dnes vidíme: životu bránící přepracování a strádání většiny vedle život dusícího přepracování a přesycení menšiny. Fukuokova zpráva je v hlubším smyslu radikální než jen prostě povzbuzující hospodáře, aby zanechali orání nebo stříkání. Tepe do jádra našeho porozumění sobě samým a našemu místu na této Zemi. Ujišťuje nás, že jakmile začneme zažívat přírodní zákony, můžeme nechat náš strach z nedostatku odejít. Fukuoka sice má svůj seznam toho, co nedělat, ale Revoluce jednoho stébla slámy je vposledku o tom, jak mít více, ne méně. Příroda může dělat práci, kterou jsme si zbyteč-


16  Revoluce jednoho stébla slámy

ně vzali na sebe, takže to, co Fukuoka razí jako „přírodní hospodaření“, je na práci méně intenzivní zemědělství. Úspěšné hospodaření spočívá v realizaci delšího volného času, v němž je možné prožívat onen z nejbohatších vztahů, žít „jemně a snadno“. Můžeme si užít toho, že se „zase posadíme“, a dokonce budeme „leniví“, píše Fukuoka. To osvětluje vyprávěním o návštěvě starých chrámů, v nichž japonští rolníci ze starých časů zanechali básničky haiku, které složili v zimě během tří měsíců volného času. Dnes se rolníkovy tři měsíce volného času scvrkly na dny, poznamenává Fukuoka. Není čas na psaní poezie. Fukuoka nám říká, že skutečně úspěšné zemědělství nevyžaduje ani tolik náročné práce jako spíše bdělost, pozornost a vytrvalost. Dnešní agroprůmyslové společnosti lákají hospodáře na své výrobky sliby, že když je budou používat na svých polích podle pevně stanovených pravidel, aniž by moc přemýšleli o svých jedinečných okolnostech, mohou si být jisti spolehlivými zisky. Toto lze nazvat hospodařením „nevěděním ničeho“ – velmi odlišného od Fukuokova hospodaření „nekonáním ničeho“, které naléhá na zemědělce, aby zpochybnili konvenční praktiky, jež mohou být zbytečné, nebo dokonce škodlivé. Hájí zvědavost, otevřenost a ochotu neuspět, abychom se naučili důvěřovat. Jeho hospodaření není jednoduché, ale komplexněji seřízené hospodaření. Fukuoka také poukazuje na to, že naše fixace na ovládání přírody nás zavedla k předpokladu vizuálního pořádku (rovných odplevelených řad stejně vypadajících polí), což má být ušlechtilejší hospodaření. Jestli se něco jeví být


I. PODÍVEJTE SE NA TO OBILÍ

Věřím, že revoluce může začít díky tomuto jednomu porostu obilí. Při letmém pohledu se tato rýžová sláma může jevit lehká a nevýznamná. Sotvakdo by uvěřil, že by mohla zahájit revoluci. Já jsem si ale uvědomil, jakou váhu a sílu toto stéblo má. Pro mě je tato revoluce opravdová. Podívejte se na tato pole žita a ječmene. Tohle zrající obilí vynese asi 590 kilogramů na 1 000 metrů čtverečních. Věřím, že to odpovídá nejvyšším výnosům v prefektuře Ehime.2 A pokud se to vyrovná nejlepším výnosům v prefektuře Ehime, pak by se to snadno vyrovnalo nejlepší sklizni v celé zemi, protože se jedná o jednu z hlavních zemědělských oblastí Japonska. A přesto tato pole nebyla pětadvacet let poorána. 2  Správní obvod v kraji, kde se Fukuoka narodil a v němž se později usadil.


40  Revoluce jednoho stébla slámy

Jednoduše na podzim rozhodím osivo žita a ječmene na oddělená pole, zatímco rýže ještě stojí. O několik týdnů později sklízím rýži a rýžovou slámu zase rozhazuji po polích. Totéž platí pro sazenice rýže. Tyto ozimy se budou sekat okolo dvacátého května. Asi dva týdny před tím, než plodina plně dozraje. Osivo rýže rozhodím přes žito a ječmen. Až se ozimy sklidí a obilí vymlátí, slámu z žita a ječmene opět rozhodím po poli. Myslím si, že používání stejné metody pro pěstování rýže a ozim je pro tento druh zemědělství jedinečný. Existuje ale snazší způsob. Jakmile přejdeme k dalšímu poli, dovolte mi poukázat na to, že rýže tam byla zasazena loni na podzim ve stejnou dobu jako ozimy. Celoroční výsadba byla na tomto poli dokončena do Nového roku. Možná si také všimnete, že na těchto polích roste bílý jetel a plevel. Jetel se rozséval mezi rostliny rýže na začátku října krátce před žitem a ječmenem. S výsevem plevele si starosti nedělám – docela snadno se znovu vysemeňuje. Takže pořadí výsadby na tomto poli je toto: na začátku října se mezi rýži rozhodí jetel, poté uprostřed měsíce následují ozimy. Na začátku listopadu se sklízí rýže, poté se vyseje rýže na příští rok a sláma se rozhodí po poli. Žito a ječmen, které před sebou vidíte, bylo pěstováno tímto způsobem. Při péči o 1 000 metrů čtverečních pole mohou celou práci spojenou s pěstováním rýže a ozim udělat dva lidé


MASANOBU FUKUOKA  41

a je to záležitost několika dnů. Zdá se nepravděpodobné, že by existoval snazší způsob pěstování obilí. Tato metoda je v naprostém protikladu k moderním zemědělským technikám. Vědecké znalosti a tradiční zemědělské know-how rovnou vyhazuje z okna. Touto metodou hospodaření, které nevyužívá žádné stroje, žádná umělá hnojiva a chemické látky, je možné získat stejnou nebo větší úrodu, než je ta, která pochází z průměrného japonského hospodářství. Důkaz vám dozrává před očima.


VŮBEC NIC

V poslední době se mě lidé ptají, proč jsem před mnoha lety začal hospodařit tímto způsobem. Dosud jsem o tom nikdy s nikým nerozmlouval. Lze říci, že se o tom mluvit nedalo. Byl to prostě – jak to jen říci – šok, záblesk, malý prožitek, který byl východiskem. To uvědomění mi zcela změnilo život. Není to něco, o čem opravdu můžete hovořit, ale mohlo by se to vyjádřit nějak takto: „Lidstvo neví vůbec nic. Nic nemá žádnou vlastní hodnotu a každá činnost je zbytečným a nesmyslným úsilím.“ Možná to vypadá hloupě, když to vyjádříte slovy, ale je to jediný způsob, jak to vyjádřit. Tato „myšlenka“ mi náhle vytanula v mysli, když jsem byl ještě docela mlád. Nevěděl jsem, zda tento vhled, že všechno lidské chápání a snažení je bezvýznamné, je či není platný, ale když jsem tyto myšlenky přezkoumal


NÁVRAT NA VENKOV

Následující den po této zkušenosti, tedy šestnáctého května, jsem v práci podal okamžitou výpověď. Moji nadřízení a přátelé byli udiveni. Neměli ponětí, co si o tom mají myslet. Uspořádali pro mě rozlučkový večírek v restauraci nad přístavištěm, ale nálada byla zvláštní. Ten mladík, který ještě do včerejška s každým dobře vycházel a nevypadal, že by byl v práci obzvlášť nespokojený, a který se naopak svému výzkumu oddal celým srdcem, najednou oznámil, že končí. A já jsem tam byl a šťastně se usmíval. V té době jsem na každého mluvil takto: „Na této straně je přístaviště. Na druhé straně molo číslo čtyři. Jestli si myslíte, že na této straně je život, pak na té druhé je smrt. Pokud se chcete zbavit myšlenky na smrt, pak byste se měli zbavit představy, že na této straně je život. Život a smrt jsou jedno.“


50  Revoluce jednoho stébla slámy

Když jsem takhle mluvil, všichni si o mě začali dělat ještě větší obavy. Určitě si mysleli: „Co to říká? Musel se pomást!“ Když se se mnou loučili, tvářili se žalostně. Já byl jediný, kdo šel svižně a měl dobrou náladu. V té době si o mně můj spolubydlící dělal nesmírné starosti a navrhl mi, abych si v klidu odpočinul, třeba na poloostrově Bósó. A tak jsem odešel. Šel bych ostatně kamkoliv, pokud by mě o to někdo požádal. Nasedl jsem do autobusu a jel mnoho kilometrů, díval jsem se ven na čtverečkované vzorce polí a na vesničky podél dálnice. Na jedné zastávce jsem uviděl malou značku, kde stálo: „Utopie“ Vystoupil jsem z autobusu a vydal se to hledat. Na pobřeží tam stál malý hostinec, a když jsem se vyšplhal na útes, našel jsem místo s opravdu úžasnou vyhlídkou. Zůstal jsem v hostinci a trávil dny v dřímotě ve vysoké trávě a díval se na moře. Mohlo to být několik dnů, týden nebo snad měsíc, zkrátka nějakou dobu jsem tam pobýval. Jak plynuly dny, moje radost potemněla. Začal jsem přemítat o tom, co se právě stalo. Dalo by se říci, že jsem konečně začal zase přicházet k sobě. Odjel jsem do Tokia a chvíli jsem tam zůstal. Čas jsem trávil chozením po parku, zastavoval jsem lidi na ulici a povídal si s nimi, přespával jsem na různých místech. Můj přítel se o mě bál a přijel se podívat, jak se mi daří. „Nežiješ v nějakém snu, v nějakém světě iluzí?“ ptal se mě. „Ne,“ odpověděl jsem, „to ty žiješ ve světě snů.“ Oba jsme si mysleli: „Já mám pravdu a ty žiješ ve snovém světě.“ Když se se mnou přítel přišel rozloučit, řekl jsem mu zhruba toto: „Neříkej na shledanou. Rozejít se znamená


MASANOBU FUKUOKA  51

prostě se rozejít.“ Vypadalo to, že přítel nade mnou zlomil hůl. Z Tokia jsem odjel, projel jsem přes oblast Kansai5 a dojel jsem na jih až na ostrov Kjúšú. Moc mě bavilo bezcílně se nechat unášet vánkem z místa na místo. Mnoho lidí jsem konfrontoval se svým přesvědčením, že nic nemá smysl a žádnou cenu, že všechno se vrací do nicoty. Bylo toho ale příliš mnoho nebo příliš málo pro běžný svět, aby to pochopil. Nebylo tam vůbec žádné porozumění. Mohl jsem o konceptu neužitečnosti uvažovat jenom jako o skvělém přínosu pro svět a zvláště současný svět, který se tak rychle pohybuje opačným směrem. Ve skutečnosti jsem putoval se záměrem šířit slovo po celé zemi. Výsledek byl ten, že kamkoliv jsem šel, ignorovali mě jako podivína. A tak jsem se vrátil na venkov na hospodářství svého otce. Můj otec v té době pěstoval mandarinky a já jsem se nastěhoval do chaloupky v horách a začal žít velice prostým životem. Napadlo mě, že pokud bych jako pěstitel citrusových plodů a obilí prakticky předvedl to, co jsem si uvědomil, svět by poznal, že je to pravda. Nebylo by praktikování této filozofie lepším způsobem, než abych nabídl na sto vysvětlení? Moje metoda hospodaření „nicneděláním“6 za-

5  Ósaka, Kóbe, Kjóto 6  Tímto výrazem přitahuje Fukuoka pozornost ke srovnání snadnosti své metody. Tato metoda hospodaření si žádá tvrdou práci, zvláště v době sklizně, ale ve výsledku mnohem méně než jiné metody.


52  Revoluce jednoho stébla slámy

čala touto myšlenkou. Bylo to roku 1938, třináctého roku vlády současného císaře.7 Usadil jsem se tedy na hoře a všechno šlo dobře až do té doby, kdy mi můj otec svěřil bohatě plodící stromy v sadu. Stromy již prořezal do „tvaru kalíšku na saké“, aby se ovoce dalo snadno sklízet. Když jsem je nechal v tomto stavu opuštěné, výsledkem bylo, že se větve propletly, stromy napadl hmyz a celý sad okamžitě zchřadl. Byl jsem přesvědčen, že plodiny rostou samy a není potřeba je pěstovat. Konal jsem v přesvědčení, že všemu by se měl ponechat přirozený průběh, ale zjistil jsem, že pokud tento způsob uvažování použijete beze zbytku, netrvá to dlouho a věci přestanou jít hladce. Toto je opuštění, nikoliv „přírodní zemědělství“. Můj otec byl v šoku. Řekl mi, že se musím ukáznit, možná si někde najít práci a vrátit se, až se dám zase dohromady. V té době byl otec starostou vesnice a pro další občany bylo těžké vztahovat se k jeho excentrickému synovi, který zjevně neuměl vycházet se světem, když tam v horách žil jako divoch. Navíc se mi nelíbila vyhlídka nástupu na vojenskou službu, a když válka začala být stále brutálnější, s pokorou jsem se rozhodl souhlasit s otcovým přáním a přijmout práci.

7  Šlo o třináctý rok období Šówa (zářícího míru) a tedy vlády císaře Hirohita, posmrtně pojmenovaného jako císař Šówa právě podle období, v němž vládl.


II. ČTYŘI ZÁSADY PŘÍRODNÍHO HOSPODAŘENÍ

Procházejte těmito poli opatrně. Vážky a moli vzlétají v metelici. Včely bzučí z květu na květ. Rozhrňte listy a uvidíte hemžení hmyzu, pavouků, žab, ještěrek a mnoha jiných živočichů v chladném stínu. Krtci a žížaly vrtají pod povrchem. Toto je vyvážený ekosystém rýžového pole. Hmyz a rostlinná společenstva zde udržují stabilní vztahy. Obvykle se rostlinné choroby touto oblastí proženou a plodiny na tomto poli zanechají nezasažené. A nyní se na chvíli podívejte na sousedovo pole. Plevel byl vyhuben herbicidy a obděláváním. Půdní živočichové a hmyz byli vyhlazeni jedem. Organický materiál a mikroorganismy v půdě dočista vypálili chemickými hnojivy. V létě vidíte hospodáře při práci na polích v plynových maskách a dlouhých gumových rukavicích. Tato rýžová


MASANOBU FUKUOKA  67

pole, která se ustavičně obdělávala přes 1 500 let, jsou nyní zničena za jedinou generaci vykořisťovatelskými zemědělskými praktikami. ČTYŘI ZÁSADY První zásadou je ŽÁDNÉ OBDĚLÁVÁNÍ, což znamená žádné orání nebo obracení půdy. Po staletí se rolníci domnívali, že pro pěstování plodin má zásadní význam orání. Neobdělávat je ovšem základem pro přírodní hospodaření. Země kultivuje sama sebe přirozeně prostřednictvím pronikání rostlinných kořenů a činností mikroorganismů, drobných živočichů a žížal. Druhou zásadou je ŽÁDNÁ CHEMICKÁ HNOJIVA ANI HOTOVÝ KOMPOST.10 Lidé zasahují do přírody a mohou zkoušet, co se jim zachce, výsledná zranění však nedokážou vyléčit. Jejich bezohledné zemědělské praktiky odvádějí z půdy esenciální živiny a výsledkem je každoroční vyčerpání půdy. Pokud by byla půda ponechána sama sobě, udrží si svou úrodnost přirozeně pomocí pravidelného životního cyklu rostlin a živočichů. Třetí zásadou je ŽÁDNÉ ODPLEVELOVÁNÍ POMOCÍ OBDĚLÁVÁNÍ NEBO HERBICIDŮ. Plevel hraje svou roli ve výstavbě úrodnosti půdy a ve vyrovnávání biologického společenství. Jakožto základní princip by se plevel měl kontrolovat, nikoliv odstraňovat. Účinnou kontrolu pleve-

10  Jako hnojivo pěstuje pan Fukuoka leguminózní půdokryvný bílý jetel, vymlácenou slámu vrací na pole a přidává trochu drůbežího hnoje.


PĚSTOVÁNÍ SE SLÁMOU

Rozhazovat slámu je možná považováno za poněkud nedůležité, ale pro mou metodu pěstování rýže a ozim je naprosto zásadní. Má spojitost se vším – s úrodností, klíčivostí, plevelem, ochranou před vrabci, řízením vody. Ve skutečné praxi i v teorii je používání slámy v zemědělství zásadní otázkou. Zdá se mi, že je to něco, o čem nedokážu lidi přesvědčit. ROZHAZOVÁNÍ NEPOSEKANÉ SLÁMY Okajamský výzkumný ústav nyní testuje přímý výsev u pěstování rýže na osmdesáti procentech svých pokusných polí. Když jsem navrhl, aby rozhazovali slámu nenařezanou, patrně si mysleli, že by to nemohlo být v pořádku, a pokusy prováděli poté, co slámu nasekali mechanickou řezačkou. Když jsem šel výzkumný ústav před pár lety na-


80  Revoluce jednoho stébla slámy

vštívit, zjistil jsem, že pole byla rozdělena na ta, na která se použila řezaná sláma, na pole s nenasekanou slámou a na pole zcela bez slámy. To je přesně to, co jsem dělal dávno, a jelikož pole s nenařezanou slámou funguje nejlépe, používám nenařezanou slámu. Pan Fudžii, učitel na Střední zemědělské škole v Jasuki v prefektuře Šimane, navštívil mé hospodářství, protože chtěl vyzkoušet přímý výsev. Navrhl jsem, aby rozházel nenařezanou slámu po svém poli. Vrátil se příští rok a hlásil, že zkouška selhala. Když jsem si pozorně vyslechl jeho zprávu, zjistil jsem, že slámu položil rovně a úhledně jako zahradní mulč na japonské zahradě. Pokud to uděláte takto, semínka nebudou klíčit správně. U slámy ze žita a ječmene je to stejné – pokud je rozprostřena příliš pečlivě, výhonky rýže se přes ni budou prodírat jen obtížně. Nejlepší je rozházet slámu dokola různými směry, jako by stébla spadla přirozeně. Sláma z rýže výborně funguje jako mulč pro ozimy a sláma z ozim má největší účinek pro rýži. Chci, aby to bylo dobře pochopeno. Existuje několik chorob rýže, které napadnou úrodu, pokud je na poli použita rýžová sláma. Tyto choroby rýže však nenakazí ozimy, a pokud se rýžová sláma rozhází po poli na podzim, zcela se rozloží, než následující jaro rýže začne klíčit. Čerstvá rýžová sláma je pro ostatní obilí bezpečná, stejně tak sláma z pohanky a sláma z jiných druhů obilí může být použita při pěstování rýže a pohanky. Obecně by se čerstvá sláma z ozim, jako je pšenice, žito a ječmen, neměla používat jako mulč pro ostatní ozimy, jelikož může přivodit škody způsobené chorobou.


HRANICE VĚDECKÉ METODY

Než se výzkumní pracovníci stanou výzkumníky, měli by se stát filozofy. Měli by zvážit, co je cílem lidské činnosti, co je tím, co by lidstvo mělo vytvořit. Lékaři by měli nejprve určit základy toho, na čem je náš život závislý. Při aplikování svých teorií o zemědělství do praxe jsem experimentoval s různými způsoby pěstování plodin, a to vždycky s představou, že se vyvine metoda blízká přírodě. Činil jsem tak omezováním zbytečných zemědělských činností. Na druhou stranu moderní vědecké zemědělství takovou vizi nemá. Věda bezcílně bloudí, každý vědec vidí jen část z nekonečné řady přírodních faktorů, které mají účinek na výnos. Navíc se tyto přírodní faktory mění z místa na místo a z roku na rok. I když je to těch stejných tisíc metrů čtverečních, ze-


110  Revoluce jednoho stébla slámy

mědělec musí pěstovat svou úrodu každý rok jinak podle proměnlivostí počasí, počtu hmyzu, půdních podmínek a mnoha jiných přírodních faktorů. Příroda je všude v neustálém pohybu. Podmínky nikdy nevydrží stejné ani dva roky. Moderní výzkum přírodu rozděluje na malé části a provádí testy, které nejsou v souladu ani s přírodními zákony, ani s praktickými zkušenostmi. Výsledky jsou nastaveny tak, aby vyhovovaly výzkumu, a ne potřebám zemědělce. Myslet si, že tyto závěry lze vždy úspěšně využívat na poli zemědělce, je velkou chybou. Profesor Cuno z Univerzity Ehime nedávno napsal obsáhlou knihu o souvislosti metabolismu rostlin rýže s úrodou. Tento profesor chodí často na moje pole, kope do hloubky asi jednoho metru, aby zkontroloval půdu, přivede si studenty, aby změřili úhel slunečního záření a stínu a tak dále, a do své laboratoře si odnese na rozbor rostlinné vzorky. Často se ho ptám: „Až zase přijdete, budete si chtít vyzkoušet přímý výsev bez obdělávání?“ Se smíchem mi odpovídá: „Ne, aplikaci nechám na tobě. Já se budu držet výzkumu.“ Tak to tedy je. Studujete fungování rostlinného metabolismu a schopnost rostliny absorbovat živiny z půdy, napíšete knihu a získáte doktorát ze zemědělské vědy. Už vás ale nezajímá, jaký vliv bude mít vaše teorie asimilace na výnos. I když umíte vysvětlit, jak metabolismus ovlivňuje produktivitu horního listu, když je průměrná teplota 29 ºC, jsou místa, kde taková teplota není. A pokud je v Ehime


MASANOBU FUKUOKA  111

letos 29 ºC, příští rok může být jenom 24 ºC. Tvrdit, že zvýšením metabolismu se zvýší tvorba škrobu a vyprodukuje se větší úroda, je jednoduše chyba. Zeměpis a topografie země, půdní podmínky, půdní struktura, textura, odtok vody, orientace pozemku ke slunečnímu záření, vztahy mezi hmyzem, odrůda použitého osiva, metoda obdělávání – je nutné zvážit spoustu rozmanitých faktorů. Vědecká testovací metoda, která by vzala v úvahu všechny důležité faktory, neexistuje. Možná víte, že se dnes hodně hovoří o přínosech „hnutí Za dobrou rýži“ a o „Zelené revoluci“. Tyto metody závisejí na „vylepšených“ odrůdách osiva, které jsou slabé, proto pro zemědělce se stává nutností používat chemikálie a insekticidy osmkrát nebo desetkrát během vegetačního období. Za krátkou dobu jsou tak z půdy vypáleny mikroorganismy a organický materiál. Život v půdě je zničen a plodiny se stávají závislými na živinách dodaných zvnějšku ve formě chemického hnojiva. Zdá se, že když zemědělec aplikuje „vědecké“ techniky, je to prospěšné, neznamená to však, že věda musí být povolána na záchranu, protože přirozená úrodnost je v podstatě nedostatečná. Znamená to, že je potřebná pomoc, protože přirozená úrodnost byla zničena. Když se rozhodí sláma, vysadí jetel a do půdy se vrátí veškeré organické zbytky, země bude mít všechny živiny potřebné k pěstování rýže a ozim na stejném poli každý rok. Pomocí přírodního zemědělství mohou být pole, která již byla obděláváním a používáním zemědělských chemikálií poškozena, úspěšně rehabilitována.


III. JEDEN ROLNÍK PROMLOUVÁ

Lidé v Japonsku mají v těchto dnech velké obavy, a to oprávněné, ohledně zhoršování kvality životního prostředí vedoucímu ke kontaminaci potravin. Proti lhostejnému postoji politiků a představitelů průmyslu zorganizovali občané bojkoty a velké demonstrace. Jenomže všechny tyto aktivity, jsou-li prováděny v duchu dnešní doby, jsou jen zbytečným plýtváním energií. Mluvit o asanaci speciálních případů znečištění je jako léčit příznaky nemoci, přičemž příčina choroby se stále zhoršuje. Před dvěma roky například Výzkumný ústav pro zemědělskou správu spolu s Radou pro ekologické zemědělství a s družstvem Nada uspořádalo konferenci za účelem diskuse o znečištění. Předsedajícím této konference byl Teruo Ičiraku, který je vedoucím Japonského sdružení ekologických zemědělců a také jedním z nejmocnějších členů vlád-


SKROMNÉ ŘEŠENÍ NÁROČNÉHO PROBLÉMU

Zdá se, že vládní agentury nemají v úmyslu znečišťování zastavit. Druhá potíž spočívá v tom, že všechny aspekty problému s kontaminací potravin se musejí shromáždit a vyřešit současně. Problém nemohou řešit lidé, kteří mají obavy jenom z jedné části problému. Dokud se vědomí každého člověka v základu nezmění, znečišťování neskončí. Zemědělec si například myslí, že Vnitřní moře17 se ho vůbec netýká. Je přesvědčen o tom, že je to práce úředníků Rybářského úřadu, kteří se starají o ryby, a že je to práce Rady pro životní prostředí, aby se o znečištění oceánu postarala. V tomto způsobu myšlení spočívá problém.

17  Malé moře mezi ostrovy Honšú, Kjúšú a Šikoku.


MASANOBU FUKUOKA  117

Nejběžněji užívaná chemická hnojiva síran amonný, močůvka, superfosfát a další se používají ve velkém množství, z něhož se jen zlomek vstřebá do rostlin na poli. Zbytek se dostane do potoků a řek a nakonec vteče do Vnitřního moře. Tyto sloučeniny dusíku se stávají potravou pro řasy a plankton, které se množí ve velkém a způsobují rudý příliv. Průmyslové vypouštění rtuti a jiného jedovatého odpadu samozřejmě také přispívá ke znečištění, ale v Japonsku nejvíce vody znečišťují agrochemikálie. A tak je to zemědělec, kdo musí na svých bedrech nést za rudý příliv hlavní zodpovědnost. Zemědělec, který na svém poli používá jedovaté chemikálie, korporace, které tyto chemické prostředky vyrábějí, vesničtí zastupitelé, kteří věří ve výhody chemikálií a nabízejí technické rady – pokud se všichni tito lidé nad problémem hluboce nezamyslí, problém znečištění vody se nevyřeší. Dnes je tomu tak, že jenom ti, kteří jsou přímo a nejvíce zasaženi, vyvíjejí úsilí při řešení problémů se znečištěním, jako v případě místního boje rybářů proti velkým ropným společnostem po úniku ropy blízko oblasti Mizušima. Jeden profesor například navrhuje vytvořit kanál vedoucí středem ostrova Šikoku, aby se relativně čistá voda z Tichého oceánu vlila do Vnitřního moře. Tato záležitost se studuje a čas od času zkouší, ale skutečné řešení problému se znečištěním v tom nespočívá. Jde o to, že ať uděláme cokoliv, situaci to zhorší. Čím


PLOD TĚŽKÝCH ČASŮ

Spotřebitelé se domnívají, že nemají nic společného s příčinami zemědělského znečištění. Mnoho z nich požaduje jídlo, které nebylo chemicky ošetřené. Jenomže chemicky ošetřená potravina se prodává pouze jako odpověď na preference spotřebitele. Spotřebitel vyžaduje veliké, lesklé plody bez poskvrnky a pravidelného tvaru. K uspokojení těchto přání se rychle začaly užívat agrochemikálie, které se před asi šesti lety nepoužívaly. Jak jsme se do takovýchto nesnází dostali? Lidé říkají, že je jim jedno, jestli jsou okurky rovné nebo křivé, a že ovoce nemusí být zvenku krásné. Pokud však chcete pochopit, jak cena reaguje na preference zákazníka, podívejte se někdy do velkoobchodů v Tokiu. Když ovoce vypadá jen o trochu lépe, získáváte odměnu pár korun za kilogram. Když je ovoce označeno jako třída „malé“, „střední“ nebo


MASANOBU FUKUOKA  121

„velké“, cena za kilogram se může zdvojnásobit nebo ztrojnásobit s každým zvětšením velikosti. Ochota spotřebitele zaplatit vysokou cenu za jídlo vyprodukované mimo sezonu rovněž přispěla ke zvýšenému používání umělých pěstitelských metod a chemikálií. Loni se cena mandarinek odrůdy Citrus unshiu ze skleníků pro letní rozvoz19 dostala na desetkrát až dvacetkrát vyšší úroveň, než je cena za sezonní mandarinky. Místo obvyklé ceny přibližně dvacet až třicet centů za asi kilogram se platily neuvěřitelné sumy 1,6 až 2 dolary, nebo dokonce 3,5 dolarů za kilogram. A tak když investujete několik tisíc dolarů do instalace zařízení, koupíte nezbytné palivo, pracujete přesčas, můžete si vydělat. Hospodaření mimo sezonu je stále více populární. Zdá se, že aby měli lidé ve městě mandarinky o pouhý měsíc dříve, velmi ochotně zaplatí zemědělci investici navíc do práce a zařízení. Když se ale zeptáte, nakolik důležité pro lidi je mít toto ovoce o měsíc dřív, musíte si odpovědět, že to není důležité vůbec a že peníze nejsou jedinou cenou za takový požitek. Navíc je používán barvicí prostředek, který se ještě před několika lety nepoužíval. Díky této chemikálii se ovoce plně zbarví o týden dřív. V závislosti na tom, zda se ovoce prodá týden před nebo týden po desátém říjnu, cena se buď zdvojnásobí, nebo klesne na polovinu, takže země-

19  Toto ovoce přirozeně dozrává pozdě na podzim.


122  Revoluce jednoho stébla slámy

dělec používá chemické prostředky na urychlení zbarvení a po sklizni umísťuje ovoce do dozrávací komory k ošetření plynem. Když se však ovoce expeduje brzy, není dostatečně sladké, a tak se používají umělá sladidla. Obecně se má za to, že se chemická sladidla zakázala, ale umělé sladidlo stříkané na citrusové stromy nebylo zákonem vysloveně zakázáno. Otázkou je, zda spadá, či nespadá do kategorie „agrochemikálií“. V každém případě ho používá téměř každý. Poté se ovoce dováží do družstevního střediska na třídění ovoce. Aby se ovoce rozdělilo velké a malé plody, každý kus putuje několik stovek metrů po dopravníku. Při tom se běžně potluče. Čím větší je třídicí středisko, tím déle ovoce odskakuje a dělá kotrmelce. Po omytí vodou se mandarinky postříkají konzervanty a natírají barvicími prostředky. Nakonec jako konečný dotek se aplikuje parafinový vosk a ovoce se vyleští do zářivého lesku. V současné době je ovoce doslova „prohnáno mlýnkem“. Takže od doby těsně před sklizní ovoce do doby, kdy se vyexpeduje a dá za výlohu, je použito pět nebo šest chemikálií. Nemluvě o chemických hnojivech a postřicích, které byly aplikovány, když ovoce rostlo v zahradě. A to vše proto, že spotřebitel si chce koupit jen o trochu přitažlivější ovoce. Upřednostňování malého náskoku postavil zemědělce do skutečných nesnází. Tato opatření nejsou přijímána proto, že by zemědělec rád pracoval tímto způsobem, ale proto, že úředníky z Ministerstva zemědělství baví nechávat zemědělce procházet


138  Revoluce jednoho stébla slámy

se zjemní. A když sníte kořen kapradiny hasivky orličí, podezřeň a kokošku pastuší tobolku, zklidníte se. Na potlačení neklidu a pocitu netrpělivosti je kokoška nejlepší ze všech. Říká se, že když děti jedí kokošku pastuší tobolku, pupeny vrby nebo hmyz žijící na stromech, vyléčí to divoké záchvaty křiku. Za starých časů je děti musely jíst často. Předkem japonské bílé ředkve daikon je rostlina zvaná nazuna (pastuší tobolka) a toto slovo je příbuzné se slovesem nagomu, které znamená „změknout, zklidnit se“. Daikon je „bylina, která zjemňuje náladu člověka“. Mezi divokými potravinami je často přehlížen hmyz. Když jsem během války pracoval ve výzkumném ústavu, měl jsem za úkol zjistit, který hmyz v jihovýchodní Asii by se dal jíst. Když jsem po tom pátral, udivilo mě, že poživatelný je téměř kterýkoliv hmyz. Například nikdo by si nepomyslel, že veš nebo blechy by mohly být vůbec k užitku, ale veš namletá a snědená s ozimem je lékem na epilepsii a blechy jsou medicínou na omrzliny. Všechny larvy hmyzu jsou docela poživatelné, ale musejí být živé. Když jsem bedlivě pročítal staré texty, našel jsem příběhy spojené s „pochoutkami“ připravenými z červů z kadibudky a další tvrdily o chuti známého bource morušového, že je naprosto jedinečná. Dokonce moli, pokud by se jim nejprve oklepal prášek z křídel, jsou velice chutní. Takže ať už se na to díváme z pohledu lahodnosti nebo zdraví, mnoho věcí, které lidé považují za odporné, jsou ve skutečnosti docela chutné a zároveň prospěšné pro lidský organismus.


křen

podběl

rajče

pelyněk černobýl

jam čínský

zelená cibulka

z prášku

cibule

kalužnice

ginkgo oříšky vlašský ořech

bér vlašský hasivka

jogurt

citron

tomel

kumkvat

grep

hruška

broskev

jablko

prase zajíc

oliheň

hmyz křepelka

kuře

divočák

tuňák

losos

sekavec

kráva a kůň

makrela

parmice nachová

kapr

pražma královská

úhoř

koza

želva bahenní

karas obecný

aju východní

sumýš

mořští mlži

sladkovodní mlži

řasy

mořské řasy

sojová omáčka

čirůvka větší

potočnice mandarinka kaštan obecná japonský mořský chřest jazyk meruňka švestka chobotnice mrkev kyselý pomeranč

merlík čilský

šiitake (jedlý

sýr houževnatec

chléb kynutý pomocí kvasnic

milo –

proso

alkohol

truskavec čokoláda

křídlatka

rýže

pšenice a ječmen

špenát fazolky

pohanka

fazole adzuki

fazol obecný

PŘÍRODNÍ POTRAVINOVÁ MANDALA (DIAGRAM 1)

lopuch

jedlá chryzantéma

okurka vodní meloun

pálivá meloun červená cukrový paprika

lilek

kokoška pastuší tobolka

sójové boby

čínské zelí

(irské) brambory

vodnice

ředkev

MASANOBU FUKUOKA  165


REVOLUCE JEDNOHO STÉBLA SLÁMY

Mezi mladými lidmi, kteří sem přicházejí do horských chýší, jsou i tací, kteří jsou chudí na těle i na duchu a vzdali se veškeré naděje. Jsem jenom starý rolník, kterého trápí, že jim nemůže poskytnout ani pár sandálů – ale je tu stále jedna věc, kterou jim dát mohu. Jedno stéblo slámy. Zvedl jsem kousek slámy, který ležel před chýší, a řekl jsem: „Pomocí tohoto jediného stébla slámy by mohla začít revoluce.“ „Když je zničení lidstva nablízku, může člověk stále doufat a držet se slámy?“ zeptal se mladík se špetkou hořkosti v hlase. Zdá se, že toto stéblo je malé a lehké, většina lidí však neví, jak velkou váhu opravdu má. Pokud by lidé znali pravou hodnotu tohoto stébla, mohlo by dojít k revoluci


MASANOBU FUKUOKA  219

ramenou jako Ókuninuši no mikoto42 a rozhazujme semínka po všech polích oblasti Tókaidó.“ „To není revoluce jednoho člověka,“ usmál jsem se. „To je revoluce jednoho stébla slámy!“ Vyšel jsem z chýše do odpoledního slunečního svitu, chvíli se zastavil a hleděl na okolní ovocné stromy obtěžkané dozrávajícím ovocem a na slepice hrabající se v plevelu a jeteli. Pak jsem se dal na svůj dobře známý sestup k polím.

42  L egendární japonský bůh léčitelství, který cestuje a rozhazuje štěstí z velikého pytle, který má přehozený přes rameno.


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy: Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Masanobu Fukuoka Revoluce jednoho stébla slámy Přeloženo z The One-Straw Revolution: An Introduction to Natural Farming vydaného nakladatelstvím New York Review of Books v roce 2009. SHIZEN NOHO WARA IPPON NO KAKUMEI Published by Shunjusha Publishing Company Copyright © 2004 Masanobu Fukuoka Translated from The One-Straw Revolution, published by New York Review of Books in 2009. Czech translation rights arranged with Michiyo Shibuya through Japan UNI Agency, Inc., Tokyo Překlad Věra Dudmanová Upravil a sestavil Larry Korn Úvod Frances Moore Lappéová Předmluva Wendell Berry Jazyková redakce Ivana Šelešovská Návrh obálky Marta Červáková Sazba Magda Kadlecová Odpovědná redaktorka Lenka Kubelová Tisk THB a. s. První vydání Praha 2019 Vydal Nakladatelský dům Grada pod značkou Alferia U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 7446. publikaci www.alferia.cz Text © Masanobu Fukuoka, 1978 Preface © Frances Moore Lappé, 2009 Translation © Věra Dudmanová, 2019 Czech edition © Grada Publishing a.s., 2019 ISBN 978-80-247-2513-0