Xavier Galmiche: Vladimír Holan, bibliotékář Boha (Praha 1905–1980)

Xavier Galmiche Akropolis 2012

Xavier Galmiche

Vladimír Holan, bibliotékář Boha Praha 1905—1980

CIP — Katalogizace v knize — Národní knihovna ČR Galmiche, Xavier Vladimír Holan, bibliotékář Boha : Praha 1905—1980 / Xavier Galmiche; [Z francouzského originálu přeložila Lucie Koryntová]. — 1. vyd. — Praha : Akropolis, 2012 ISBN 978-80-87481-94-3 821.162.3-1 * 82.07 — Holan, Vladimír, 1905-1980 — česká poezie — 20. stol.

— interpretace a přijetí literárního díla — studie 821.162.3.09 — Česká literatura (o ní) [11]

Tato kniha vyšla s laskavou finanční podporou Centre de recherches sur les cultures et littératures d’Europe centrale, orientale et balkanique (Centrum pro studium kultur a literatur střední a východní Evropy a Balkánu) v rámci Université Paris-Sorbonne, Ministerstva kultury ČR a Nadace Český literární fond. © Xavier Galmiche, 2012, Vladimír Holan, le bibliothécaire de Dieu: Prague 1905—1980 © Institut d‘études slaves, 2009 © Translation Lucie Koryntová, 2012 © Graphic & Cover Design Ondřej Fučík, 2012 © Photography — All rights reserved © Filip Tomáš — Akropolis, 2012 ISBN 978-80-87481-94-3

Tato kniha byla dokončena ve spolupráci s Lucií Koryntovou.

Archivní a obrazové dokumenty byly převzaty ze sborníku Noční hlídka srdce s laskavým svolením Památníku národního písemnictví.

Mé vřelé díky za pečlivou četbu, bibliografické a hermeneutické rady, ale také za zájem, kritiku a podněty zasluhují: Michel Aucouturier, který zahájil vydávání edice, v níž Bibliotékář Boha vychází, dále Serge Aslanoff, Anne Nercessian a kolektiv z Institut d’études slaves (Institut slovanských studií), Kateřina Bláhová a Karel Piorecký (Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR), Jean Breuillard (Université Paris-Sorbonne), Jiří Holý (Univerzita Karlova v Praze), Carole Maigné (Université Paris-Sorbonne), Martin Petráš (Université de Lille 2), Alena Petruželková (Památník národního písemnictví), Jan Rubeš (Université libre de Bruxelles), Zuzana Stolz-Hladká (Univerzita v Göttingenu), Markéta Theinhardt (Université Paris-Sorbonne), Georgeta Tcholakova (Univerzita v Plovdivu), studenti (Morgen Corvan, Petra James, Tereza Riedlbauchová, Sophie Teheux, Caroline Vigent, Alena Žemličková), kteří navštěvovali seminář české literatury 2006—2007 věnovaný Holanovu dílu, a další nadšenci (Lenka Boková, Adéla Petruželková, Klára Ležátková, Aurélie Rouget-Garma), ateliér překladu české literatury do francouzštiny (UFR d’Études slaves de l’Université Paris-Sorbonne), který přeložil Terezku Planetovou (2006—2007) a Noc s Hamletem (2007—2008), a nakonec Pavla Zelená.

Citování textů Vladimíra Holana Bibliografické údaje textů, na něž se zde odkazuje, jsou uváděny následovně: jméno básně v uvozovkách, název sbírky kurzívou, rok prvního vydání, rok napsání (pokud je znám); Spisy (následuje odkaz na obě edice sebraných spisů Vladimíra Holana), číslo svazku římskou číslicí, rok prvního vydání (Odeon pak Československý spisovatel), číslo stránky; číslo svazku arabskou číslici, rok druhého vydání (Paseka), číslo stránky. Příklad: „Sníh“, Bolest, vyd. 1965, naps. 1949—1955; Spisy, sv. III, 1970, s. 148; sv. 3, 2000, s. 141 Zkrácený bibliografický údaj v textu: „Sníh“, Bolest, Spisy, III: 148 / 3: 141.

Zkratky ed. naps. s. str. v. vyd.

editoři napsáno strana strofa verš vydáno

Slova s hvězdičkou jsou vysvětlena ve Slovníčku, s. 215—218.

Náhle zčistajasna prořízne proud světla oblohu a dopadne na vrcholek, a tu se zjeví Hamlet, pak se světlo stupňuje, rozední se a postupně se v Shakespearovi jako na měsíci hora Messala, mys Snů, kráter Proclus a další vrcholy a údolí objevují Othello, Romeo a Julie, Lear a Macbeth a lidé s úžasem pozorují, že se nad jejich hlavami nachází neznámý svět.

Victor Hugo, Mys snu (1864)

Bůh si našel cestu v neočekávaném.

Euripides, Bakchantky

Jorgeovi a Israelitovi, jeho bratru, který se nenarodil, Auře Maríe, jejich matce na věčnosti.

„Jako William…“: Vladimír, bibliotékář Boha

„‚Nedávno,‘ řekl Hamlet, ‚byl jsem s několika mladými u stárnoucího Shakespeara v Elsinoru… Četl nám své verše… […] a když pak s námi hovořil o knihách, slavili jsme ho jako bibliotékaře samého Boha.‘“ Představa návštěvy Hamleta u svého tvůrce Shakespeara vyskytující se na konci Noci s Hamletem (Spisy, VIII: 192 / 8: 169), nejambicióznější básni Vladimíra Holana, se zrodila z jednoho ze žertovných delirií autorovy bláznivé imaginace. Shakespeare zde přestává být geniálním dramatikem alžbětinské Anglie a za jednomyslné shody svých mladých obdivovatelů dostává nové povolání, stává se bibliotékářem Boha. Holan svého archiváře Výšin pouští do světa po čertech vyparáděného, vždyť řídce používané substantivum bibliotékář místo běžného knihovník je výpůjčkou, v níž zaznívají četné odkazy (na řeckou kulturu knihy, biblíon, či na Bibli, atd.).

Výraz, který je současně učený a bezprostřední, vyvolává dojem nonšalantní elegance. Člověk si představí poskoka božích zaměstnanců, jakéhosi nižšího cherubína, který se na nebeské hierarchii sice nachází docela naspod, avšak jeho službou je trhat ze stromu Poznání a snad i Moudrosti. Přídomkem bibliotékář Boha zdvojuje Hamlet Vladimírovými (Holanovými) ústy Williama (Shakespeara) v přízračného archiváře, který vklouzl do světa, aby se tam procházel labyrintem starobylé babylónské knihovny a slézal větve rodokmenu Stvoření. Přetváří ho v borgesovskou postavu, studnici vědění a podivína, moudrého a škodolibého ducha, který ve své touze hloubat nad světem prohlíží kilometry regálů a listuje vzácnými a často tajemnými svazky. Je encyklopedistou Stvoření a současně knihovní krysou šmejdící v bezedných hloubkách kultur a vědění, včetně „Podsvětí“.

Přesně řečeno se básník Holan neztotožňuje se Shakespearem, ani s Hamletem nebo Mozartem či Máchou (geniálním básníkem českého romantizmu), neztotožňuje se se žádným z tvůrců, kteří se potulují v jeho 10

11

díle. Vyvolává je však jako vzájemná převtělení, která jsou ve službách téhož tvůrčího principu, a snad i jako roztříštěné aspekty nejvyššího Stvořitele. Rozvětvené a propletené Holanovo dílo, plné křižovatek a návratů, neustále rozvírá prostor, kde se tyto postavy zjevují, bludiště, kde se básník prochází a ad infinitum je stíhá, Shakespeara, Hamleta, Mozarta, Máchu a jejich následovníky. Nakonec se jim v této hře rozbitých zrcadel Vladimír začne podobat, oněm posedlým výstředníkům: Karlovi (Máchovi), Amadeovi, Hamletovi i Williamovi. Ne že by se básník považoval za jim rovného, a tudíž by si myslel, že by se mohl měřit se Stvořitelem (Holan je často provokativní, nikdy však rouhačský). Avšak vsadil by krk, že Slovo, aby se sdělilo, musí projít všemi knihami, všemi slovy. Vidím ho, jak slídí v biblích, pronásleduje jedinečné slovo, ba dokonce sahá po slovech smyšlených („Jak“, Bolest, Spisy, III: 150 / 3: 143): Vždycky jsem hledal slovo, které by bylo vysloveno jen jednou, ba slovo, které dosud nebylo vysloveno vůbec.

Jako Orfeus propůjčuje Holan svá ústa Slovu; jako William prochází knihovnu v hávu bibliotékáře Boha. Smyslem interpretací obsažených v této knize je ho na této cestě následovat.

„Jako William…“: Vladimír, bibliotékář Boha

Úvod „V té zpropadené voliéře Čech…“

A.

Básníkova dráha: dílo v rytmu dějin

V osudu člověka není nic náhodnějšího než datum a místo narození. A říci tedy, že Holanův život (1905—1980) je plně vepsán do krajiny Českých zemí a pohnutého běhu 20. století, znamená napovědět mnohé. Tento časoprostor vymezuje existenci v kolektivních dějinách tvořených neustálými prudkými zvraty, existenci, která byla postavena před dvojí zkoušku moderního totalitarizmu, tj. nacizmu a později komunizmu. V následujícím historickém úvodu si ve zkratce připomeňme všech pět po sobě jdoucích režimů, jež Holan zažil.

1.

Dětství na konci rakousko-uherského císařství

Holan se narodil roku 1905 v Praze a dětství strávil v kraji okolo Bezdězu, severně od hlavního města českého království, jakožto poddaný císaře Františka Josefa. Jeho osoba je svázána s mnohými sociokulturními rysy starého císařského světa, v prvé řadě s katolicizmem (jako dítě snil o tom, stát se mnichem), jemuž zůstane vcelku věrný (srov. s. 120, 147, 164), ale také s mentálními strukturami typickými pro rakousko-uherskou společnost, které na základě politického modelu federalizujícího se císařství nechávali vedle sebe existovat universalizmus a partikularizmus.

Bylo by zajímavé prozkoumat, jak ve školách, kam Holan docházel, vedle sebe existovaly jednak představa rakouské kultury tvořené smlouváním a dohodami (představa často obstarožní a paternalistická, zato však schopná moudré ironie) a jednak sen o odtržení představovaný národními aspiracemi české společnosti. Bezpochyby se tato protikladná koexistence odráží v cyklickém, pro Holana charakteristickém, střídání touhy po radikální proměně základů — jež najde vyjádření například v přilnutí mladého básníka k avantgardním utopiím na konci druhé světové války či v přechodném přestoupení ke komunizmu —, s návratem k tradici, který je sice kritický, ale upřímný.

16

17

2.

Omyl básnických debutů, pravé neosymbolistní počátky

Svět dětství, který se steskem připomíná tolik Holanových básní, tedy nezmizí jen z důvodu nevyhnutelného plynutí času, ale také kvůli historickému zlomu první světové války, který se v Holanově rodině v roce 1916 násobí o soukromé drama, smrt nejstaršího bratra. Své první básnické kroky podnikne Holan ve světě první republiky, světě až rozmařile nápaditém. Jeho první sbírka, Blouznivý vějíř, která vychází v roce 1926 (viz báseň „Obraz v zrcadle“, s. 65) a již později zavrhne, se svou pestrobarevnou a antidoktrinářskou fantazií hlásí k poetizmu, jehož členové postupně objeví vlastní spřízněnost se surrealizmem. Dokonce se tehdy mladý básník, který se v roce 1919 přestěhuje do Prahy za studii (a v roce 1925 za ním přijedou natrvalo rodiče), uchýlí k dekadentnímu dandizmu. Tento vývoj ilustrují jeho lehce snobské prózy z té doby, například zajímavé Pražské kavárny,1 drobné články publikované v roce 1925 v časopise Gentleman, a dopisy Ábela Stacha blázna, které jsou jediným pozůstatkem románu, jehož vydání Holan ohlásil na konci své první sbírky.2 Tato lehká atmosféra je však optický klam. Holan brzy nechá projevit svůj asociální temperament. V roce 1926 se zapsal na právnickou fakultu, avšak vzápětí z ní zběhl, pak se marně ucházel o místo v Městské knihovně a v roce 1927, kdy byl osvobozen od vojenské služby, se smířil s úřadem kancelářského škrabala v Penzijním ústavu, trpěl tam však natolik, že byl v roce 1933 propuštěn s malým invalidním důchodem. V prosinci 1933 sice na doporučení Josefa Čapka získal místo odpovědného redaktora v časopise Život — Listě pro výtvarnou a uměleckou besedu, který vydávala Umělecká beseda a kde kromě Josefa Čapka pracoval ještě Josef Šíma. (Mezi lety 1938 a 1940 se také bude podílet na programu experimentálního divadla E. F. Buriana, Divadlo D). Holanovi se nedala upřít profesionalita (vynikl přehnaně svědomitou péčí o grafickou a pravopisnou stránku čísel), avšak brzy se stal svědkem událostí, které tuto tvůrčí družinu ukončily: vydávání časopisu bylo po zářijovém čísle 1938 pozastaveno, Josefa Čapka v září 1939 zatklo gestapo (v roce 1945 se po něm slehne zem v táboře Bergen-Belsen) a Holan se do obnovené redakce v roce 1941 už nevrátil. Zpřetrhal tak veškeré svazky se světem práce a vůbec se vzdálil ze společnosti. Dokonce od své budoucí ženy Věry Pilařové vyžadoval, aby před jejich svatbou v roce 1932 odešla ze zaměstnání (!). Podobně v období mezi válkami, kdy byly objeveny radovánky turizmu a navazovány kulturní svazky mezi kontinenty (nejlepším příkladem je síť surrealistů, prostírající se od Moskvy po Spojené státy a začleňující 1 2

A.

„Pražské kavárny“, Gentleman, revue moderního muže, 1925; převzato in Spisy, X: 262—266 / 10: 369—375. Ábel Stach blázen. Čtyři dopisy, publikované v týdeníku Demokratický střed v roce 1926, jsou rozšířené o pátý dopis; přetištěny in Spisy, X: 268—289 / 10: 341—363.

Básníkova dráha: dílo v rytmu dějin

mnohé české umělce), nebyl Holan zrovna velkým cestovatelem (podnikl jen dvě cesty do zahraničí, jednu do Itálie v roce 1929, a druhou do Paříže v roce 1937; z první cesty si Holan odnese přízračnou vidinu smrti, kterou vtělí do Toskány). Tuto počínající agorafobii provázelo potemnění díla, jak o tom svědčí pochmurná atmosféra druhé sbírky Triumf smrti (1930), zčásti pramenící ze smrti Holanova otce v roce 1929, a postsymbolistní ladění sbírek Vanutí (1932, srov. s. 39—41, 68—71) a Oblouk (1934, srov. s. 71—73). Jazykové krkolomnosti (nahuštěnost, neologizmy, štěpné rýmy* — srov. 77—80) jsou ještě sráznější, ale tentokrát mají sloužit iluminacím, jež odhalují jednou zářivé, jednou drastické aspekty skutečnosti. Sbírky z této doby se nesou v orfickém duchu (srov. 77—80) a zahrnují i momenty tvůrčí krize, která nachází východisko jak v básnických prózách — básnických denících Kolury (1932), Torzo (1933, srov. s. 41) a zejména ambiciózním textu Lemuria (1936, srov. s. 41—43) — tak v překladatelské činnosti (zvláště R. M. Rilke, srov. 74).

Tezí této monografie je, že původ Holanova básnického postupu je v tomto kolísavém střídání: během těch několika let okolo roku 1930 Holan vystřídá tři tvůrčí polohy (a cyklus se bude později opakovat), jak to objasní interpretace v první z pěti částí této knihy, a sice pokušení avantgardou, návrat k předchozí utopii (v tomto případě k symbolistnímu ideálu) a zřeknutí se návratu spolu s objevením „alternativního“ orfizmu.

Moment zřeknutí je osudný, neboť jeho výsledkem je hluboce skeptický postoj toho, kdo se rozhodl nechápat ani neuspišovat nemožné smíření mezi modernitou a tradicí.

Tento zvrat však nelze přičítat pouze na vrub osobní úzkosti. Také vychází z kolektivního vědomí, které ve třicátých letech vidí, že má více důvodů se obávat než doufat; plně vychází z povahy meziválečných dějin, z jejich opakovaných vykolejení. Velká hospodářská krize z roku 1929 zasáhne Československo plnou silou, navíc nástup Hitlera na místo kancléře v roce 1933 spolu s občanskou válkou ve Španělsku od roku 1936 podkopají názorovou shodu ohledně republikánského modelu, z něhož tato mladá země vzešla. Zevšednění pocitu hrozby, k němuž v české společnosti dojde v průběhu třicátých let, vyvolá zájem o veřejné záležitosti a služebnou literaturu, od níž se nyní bude požadovat, aby sloužila jako štít či alespoň svědek (Lehár et alii 1988: 613). Co je na „Holanově případu“ zvláštní a zajímavé, je, že tento požadavek mezilidské solidarity, ba angažovanosti se prosazuje v díle, které se doposavad drželo stranou, stálo proti proudu, na okraji. Jinak řečeno se klade otázka, jak se dílo inspirované Mallarméem, Valérym a Rilkem, tedy hyperabstraktní tvorbou směřující k „čisté poezii“, promění v existencialistický podnik. Už sbírky Kameni, přicházíš…

(1937, srov. s. 74) a Záhřmotí (1940), stejně jako texty z let 1939—1942 publikované později v Bez názvu (1963), vyslovují potřebu včlenit singulární poezii, jež by se mohla zdát egotistická, do existenciální dimenze, která má starost o utrpení druhého a společný úděl — tedy potřebu učinit, jak 18

19

to o Holanovi úžasně řekl Halas, „z věže ze slonové kosti pevnostní hlídku“. Tato zkušenost, již tragicky potvrdí expanze nacizmu po celé střední Evropě, představuje pro Holana, stejně jako pro jeho generaci, naprosto novou výzvu, již si postupně uvědomoval od konce dvacátých let: potřebu umělce vyrovnat se s dějinami, včlenit do své řeči prvky, jež je odrážejí, ba co víc — porážejí. Tento ústřední problém jeho biografie (Holan tehdy dosáhl věku muže) se odráží v jeho poezii proměnou pojetí tvorby. Jednou z os této knihy je právě pochopit rytmus této neustálé proměny, která dočasně vyústí v pojetí poezie jako svědectví.

3.

Uštknutí totalitarizmem (hnědým, červeným)

Podrobně analyzuji (srov. část III), jak se u Holana utvářela a vyvíjela svědecká literatura, která postupně odsoudí opuštění Československa jeho anglickými a francouzskými spojenci (zvláště Září 1938 a Zpěv tříkrálový, ale také zabavená sbírka Odpověď Francii a Sen, který díky svému méně explicitnímu vyjadřování vyjde v roce 1939), dále zpranýřuje ponurou atmosféru, v níž se dusí země v období protektorátu (viz první verše Terezky Planetové, s. 129, 133), oslaví sovětskou pomoc (Dík Sovětskému svazu, Rudoarmějci, s. 119) a po roce 1949 obžaluje nový komunistický režim z nízkosti a drzosti (jedná se o dvě klíčová slova z básně „Nepřátelům“, srov. 114—115, která je básníkovým opravdovým vyhlášením války těm, kteří bývali jeho souputníky). Dalším aspektem návratu dějin do pole poezie je rozvinutí narativní poezie ve skladbách První testament (1940), Terezka Planetová (viz výše), Cesta mraku (napsáno v roce 1944) a dalších mnohých textech psaných až do začátku šedesátých let, jejichž vřazením do zvláštního svazku Spisů (sedmého) s názvem Příběhy je Holan jako takové určí. Do jaké míry tato básnická volba odráží filozofická, řekněme existenciální rozhodnutí? Interpretace ve čtvrté části, jež se cele věnuje právě těmto textům, se pokusí na tuto otázku odpovědět.

Holan jistě není žádným soustavným odpůrcem červeného totalitarizmu, takže pokušení v něm vidět „protodisidenta“ bezpochyby neobstojí před analýzou; navíc se zdá, že Holan ustoupil od svého čistě politického díla (jako by název svazku, do nějž většinu těchto děl zařadil, Dokumenty, jim odnímal status prvořadě uměleckých děl). Nicméně ač se jeho poezie padesátých let vrací k metafyzické inspiraci, poloha poezie vzdoru přetrvá až do jeho posledních sbírek (zvlášť pravdivé to bude během „obnovení pořádku“ po sovětské invazi v roce 1968). Opoziční duch je u něj konstantou, ať už na sebe vezme podobu čelního útoku, a tedy militantní poezie, nebo méně nápadné instinktivní vzpoury vůči příkazům a konvencím.

Holan prožil druhou půli svého života (třicet dva let, počítám-li dobře) v komunistickém režimu. Mezi lety 1945 a 1949 se na čas navrátí do společenského života: znovu se zapojí do činnosti redakcí (časopisu Kvart od roku 1945 do roku 1949; edice Epilion nakladatelství Fr. Borový v letech A.

Básníkova dráha: dílo v rytmu dějin

1948 až 1949), účastní se literárních setkání, přebírá ceny, atd. Avšak když odezní vyznání sentimentální víry v Sovětský svaz, v nichž oslavuje „stalinskou křivku“, po níž postupují dějiny (srov. s. 109), a utrousí na adresu Sovětského svazu několik sarkastických poznámek, je Holan hrubě povolán k poslušnosti. V roce 1950 je vyloučen z komunistické strany a stane se vyděděncem: i přes to, že jsou mu pokoutně vypláceny zbývající honoráře (že by to byl způsob, jak se režim snaží potajmu vykoupit ze zacházení, o němž ví, že je nespravedlivé?), ocitne se málem v naprosté bídě, v níž přežívá díky odměnám za krasopisné opisy vlastních sbírek. Uzavře se v krásném domě na Kampě (který bude brzy známý pod jménem Holanésie); oddá se samotářskému nočnímu psaní, v němž ho posiluje téměř výhradně požívání kávy, vína a tabáku; zapudí od sebe své blízké (ženu a postiženou dceru), přátele (z těch nejvěrnějších Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta). Psaní se zhušťuje, koncentruje se do zvlášť ponurých sbírek-deníků*: Strach (psáno 1949—1954) a zvláště Bolest (psáno 1949— 1955). Krize se zhoršuje ke konci padesátých let, z nichž jedinou literární žní je narativní báseň Toskána (psána v letech 1956—1963).

Holanovo nucené zmizení z literární scény a jeho návraty, kdy byl vzat na milost, jsou skvělým barometrem výkyvů kulturní politiky v komunistickém Československu. První váhavé pokusy o destalinizaci nejprve umožní vydání menších děl, jimiž jsou v prvé řadě sbírky Bajaja (1955) a Tři (tzn. tři texty: Sbohem, Óda na radost a Návrat) a dále překlady. V „happy sixties“ se tento pohyb ještě urychlí. Rehabilitace propukne rokem 1963, kdy se začne nejprve díky scénickým čtením šířit jeho mistrovské dílo Noc s Hamletem, načež se spustí „vzedmutá vlna“ (srov. s. 56), skutečný vydavatelský boom, který zahrnuje i první svazek jeho sebraných spisů, Jeskyně slov.

Rok 1969 je rokem, kdy země po krátce trvajícím odporu pomalu podléhá přebírání moci, které vyústí v režim „normalizace“. Není pochyb, že tyto skličující okolnosti jsou jednou z příčin, proč Holan přestává psát: básně jeho sbírek-deníků* jsou stále sevřenější a úsečnější, občas v nich probleskne zoufalá jasnozřivost (srov. s. 101). Pro Holana to je konec. Když mu smrt vyrve několik jeho blízkých (jeho milovaná sestra Růžena umírá v roce 1951, matka roku 1960 a dcera 1977), přestává psát úplně. Sám umírá roku 1980 ve věku sedmdesáti pěti let.

20

21

Obrazová příloha

Seznam vyobrazení Děkujeme Knihovně a Literárnímu archivu Památníku národního písemnictví za poskytnutí materiálů pro obrazovou přílohu.

Přebal, frontispice: Vladimír Holan, portrét za psacím stolem, pohlednice (foto Erich Einhorn, bez datace — pravděpodobně 60. léta 20. století) s. 177: Obal básnické sbírky Blouznivý vějíř, návrh F. Zelenka, Praha, Svobodná škola umění, 1926. s. 178: Vladimír Holan u vody, fotografie, 20. léta. s. 179: Vladimír Holan v Penzijním ústavu, konec 20. let. s. 180: Vladimír Holan v Alpách, fotografie z roku 1929. s. 181: Vladimír Holan na návštěvě v ateliéru Miloslava Hégra, 30. léta. s. 182: Jiří Taufer, František Halas, Svatopluk Kadlec a Vladimír Holan, fotografie z roku 1935. s. 183: Vladimír Holan, Slunce, kresba ze skicáku, okolo 1924 (kresba perem a štětcem, tuš). s. 184: Vladimír Holan, Západ, kresba ze skicáku, okolo 1924 (kresba perem a štětcem, tuš).

Seznam vyobrazení

s. 185: Vladimír Holan, Síla, kresba ze skicáku, okolo 1924 (kresba perem a štětcem, tuš). s. 186: Vladimír Holan, Mé čekání, kresba ze skicáku, okolo roku 1924 (kresba perem a štětcem, tuš). s. 187: Vladimír Holan, Předurčen, kresba ze skicáku, okolo 1924 (kresba perem a štětcem, tuš). s. 188: Vladimír Holan, Nesmysl, kresba ze skicáku, okolo 1924 (kresba perem a štětcem, tuš). s. 189: Autograf básně „Epocha“, Na postupu (1. vydání 1964). s. 190: Adriena Šimotová, ilustrace k cyklu Zdi, perforovaná kresba inkoustem. s. 191: Adriena Šimotová, ilustrace ke skladbě Toskána, perforovaná kresba inkoustem. s. 192: Vladimír Holan: První testament; Terezka Planetová: faksimile básníkova rukopisu. Ed. Vladimír Justl. Praha: Odeon, 1990.

174

175

Obal básnické sbírky Blouznivý vějíř, návrh F. Zelenka, Praha, Svobodná škola umění, 1926.

176

177

Vladimír Holan u vody, fotografie, 20. léta.

Obrazová příloha

Ediční poznámka

Tato kniha představuje překlad monografie francouzského bohemisty Xaviera Galmiche Vladimír Holan — Le bibliothécaire de Dieu (Prague 1905— 1980), již vydal Institut d’études slaves v Paříži roku 2009 jako druhý titul edice Clefs pour…, kterou řídí Michel Aucouturier. Jedná se o překlad, který byl autorem originálu revidovaný a autorizovaný, tzn. že překlad byl pořízen na základě autorem přepracované verze originálu a že výsledná podoba překladu prošla autorovou redakcí a schválením. Přepracování originálu spočívalo v uzpůsobení monografie českému publiku: autor vypustil některé pasáže, které považoval za obecně známé pro českého čtenáře (např. z Úvodu vypustil pasáže přibližující českou historii), a naopak osvětlil některé termíny, jejichž význam by nemusel být v českém kontextu zřejmý (např. doplnil několik hesel do Slovníčku vybraných literárních pojmů, básnických prostředků, rétorických figur a estetických hnutí). Z knihy byla také vypuštěna interpretace básně „Smrt umírajícího na sadě“ nazvaná Mlčenlivý symbolizmus, kterou napsala Lucie Koryntová speciálně pro francouzské vydání.

Lucie Koryntová

200

201

Jmenný rejstřík Rejstřík pokrývá všechny části publikace vyjma ukázek z Holanovy tvorby (dedikace ale registrovány jsou) a zahrnuje i odkazy na adjektivní podoby jmen (např. nezvalovský).

A Abrams(ová), Erika 28, 43, 156, 205, 206, 208 Adorno, Theodor W. 154 Achmatova (Achmatovová), Anna Andrejevna 115 Ancelot(ová), Claudia 208 Angelus Silesius 101, 215 Apollinaire, Guillaume 32, 68, 77 Aragon, Louis 27, 32, 204 Arcos, René 32 Arendt(ová), Hannah 60, 209 Aristoteles 73, 83 Asejev, Nikolaj Nikolajevič 32 Aslanoff, Serge 5 Aucouturier, Michel 5, 111, 201, 209, 210, 218 B Baudelaire, Charles 32, 72 Beckett, Samuel 159, 207 Bednář, Kamil 51 Bednářová, Jitka 71, 209 Beethoven, Ludwig van 147 sv. Bellarmin, Robert 198 Bergeret, Yves 207 Biebl, Konstantin 38 Bílek, František 71, 210 Binar, Vladimír 210 Bláhová, Kateřina 5 Blatný, Ivan 50 218

219

Blažíček, Přemysl 23, 39, 41, 58, 110, 112, 209 Bloy, Léon 198 Boková, Lenka 5 Bolzano, Bernard 153, 212 Borges, Jorge Luis 11 Borový, František 20 Bosch, Hieronymus 94 Bouvier, Nicolas 204 Boxberger(ová), Jana 208 Brabec, Jiří 23, 79, 87, 198, 209, 214 Braud(ová), Milena 209 Bremond, Henri 78 Breton, André 94 Breuillard, Jean 5 Browning(ová), Elizabeth Barret 32 Březina, Otokar 39, 75, 77, 168, 198, 207 Buchloh, Benjamin H. D. 209 Bürger, Gottfried August 215 Burian, Emil František 18 Bydžovská, Lenka 165, 209 C Calvat(ová), Mélanie 113 Camus, Albert 46, 60 Carco, Francis 32 Claudel, Paul 110

Cluny, Claude Michel 27, 198, 209 Cocteau, Jean 32, 165 Colombat, Rémy 78, 209 Cometti, Jean-Pierre 212 Corbière, Tristan 32 Corvan, Morgen 5 Crevel, René 75, 205 Criqui, Jean-Pierre 212 Cros, Charles 32 Č Čapek, Josef 18, 74, 112 Čelakovský, František Ladislav 54 Čeliš, Jan K. 68 Čepelák, Ladislav 31 Černý, Václav 51, 209 Červenka, Miroslav 52, 75, 110, 210 D Dante Alighieri 159 Degas, Edgar 32 Deluy, Henri 205 Deml, Jakub 25, 71, 116, 198, 210 Depretto(vá), Catherine 210 Derrida, Jacques 215 Desbordes-Vallemore, Marceline 32 Dierna, Guiseppe 88, 210 Diogenes ze Sinopy 197 Diviš, Ivan 38 Dobrev, Viktor 211 Dobrovský, Josef 59 Doležal, Bohumil 42 Dostojevskij, Fjodor Michajlovič 119, 120, 197, 208 Dupriez, Bernard 84, 210, 215, 216 E Mistr Eckhart 101 Effenberger, Vratislav 214 Jmenný rejstřík

Einhorn, Erich 174 Eliot, Thomas Stearns 58 Éluard, Paul 32 Enzensberger, Hans Magnus 28 Erben, Karel Jaromír 54, 55, 136, 148, 208, 215 Ernst, Max 94 Euripides 9 F Fargue, Léon-Paul 32 Fišera, Vladimir Claude 207 Fleischmann, Ivo 206 Fleischmann, Michel 205 Florian, Jean-Pierre Claris de 96 Florian, Josef 71, 78, 113, 198, 209 Flusser, Vilém 158, 210 Fojtů, Martina 208 Fourest, Georges 32 František Josef I., rakouský císař 17 sv. František z Assisi 26 Friedhof, Gerd 76, 210 Frisch, Max 46 Fučík, Bedřich 51, 210, 214 G Galmiche, Xavier 25, 39, 41, 51, 71, 78, 89, 108, 133, 137, 152, 157, 166, 201, 206, 208, 210—214 Garapon, Antoine 217 García Lorca, Federico 32 Genette, Gérard 213 Géraldy, Paul 32 Germain(ová), Sylvie 208 Gide, André 46, 217 Girard, René 158 Goethe, Johann Wolfgang von 215 Gombrowicz, Witold 46 Góngora y Argote, Luis de 39, 53, 153

Grandmont, Dominique 27, 28, 87, 204—207 Greisel, Laurent 207 Gross, František 50 H Halas, František 20, 38, 44, 116, 125, 134, 174, 182, 211, 213 Hálek, Vítězslav 124, 140, 141 Hanč, Jan 50, 208, 211 Harder, Hans-Bernd 210 Hassner, Pierre 217 Havlíček, Karel 111, 213 Havránek, Vít 212 Havránková, Ruda 208 Heftrich, Urs 24 Hegel, Georg Wilhelm Friedrich 135 Hégr, Miloslav 174, 181 Heidegger, Martin 140, 155 Hejda, Zbyněk 60, 91, 208 Helceletová, Helena 204 Hello, Ernest 198 Hilský, Martin 208 Hiršal, Josef 208 Hitler, Adolf 19 Hlavsa, Oldřich 57 Holanová (roz. Zavázalová), Marie (matka) 21 Holanová (roz. Pilařová), Věra (manželka) 18 Holanová, Kateřina (dcera) 21, 116 Holanová, Růžena (sestra) 21 Hölderlin, Friedrich 72 Holman, Petr 207 Holý, Jiří 5, 146, 211, 212 Hora, Josef 53, 54 Hrabal, Bohumil 53, 54, 208, 211 Hrbata, Zdeněk 207 Hroch, Jaroslav 157 Hrubín, František 21, 38, 53 Hugo, Victor 9, 32 Huizinga, Johan 93, 211 220

221

Ch Chanet, Jean-François 209 Char, René 39, 198 Chastelin, Nicolas 205, 206 Chenneviere, Georges 32 Chlebnikov, Velemir 39, 53, 78, 127 Chudoba, František 153 I sv. Ignác z Loyoly 46, 198, 216 J Jaccottet, Philippe 39 Jakubec, David France 158, 206, 211 James(ová), Petra 5, 152, 156, 211 Janáček, Leoš 132, 140, 141, 153, 208 Janáčková, Jaroslava 212 sv. Jan Křtitel 136 Janoušek, Pavel 210 Janů, Jaroslav 211 Jaspers, Karl 157, 212 Jechová, Hana 211 Jesenin, Sergej Alexandrovič 53 Ježíš Kristus 26, 70, 138, 154, 165, 167 Jirásek, Alois 111, 208, 209 Jouve, Pierre Jean 32 Joyce, James 133, 216 Jungmannová, Lenka 210 Justl, Vladimír 22, 23, 32, 43, 44, 57, 59, 89, 123, 133, 175, 211, 214 K Kadlec, Svatopluk 174, 182 Kafka, Franz 51, 108 Kainar, Josef 53 Kalista, Zdeněk 38 Kareninová-Fureková, Anna 206 Kaušitz, Josef 207 Kavafis, Konstantinos 39

Kérel, François 28, 204 Kierkegaard, Søren 89, 198 Kipling, Rudyard 146 Klusák, Pavel 211 Kolář, Jiří 46, 50, 53, 60 Koliandrová, Michaela 213 Konicka, Hana viz KsiążekKonicka, Hana Kopecký, Václav 116 Kopelent, Marek 57, 58 Koryntová, Lucie 5, 70, 201 Kožmín, Zdeněk 22, 49, 86, 87, 211 Kráľ, Janko 32 Král, Petr 98, 205—207, 211, 214 Králík, Oldřich 28, 29, 41, 75, 77, 87, 211 Krauss(ová), Rosalind 156, 212 Kremer(ová)-Marietti(ová), Angèle 212 Křivánek, Vladimír 60, 86, 212 Křivánek(ová), Katia 206 Křížková, Marie Rút 208 Książek-Konicka, Hana 211 Kundera, Milan 92 L La Fontaine, Jean de 32 Laforgue, Jules 32, 198 Larbaud, Valery 32 Laurencin(ová), Marie 32 Lausberg, Henri 99, 212 Lehár, Jan 19, 212 Lenau, Nicolaus 32 Leonardo da Vinci 97 Lermontov, Michail Jurjevič 32, 53 Lesage, Alain-René 94 Lévinas, Emmanuel 169 Lévi-Strauss, Claude 158 Ležátková, Klára 5 Linhartová, Věra 205, 206, 214 Littré, Émile 216 Lorenz, Edward 155 Jmenný rejstřík

Lortholary, Bernard 215 Lucretius Carus, Titus (Lukrecius) 85 Lukavský, Radovan 128 Lukrecius viz Lucretius Carus, Titus Lukianos 166 Lyotard, Jean-François 57, 212 M Macek, Emanuel 90 Macura, Vladimír 212 Mácha, Karel Hynek 11, 12, 54, 75, 101, 124, 125, 153, 158, 198, 208, 211, 212 Machar, Josef Svatopluk 55 Machek, Václav 212 Maigné(ová), Carole 5 Mallarmé, Stéphane 19, 39, 40, 58, 71, 76—78, 95, 139, 208 Malý, Radek 125, 212 Maréchal, Arnault 208 Mareš, Petr 119, 212 Masson, Jean-Yves 78, 212 Medek, Mikuláš 32 Měšťan, Antonín 111, 212 Meyer, Holt 101, 212 Mickiewicz, Adam 32, 215 Michaut-Paternò, Jacques 213 Moisse, Charles 28, 204—206 Mongin, Olivier 217 Montale, Eugenio 39, 213 Morgenstern, Christian 32 Morin, Edgar 158 Morineau(ová), Camille 212 Mouchard, Claude 214 Mozart, Wolfgang Amadeus 11, 12, 26, 60, 79, 149, 153, 158—160, 164, 197—199 Mulligan, Kevin 153, 212 Musil, Robert 212

N Němec, Jiří 213 Nercessian(ová), Anne 5 Nerval, Gérard de 32 Nezval, Vítězslav 38, 40, 41, 66, 67, 198, 212 Nietzsche, Friedrich 138 Noël(ová), Marie 46 O Opelík, Jiří 24, 40, 45, 47, 53, 54, 74, 75, 92, 113, 115, 116, 139, 153, 212 Orten, Jiří 125, 208 Ostermann, Jiří 57 Ouředník (Ourednik), Patrik (Patrick) 119, 120, 154, 206, 207, 214 P Pachet, Pierre 217 Palach, Jan 123 Palek, Karel 210 Páleníček, Jean-Gaspard 209 Pascal, Blaise 89, 156, 157, 159, 198, 208 Pasternak, Boris Leonidovič 32 Patočka, Jan 125, 153, 155, 170, 199, 213 sv. Pavel 121 Pavese, Cesare 46 Pelán, Jiří 207 Pellerin, Jean 32 Pešat, Zdeněk 45, 50, 213 Pešatová, Eva 213 Peterka, Josef 207 Petráš, Martin 5, 89, 133, 213 Petruželková, Alena 5, 23, 28, 154, 212, 213 Pilařová, Věra viz Holanová, Věra Piorecký, Karel 5 Platon 217 Pohorský, Aleš 209 222

223

Přibáň, Michal 214 Puškin, Alexandr Sergejevič 53, 217 Q Quéval, Marie-Hélène 209 Quintilianus, Marcus Fabius 99 R Radiguet, Raymond 32 Rejsner(ová) (Reisnerová), Larisa Michajlovna 75 Rembrandt Harmenszoon van Rijn 96, 97, 153 Renaud(ová), Suzanne 28, 204, 207 Reynek, Bohuslav 25, 28, 31, 78, 91, 103, 124, 125, 136, 137, 198, 207, 208 Rezek, Petr 213 Riedlbauchová, Tereza 5 Richterová, Sylvie 87, 213 Rilke, Rainer Maria 19, 25, 32, 53, 58, 74, 77—79, 108, 165, 169, 197, 198, 204, 209 Rimbaud, Jean Arthur 32, 77, 154 Ripellino, Angelo Maria 27, 213, 214 Rodari, Florian 119, 205, 206 Ronsard, Pierre de 32 Rothe, Hans 210 Rothko, Mark 165 Rouget(ová)-Garma(ová), Aurélie 5 Rousseau, Henri 32 Rubeš, Jan 5, 39, 41, 78, 89, 108, 133, 152, 157, 166, 206, 211—214 S Seifert, Jaroslav 21, 26, 38, 59, 115, 116, 208 Seresia (Seresiová), Cécile 211 Servant(ová), Catherine 208

Shakespeare, William 9, 11, 12, 79, 88, 152, 153, 158, 164, 198, 208 Shelley, Percy Bysshe 32 Schaeffer, Jean-Marie 55, 213 Scheunemann, Dietrich 213 Schiller, Friedrich 146, 147 Schmidt(ová), Herta 212 Schneider, Jean-Claude 205, 206 Sklenář, Zbyněk 203 Słowacki, Juliusz 32, 215 Sokrates 151, 152, 197 Solženicyn, Alexandr Isajevič 27 Soukup, Jan 213 Sova, Antonín 40, 55 Spilar(ová), Olga viz Špilarová, Olga Srp, Karel 165, 209 Stalin, Josif Vissarionovič 218 Steiner, Peter 113, 213 Stephens, James 32 Stich, Alexandr 212—214 Stolz-Hladká, Zuzana 5 Stránská, Lenka 58 Supervielle, Jules 32 Svoboda, Jiří 31 Š Šalda, František Xaver 53, 78, 214 Šerých, Jaroslav 31 Šíma, Josef 18, 31, 165, 209 Šimotová, Adriena 32, 83, 84, 175, 190, 191 Špalek, Vladimír 135 Špilarová (Spilar/ová/), Olga 214 Špirit, Michael 24, 209 Štoll, Ladislav 116, 214 T Tacitus, Publius Cornelius 48, 127 Taufer, Jiří 115, 116, 174, 182 Teheux(ová), Sophie 5 Jmenný rejstřík

Teige, Karel 66—68, 212, 214 sv. Teresa de Jesús, 198 sv. Terezie z Lisieux 138 Tertullianus 89 Tesař, Vladimír 57, 59 Theinhardt(ová), Markéta 5, 214 Thibaud, Robert-Jacques 70, 214 Tcholakova (Tcholakovová), Georgeta 5, 166, 214 Tichý, František 31, 203 Toman, Karel 209 Trakl, Georg 32, 124, 125, 136, 168, 208, 212 Trávníček, Mojmír 210 Trnka, Jiří 203 Tzara, Tristan 32 U Ungaretti, Giuseppe 32 V Valéry, Paul 19, 58 Vančura, Vladislav 145, 209 Vaňková, Irena 169, 214 Vega, Lope de 153 Velter, André 28, 206 Vergilius Maro, Publius 159 Verlaine, Paul 32, 198 Vigent(ová), Caroline 5 Vildrac, Charles 32 Vitrac, Roger 32 Vladislav, Jan 207 Vlašín, Štěpán 209 Vokolek, Vlastimil 40 Vrbová, Jitka 31 W Wagner, Richard 157 Weil, Jiří 51, 211 Weiner, Richard 25 Wellner-Pospíšil, Michael 209 Wittgenstein, Ludwig 153 Wordsworth, William 32

Z Zagon(ová), Élisabeth S. de 205 Zahradníček, Jan 60, 72, 116, 198, 209 Zap, Karel Vladislav 54 Zelená, Pavla 5 Zelenka, František 174, 177

224

225

Zenon z Eleje 85, 218 Zeyer, Julius 55 Ž Ždanov, Andrej Alexandrovič 115 Žemličková, Alena 5 Žilina, Miloslav 208

Obsah

Citování textů Vladimíra Holana Zkratky „Jako William…“: Vladimír, bibliotékář Boha

6 6 11

Úvod A. Básníkova dráha: dílo v rytmu dějin 1. Dětství na konci rakousko-uherského císařství 2. Omyl básnických debutů, pravé neosymbolistní počátky 3. Uštknutí totalitarizmem (hnědým, červeným)

17 17 18 20

B. Geneze a žánr: kritická bilance Nemožný genetický přístup Jiná genetika: nezbytný žánrový přístup Bosý Diogenes: básník a jeho mýtus

22 22 24 26

Přehled díla Vladimíra Holana, chronologie nebo tematika?

Chronologicky seřazená první vydání Obsah Spisů Vladimíra Holana

30 30 31

I. Dráha Počátky: od avantgardy k orfizmu Obrat Moderny Nemožný návrat k symbolizmu

37 37 37 39

Krátká forma: konstantní poloha, mezi básnickým deníkem a gnómickou poezií Usoustavnění „básnického deníku“ Formy deníku: od věže ze slonové kosti k pevnostní hlídce Fenomény a existence Dekontextualizace a rétorické cvičení

42 42 43 45 46

Existence, dějiny a svědectví (od roku 1938 do 70. let) Je to šílené, co pravím, ale život byl takový Dokumenty: prostota utrpení a „fraktálový existencializmus“

48 48 49

„Rozpravná poezie“: pokušení narativní poezie (40. léta) Osobní obrat, generační vývoj „Písně rozpravné“: národní žánr? slovanský žánr?

Poezie a existence

52 52 54 55

Vynález „velkého formátu“ a poezie přeludů Noc s Hamletem, vzedmutá vlna šedesátých let Kontext šedesátých let V proudu „neoavantgardy“: estetika, existence a etika „Velký příběh“?

56 56 56 57 57

II. Interpretace A. Od avantgardy k orfizmu „Obraz v zrcadle“ ze sbírky Blouznivý vějíř, 1926.

Hřích mládí „Modlitba“ ze sbírky Vanutí, 1932.

Nenápadný františkanizmus „Podnebesí“ ze sbírky Oblouk, 1934.

Sbohem stinné stránce. Objev zklamávající poezie „Sen“ ze sbírky Kameni, přicházíš…, 1937.

Lekce orfizmu (Rilke) Antologie (část A): „Služebnost“ B. Krátká forma „Za“ ze sbírky Bez názvu, naps. 1939—1942, vyd. 1963.

Malá lekce šeření (pro zahraničního bohemistu) „Epocha“ ze sbírky Na postupu, naps. 1934—1948, vyd. 1964.

Gnómická poezie: od sylogizmu k sofizmatu „Matka“ ze sbírky Na postupu, naps. 1943—1948, vyd. 1964.

Záblesk a zkrat „Dies caniculares 1951“, ze sbírky Bolest, naps. 1949—1955, vyd. 1965.

Poselství efemerid: kalendářní poezie „Svítání“ ze sbírky Bolest, naps. 1949—1955, vyd. 1965.

Paralelní paradoxy „Sníh“ ze sbírky Bolest, naps. 1949—1955, vyd. 1965.

Mezi řádky „Sám“ ze sbírky Na sotnách, naps. 1961—1965, vyd. 1967.

Anekdota a rétorika (chrie) „Ani“ ze sbírky Sbohem?, naps. 1972—1977, vyd. 1982.

Apofáze Antologie (část B): „Mýlíme se“, „Podzim III“, „Bdí a ví“, „Teprve potom“, „Exercicie“, „Chlapec“, „Orfeus“

65 65 69 72 74 80 81 81 84 86

89 93 96 98 99

102

C. Poezie-dokument Rudoarmějci, naps. 1947, vyd. 1949.

Holan básník komunista, básník humanista „Nepřátelům“, naps. 1949, vyd. 1964.

Odmítání: diatrib, proroctví, jeremiáda „Čechy L. P. 1969“ ze sbírky Předposlední, naps. 1968—1971, vyd. 1982.

Udušený hlas odporu Antologie (část C): „Sousedé“, „Sen“

106

D. Rozpravná poezie Terezka Planetová, naps. 1942, vyd. 1943. „Oněginovská“ báseň? Óda na radost, naps. 1950, vyd. 1957.

Balada

129

E. Vynález „velkého formátu“ a poezie přeludů Noc s Hamletem, naps. 1949—1956 a 1962, vyd. 1964.

Monolog Hamleta. Poezie přeludů Noc s Hamletem, naps. 1949—1956 a 1962, vyd. 1964.

Duo Orfeus—Eurydika. Návrat k orfizmu Antologie (část D): „Mi lascio“, „Zeď“, Jan Patočka: „Vladimír Holan“ (úryvek)

149

108 115

122 126

133 145

151 164 169

Obrazová příloha Seznam vyobrazení

174

Závěr Disonantní Holan Jakým druhem básníka byl Vladimír Holan?

Malé hromy: dynamika zkratu

197 197 199

Ediční poznámka

201

Bibliografie I. Dílo Vladimíra Holana II. Jiní autoři III. Sekundární literatura

202 202 207 209

Slovníček Jmenný rejstřík

215 219

Xavier Galmiche

Vladimír Holan, bibliotékář Boha (Praha 1905—1980) Vydal Filip Tomáš — Akropolis (Severozápadní IV 16/433, 141 00 Praha 41, www.akropolis.info) v roce 2012 jako svoji 224. publikaci Z francouzského originálu přeložila Lucie Koryntová Redakce Viktor Dobrev Jmenný rejstřík Josef Schwarz Grafická úprava, obálka a sazba písmem ComeniaSans Ondřej Fučík Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín 1. vydání, 232 stran, TS 12 ISBN 978-80-87481-94-3 Doporučená cena včetně DPH 259 Kč