Úvod
zachází se vší vážností. Všechna témata a veškeré události jsou podávány bez jakéhokoliv náznaku humorného odstupu. Pokud jde o vizuální styl, Dallas žádné překvapení nenabízí: zřídkakdy tu nalezneme neobvyklé záběry kamery, neexperimentuje se se svícením ani ničím dalším; seriál se neodchyluje od běžných konvencí televizní produkce určené pro hlavní vysílací čas. Krátce řečeno, Dallas je v každém ohledu příkladem profesionálně vyrobeného pořadu mainstreamové hollywoodské televize.
Sledování Dallasu: požitky a ideologie Proč se lidé dívají na Dallas? Zjevně proto, že jim to přináší požitek. Nikdo není nucen sledovat televizi; nanejvýš k tomu mohou být diváci pobídnuti efektivní reklamou. Co ale potom představuje rozhodující faktory této radosti, tohoto požitku? Sociologové často začínají svůj výklad premisou, že to, jak média užíváme, je determinováno našimi potřebami a naplňováním našich očekávání. Pozornost věnovaná společensko-psychologickým dispozicím (jednotlivých) diváků nicméně implikuje funkcionalistické pojetí požitku, v němž je za esenci potěšení považován pocit uspokojení, který nastává, kdykoliv je naplněna předem daná potřeba. V tomto pojetí stojí zcela stranou pozornosti vlastní mechanismus, pomocí něhož je požitek vyvolán. Jaké charakteristiky Dallasu zajišťují divácký požitek? Tato otázka ukazuje, že o požitku musíme uvažovat ne až tak jako o nějakém „uspokojování potřeb“, ale jako o určitém efektu či výsledném působení kulturního artefaktu. Dallas nepochybně nabízí zábavu, ale co je to, co z tohoto seriálu činí oblíbený zdroj zábavy, a z čeho přesně jeho zábavní hodnota sestává? Stručně řečeno, jak to Dallas dělá, aby sám sebe představil jako něco, co nás má bavit? Abychom mohli takový druh otázek zodpovědět, nepomůže nám příliš zkoumat sociální, ekonomické a psychologické charakteristiky jeho publika, místo toho je třeba se tázat, co se to 17
divákem dallasu.indd 17
21.01.19 20:52