Základní škola a mateřská škola MUDr. Emílie Lukášové Ostrava – Hrabůvka
představuje
Školní časopis redigovaný 7. A v rámci předmětu Mediální výchova
Jaro 2012
V rubrice rozhovorů se zajímavými osobnostmi školy bychom vám rádi představili nového pana školníka Dalibora Močigembu, kterého vyzpovídali Ondřej Gonsorčík a Patr Koláč ze 7.A. Další novou školní „celebritou“ je vítězka školní talentové soutěže „Lukáška hledá talent“ Tereza Köglerová. Ptaly se Martina Haščinová a …
Rozhovor s panem školníkem
Jak se jmenujete? Jmenuji se Dalibor, ale příjmení vám budu raději hláskovat, protože je složité. Takže M O Č I G E M B A. Kolik je vám let? Je mi 40. Jak dlouho už jste na této škole? Přibližně dva měsíce, asi. Co jste dělal, než jste přišel na tuto školu? Pracoval jsem jako údržbář. Co se vám na této škole líbí a proč? No, že je tady práce, za kterou jsou peníze. Co se vám na této škole nelíbí a proč? Je tady spousta žáků, kteří nezdraví, jsou drzí a sprostí. Chtěl jste být vždy školníkem? Ne, jsem vyučený elektrikář. Na jakou základní školu jste chodil? Chodil jsem do Havířova na hokejovou školu Vítězslava Nezvala.
Jaký předmět jste měl nejraději? Nejradši jsem měl „hudebku“, protože jsem muzikant. A na co hrajete? Hraju na bicí. Jaký předmět jste neměl rád? Dějepis, protože mi „nelezly“ do hlavy letopočty. No a taky zeměpis. Na co nebo na koho ze svých školních let vzpomínáte nejraději? Na holky, teda spolužačky. (smích) Chtěl byste se vrátit do dětství? Ano, určitě, protože v dnešní době máte daleko více možností. Děkujeme za rozhovor. A dejte mi pak vědět, kde tenhle rozhovor bude. Jo, a moc děkuji klukům ze 7.A, kteří mi pomáhali nosit skříňky.
Rozhovor s Terezou Köglerovou
Od kdy se věnuješ tomuto sportu? Od 5 let jsem dělala gymnastiku, v 7 letech jsem začala dělat voltiž a v 9 letech jsem zase dělala gymnastiku. Jak dlouho ti trvalo nacvičit vystoupení? Nacvičovala jsem od 25. listopadu. Vymýšlela sis sestavu sama? Ne, pomohla mi s tím mamka.
Měla si při vystupování trému? Ano měla a hlavně z poroty. Jaký si měla pocit, když jsi zjistila, že jsi letošní talent Lukášky? Byl to úžasný pocit. Co tě vedlo k tomu, že ses zúčastnila soutěže? Ani nevím, řekla jsem si že to zkusím. Děkujeme za rozhovor.
Chtěli byste se dozvědět více o dalších osobnostech naší školy? Chtěli byste se zeptat na konkrétní otázky? Neváhejte a napište na emailovou adresu lenka.jerabkova@zslukasove.cz
Biografie interpreta Paulie Garand - „Jeho hlas zní holkám líbezně“ Ve městě pod Ještědem žije mladý, talentovaný rapper, člen skupiny BPM ( Básníci před mikrofonem ), textař a producent Paulie Garand ( vlastním jménem Pavel Harant ). Popularita libereckého rappera začala v roce 2006, když vydal své první album „Mozoly“. Díky němu získal tehdy začínající rapper mnoho kontaktů, které zúročil již o rok později, když s dalším libereckým rapperem Lipem vytvořil skupinu Básníci před mikrofonem. O pár měsíců později bylo na světě společné album Slova a v roce 2009 zatím poslední album skupiny BPM Horizonty. V roce 2010 Paulie vydal zatím poslední sólovou desku s názvem „Harant“ . Překvapivě je Paulie nejoblíbenějším dívčím rapperem v Česku. Proč ? „Jeho hlas zní prostě holkám líbezně“ vysvětluje v jednom ze svých textů jeho spolupracovník Idea. Zastánci libereckého rappera jsou ale i mezi chlapci. Jednoznačné je ovšem to, že tento čtyřiadvacetiletý rapper má velkou budoucnost. Tobiáš Czekaj, 7.A
Knights & Merchants V roce 1998 přišlo na svět něco, co nikdo nečekal. Něco, do čeho nikdo nevkládal naděje. Hra Knights & Merchants. Tato hra jakožto první ve své kategorii zahrnuje propracovaný systém bitev, který nezapomíná na taktiku a velice dobré a přehledné stavění měst. Pro nováčky je zde určen režim Výuky, který vás naučí co dělat v takové a takové situaci a jak vlastně začít. Ovšem pro pokročilé je zde Kampaň, která se obecně zahrnuje mezi nejpropracovanější takzvanou Hru pro jednoho.
Jako ke každé strategii zde tvůrci nezapomněli přidat Map Editor kde si můžete vytvořit vlastní mapu. Petr Mančík, 7.A 1. den Ráno 29. 1. jsme měli před školou sraz v 7:30 hodin. O půl hodiny později konečně přijel autobus. Tašky jsme si naskládali do kufrů a usedli na vybraná místa. Naposled jsme se rozloučili s rodiči a odjeli. Poté, co jsme přijeli na místo, Nikola prohlásila: „To je ale krásný hotel, škoda, že nejde vidět.“ (Byl celý zasněžený). Rozdělili jsme si pokoje a vybalili se. Čekala nás „náročná“ 50metrová cesta k vleku. Sjeli jsme pár kopců, rozdělili nás do skupin a poté jsme utíkali do chaty. Po obědě a odpoledním klidu jsme znovu vyjeli na sjezdovku. Čas rychle utekl a už jsme se vraceli na večeři, po které jsme zhlédli dva velice (ne)zajímavé filmy o carvingu. Na diskotéce, která následovala, se Ondra pořádně rozjel, až tak, že se začal svlékat. Naštěstí jsme ho stihli zastavit u trička. Kdo ví, jak by to dopadlo. 2. den Ráno 30. 1. nás probudil přívětivým hlasem pan učitel Andrys. Po snídani jsme se nachystali na lyže. Mysleli jsme, že první skupina pojede minibusem na velkou sjezdovku Razulu. Ale vypadl proud v celých Velkých Karlovicích, proto jsme museli zůstat na malé sjezdovce, kterou museli všichni vyšlapat (nejel vlek). Po únavné hodině se konečně pustil vlek, všichni jásali. Třetí skupina vyjela na pomě až nahoru. Honza měl malé lyžáky, proto ho bolely nohy a nemohl jezdit. Po odpoledním klidu jela 1. skupina na sjezdovku Razulu, 2. skupina na sjezdovku Galik a 3. zůstala u chaty. Dneska jsme sice měli trochu „úrazový den“, ale snad to zítra bude lepší.
3. den Tento den začíná jako každý - „budíčkem“. Ráno nás vzbudila paní zdravotnice a poslala nás na snídani. Po snídani jsme se šli přezout do botárny. První byli v botárně členové skupin 1. a 2. družstva. Potom, co tato družstva odjela na sjezdovky Razulu a Galik, vypravilo se 3. družstvo na Horal. Po všech pádech a úspěších jsme se vrátili na pokoje a těšili se na oběd. Protože byl odpočinkový den, šli jsme po odpoledním klidu na bowling nebo na bazén. Odpoledne jsme si užili a vrátili jsme se odpočinutí. Na večeři jsme měli pizzu, která okamžitě zmizela. Večer jsme hráli hry, které pro nás připravilo 1. družstvo. Hry byly zábavné a nakonec jsme tančili na krátké diskotéce…
4. den Jemným zaťukáním na dveře nás probudil pan učitel Andrys. Jako každý z předchozích dnů jsme měli snídani (vánočka a marmeláda). Po 45 minutách 1. a 2. družstvo odjelo na sjezdovky a 3. zůstalo na Horalu. Připravovali jsme se na čtvrteční závody ve slalomu. Jak trénink na lyžích skončil, tak jsme se vrátili do hotelu. Den utekl jako voda a najednou už byl večer. Všichni jsme se chystali na kutě, protože budíček byl zkrácen o půl hodinu, abychom se stihli zabalit a připravit na slalom.
5. den
Den „D“ nastal. S únavou jsme vstávali v 7 hodin a pomalu se začínali balit, svlékat postele a uklízet po sobě nepořádek. Jak jsme měli všechno uklizené, tak jsme odešli z pokojů a čekali na pokyny na chodbě. „Oblečte se do lyžařského“ zavolal na nás pan učitel Olša. Sraz byl jako obvykle za deset devět. Vydali jsme se na kopec, kde si všichni obuli lyže, a čekali na pokyny svých instruktorů. Ti nám naposledy poradili, jak zatáčet a jak vlastně zvládnout trasu. S radostí jsme všichni vyjeli na kopec s čísly na zádech. Paní učitelka Špeldová nám hlásila pořadí - za kým nebo před kým kdo stojí. Jak bylo vše připraveno, tak závody mohly začít. Všichni sjeli bez úrazů a v pořádku. Vrátili jsme se do hotelu a čekali na oběd a na výsledky soutěže. Odměny a výhry vítězům rozdali a všem poblahopřáli. Po obědě jsme si šli sednout do klubovny, abychom mohli vyhlížet autobus, který nás měl vyzvednout. Autobus nikde a my jsme se radovali, že se domů nedostaneme. Najednou zezdola slyšíme volat pana učitele Olšu: „Autobus je tu.“ Všichni seběhli po schodech dolů a začali se oblékat. Jenže se k nám dostala zpráva, že to není autobus pro nás, a tak jsme čekali, než přijede ten správný. Až autobus přijel, tak jsme se všichni do něj nalodili a čekali, až vyjedeme. Motor začal rachotit a my jsme poznali, že vyjíždíme. Naposledy jsme zamávali hotelu a odjeli domů do naší „Ostravy“. Napsaly holky ze třídy 7.A
Den první, 29. ledna Sraz u školy byl v 7.30 hod. Potom jsme autobusem jeli do hotelu Pod Javorem ve Velkých Karlovicích, který zvenku vypadal nic moc, ale uvnitř byl fajn. Po příjezdu jsme se rozdělili do pokojů a hned po částečném vybalení jsme šli na svah u hotelu, který se jmenoval Horal. Tam jsme byly rozděleni do tří družstev (velmi pokročilí, mírně pokročilí a začátečníci).
Začátečníci:
Mírně pokročilí:
Velmi pokročilí:
s p. uč. A. Kramarenkem
s p. uč. J. Špeldovou
s p. uč. R. Olšou
Jan Gellnar Petr Mančík Barbora Černá Barbora Kocubová Sára Němcová Sára Kissová Patrik Němec Dominika Kašperová Markéta Šestáková Jana Kosíková Klára Bolfíková
Ondřej Gonsorčík Jakub Katz Barbora Vašíčková Daniel Špitalský Tomáš Mraček Adéla Prymusová Kateřina Návratová Veronika Matejzíková Jana Ztratilová Patrik Kubiš Tomáš Juroška Patrik Matejzík
Martin Wilk Patrik Hrbáč Martina Háščínová Patrik Rakošan Tereza Kellerová Veronika Klímková Lukáš Chvěja Nikola Slováčková Jana Vojcíková Zuzana Maradová Veronika Kokešová Nikol Polachová
Po rozdělení do družstev jsme se párkrát projeli a šli na oběd. Po obědě jsme měli odpolední klid, který jsme měli strávit dokončením vybalování, ale většina z nás ho strávila návštěvami ostatních pokojů (převážně pokoje číslo 12). Po odpoledním klidu jsme šli opět lyžovat na sjezdovku Horal, tentokrát však už po skupinách. Při lyžování se nic zajímavého nestalo. Pak jsme měli volno, které jsme strávili na pokojích a pár lidí ve sprchách. Potom byla večeře,
která byla moc dobrá. Po večeři jsme zase měli volno, které mnoho lidí strávilo na pokoji číslo 12, kde se děla spousta zajímavých věcí, které ale nebudeme raději popisovat :-). Potom jsme šli do společenské místnosti, kde jsme zhlédli krátký film o carvingovém lyžování a zahráli si drůbežárnu. Po filmu jsme měli druhou večeři a pak do 21.15 diskotéku, na které to nejvíce rozjel Ondra. Pak jsme si „vyčistili“ zuby a ve 21.30 byla večerka. Den druhý, 30. ledna Vstávali jsme v 7.30 a šli jsme na snídani. Po snídani byla zase návštěva pokoje číslo 12, ale jen krátká, protože jsme museli na sjezdovku (velmi pokročilí na Razulu a mírně pokročilí a začátečníci ještě na Horal). Po lyžování byl „obídek“ a pak odpolední klid, který jsme byli nuceni strávit na svém pokoji. Potom jsme šli opět lyžovat akorát s tím rozdílem, že druhé družstvo nešlo na Horal, ale na sjezdovku Galik, kde s nimi byl i pan učitel Fešárek. Tomáši Mračkovi tam při pádu ujela jeho lyže až pod svah. Po lyžování jsme šli do hotelu, kde jsme opět ve velkém navštívili pokoj číslo 12, kde se opět děla spousta zajímavých věcí :-). Pak byla večeře, která byla moc dobrá. Po večeři bylo volno, které většina opět strávila na pokoji 12. Pak jsme ve společenské místnosti měli puštěný nějaký dokumentární film o lyžování a zahráli jsme si pár her, které si připravila skupina mírně pokročilých. Potom byla druhá večeře a diskotéka, která končila ve 21.15, po ní jsme šli do pokojů připravit se na večerku a spát.
Den třetí, 31. ledna Vstávali jsme zase v 7.30, nasnídali se a po snídani jeli velmi pokročilí na Razulu, mírně pokročilí na Galik s panem učitelem Kramarenkem a začátečníci na Horal s paní učitelkou Špeldovou. Po dopoledním lyžování byl oběd a po něm odpolední klid, který jsme všichni povinně strávili na svém pokoji. Po odpoledním klidu jsme šli na bowling a na bazén. Bowling byl v hotelu Galik, poblíž kterého lyžovala skupina mírně pokročilých. Ti, kteří šli na bazén, byli v hotelu Horal poblíž sjezdovky, kde lyžovala skupina začátečníků. Po této zábavě jsme šli zpět do hotelu, kde jsme byli ubytováni. Tam jsme povečeřeli pizzu a měli chvíli volna, kterou jsme strávili na pokoji 12. V té době sanitka odvezla Kaču Návratovou do nemocnice ve Vsetíně, protože měla náhlou alergickou reakci (vše nakonec dobře dopadlo - druhý den si pro ni rodiče přijeli a odvezli si ji domů). Potom jsme hráli hry, které si pro nás připravila skupina velmi pokročilých, ale diskotéka potom nebyla. Nakonec byla večerka a šli jsme spát. Den čtvrtý, 1. února Budíček v 7.30 jako obvykle, po něm byla snídaně. Po snídani jsme šli opět lyžovat - velmi pokročilí na Razulu, mírně pokročilí na Galik opět s panem učitelem Kramarenkem a začátečníci s paní učitelkou Špeldovou na Horal. Po dopoledním lyžování jsme měli oběd. Pak byl odpolední klid, který jsme museli povinně strávit na svých pokojích. Pak jsme šli lyžovat, tentokrát kromě velmi pokročilých šli na Razulu i mírně pokročilí a začátečníci šli opět na Horal, ale už s panem učitelem Kramarenkem a ne s paní učitelkou Špeldovou. Po odpoledním lyžování jsme se šli sprchovat (někteří poprvé za celý lyžák). Pak se většina opět sešla na pokoji číslo 12, kde se opět děly věci :-). Potom jsme se ve společenské místnosti dívali na dokument o horské službě, pak byla druhá večeře a chvilku jsme měli volno, které jsme strávili na pokoji 12. Potom jsme měli vyhodnocení čistoty pokojů - vyhrál pokoj, ve kterém byla Jana Kosíková, Barča Vašíčková, Nikola Polachová a Klára Bolfíková. Pak jsme se dívali ještě na jeden film o volném stylu lyžování. Potom jsme měli čas na
balení, který ale stejně hodně lidí strávilo na pokoji číslo 12. Nakonec učitelé trochu zapomněli na večerku, takže jsme šli spát o něco později... Den pátý, 2. února Poslední den byl budíček posunutý už na 7.00, abychom se stihli dobalit či sbalit. Když jsme se sbalili, byla snídaně - párky. Po snídani jsme šli na sjezdovku Horal, kde jsme soutěžili ve slalomu. Po závodě jsme měli ještě chvíli do oběda na lyžování. Po obědě jsme opustili pokoje a čekali na autobus, který měl přijet ve 14.00. Čekali jsme ale až do 15.00, protože několik autobusů, které k nám vyjely, cestou „zamrzly“. Nakonec jsme přijeli ke škole přibližně v 15.30, kdy byl rozchod domů... Napsali kluci ze třídy 7.A