Základní škola a mateřská škola MUDr. Emílie Lukášové Ostrava – Hrabůvka
představuje
Školní časopis vedený 7. A v rámci předmětu Mediální výchova
Podzim 2011
Máme tady listopad, měsíc v roce, který nepatří k nejoblíbenějším. Počasí většinou ukazuje svou nevlídnou tvář, dny se zkracují - a když se přidá inverze a smog, není moc důvodů k dobré náladě. Je tak jen na nás, jak si zpříjemníme období plískanic a čekání na blížící se vánoční svátky. Netravme dlouhé večery jen seděním u počítače nebo televize, ale využijme toto období aktivně. I ve škole nás čeká do Vánoc mnoho různých akcí, do nichž se můžete zapojit i vy! Ještě v listopadu proběhne pasování našich letošních prvňáčků, uskuteční se školní kola olympiád v jednotlivých předmětech, svou garderobu si musí připravit Mikuláš, čerti a andělé. Ti z vás, kdo se chtějí zúčastnit vánočního finále soutěže „Lukáška hledá talent“, by už měli poctivě nacvičovat a pilovat svá vystoupení, aby prošli sítem třídních a školních kol. Pokud nemáte odvahu vystoupit před přísnou porotou a publikem, můžete si třeba jen s ostatními zazpívat koledy v hale školy poslední den roku před vánočními prázdninami. A když se neodhodláte k vlastnímu zpěvu, určitě si přijďte poslechnout své spolužáky ze školního sboru Lukášek na odpolední vánoční koncert. Výtvarně nadaní a zruční žáci si mohou přivydělat prodejem svých výrobků na předvánočním jarmarku, který proběhne v prosinci v koridoru školy. Jestliže rádi pomáháte mamince nebo babičce při pečení, účastnit se můžete i soutěže o nejlepší vánoční cukroví. No a ti, kdo dávají přednost sportovnímu vyžití, mají šanci zúčastnit sportovních turnajů, které organizuje pan učitel Olša. Měli byste zájem ještě o jiné aktivity? Máte nápady, které by mohly zaujmout i vaše spolužáky? Napište nám, můžeme společně zorganizovat i něco úplně nového! Nenechte se tedy dohnat podzimní mrzutostí a špatnou náladou a zapojte se i vy! No – a taky se nezapomeňte učit! (Po Vánocích bude pololetí co nevidět!)
Hezký advent a dobrou náladu všem přeje Vaše ředitelka Petra Kalousková 2
Pro rok 2011 vyhlásil Městský obvod Ostrava – Mariánské Hory literární soutěž pro žáky základních škol. Protože se v minulosti obec jmenovala Čertova Lhota, bylo téma jednoznačné – Čertovské pohádky. Odborná porota v čele s režisérem Zdeňkem Troškou měla za úkol z 227 došlých pohádek vybrat tu nejlepší, nejzajímavější či nejoriginálnější. Mezi oceněnými nejlepšími deseti pohádkami byla i jedna „naše“ - Renáty Petrásková ze 4. A pohádka O statečné Marjánce. Renátě gratulujeme.
Pokud i vy tvoříte vlastní texty příběhy, básně, pohádky a podobně, nepište jen do šuplíku, ale podělte se o ně s námi. Rádi je zveřejníme. K originální pohádce nakreslily Barbora Vašíčková a Dominika Kašperová své čerty.
3
4
Každý „správný školní časopis obsahuje aktuální informace o dění ve škole. O čem ale psát, když máte dokonalé webové stránky, kde jsou všechny aktuality, oznámení a zprávy přehledně na jednom místě? O tom ostatním. O zákulisí školy, o volném čase žáků i učitelů, o zajímavých filmech, knihách, počítačových hrách. Nedílnou součástí každého časopisu je i část věnovaná zábavě. Nejinak tomu bude i u nás.
OCÁSKY Mým pracovištěm je škola a pracovní náplní dělat z nevycválaných mrňat gramotné, vycválané a samostatné jedince. Učím věrna citátu, který jsem si kdysi kdesi přečetla a ztotožňuji se s ním. Je něco ve smyslu... "Děti zapomenou, co jste je učili, ale nikdy nezapomenou, jak se s vámi cítily." Proto dětem i sobě nabízím krom suchopárného učení i spoustu zábavy a jednou z nepřeberného množství her jsou i zmíněné "OCÁSKY". Tuto pohybovou hru zařazovanou v hodinách tělocviku mí čtvrťáci milují od chvíle, kdy jsem je dostala coby prvňáky do svých pedagogických spárů. Pomalu každou přestávku před hodinou TV ťuká na dveře kabinetu několik zvědavých "datlů", aby vyzvěděli, zda bude oblíbená hra na programu. Někdy se malí otravové ptají tak neodbytně a vlezle až dosáhnou pravého opaku. Naštvu se a pak záměrně zanechávám potřebné rekvizity v kabinetě. Ono v cirka 8mi minutách přestávky stihnout vyprázdnit močák, převléct se do cvičebního úboru, napít se, nachystat vše potřebné, prohodit pár pracovních vět ( na ty osobní vážně není ani minuta...) s kolegyněmi a ještě k tomu asi 5 krát otevřít dveře kabinetu a s milým úsměvem dětičkám sdělit, jak je úžasný jejich zájem o program předmětu a ujistit je, že " OCÁSKY " budeme jistě hrát alespoň polovinu daného času....je skutečně fyzicky i psychicky poměrně náročné. Samotná hra má jednoduchá pravidla. Každý žáček vyfasuje proužek látky ( s klidem Angličana jsem je nastříhala z fungl nové hadry na tabuli..) To je ocásek. Ten si nainstaluje na své tělo zastrčením za gumu tepláků či kraťasů na zadní části těla. Provedu "výstupní kontrolu" ocásků, ty kupírované povytáhnu, schované pod triky zviditelním...prostě dbám na rovné podmínky. Pak vypukne naprosto chaotická, bouřlivá a dravá honička. Cílem všech je napadením zezadu připravit soupeře o jeho trofej, přičemž musí před všemi obhájit tu svou. Ztrátou trofeje vypadává ze hry. 5
Obliba hry zachází tak daleko, že jsou děti ochotny na tělocvičnových parketách vypustit duši. Když v rámci rozcvičky mají běhat více než dvě kolečka kolem tělocvičny, funí hned jak lokomotivy a zoufale sahají po nejrůznějších "oživovacích" prostředcích jako je fukar, kapky, léky...spouští se u nich tuberácký kašel, točí se jim hlava, bolí nohy a pokouší se o ně srdeční slabost....Když se však hrají " OCÁSKY", míhají se kolem mne v tryskovém letu žíznivé čáry. Ztěží stíhám ve svém zorném poli zachytit brunátné obličeje, propocená trika, zplavené vlasové porosty . V obavě o jejich zdraví chci hru ukončit, ale v tu chvíli se ozve hurónský řev, že chtějí hrát ještě. Kdyby bylo na nich, neděláme v hodinách TV nic jiného. Na vysvědčení by se v kolonce předmětu skvělo slovo "Ocásky" a u něj by měli všichni jedničku. Jelikož jsem pověstná tím, že ráda upravuji vše, co se děje už dlouho a hlavně stejně, variace neminula ani tuto oblíbenou hru. Tak jako např. vybíjenou hrajeme současně třemi míči, honičku praktikujeme během pozadu, soutěžíme v tom, kdo udělá nejvíce dřepů, nejvíce přeskoků přes švihadlo, probíháme kutálející se obručí ( možná přijde i den, kdy ji zapálím...), pozměnila jsem i základní pravidla "OCÁSKŮM". " Milé děti, dnes uděláme ve hře malou změnu. Narafičte si ocásky za gumu tepláků, ale dopředu, " pronesla jsem k nim minulý týden. Moji žáci jsou úžasní v tom, že projeví zápal a nadšení nad každou kravinou, kterou vymyslím. A že jich už bylo......( a jistě bude). I tentokrát si zvesela zastrkali pomůcky do míst, kde jsem jim přikázala a šli do toho v očekávání velké legrace. Spokojena se svým nápadem na zpestření hodiny jsem stála opodál a se zaujetím hru sledovala. Spokojenost mi maličko kazilo občasné..." au"..." jauvajs"...nebo bolestivé zasyknutí. Zbystřím smysly, rozhlížím se po bojišti a pak mi to docvaklo.....:-D. Variace hry byla pro děvčata možná veselou zábavou. Pro chlapce však nebezpečným hazardem s jejich ještě nerozkvetlým mužstvím. Než jsem rychle ukončila hru, mihla se mi hlavou scéna....klasifikační porada...každý třídní učitel oznamuje stav žactva ve své třídě, žactvo rozděluje na počet dívek a počet chlapců. Přichází na řadu 4. A a já ustrašeně pronáším: " 25 dětí z toho ....25 dívek" A už vidím ty palcové titulky v bulvárních plátcích. Učitelka svým neuváženým chováním zapříčinila zmrzačení 10 chlapců své třídy.....!!!.A začalo to tak nevinně....:-D Mgr. Eva Panáčová 6
Jak trávíme volný čas? – výsledky ankety V průběhu měsíce října jsme v rámci úkolu z mediální výchovy zpovídali žáky naší školy. Naším cílem bylo zjistit, jak média (televize, rádio, tisk a internet) naplňují náš volný čas. Někteří spolužáci odpovídali perfektně, za to jim děkujeme, jiní se nám snažili práci zkomplikovat, vymýšleli si údaje apod. Jejich odpovědi jsme museli pro nedůvěryhodnost vyřadit. A co jsme zjistili? Nejmenší žáci (1. a 2. třída) se nejčastěji dívají na televizi. Nejsledovanějším programem je jednoznačně pohádkový blok Animáček na TV Prima. U počítače sedí 1 hodinu denně a hrají jednodušší hry. Rádio poslouchají občas, hlavně pohádky a písničky – nejoblíbenější stanicí je Orion. Noviny nečtou vůbec (nic překvapujícího vzhledem k věku), čtvrtina žáků odebírá dětské časopisy nebo si je půjčuje v knihovně. I mezi staršími žáky prvního stupně vede televize, denně jim průměrně zabere 2 hodiny. Dívají se na seriály ( i pro dospělé – Ordinace v Růžové zahradě, Ulice, Comeback), o víkendech na večerní filmy, na Simpsonovy aj. Na počítači stráví 1 – 2 hodiny, hrají hry, komunikují s kamarády přes Facebook a sledují i novinky na školním webu. Kluci čtou 21. století Junior, ABC; holky spíše holčičí typu Bravo apod. Na rádiu Impuls, Orion či F1 poslouchají hudbu. U starších žáků oblíbenost televize předběhl internet, věnují se mu kolem 2,5 hodiny denně, pokud zrovna rodiče nezvolili zákaz počítače jako trest „za neplnění domácích a školních povinností, drzost …“ (však to možná znáte). Hrají hry, povídají si s kamarády přes Facebook, Skype či ICQ. V televizi sledují Comeback, večerní filmy a různé zábavné soutěže. Rádio poslouchají jako zvukovou kulisu. Tito žáci již začínají číst noviny (někteří) – mezi tituly se objevil deník Sport, Mladá fronta Dnes a bulvární Blesk. Žáci 7.A
7
BĚH NADĚJE V pátek 30.9.2011 se vydala celá 7.A třída a žákyně 9. ročníku na Běh naděje pod vedením pana učitele Olši a paní učitelky Onderkové. Sraz byl domluvený na osmou hodinu před školou, od které jsme hned vyrazili ke Středisku volného času na Dubině. Před devátou hodinou jsme byli na místě a začali se připravovat na běh. Na startu pan učitel udělal několik foteček a mohli jsme vyrazit. Čekali na nás čtyři nekonečné kilometry, ale do cíle jsme naštěstí doběhli všichni. Po krátkém odpočinku následovaly úkoly, které si pro nás připravili pořadatelé. Vyzkoušeli jsme si střelbu ze vzduchovky a luku. Podle mě nás nejvíce zaujala návštěva hasičů, na které jsme měli různé otázky jako třeba: „Děláte své povolání rád? Bál jste se někdy při zásahu? Kolik vám je let? ...“ a podobně, ale vždy nám odpověděli. Unavení jsme se vydali zpátky ke škole, kde jsme měli domluvený rozchod. Barbora Černá, 7. A
Rozhovor s paní učitelkou Panáčovou Milé redaktorky, Vaše otázky, které jste si na mě připravily, jsem shrnula v takové malé povídání o agility. Agility je úžasný sport pro pejsky a jejich páníčky. Spočívá v co nejrychlejším překonání připravených překážek pejskem a to bez chyb, jako je třeba shozená laťka u skokových překážek nebo překonání překážek v jiném pořadí než je stanoveno. Samozřejmě se pejskům měří čas a za chyby se přidávají trestné sekundy. Pokud pejsek chybuje vícekrát, je diskvalifikován. Toto vysvětlení je jen velmi obecné. Pravidla jsou složitější, ale jejich podání zde jistě není smyslem tohoto povídání. Pejsci soutěží ve třech velikostních kategoriích. Small, medium a large. V tzv. „smolíkách“ běhají pejsci jako jsou yorkšíři, jezevčíci, jack rosel teriéři, 8
šeltie…., v „ medících“ kokršpanělé, teriéři, pudli, knírači….a v „lardžích“ pak velká plemena jako belgičtí ovčáci, ohaři, border colie, australské kelpie… Parkury pro velikostní kategorie se liší úpravou výšky latěk na skokových překážkách. Kromě skokových překážek jsou v agility překážky tzv. zónové. Tam patří třeba kladina nebo tzv. Ačko. Na těchto překážkách jsou vyznačeny zóny, na které pejsek při běhu musí stoupnout. Pokud tak neučiní, je penalizován trestnými sekundami. Mezi pejsky oblíbené překážky patří tunely, diváci zase mají rádi slalom. Ten když pejsek dobře zvládá, je to jistě pěkná podívaná. Pokud vím, jedna z otázek byla, zda jsem někdy zažila na závodech diskvalifikaci. Zažila a mockrát, stejně jako ostatní spoluzávodníci. Je to totiž docela běžná věc. Vést pejska a spolu s ním si na parkúru dobře porozumět není jednoduché. Stačí nepatrný pohyb provedený nepřesně a pošlete pejska třeba na úplně jinou překážku. Skoro vždy je to chyba člověka, takže je stále se co učit. Na závodech nikdy nevíte, jakou kombinaci překážek rozhodčí zvolí, jestli v okolí parkuru třeba nebude nějaký „rušivý element“, který by pejska mohl rozhodit či znejistit, zkrátka ať máte natrénováno sebevíc, nikdy nemáte nic jisté. A taky v tom je kouzlo agility.
9
V říjnu jsme se, jako správní nadšenci, s rodinkou vypravili do francouzského města Lievin, kde probíhalo mistrovství světa v agility. Atmosféra byla úžasná, výkony závodníků a jejich pejsků obdivuhodné. Nezbývá než na sobě stále pracovat, ať se výkony třeba jen maličko přiblížíme těm nejlepším. Osobně jsem se s agility seznámila před 12ti lety. Na vylepeném letáčku bylo pozvání do vznikajícího agi-klubu. V té době jsem měla dceru v 5. třídě a doma dva malé knírače. Zašly jsme se na dané místo podívat a už jsme zůstaly. Obě nás tento sport úplně pohltil a dcera dnes už běhá na vysoké úrovni. Účastní se mistrovství republiky i Evropy, jejím snem je mistrovství světa. Také drezírovaných pejsků přibylo. Jak jsem se už zmínila, začaly jsme běhat každá s jedním malým kníračem. Poté přibyla nalezená fenka kříženceBobina, když umřela jedna kníračka, pořídili jsme dceři šeltii, brzy po ní jsme nalezli další kříženku, po odstěhování z panelákového bytu do domečku přibyla ještě border colie a australská kelpie. Takže pokud se v tom neorientujete, jsme prostě „taková normální rodinka“ s šesti pejsky. (www.pacinky.webnode.cz)
Mgr. Eva Panáčová
RECENZE PC HRY Czech Soccer Manager 2002 FE Česká freeware legenda CSM vznikla již v roce 1997, od té doby se hra Petra Vašíčka zdokonalovala. Až v roce 2002 byl ukončen vývoj tohoto manažera. Od roku 2006 se začalo s aktualizací soupisek týmů, aby hra byla aktuální. Účel této hry je vést svůj vlastní fotbalový tým jednou z 22. evropských lig. V této hře můžete téměř vše co v reálném životě fotbalového manažera. Nakupujete nebo prodáváte hráče, hostujete hráče,
10
rozšiřujete stadion, vymýšlíte geniální taktiky pro vítězství … Po nějaké době vás ale jako mně hra přestane bavit. Pokud už ztratíte chuť „Jen si tak hrát“ , jsou zde Scénáře. Například máte s ostravským Baníkem vyhrát Ligu Mistrů, porazit Barcelonu, či mít v týmu Messiho. Ve scénářích se fantazii meze nekladou. Hra je fantasticky graficky zpracovaná, a snadně se hraje. Jde stáhnout zdarma na webu hry ( www.csmweb.net ) . Tobiáš Czekaj, 7.A
KŘÍŽOVKA PRO NEJMENŠÍ
Květiny potřebují slunce , vodu a _ _ _ _ _ .
11
A nakonec něco pro zasmání (vybrala Barbora Vašíčková) Posílá babka dědu nakupovat a klade mu na srdce: „Prosím tě, dědku, kup máslo, chleba a okurku. Pamatuj si to. Máslo, chleba a okurku, 3 věci.“ Děda se vrátí, vleče rouru ke kamnům a smetáček. Baba se rozčílí: „Proboha, říkala jsem ti 3 věci! Kde máš lopatku?“ Policajt se chlubí, co dostal k Vánocům: „Pánové, já jsem jednou dostal LEGO. Na krabici bylo napsáno od 3 do 7 let a představte si, já to složil už za rok.“ Přišla domů Petra a povídá: „Tak jsem dneska dostala dvojku a trojku." Maminka se diví: „Vždyťˇjsem potkala paní učitelku a ta mi řekla, že jsi dostala pětku!" „To jo, dvě a tři je přece pět.“ 12