Issuu on Google+

E N C Y K L O P E D I E

G R A F I K A

A

F O T O G R A F I E

MAKROFOTOGRAFIE ZONERfoto

.cz

HAJE JAN KAMPS

WORKSHOP


ZONERFOTOGRAFIE

Makrofotografie je specializovanou částí fotografování. V této kapitole ukáži, jak můžete pořizovat makrosnímky se stávajícím vybavením. Pokud se ovšem budete chtít dostat blízko, budete nějakou výbavu přece jen potřebovat. Dobrou zprávou je, že za ochutnávku makrofotografie neutratíte příliš mnoho peněz. Pokud se postupně budete chtít přibližovat k motivu a objevovat více zákoutí ve světě makrofotografie, budete také muset investovat do kvalitnějšího (a dražšího) vybavení.

Makrofotografie s kompaktním digitálním fotoaparátem V současnosti pravděpodobně poprvé uslyšíte o makrofotografii, když se seznámíte s kompaktním digitálním fotoaparátem. Většina těchto přístrojů má makrorežim, obvykle označený symbolem kytičky. Na kompaktních digitálních fotoaparátech makrorežim umožňuje zaostřit na motivy, které jsou velmi blízko objektivu a nebyly by bez této funkce zahrnuty do zaostřované oblasti. „Proč se s tím trápit?“ Slyším tu otázku: „Proč fotoaparát neostří normálně i na krátkou vzdálenost?“ To je přece k zbláznění. Autofokus fotoaparátu normálně hledá místo k zaostření prohledáním rozsahu ostření objektivu (všech vzdáleností, ve kterých může objektiv zobrazit ostře předmět). Podobně jako byste to udělali ručně. Je zajímavé, že makrorežim poskytuje dost kvalitní výsledky, podobně jako na snímku 2-1. Abyste porozuměli způsobu práce makrorežimu na kompaktním digitálním fotoaparátu, musíte se podívat na způsob, jakým ostření pracuje. Proces zaostřování začíná na jednom konci zaostřovacího rozsahu a postupuje k druhému, dokud nenajde 20

polohu s největším kontrastem obrazu. To je způsob, jakým fotoaparát rozhodne, že je zaostřeno. Pokud došlo ke strmému nárůstu úrovně kontrastu, je něco zobrazeno ostře. Pokud ne, fotoaparát se domnívá, že je obraz neostrý a scéna není zaostřena. Poklesne-li úroveň kontrastu při dalším pohybu zaostřovacího mechanismu, fotoaparát pochopí, že přešel přes místo, kde byl motiv přesně zaostřen. Pak pokračuje v tomto procesu dále k druhému ostřícímu dorazu. Nakonec se vrátí na místo, kde byl obraz nejostřejší (s nejvyšším kontrastem). Zní to trochu komplikovaně, ale stane se to poměrně rychle, neboť fotoaparát prověří vzdálenosti od nekonečna po zhruba 1 metr. Tím fotoaparát šetří čas, neboť nekontroluje ostrost na kratších vzdálenostech. Pokud chcete zaostřit na něco, co se nachází blíže k objektivu, musíte to fotoaparátu sdělit stiskem tlačítka pro volbou makrorežimu. Potom fotoaparát prohledává body zaostření v blízkosti objektivu a ignoruje vzdálenější. Zdá se to být zbytečně složité, ale neradi byste se zlobili s fotoaparátem, kterému každé vyhledání zaostřené polohy trvá přes 4 vteřiny, protože prohledává všechny zaostřitelné vzdálenosti.

Makropředsádky Digitální kompakty nemají vyměnitelné objektivy, což znamená, že přístup kompaktních digitálních fotoaparátů k makrofotografii je o něco omezenější, než byste dosáhli s digitální zrcadlovkou. Tím se však nenechejte odradit. Je toho i tak hodně, k čemu se můžete dost blízko důvěrně přiblížit ve světě kolem nás. Nehledě na zabudované makroschopnosti digitálních kompaktů, nej-


KAPITOLA

VÝBAVA: Makrofotografie s kompaktním digitálním fotoaparátem

Makrorežim nabízený mnoha digitálními kompakty je docela mocný. Snímáno kompaktním fotoaparátem, 5 s, f/2.7, ISO 50. Autor: Amy Lane.

2-1

jednodušší věc, kterou můžete zdokonalit své možnosti makrofotografie, je výpůjčka nebo pořízení makropředsádek (proxarů, předsádkových čoček) jako například na snímku 2-2. Někdy se jim říká filtry, protože se montují do filtrového závitu na objektivu, ale technicky vzato se nejedná o fotografické filtry. Filtr něco mění na procházejícím světle beze změny směru paprsků v objektivu fotoaparátu. Makropředsádka ohýbá paprsky podobně jako čočka.

tip

Z technického pohledu je síla ma ropředsádky označována v diopt ích, platí pro ně vzorec „1 000 mm/počet dioptr To znamená, že objektiv zaostřený na nekoneč s nasazenou makropředsádkou o optické moh nosti +1 dioptrie zaostří nejdále na vzdálenost 1 (1 000 mm). Největší vzdálenost, na jakou zaostří o jektiv s makropředsádkou +5 dioptrií, je 1 000 mm / 5 = 200 mm = 20 cm. Abyste se s fotoaparátem dost ještě blíž, zaostřete objektiv na kratší vzdálenost an bo přidejte další makropředsádku.


ZONERFOTOGRAFIE

UDĚLEJTE SI VLASTNÍ MEZIKROUŽEK Protože mezikroužky jsou jednoduchá zařízení, můžete si je snadno vyrobit sami. Pokud máte přebytečnou krytku těla fotoaparátu a bajonetu objektivu, stačí, když je jen slepíte zády k sobě a pak vyříznete vnitřek, aby bylo vidět skrze tuto kombinaci. V závislosti na provedení krytek vytvoříte mezikroužek o délce cca 15 mm. To je dostatečné pro ověření funkce mezikroužku. Chcete-li se zabývat výrobou vážněji, můžete si vyrobit mezikroužek s reverzní funkcí, což je kombinace mezikroužku a mechanismu umožňujícího připevnit objektiv v opačném postavení. Rychlé nahlédnutí na internet vám poskytne více podobných návodů pro výrobu reverzního mezikroužku. I já jsem podobný návod napsal před lety při použití plechovky od chipsů Pringles (www.kamps.org/g/?ovah).

připevníte k tělu fotoaparátu stejně, jako by to byl objektiv, a objektiv připojíte k mezikroužku stejně, jako by šlo o připojení k tělu fotoaparátu. Dobré mezikroužky propojí i elektroniku fotoaparátu a objektivu, což znamená, že vám zůstane zachované řízení clony a zaostřování objektivu. Mezikroužky můžete mít v sadách v rozsahu 13 mm až 24 mm, často v kombinaci s jinými délkami. Spojením mezikroužků o délce 13 mm a 24 mm získáte mezikroužek 37 mm. Použitím mezikroužků ztrácíte tím více světla, čím delší je jejich kombinace. Obecně to však není závažný problém. Pokud pracujete s velkým přiblížením, používáte tak jako tak

tip

Abyste si nemuseli pořizovat několik stejných filtrů nebo reverzních kroužků pro různé objektivy, pořiďte si redukční kroužky. Vypadají podobně jako filtry bez skla a mají na obou stranách závity s různými průměry. Redukční kroužek 52–55 je znám jako „step-up“. Našroubujte ho do filtrového závitu o průměru 52 mm na objektivu a do kroužku pak namontujte filtr s průměrem 55 mm. Opačně, redukční kroužek 55–52 je „step-down“. První číslo je vždy průměr blíže k objektivu.

34

stativ, a většina současných fotoaparátů má TTL měření světla. Navzdory použití mezikroužků tak zajistíte správnou expozici snímku. S mezikroužky můžete kombinovat téměř všechny objektivy. Objektivy s delšími ohniskovými vzdálenostmi poskytují menší zvětšení, širokoúhlé objektivy vám umožní více se přiblížit. Spojení mezikroužku s délkou 25 mm a objektivu 28 mm je opticky nepoužitelné. Nebudete schopni zaostřit. Mezikroužky jsou skutečně jednoduché zařízení, které uvnitř neobsahuje nic jiného než vzduch, a tak nemáte žádný důvod k pořizování značkových mezikroužků. Pokud se ujistíte, že jsou z kovu, mají vnitřní povrchovou úpravu zabraňující odleskům a jejich bajonet odpovídá typu fotoaparátu, nemůžete nic pokazit.

tip

Když používáte objektiv v opačném postavení, všechna elektronika a kontakty, normálně chráněné tělem fotoaparátu, jsou volně vystaveny. Abyste zabránili poškození těchto částí, můžete zničit krytku objektivu. Vyříznete v ní otvor a nasadíte ji na objektiv. Tak zabráníte poškození jeho vnitřku.


KAPITOLA

VÝBAVA: Makrofotografie s digitální zrcadlovkou

Květ v botanické zahradě. Snímáno objektivem s pevnou ohniskovou vzdáleností 50 mm, f/1.8 na levném neznačkovém reverzním kroužku. 1/125 s, f/3.5. ISO 100.

2-16

Reverzní kroužky Opačně připojený objektiv, ať už přímo na těle fotoaparátu nebo na makroměchu, je nená-

2-17 Hledejte výraz „reverzní kroužek“ u popisů snímků, abyste viděli, jak užitečné bylo tohle nenákladné příslušenství při tvorbě této knihy.

kladný způsob účasti na poli makrofotogra často s fantastickými výsledky, podobně j snímek 2-16. Je sice možné přidržovat ob tiv u těla fotoaparátu, ale já to nedoporuč Fotoaparáty jsou nákladné a objektivy zro tak. Nechcete, aby vám upadly na zem, škrábaly se či se jinak poničily. S použitím verzního kroužku se dostanete na blízko, stejně jako při jiném úsilí v extrémní mak fotografii, bude se vám těžko zaostřovat. verzní kroužek má tvar kruhu, je z kovu a bajonetový úchyt na jedné straně (stejný j objektiv) a na druhé straně kroužku je vn ší závit, který odpovídá závitu pro filtry p předním členem objektivu. Nejlepší způsob, jak ochránit svou výb před poškozením, je pevné spojení objekt


ZONERFOTOGRAFIE

Makrofotografie je po mnoha stránkách jako pečlivě režírovaný napínavý špionážní film. Jste opuštěnými detektivy hledajícími řešení, všechno se spiklo proti vám. Snažíte se přijít na kloub záhadám, musíte při tom překonat různé překážky, nakonec snad, s trochou pomoci, případ vyřešíte a za odměnu dostanete princeznu či prince. Kdo je vaší překážkou, trestem, úhlavním nepřítelem, nejhorším potížistou? Odhalili jste ho: sám arcipekelník Světlo – anebo ta skutečnost, že ho nikdy nemůžete najít. V této kapitole vás provedu všemi polohami osvětlení v makrofotografii. Nemohu zaručit, že po vyřešení detektivní záhady budou princezna či princ vaší odměnou, ale mohu vás utěšit alespoň následujícím: Až se naučíte využívat přirozené a umělé osvětlení k svému nejlepšímu prospěchu, už vás nic nemůže zastavit od snímání výtečných makrofotografií. Případ je vyřešen.

Proč potřebujeme dobré osvětlení? Nejjednodušším způsobem osvětlení objektu je vzít na vědomí jeho stávající osvětlení. Když se rozhlédnete: kdyby nebylo světla, neviděli byste kolem sebe nic. Teoreticky vzato, když něco vidíte, jste schopni to i vyfotografovat. Skutečnost je mírně odlišná: v porovnání s fotografickou technikou je lidský zrak ke slabému osvětlení tolerantnější. To platí dvojnásob pro digitální fotografii: snímání ve slabém světle vyžaduje delší expoziční časy, a to je problém sám o sobě. Při práci s makrofotografií jsou fotoaparát i motiv náchylné k otřesům a pohybu, což se jen zhorší, když musíte používat dlouhé expoziční 50

časy. Osvětlení je nejdůležitějším nástrojem pro překonání omezení způsobených fotografickou výbavou, používanou ve světě makrofotografie.

Dlouhé expoziční časy Když digitálním fotoaparátem dlouho exponujete, podobně jako na snímku 3-1, obrazový snímač se zahřeje, což zvýrazní přirozené slabiny CCD i CMOS snímače (dvě hlavní technologie snímacího čipu užívané v digitálních fotoaparátech). Tím dojde k nerovnoměrnému měření světla světlocitlivými buňkami obrazového snímače. Tato nerovnoměrnost se projeví jako šum, digitální obrazová vada, která snižuje kvalitu snímku. Jinými slovy: expoziční časy kratší než 1/2 s jsou důležité pro snížení digitálního šumu ve vašich snímcích. Nutno dodat, že digitální zrcadlovky jsou méně náchylné k tomuto jevu než kompaktní digitální fotoaparáty. Technologie fotoaparátů se sice zlepšuje a digitální přístroje zlepšují svou schopnost zvládnout dlouhé expoziční časy, šum vzniklý během dlouhé expozice je i nadále slabinou, které byste se měli vyhýbat. Problém minimalizujete, pokud se vám podaří udržet časy závěrky pod jednou vteřinou; pokud si však všimnete, že fotoaparát i nadále generuje mnoho šumu, budete se muset dopracovat ke kratším expozičním časům. Je-li odhlédnuto od překonávání tohoto problému, osvětlení můžete využít k výborným tvůrčím efektům. Dobré osvětlení odděluje běžný snímek od výborného snímku a čím více času věnujete zdokonalení svých osvětlovacích technik, tím lepší budou vaše fotografie.


KAPITOLA

OSVĚTLENÍ V MAKROFOTOGRAFII: Proč potřebujeme dobré osvětlení?

Tato pivní láhev byla osvětlena jedinou svíčkou. Snímáno objektivem s pevnou ohnisk vzdáleností Canon 50 mm f/1.8 a 24 mm mezikroužkem, 1 s, f/1.8, ISO 100.

3-1

Otřesy a pohyb I kdyby váš fotoaparát byl v nejlepším stavu, vytvářel čisté, přesné a dokonalé otisky skutečnosti ležící před objektivem, dlouhé expoziční časy zůstanou problémem. Tato potíž se projeví otřesy. Každý pohyb fotoaparátu nebo objektu, který snímáte, způsobí rozmazání snímku a je snadné pochopit příčinu. Představte si, že fotografujete mouchu, podobnou té na snímku 3-2. Čas závěrky fotoaparátu nastavíte na 1/10 s, ale moucha pochoduje po listu. Desetina vteřiny není dlouhý čas, pokud jste rychlými čtenáři, pře-

čtete za tu dobu jedno slovo téhle věty, jestli se moucha pohne během tohoto ča bude rozmazaná. Čím více se přibližujete k objektu mak fotografie, tím více záleží na expozičním č Když se portrétovaná osoba pohne běh expozice o 1 mm, těžko zaznamenáte te pohyb na výsledné fotografii. Pokud mou popojde o 1 mm v případě extrémní mak fotografie, kdy snímáte její oko, odejde v rovnou ze záběru. Poměrně velký dopad dokonce i ve drobných pohybů při extrémní makrofo grafii se netýká jen toho, co fotografuj


ZONERFOTOGRAFIE

Vysokorychlostní optický kabel nebo jen kartáček na zuby? Snímáno objektivem s pevnou ohniskovou vzdáleností Canon 50 mm v reverzní poloze na makroměchu s výtahem cca 45 mm. Osvětleno halogenovou stolní lampou, 1/30 s, f/5.6, ISO 100.

4-3

Všude jsou příležitosti k makrofotografii Kolem nás je hojnost makrofotografických motivů, a čím více objekty zvětšíte, tím více dalších příležitostí se objeví. Tapety, koberec, látka na snímku 4-4 anebo kovový povrch v životní velikosti mohou vypadat zajímavě. Jak se však dostáváte blíže, dokonce i ty nej80

jednodušší věci otvírají oceán dalších možností. Krabička zápalek nebo pohár mléka jsou dostatečně komplexní, aby udržely makrofotografův zájem po více dnů. Není těžké najít příležitosti pro makrofotografii, ale je těžší rozeznat pravou podstatu nabízených možností. Mrzuté je, že rozpoznávání fotografických příležitostí je těžké se naučit, ale můžete si cvičit fotografický zrak.


KAPITOLA

KAŽDODENNÍ MAKRO: Odlišný pohled na svět

Při dostatečném zvětšení se z kousku džínsů (kalhot) stane krajina, ve které se snadno můžete ztratit. Snímáno makroobjektivem Canon MP-65E f/2.8 pomocí makroblesku MT-24EX Macro Twin Lite, 1/125 s, f/16, ISO 100.

4-4

Jde o kombinaci zkušeností, nadšení, vytrvalosti a času. Jakmile zachytíte inspirující makrofotografii něčeho nepravděpodobného, bude k nezastavení vaše pátrání v okolním světě.

Zkoumáme svět kolem nás Kde všude můžete nalézt příležitosti k makrofotografii? Správná odpověď je: Kdekoliv! Tříbřitový holicí strojek, rezavá čepel listu pily jako na snímku 4-5, nebo dokonce čtvrtka papíru, mohou poskytovat zajímavé výsledky. Tajemstvím je hledat neočekávané, dokonce i neinspirující.

Nikdy nezapomenu na hádanku, kte jsem za mlada našel v jednom starém časop Byl to těsně obstřižený obrázek něj všední věci. Dlouho nikdo nevěděl, o co Moje sestra mi nepomohla a oba rodiče vzdali. Zlobilo mne to, protože – podo jako máte na jazyku nějaké slovo, ale vzpom nout si na ně nemůžete – jsem viděl tva věci, ale neuměl jsem ho zařadit. Přišel js na to náhodou: byla to rotační součástka b né audiokazety. Způsob, jak ukázat svému publiku něco že by mohlo poznat, na co se dívá, a mali tak, abyste udrželi jeho zájem, to je věc o trné rovnováhy.


ZONERFOTOGRAFIE

ZABRAŇTE OTŘESŮM FOTOAPARÁTU! Každý pohyb může zapříčinit zkázu snímku. Fotografovaný objekt není jediná věc, která se může pohnout. Fotoaparát to umí taky a tak musíte zabránit v makrofotografii oběma druhům pohybu. Prvním krokem pro zabránění otřesům fotoaparátu je jeho upevnění na robustní stativ a dobré dotažení. Když pracujete s makrofotografií, každý pohyb rozvrátí fotografii, dokonce i otřesy způsobené stiskem spouště. Použití dálkového ovládání je v tu chvíli zásadním řešením pro zabránění takového pohybu. Digitální zrcadlovky mají v těle zrcátko. Když stisknete spoušť, zrcátko se zvedne, aby paprsky světla mohly dopadnout na obrazový senzor a vznikl tak záznam obrazu. V některých případech pohyb zrcátka (známý jako „náraz zrcátka“, charakteristický zvuk zrcadlovky) vytvoří tolik otřesů ve fotoaparátu, že to postačí k rozmazání snímku. Většina zrcadlovek má uživatelskou funkci, která vám dovolí zvednout zrcátko před snímkem. Musíte se poradit s návodem k fotoaparátu, abyste se dozvěděli, jak tuto funkci zapnout. Předsklopení zrcátka znamená, že prvním stiskem spouště zrcátko „uhne“ z cesty paprskům dopadajícím na obrazový snímač. Druhým stiskem spouště exponujete snímek.

Ve skutečnosti je venku vaším největším nepřítelem při práci s makrofotografií vítr. Při práci s extrémním přiblížením dostačuje pohyb zrcátka uvnitř fotoaparátu pro vyvolání viditelných otřesů. Je zbytečné říkat, že když se navíc pohybuje i předmět vašeho zájmu, snímek bude řádně rozmazaný. Abyste tomu zabránili, použijte deštník jako zástěnu proti větru. Umístěte jej co nejblíže květu nebo rostlině, kterou fotografujete. Tato pomůcka vám dovolí zaznamenat neporušený snímek dokonce i při lehkém vánku, jak vidíte na snímku 5-3. Deštník může zároveň posloužit jako difuzér, což je další výhodou. Déšť je také kandidátem kategorie největších nepřátel. Pokud se nejedná o prudký déšť, je možné pořídit dobré snímky. Dramatická obloha je vynikajícím pozadím pro snímky květů a malý doplňkový záblesk přidá jiskru na popředí. Diváci pak nepoznají, že během snímku pršelo. Nelze nepřipomenout, že kapky vody na rostlinách 102

během nebo po dešti přidají na zajímavosti vašich snímků.

Výběr pozadí Fotografování květů není jednoduché. Je lákavé soustředit se na výběr správného květu, fotografovat pod nejlepším úhlem a zajistit patřičné osvětlení. Nesmíte padnout do těchto pastí a opomenout přitom pozadí. Pokud nebudete mít pozadí s vhodnou barvou a strukturou s ohledem na popředí, nádhera květu vám nepomůže. Opomenete-li pozadí

tip

Všichni fotografové by měli mít deštník jako povinnou součást výbavy. Můžete ho použít coby ochranu před větrem a osvětlovací pomůcku. Navrhuji investovat do černého nebo bílého deštníku. Černý, pokud je třeba, zastaví sluneční světlo, zatímco bílý poslouží jako odrazná plocha nebo difuzér.


KAPITOLA

KVĚTINY: Strasti při fotografování venku

Tento květ byl zachycen s pomocí difuzéru vytvořeného z deštníku s bílým potahem. Tím byl odstíněn vítr a dosáhl jsem perfektního osvětlení. Snímáno objektivem 135 mm f/2.8 na makroměchu vytaženém na cca 35mm, 1/250 s, f/3.5, ISO 100.

snímky. Protože pozadí bude pravděpodo stejně mimo oblast zaostření, nemusíte se o vat použít sako, svetr nebo kousek barevn papíru. Prostě cokoliv, co máte po ruce a co mohlo posloužit vzniku dobrého snímku j pozadí.

Kompozice

5-3

a znehodnotíte tak potenciálně dobrý snímek, fotografie nikdy nebude vypadat tak dobře, jak by měla. Při fotografování živoucích rostlin, pokud je to třeba, můžete opatrně ohnout stonek do pozice, ve které využijete příhodnější pozadí anebo můžete sami něco za rostlinu umístit. Barvy, které jsou docela podobné květu (světle modrá na tmavě modré nebo opačně) anebo silně kontrastní (modrá na oranžové nebo žlutá na červené), mohou vytvořit přitažlivé

Výběr účinné kompozice pro fotografii zá na mnoha rozdílných faktorech a není žá lepší nebo horší způsob kompozice sním To platí ve všech fotografických žánrech, zejména v makrofotografii. Obecně vzato, pro fotografii platí ur kompoziční pravidla. Nejpoužívanějším je p vidlo třetin. Představte si dvě vodorovné li které rozdělují snímek na tři stejné díly, a svislé linie, dělící snímek stejným způsobem tři díly. Dostanete tak snímek rozdělený na vět dílů. Podle pravidla třetin byste měli um zajímavé oblasti snímku podél linií anebo j lépe na jejich průsečíky. Na snímku 5-1 je s největší ostrostí umístěn na levý horní prů čík, což odpovídá pravidlu třetin. V případě hoto konkrétního snímku bylo možné um střed květu do středu plochy snímku, ale sta se tak méně zajímavým. V celé této kapitole snímky 5-4, 5-9, 5-11, 5-16 a 5-18 neodpov jí pravidlu třetin. Nyní, když znáte pravidlo, přichází o mžik pro jeho porušení (proto přece má ve fotografii pravidla). Jako u většiny pr del, je dobré je znát tak, abyste mohli uv záměr, kdy a jak pravidlo porušit. Pro vě nu porušení pravidel je v této kapitole jed jednoduchý důvod pro vzpouru. V někter případech, zejména na snímcích 5-16 a 5 je středová kompozice účinným výrazem r pínavosti květu.


ZONERFOTOGRAFIE

Vzhled fotografovaného objektu utvářejí čtyři následující faktory: „ „ „ „

Tvar Barva Fyzický vzhled Osvětlení

Mým osobním přáním je vnímat tyto činitele odděleně. Vymodelováním objektu v 3D programu na počítači můžete získat fotografii jeho tvaru. Změnou osvětlení můžete studovat účinek světla na předmětu. Můžete měnit bar-

vy změnou osvětlení nebo změnou barvy předmětu. V programech jako Zoner Photo Studio můžete vytvořit černobílý snímek. Zkoumání povrchu je absolutně mým nejoblíbenějším. Textura je to, co zbude, když předmět zbavíte barvy a tvaru. Budete ohromeni, jak nádherné mohou vzniknout fotografie, pokud se cíleně zaměříte jen na jeden faktor předmětu. Napadlo by vás někdy, že kůra stromu může například vypadat podobně jako na snímku 6-1?

6-1 Kůra tropického stromu. Snímáno měkce kreslícím objektivem 135 mm, f/2.8 s mezikroužkem 24 mm, 1/60 s, f/2.8, ISO 100.

122


KAPITOLA

TEXTURY: Co jsou textury?

Co jsou textury? Pojem textura se těžko definuje. Tak těžko, že některé jazyky nemají ani odpovídající slovo. Tohle je naštěstí kniha o fotografii spíše než o sémantice a jazykovědě, a tak to můžete nechat být a použijeme definici „co se podobá něčemu“. Anebo možná „co vypadá, jako že by se to mělo podobat něčemu“.

Pokud přejedete prstem, ať už přes p 6-2, sklo, kov, látku 6-3, kožešinu, kůži, d vo 6-1, 6-4 anebo nějaký jiný materiál, který pomyslíte, budete mít úplně odli pocity. Kdybyste přišli o zrak, snadno by popsali rozdíl mezi šálkem ze skla, kera ky anebo kovu bez ohledu na to, že všec tři budou tvrdé, hladké a studené. Zajím je, že stejného rozlišení docílíte pohled

6-2 Plastický povrch tabule zvětšený zhruba 4x. Snímáno makroobjektivem Canon MP65-E f/2.8, osvětleno makrobleskem MT-24EX Macro Twin Lite nastaveným na vysokou rychlost, 1/350 s, f/4.7, ISO 100.


ZONERFOTOGRAFIE

Když svému hmyzu vytvoříte venkovní studio, budete mít větší kontrolu nad obsahem svých snímků. Snímáno objektivem 50 mm f/1.8 v opačné poloze na makroměchu, 1/125 s, f/3.5, ISO 400. Autor: Miha Grobovsek.

budou vaše snímky vypadat. Tento způsob obvykle vyžaduje mnoho příprav, ale je to spolehlivý způsob, jak odejít s několika dobrými snímky bez nářku „ách jó, kdybych byl býval...“, kterému se často nevyhnete při fotografování venku bez potřebného zázemí. Jednodušším případem dočasného venkovního studia je světelný stan. Můžete si ho koupit nebo udělat sami. Důležitým hlediskem pro výběr takového stanu je jeho tuhost. Jakmile spatříte hmyz, který chcete fotografovat, když usedl, tiše světelný stan spusťte na květ či rostlinu a tak hmyz lapíte. Při troše štěstí se zase usadí zpět na rostlinu. To je vaše příležitost. Při použití světelného stanu se nemusíte starat o vítr, máte perfektně vyrovnané osvětlení a nehrozí, že by hmyz odlétl. Vše, co musíte udělat, je dobře zaostřit a stisknout spoušť. Hle, můžete dosáhnout snímku jako 7-13!

Pohyb hmyzu a malá hloubka ostrosti

7-12

odkaz

148

Abyste se dozvěděli více o studiové výbavě, kterou můžete používat i venku, nahlédněte do kapitoly 2.

Při práci s makrofotografií se neubráníte malé hloubce ostrosti. To je dosti zlé, pokud fotografujete nehybné věci jako cihly, kmeny stromů a terén. Noční můrou se malá hloubka ostrosti stane při snímání rychle se pohybujících objektů. Dosáhnout snímku jako 7-14 vyžaduje značné zkušenosti. Zní to paradoxně, ale první fintou při fotografování hmyzu ve volné přírodě je fotografování mnoha jiných věcí předem. Nelze popřít, že zaostřování a nasvícení makrosnímků je obtížné. Ale není to nemožné, napomohou vám zkušenosti nabyté praxí. Pokud nemáte zkušenosti se zaostřováním, umístěním objektivu a s kontrolou expozičních parametrů během několika vteřin při rozhodování


KAPITOLA

HMYZ: Pohyb hmyzu a malá hloubka ostrosti

7-13 Zase, polní studio přišlo na pomoc. Snímáno objektivem 50 mm f/1.8 v opačné poloze na makroměchu, 1/200 s, clona f/4, ISO 400. Autor: Miha Grobovsek.

o snímku, budete zápasit s fotografováním živého hmyzu. Jakmile získáte obratnost při rychlém komponování snímku, zaostření a expozici, hmyz bude na dosah. Jestli se nechcete pohybovat v přílišné blízkosti hmyzu, budete muset uvažovat o výkonném makroobjektivu. Ten vám umožní být i metr od objektu vašeho zájmu. Na snímku 7-15 vidíte, jak je možné pořídit ohromující snímek i z bezpečné vzdálenosti.

Hmyz v letu

Staré přísloví praví „pokud jste mokří, m žete si zrovna zaplavat“. V oblasti makro tografie to znamená, že všechno, co dělát do okamžiku stisku spouště, je jen přípr a jste mokří. Připravte se přeplavat pořá jezero, protože fotografie hmyzu v letu je vrcholením. Málo hmyzu lze jednoduše fotografovat ve vzduchu. Motýli se pohyb nepravidelně, nejsou však příliš rychlí. stejné platí i pro poletující mouchu, ale křídla se pohybují tak rychle, že jejich zac cení je neuvěřitelně obtížné. Nejjednod


ZONERFOTOGRAFIE

U mnoha makrofotografií se setkáte se snadno předvídatelnou otázkou „Co to jenom je?“. Zachycení nesrozumitelné makrofotografie se může zdát trochu směšné. Začnete o ní přemýšlet, a je tomu tak, a zase, i když v případě makrofotografie „směšné“ bude spíše „skvělé“. Co přesně znamená abstraktní makrofotografie? Tento termín je docela obtížné definovat, protože makro i abstraktní má pro

různé lidi různý význam. Myšlenkou makrofotografie je pokus dokumentovat něco malého. Protikladem je abstraktní fotografie, která nedokumentuje a nezkoumá konkrétní věc. Spíše využívá postupy makrofotografie pro zachycení tvarů a barev, které jsou esteticky působivé, podobně jako tvůrčí makrofotografie závitu na snímku 8-1. Ztráta schopnosti fotografie vyprávět příběh anebo být rozeznatelná je osvobozující.

8-1 Mezikroužek nasvícený čajovou svíčkou umístěnou uvnitř mezikroužku. Snímáno objektivem Canon 50 mm f/1.8 na mezikroužku 13 mm, 1/20 s, f/1.8, ISO 100.

158


KAPITOLA

ABSTRAKTNÍ MOTIVY: Průzkum barev

A tak tato kapitola o abstraktní makrofotografii je výsledkem všech makrofotografií, které neúčinkovaly podle plánu: fotografie se bezděčně ukázaly jako nádherné. Jde samozřejmě o věc vkusu, ale osobně mám rád myšlenku, že budu sdílet lásku ke krásným fotografiím s celým světem.

Průzkum barev Existuje velké množství povrchů, které mají nějakou skutečně strhující barvu. Každý povrch, který odráží například duhové barvy, může poskytnout jemný, avšak hluboce rafinovaný makrosnímek. Různé, na trhu nabízené – CD, CD-R, CD-RW a DVD disky poskytují v různých typech světla odlišné odrazy, což umožňuje dramaticky rozdílné, avšak výjimečné efekty. Snímek 8-2 je modrý CD-R nosič, 8-3 je dvojvrstvý DVD-R disk a 8-4 je hromadně lisované zvukové CD. Všechny tyto snímky byly nasvíceny obyčejnou halogenovou stolní lampou, ale můžete získat rozsáhlou sadu efektů při použití jiných zdrojů světla. Světlo svíčky, reflektoru, barevné světlo a zdroje mnohobarevného světla, ty všechny poskytují rozmanité výsledky. Musíte zkoušet, abyste zjistili, který zdroj světla a který disk vám poskytnou výsledky, jichž chcete dosáhnout. Fotografování světla odraženého od CD a DVD není těžké, ale vyžaduje dostatek trpělivosti. Všechno musí být správně. Určitě nechcete fotografovat odlesk světelného zdroje, chcete zaznamenat vnitřní odrazy na disku. Při použití této techniky fotografujte směrem ke světelnému zdroji. To znamená náchylnost k rozptýlenému světlu (velmi podobnému odleskům, se kterými se setkáte venku na slunečním světle). Abyste tomu

8-2

8-3

8-4

CD a DVD. Všechny snímky vytvořeny makroobjektivem Canon MP65E f/2.8 při zhruba trojnásobném zvětšení ži velikosti, 1/4 s, f/2.8, ISO 100.


ZONERFOTOGRAFIE

Model zblízka a detailně Máte několik způsobů provedení makroportrétu. Obecně platí, že použití makrofotografických technik při portrétu je dotěrnější, než průměrný portrét hlavy a ramen, protože se s objektivem fotoaparátu musíte dostat blíže. Z toho plyne, že je dobrým nápadem vysvětlit modelu, co zamýšlíte. Dosáhl jsem několika výborných snímků, podobných fotografii 9-11, pořízením nějakých makrosnímků při běžném portrétování. Při volbě, co fotografovat, vám pomůže buď dobrá znalost fotografované osoby nebo

že se portrétovaná osoba sama zná lépe, než jak ji zná její okolí. Dotaz portrétovanému, co na sobě má nejraději, vyústí obvykle ve zmatený pohled spíše než v použitelnou odpověď. Někdy vám problém zjednoduší záliba nebo povolání portrétovaného. Fotografie zpěvačky v kombinaci s mikrofonem a pro ni příznačný pohyb špičkou jazyka při hraní složitého kytarového sóla, snímek 9-12, vyústila ve snadno rozpoznatelný portrét pro každého, kdo někdy předtím spatřil umělkyni v akci. Můžete mít také slabost pro fotografování půvabných částí těla. Jsem posedlý křivkami

Egyptoložka (archeoložka) nosící na prstenu amulet „Ankh“ (symbol života a plodnosti) dala vzniknout ohromující fotografii. Snímáno makroobjektivem 28-135 mm f/3.5 IS na 135mm, 1/60 s, f/5.6, ISO 200.

9-11

182


KAPITOLA

LIDÉ: Portréty inspirované makrofotografií

Může vám pomoci, pokud znáte zvyky portrétované osoby. Snímáno objektivem Sigma 70-200 mm f/2.8 na 200mm, 1/60 s, f/5.6, ISO 200.

9-12

šíje a ramen, podobně jako na snímku 9-13. Můžete být překvapeni různorodostí vkusu. Mám kupříkladu přítele, který je zcela posedlý pupíky, a jiného přítele, kterému dělá pouhé pomyšlení na břišní krajinu zle. Lepší variantou dotazu je „Co je na tobě pro ostatní příznačného?“. Lidé tak nevytuhnou. Kromě toho, takto položená otázka dovolí modelům skrýt svůj vlastní názor za názor ostatních. To je velmi užitečné, pokud jsou uvedeni do rozpaků svým vlastním přiznáním, že jsou hrdi na své vlastní paže. Pokud se na vás spolehne někdo, kdo je hrdý

9-13

Zkuste zjistit, do kterých partií modelky jsme zamilovan Snímáno objektivem Sigma 70-200 mm f/2.8 na cca 170 1/2 500 s, f/2.8, ISO 100.


ZONERFOTOGRAFIE

„

„

„

„

smítka prachu. Klonovací razítko je mocný nástroj, ale není snadné docílit s ním přirozeně vypadajících výsledků. Nástroj Spot Healing/Bodový retušovací štětec (J). Bodový retušovací štětec je podobný Klonovacímu razítku, ale je více promyšlený. Je velmi užitečný pro opravu malých vad snímku. Pokud máte na snímku drobné nedostatky (pupínky akné na pleti nebo smítka prachu na obrazovém snímači), jednoduše je vyberte a překreslete retušovacím štětcem. Program Photoshop Elements spočítá nový obsah opravované oblasti podle okolních bodů Nástroj Healing/Retušovací štětec (J). Retušovací štětec je kombinací bodové retuše a klonovacího razítka. Vyberte oblast, kterou má program považovat za zdroj opravy, a pak kreslete po problematické oblasti, kterou chcete napravit. Photoshop si určí jasy a barvu tak, aby souhlasila s okolím cílové oblasti. Nástroj Brush/Štětec (B). Štětec se chová podle svého jména a podle toho, co byste od něj očekávali. Štětcem můžete překreslit nedostatky pleti anebo, s ohledem na umělecký účel, kreslit po obloze či přidat barvu k oblastem snímku, které potřebují poněkud zvýraznit. Měli byste myslet na to, že Photoshop je obrazový editor a ne program pro kreslení či malování. Pokud potřebujete více malířských nástrojů, poohlédněte se po programu Corel Painter anebo podobném produktu. Pokud potřebujete přesné kresby, zvolte editor vektorové grafiky, například Adobe Illustrator. Nástroj Bucket/Plechovka barvy (K) a Gradient/Přechod (G). Pro účely výkladu jsem tyto dva nástroje spojil, protože jak Plechovka barvy, tak Přechod slouží

198

pro výplň plochy barvou nebo barevným přechodem. Nástroje jsou užitečné při vytváření rovnoměrně zabarveného (nebo měnícího se) pozadí. „ Nástroje Dodge/Zesvětlit, Burn/Ztmavit a Sponge/Houba (O). Jiné nástroje, které má smysl vysvětlit společně, jsou tyto tři jmenované. Zesvětlit, Ztmavit a Houba jsou zajímavé nástroje s vlastnostmi štětce. Nástrojem Zesvětlit projasníte část snímku, nástroj Ztmavit ubere jas a Houba sníží obsah barvy anebo zcela vyjme barvu z části snímku. Tyto nástroje a jim odpovídající postupy jsou výborné při zdůraznění části snímku pomocí retuše (opravy malé oblasti fotografie). „ Nástroj Blur/Rozostření, Sharpen/Zostření a Smudge/Rozmazání (R). Je plno dalších všelijakých nástrojů v programech Photoshop a Photoshop Elements. Poslední sadou nástrojů, které chci vysvětlit, jsou nástroje pro ostření. Obsahují Rozostření, Zostřeni a Rozmazání. Jak vyplývá z jejich pojmenování, jsou to nástroje pro lokální úpravu snímku zostřením nebo rozostřením. Zdá se mi, že nástroj Rozmazání má při editaci snímků menší význam. Napodobí tah prstem po čerstvě namalované mokré kresbě.

Běžné nedostatky makrofotografií Fotograf je jen tak dobrý jako jeho výchozí zdroje. Pokud víte, co chcete dělat, a máte odpovídající programové vybavení, můžete dokázat hodně ve smyslu nápravy méně podařených snímků. Ale opravovat v temné komoře hloupé problémy je mrhání drahocenným časem. Měli byste problémy


řešit na správném místě. Nepořádek na pozadí snímku je možné odstranit digitálně, ale snazší a rychlejší je uklidit jej před vlastní expozicí snímku. Prach na objektu, objektivu nebo obrazovém snímači spadá do téže kategorie. To vše můžete napravit, ale bezdůvodně tím ztratíte mnoho času. Heslo dne zní: začít s nejlepším možným materiálem! Po tomhle úvodu můžu říci, že je několik nedostatků, které můžete napravit, a plno tvůrčích záměrů, kterým se budete věnovat v digitální temné komoře, a nedokážete je udělat jinak. Jdeme na to ....

Expozice Způsob nastavení expozičních parametrů patří k největším rozdílům mezi fotografováním na film a digitální fotografií. Když fotografujete na negativní film, chcete, aby stíny měly co nejvíce detailů. Z toho důvodu můj vyso-

1

koškolský učitel fotografie zdůrazňoval „ ponuj na stíny, vyvolávej na světla“. Digit fotografie to změnila: možná je to překvap ale digitální snímač obrazu se chová podo jako diapozitivní film. Čím je plocha více ponovaná, tím je světlejší. Ale jen do určit bodu. Za tímto bodem získáte vypálené n přeexponované snímky, jejich převážná čá jasně bílá. To je dáno překročením dynam kého rozsahu obrazového snímače (rozsa v němž je schopen zaznamenat data). Pří dem je snímek 10-8, jeho pravá spodní je přeexponována. Pokud budete považo obrazový snímač za průběžný měřič (a v p statě to tak je), k vypálení dojde tam, kde m ření světla bude mimo stupnici. Pokud s nedovedete představit, zkuste následující: dete-li bez rozmyslu lít vodu do odměrné dinky s obsahem 1 dcl, když bude plná, b i nadále obsahovat jen 1 dcl vody, bez ohl na to, že na podlaze kuchyně už bude poto

Snímek je přeexponován a příliš toho nezachráníte, protože záznam leží mimo dynamický rozsah fotoaparátu. Je to zřejmé ze špičky na pravé straně histogramu zobrazeného na 10-9.

10-8

KAPITOLA

DIGITÁLNÍ TEMNÁ KOMORA: Běžné nedostatky makrofotografií


Makrofotografie