ZEP2321 Classic Rock 02

Parádní

Noddy Holder se při příležitosti vydání nového boxu s živými alby skupiny Slade ohlédl za její zářivou kariérou a zavzpomínal na ty nejpovedenější koncerty

Napsal: Dave Ling

rámus

Skončit? A proč jAko?

V roce 2012 Scorpions oznámili odchod do důchodu, o dekádu později jsou tu ale stále s námi. Sešli jsme se s klíčovými členy kapely, aby zavzpomínali na okolnosti vzniku a velké úspěchy této německé hardrockové trvalky

Ptal se: Chris Franzkowiak

Kytaristé skupiny Scorpions Rudolf Schenker a Matthias Jabs a zpěvák Klaus Meine během své mimořádně dlouhé kariéry v hudebním byznysu zažili spoustu vzestupů i pádů. Německá kapela během 50 let na scéně prodala více než 100 milionů alb včetně platinou a zlatem ověnčených titulů jako Lovedrive (1979), Blackout (1982) nebo Savage Amusement (1988), odehrála více než 5 000 koncertů v 80 zemích a shromáždila prestižní ocenění v množství blížícím se počtu not průměrného sóla jejího někdejšího kytaristy Jona Uliho Rotha. Ke hraní ve velkých arénách a na stadionech vedla od vystupování v hannoverských klubech v šedesátých letech pořádně dlouhá a klikatá cesta, za kterou se Rudolf, Klaus a částečně i Matthias rádi ohlédli.

V prosinci 2022 uplynulo deset let, co jste oznámili, že Scorpions končí, poslat kapelu do důchodu se ale pořád nechystáte.

Matthias Jabs (MJ): Popravdě řečeno jsem dodneška nepochopil, jak ten nápad s odchodem vůbec mohl vyvolat takovej rozruch.

Rudolf Schenker (RS): V době, kdy jsme se vydali na rozlučkové turné Get Your Sting and Blackout, začala být velmi populární platforma YouTube. Prostřednictvím tohohle média si naši muziku našla spousta teenagerů, kteří nás pak pochopitelně chtěli aspoň

jednou slyšet naživo. Tahle nová generace fanoušků si ty koncerty fakt užívala, což nás donutilo se nad sebou zamyslet: „Opravdu je v pořádku udělat za kapelou tlustou čáru?“ Zjistili jsme, že na to existuje jediná správná odpověď.

Kromě toho je tahle kapela součást našeho života. Sedět doma a nic nedělat by nás nebavilo, koneckonců covidová pandemie nás v tom jen utvrdila. Posledních deset let bylo prostě fantastických a my je bereme jako takový přídavek k setlistu, který jsme za celý náš život stihli odehrát. Na koncertech cítíme, že máme v nádrži pořád dost benzínu a že o naši kapelu je po celém světě i nadále zájem. Rozhodnutí nekončit bylo z dnešního úhlu pohledu naprosto správné.

Tak to jste na dobré cestě k tomu, oslavit se Scorpions [v roce 2025] šedesát let od jejich založení.

Klaus Meine (KM): Máme výhodu, že Rolling Stones všechna tahle výročí slaví pár let před námi, takže si z nich můžeme vzít příklad. Uvidíme, jestli se toho dožijeme.

RS: Na těchhle akcích mám rád vzpomínání na kapelní začátky. Když mi bylo třiadvacet nebo čtyřiadvacet, spousta lidí se mi smála: „Cože? Ty jsi furt muzikant? Nechceš si najít nějakou normální práci? “ Problém je v tom, že měřítko té „normálnosti“ máme každý svoje vlastní. Proč žít podle filozofie, které vlastně vůbec nevěřím?

dAve muStAine

Byl u počátků dvou z těch nejvlivnějších thrashových skupin a v osmdesátých letech málem vypil Ontarijské jezero. S fetem si sáhl na dno, ale dal se dohromady, a nakonec dokonce našel Boha. I po šedesátce má ryšavý frontman ambice vytvořit z Megadeth největší metalovou kapelu na světě

Ptal se: Paul Elliott

Dave Mustaine je stále živ a zdráv. Tři roky poté, co ho lékaři uschopnili po úspěšné léčbě rakoviny jícnu, by mu dvaašedesát nikdo nehádal. Z pohodlí domova v Tennessee s námi hovořil o svém životě a kariéře, spjaté zejména s kapelou Megadeth. V obličeji mu od posledně přibylo pár vrásek a jeho dlouhé vlasy, díky kterým dříve platil za „lišku ryšavou“, nyní chytají šedavý odstín. Dvě dekády střízlivosti způsobily, že dnes vypadá o poznání lépe než při našem prvním společném rozhovoru v roce 1988, kdy Megadeth v USA předskakovali kapele Ronnieho Jamese Dia. Tehdy byl Mustaine bledý jako duch, což je jeden z příznaků závislosti na tvrdých drogách. K tomu už dnes s potutelným úsměvem na tváři prohodil jen: „To už je dávno.“

David Scott Mustaine se narodil 13. září 1961 v kalifornském La Mesa, malém městě východně od San Diega. V dětství si hodně zkusil – jeho rodiče se rozešli, když mu byly čtyři roky. Otec John Mustaine, vysoce postavený manažer Bank of America, tehdy přišel o práci a stal se závislým na alkoholu. Jablko v tomto ohledu nepadlo daleko od stromu, v teenagerském věku si Mustaine junior alkohol také oblíbil, zejména v kombinaci s heavy metalem. Přitahovala ho hlavně syrovost britských kapel jako Judas Priest, Iron Maiden či Motörhead, jejichž skladby na kytaru dřel od rána do večera. V roce 1981 se tehdy devatenáctiletému Daveovi rozpadla jeho první skupina Panic, když bubeník Mike Leftwych zahynul při autonehodě. Příležitostný dealer trávy se

začal rozhlížet po nové příležitosti, kterou mu nakonec nabídla losangeleská Metallica. Mustaine působil v kapele jako sólový kytarista necelý rok a půl, během té doby ale stihl sehrát klíčovou roli při vytváření jejího revolučního thrashmetalového zvuku. Nakonec se ovšem ukázalo, že jeho opilecké excesy jsou moc i na kapelu, které se svého času přezdívalo „Alcoholica“. V dubnu 1983, když se Metallica připravovala na nahrávání svého debutového alba Kill ʼEm All, tak byl vyhozen a nahrazen spolehlivějším a tvárnějším Kirkem Hammettem ze skupiny Exodus. Na prvních dvou studiovkách Metalliky se posléze objevily skladby, na nichž Mustaine zanechal svůj autorský otisk, šlo například o vypalovačky The Four Horsemen a  Jump in the Fire z debutu a titulní skladba desky Ride the Lightning (1984). Mustaine se do hudební branže naplno vrátil roku 1985, když jeho nová kapela Megadeth vyrukovala s debutem Killing Is My Business... and Business Is Good! Svým bývalým spoluhráčům doslova a do písmene vyhlásil válku: „Chtěl jsem krev – jejich krev.“ Proti takovému soupeři ale nikdy nemohl vyhrát. Přes všechny Mustaineovy skladatelské, instrumentální a pěvecké kvality, které dokládají klasická alba Peace Sells... But Whoʼs Buying? (1986), Rust in Peace (1990) nebo Countdown to Extinction (1992), je 50 milionů prodaných desek slušný, nicméně 125 „metal likovskými“ miliony zcela zastíněný počin.

Při našem rozhovoru se Dave negativy příliš zabývat nechtěl, místo toho s hrdostí mluvil o tom, čeho všeho s Megadeth dosáhl. Na své působení

Ať žijí duchové! Ať žijí duchové!

Napište pár skladeb, zalezte s nimi do studia a vydejte album. Při kuchtění podle osvědčeného receptu si ale tentokrát Black Sabbath ošklivě spálili prsty. „Celý den jsme se drbali s nějakým nápadem, ale nakonec z toho vůbec nic nebylo.“ No, nakonec bylo... deska Sabbath Bloody Sabbath

Napsal: Mick Wall