Operace Bagration
Z NI č EN í N ěm E cké skup IN y AR mád sT ř E d v R oc E 1944
IAN BAXTER
Polní maršál Ernst Busch
vyznamenal se jako velitel 16. armády během operace Barbarossa v roce 1941. Prvního února 1943 byl povýšen do hodnosti polního maršála. Dne 28. října 1943, poté co se během dopravní nehody zranil velitel skupiny armád Střed polní maršál Günther von Kluge, se Busch stal jeho nástupcem. Pod jeho velení spadaly čtyři polní armády zahrnující 76 divizí včetně pěti tankových a 54 pěších; dalších šest pocházelo z Maďarska. Do června 1944 však tento počet klesl na pouhých 38 pěších divizí.
Během invaze do Ruska v létě 1941 velel 3. tankové armádě. Jako skvělý vojenský taktik dosahoval jednoho úspěchu za druhým a dokázal svým mužům vštípit energii a odhodlání k plnění zadaných úkolů. v lednu 1942 převzal velení 9. armády, s níž se mu podařilo obsadit rževský výběžek, a tak se s ním počítalo také v rámci operace Citadela. v létě 1943 dostal na starost ofenzivu proti severnímu výběžku u Kursku. Ačkoli německá operace nakonec selhala, vojáci v poli považovali Modela za „Hitlerova hasiče“, protože kamkoliv jej poslali, svým talentem napomáhal k řešení zdánlivě
zoufalých situací. také díky této pověsti jej Berlín v lednu 1944 pověřil velením skupiny armád Sever. Od 30. března však už stál v čele skupiny armád Severní Ukrajina, která se stahovala pod silným tlakem 1. ukrajinského frontu. Během tvrdých bojů pak svým podřízeným sice povoloval ustoupit, ale jen v případě, že tento manévr připraví půdu pro pozdější protiútok. Na bojišti platil za odvážného a inovativního velitele, který se nebál velet z přední linie, díky čemuž si jej obyčejní vojáci vážili. Na počátku léta 1944 se stal současně velitelem skupiny armád Severní Ukrajina a Střed.
Polní maršál Walter Model
Generálplukovník Walter Weiss
Jako příslušník pruské aristokracie rychle stoupal po hodnostním žebříčku a platil za oddaného, loajálního a cílevědomého důstojníka. Zúčastnil se operace Barbarossa a brzy si získal respekt svých vojáků. v červenci 1942 pak převzal velení XXvII. armádního sboru a o půl roku později stanul v čele 2. armády, u níž zůstal až do léta 1944.
Generál pěchoty
Hans Jordan
Jako velitel 7. pěší divize a později vI. sboru na východní frontě si už v roce 1941 připsal značné úspěchy.
Dne 20. května 1944 stanul v čele 9. armády v rámci skupiny armád
Střed. Během své vojenské kariéry se stal nositelem Rytířského kříže Železného kříže s dubovými ratolestmi a meči.
Německé síly
3. armáda
35. střelecký sbor
250. střelecká divize 323. střelecká divize 348. střelecká divize
40. střelecký sbor
120. gardová střelecká divize
269. gardová střelecká divize
41. střelecký sbor
129. střelecká divize 169. střelecká divize
46. střelecký sbor
82. střelecká divize 108. střelecká divize 413. střelecká divize
80. střelecký sbor
5. střelecká divize 186. střelecká divize 283. střelecká divize
9. tankový sbor
23. tanková brigáda 95. tanková brigáda 108. tanková brigáda 8. mechanizovaná brigáda armádní dělostřelectvo 5. gardová minometná divize
1. BĚLORUSKÝ FRONT
28. armáda
3. gardový střelecký sbor
50. gardová střelecká divize
54. gardová střelecká divize
96. gardová střelecká divize
20. střelecký sbor
48. gardová střelecká divize
55. gardová střelecká divize
20. střelecká divize
128. střelecký sbor
61. střelecká divize
130. střelecká divize
152. střelecká divize
armádní dělostřelectvo
5. průlomová dělostřelecká divize
12. průlomová dělostřelecká divize
48. armáda
29. střelecký sbor
102. střelecká divize
217. střelecká divize
42. střelecký sbor
137. střelecká divize
170. střelecká divize 399. střelecká divize
53. střelecký sbor
17. střelecká divize
73. střelecká divize
96. střelecká divize 194. střelecká divize armádní dělostřelectvo
22. průlomová dělostřelecká divize
61. armáda 9. gardový střelecký sbor
12. gardová střelecká divize
212. střelecká divize 89. střelecký sbor
23. střelecká divize
55. střelecká divize
397. střelecká divize
415. střelecká divize
Příslušníci 1. běloruského frontu se svou standartou na vojenské přehlídce konané v Moskvě na počest vítězství 24. června 1945.
65. armáda
18. střelecký sbor
37. gardová střelecká divize
44. gardová střelecká divize
69. střelecká divize
105. střelecký sbor
75. gardová střelecká divize
15. střelecká divize
193. střelecká divize
354. střelecká divize
356. střelecká divize
1. gardový tankový sbor
1. gardová mechanizovaná brigáda
15. gardová tanková brigáda
16. gardová tanková brigáda
17. gardová tanková brigáda
1. mechanizovaný sbor
19. mechanizovaná brigáda
35. mechanizovaná brigáda
37. mechanizovaná brigáda
219. tanková brigáda armádní dělostřelectvo
26. dělostřelecká divize
Samostatné formace
2. gardový jezdecký sbor
3. gardová jezdecká divize
4. gardová jezdecká divize
17. gardová jezdecká divize
4. gardový jezdecký sbor
9. gardová jezdecká divize
10. gardová jezdecká divize
30. gardová jezdecká divize
7. gardový jezdecký sbor
14. gardová jezdecká divize
15. gardová jezdecká divize
16. gardová jezdecká divize
Dněperská vojenská flotila
1. říční brigáda
2. říční brigáda
3. říční brigáda
4. dělostřelecký sbor
6. letecká armáda
16. letecká armáda
Některé jednotky 1. běloruského frontu měly ve výzbroji také západní techniku. Původně britská pásová vozidla Universal Carrier posloužila těmto pěšákům jako dopravní prostředek cestou na frontu.
Sověti si našli čas na politiku také v průběhu bitvy. Předávání stranických průkazů vojákům 1. běloruského frontu; červenec 1944.
Kulometčík Rudé armády
Sovětský pěšák vyzbrojený lehkým kulometem Děgťarjov neboli DP-27 si udělal přestávku během boje, aby si zapálil cigaretu. Jeho rozšířená zbraň si vysloužila přezdívku gramofon (proigryvatěl), protože diskovitý zásobník připomínal gramofonovou desku a její horní kryt se při střelbě otáčel. voják má na sobě prošívanici Rudé armády a ocelovou helmu SŠ-40, na kožený opasek si připjal bajonet a čutoru.
Samopalník Rudé armády
Akční kresba zachycuje samopalníka vyzbrojeného zbraní PPŠ-41 a oblečeného do maskovací kombinézy původně určené pro odstřelovače a průzkumníky, která se navlékala přes standardní stejnokroj. Rudoarmějec má na hlavě nasazenou populární lodičku – pilotku.
do zákopů více vojáků. Pak se ke slovu dostalo sovětské dělostřelectvo a bombardovalo nepřátelské pozice raketomety kaťuša, jejichž kvílení budilo ve vojácích Wehrmachtu hrůzu. V pekle, které výbuchy rozpoutaly, pak němečtí důstojníci často vydávali rozkaz k ústupu a mnohdy tak došlo k evakuaci celých měst či důležitých
opěrných bodů. Uvolněný prostor pak zaplnily sovětské jednotky a z něj následně vedly intenzivní palbu do několika směrů, což ještě umocňovalo zmatek v řadách nepřítele.
Jakmile rudoarmějci vyčistili určitou oblast od nepřítele, rychle tam budovali obranné pozice zahrnující dostatek protitankových děl, díky čemuž dokázali zabránit případným protiútokům Panzerwaffe – dobře si uvědomovali, že nepřítel má k dispozici jen omezené počty obrněnců a bude je nasazovat úsporně – tedy se vyhne pozicím hájeným protitankovým dělostřelectvem. Také kvůli této taktice Němci podnikali jen málo protiútoků, které by mohly postup Rudé armády zastavit či výrazně zpomalit.
tento pohled se naskytl osádce německého polopásu SdKfz 251. Snímek zachycuje dvojici tankových granátníků za kulometem MG 34, jak bedlivě sledují vyřazený sovětský tank T-34 a jeho okolí.