Kytara pro každého

ovládněte akustickou
i elektrickou kytaru

Základní i pokročilé akordy
Výběr nástroje
ovládněte akustickou
i elektrickou kytaru
Základní i pokročilé akordy
Výběr nástroje
doporučujeme navštívit alespoň pár hudebních lekcí. Ujistíte se přitom, zda máte správné držení těla, a získáte i další neocenitelné základní informace.
To nejdůležitější však vždy zůstává ve vašich rukou. Udělejte si každý den čas, cvičte pravidelně půl hodiny až hodinu – a výsledky se dostaví dřív, než se nadějete.
Různé styly
Když se začínáte učit na kytaru, nejspíš máte určitou představu, jakým typem hráče se chcete stát. Možná sníte o tom, že dokážete u táboráku zabrnkat pár jednoduchých písní. K dosažení tohoto cíle stačí znalost základních akordů a dobře zvládnutá úhozová technika. Pokud dáváte přednost rockové nebo metalové hudbě, neobejdete se bez elektrické kytary. Navíc vás čeká náročnější cvičení jak levou rukou – umožní vám zvládnout power a barré akordy –, tak pravačkou, která se musí naučit technice hry trsátkem. Pokud dokonce sníte o kariéře sólového kytaristy, připravte se na pravidelné cvičení stupnic a střídavých úhozů (jedná se o trsátkovou techniku, která vyžaduje střídání úhozů nahoru a dolů za účelem dosažení vyšší rychlosti), důležité pro vás budou také základy improvizace.
Tělo akustické kytary slouží jako rezonanční prostor k umocnění zvuku, proto je velké a duté. Ve vrchní desce kytary pod strunami vidíte otvor zvaný ozvučnice, jímž se zvuk rozkmitaných strun dostává do těla, a získává tak na hlasitosti.
Setkáte se s názorem, podle kterého jsou doprovodní kytaristé svým způsobem podřazení sólovým. Skutečnost však vypadá poněkud jinak. Dobrý doprovodný kytarista musí zvládnout širokou škálu akordů, arpeggií, akordových riffů i krátkých sól, to vše musí střídat, aniž by vypadl z rytmu, a zároveň udržet mnohdy složitá úhozová schémata. Právě doprovodná kytara představuje hnací sílu, která dodává písni strukturu a pravidelnost, podobně jako bicí sekce udržuje plynulé tempo. Sólová kytara pak vytváří melodickou linku, která ozvláštňuje určité části skladby, dodává jim živost a jasný chytlavý prvek.
Hudební cit
Při hře na kytaru sice nemusíte nutně umět číst noty, tato dovednost vám však pomůže získat pevný teoretický základ. Budete pak snáze rozvíjet hráčské schopnosti nebo přebírat skladby aranžované pro jiné nástroje, například pro klavír. K nejdůležitějším schopnostem každého hráče patří rytmické cítění, které u kytary využijete především při úhozových schématech. Když dokážete uhrát úhozy střídavě nahoru i dolů, je to jistě skvělé. Pokud si ale chcete vytvořit vlastní styl a promítnout ho i do svých písní, musíte přitom navíc udržet pravidelný rytmus a zvládnout řadu úhozových schémat v různých taktech.
„Dobrý doprovodný kytarista musí zvládnout širokou škálu akordů“
Na klasickou kytaru se natahují nylonové struny, na akustickou znělejší kovové. Toto rozdělení dodržujte, kovové struny mají výrazně větší tah než nylonové a špatná volba strun může vést k nenapravitelnému poškození kytary.
Akustické kytary nevyžadují připojení k zesilovacímu zařízení a představují ideální volbu pro začátečníky, kteří se s nástrojem teprve seznamují
Akustické kytary se vyrábějí ve dvou základních variantách: klasické (s nylonovými strunami) a akustické (s kovovými strunami). Klasické kytary mají širší krk a natahují se na ně zásadně nylonové struny, ty jsou šetrnější k prstům, proto se skvěle hodí pro začátečníky. Širší krk naopak hru trochu ztěžuje, při tvoření akordu totiž musíme ruku více roztahovat. Na druhou stranu, prsty se alespoň pořádně procvičí. Vše, co se jednou naučíte na krku
klasické kytary, pak hravě zvládnete i na akustickém nebo elektrickém nástroji!
Akustické kytary s kovovými strunami (zvané též westernové) utvářejí čistý, výrazný zvuk, který neodmyslitelně patří k řadě populárních hudebních stylů od rocku po country. Nevýhodou je, že z kovových strun mohou z počátku dost bolest bříška prstů.
Šířka krku
Klasická kytara vyniká širším krkem a větším prostorem mezi pražci. Díky tomu se na ní lépe učí první akordy. Užší krk akustické kytary je naproti tomu šetrnější k ruce, protože ji při tvorbě akordů nemusíte tolik roztahovat.
Je pro vás akustická kytara ta pravá?
VýhodyNevýhody
Snáz se na ni naučíteOmezená kontrola hlasitosti
Obejde se bez zesilovačeNení vhodná pro hraní sól a licků
Víc se hodí pro některé hudební stylyVětší velikost
Na každý typ kytary se natahují jiné struny, což výrazně ovlivňuje zvuk i náročnost hraní. Seznámíme vás se základními variantami
Zvuk vaší kytary hodně záleží na typu použitých strun a jejich tvrdosti (neboli tloušťce). Tvrdší struny tedy vykazují větší tloušťku a naopak. Čím menší tvrdost, tím jemnější struny. Struny s vyšší tvrdostí většinou mají delší životnost, vydávají plnější, basovější zvuk, ale hůř se na ně hraje. Měkčí struny snáze stisknete, ovšem jejich zvuk je lehčí a zvonivější.
Nylonové struny, které najdete na klasických kytarách, jsou hladší a k jejich stisknutí stačí menší
úsilí. Také jsou pohodlnější při klouzavém pohybu prstem po struně.
Na akustické a elektrické kytary se zpravidla používají struny kovové. Ty sice vydávají silnější zvuk, ale zároveň jsou méně šetrné k prstům, ze začátku proto hra vyžaduje větší úsilí. Tento problém lze vyřešit pořízením měkčích strun. Pokud ale budete dostatečně cvičit, prsty si záhy zvyknou a na bříškách se vytvoří vrstva ztvrdlé kůže.
Zkuste si to
Video soubor
Postupujte
podle našeho video návodu, který vás povede krok za krokem.
Patří k vůbec nejrozšířenějším hudebním žánrům, ať posloucháte Kabáty, vyrostli jste na Rolling Stones, nebo fandíte Queen
e všech hudebních stylů se rock definuje nejobtížněji, postupným vývojem totiž rozkošatěl do nepřehledného houští mnohdy velmi různorodých žánrových odnoží. Již v době jeho formování, ve čtyřicátých letech minulého století, se škatulka rock používala velmi všeobecně. Dodnes se do ní vejde cokoliv od Elvise Presleyho po modernější kapely typu Foo Fighters. Také v českém prostředí se rocková hudba těší masové oblibě. Rozsáhlou fanouškovskou základnou se může pochlubit například zemitě drsný Kabát. Skvělých českých kapel je ale mnohem víc, za zmínku určitě stojí alespoň Lucie, Arakain, Stromboli nebo Imodium. Rockové skladby spojuje několik výrazných prvků. Především to je dominantní zvuk elektrické kytary, čtyřčtvrťový rytmus a jednoduchá struktura. V té se střídají sloky a refrén, někdy zpestřené mezihrou, zvanou můstek. Pokud si chcete vybojovat místo na rockovém nebi, musíte věnovat pozornost výběru vhodného vybavení a jeho nastavení. Rocková hudba se dá hrát téměř na jakoukoliv elektrickou kytaru od Stratocasteru po Les Paul, musíte si však ujasnit, jakého tónu chcete dosáhnout. Poslechněte si své oblíbené kapely, zjistěte, na co a jak hrají jejich kytaristé. Také se nebojte vydat cestou pokusů a omylů, experimentujte s různými typy kytar. Správná volba vždy vyžaduje čas.
Kousky, které z vás udělají hvězdu
Les Paul pro začátečníky
Kytara Gibson Les Paul patří k nejlepším a nejslavnějším nástrojům na světě. Pokud nechcete (nebo nemůžete) do pravého Gibsona investovat, najdete i tak řadu cenově dostupnějších variant. Dobrou volbu představuje například značka Epiphone, která pod záštitou Gibsonu nabízí levnější alternativu slavné kytary.
Struny desítky od Ernie Ball
Kytaristé si velmi oblíbili struny značky Ernie Ball. Ideální startovací variantu pro dosud nevyhraněné rockery přitom představují struny o základní tvrdosti, tedy desítky. Umožňují dosáhnout zkresleného i čistého zvuku, hodí se proto pro klasickou rockovou hru.
Kombo Marshall
V úplných začátcích se poohlédněte po tranzistorovém nebo modelingovém kombu. Tyto aparáty se snadno udržují, často bývají osazeny též základními efekty, které vám umožní první zvukové experimenty. Značka Marshall se pyšní dlouholetou tradicí, v oboru také právem náleží k nejrenomovanějším.
Efekt distortion od značky Boss
Většího, typicky rockového zkreslení dosáhnete pomocí efektového pedálu distortion. Doporučujeme sice osvědčenou značku Boss, vyplatí se však před nákupem vyzkoušet více alternativ. Jen tak zjistíte, které zkreslení vám zní nejlépe.
Inspirujte se drsnými rockery
Americké hardrockové kapele Guns N’ Roses se často připisuje zásadní podíl na oživení masového zájmu o drsnější hudební zvuk. V původní sestavě zaujal jak frontman Axl Rose, tak démonický sólový kytarista Slash. Coby kytarový samouk se Slash učil hrát odposlechem a nápodobou svých hudebních idolů. Jeho styl vychází z bluesových melodií a riffů sedmdesátých let, zvuk pak výrazně ovlivňuje volba vybavení, tedy kytara Gibson
Les Paul a zesilovač značky Marshall. Při hře Slash hodně staví na stupnicích, především mollové pentatonické a bluesové. Charakteristický prvek jeho kytarových sól představují takzvané „double-stops“, tedy dva současně zahrané tóny.
Šlápněte na pedál
Klasický rockový zvuk se neobejde bez správné kytary a komba, výraznou roli však hrají i efektové pedály, které vám umožní další práci se zvukem. K rocku se hodí hlavně funkce distortion a overdrive, pokud máte rádi zvuk osmdesátých let, zkuste i chorus nebo delay.
Trénujte podle notového zápisu a pro kontrolu si pusťte naši nahrávku
Na této dvoustraně se seznámíme s notovým zápisem.
Zjistíte, jak ho číst a co znamenají jednotlivé symboly pro vaši hru
Hudební notace představuje způsob, jímž skladatelé sdělují hudebníkům, jak jejich skladu hrát. Uvádí se v ní výška tónů i rytmus skladby. Noty, které představují sedm základních hudebních tónů, se zapisují na notovou osnovu sestávající z pěti linek. Jednotlivé noty přitom najdete jak přímo na linkách, tak v mezerách mezi nimi. Pokud tvůrce potřebuje zaznamenat tón vyšší nebo nižší než noty v osnově, použije pomocné linky. Noty se oddělují svislými, takzvanými taktovými čarami. Na začátku každé notace se obvykle nachází klíč, označení taktu a předznamenání v podobě křížků či béček. Nad osnovou se téměř vždy setkáte s uvedením tempa, a to buď číselně, nebo slovně – pomocí popisného termínu. Zjistíte z něho, jakou při hraní volit rychlost. Pod osnovu se někdy přidává označení dynamiky
skladby, která napovídá, kde při hraní přidat nebo ubrat na hlasitosti. Než se tedy do skladby pustíte, pečlivě si pročtěte, co vám jednotlivé symboly a značení říkají.
„Na
začátku notace se obvykle nachází klíč, označení taktu a předznamenání v podobě křížků či béček ”
Průvodce nejpoužívanějšími hudebními symboly Vysvětlení hudebních symbolů 4
01 Klíč
V záznamu skladby se můžete setkat s několika druhy klíčů. Tento se nazývá houslový, nebo podle polohy v osnově také G klíč. Udává výšku zapsaných not.
02 Předznamenání
Označují tóninu a najdete je vždy před začátkem vlastní skladby. Podle umístění symbolů (křížků a bečék) v mezerách či na linkách zjistíte, které noty hrát jako zvýšené či snížené. Naše předznamenání označuje tóninu A dur.
03 Označení taktu
Na začátku skladby si všimněte dvou čísel umístěných ve sloupci nad sebou. Horní číslo určuje, kolik dob se v taktu
nachází. Spodní udává, jaká hodnota noty odpovídá jedné době.
04 Označení tempa Tempo lze znázornit několika způsoby. Nejčastější se udává slovně (většinou italským termínem), nebo – jako zde –číselně. Při číselném označení se vychází z počtu čtvrťových dob za minutu. Tento údaj můžete zadat do metronomu, který vám pak pomůže přesné tempo udržet.
Tyto značky určují, jak hlasitě danou část skladby zahrát. Nejčastěji se jedná o f (forte, tedy hlasitě) nebo p (piano čili tiše). Písmeno m (mezzo) před jednou z těchto značek pak znamená středně (mf-středně hlasitě).
Základními symboly jsou v notovém zápisu noty. Udávají výšku i délku tónu v závislosti na předznamenání a taktovém označení skladby, již se chystáte hrát.
Tečka nad notou značí staccato, neboli krátce. Takto označenou notu tedy hrajte o něco kratší dobu než při běžné hře.
08 Taktová čára
Taktová čára dělí noty na skupiny podle počtu dob v daném taktu. Rozlišujeme různé typy taktových čar, patří k nim i repetice nebo dvojité taktové čáry na konci skladby.
Náš tip
Cvičením k dokonalosti
Čtení not může pro začátečníky představovat velkou výzvu. Ale jak praví známé lidové rčení, učený z nebe nespadl – a v hudbě to platí dvojnásob. Pravidelné cvičení vám časem umožní zahrát téměř jakoukoliv skladbu bez dlouhého přemýšlení, kde se která nota vlastně nachází.
Důraz
Když uvidíte nad notou vodorovnou šipku, jedná se o symbol pro důraz. Tón označený tímto symbolem zahrajte o něco hlasitěji než ostatní, aby náležitě vynikl. Nepleťte si důraz se symbolem pro decrescendo, které označuje šipka pod notou.
10 Crescendo/ Decrescendo
Podobá se symbolu pro důraz, ale je delší a zapisuje se pod notovou osnovu. Jedná se o dynamické označení, které říká, že máte zesilovat (jako v tomto příkladu) či zeslabovat (opačný směr šipky). Symboly lze nahradit slovním označením cresc. či decresc.
11 Tenuto
Krátká vodorovná čára nad nebo pod notou označuje tenuto (čili držení). To ukazuje, že máte příslušnou notu hrát v celé délce (na rozdíl od staccata).
12 Posuvky
Vkládají se před notu a označují změnu výšky tónu. Dělí se na béčka ( ), která notu snižují o půltón, křížky ( ), ty notu o půltón zvyšují, a konečně odrážky ( ), jimiž se předešlé posuvky ruší.
Dvě noty stejné výšky lze pomocí tohoto symbolu svázat v jednu. Druhou notu tedy nezahrajete, místo toho musí po celou její délku znít ta první.
14 Prima volta, seconda volta
Toto označení najdete nad určitými takty při repetici, která vyžaduje po zopakování motivu jiný závěr. Poprvé tedy zahrajte konec označený jedničkou, při opakování pak ten označený dvojkou.
Dvojitá taktová čára se dvěma tečkami znamená repetici. Nabádá vás tedy, abyste noty mezi dvěma repeticemi zahráli dvakrát po sobě. Pokud v záznamu najdete jen repetici orientovanou doleva, opakujte celou skladbu od začátku.
Dopřejte své hudbě radostný zvuk
Durové kvintakordy se mezi kytaristy těší obrovské oblibě. Většinou se dají snadno zahrát, navíc navozují veselejší atmosféru. Durový kvintakord se skládá z primy, velké tercie a kvinty příslušné stupnice. Povšimněte si, že se označení dur u akordu většinou vůbec neuvádí.
Důvod je nasnadě – durové akordy se zkrátka považují za naprostý základ.
ukazovák prostředník prsteník malíček X: tuto strunu nehrajte 1 2 3 4
Audio soubory
Poslechněte si audio návody a cvičte podle nich na svou kytaru. Zkuste si to
Nejlepší způsob, jak navodit tesknou atmosféru
Základní mollové akordy znějí podstatně smutněji než durové. Místo velké tercie totiž pracují s malou, která je o půltón snížená, vytváří tedy jemnou disonanci. Vezměme si například stupnici C dur. Třetím tónem je zde E, pokud ho o půltón snížíme, dostaneme tón E , ten pak propůjčí mollovému akordu typický melancholický charakter.
Klíč
Audio soubory
Poslechněte si audio návody a cvičte podle nich na svou kytaru. Zkuste si to
2 3 4
ukazovák prostředník prsteník malíček X: tuto strunu nehrajte