ČERNOBYL
dubna 1986
KATASTROFA, KTERÁ NEMĚLA NASTAT
Velká kniha
Michael Kerrigan
Před katastrofou
vladimír Iljič Lenin prohlásil v roce 1920: „Komunismus je sovětská moc plus elektrifikace celé země.“ V následujícím půlstoletí se Sovětský svaz rozhodl naplnit tento cíl za každou cenu. Elektřinu potřebuje každá moderní ekonomika, ale pro Sovětský svaz se stala symbolem a předmětem úsilí srovnatelného s novodobou křížovou výpravou. Sovětský svaz chtěl, aby ho svět vnímal jako vzor budoucnosti lidstva. Tamní až posvátná úcta k vědě byla nejbližší alternativou k náboženství, kterou si oficiálně ateistický stát mohl dovolit. Víra v pokrok měla nahradit modlitby k Bohu.
Tím, čím byly gotické katedrály pro středověkou Evropu a mešity pro islámský svět, se pro sovětský lid měly stát ocelárny, továrny a elektrárny. Stalinova první pětiletka (1928–1932) se soustředila na dobývání uhlí, výrobu oceli, dopravu a energii. Jaderný program Sovětského svazu, zahájený v roce 1950, byl přirozeným pokračováním této strategie.
Mírové využití ato M u
V souvislosti s bombami, které v roce 1945 zničily Hirošimu a Nagasaki, se atomová energie nejprve zapsala do světového povědomí jako symbol smrtící síly. Samozřejmě však existovaly i možnosti jejího mírového využití. Kdo jiný by je mohl uvést v život lépe než vědci, technici a dělníci SSSR? Pro Sověty bylo lákavou představou, že zatímco kapitalisté využívali destruktivní sílu atomu a jeho schopnost zabíjet, ničit a šířit nemoci z ozáření, komunisté jej ovládnou pro blaho lidstva.
Ruské slovo „mir“ lze přeložit jako „svět“, ale může znamenat i „mír“, jak sovětští představitelé rádi zdůrazňovali. Stejně jako to, že v tehdy propukající studené válce nejsou agresory. Sovětský jaderný program byl zahájen v roce 1950. První jaderná elektrárna na světě vyrostla v Obninsku jihozápadně od Moskvy v roce 1954. V Černobylu se jaderná elektrárna začala budovat v roce 1970.
Místo zvolené pro stavbu reaktorů leží přibližně sto třicet kilometrů severně od Kyjeva, u hranic tehdejší Ukrajinské sovětské socialistické republiky s Běloruskem. Nedaleko se klikatí řeka Pripjať, přítok Dněpru, která pomalu vytéká z Pripjaťských (nebo Pinských) močálů, jedné z největších a ekologicky nejdůležitějších mokřadních oblastí v Evropě. Reaktory se nacházejí asi 15 kilometrů severozápadně od samotného městečka Černobyl.
na protější straně: Bloková dozorna, reaktor č. 2 Skupina techniků pracuje v klidu a bez obav z toho, že ovládá výkon přibližně 1 000 megawattů. Pro zaměstnance na fotografii z října 1979 je to běžná součást jejich práce, symbolizující triumf vědy a sovětského úsilí
Zká Z a v Černobylu
Práce v jaderné elektrárně není fyzicky namáhavá, ani se při ní neušpiníte. Udržovat takovou elektrárnu v chodu však znamená provádět opakované kontroly a testování. Jaderné reaktory ve většině zemí světa podléhají postupům tak přísným, že v úzkostlivě dodržovaném režimu kontrol a stanovených norem k vážnějším poruchám nedochází a při pohledu zvenčí se mohou všechna opatření jevit málem jako rutinní a zbytečná. V Sovětském svazu osmdesátých let minulého století však dodržování přísných norem v praxi nefungovalo.
Bezpečnostní test, který se zaměstnanci Černobylu rozhodli provést na reaktoru číslo 4 v časných ranních hodinách 26. dubna 1986, byl opakováním předchozích tří neúspěšných zkoušek. První byla provedena již v roce 1982 a po každé další následovaly opakované pokusy o modernizaci elektrického systému, ale jejich výsledky nebyly uspokojující. Stále hrozilo ne příliš pravděpodobné, ale ani ne zcela vyloučené nebezpečí, že by se aktivní zóny černobylských reaktorů mohly přehřát. K odvodu tepla z aktivní zóny se jako chladivo používala voda. Bylo jí potřeba velké množství, a proto vzniklo v areálu černobylské elektrárny umělé jezero.
na protější straně: Místo katastrofy
Čtyři měsíce po ničivém výbuchu byl reaktor č. 4 stále místem zkázy a vypadal jako po bombardování
nahoře: n ebe ZP e Č né seno Přítomnost černobylského mraku nad severní Evropou přinesla nečekaný zvrat i v zemědělských postupech. Na snímku švédský farmář v ochranném oděvu manipuluje s kontaminovaným krmivem
vlevo: n a skládku s ní
Zelenina roste rychle, ale pokud lze věřit oficiálním testům provedeným západoněmeckými inspektory v květnu 1986, stejně rychle také absorbuje radioaktivitu. A ta se v lidském těle hromadí, pokud jsou kontaminované produkty konzumovány. Zelenina v bednách na snímku vykazovala pouze relativně nízkou úroveň radioaktivity, ale přesto bylo rozhodnuto o jejím vyhození na skládku
na protější straně dole: n ěco (radioaktivního) k P roclení?
Západoněmečtí celníci kontrolují zboží, automobily a osoby vstupující do země z východní Evropy. Západní vlády byly znepokojeny myšlenkou, že částice roznášené větrem zasáhnou obyvatelstvo, znečistí pole, řeky i jezera. Obávaly se také radioaktivity dovezené na čemkoli, od vozidel až po oděvy
vpravo:
k ontrola M léka
Sušené mléko vyrobené v Rakousku bylo při jeho dovezení do železniční stanice v německém přístavu Brémy testováno, aby se zajistilo, že je dostatečně bezpečné pro export
dole:
v lna P rotestů
Obyvatelé Západního Berlína polévali ulice mlékem na protest proti podle nich nedostatečným oficiálním opatřením k řešení radioaktivní kontaminace zemědělských produktů
at R a Kce a K ulisa
Dá se říct, že černobylská katastrofa symbolicky předznamenala jiný svět, ve kterém napětí studené války ustoupilo globálnímu řádu, který dnes převládá. Sám o sobě však Černobyl působí jako z úplně jiného světa. Je to uzavřené, podivné a tajemné místo. Pro někoho má takřka posvátný význam, jiné fascinuje a láká o to víc, že bylo nedostupné. To se však změnilo v roce 2011, kdy přestalo jít o striktně zakázané území a ukrajinská vláda rozhodla, že tam umožní vstup za určitých podmínek. Samozřejmě velmi přísných. Tak se stal Černobyl oblíbenou destinací extrémní turistiky.
První neohrožení průzkumníci opuštěných lokalit se tedy mohli projít zarostlými ulicemi Pripjati a troskami budov. Pod nohama jim křupaly skleněné střepy a oni byli hrdí, že jsou průkopníky v dosud zcela nepřístupné oblasti. Během několika let však počet návštěvníků rychle rostl. V roce 2019 jich přijelo více než sedmdesát tisíc. Místo katastrofy, kam se dalo doletět relativně levným letem z Kyjeva, se stalo turistickou atrakcí a navštívily ho tisíce lidí. Turistický boom však přerušil v roce 2022 válečný konflikt na Ukrajině.
Vznikla tady do jisté míry uměle vytvořená postapokalyptická divočina, dokonalé dějiště katastrofických dramat. Tato oblast se dostala do povědomí filmových diváků zejména díky sci-fi akčním filmům jako
nahoře: o ddělené
Symbol radioaktivity mluví za vše: Pripjať je nyní prakticky nepřístupná. Kromě těch, kteří tam mají oficiální povinnosti, sem nikdo nechodí, s výjimkou organizovaných výprav
vpravo: u zavřené
Nové bezpečné uzavření má elegantní tvar, zatímco původní narychlo postavený sarkofág jakékoli architektonické kvality postrádal. Všichni doufají, že zajistí bezpečnost reaktoru na dalších sto let
na protější straně nahoře: v stup za K ázán!
S další generací se uzavřená zóna znovu stala součástí života obyvatel severozápadní Ukrajiny. Připomíná to sovětské časy, kdy byly běžně „uzavřeny“ velké části země
na protější straně dole: aK tuální p R oblém
V roce 2011 byla úroveň radiace v Černobylu stále vysoká.
V té době panovaly obavy, že sarkofág, nyní již čtvrt století starý, začal praskat. Hodně se diskutovalo o novém sarkofágu, který by zakryl ten původní, ale dostupné finanční prostředky zdaleka nedosahovaly potřebné jedné a půl miliardy eur. Nový bezpečnostní plášť byl nakonec dokončen v roce 2019
