alternativní historie Co kdyby…
Otazníky
2. světové války
…se Československo v roce 1938 bránilo?
Co kdyby...
Mussolini bojoval po boku Spojenců? Wehrmacht obsadil Moskvu?
Sověti napadli Japonsko?
Kniha
Od autorů
KDo Je
Bradley Hart
Vojenský historik
věnující se druhé světové válce v Institutu Jenny Craigové pro studium války a demokracie.
Získal ocenění za knihu Hitler’s American Friends: The Third Reich’s Supporters in the United States
VPRAVO
Německý prezident
Paul von Hindenburg
a kancléř Adolf Hitler na snímku z roku 1933
Co kdyby…
Hitler neSpácHal SebevražDu?
vbezvýchodné situaci, kdy byl zahnaný do kouta ve svém bunkru pod zemí, Hitlerovy možnosti pohasly. Vše, co pro tisíciletou říši plánoval a o čem snil, se rozpadalo v prach. Spojenci zvítězili. Venku jeho vojáci svádějí poslední bitvu s postupujícími Sověty. Po zanechání přísných instrukcí hrstce věrných stiskne spoušť, aby unikl pokořujícímu zajetí. Ale kdyby se rozhodl jinak, kdyby našel odvahu postavit se svým nepřátelům a vzdorovitě hájil sebe i svou zemi – byla by tu ještě alespoň nepatrná jiskra naděje pro něj a Německo?
Co by mohlo přesvědčit Hitlera, aby nespáchal sebevraždu?
Možná by se nezabil, kdyby věřil, že pro Německo ještě existuje naděje na vítězství nebo že by i po vojenské porážce a v zajetí dokázal udržet nacistickou stranu při životě. Je třeba si uvědomit, že už jednou byl – po pivním puči z roku 1923 – vězněn za velezradu. Právě tehdy napsal Mein Kampf a připravil se na svůj politický návrat. Byl také fascinován Fridrichem II. Velikým, který proslul tím, že v rozhodujících chvílích dokázal uchránit Prusko před porážkou. Nacisté si tohoto krále přisvojili jako symbol ve chvíli, kdy začali válku prohrávat. Kdyby Hitler věřil, že může – stejně jako Fridrich – zachránit Německo před pádem na kolena, nebo alespoň udržet ideu nacismu při životě, možná by se rozhodl dál žít. Neviděl však naději ani na jedno a jeho zdravotní stav se rapidně zhoršoval. Po konci druhé světové války by stejně nežil dlouho.
Mohl uprchnout? Pokud ano, jak a kam by se vydal? V druhé polovině dubna 1945 už zmizela naděje na útěk z Berlína. Německá armáda se prakticky zhroutila, město obklíčily více než dva miliony sovětských vojáků a jakákoli úniková cesta by téměř jistě vedla k zajetí nebo smrti. Je pravda, že se některým vysoce postaveným nacistům podařilo na čas uprchnout. Nakonec však byli dopadeni a buď – jako v Himmlerově případě –spáchali sebevraždu, nebo stanuli před norimberským tribunálem. Je téměř nepředstavitelné, že by někdo tak notoricky známý jako Hitler dokázal dlouhodobě unikat. Kdyby zůstal v Berlíně a přežil závěrečné boje, zajali by jej Spojenci a soudili v Norimberku spolu
s ostatními nacistickými pohlaváry. Hitler by stanul před porotou a celé hodiny by běsnil o svých obvyklých tématech – konspiračních teoriích, antisemitismu a údajné zradě ze strany Spojenců. Nakonec by byl shledán vinným ve všech bodech obžaloby a popraven oběšením. Lidé by nepochybně byli překvapeni, jak odtržený od reality by během procesu působil. Pravděpodobně by se dokonce přiznal k nařizování válečných zločinů a ospravedlnil by je ve jménu své nenávistné ideologie. Je možné, že taková otevřená přiznání by po válce ztížila popíračům holocaustu možnost zkreslovat skutečnost, ale nelze to s jistotou říct.
Kdyby Hitler opustil Berlín v první polovině dubna 1945, mohl teoreticky
Co kdyby…
Se ČeSKoSlovenSK bránilo?
Na říjen roku 1938 se v Československu chystaly oslavy 20. výročí vzniku samostatné republiky. Místo toho začaly 1. října obsazovat německé jednotky pohraničí. Co by bylo, kdybychom se tehdy postavili na odpor?
Kdo je
Jan Čurda
Vystudoval historii a pedagogiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, od roku 2009 je šéfredaktorem časopisu Válka REVUE. Je autorem řady populárně-naučných článků věnujících se především vojenským dějinám 20. století a spoluautorem učebnice Moderní dějiny pro střední školy (Didaktis 2014).
VPRAVO
Všechny české noviny psaly o zklamání a rozhořčení
z chování těch, jež jsme pokládali za spojence
Situace v mnohonárodnostním
Československu se značně zhoršila s hospodářskou krizí na počátku
30. let, která postihla celou republiku, ale zejména německé pohraničí. Přestože měla ČSR liberální menšinovou politiku, celá řada Němců vzhlížela k sousednímu Rakousku a Německu. Nástup nacistů k moci roku 1933 proto mnozí z nich uvítali s nadějí na splnění svých národních tužeb. V roce 1935 vznikla Sudetoněmecká strana (SdP), jejíž vedoucí představitel, Konrad Henlein, se svoji stranu snažil prezentovat jako loajální k ČSR.
Jaký byl opravdový vztah Sudetoněmecké strany vůči ČSR? Československá vláda sledovala růst nacionalismu u německého obyvatelstva a také agresivní politiku hitlerovského Německa s obavami. Spoléhala se však na podporu Francie a Anglie a současně posilovala obranyschopnost země budováním silné armády a od poloviny 30. let i pohraničních opevnění.
Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 se však obranné možnosti značně zhoršily a sudetští Němci začali stupňovat své požadavky. Hitler dal Henleinovi a Karlu Hermannu Frankovi jasné instrukce: při jednání s čs. vládou klást nesplnitelné požadavky. A Henlein se snažil. V dubnu 1938 uspořádal v Karlových Varech sjezd, na němž zformuloval konkrétní požadavky.
Obvinil Čechy, že znemožňují sudetským Němcům žít v ČSR (která prý neměla právo vzniknout) jako
rovnoprávná součást německého národa. Přijetí jeho bodů by znamenalo v podstatě zánik republiky a vláda se snažila kontrovat návrhem „národnostního statutu“, který by postavení německé menšiny nově formuloval. SdP návrhy odmítla. Vláda se pokoušela najít podporu v zahraničí a v žádném případě nechtěla být označena za hlavního viníka konfliktu. Prezident Beneš se sám ujal vyjednávání, a nakonec dokonce přišel s nabídkou splnění karlovarských požadavků. To už však Henleinovi nestačilo: požadoval odstoupení pohraničních území Německu.
Reagovali na tyto požadavky spojenci Československa?
Dne 12. září 1938 promluvil Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku, kde sousednímu státu hrozil vojenským
útokem. Jeho vystoupení zapůsobilo jako signál k sudetoněmeckému povstání. Hodžova vláda ale jednala rychle, vyhlásila stanné právo a armádě s četnictvem se podařilo revoltu potlačit. Sudetoněmecká strana byla zakázána a její vedení se uchýlilo do Německa. Za této napjaté situace přišel britský premiér Neville Chamberlain s nečekaným návrhem – poletí do Německa a o situaci bude osobně jednat s Hitlerem. Dne 15. září se oba setkali v Berchtesgadenu, kde mu Hitler přednesl svoji představu o řešení sudetoněmecké otázky –připojení Sudet k Německu. O nutnosti takového řešení krize Chamberlain nepochyboval a přesvědčil o něm o několik dnů později i francouzského předsedu vlády Édouarda Daladiera. Obě vlády pak do Prahy odeslaly požadavek na odstoupení pohraničí. Pokud by čs. politická reprezentace odmítla, západní velmoci by zemi ponechali jejímu osudu. Nóta také obsahovala příslib garancí nových hranic a jejím hlavním zaklínadlem bylo slovo „mír“.
Českoslovenští představitelé původně britsko-francouzskému tlaku odolali a odpověděli nótou, ve které „spojence“ upozorňovali, že okleštění země by mělo dalekosáhlé důsledky pro osud celé střední Evropy. Francie a Británie okamžitě kontrovaly tím, že nepřistoupí-li na odstoupení části území, bude Československo třetí říší napadeno a oni tomu nebudou bránit. Po
KrálovsKé letectvo prohrálo Bitvu o Británii?
Co kdyby… Možné důsledky porážky Británie ve vzduchu v roce 1940 fascinují historiky a provokují vojenské stratégy již po celá desetiletí. Co by museli Němci udělat jinak, aby otočili kormidlem dějin?
Kdo je
Andy Saunders
Tento autor a výzkumník se specializuje na vzdušnou válku nad Evropou v letech 1939–1945, se zvláštním zřetelem na bitvu o Británii. Byl zakladatelem a prvním kurátorem Muzea vojenského letectví v Tangmere a pravidelně působí jako televizní a filmový konzultant.
V současné době je redaktorem časopisu o vojenské historii Iron Cross
VPRAVO
Zasažený Spitfire na snímku pořízeném z prosklené přídě německého bombardéru
Bitva o Británii patří mezi kritické momenty druhé světové války.
V tomto střetnutí Royal Air Force zabránilo německé Luftwaffe získat vzdušnou převahu a zajistit tak podmínky pro úspěšné vylodění pozemních jednotek. Od konce války mnoho historiků spekuluje a diskutuje o možných důsledcích porážky RAF v roce 1940. Obvykle se zaměřují na myšlenku, že porážka by vedla k nacistické invazi do Británie. Operace Seelöwe, jak se německý invazní plán nazýval, by podle mnohých mohla nakonec vést k úplnému kolapsu britského impéria.
Na druhou stranu opačný výsledek bitvy nemusel nutně vést k samotnému vylodění (které navíc ještě mohlo selhat navzdory předchozím úspěchům Luftwaffe), určitě by to ale odstartovalo zcela jinou sérii navazujících událostí ovlivňujících celou válku.
Proč byla bitva o Británii tak kritickým momentem pro Velkou Británii i nacistické Německo?
Na počátku léta 1940 Wehrmacht porazil a obsadil většinu západní Evropy, zatímco ostrovní království utrpělo potupnou vojenskou porážku ve Francii a v Norsku. Nicméně Velká Británie, její impérium a další spojenci pořád stáli mezi
Německem a úplnou nadvládou, po které toužilo. Aby tohoto cíle dosáhl, musel Adolf Hitler Británii eliminovat jako účinnou bojovou sílu. Zda se mu to podaří vojenskou invazí, nebo podrobením jinými prostředky, bylo téměř irelevantní. Pro dosažení tohoto cíle bylo důležité
získat naprostou vzdušnou převahu. Jinými slovy, porazit Královské letectvo a konkrétně jeho stíhací velitelství.
Ačkoli by bylo přehnané tvrdit, že mezi invazí a porážkou stáli pouze piloti spitfirů a hurricanů, zůstává faktem, že vyřazení Královského letectva bylo pro další rozvíjení ofenzivních plánů zcela nezbytné. Němci jej potřebovali dosáhnout, ať už by se rozhodli provést samotnou invazi, nebo „jen“ srazit odbojného protivníka na kolena pokračujícími těžkými nálety bombardérů.
Jaký hlavní důvod přinesl Stíhacímu velitelství RAF úspěch v bitvě?
Nejdůležitějším prvkem byl integrovaný systém velení a řízení RAF známý
podle velitele Fighter Command jako „Dowdingův systém“. Ten zahrnoval soustavu včasného varování pomocí radarů a pozorovatelského sboru, který štábu umožňoval včas nasadit stíhačky v odpovídajícím počtu a umístit je do nejvýhodnější taktické pozice: proti slunci, s převahou výšky a s cílem odříznout nepříteli přístup k cíli. Nefungoval vždy dokonale, ale umožnil velitelům RAF poměrně efektivně řídit boj a obráncům tím dal velkou výhodu.
Co mohla Luftwaffe v létě 1940 udělat jinak, aby zvítězila?
Kdyby Hermann Göring vytrval a pokračoval v útocích na britská letiště (zejména stíhací základny) a na infrastrukturu, jako jsou radarové
Co kdyby…
Stalingrad padl a naciSté jej obSadili?
Mohlo by vítězství Wehrmachtu ve městě zlomit ruskou morálku
a změnit průběh války na východní frontě?
David Stone
Vyučuje na katedře strategie a politiky na Námořní válečné vysoké škole USA. Získal doktorát z ruské historie na Yaleově univerzitě a je autorem řady knih a desítek článků o ruských a sovětských vojenských dějinách.
Jeho nejnovější kniha nese název
The Russian Civil War: Campaigns and Operations a Military Affairs in Russia’s Great War and Revolution, 1914-22: Book 3
Jak by nacistické vítězství mohlo zlomit ruskou odvahu a změnit válku na východní frontě?
Tato bitva je dodnes v moderním Rusku oslavována jako událost, která položila základní kámen houževnatosti sovětského lidu. Na první pohled dal pakt Molotov-Ribbentrop o neútočení z roku 1939 mezi
Hitlerem a Stalinem každému to, co chtěl.
Ale vůdce chtěl víc – novou půdu pro německý národ a vyhlazení Slovanů. Jeho plán jakžtakž vycházel, dokud se mu do cesty pevně nepostavil Stalingrad.
Neochota města podmanit se pak ale byla vykoupena velkou ztrátou lidských životů. Kdyby se však nacistům podařilo sovětské síly porazit a město dobýt,
jaký by to mělo vliv na východní frontu a zbytek války?
Pokračovali by nacisté po dobytí Stalingradu směrem dál na východ a jak by to mohlo vypadat? Nemyslím si, že je to pravděpodobné. Když se Němci dostali ke Stalingradu na konci léta 1942 a zahájili mnohaměsíční boj o město, nacházel se Wehrmacht už na hranici svých možností. Mějme na paměti, že bitva o Stalingrad byla jen částí mnohem většího tažení. Na jaře a v létě 1942 odstartoval Hitler ofenzivu přes východní Ukrajinu a jižní Rusko, s cílem dosáhnout Kavkazu. Cílem byla ropná pole na území dnešního Čečenska, ale hlavně
kolem Baku v dnešním Ázerbájdžánu. Třetí říše měla jen velmi málo zdrojů ropy – v podstatě pouze omezené dodávky z Rumunska, což zdaleka nestačilo k vedení globální války. Ropné zdroje Baku byly obrovské a Hitler doufal, že se dostane ke břehům Kaspického moře a využije je pro své armády. Stalingrad se stal součástí této kampaně proto, že ležel na levém křídle německého postupu směrem na Kavkaz. Němci si nemohli dovolit ponechat toto město v sovětských rukou a propagandistický přínos uchvácení města nesoucího jméno Josifa Stalina představoval pěkný bonus. Vzdálenosti však byly obrovské. Výchozí
VPRAVO Hitlerovy instrukce zněly „dobýt Stalingrad za každou cenu“ a německé dělostřelectvo i letectvo k úkolu také takto přistoupilo
Kdo je
