ukázka by Zoner Press

TA nkOvé DI v I z E WEHRmACHTu 1939–1945

TAnky, SAmOHyBná DělA, POlOPáSy & OBRněná vOzIDlA

JORGE ROSADO & CHRIS BISHOP

1. tanková divize

Vroce 1935, kdy 1. tanková divize vznikla, nikdo netušil, jak mohutným útvarem se nakonec stane. 1. tanková divize, spolu s2. a3. tankovou divizí, umožnila německé armádě vypracovat novou koncepci vedení války, vníž hlavní roli měly sehrát tanky.

PrvnÌ nÏmeck· tankov· divize byla zaloûena vroce 1935, potÈ co Hitler odmÌtl respektovat ustanovenÌ versailleskÈ smlouvy azah·jil otev¯enÈ rozöi¯ov·nÌ nÏmeckÈ arm·dy, se kter˝m potajÌ zaËal jiû po svÈm n·stupu kmoci. 1. tankov· divize vznikla ve V˝maru. Byla vytvo¯ena ze souË·stÌ 3. jÌzdnÌ divize ajejÌm prvnÌm velitelem se stal gener·l jÌzdnÌho vojska Maximilian von Weichs. K1. tankovÈ divizi, zpoË·tku oznaËovanÈ jako 1. tankov· brig·da, pat¯ily 1. tankov˝ pluk spos·dkou vErfurtu a2. tankov˝ pluk umÌstÏn˝ vEisenachu. Kjednotk·m zaËlenÏn˝m do divize d·le pat¯ily 1. motost¯eleck· brig·da (jednotka motorizovanÈ pÏchoty se dvÏma motost¯eleck˝mi prapory ajednÌm motocyklov˝m), 4. pr˘zkumn· rota, 37. dÏlost¯eleck˝ pluk a37. spojovacÌ rota.

Tank pro válku

Tank Panzerkampfwagen III (PzKpfw III) měl být základním typem německých tankových sil; na počátku 2. světové války však německá armáda měla těchto tanků jen velmi málo.

DIVIZNÍ SYMBOLY

Původní taktické označení 1. tankové divize bylo jednotce přiděleno při jejím vytvoření vroce 1935. Používalo se až do roku 1940.

Vobdobí před válkou avprvních taženích 2. světové války se používalo několik variant původního taktického označení, které mělo tvar dubového listu.

Vprůběhu druhé poloviny roku 1940 byl zaveden jednodušší systém identifikace divizí. Zpravidla se jednalo ojednoduché geometrické obrazce bílé nebo žluté barvy. Účelem nového označení byla rychlá identifikace jeho nositele.

Koncem roku 1940 byl zaveden ještě jednodušší systém označování. Značky byly tvořeny úsečkami, které se snadno malovaly, pamatovaly arozpoznávaly.

Kaûd˝ tankov˝ prapor (Abteilung) mÏl Ëty¯i lehkÈ kaûdÈ rotÏ byla velitelsk· Ëeta (s pÏti tanky ñ PzKpfw II a Ëty¯mi PzKpfw I, pozdÏji se PzKpfw II advÏma PzKpfw I). Kaûd· rota mÏla t¯i Ëety s podobn˝m uspo¯·d·nÌm. Tank I, slabÏ pancÈ¯ovan˝ a vyzbrojen˝ pouze kulomety, mÏl b˝t pouze doËasn˝m ¯eöenÌm do doby, bude mÌt nÏmeck· arm·da kdispozici v˝konnÏjPzKpfw III aPzKpfw IV vpot¯ebnÈm mnoû-

Kaûd˝ tankov˝ prapor (Abteilung) mÏl Ëty¯i lehkÈ roty. V kaûdÈ rotÏ byla velitelsk· Ëeta (s pÏti tanky ñ jednÌm PzKpfw II a Ëty¯mi PzKpfw I, pozdÏji se t¯emi PzKpfw II advÏma PzKpfw I). Kaûd· rota mÏla dalöÌ t¯i Ëety s podobn˝m uspo¯·d·nÌm. Tank PzKpfw I, slabÏ pancÈ¯ovan˝ a vyzbrojen˝ pouze kulomety, mÏl b˝t pouze doËasn˝m ¯eöenÌm do doby, neû bude mÌt nÏmeck· arm·da kdispozici v˝konnÏjöÌ tanky PzKpfw III aPzKpfw IV vpot¯ebnÈm mnoûstvÌ.

PoË·tkem roku 1938 p¯evzali existujÌcÌ divize novÌ V Ëele 1. tankovÈ divize stanul gener·l Schmidt. Nedlouho potÈ NÏmecko zah·jilo (anölus) Rakouska, kterÈ bylo zaËlenÏno do ¯Ìöe. Z tankov˝ch divizÌ se vp·du do Rakouska z˙Ëastnila jen 2. tankov· divize. N·sledovalo obsazeËeskoslovenskÈho pohraniËÌ a v b¯eznu 1939 okuzb˝vajÌcÌho ˙zemÌ »eskoslovenska, na kterÈ se jednotky 3. tankovÈ divize. tankov· divize se prvnÌho bojovÈho nasazenÌ aû p¯i vp·du do Polska vz·¯Ì 1939. VtÈ dobÏ kaûd˝ tankov˝ pluk 150ñ156 tank˘ vËetnÏ velitelsk˝ch tank˘.

PoË·tkem roku 1938 p¯evzali existujÌcÌ divize novÌ velitelÈ. V Ëele 1. tankovÈ divize stanul gener·l Rudolf Schmidt. Nedlouho potÈ NÏmecko zah·jilo okupaci (anölus) Rakouska, kterÈ bylo zaËlenÏno do t¯etÌ ¯Ìöe. Z tankov˝ch divizÌ se vp·du do Rakouska z˙Ëastnila jen 2. tankov· divize. N·sledovalo obsazenÌ ËeskoslovenskÈho pohraniËÌ a v b¯eznu 1939 okupace zb˝vajÌcÌho ˙zemÌ »eskoslovenska, na kterÈ se podÌlely jednotky 3. tankovÈ divize.

Výcvikové tanky v boji

Malé tanky PzKpfw I, vyzbrojené pouze kulomety, se zapojily do frontových bojů vPolsku aFrancii.

Velitelé

1. tankov· divize se prvnÌho bojovÈho nasazenÌ doËkala aû p¯i vp·du do Polska vz·¯Ì 1939. VtÈ dobÏ mÏl kaûd˝ tankov˝ pluk 150ñ156 tank˘ vËetnÏ 12 velitelsk˝ch tank˘.

Malé tanky PzKpfw I, vyzbrojené pouze kulomety, se zapojily do frontových bojů vPolsku aFrancii.

generálplukovník R. Schmidt (1. září 1939–2. listopad 1939)

generálporučík R. Koll (1. leden 1944–19. únor 1944)

generál tankového vojska F. Kirchner (2. listopad 1939–17. červenec 1941)

generálporučík W. Marcks (19. únor 1944–25. září 1944)

generál tankového vojska W. Kruger (17. červenec 1941–1. leden 1944)

generálporučík E. Thunert (25. září 1944–8. květen 1945)

Fall Weiss: vpád do Polska

ZÁŘÍ 19399

1. ZÁŘÍ 19399

přepadení Polska se zapojilo pět německých armád. Polsko-německé hranice překročilo celkem 42 divizí. Většinou nemotorizované pěchotní jednotky, do bojů však wehrmacht vyslal také šest tankových a čtyři lehké divize.

Do přepadení Polska se zapojilo pět německých armád. Polsko-německé hranice překročilo celkem 42 divizí. Většinou šlo o nemotorizované pěchotní jednotky, do bojů však wehrmacht vyslal také šest tankových a čtyři lehké divize.

Ïhem vp·du do Polska byla 1. tankov· divize za¯azedo sestavy skupiny arm·d Jih, jako souË·st XVI. Hoeppnerova tankovÈho sboru (Panzerkorps) v r·mci arm·dy pod velenÌm von Reichenaua. Tanky jely nÏmeckÈho postupu na Varöavu. Na p¯edmÏstÌ hlavnÌho mÏsta nÏmeckÈ tanky dorazily do po zah·jenÌ boj˘. Proti˙tok polskÈ Pomo¯anskÈ PoznaÚskÈ arm·dy, kter˝m se nÏmeck· vojska na v·lky vyhnula, p¯inutil NÏmce, aby od Varöavy motorizovanÈ jednotky vËetnÏ 1. tankovÈ divize,

BÏhem vp·du do Polska byla 1. tankov· divize za¯azena do sestavy skupiny arm·d Jih, jako souË·st XVI. Hoeppnerova tankovÈho sboru (Panzerkorps) v r·mci 10. arm·dy pod velenÌm von Reichenaua. Tanky jely v Ëele nÏmeckÈho postupu na Varöavu. Na p¯edmÏstÌ polskÈho hlavnÌho mÏsta nÏmeckÈ tanky dorazily do t˝dne po zah·jenÌ boj˘. Proti˙tok polskÈ Pomo¯anskÈ a PoznaÚskÈ arm·dy, kter˝m se nÏmeck· vojska na poË·tku v·lky vyhnula, p¯inutil NÏmce, aby od Varöavy st·hli motorizovanÈ jednotky vËetnÏ 1. tankovÈ divize,

tank. jednotka Pz. I Pz. II Pz.

kterÈ mÏly odrazit polskÈ sÌly. NÏmeckÈ tanky nakonec sev¯ely polskÈ jednotky ve smrtÌcÌm obklÌËenÌ. V bitvÏ u Bzury bylo zniËeno nebo zajato 19 polsk˝ch divizÌ, nÏmeck· arm·da zajala 52 000 polsk˝ch voj·k˘. Vprosinci 1939 se divize vr·tila do NÏmecka.

Velitelé

Panzerkampfwagen III Ausf M(SdKfz 141/1)

11. tankový pluk (Pz. Rgt. 11) /2. prapor /6. rota /tank velitelství číslo 2

Druhý tank velitelské čety byl zpravidla přidělen zástupci velitele. Vpřípadě, že došlo kpoškození tanku velitele, mohl velitel ztohoto vozidla pokračovat vřízení boje své jednotky.

Výzbroj

tankový kanon: KwK 39 L/60 ráže 5cm

zásoba střeliva: 92 nábojů

odměr: 360˚ (ruční pohon)

náměr: –10˚ až +20˚

zaměřovač: TZF5e

spřažený kulomet: MG34 ráže 7,92 mm

pří�ový kulomet: MG34 ráže 7,92 mm

zásoba střeliva pro kulomety: 3750 nábojů

zaměřovač kulometu: KgZF2

Panzerkampfwagen III Ausf N(SdKfz 141/2)

11. tankový pluk (Pz. Rgt. 11) /2. prapor /7. rota /3. četa / tank číslo 1

Tank PzKpfw III Ausf Nbyl vyzbrojen krátkým 7,5cm kanonem

KwK 37 L/24, který vystřeloval výkonnější tříštivotrhavé střely

než jeho nástupce, 5cm kanon shlavní délky 60 ráží. Písmena

„Op“ na bočním pancíři možná označují velitele 11. pluku, plukovníka von Oppein-Bronikowského.

Základní údaje

osádka: 5

hmotnost: 25,4 t

délka: 5,65 m

šířka: 2,95 m

výška: 2,5 m

motor: Maybach HL120TRM

rychlost: 40 km/h

dojezd: 155 km

radiostanice: FuG5

Četa plamenometných tanků K.St.N.1190

Pěchotní plamenomety se používaly od 1. světové války. Vboji na krátkou vzdálenost to byly hrozivě účinné zbraně, ničící nepřátelská opevnění azastavěné oblasti. Využití obrněného vozidla kinstalaci plamenometu umožnilo použití větší zbraně avezení větší zásoby zápalné hmoty. Vroce 1942 bylo rozhodnuto, že každá tanková divize bude vyzbrojena četou plamenometů. Vroce 1943 měla mít tato četa podle tabulek počtů sedm plamenometných tanků PzKpfw III (Fl). Od února do dubna 1943 byla vyrobena stovka těchto vozidel. Vdobě bitvy uKurska disponovaly bojeschopnými plamenometnými četami tři divize.

Panzerkampfwagen III (Fl) (SdKfz 141/3)

11. tankový pluk (Pz. Rgt. 11) /2. prapor /8. rota /5. plamenometná četa /tank číslo 1 8. rota měla vdobě bitvy uKurska ve své sestavě plamenometnou (5.) četu. Zkušenosti zbojů

uStalingradu naznačovaly, že při boji na krátké vzdálenosti, například vměstské zástavbě, jsou speciální plamenometné tanky velmi účinnou zbraní.

Základní údaje

osádka: 3

hmotnost: 25,4 t

délka: 6,41 m

šířka: 2,95 m

výška: 2,5 m

motor: Maybach HL120TRM

rychlost: 40 km/h

dojezd: 155 km

radiostanice: FuG5 (a FuG2

vtanku velitele čety)

Tanková rota stanky Panther

Koncem roku 1943 dokázal německý průmysl dodávat větší počty tanků Panther, což nastolilo potřebu zásadní reorganizace tankových jednotek tankových divizí. Vnové struktuře měla divize jeden tankový pluk se dvěma prapory, jeden stanky Panther adruhý stanky PzKpfw IV. Prapor pantherů měl velitelskou rotu spěti bojovými atřemi velitelskými tanky adalší čtyři tankové roty, každou svelitelstvím odvou tancích atřemi nebo čtyřmi četami spěti tanky. Prapor měl celkem 72–91 tanků. Vlednu 1944 byl 1. prapor 11. tankového pluku reorganizován na jednotku vyzbrojenou tanky Panther.

velitelství roty: 2tanky PzKpfw V

1. četa

2. četa

3. četa

Panzerkampfwagen IAusf B(SdKfz 101)

25. tankový pluk (Pz. Rgt. 25) /1. prapor /1. rota /

4. četa /tank číslo 1

Od srpna 1935 do června 1937 bylo vyrobeno 675 exemplářů tanku PzKpfw IAusf B. Od starších strojů Ausf Ase novější Ausf B

lišily pěti pojezdovými koly, čtyřmi opěrnými kladkami horní větve pásu adelší korbou. Pancéřování zůstalo beze změn, na čelních abočních stranách korby avěže dosahovalo tlouš�ky 13 mm, na horních partiích bylo pancéřování silné jen 6mm.

Základní údaje

osádka: 2

hmotnost: 6,4 t

délka: 4,42 m

šířka: 2,06 m

výška: 1,72 m

motor: Maybach NL38TR

rychlost: 40 km/h

dojezd: 170 km

radiostanice: FuG2

Schwerer Panzerspähwagen (SdKfz 231) 6-Rad

37. průzkumný prapor

SdKfz 231 byl vyzbrojen jedním 20mm kanonem KwK30 L/55, pro který se vezla zásoba 200 nábojů. Pomocnou výzbroj tvořil jeden kulomet

MG13 se zásobou 1500 nábojů.

Základní údaje

osádka: 4

hmotnost: až 6,6 t

délka: 5,57 m

šířka: 1,82 m

výška: 2,25 m

motor: Büssing-NAG Gnebo DaimlerBenz M09 nebo Magirus s88

rychlost: 70 km/h

dojezd: 300 km

radiostanice: FuG Spr Ger „a“

15cm sIG33 (Sf) auf Panzerkampfwagen IAusf B

705. prapor těžkých pěchotních děl

Umístění standardní 15cm polní houfnice na podvozek PzKpfw Iumožnilo německé armádě vybavit své tankové amotostřelecké divize trvale prostředky pro poskytování mohutné dělostřelecké podpory. Vyobrazené vozidlo mělo na čelním štítě pod hlavní napsáno jméno „Berta“.

Základní údaje

osádka: 4

hmotnost: 9,4 t

délka: 4,67 m

šířka: 2,06 m

výška: 2,8 m

motor: Maybach NL38TR

rychlost: 40 km/h

dojezd: 140 km

výzbroj: 15cm těžká houfnice sIG33/L/11

Ladungsleger auf Panzerkampfwagen IAusf B

58. ženijní prapor /3. obrněná ženijní rota Tento tank sloužil kumís�ování demoličních náloží.

Vorganizační struktuře německého obrněného ženijního praporu se počítalo sdeseti stroji tohoto druhu. Vozidlo bylo na své zádi vybaveno zvláštní rámovou konstrukcí pro přepravu demoličních náloží, sjejichž pomocí se odstraňovaly zátarasy apřekážky na cestě útočících tankových jednotek.

Základní údaje

osádka: 2

hmotnost: 6,6 t

délka: 4,42 m

šířka: 2,06 m

výška: 1,72 m

motor: Maybach NL38TR

rychlost: 40 km/h

dojezd: 170 km

radiostanice: FuG2

Barbarossa: vpád do Sovětského svazu

22. ČERVNA 1941

Po vítězství ve Francii zůstala divize na jejím území vroli okupační jednotky až do začátku roku 1941. Poté Rommel zamířil na sever Afriky adivize se vrátila do Německa, aby se připravila na válku proti SSSR.

VsestavÏ 3. tankovÈ skupiny gener·lplukovnÌka Hermanna Hotha, na severnÌm k¯Ìdle skupiny arm·d St¯ed, ˙toËila 7. tankov· divize p¯es ¯eku Memel v Litevsku a po dobytÌ Vilniusu vstoupila na vlastnÌ ˙zemÌ Ruska. Divize pokraËovala p¯i svÈm postupu p¯es Minsk a Vitebsk, potÈ se v Ëervenci 1941 zapojila do dob˝v·nÌ Smolenska. P¯i bitvÏ oMoskvu jeden pluk divize dobyl 28. listopadu most p¯es Volûsko-moskevsk˝ kan·l uJachromy. VydobytÈ p¯edmostÌ vöak NÏmci, postr·dajÌcÌ pot¯ebnÈ z·lohy,

tank. jednotka Pz. II Pz. 38(t) Pz. IV Pz.Bef38(t) Pz. Bef.

Pz. Rgt. 25 53 167 30 7 8

Panzerkampfwagen IV Ausf E (SdKfz 161)

25. tankový pluk (pz. Rgt. 25) / 1. prapor / 4. rota / 2. četa / tank číslo 1 Při invazi do Sovětského svazu bylo do boje vysláno 5264 německých

tanků. Proti nim stála sovětská tanková armáda osíle 20 000–24 000 tanků. Díky své taktice dokázali Němci porážet početně mnohonásobně silnějšího protivníka.

Základní údaje

osádka: 5

hmotnost: 23,2 t

délka: 5,92 m

šířka: 2,84 m

výška: 2,68 m

nedok·zali ˙ËelnÏ vyuûÌt. Jejich jednotky nakonec musely ustoupit zp·tky p¯es kan·l. V lednu ˙stup divize pokraËoval aû k nÏmeck˝m obrann˝m liniÌm uRûeva.

ORGANIZACE

motor: Maybach HL120TRM

rychlost: 42 km/h

dojezd: 200 km

radiostanice: FuG5

Panzerkampfwagen II Ausf C (SdKfz 121)

25. tankový pluk (Pz. Rgt. 25) / 2. prapor / velitelská rota / lehká četa / tank číslo 8

Lehkou četu používal velitel tankového praporu kprůzkumu prostoru, kterým měly postupovat hlavní bojové jednotky.

Základní údaje

osádka: 3

hmotnost: 9,8 t

délka: 4,81 m

šířka: 2,22 m

výška: 1,99 m

motor: Maybach HL62TR

rychlost: 40 km/h

dojezd: 200 km

radiostanice: FuG5

15cm Schwere Infanteriegeschütz 33/1 auf Selbstfahrlafette 38(t) (Sf) Ausf M(SdKfz 138/1)

93. prapor pancéřových granátníků

Vobdobí od dubna 1943 do září 1944 bylo vyrobeno 282 těchto vozidel vprovedení Ausf M.

Výzbroj samohybného děla tvořila těžká pěchotní houfnice sIG 33/2 ráže 15 cm.

Vozidlo převáželo zásobu 18 nábojů.

Základní údaje

osádka: 4

hmotnost: 13,2 t délka: 4,95 m

šířka: 2,15 m

výška: 2,47 m

motor: Praga AC

rychlost: 35 km/h

dojezd: 190 km

radiostanice: FuG16

Jagdpanzer IV/70 (V) (SdKfz 162/1)

Základní údaje

osádka: 4

neznámá jednotka Tato zdokonalená podoba stíhače tanků Jagdpanzer IV se začala vyrábět vsrpnu 1944. Vozidlo bylo vyzbrojeno dlouhohlavňovým kanonem

PaK42 L/70 ráže 7,5 cm, pro který převáželo 55 nábojů. Mohutný čelní pancíř adlouhá hlaveň způsobily, že předek vozidla byl příliš těžký, proto byla přední pojezdová kola celoocelová, bez pryžových obručí.

hmotnost: 28,4 t

délka: 8,5 m

šířka: 3,17 m

výška: 1,85 m

motor: Maybach HL120TRM

rychlost: 35 km/h

dojezd: 210 km

radiostanice: FuG Spr 1

Jagdpanzer IV/70 (V) (SdKfz 162/1)

neznámá jednotka

Vyobrazené vozidlo pochází ze druhé výrobní série (září–listopad 1944).

Zúčastnilo se bojů vBudapešti vlednu 1945. 13. tanková divize byla vyslána do Ma�arska, aby se podílela na obraně hlavního města, předem odsouzené kneúspěchu. Počátkem roku 1945 byla divize zničena. Obnovena byla pod označením tanková divize Feldherrnhalle 2.

Výzbroj

kanon: PaK42 L/70 ráže 7,5 cm

zásoba střeliva (odhad): 55

odměr: 10˚ doleva adoprava (ručně nastavitelný)

zaměřovač: SflZF pomocná výzbroj: kulomet MG42 ráže 7,92 mm

zásoba střeliva pro kulomet: 600 nábojů míření kulometu: mechanická mířidla

14. tanková divize

14. tanková divize ve skutečnosti vznikla ještě dříve než 12. a13. tankové divize, ato již vsrpnu 1940, vKoningsbrucku/Milowitz.

14.tankov·

divize vsobÏ sluËovala bojem ost¯ÌlenÈ inovÏ vytvo¯enÈ jednotky. Z·kladnÌ organizaËnÌ strukturu a pÏchotnÌ person·l novÈ tankovÈ divizi poskytla 4. pÏchotnÌ divize, tankovou sloûku vytvo¯il 36. tankov˝ pluk, odvelen˝ od 4. tankovÈ divize. V dobÏ, kdy vyrazila na frontu, mohla divize vyslat do boje 45 tank˘ PzKpfw II, 16 tank˘ PzKpfw III s3,7cm

Válka v Rusku

Ruské stepi byly takřka ideálním terénem pro bojové nasazení tanků.

Vlétě 1941 to mohly prakticky vyzkoušet tanky německé armády.

Válka na Balkánu

6. DUBNA 1941

kanonem, 35 tank˘ PzKpfw III s 5cm kanonem, 20 tank˘ PzKpfw IV a8velitelsk˝ch tank˘.

generál pěchotního vojska E. Hansen (15. srpen 1940–1. říjen 1940)

generálporučík H. von Prittwitz und Gaffron (1. říjen 1940–22. březen 1941)

generál tankového vojska F. Kuhn (22. březen 1941–1. červenec 1942)

generálporučík F. Heim (1. červenec 1942–1. listopad 1942)

generálporučík H. von Falkenstein (1. listopad 1942–16. listopad 1942)

generálporučík J. Babler (16. listopad 1942–26. listopad 1942)

DIVIZNÍ SYMBOL

generálmajor M. Lattmann (26. listopad 1942–31. leden 1943)

generálporučík F. Seiberg (31. leden 1943–29. říjen 1943)

generálporučík M. Unrein (29. říjen 1943–5. září 1944)

generálmajor O. Munzel (5. září 1944–1. prosinec 1944)

generálporučík M. Unrein (1. prosinec 1944–10. únor 1945)

plukovník F. Jurgen (10. únor 1945–15. březen 1945)

plukovník K. Brabel (15. březen 1945–12. duben 1945)

Standardní taktický symbol, kterým byla označena vozidla 14. tankové divize. Používala se ještě jeho mírně prodloužená varianta.

Vbřeznu 1941 byla 14. tanková divize, tehdy součást 17. armády, ze své posádky vNěmecku odvelena na novou základnu vMa�arsku, kde se připravovala na vpád do Jugoslávie.

˙toku na Jugosl·vii divize spadala pod 2. arm·du, kterÈ velel gener·l Maxmilian von Weichs. 14. tankov· divize byla souË·stÌ XLVI. sboru, kter˝ postupoval na Chorvatsko, kde ho vÌtali pronÏmeËtÌ ChorvatÈ. Po dobytÌ Z·h¯ebu divize pokraËovala horsk˝m terÈnem do Bosny, smÏrem na Sarajevo. Divize projela mÏsty Banja Luka, Trovnik aJajce a15. dubna dorazila ze z·padnÌho smÏru do Sarajeva. Ve stejnou

tank. jednotka Pz. II Pz.III(37) Pz.III(50) Pz. IV Pz. Bef. Pz. Rgt. 36 45 16 35 20 8

dobu kmÏstu zv˝chodnÌho smÏru dospÏla von Kleistova 8. tankov· divize. TÈhoû dne jugosl·vsk· vl·da zah·jila vyjedn·v·nÌ s gener·lem von Weichsem. 17. dubna bylo dohodnuto a podeps·no p¯ÌmÏ¯Ì, kterÈ vstoupilo vplatnost n·sledujÌcÌho dne.

ORGANIZACE

m l l St II. l Pz. Rgt. 36 m l l St I.

Velitelé