Zbyněk K. Holub a Jan Č. Galeta
Mezi papírem a deskou vazby se nacházela malá skrýš! Opatrně v ní zalovil a vytáhl přeložený zažloutlý papír. Vyklouzl z něj lístek růže a pomalu se snášel k zemi. Ač se musel v tajném vězení ukrývat kdovíjak dlouho, byl čerstvý a krásně červený. Pracovnu náhle prosytila vůně růží. Jako by se Alwarin ocitl uprostřed rozkvetlého záhonu. Čaroděj se sehnul, aby lístek zvedl. Sotva se ho dotkl, zaplavil jej pocit beztíže. Už nestál ve své pracovně, ale v nádherné zahradě. V mysli se mu nečekaně vybavil její název – Zahrada snů. Pak ucítil bolest. Zatočila se mu hlava a začal padat. Na chvíli ztratil vědomí. Když se probral, ležel na podlaze své pracovny. Lístek mu spočíval v dlani. Opatrně ho položil na stůl a znovu rozevřel zažloutlý papír. Stálo na něm: Vůní růží nech se vést, zalévaných ranní rosou. K životu jde mnoho cest, jen srdcem poznáš tu svou. Pod tím spatřil zdobným rukopisem vyvedený podpis: „Wankuzar“. Alwarin zalapal po dechu. To jméno znal! Wankuzar, první druid… Propadl se do vzpomínek.
„Jižní hvozd je jako nedobytná pevnost. Drik z něj učinil 12