bulletin 02/18
2018 Mezinárodního hudební festival Dobršská brána přesahuje svým uměleckým obsazením a dramaturgickým záběrem značně jihočeský region. Navazuje a zapadá do celosvětového trendu hledání nových souvislostí mezi tradiční, klasickou a soudobou hudbou, a vytváří tak svým charakterem jedinečnou hudební událost, která by na české hudební scéně těžko našla srovnání. Festival současně dává nový impulz k setkávání světových hudebníků a českého publika na místě pro mnohé návštěvníky netradičním, přesto s dlouhou tradicí, a to také hudební, přesto však mimo tradiční české metropole. Důkazem skutečnosti, že zaměření festivalu bylo vykročení tím správným směrem, je úspěch minulého ročníku, podpořený hudebními ohlasy ze strany publika a recenzemi hudebních kritiků. Na festivalu v loňském roce zahráli interpreti z Norska, Švýcarska, Irska, i Francie. Proběhla tak akce se vskutku evropským přesahem. Jednotícím prvkem festivalového ročníku 2018 jsou dřevěné dechové nástroje. Ty uslyšíme v různých nástrojových kombinacích, hrát volnou improvizaci, lidové písně i kompozice určené přímo pro ty které konkrétní interprety. Z rodiny dřevěných dechových nástrojů se představí především klarinety a saxofony všech ladění a velikostí, ale též různé flétny, šalmaje a píšťaly. Bude znít hudba stará (skladatelka a mystička Hildegarda z Bingenu žila ve 12. století) i zcela současná, aktuální, vznikající právě v okamžiku vystoupení. Jednotlivé koncerty festivalu se uskuteční na různých místech Dobrše. Komorní koncerty budou v kostele Zvěstování Panny Marie, některá vystoupení v areálu tvrze a zámku, jiná u kaple sv. Jana a Pavla. Sdružení pro obnovu Dobrše (dále jen Sdružení) je dobrovolným občanským sdružením, jehož cílem je osvětová a kulturní činnost ve vztahu k Dobrši jako zcela výjimečné vesnické lokalitě, získávání finančních prostředků na projekty, odborné posudky a související dokumentaci pro obnovu, provoz, opravy a údržbu areálu zámku a tvrze v Dobrši, ostatních kulturních památek i jiných staveb a prostorů v obci a jejím intravilánu se nacházejících. základní myšlenkou provozování a využití areálu je obnovení jeho společenské funkce a propojení jeho jednotlivých částí s cílem vytvořit prostor pro soužití lidí různých zájmů, věku, vzdělání i přesvědčení se zaměřením na uměleckou činnost, setkávání, výuku, poznávání, společnou zábavu a alternativní kulturu. Tento program se bude uskutečňovat ve smyslu vládního Programu záchrany architektonického dědictví, s důrazem na autenticitu a nezaměnitelný kontext objektů zároveň s hledáním nového aktuálního využití areálu zámku a jeho okolí. Již druhým rokem Sdružení rozšiřuje svou oblast působení nejenom obsahově, ale i lokalitou. Roky prověřené, seč pokaždé nové aktivity sdružení, které každoročně přitahují pestrou škálu umělců, věhlasně známých, profesionálů i amatérů z mnoha uměleckých odvětví, se rozšířily o pořádání ojedinělého hudebního festivalu, který svým specifickým zaměřením přitahuje do jihočeské Dobrše zcela nový druh návštěvníků, muzikantů i laiků. Multiinstrumentální, mezižánrový ráz festivalu skvěle doplňuje unikátnost vybrané lokality a návštěvníci se přirozenou formou seznamují s jejími architektonickými památkami. Projektem festivalu je i jejich znovuoživení a návrat tradičních kulturně-společenských obyčejů vesnice, v rámci festivalu je unikátně otevřen a zpřístupněn objekt bývalého tradičního hostince, dochovaného ve své původní podobě, který jakožto bývalé kulturní centrum znovunabývá svou funkci a získává nový, současný a atraktivní obsah, a to zejména pro místní obyvatele, kteří v současné době jakoukoliv společenskou místnost či prostor postrádají. Prostřednictvím vícespektrálních aktivit, zacílených na co nejširší publikum tak dochází k hledání a vzniku nové kulturní identity venkova, reflektující potřeby současného člověka 21. století v evropském kontextu.
2018 The second edition of the Internationa Musioc festival Dobršská brána follows and conforms to the global trend of seeking new links between traditional, classical and contemporary music, creating a musical event with a singular character that is second to none on the Czech musical scene. The festival also provides a new opportunity for global musicianstomeetCzechaudiencesinalocationthatmayseemlikeanunexpectedchoicetomanyvisitorsbuthasawealthof tradition including music, yet lives outside the traditional Czech centres. The fact that the festival’s programming focus was a step in the right direction has been demonstrated by the success of last year’s edition, supported by the response from the audience and music critics’ reviews; it featured performers from Norway, Hungary, Poland, Germany and Czech Republic over the course of two days. As such, the event truly has an European reach. Woodwind instruments are the uniting theme of the festival’s second edition. The audiences will hear them playing in combinations with various other instruments, freely improvising and playing folk songs as well as compositions intended for the specific performers. From the woodwind family, mostly clarinets and saxophones of all ranges and sizes will be featured, as will various flutes, shawms and whistles. The music will range from ancient (the composer and mystic Hildegard of Bingen lived in the 12th century) to contemporary and current, created at the moment of the performance. The individual concerts as part of the festival will take place at various locations throughout Dobrš. Chamber music concerts will take place at the Virgin Mary Annunciation Church, some performances will take place on the premises of the mansion and citadel, and others next to St John and Paul Chapel. . The Dobrš´s Recovery Association (hereina>er referred to as the Association) is a voluntary civic association whose purpose are educative and cultural activities in relation to Dobrš as an exceptional village location. Association also raise funds for the projects, expert opinions and related documentation for the reconstruction, operation, repair and maintenance of the castle and fortress area, the other cultural monuments and other buildings and spaces in the village and its intravilan. The basic idea of operating and using this locality is to restore its social function and interconnection of its individual parts in order to create a space for coexistence of people of di?erent interests, age, education and convictions, focusing on artistic activities, meeting, teaching, learning, sharing and alternative culture. This program will be implemented in the sense of the Government’s Architectural Heritage Rescue Program, with an emphasis on the authenticity and unmistakable context of the historical monuments, together with the search for a new current use of the castle area and its surroundings. The Association has been expanding its operating range in terms of content and location for the second year now. The Association’s activities are proven throughout years, yet they always bring something new every time, annually attracting a wide array of famous artists, professional and amateur alike, in many genres, and now they include a unique music festival whose specific focus (second to none even in the varied o?er of music festivals) draws an entirely new type of visitors, musicians and fans to Dobrš in South Bohemia. The festival project seeks to revive those roots and restore the traditional rural cultural and social customs; as part of the event, the former traditional pub surviving in its original guise is open and accessible, and as the former cultural centre of the community, it regains its purpose while getting a new, contemporary and attractive content, especially for the local citizens who sorely lack a venue for social events at present.The multi-spectrum activities targeting the widest possible audience seek and form the new cultural identity of the rural environment reflecting the needs of contemporary man in the 21st century in the European context.
KDYŽ MAGICKÉ TÓNY PRŠÍ DOBRŠÍ JAN HOCEK Zatímco loňský první ročník mezinárodního festivalu Dobršská brána byl zasvěcen smyčcovým nástrojům, letos to byly dechové. V nejrůznějších kombinacích, včetně samotného dechu jako nástroje. Festivalový slogan zníDobršská brána vpouští do Pošumaví magickou hudbu, což se opět naplnilo; dělo se tak na třech pódiích díky jedenatřiceti muzikantům z deseti zemí. Billboard ve vedlejší obci sice lákal k návštěvě „nejkrásnějšího supermarketu na Šumavě“, který je v Česticích, Dobrš tentokrát úspěšně konkurovala. Festival otevřel v pátek 17. srpna na venkovním pódiu před zámkem a tvrzí Phoenix Quartet. Byl to pořádně hutný začátek! Sound kvarteta je sycen unikátní směsí čubčího lektvaru, volné improvizace, hardbopu, free-jazzu, minimalismu a folklórních příměsí. V šesti skladbách se soubor představil ve vrcholné formě, v nikdy neutuchajícím procesu interakce; ovšem tím, kdo na sebe vzal roli přirozeného lídra, byl saxofonista a klarinetista Pavel Hrubý. Střídal sopránku a basklarinet, v jeho energické, výbušné, emotivní i lyrické hře si podávali ruku Steve Lacy, John Coltrane a Eric Dolphy (ovšem to jen pro přiblížení, neboť Pavel Hrubý je originál!). Pianista Michal Nejtek vytvářel ony převratné čubčí zvuky, občas se měnil v Sun Ra, ale osvěžil i akustickým perlením a nahradil zvuk violy či violoncella, bylo-li potřeba. Rytmika (Jaromír Honzák, Dano Šoltis) nejenže uzemňovala improvizační výlety spoluhráčů hutnými riffy, ale nerozpakovala se podbarvovat a zahušťovat a zjemňovat. Výborný set! Soubor Clarinet Factory nezklamal, ale ani nezahrál víc, než bývá jeho standard. Ovšem do podvečerní nálady Pošumaví zapadl skvostně. Došlo i na jedinečný kontrabasový klarinet, na který hraje Jindřich Pavliš a pojmenoval ho Ludva. Také druhý robustnější nástroj, basklarinet Petra Valáška, má jméno: Julinka. Ten hodně slapuje, takže slouží především jako rytmická složka. Samozřejmě ale v lyričtějších skladbách vytváří nádherný kontrapunktický hlas. Dalším výrazným prvkem je spodní proud tvořený ostinaty, vycházející tak z minimalismu. Tady vévodí klarinet Luďka Boury. Ovšem to, co se děje nad tím, je vyzrálá fúze komorní hudby, modálního jazzu a lidové hudby ze zemí, kde soubor za více než dvě desetiletí koncertoval; vedle moravského folklóru je patrný vliv především asijské a židovské hudby. Nezanedbatelný je též zpěv Vojtěcha Nýdla, jenž umocňuje lyrickou až romantickou podobu kvarteta. Příjemná záležitost. Na téže venkovní scéně, při západu slunce, vystoupil první zahraniční soubor. Byl jím maďarský Borbély Dresch Quartet, tedy kvarteto dvou výtečných jazzových hráčů na dechové nástroje, jakými Mihály Dresch a Mihály Borbély bezesporu jsou. Byla to excelentní hardbopová jízda s free-jazzovými přesahy, ochucená maďarskou a transylvánskou lidovou hudbou. Dresch střídal tenorsax, sopránku a lidovou flétnu, Borbély altsax, sopránku, klarinet, basklarinet a pastýřskou koncovku. Rytmika ve složení Horváth Balász (kontrabas) a Hunor G. Szabó (bicí) působila až tekutým dojmem; natolik hrála elasticky, polyrytmicky kongeniálně, přitom spolehlivě. A jejich sólové party, hlavně pak kontrabasové, byly lahůdkové. Za posledním pátečním koncertem jsme se magickou půlnocí přesunuli do kostela Zvěstování Panny Marie. Představoval jsem si, co mne čeká, protože měla zaznít hudba středověké mystičky Hildegardy von Bingen (nebo jí inspirovaná) v podání pouhé dvojice – německého hráče na bicí a perkuse Klause Kugela a polského basklarinetisty (a flétnisty) Waclawa Zimpela. Oba předcházela pověst free-jazzových divousů. Ovšem to, co oba instrumentalisté předvedli, především pak bubeník, bylo skutečnou hudební mystikou, cestou k lidskému duchu a srdci. Klugel byl obklopen početnou sadou perkusivních nástrojů snad z ráje, snad z pekla.
Často kovových, takže vytvářely jakýsi alikvótní opar, občas bouři; z tibetských mís se pak linul drón jako základní stavební prvek. Nakonec se ukázalo, že to byl nejinspirativnější a nejobdivovanější koncert festivalu vůbec. Nahlédnutí za zrcadlo... Sobotní dění otevřela dopoledne vernisáž v dobršské Galerii Co Co, jež vznikla v postupně rekonstruovaném zámku. Ve spodním patře začala výstava fotografické skupiny Družina jedné krásy (Petr Jedinák, Renata Wagnerová, Štěpán Kafka a Karel Š. Hlavatý), o patro výše pak vskutku pozoruhodná výstava výtvarníků Kateřiny Barabášové a Marka Schovánka pod názvem Scary Monsters and Super Freaks. Součástí vernisáže bylo společné performační vystoupení saxofonistů a klarinetistů Pavla Hrubého, Michala Wróblewského a Michala Hrubého „Čistý obraz, ostrý zvuk“. Úvodní dva odpolední koncerty se uskutečnily v kostele Zvěstování Panny Marie. Nejdříve vystoupilo trioRomanovská, Tichý a Hrubý, tj. improvizační ponor do všeobjímajících zvuků, jejich shluků a drúz. Trio je natolik kongeniálně stmelené, byť každý z členů je výrazná hráčská individualita, že jejich hudba je plná energie a napětí, i když je navýsost ponorná. Anna Romanovská (jinak komorní orchestr Berg) vedle houslí kouzlí na japonský tradiční strunný nástroj koto, kontrabasista Petr Tichý je nepřekonatelný ve hře smyčcem, Michal Hrubý hraje kromě tenorsaxu na klarinety, a to s přirozenou razancí i s jakousi židovskou lamentací. Jejich hudba v sobě snoubí různé vlivy, ale jsou přetaveny v cosi jako prahudbu... Duo Seshen & Wróblewski přineslo do Dobrše spojení fyzického tance a saxofonového partu v naprosto volné improvizaci. Altsaxofonista Michal Wróblewski potkal japonskou vokalistku, performerku a tanečnicí v roce 2014 na hudební akademii v Oslo. Seshen má za sebou působení na různých světových scénách, na kterých také spolupracovala ve dvojici s hudebníky, jako například s americkým trombonistou Benem Gersteinem a norským klavíristou Christianem Wallumrodem. S Wróblewskim je jedno tělo, jedna duše, jedno srdce. V opakujících se periodách se od sebe oddělují, střetávají, oddalují a znovu spojují; Seshen v tanci s prvky meditativního butó a s pomocí hlasu využívá tělesných symbolů a archetypů (břicho, pohlaví, had atd.). Zprvu jsem vnímal vystoupení dua jako narušenou komunikaci mezi mužem a ženou, ale postupně jsem nabýval poznání, že jsem svědkem strhujícího, byť neobvyklého vyjádření cyklů v životě ženy. Wróblewski je pak svým saxofonem nazíral mužským prizmatem. Proto občas ten drásavý nesoulad. Festivalý den pokračoval dvěma koncerty pod širým nebem v malebném parku okolo kaple sv. Jana. Zcela akusticky, bez mikrofónů, vystoupilo v premiéře Karla Braunová Trio s autorskými úpravami moravských, slovenských a balkánských lidových písní. Pokud hrálo pouze instrumentálně, kdy Braunová (z kapely Braagas) střídala různé flétny, klarinet a dudy a doprovázeli ji Jiří Matys (kontrabas) a Václav Kalivoda (baskřídlovka, trombon), mělo to šťávu. Ale jakmile začali zpívat, a týkalo se to bohužel nejvíc Braunové, evokovalo to spíše nezávazné muzicírování někde na návsi, byť pohodové. Jenže pocit pohody je u takové hudby přece jenom málo. Zato z rakouské dvojice Ramsch und Rosen síla výrazu přímo stříkala. A zároveň se mísila s radostí a pohodou. Tyrolská lidovka není sice můj půllitr piva, ale zpívali výtečně (včetně jódlování, ze kterého byl našinec jako u vytržení... hmm) a ještě lépe hráli; Julia Lacherstorferová válela na housle, Simon Zöchbauer na trubku, citeru a malé ruční harmonium. Potěšili mne zařazením středověkých písní a úplně nejvíc cyklem Bartókových ukolébavek. A na Julii byl libý pohled. Festival posléze vyvrcholil (a to doslova) na scéně před zámkem a tvrzí; večery tu jsou vskutku až mámivé, zvláště když v nich vytryskne smysluplná a smyslová hudba! I když na rozdíl od loňska to byl především
free-jazz. Ano, free-jazz se v Dobrši proměnil v nositele těch nejemotivnějších, a zároveň nejniternějších pocitů. Jedinečná formace Radim Hanousek + Pavel Zlámal Quintet to rozpálila takovým stylem, že jsem se doslova vzňal. Hanousek proměnil svoji altku v samopal, Zlámal tenora v kulomet. V téhle zběsilé palbě se proplétal kontrabasista George Cremaschi, který se se svým robustním nástrojem rozhodně nemazlil. A celé to stvrdili (a ztvrdili) dva bubeníci. Jenže původně ohlášené a ostřílené borce museli nahradit dva čerství absolventi JAMU Jakub Kačic a Adam Sikora. A ti si vedli znamenitě. Trochu jim gesty pomáhal Zlámal (jeho pedagogická praxe se nezapřela), takže drželi krok s proměnlivou dynamikou i strukturou volných improvizací. Oba bubeníci komunikovali svojí hrou také mezi sebou; většinou Kačic vytvářel pravidelnější tep a groovy, Sikora zahušťoval, bouřil, prolamoval. Saxofonisté střídali sopránku, Zlámal klarinet, kongeniálně se doplňovali, proplétali, souzněli a křesali o sebe. Byl to zážitek. Cítil jsem, jak mne ta energická, sopečná hudba posiluje i stravuje zároveň. Ve druhé skladbě prokázalo kvinteto smysl pro niterný ponor do zvukové matérie, jež postupně nabývala na hustotě a dynamice. Cremaschi si pak podladil nástroj, aby rytmika nabyla až magmatické hutnosti. Málokdy jsem při free-jazzu zažil tak bouřlivě vyžádaný přídavek! A totéž se opakovalo při posledním festivalovém vystoupení. Spáchal jej mezinárodní soubor Mats Eilertsen Turanga Quartet. Lídra, norského kontrabasistu Eilertsena, jsme v Dobrši slyšeli vloni jako člena skandinávské party jazzových poetů okolo Nilse Øklanda, jeho vlastní band je ale z jiného těsta. Což zprvu přítomné posluchače, pochopitelně natěšené na severskou lyriku, brutálně zaskočilo. Kvarteto totiž vyrukovalo s free-jazzem! Sice ne takhardcorovým jako v případě předchozí úderky, ale nářez to byl stejně nemilosrdný. Kontrabasistu, který hrál značně rozvolněně (a často smyčcem), navýsost interaktivně doplňovali norský bubeník Thomas Stronen, nizozemský violoncellista Ernst Reijseger a švédský saxofonista a klarinetista Fredrik Ljundkvist. Nejvíce pozornosti na sebe poutal Nizozemec, neboť na svoje pětistrunné violoncello hrál také kytarovým a kontrabasovým způsobem. Ale nebyla to samoúčelná exhibice; on tak potřeboval hrát, aby dosáhl svých představ. A navíc ze všech aktérů, nejen z něj, čišela až dětská radost ze hry. A odzbrojující hravost, jež free-jazz polidšťovala, a činila z něj zároveň magickou hudbu. A když v tom chaosu začalo violoncello náhle hrát lyricky vzletnou, až nadpozemsky krásnou chorální melodii, a posléze se ostatní přidali, včetně zvonků, smyčcem hrané basy a rozechvělého klarinetu, bylo to důkazem improvizační geniality. Už jen kvůli těmhle několika minutám absolutně krásné hudby stojí za to žít! A navštívit Dobršskou bránu.
22. 8. 2018 Psáno pro www.hisvoice.cz
účinkující 2018 Karla Braunová Trio /ČR/ Trio zpěvačky a flétnistky Karly Braunové ze skupiny Braagas, která se věnuje vlastním úpravám lidové hudby z Balkánu. Na festivalu se trio představí v nezvyklém složení flétny/šalmaj/zpěv, baskřídlovka a kontrabas, zahraje vlastní verze moravských lidových písní. Karla Braunová – zpěv, flétny, klarinet, dudy; Václav Kalivoda – zpěv, baskřídlovka, trombon; Jiří Matys – zpěv, kontrabas. Karla Braunová pochází z Vysočiny, v několika hudebních uskupeních hraje na dřevěné dechové nástroje. V posledních letech se věnuje především staré lidové hudbě, posbírané z různých koutů světa. Je členkou kapely Braagas, která získala v katerogii word music cenu Anděl (2010, 2014). Jiří Matys (1978) hraje na kontrabas od roku 1994, studoval mimojiné i u Petra Tichého. Hraje folk, tancovačky, funky, hiphop, jazz, freejazz. Momentálně učinkuje s Jazzfaces (jazz pop), Dillon Werry Band (blues, rokenrol), příbramským bigbandem. Václav Kalivoda je trombonista, hudební improvizátor a idea maker. Studoval na Gymnásiu Jana Nerudy v třídě s hudebním zaměřením a Pražské konzervatoři. V roce 2015 absolvoval trombon a klasická studia na Bard College Conservatory of Music v USA a poté strávil rok na stáži Darmasiswa v Yogyakartě v Indonésii, kde studoval hraní gamelanu, tradiční indonéské hudby. Kromě hraní klasické hudby na trombon, jak sólové, komorní, tak orchestrální, se věnuje i jiným žánrům (jazz, swing, klezmer, samba aj.) a hudbě k divadelním a tanečním představením. Věnuje se improvizaci s různými tanečníky a hudebními uskupeními (Voříšci, Moving Orchestra, Pražsský improvizační orchestr, B4 aj.). Zabývá se také improvizací pro děti s cílem rozvíjení přirozeného muzikálního vnímání. Waclaw Zimpel & Klaus Kugel /PL/ D/ Polsko-německé duo perkusisty a klarinetisty hraje hudbu Hildegardy von Bingen. Waclaw Zimpel je v Česku dobře známý polský klarinetista, věnuje se především freejazzové improvizaci. V Česku vystupoval se skupinou Switchback, složenou z polských a amerických hudebníků. Klaus Kugel je německý bubeník a perkusista, patří k nejlepším evropským bubeníkům. Hrál například s Petrasem Vysniauskasem, Karlem Bergerem, Tomaszem Stankem, Charliem Marianem, Michelem Pilzem, Kennym Wheelerem, Vjačeslavem Ganelinem, Bobbym Fewem, Kenem Vandermarkem a mnoha dalšími.
účinkující 2018 Clarinet Factory /ČR/ Je čtyřčlenným hudebním uskupením, hrajícícm klasiku, jazz, crossover, ethno, minimalismus, elektroniku, filmovou a divadelní hudbu, soudobou hudba, improvizaci i původní tvorbu. Je vítězem International Songwritting Competition 2005 (USA), kategorie Instrumental a držitelem ocenění Classic Prague Awards 2017. Soubor tvoří klarinetisté Jindřich Pavliš, Luděk Boura, Vojtěch Nýdl a basklarinetista Petr Valášek. Od vzniku souboru uplynula již více než jedna dekáda, během níž se kvarteto snažilo interpretovat nejrůznější žánry a experimentovat na poli klasiky, jazzu, elektronické hudby či etna. Současná filozofie kvarteta by se dala stručně shrnout slovy člena souboru, Jindry Pavliše, takto: “Nechceme být jen interprety a klarinetisty. V klasice nebo jazzu jsme interprety, v improvizacích a nových mezižánrových projektech i tvůrci. Dříve jsme hráli na klarinety a aranžovali, teď víc improvizujeme, komponujeme, hrajeme i na jiné nástroje a zpíváme. Chceme být souborem, který má co sdělit. Ne muzeem!” Cíl souboru je jasný - komunikace - a to napříč žánry a napříč generacemi. To vše v sobě skrytě nese i nový a dost možná záměrně abstraktní název souboru Clarinet Factory, pod kterým se nyní bude klarinetové kvarteto na hudební scéně prezentovat a pod kterým se s ním budou jeho příznivci a fanoušci nadále setkávat. Při přípravě a realizaci jednotlivých tematických programů spolupracují s řadou špičkových českých interpretů (Jana Koubková, Lenka Dusilová, Petr Nikl, Jarda “Traband” Svoboda, Radka Fišarová...). Chuť souboru pouštět se do netradičních věcí se například odráží v organizování každoročního červnového multimediálního happeningu v zatopeném lomu v Nečíně s hudbou, projekcemi a fireshow za účasti dalších hudebníků. Že je Clarinet Factory souborem originálním, živým a úspěšným dokládají kladné kritiky v tisku, plodná spolupráce s Českým rozhlasem a Českou televizí. S jeho hudbou se již mohli setkat diváci i v zahraničních kinech, protože kvarteto se významně podílelo na tvorbě hudby k filmu Hidden Things (spol. Picture Start - New York). Z dalších filmů, kde zazněla jejich hudba, jmenujme zejména Rodina je základ státu (2011, režie Robert Sedláček, hudba Michal Rataj a Eternal Seekers), a Signál (2012). Na české divadelní scéně se kvarteto představilo zejména multižánrovým baletem Spor aneb Dotyky a spojení (2009, Národní divadlo Moravskoslezské Ostrava, choreografie Igor Vejsada), baletu Kevel (Praha, divadlo Ponec, režie Jan Kodet) nebo scénickou živou hudbou k představení divadla Komedie Les (2003, Michal Dočekal). Na jaře roku 2008 se Clarinet Factory dostálo veliké pocty, z mnoha interpretů si je vybral ke svému vůbec prvnímu pražskému vystoupení americký vokalista a performer Bobby Mc Ferrin. Jedním z milníků historie Clarinet Factory je rozhodně i vítězství skladby Orlík z CD Ozvěny z kamene na prestižní světové soutěži International Songwriting Competition v americkém Nashvillu v kategorii „Instrumental”. CF vystoupili např. na festivalech či koncertech Jazz Peak Sofia (BG), Mitte Europa (D), Inalfa festival (NL), Struny podzimu (CZ), Colours of Ostrava (CZ), Mezinárodní jazzový festival (Praha,CZ), Jazzlent Maribor (Slo), Lípa Musica (CZ). foto Martin Straka
účinkující 2018 Mats Eilertsen Turanga Quartet /N/SWE/NL/ Kontrabasista Mats Eilertsen je jedním z nejvytíženějších norských kontrabasistů. Na loňském, tedy prvním, ročníku Dobršské brány hrál jako člen kapely Nilse Øklanda, na druhý ročník přijede s mezinárodním kvartetem, v němž hrají norský bubeník Thomas Stronen, nizozemský cellista Ernst Reijseger a švédský saxofonista a klarinetista Fredrik Ljundkvist. Mats Eilertsen je norský hráč na basu a skladatel, jehož práce a hra zahrnuje moderní jazzovou a avantgardní inovaci. Vzešel z jazzové linie Trøndelag Music Conservatory. Pracuje na volné noze s různými projekty jako Maria Kannegaard Trio, Nymark Collective, Dingobats, Mingus Ahh! Uhm! og Food s anglickým saxofonistou Ian Bellamy. Ernst Reijseger je nizozemský hráč na viollonchelo. Je autorerm skladby pro barokní orchestr Forma Antiqua (Symfonie sopky), Dutch Wind Ensemble a Ensemble Modern. Novou platformu pro vynikající hudební tvorbu E. Reijsegera vytvořily filmy režisérů Wernera Herzoga a Alex a Andrew Smith (Walking Out). Reijseger po celá léta aktivně vystupuje sólově. Jeho sólová alba Colla Parte (1997), Tell Me Everything (2008) a Crystal Palace (2014) byla vysoce oceněna mezinárodním tiskem. Reijsegerova živá vystoupení předčí očekávání a vycházejí z odvážné a pro Reijsegera klíčové komunikaci s publikem. Fredrik Ljungkvist je švédský jazzový muzikant , hrající na soprán, tenor, baryton saxofon a klarinet a basklarinet. V roce 1993 založil vlastní kvarteto, se kterým vydal dvě alba.V roce 2000 složil 30 minut dlouhou skladbu pro projekt Pipeline, který představoval spoluprácíšesti švédských a amerických hudebníků. Skladba byla představena v Chicagu a ve Švédsku. Vedle Mats Eilertsen Turanga Quartet hraje v mnoha dalších hudebních sestavách. Thomas Strønen je norský jazzový muzikant a bubeník, známý více než 60 alby, který spolupracuje s mezinárodně uznávanými hudebníky po celém světě. Strønen byl členem mnnoha hudebních uskupení a projektů, např. Pohlitz, Humcrush s Ståle Storløkken, švédskonorské kapely Parish s Bobem Stensonem, Meadow a dalších. Thomas Strønen je také přednášejícím profesorem na norské Musikkhøgskole, nahrává pro skvělou německou značku ECM a také Rune Grammophon. Jako skladatel, Strønen přispěl k vydání více než sedmdesáti nahrávek, stejně jako se podílel na skladbách pro hudební festivaly (např. Bath a Cheltenham Jazz Festival, Ultima Contemporary Music Festival) a rádia (DR, BBC, Deutsche Rundfunk, NRK, BBC).
účinkující 2018 Radim Hanousek + Pavel Zlámal Quintet /ČR/ Pavel Zlámal - saxofony, klarinety; Radim Hanousek - saxofony, klarinety; George Cremaschi /USA/- kontrabas; Didier Kern /AUT/ - bicí Radim Hanousek se již od 90. let pohybuje na brněnské jazzové scéně. V posledních deseti letech se soustředí na různé podoby improvizace, intermedialitu, projekty na pomezí jazzu a soudobé hudby. Věnuje se norsko-českému jazzovému kvartetu NOCZ (dále Didrik Ingvaldsen, Dag Magnus Narvesen, Marian Friedl). Tento projekt vystoupil na mnoha mezinárodních jazzových festivalech a v říjnu 2018 vydá již čtvrté cd, tentokrát s pěveckým sborem. Od roku 2015 NOCZ příležitostně spolupracuje Ivou Bittovou. Na objednávku festivalu Janáček Brno 2016 připravila rozšířená sestava NOCZ o další instrumentalisty a norskou vokalistku Elisabeth Nygård vlastní jazzovou verzi Janáčkovy Sinfonietty. Od roku 2013 vede Radim Hanousek vlastní autorský projekt spojující jazz a soudobou hudbu Dust in the Groove. Projekt mimo jiné připravil vlastní témbrové, jazzové i improvizované variace na Bachovu Arii pro festival Bachův varhanní podzim 2017. Od roku 2014 Radim Hanousek organizuje v Brně festival improvizované a experimentální soudobé hudby - Festival ošklivé hudby. Pavel Zlámal je interpret, improvizátor, autor hudby. Absolvent konzervatoře v Teplicích, magisterského a doktorského programu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V průběhu studií strávil dva roky na Sibeliově akademii v Helsinkách, mimo hlavní obor - klarinet - studoval a rozvíjel též hru na basklarinet a saxofon. Kromě vážné hudby klasické se v průběhu studií stále více věnoval hudbě moderní a soudobé, taktéž hudbě jazzové a experimentální. Účastnil se mnoha mezinárodních mistrovských kurzů, jazzových i experimentálních workshopů. Kromě sólové koncertní činnosti v oboru soudobé a experimentální hudby spolupracoval s například s Rodem Patonem, Davidem Dorůžkou, Bernadette Zeilingerovou, Peterem Grahamem, Nicolasem Collinsem, Didrikem Ingvaldsenem a dalšími. Stálé improvizační duo tvoří s kontrabasistou Georgem Cremaschim (USA). Phoenix Quartet /ČR/ Tvoří saxofonista Pavel Hrubý, pianista Michal Nejtek, Jaromír Honzák, známý hráč na kontrabas, a bubeník Dano Šoltis. „Tvůrčí producent Alexej Charvát vymyslel Phoenix jako seskupení známých hudebníků, kteří se sešli ve studiu Sono na dvoudenní session a bez větších příprav natočili zbrusu nový hudební materiál.“ A spolupráce špičkových muzikantů se zjevně vyvedla: „Vzhledem ke zkušenostem jejich společná improvizace téměř nemá hluché místo. Řada čísel, třeba dvoudílný Phoenix, který album rámuje, nebo Bennu, dokonce působí jako předem připravené vyvážené kompozice,“ píše o desce recenzent Ondřej Bezr z MF Dnes. Jaromír Honzák a Daniel Šoltis jsou během
účinkující 2018 posledních 15 let několikanásobní držitelé prestižního ocenění Anděl v kategorii Jazz Blues. Pavel Hrubý byl v roce 2008 a 2015 nominován na ocenění Anděl v kategorii Jazz Blues za alba Limbo - Kalimbo a Between The Lines. Michal Nejtek je univerzálním muzikantem i oceňovaným skladatelem, experimentátorem i pokornou součástí celku. Jeho žánrový záběr i šíře hudebních zájmů jsou obdivuhodné. “Dnešní doba je zaměřena na výkon a efektivitu. Co nejlevněji a v co nejkratším čase. Hlavně to potom dobře odprezentovat, zkomunikovat. Naskladnit a pryč s tím – za dveřmi netrpělivě čeká další produkt – inovovaný a mnohem lepší! “Věnovat se v dnešní době volné improvizaci je nesmysl. Volná improvizace předpokládá čas, svobodu, usebrání, koncentraci… Riziko neúspěchu je značné, vynaložené prostředky mohou přijít lehce vniveč. Dokonce i v improvizacích géniů se najdou (téměř vždy) slabá místa (jak říkal Keith Jarrett). Špatnou improvizaci nezachrání producent, tím méně počítačový plugin. Kdo by chtěl investovat čas a energii do projektu s nejistým výsledkem? Naše nahrávka takovým projektem je. Vznikla z ničeho a je záznamem několika společně sdílených prchavých myšlenek. Když vás některá z nich osloví nebo inspiruje, bude mít smysl. „Smysl ne-smyslu“ – zní to paradoxně, ale paradoxy jsou od toho, aby se překonávaly. Díky všem zúčastněným za čas, energii a inspiraci!” Michal Nejtek Seshen a Wróblewski / JPN/ CZ/ Seshen a Michal Wróblewski se potkali v roce 2014 v Oslu na hudební akademii, kde Seshen studovala interdisciplinární program zvaný Freemover a Michal magisterský program na oddělení improvizované hudby a jazzu. Od začátku spolu tvořili v různých uskupeních (např. Michal Wróblewski Ensemble) a po krátké době začali také vystupovat v duu. Toto duo pracuje s hlubokým prožitkem zvuku, zkoumá jeho možnosti a struktury, zaměřuje se na tělesnost a pomocí soustředěné a citlivé interakce kombinuje své možnosti skrze dvě těla - dva nástroje. Seshen je zpěvačka, tanečnice a performerka narozená v Japonsku, v současnosti žijící v Norsku. Během svého života vystřídala jako umělkyně několik scén, například Berlín, Vídeň, New York nebo San Francisco, v současné chvíli sídlí v Oslu, kde tvoří s místními umělci a vede taneční workshopy. Kromě svého sólového projektu spolupracuje s americkým trombonistou Benem Gernsteinem nebo norským klavíristou Christianem Wallumrodem, pravidelně vystupuje a vede workshopy po celém světě.
účinkující 2018 Michal Wróblewski je skladatel a saxofonista žijící v Praze. V Čechách vede několik těles: E Converso, Swomp, JanoušekWróblewski Quartet a Nejtek-Klápště-Wróblewski , kromě svých českých projektů hraje v kapelách (KIAP, Michal Wróblewski Ensemble, Mooyh nebo Transitory Museum of Minds), jejichž členové z převážné většiny sídlí v Oslu. S těmito projekty vystupoval a vystupuje v Česku, Norsku, ve velké části Evropy, ale i v Japonsku, Zimbabwe,Malawi, Uzbekistánu nebo New Yorku.
Borbély Dresch Quartet /H/ Lidová hudba současnosti. Borbely Mihály - saxofony, klarinety, flétny/ Dresch Mihály - saxofony, flétny/ Horváth Balázs - kontrabas/ Baló István - bicí Dresch Mihály a Borbély Mihály patří již několik desetiletí k předním maďarským saxofonistům, kteří ve své hudbě spojují postupy jazzu a maďarské lidové hudby, byla jen otázka času, kdy začnou hrát spolu. Dresch Mihály ve své tvorbě kombinuje americký free jazz s maďarskou lidovou hudbou. Spoluprocoval s mnoha vynikajícími muzikanty, například Archiem Sheppem, Roscoem Mitchellem, jeho vlastní kvarteto je mimořádné tím, že místo piana používá cimbál. Dresch Mihály hraje na soprán a tenor saxofon, basklarinet různé maďarské píšťaly. Borbély Mihály hraje na soprán a alt saxofon, tarogáto, klarinety a různé maďarské lidové píšťaly. Začínal v roce 1974 ve skupině Vujicsics, s níž zpívala i Marta Sebestyen. Vydal mnoho desek a spolupracoval například Charlesem Lloydem, Jiřím Stivínem, Trilokem Gurtu. Byl s celou kapelou Vujicsics, členem vynikají kapely Vent d´Est, jíž vedl francouzský multiinstrumentalista Miguel Montanaro a jež sdružovla muzikanty z Francie, Čech, Slovenska a Maďarska.
účinkující 2018 Trio Romanovská - Tichý - Hrubý /CZ/ Trio (housle/koto, kontrabas, klarinety/saxofon) vzniklo v lednu 2017 z podnětu Zdenka Slabého v rámci připravovaného soundtracku ke knize o Kocourovi Vavřincovi (Jiná hudba pro kocoura Vavřince, 2018). Volnou improvizaci v repertoáru tria doplňují melodie členů tria i raná renesance. CD, které vzniklo při nahrávání písně pro kocoura Vařince, vydala letos na jaře renomovaná slovenská firma Hevhetia. Petr Tichý je český kontrabasista. Na jazzovém oddělení pražské HAMU a na KJJ se u Petra Kořínka, Jaromíra Honzáka, Miroslava Vitouše a Jiřího Slavíka vyučil hře na kontrabas. Mezi jeho stěžejní projekty patří duo HLASkontraBAS se zpěvačkou Ridinou Ahmedovou a kapela NTS s Michalem Nejtkem a Štěpánem Smetáčkem. Spolupracoval a spolupracuje s Floexem, Orchestrem Berg, divadlem Continuo, Markem Novotným, Vladimírem Václavkem, Palo Hammelem, Ondřejem Škochem, Mírou Kemelem, Sylvií Krobovou, Feng-yűng Song, Jono Bonem, Paulem Novotnym a Aliexandrem Yasinskym, kapelou Květovaný kůň, Duende a mnoha dalšími. Volná improvizace je pro něj jako posezení u dobré kávy s přáteli. Anna Romanovská Fliegerová vystudovala hru na housle a hudební pedagogiku. Velmi záhy začala spolupracovat s komorním orchestrem Berg, který se orientuje na interpretaci soudobé hudby. Díky šéfdirigentoviPeteru Vrábelovi a inscenaci Schwarz auf weiss se seznámila s tradičním japonským nástrojem koto. Koto je oblíbený nástroj japonských žen v domácnosti, které se hrou na něj rozptylují od každodenních starostí. Michal Hrubý hraje na klarinety, tenor saxofon a lidové píšťaly ze Slovenska (fujaru, koncovky, šestidírkové píšťaly...). Začínal v bigbítové kapele Sveřepé prase, poté založil a vedl skupiny Neočekávaný dýchánek a Kapitán Kajman. Od roku 2009 se věnuje především volné improvizaci. V současné době působí v několika různých kapelách (Květovaný kůň aneb Hanzlová Hrubý Svoboda Tichý, Prázdné hory jsou plné větru a deště, Drozdi a droždí...). O své tvorbě říká: „Rád vydávám zvuky.“ Ramsch und Rosen /A/ Julia Lacherstorferová (zpěv, housle) a Simon Zöchbauer (zpěv, trubka, citera a další nástroje) se probírají tím, co je, a co bylo, starými obrazy, rukopisy a řádky a hledají staré melodie. Jakmile opatrně setřou vrstvu prachu, ukáže se to skryté často jako skutečný poklad. Provozují hudbu, která staví mosty mezi časem, ve kterém hodiny bily úplně jinak a současností, v níž můžeme být spojeni s celým světem a kde si z neskutečné mnohotvárnosti možností musíme vybrat ty, která se hodí k naší osobnosti. Nejprve vznikne druh lidové hudby, kterou nelze oddělit odjejích provozovatelů a která vychází přímo z nich. “Nejkrásnější moment je,když během koncertu vše začne splývat: my s hudbou, naše hudba s publikem, publikum s prostorem a časem,takže existuje jen současný okamžik a jeho zvuky a obrazy.”
festivalovĂŠ momenty
festivalovĂŠ momenty
festival 2018 v českých médiích Hudební portál Jazzport http://jazzport.cz/2018/07/10/dobrsska-brana-vpusti-fajnsmekry-do-sveta-jine-hudby-podruhe/
Hudební magazín Fullmoon http://www.fullmoonzine.cz/dobrsska-brana-18-8-2018-dobrs
Hudební portál His Voice http://www.hisvoice.cz/cz/articles/detail/3769
Webový portál Český rozhlas Jazz https://jazz.rozhlas.cz/jazz-na-druhou-jazzove-novinky-5176968
Časopis A / Hudební zápisník Průjezd dobršskou branou
Hudební portál Jazzport http://jazzport.cz/2018/08/27/dobrsska-brana-2018-ocima-kritika-a-fotografky
Strakonický deník https://strakonicky.denik.cz/zpravy_region/festival-dobrsska-brana-ma-za-sebou-druhy-rocnik
Hudební magazín Fullmoon http://www.fullmoonzine.cz/post/preview/url/dobrsska-brana-18-8-2018-dobrs
Webový portál ECHO 24 https://echo24.cz/a/S3Cxn/hudebni-festival-dobrsska-brana-zacne-o-vikendu-zahraji-na-nem-tri-desitky-muzikantu Webový portál Český rozhlas České Budějovice
https://budejovice.rozhlas.cz/clarinet-factory-unikatni-spojeni-ruznych-hudebnich-vlivu Webový portál Český rozhlas Jazz Rozhovor s dramaturgem festivalu v pořadu Jazzové novinky (9.srpna 2018) ·
program 2018
pátek 17. srpna Phoenix Quartet /ČR/ Clarinet Factory /ČR/ Bobély Dresch Quartet /H/ Klaus Kugel a Waclaw Zimpel /PL/D/
sobota 18. srpna hudební perfomance Trio Romanovská - Tichý - Hrubý /ČR/ Michal Wroblewski a Seshen /JPN/CZ/ Karla Braunová trio /ČR/ Ramsch und Rosen/A/ Radim Hanousek + Pavel Zlámal Quintet /ČR/ Mats Eilertsen Turanga Quartet /NO/NL/ SWE/
sponzoři 2018
Festival se koná pod záštitou pana Karla Schwarzenberga
kontakty
Pořadatel: Sdružení pro obnovu Dobrše Dobrš č.p.1 384 73 Stachy Tel.. +420 241433563 e-mail: sod.dobrs@volny.cz IČO: 63293269 Registrace: Spolkový rejstřík, vedený Krajským soudem v Č. Budějovicích, oddíl L, vložka 2132 Č.ú: Česká spořitelna, a.s., 100341339/0800
Kontaktní e-mail: info@dobrsskabrana-fest.cz
Dramaturg: Michal Hrubý e-mail: misakajman@centrum.cz tel: +420 777 292 883
Tisková mluvčí: Květa Čulejová e-mail: info@dobrsskabrana-fest.cz tel: +420 608 534 961
Manažer pro smluvní agendu a služby: Ivo Kraml e-mail: info@dobrsskabrana-fest.cz tel: +420 777 641 164
www.dobrsskabrana-fest.cz