Otaslavický stíhač Josef František: odvážný paličák, který vedl osobní válku proti Hitlerovi PETRA PÁŠOVÁ
Č
eskoslovenský stíhací pilot Josef František v září roku 1940 sestřelil sedmnáct německých letounů a do dějin bitvy o Británii se tak zapsal jako nejúspěšnější střelec. Přestože od jeho úmrtí letos uplyne jedenaosmdesát let, jeho odkaz je stále živý. V Otaslavicích si slavného rodáka připomínají každý rok, upamatovává na něj také památník a muzeum.
Dětské hry i cvičení v Sokole Píše se 7. října 1914 a rodině Františkových se život převrací na ruby. Po dvou dcerách se Alžběta a Josef totiž radují z vytouženého syna. Jôzifek, jak mu v dětství jadrnou hanáčtinou všichni okolo říkají, se má k světu. Rád se plete do řemesla otci, který má stolařskou dílnu, v níž opravuje karoserie nákladních aut. Spolu se sestrami Anežkou a Marií musí už od mládí pomáhat v malém hospodářství. Nejraději byl však s ostatními kluky, se kterými vymýšlel nové hry, později mu učaruje kopaná a cvičení v místním Sokole. Miroslav Ambrož, autor vzpomínkové publikace Josef František, popisuje příhodu, kterou mu v roce 14
1975 vyprávěla na besedě Josefova maminka. „Měl dvanáct let a už uměl řídit auto. Jednou jsme se šli podívat s taťkem do pola, a když přijdeme dom, jedno šasi na dvoře chybělo. Ptám se sousedky: ‚Tetičko, nevíte, kdo odjel autem?‘ ‚Jôzifek. Jel k Prostějovu.‘ Tatik hup na kolo. Dojel až na Keleckó, když viděl, jak se syn s autem otáčí na státní silnici a vrací se domů. Auto plné kluků. Seděli jak slipky na bidélkách na šasi a blatnikách – karosérie tam nebyla – a také kolem Jôzifka, který musel řídit ve stoje, když i sedadlo chybělo. Jel prý pěkně, pomalu a zajel až do domu. Když jsem mu řekla, že dostane hodně bití, že ho tatík zabije, tak jenom řekl, že tatu uprosí, aby ho nebil. Ten, když se vrátil, se jenom hrozně smál a říkal, že ho nemohl udeřit, že mu dal jen kázání. Měl ho prostě moc rád,“ popisovala s pýchou v hlase Alžběta Františková. Přidala ještě historku, která posluchače vrací do doby, kdy bylo Josefovi sedmnáct let a od tatínka dostává staršího Nortona. „Když jsem se ho ptala, proč toho ‚zabijáka‘ kupuje, řekl jen: ‚Pro Jožku.‘ A co ten s nim všecko dělal. Jednou se vsadil s chlapci, že v jízdě sesbírá klobouky, které mu v dohodnutých
