Odborný časopis pro vinohradnictví, sklepní hospodářství a obchod vínem www.vinarskyobzor.cz
číslo 2, ročník 106/2013 • cena 67 Kč (předplatné 49 Kč) Vydává Svaz vinařů České republiky
Soutěž v řezu révy 2013 Zapěstování kmínku Zkušenosti s kompostem Eliminace sirky
68
Vinařský obzor (2/2013)
Vinohradnictví
Jiří Sedlo Velké Bílovice
Souvislost cukernatosti, výnosu a rentability produkce hroznů v ČR Často se diskutuje o tom, zda lze při vysokém výnosu hroznů dosáhnout také vysoké nebo alespoň mírně nadprůměrné cukernatosti a jak je to s rentabilitou jejich produkce pro prodej. K odpovědím můžeme dojít pomocí dvou hlavních cest, a to buď mikroposouzením (opakovatelné a vícekrát opakované pokusy), nebo makroposouzením.
20,5 19,5 18,5 17,5 16,5 15,5 3
3,5
4
4,5
5
5,5
6
6,5
7
7,5
8
Výnos hroznů v t/ha
Graf 2 Výnos a cukernatost hroznů v jednotlivých letech
22 8,5 20
6,5
19 18
5,5
17 4,5 16 3,5
Rok Výnos
Cukernatost
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
15 1996
2,5
14
Cukernatost (°NM)
21 7,5
1995
2. Vztah mezi rentabilitou produkce hroznů za účelem prodeje a jejich cukernatostí V případě rentability produkce hroznů samozřejmě hraje významnou roli při posuzování úspěšnosti jednotlivých let více faktorů, například poptávka po hroznech z ČR a jejich nabídka, prodej vína a jeho cena ve světě, ale i předpokládaná úroda hroznů ve světě či hospodářská krize. Ani tady neexistuje prokazatelná souvislost mezi průměrnou cukernatostí
21,5 Cukernatost hroznů ve stupních NM
1. Vztah mezi cukernatostí a výnosem hroznů Mimo extrémní pěstitelské podmínky a extrémní podmínky počasí zde neexistuje vzájemný vztah (viz grafy 1 a 2). K extrémním patřily roky 1996 a 2001, kdy byl výnos průměrný a cukernatost velmi nízká. Dále to byly ročníky s nízkým výnosem a vyšší cukernatostí: 1997, 2006 a 2010. Nejčastěji se však v normálních ročnících průměrný výnos hroznů v ČR pohybuje od 5,5 do 7 t/ha a průměrná cukernatost při tomto výnosu mezi 18,5 a 21 °NM. Od zavedení vinařského zákona v roce 1995 je patrná snaha vinařů zvyšovat cukernatost hroznů (graf 2), což je v našich klimatických podmínkách správné. Na obrázku můžeme tento trend pozorovat, kdežto výnos hroznů, jak je patrné, meziročně značně kolísá a dlouhodobě stagnuje na průměrné hranici kolem 5,5 t/ha.
Graf 1 Závislost cukernatosti na výnosu hroznů v ČR za roky 1995–2011
Výnos hroznů (t/ha)
Zde byla zvolena cesta makroposouzení, tedy statistika za Českou republiku z let 1995–2011. Tato sedmnáctiletá řada dat vychází z každoročního šetření Svazu vinařů ČR o sklizni hroznů u členů. Podívejme se, co z nich vyplývá:
70
Vinařský obzor (2/2013)
Vinohradnictví
Petr Ackermann Ekovín, o. s.
Výskyt chorob, škůdců a abionóz révy v roce 2012
Počasí v loňském roce mělo neobvyklý charakter. Mimořádný byl již průběh zimy. Po velmi teplém lednu, kdy v 1. polovině měsíce dosahovaly maximální teploty až 10 °C, následoval velmi chladný únor. V 1. polovině února byly dlouhodobě velmi nízké teploty, které místně poklesly i na −20 °C. Průměrná únorová teplota byla −5,3 °C, což je 4,2 °C pod dlouhodobou hodnotou. Srážkově byl únor na převážné části území výrazně podprůměrný. Březen byl teplý, mimořádně teplé počasí panovalo v průběhu 3. dekády měsíce. Srážkově byl březen výrazně podprůměrný. Duben byl teplotně střídavý. Počátek měsíce byl teplý, ve 2. týdnu došlo k ochlazení a ve 4. týdnu k výraznému oteplení. Závěr měsíce byl velmi teplý, maximální teploty místně přesáhly i 30 °C. Srážkově byl duben na většině území podprůměrný až výrazně podprůměrný. Počátek května byl velmi teplý, k výraznému ochlazení došlo v závěru 2. dekády měsíce. V ranních hodinách dne 18. 5. poklesla teplota na mnoha lokalitách pod bod mrazu, lokálně až na −5 °C. Pozdní jarní mráz poškodil na mnoha místech révu i další plodiny. Závěr května byl opět teplotně střídavý. Srážkově byl květen na jižní Moravě převážně podprůměrný, takže se nadále prohluboval srážkový deficit. Červen byl teplotně střídavý. Počátek měsíce byl chladný, následně došlo k oteplení a opět k ochlazení. Velmi teplý byl závěr měsíce. Srážkově byl červen na většině území výrazně nadprůměrný. Převážně však šlo o vydatné lokální deště. Počátek července byl velmi teplý, maximální teploty přesahovaly 30 °C (Strážnice, 3. 7. – 36,5 °C), ve 2. týdnu došlo k výraznému ochlazení. Oteplení nastalo až v závěru 3. týdne, velmi teplý byl 4. týden měsíce. Srážkově byl červenec na většině území v různé míře nadprůměrný. Také v červenci převládaly lo-
Foto archiv autora
Výskyt chorob a škůdců je ovlivňován především průběhem počasí. Významný vliv má také charakter lokality a porostu, vnímavost či atraktivnost hostitele nebo jeho částí a přítomnost zdrojů šíření. Pěstitel by měl průběžně sledovat vhodnost podmínek pro šíření škodlivých organismů a aktuální stav ohrožení porostů i skutečný výskyt chorob a škůdců ve výsadbách. Abionózy (poruchy a poškození) jsou nejčastěji vyvolány nebo způsobeny nepříznivými stanovištními podmínkami nebo extrémním průběhem počasí.
Vlnovník révový – erineum na líci listu
kální, často i přívalové deště. Počátek srpna byl velmi teplý, v závěru 1. dekády došlo k výraznému ochlazení. Třetí týden měsíce byl teplý a poslední dekáda velmi teplá. Dvacátý srpen byl nejteplejším dnem roku, maximální teploty dosahovaly až 40 °C. Srážkově byl srpen v jednotlivých oblastech velmi různorodý, vydatnější dešťové srážky nastaly především ve 4. týdnu měsíce. Září bylo teplé (velmi teplý byl zejména 2. a 4. týden) a srážkově převážně podprůměrné. Počasí v průběhu roku i vegetačního období bylo teplotně i srážkově velmi variabilní, přičemž dešťové srážky se lišily také v jednotlivých oblastech. Charakteristické bylo časté střídání teplejších a chladněj-
ších period (absence delších teplých period) a ohledně dešťových srážek pak skutečnost, že převážná část vydatnějších dešťů měla lokální charakter (absence delších dešťových period, výrazné místní rozdíly). Všechny měsíce v průběhu vegetace révy byly v různé míře teplotně nadprůměrné (duben–září). Na dešťové srážky byly velmi chudé především jarní měsíce (březen–květen). Nepříznivé působení nedostatku dešťových srážek v tomto období bylo zvýrazněno deficitem vláhy z podzimu a zimy i vyššími teplotami. Obecně lze uvést, že v důsledku nedostatku dešťových srážek v jarním období (březen–květen) panovaly nepříznivé podmínky pro šíření časných patogenů, které pro
78
Vinařský obzor (2/2013)
Vinohradnictví
Pavel Pavloušek Ústav vinohradnictví a vinařství, Zahradnická fakulta v Lednici, Mendelova univerzita v Brně
Zapěstování kmínku
tivy. Nepřerušená vodivá pletiva přitom představují ideální podmínky pro výživu celého keře a tvorbu kvalitních hroznů. Vysoký podíl řezných ran vede k vysoké tvorbě spících oček (obrázek 2). Vysoký podíl spících oček vede k obrůstání paty kmínku a vytváří vysoké nároky na čištění kmínků. Obrovské riziko způsobuje systém zapěstování dvou kmínků. Spousta vinohradníků uvažuje tak, že zapěstuje tvar se dvěma kmínky (obrázek 3), nechá tažně na obou kmíncích zaplodit, potom se rozhodne, který kmínek je vitálnější, ten na keři ponechá a druhý odstraní (obrázek 4). Tento přístup je absolutně nevhodný. Vodivá pletiva, která vycházejí z kořenového kmene, se rozdělí do dvou kmínků. Poté, co se jeden kmínek odřízne, vznikne větší řezná rána, která představuje porušení souvislosti vodivých pletiv a riziko napadení kmínku dřevokaznými houbami. Jestliže se proto pěs-
2 Vysoký podíl řezů = velký počet spících oček
3 Zapěstování dvou kmínků = riziko řezných ran
Foto P. Pavloušek
1 Ideální letorost pro zapěstování kmínku Foto P. Pavloušek
Foto P. Pavloušek
Na velkých plochách je otázka zapěstování kmínku závislá na manuálních pracovnících a jejich managementu. Pokud mohou vznikat problémy s časovým stresem při provádění zapěstování kmínku, je třeba věnovat největší pozornost výsadbám určeným pro produkci nejkvalitnějších hroznů. Prvotřídní výsadba zasluhuje prvotřídní zapěstování kmínku. Kmínek vytváří propojení mezi kořenovým systémem révy a vrcholovou částí kmínku. Vodivá pletiva v kmínku slouží k transportu vody, minerálních látek, rostlinných hormonů a asimilátů. Kmínek by měl být proto zapěstován bez řezných ran. Ideální letorost pro zapěstování kmínku by měl mít tloušťku 7–10 mm, být zdravý, nepoškozený a pokud možno přímo navazovat na kořenový kmen (obrázek 1). Řezné rány na patě a po délce kmínku přerušují vodivá pletiva. Narušují proto plynulý tok živin a asimilátů vodivými ple-
Foto P. Pavloušek
Zapěstování kmínku je nejdůležitějším agrotechnickým zásahem ve vinici. Kvalita zapěstování kmínku rozhoduje o životnosti a kvalitě výsadby, výnosu a kvalitě hroznů. Je to pracovní operace s vysokým podílem ruční práce. Ve vinohradnické praxi proto může existovat rozdíl mezi kvalitou této operace u malého a velkého vinohradníka.
4 Velká řezná rána na patě kmínku
86
Vinařský obzor (2/2013)
Vinohradnictví
Představení sortimentu viničních mulčovačů HUMUS – díl 1. HUMUS je obchodní jméno předního německého výrobce Maschinenfabrik Bermatingen GmbH & Co. Celosvětově zaměřená rodinná firma s tradicí od roku 1954 byla založena Alfonsem Fleckem a proslavila se v roce 1962 prvním rotačním kypřičem s mechanickou výkyvnou sekcí s několika patenty. Společnost Maschinenfabrik Bermatingen GmbH & Co. vyrábí přes padesát typů mulčovačů a sekaček ve více než 120 modifikacích pro sady, vinice a komunální sféru. Mulčovače tohoto výrobce nesou obchodní jméno HUMUS. Výrobní závod, který jako jeden z mála vyrábí v Německu a nenechává si jednotlivé komponenty vyrábět v jiných zemích, popř. jinými dodavatelskými firmami, sídlí u Bodamského jezera v obci Bermatingen, ve vinařské a sadařské oblasti Württemberger Bodensee v Bádensku-Württembersku. Zaměstnává průměrně přes sto zaměstnanců, má vlastní vývoj, zkušebnu, laserová centra, CNC stroje a svařovací roboty. Nynějším majitelem této rodinné firmy je Roderich Gotterbarm, který nedávno převzal vedení společnosti od rodičů Carmen a Ulricha Gotterbarmových. Zakladatel a průkopník Alfons Fleck byl dědečkem Rodericha Gotterbarma, což se již nyní na některých typech mulčovačů projevuje jejich konstrukčními odlišnostmi a důmyslným výrobním řešením. Společnost Maschinenfabrik Bermatingen je tak moderní a expandující firmou v oblasti strojírenské výroby,
která ročně investuje nemalé finanční prostředky do vývoje nových technologií v oblasti mulčovací techniky. Společnost testuje a sbírá zkušenosti. Mulčovače HUMUS jsou proslulé díky své spolehlivosti, robustnosti, mimořádně vysoké kvalitě zpracování, funkčnosti a variantnosti nabídky. Společnost se může pochlubit několika patenty, inovativními technologiemi mulčování a nejrozsáhlejším výrobním programem mulčovačů, který vychází z potřeb a požadavků zákazníků. Široký výrobní sortiment mulčovačů HUMUS je podporován hustou sítí prodejců – tím je zaručena blízkost k zákazníkovi a dokonalý předprodejní a poprodejní servis při radách, předvádění a zákaznických službách. Společnost se intenzivně zabývá praxí svých produktů u zákazníků, kteří určují vývoj a směr v oblasti využití mulčovačů v sadařství, vinohradnictví a komunálních službách. Rotační mulčovací sekačky V ovocnářství a vinohradnictví jsou rotační mulčovací sekačky zastoupeny v široké míře pracovních záběrů včetně typů s možností
variabilní změny šířky během práce. Tyto mulčovače jsou díky velmi nízké ploché zástavbě, stabilní konstrukci a rotačnímu principu několika nožů zastupovány v řádkové kultuře s nízkým podrostem s možností použití výkyvných stranových sekcí. Plošné rotační mulčovače vynikají výkonem, čistým řezem, nízkým potřebným výkonem a nízkou konstrukční hmotností. Nejmenším jednorotačním dvounožovým mulčovačem je typ HKN o záběru 0,85–1,50 m, který lze doplnit o další dva nože pro náletové dřeviny do průměru 3 cm. Následuje dvourotační typ HKP o záběru 1,6 a 2,0 m, dále sadařský speciálně tvarovaný čtyřrotační mulčovač SHF (pracovní záběr 2,3 m) a nejoblíbenější a nejefektivnější dvourotační plochý mulčovač typ LV s variabilní možností nastavení pracovní šířky záběru během práce. Pracovní záběr tak lze hydraulicky měnit během jízdy v rozsahu 30–55 cm podle typu mulčovače. Mulčovač nemá klínové řemeny, pohon zajišťují dvě robustní převodovky a lineárně posuvné hřídele. Pracovní záběr dosahuje od 1,1 do 2,35 m. Typ LV je k dispozici v sedmi variantách záběru a lze jej doplnit o stranové výkyvné sekce INTERPLANET s 30cm
Ilustrace P. Burg
Vinařská technologie
z lakovaného hliníkového plechu o tloušťce 0,21 mm, lisováním nebo protlačováním. Průměr šroubového uzávěru ve vinařství je nejčastěji 30 mm, výška se pohybuje mezi 30 a 60 mm. Šroubovací uzávěry se využívají u láhví, jejichž ústí je opatřeno závitem se stoupáním 3,18 nebo 3,39 mm. Válcová hliníková zátka je hladká, po nasunutí na hrdlo láhve je do ní pomocí systému kladek v zavírací hlavě vylisován závit přesně podle závitu hrdla. Při vylisování závitů dochází k zúžení uzávěru asi o 2,4–2,6 mm a k pevnému přitlačení zátky k hrdlu (obr. 7). Moderní uzavírací zařízení jsou konstruována jako poloautomatická nebo automatická. Proces uzavírání sestává z několika fází: dopravy uzávěru ze zásobníku, zachycení a usazení uzávěru na ústí hrdla láhve, nalisování uzávěru na hrdlo láhve. Zátky jsou pomocí vodicí lišty dopravovány nad láhve pohybující se na dopravníku. V koncové části lišty jsou zátky přidržovány pomocí pružiny. Při průchodu zachytí láhev okrajem ústí hrdla zátku a posouvá se pod uzavírací hlavu se čtveřicí kladek. Pohyb hlavy ve svislém směru zabezpečuje pružinový mechanismus v kombinaci s přítlačným čepem. Ten zajistí v první fázi šeFoto prospekt výrobce
Ilustrace P. Burg
3 Fáze činností zařízení pro korunkové uzávěry A – přísun uzávěru: 1 – korunkový uzávěr, 2 – vodicí lišta, 3 – zavírací čelisti, 4 – píst zavírací hlavy, 5 – šikmý můstek
Vinařský obzor (2/2013) 93
směru vodicí lištou přes šikmý můstek k zátkovací hlavě. Zde je zátka zavíracími čelistmi usazena a přidržována pomocí magnetu (obr. 3). V další fázi dojde k orientaci zátky nad uzavíranou láhev a k přitlačení zátky pístem zavírací hlavy na ústí hrdla láhve. Pohybem zavíracích čelistí jsou cípovité okraje zátky šetrně přihnuty k hrdlu láhve (obr. 4). Celý systém je poměrně citlivý na změnu rozměrů hrdla láhve (výrobní tolerance) i vlastností těsnicí vložky zátky. Při změně typu láhve či uzávěru je nutné přesné seřízení zátkovací hlavy. Výkonnosti těchto linek se běžně pohybují v rozmezí 50–100 tisíc láhví za hodinu. Šroubovací uzávěry (obr. 5) jsou v posledních letech využívány při uzavírání láhví s vínem určeným jak pro rychlou spotřebu, tak k archivaci. V současné době zaujímají šroubovací uzávěry na trhu s vínem mezi ostatními uzávěry asi 25% podíl.
U vín pro rychlou spotřebu jsou šroubovací uzávěry uvnitř opatřeny plastovým (polyetylenovým) těsněním, které propouští relativně velké množství vzduchu. Pro láhve s kvalitními víny jsou proto využívány uzávěry s nepropustným těsněním z polyvinylchloridu, potaženého cínovou vrstvou. Materiálové provedení těsnicích vložek přispívá k udržení stálé kvality vína a zamezuje negativnímu ovlivnění jeho senzorických vlastností. Výběr vhodného typu vložky závisí na uzavíraném druhu vína, způsobu a délce skladování. Současné zkušenosti potvrzují, že doba skladování vín uzavřených tímto způsobem může činit i deset a více let. Hlavní předností tohoto typu uzávěru je možnost jeho opakovaného použití (obr. 6). Zátky jsou tvořeny horním uzávěrem opatřeným těsnicí vložkou a odtrhovacím páskem, popř. prodlouženým límcem překrývajícím část hrdla láhve. Uzávěry se vyrábí
5 Šroubovací uzávěry
Foto prospekt výrobce
4 Fáze činností zařízení pro korunkové uzávěry B – přitlačení zátky pístem zavírací hlavy, C – přihnutí okrajů zátky pomocí čelistí, D – zpětný pohyb pístu i čelistí
6 Šroubovací uzávěry – detail
100
Vinařský obzor (2/2013)
Vinařské aktivity
Soutěž v řezu révy vinné 2013 Foto R. Stávek
Vinohradník Jaroslav Michna z Čejkovic se konečně dočkal – po třech bronzových pozicích a jedné stříbrné letos konečně v prestižní kategorii ELITE zaslouženě vyhrál. Soutěž juniorů ovládl Jan Polehňa z Blatnice pod Svatým Antonínkem, absolvent Střední vinařské školy ve Valticích.
Před startem soutěže dal sonberský agronom Roman Slouk jasnou instruktáž, jak řezat jejich vinici odrůdy Pálava
ních vinic v jednom místě a v uceleném areálu a i díky tomu umíme nabídnout dobré zázemí pro soutěžící. Ale nebylo to zdaleka tak lehké – až jsme začali s přípravami a řešili každý detail například ohledně přípravy občerstvení pro soutěžící nebo přichystání zázemí po ně, uvědomil jsem si, kolik je okolo toho práce a kolik jí museli mít ti, kteří soutěž hostili v minulosti,“ uvedl Roman Slouk. Jako i v minulých ročnících připravili organizátoři možnost předregistrace soutěžících telefonicky, osobně či e-mailem v redakci Vinařského obzoru, čehož využi-
Foto R. Stávek
V pátek 8. února hostily vinice trati Sonberk patřící vinařské společnosti stejného jména již tradiční akci Soutěž v řezu révy vinné. Soutěž se od roku 2001 koná za spolupráce redakce časopisu Vinařský obzor, odborného měsíčníku Svazu vinařů České republiky, a hlavního partnera velkoobchodu BS-vinařské potřeby, dodavatele profesionálního viničního nářadí BAHCO, a za podpory vinařských firem, které akci zrovna hostí. Doposud se řezalo ve vinicích Františka Mádla a Stanislava Mádla ve Velkých Bílovicích, poté dva roky v Bzenci u Chateau Bzenec a v letošním roce po vybídnutí loňského vítěze z Bzence Romana Slouky ze Sonberku, zda by nechtěli soutěž hostit u nich v areálu, se vinohradníci za dokonalého počasí sešli na stráních nad Popicemi. Roman Slouk se v minulosti neúčastnil soutěže pravidelně – ale dvakrát, když v posledních letech přišel, zvítězil. Letos se tedy na domácí půdě rozhodl nesoutěžit, nabídku organizátorů účasti v porotě s díky odmítl s tím, že se musí postarat o organizační zajištění zázemí, aby vše klapalo tak, jak má. „Máme na Sonberku čtyřicet hektarů vlast-
Bořetický vinař Ota Ševčík dával interview i během soutěžního zápolení
la většina účastníků. Po půl deváté ráno se pak soutěžící i přihlížející zvědavci srotili u krajního řádku u příjezdové cesty k vinařství a vyslechli si úvodní instruktáž Romana Slouka, který popsal, jak si jejich vinice odrůdy Pálava žádá řezat: „Řežeme na jeden tažeň, který podle zvyklosti tady u nás vyvazujeme obloukem dolů z kopce.“ Jaroslav Osička z odborné poroty pak stručně připomenul, podle jakých zásad řezat. Jako první odstartovala skupina juniorů, mezi kterými jasně převládali studenti a absolventi valtické vinařské školy. Svůj tým však do závodu již tradičně poslala i společnost Chateau Bzenec, a to zejména do kategorie ELITE. Každý ze soutěžících měl vymezen úsek o 25 keřích a stanoven časový limit 15 minut. Za každý ořezaný keř pak obdržel počátečních pět bodů, z nichž mu mohlo být strháváno za chyby v takových kritériích, jako je architektura keře, čistota a kvalita řezu či počet oček. V letošním roce mohl být tedy maximální počet bodů 125. A na něj nakonec dosáhli jen tři řezáči: Jaroslav Michna, Ota Ševčík a Jan Polehňa. Po krátké pauze byla odstartována skupinka soutěžící v kategorii ELITE, kde se také urputně zápolilo. Poté byla pro soutěžící vyhlášena pauza na občerstvení a nastoupila odborná porota, jejíž členové hodnotili výkony jednotlivých soutěžících. Odborná porota letos pracovala ve složení: Pavel Pavloušek, Marek Pšovský, Jaroslav Osička, Heda Osičková a Miroslav Řežábek.
110
Vinařský obzor (2/2013)
Vinařská povídka
Žluťák
V poslední době sledujeme pokusně návrat k hustší výsadbě vinných keřů, dokonce i v počtu deset tisíc na hektar, aby kořeny révy pronikly hlouběji do půdy a réva tak lépe hospodařila s vláhou v období výjimečného sucha, které se v posledních letech v některých regionech vyskytuje. Vinohradničtí odborníci dokonce uvádí, že hustý spon je jediný způsob, který umí kořen dostat dolů do půdy. Podle druhů vedení révy vinné a jejích sponů se pak musí volit příslušná mechanizace pro obhospodaření vinic nebo to může být i obráceně, podle dostupné mechanizace volit způsoby vedení. Při širokých sponech se dají rovněž využívat polní traktory a mechanismy, při užších sponech to už musí být přizpůsobená speciální mechanizace. Zde by to v malém mohl být i návrat ke koním ve vinohradě. Ale ke koním musí být koňáci, tedy ti, kteří s koňmi vše umí a starají se o ně. Neznal jsem lepšího koňáka, než byl strýc Staňa. S oblibou o sobě říkával: „Já su poslední válečný dítě v dědině, narodil sem se v osumnáctým roku.“ Opratě a koně mu v rukou jen hráli, bič skoro nepoužíval, jen na frajerské práskání, jako by oznamoval, že jede. Takovou radost z každé vyorané nebo zaklopené brázdy u vinohradu jsem dosud nikde neviděl. Sedl si vždy na konci brázdy („na hóvratích“, jak říkával) na rukojeť vinohradského plůžku a znaleckým okem hospodáře se podíval, zda je brázda rovná a stejná a kopíruje řadu keřů ve vinici. O koně se staral také s láskou; když jeden musel stát, hned ho láskyplně přikryl dekou, kterou měl pro tyto účely po ruce. Venku za vsí, mezi kopci a na polích na kozlíku vozu, byl ve svém živlu. Šinul si to s koňmi po silnicích mezi poli, placatou čepici měl do čela a přivřenýma, jak cigánskýma černýma očkama pod kšiltem hleděl ve velkém polokruhu dopředu, aby mu nic neušlo. Jarní sluníčko se nesměle prodíralo mezi mráčky a strýci Domin s Karlem stáli pod frédem a kontrolovali, jak Jenda se svým hnědákem ukrajuje světlou vinohradnic-
Foto použito se svolením rodiny Drmolovy
Ještě v devadesátých letech se pro úzké spony obdělávaly koňmi hlavně záhumenkové a zahrádkářské vinice. Dnes už koně ve vinohradech těžko uvidíme, je to již rarita, spíše je uvidíme na parkuru a při jezdeckém sportu anebo také při agroturistice za vínem na koni. Mechanizace nad nimi zvítězila. Dříve se vinice přiorávaly na podzim, zjara se odorávaly a během roku se ještě proplečkovaly, jak to bylo nutné.
Na snímku je Josef Drmola (ročník 1926) z Bavor, otec vinaře Jaroslava Drmoly, viz www.vinarstvidrmola.cz; datováno do padesátých let minulého století
kou hlínu od keřů révy. „Jó, neska už skoro nikdo vinohrady koněm nezavorává, dyť to je poslední vinohradnické kůň v dědině. Jen, esi to néni brzo na vodvorání. To stréc Franta dycky vodvorával až poslední a pak se v hospodě chlubil, že ušetřil jednu kopačku a ešče vinohrad pohnojil zeleném hnojením, jak mu narústla tráva a pěkně ju zaklopil,“ povídá Karel. „Dělá to skoro jak stréc Staňa, jó, to bel koňák, jak má bét. Šak mně taky vykládal, jak měli doma v hospodářství malýho koňa, kerýho dostali po válce vod Rusů. Říkali mu Pubik. Měřil v kohótku jen sto vosumaštyricet centimetrů. To je zrovna hranica kohótkové véšky, kerá půlí tyto zvířata na koně a poníky. Takže na koňa bél moc malé a na poníka a hucula zase velké, akorát mezi tem. A ešče měl jednu zvláštnost, měl barvu jako bílé kafé, no ani to, ani isabela, ešče víc do žluta, skoro žlutozlaté, zkrátka takové zvláštní žluťák! A na krku měl za-
rústlý střepiny z války, to belo vod teho, jak Rusům pré tahal těžký kulomety. Staňa říkal, že dyž na něm seděl, tak mu ty střepiny nahmatál. Šak bél podle teho taky vycvičené. Nelépši bél do vinohradu, to chodil aji sám, bél klidné a hodné. To mně říkal kamarád Toník ze sósední dědiny, že měli ešče klidňéšího, mohutňéšího hnědáka ve vinohradech. Ten aji dyž se chytl za drát v řádku, tak zastavil a stál jak panenka, ažs mu drát vodmotal. S Pubikem se projížděly v hospodářství i vostatní polní plodiny, třeba řepa. Jenže dyž bela malá řepa a řádky nebely skoro vidět a projížděla se, tak Staňa jako kluk Pubika musel vodit za vohlávku, tatík bél za proježďávadlem. Tak projíždijó a najednó blízko nad nima přeletělo a rachotilo letadlo. Pubik se vzepjal a prásk se sebó na zem a ležel jak mrtvé, ani se nehébal. Tatí, co se stalo? Nic, klid, klid, a jak se pomali vzdaloval rachot vod letadla, tak se Pubik posta-