KVĚTEN 2023
ZPRAVODAJ MĚSTSKÉ ČÁSTI BRNO-LÍŠEŇ
ROČNÍK XXXIII
Líšeňské noviny Kostelí ček jako symbol Lí šně
„Na líšeňským Kostelíčku třešně se bělají, vlaštovky kolem jen tak poletují, o starých časech zpívají…“ Když posluchače Českého rozhlasu Brno probudí ráno tato krásná píseň o líšeňském Kostelíčku od Kateřiny a Dalibora Štruncových za doprovodu cimbálu a houslí, hned se vstává veseleji. Kostelíček Panny Marie Pomocné (Líšeňské) byl a je prostě pojem. Dá se o něm napsat ještě něco zajímavějšího, než už bylo napsáno? Potřebu vyjádřit svůj vztah k němu totiž cítilo několik líšeňských farářů, takže už v roce 1881 páter Pavel Pavelka popisuje v malé knížečce historii tohoto poutního místa. Při příležitosti jeho obnovení roku 1914 na něj navázal monsignor Metoděj Hošek, Kostelíčku se věnoval i líšeňský kronikář Eduard Elpl, nejrozsáhlejší je zpracování jeho dějin od PhDr. Josefa Trávníčka z roku 2014. K věhlasu místa pak přispěly rozsáhlé třešňové sady na jeho svazích, neboť zde bylo v roce 1867 za hraběte Egberta Belcrediho vysazeno pět tisíc stromů. Kvetoucí třešně přitahovaly zejména v první polovině 20. století množství lidí z okolí včetně samotného Brna. Od roku 1928 se tak mezi tradiční líšeňské slavnosti zařadil i svátek třešňových květů na Kostelíčku. V neděli 28. 4. 1928 za ideálního počasí navštívilo Kostelíček s rozkvetlými třešněmi podle odhadu až 10.000 lidí. Nedaleko kapličky pořádal koncert hasičský spolek a událost byla spojena s dobročinnou akcí, na které bylo možné přispět na místní chudobinec. Totéž se opakovalo v dalších letech, opět s podobnou účastí.
Kostelíček je návrší na severovýchodním okraji Líšně s nadmořskou výškou 346 m, jeho podloží tvoří spodnokarbonské slepence. Návrší bylo ovšem středem pozornosti našich předků už v dávné minulosti. Nejstarší jsou nálezy bíle patinovaných kamenných nástrojů ze starší doby kamenné (období aurignacienu, zhruba před 30–33.000 lety), následují nepatinované rohovce donesené z nedaleké Stránské skály během mladší nebo pozdní doby kamenné. Nejznámější předměty z pravěku představuje poklad několika bronzových srpů nalezený v druhé polovině 19. století. Je datován do mladší doby bronzové, konkrétně do velatické fáze kultury středodunajských popelnicových polí (1.250–1.000 před n. l.), z téhož období pak pochází i sídlištní jáma zjištěná dále na jihovýchod. Asi 100 m od kapličky byl na poli nalezen měděný slitek, jenž by snad také mohl patřit do tohoto období. Vznik poutního místa souvisí s Alžbětou Pergovou z Pergu (v některých publikacích psána jako Eliška Bergrová z Bergu), která se stala majitelkou líšeňského panství v roce 1628. Podle barokní pověsti se jejímu slepému synovi při procházce na tomto návrší vrátil zrak. Alžběta měla být přesvědčena, že to bylo zásluhou Panny Marie, nechala zde tedy na její počest postavit v roce 1630 dřevěnou kapli. Místo začalo být hojně navštěvováno, proto na návrší už roku 1634 stála kaple kamenná. V dalších letech se líšeňský Kostelíček stal součástí moravské poutní trasy Vranov – Křtiny – Tuřany – Žarošice. V kapli přibývala výzdoba a cennosti věnované poutníky za vyslyšení jejich proseb. V její blízkosti žil poustevník, jenž pokračování na str. 2
DEN PROTI NUDĚ
VOLEBNÍ KAMPAŇ „AŽ NA NŮŽ“
ROST. BRZOBOHATÝ – 85 LET
SK LÍŠEŇ
3
5
15
16