SHOW Hudba je součástí módního života

T: JIŘÍ HOLUBEC F: PROFIMEDIA, SHUTTERSTOCK

Čas od času zazní v debatách, že módní trendy jsou jen výsledkem vypočítavých tahů návrhářů. Ve skutečnosti styl oblékání ovlivňuje doslova vše, co se kolem nás děje. Společenské konvence, odvaha známých osobností, dokonce i převládající počasí. Pokud bychom však měli vybrat jeden fenomén, který módu ovlivňuje nejvíce, volba by těžko padla na něco jiného než na hudbu.

„BOWIE BYL SKVĚLÝ UMĚLEC A NADČASOVÁ MÓDNÍ IKONA, JEJÍŽ ODKAZ PŘETRVÁVÁ.“ KARL LAGERFELD

Věděli jste, že...

Karl Lagerfeld byl nejen módní, ale i hudební ikona?

Kromě toho, že oblékal hvězdy od Madonny přes Lady Gaga až po Kylie Minogue, vytvářel také filmové a divadelní kostýmy, návrhy si u něj objednávala i milánská La Scala. Designoval dokonce klavír ke 150. výročí firmy Steinway & Sons. Lagerfeld vystupoval i jako „DJ Karl“ a Vogue vydala CD s jeho oblíbenými songy. Jak sám říkal: „Music is part of the life of fashion, too.“

Provázanost hudby s módou je více než kdy jindy v historii viditelná dnes. Ani začínající muzikant se neobejde bez „merche“ v podobě potištěných triček. Hvězdy střední velikosti už mívají reklamní smlouvu s módními značkami a superstar hudebního nebe často řídí vlastní módní impéria s miliardovými obraty. Hudba i móda jsou projevy lidské kreativity, emocí a touhy po sebevyjádření a jako takové jdou dějinami doslova ruku v ruce. Při té pouti se dá najít řada zajímavých zastávek.

Jazzové rebelky

Dnes už je jazz hudbou intelektuálů. Je tedy těžké si představit, že před sto lety byl považován za skandální projev divošských pudů, který ve slušné společnosti nesměl zaznít. Jeho milovníci za ním museli chodit do často hodně pochybných klubů, v USA zpravidla ovládaných mafií, kde se ilegálně servíroval prohibicí zakázaný alkohol a bujela nevázaná zábava. To všechno znamenalo, že se v jazzových klubech scházeli lidé svobodomyslní a nesvázaní společenskými konvencemi. Stejná byla i móda, která se z tohoto prostředí zrodila. Pánové sice zůstávali v oblecích, dámy se ale proti upnutým korzetům a dlouhým sukním vzbouřily. Takzvané „flappers“, jak se jim začalo říkat, chodily ve volných, krátkých šatech, často odkládaly podprsenky a stříhaly si vlasy do dříve nevídaného chlapeckého stylu. Jazz a jeho roaring 20s byla éra prvního nástupu feminismu, okamžikem vzniku moderní módy, konfekce a trendů, které přetrvávají dodnes.

Rock around the teenagers

První hudebně-módní vlna sice způsobila hodně rozruchu, ale opravdová revoluce se odehrála až po 2. světové válce. Svět otřesený jejími hrůzami na ně chtěl co nejrychleji zapomenout a jedním z hlavních nástrojů se stala opět hudba Afroameričanů. Účast v armádě USA dala aspoň trochu společenské prestiže jak samotné dlouho utlačované skupi - ně, tak jejich opomíjené hudbě. Původní rhythm and blues bylo sice na mainstreamová rádia moc syrové, ale učesaná podoba, pro kterou se vžil pojem rock and roll, se přelila světem jako vlna. Z Elvise Presleyho, The Beatles a Rolling Stones se staly vzory milionů mladých lidí. Teenageři byli dychtiví kopírovat každou maličkost svých idolů a výrobcům oblečení samozřejmě nemohla tato nová zákaznická skupina uniknout. Do obchodů začala směřovat sametová sáčka, kárované upnuté kalhoty, látky s barevnými potisky, a dokonce i dříve nevídané džíny.

Flappers čili ptáčata. Holky to uměly ve 20. letech pořádně rozbalit.

Mods & spol.

Je překvapivé, kolik hudebních stylů se zrodilo v USA a jeho dominiích, ale kolik jich svůj popkulturní rozměr získalo až v Evropě. Za laboratoř, kde se hudba mísila s životním stylem a hlavně módou, platila zejména v 60. a 70. letech londýnská čtvrť Soho. V jejích kavárnách a klubech jste mohli zaslechnout bebop i ska, reggae i rockabilly, soul i twist. Sedávali v nich intelektuálští beatnici v černých rolácích a baretech po boku rockabilly drsňáků v kožených bundách. Skinheadi v džínách a tričku Fred Perry se nevraživě dívali po soulboys v širokých kalhotách a všemu kralovali mods v elaborátních oblecích a minišatech, které známe z filmů o Austinu Powersovi. Hudební a módní styly se takto mezi novým a starým kontinentem přelily ještě několikrát. Snad nikdy ale nedaly vzniknout tak barvité scéně, jaká panovala na konci 60. let v hlavním městě Británie.

Zatímco v Londýně se mladí lidé na večer v hudebním klubu důkladně připravovali u šatníku a zrcadla, jejich vrstevníci ve Spojených státech sledovali úplně odlišný trend. Válka ve Vietnamu a rebelie proti konzervativním hodnotám 50. let přinesla na hudební pódia kontrakulturu psychedelického rocku inspirovaného LSD a dalšími rozšířenými stavy vědomí. Jejich publikum odhazovalo konvence stejně ochotně jako „slušné“ oblečení, navlékalo se do volných hábitů s florálními vzory, vlastnoručně batikovaných šatů, zvonových džínů, korálků a čelenek.

Disco

Jakkoliv představovala 60. léta doslova revoluci v provázanosti hudby a módy, byla pouze předehrou ke stylové explozi let 70. a 80. Než se z ní vynořily hudebně-módní ikony jako David Bowie, Cure, Madonna, Depeche Mode nebo Prince, bublala kreativita v uzavřených komunitách různých subkultur. Disco se zrodilo v newyorských tanečních klubech, kde se až do poloviny 70. let scházela pestrá směsice členů gay komunity, Afroameričanů, tanečníků a nezávislých umělců. Blyštivý obleček Johna Travolty z Horečky sobotní noci byste zde ale hledali marně. Discomódě dominovala účelnost, volnost a oslava nevázané sexuality. Když se koncem dekády stalo disco na několik let společen- skou normou, zažívaly slavné kluby jako Studio54 nebo Flamingo doslova módní orgie. Mohli jste v nich potkat Bianku Jagger, jak se oblečená v řecké tóze projíždí na bílém koni. Její manžel Mick se o kus dál procházel v upnutém velurovém overalu a v temných koutech se oddávali nevázanému hýření členové společenské smetánky v kožených šortkách či zcela bez nich. Oproti tomuto světu nablýskanosti se ale o kus dál rodila zcela jiná móda. ▶

Původní punk vznikl v temných a nepříliš vábných klubech New Yorku (Television, Patti Smith, Ramones), Detroitu (MC5, Iggy Pop, The Stooges) a dalších amerických městech. Jejich hudební i módní styl byl založen na odmítnutí naleštěného progresivního rocku konce 70. let, jeho složitých kytarových sól a jevištního divadla plného kostýmů, účesů a make-upu. Punk proti tomu postavil přímočarou až drsnou jednoduchost a neučesanost, a to jak v hudbě, tak v módě. Je proto trochu paradox, že všechny ikonické prvky punk módy – kožený křivák, roztrhané džíny, trička se šokujícími obrázky, řetězy, zavírací špendlíky i to načesané číro – by patrně upadly v zapomnění, nebýt vypočítavého tahu anglického podnikavce Malcoma McLarrena. Britský intelektuál podnikal na přelomu 70. a 80. let pravi- delné výlety do USA. V newyorských klubech sbíral kontakty pro svou hudebněproducentskou kariéru, zatímco jeho přítelkyně zde hledala inspiraci pro svůj supervýstřední londýnský butik SEX. Šokující styl oblékání a agresivní hudba newyorských punkerů tuto dvojici doslova fascinovala a opět jednou zafungovala kulturní výměna USA – Velká Británie, o které už tu byla řeč. Zatímco v rodných

Spojených státech zůstával punk v undergroundu, v Anglii se díky McLarrenovu vedení dostali Sex Pistols do vedení hitparád. Jeho přítelkyně se zatím stejně úspěšně zasazovala o zpopularizování excentrické módy. Jelikož touto revolucionářkou módní scény nebyl nikdo jiný než Vivienne Westwood, zakotvil punk styl v módě už natrvalo. Stejně tak vlivná byla i jeho další vývojová stadia. Od androgynního postpunk looku Davida Bowieho přes temný goth styl The Cure až po metalické obleky new wave kapel inspirované kosmickým elektronickým soundem nastupují-

Grunge

Rocková a postrocková hudba a móda se nakonec dostaly tak daleko od svých syrových začátků, že v 90. letech musely prožít další revoluci. Z garáží severozápadního pobřeží USA se zjevily kapely jako Nirvana, Pearl Jam nebo Alice in Chains. Jejich grunge byl zrovna tak neotesaný a nedbalý konvencí jako jejich džíny a vytahané flanelové košile, které v 90. letech ovládly šatníky rebelujících teenagerů.

Typického hiphopera si dnes vybavíme v širokých kalhotách, XXXL triku, kšiltovce a drahých teniskách. Počátky tohoto hudebního stylu však byly o dost skromnější. Hudba samotná vznikla v nejchudších newyorských čtvrtích, kde si mladí Afroameričané s triem Run-DMC. Jejich záliba v bílých teniskách Adidas upoutala pozornost obuvnické firmy a její marketéři kapele zaplatili tehdy nevídaných 1,6 milionu dolarů za reklamní partnerství. Částky investované módními návrháři do hiphopových superstar coval Williams pro bezpočet brandů od Chanelu přes Bape po Adidas. Jeho spolupráce s obuvnickou firmou dokonce dokázala narušit hegemonii na trhu s designérskými teniskami, kterou do té doby držela Nike s Kanye Westem. Jak Williams, tak West mají samozřejmě i své vlastní značky – Billionaire Boys Club a Yeezy. Pozadu nezůstávají ani jejich další kolegové. Jay-Z s Rocawear, P. Diddy se značkou Sean John nebo T.I. s jeho Akoo.

S příchodem nového milénia se do té doby poměrně oddělené hudební styly slily do jednoho velkého tavicího kotle. Díky příchodu hudebních stanic jako MTV a VH1 přestala hudba zároveň fungovat jako čistě zvukové médium a vizuální styl se stal neoddělitelnou součástí muzikantova projevu. Naprostou ikonou se v této sféře stala Madonna, o jejíž spolupráci s Jean-Paul Gaultierem a dalšími návrháři se dnes píšou odborná pojednání. Jiné trendy mají kratší životnost a zanikají stejně rychle, jako se objevují. Například svítivě barevné rave oblečky z taneční scény 90. let, které dnes zažívají jen občasný comeback v podobě výstředních sexy kostýmů festivalů Coachella a Burning Man. Obecně je ale dnes móda s hudbou provázaná tak těsně, že často už není poznat, kde jejich hranice leží a jest- nemohli dovolit koupit kytaru a místo ní zapojili do reproduktorů gramofony a naučili se skládat novou hudbu ze starých desek. První módní vlna by také nemohla být vzdálenější dnešnímu pozlátku. Rappeři jako Melle Mel, Sugarhill Gang nebo Kurtis Blow stávali na pódiích v teplákové soupravě a klobouku Kangol a na módní scéně zbytku města by moc nezapadli. První průnik do světa mainstreamové módy se podařil až druhé generaci hiphoperů v čele sice od té doby narostly, vzájemná provázanost ale zůstala a stala se nedílnou součástí hiphopové kultury. Původní módu založenou na streetwearu a sportovních značkách FUBU, Ecko a G-Unit nahradily brzy modely od Versaceho, Chanelu a Louis Vuittona. Dnes mají smlouvy s předními návrháři umělci i celé labely. Jiní, jako třeba Pharrell Williams, se pustili do módního byznysu sami. Jako hudebník i designér pra- li vůbec nějaká je. Když Young Thug deklamuje v songu lapidárně nazvaném „Chanel (Go Get It)“ ódy na luxusní značky, můžete lehce nabýt dojmu, že hudba už existuje jen jako více či méně zjevná forma reklamy. To ale neznamená, že by se muzikantům nedařilo svět módy pohánět vpřed. Může to být Lady Gaga, která svými obleky budí stejnou měrou nadšení i pohoršení. Miley Cyrus, u které se čeká, kterou součást oblečení si tentokrát na pódium zapomene obléct. Ed Sheeran, který dokazuje, že slušňácký styl může být sexy. Anebo Billie Eilish, která módní trendy okázale ignoruje a obléká si, co ji zrovna napadne. Myslíte, že je to náhoda, že dnešní mládeži slouží za módní vzor právě ona? ◀