Silverius 3/2022

Silverius DALEKO OD DOMOVA 3/2022

Z Litvy do Čech po svých

Zázemí pro mobility

Nová budova FZS UJEP

1

Silverius 3/2022 Časopis, který pro vás připravujeme na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Adresa redakce: Pasteurova 1 400 96 Ústí nad Labem Jsme registrováni na Ministerstvu kultury ČR pod číslem E 22417.

Obsah Vychutnat si Papuu

Redakce Pavel Podhradský grafik

Barbora Medunová redaktorka

Anna Hrochová redaktorka

Josef Růžička fotograf

Redakční rada Pavel Doulík Jana Kasaničová

6

Spolu s doc. Bláhou z přírodovědecké fakulty na terénním výzkumu na na Papui Nové Guineji.

Příběh UJEP – MgA. Jiří Dvořák

23

Ondřej Kounovský

Kontakt e-mail: redakce@ujep.cz telefon: +420 475 286 280 web: www.ujep.cz

16

Titulní fotografie

Kam z Ústí? Na ateliérový plenér či uměleckou rezidenci v neobjevené krajině Českého středohoří.

Anna Hrochová Železniční trať v Opárenském údolí spojující obec Opárno s blízkými Lovosicemi.

Dvě srdce bdící nad U3V

28 2

Silverius

Medailonky věnované pracovnicím Oddělení celoživotního vzdělávání UJEP.

Do zahraničí s fakultou umění a designu

Slovo prorektora Vážené kolegyně, vážení kolegové, milé studentky, milí studenti, není to tak dlouho, kdy jsem vám přál krásné a pohodové léto, a najednou stojíme na prahu podzimu. Je před námi další akademický rok, který bude jistě plný výzev a přinese nové věci do našich životů. Pomalu se všichni vracíme zpátky na naši alma mater, někteří to mají kousek, žijí přímo v Ústí nad Labem nebo v Ústeckém kraji, ale další na univerzitu přijíždějí z různých konců republiky (či dokonce ze zahraničí), a budou tedy „daleko od domova“. A to je právě téma aktuálního čísla Silveria, které držíte v ruce. Tentokrát nezůstaneme jen doma, v našem kraji, ale podíváme se takřka po celém světě. Vždyť přece naši akademici a studenti nepůsobí jen na regionální úrovni, ale zanechávají svou stopu v různých končinách naší krásné planety.

Kam tedy můžete se Silveriem vyrazit?

Spolu s doc. Janem D. Bláhou z přírodovědecké fakulty se podíváme až do Oceánie na Papuu-Novou Guineu. To už je pěkně

Dále:

Z Litvy do Čech po svých Zázemí pro mobility Co je domov?

Malé Česko v Rumunsku Report ze stáže Nová budova FZS

daleko od naší univerzity. Absolvent FUD Martin Marek se ale vzdálenosti nebál a z Litvy se zpět na univerzitu vydal po svých.

Popovídáme si také o mobilitách a mobilitních programech na naší univerzitě, díky kterým můžete procestovat skoro celý svět. A kdo jiný o tom ví nejvíce než vedoucí oddělení vnějších vztahů Ing. Gabriela Krečová. Díky ní poznáte, jak snadné je v rámci studia vycestovat. A že to tak skutečně je, potvrdí jistě i právě končící prezident ESN Usti Ondřej Vacek či zástupci fakulty umění a designu, která má nejvyšší počet mobilit na naší univerzitě.

A co dalšího se ještě dozvíte? Určitě si přečtěte rozhovor s našimi milými kolegyněmi Bc. Danou Masopustovou a Bc. Ivetou Steklou, které vám zasvěceně povypráví o tom, že univerzita je určena pro všechny věkové kategorie a že

12 10 14 15 17 18

Cizincem na UJEP Filmové léto s UJEP Jak se hýbe univerzita Ve zkratce Daleko od domova Letní školy

i ti starší se najdou na univerzitě třetího věku. Nesmíme zapomenout ani na retrospektivu další úspěšné univerzitní akce – Filmového léta na UJEP, která k nám do kampusu přilákala stovky návštěvníků.

A konečně, právě slavnostně otevíráme poslední novou budovu naší univerzity – budovu fakulty zdravotnických studií v areálu Masarykovy nemocnice, která tak bude nejdále od kampusu.

Aby se nám ten nový semestr lépe začínal, zvu vás na hudební festival Kampus slaví, který proběhne 6. října na již tradičním místě – náměstíčku před CPTO. Přeji tedy nám všem úspěšný akademický rok 2022/2023, novým studentům ať se jim na univerzitě líbí a studium splní jejich očekávání. A také výuku co nejméně ovlivněnou covidem a když, tak i v respirátorech to společně zvládneme.

Pavel Doulík, prorektor pro vnější vztahy

22 26 31 34 36 38

text: Barbora Medunová

foto: Martin Marek

rozhovor

Z Litvy do Čech po svých Studenti naší fakulty umění a designu se výjezdů do zahraničí nebojí, o tom si ostatně můžete přečíst více na str. 24. Na zahraniční stáž se v loňském roce vydal i nynější absolvent FUD UJEP Martin Marek.

Z Vilniusu, hlavního města Litvy, šel po skončení stáže zpátky do Čech pěšky. Ze své cesty navíc vytvořil umělecké dílo. Jeho autorský projekt je sestavený z množství audionahrávek zachycujících zvuky zvířat, přírody i civilizace, to celé pak tvoří velkou zvukovou mapu Martinovy cesty.

Stáž v Litvě jste absolvoval v době pandemie, jaké to bylo?

Byla to vlastně taková „dvojitá izolace“.

Byl jsem v jiném státě, a navíc to bylo v době covidu, takže výuka probíhala online a nebylo tolik možností potkávat se s jinými lidmi. Člověk měl tedy spoustu času jen pro sebe.

Jak jste tento volný čas v zahraničí vyplňoval?

Hodně jsem si užíval objevování města a staré Litvy. Procházel jsem různé oblasti, chodil jsem na celodenní výlety. Snažil jsem se pozorovat, jak mě nohy nesou dál, když jsem prozkoumal určitou oblast.

Postupně jsem si začal vytvářet záchytné body – nejen vizuální, ale i zvukové. Nechodil jsem podle mapy nebo navigace, naopak jsem se snažil zmapovat si teritorium sám pro sebe, vnitřně.

aklimatizovat, naopak po cestě letadlem je pro mě změna prostředí mnohem větší šok.

Zvukové záchytné body?

Ve své tvorbě se chůzi věnuji delší dobu.

Těch případů, kdy šel umělec odněkud někam pěšky, je víc, například projekt Františka Skály, který se v 90. letech vydal pěšky z Prahy do Benátek, kde se zúčastnil Bienále současného umění. Ikonickým umělcem chůze je také Richard Long.

Inspirativní je v tomhle ohledu i období renesance – když se chtěl člověk vzdělat, něco se dozvědět, tak se vydal pěšky třeba do Florencie. To mi vlastně přišlo trochu jako analogie ke stáži. Pak mě napadlo, že bych z toho mohl udělat i autorský projekt a propojit celou cestu právě s hlubokým nasloucháním a terénními nahrávkami. No, a takhle se to vlastně celé nějak začalo formovat a dít, bylo to zhruba dva měsíce před koncem stáže, tedy asi v její polovině.

Ano, napomáhají orientaci pomocí zvuku.

Například ve Vilniusu je poměrně dost kostelů a jejich zvony zní městem celý den. Šel jsem tedy často i po zvuku a snažil se dojít třeba z náměstí ke kostelu, který zrovna odbíjel určitou hodinu. Napadlo mě i jednotlivé zvony nahrávat, protože každý zněl jinak. Například pravoslavné kostely mají takové dynamické a zvukomalebné zvonkohry.

Zvukové nahrávky hrají velkou roli i ve vašem autorském projektu, který vznikl cestou z Vilniusu do Ústí nad Labem. Jak vás něco takového vůbec napadlo?

Věnuji se zvukovému umění, což mimo jiné zahrnuje i vědomé naslouchání prostředí a jeho průzkum. Po tom, co jsem několik týdnů procházel město a okolí, přišla myšlenka, že bych mohl jít zpět domů po svých, tak nějak sama. Cítil jsem, že vjemů a zkušeností ze stáže bylo opravdu hodně, a měl jsem pocit, že to potřebuji nějak zpracovat. Už cestou do Litvy jsem upřednostnil autobus před letadlem. Ta cesta byla sice šílená, ale pro mě byla pohodlnější v tom, že nebyla tak rychlá. Člověk má více času se

4

Silverius

Inspirovalo vás k cestě ještě něco jiného než potřeba vstřebat dojmy ze stáže?

Předpokládám, že následující dva měsíce jste tedy musel věnovat přípravám. Co všechno příprava na takovou cestu obnáší?

V první řadě jsem musel zjistit, jak daleko to ve skutečnosti je. Nestačí jenom do map zadat body A a B a nechat si vypočítat vzdálenost. Cestu si musíte trochu přizpůsobit, sem tam narazíte na nějaký zádrhel.

foto: Josef Růžička 1 500 kilometrů, ale abych stihl ty Drážďany, musel jsem dvakrát popojet vlakem, jinak by to nebylo možné.

prostě natáhnete všude a nemusíte řešit terén. A když chytnete vítr, tak máte houpání zadarmo. (smích)

Mluvil jste o výstavě v Drážďanech. Promítla se do ní nějakým způsobem i vaše cesta?

Hlavně jsem si ji chtěl vybrat tak, aby byla příjemná, abych něco viděl, poznal…

Musel jsem se připravovat samozřejmě i fyzicky, takže jsem začal pravidelně běhat a častěji chodit na celodenní túry v okolí Litvy. Také jsem si psal seznam věcí, které budu potřebovat, a zbytek toho, co jsem s sebou měl, jsem musel poslat domů kurýrem. Zároveň jsem si pár věcí nezbytných k cestě, třeba spacák, nechal z Čech poslat do Litvy. Něco málo jsem musel i koupit – boty, tarp proti dešti…

Zmiňujete fyzickou přípravu. Měl jste už nějakou zkušenost s podobnou túrou?

Jsem docela zvyklý chodit, pocházím totiž z Krkonoš a do hor se vydávám poměrně často včetně nocování. Jinak jsem za sebou měl několik týdenních přechodů třeba přes Tatry, Šumavu, Jeseníky nebo právě Krkonoše, ale v zahraničí jsem takhle nikdy necestoval. V tomhle smyslu to tedy byla první „dobrodružná výprava“, ale zároveň vlastně celkem jednoduchá, protože byla většinu času po rovině.

Kdy jste tedy vyrazil na svou cestu a jak dlouho trvala?

Původně jsem chtěl vyjít 1. června 2021, ale nějak jsem to odsunul, nebyl jsem schopný opustit město a do toho jsem měl migrénu, takže jsem vyšel až další den, 2. června. Byl jsem trochu limitovaný, protože jsem se potřeboval dostat do Drážďan nejpozději 9. července kvůli účasti na doprovodném programu skupinové výstavy v Motorenhalle. Jinak mi celá cesta zabrala asi 6 týdnů a ušel jsem něco málo přes tisíc kilometrů. Trasa jako taková měřila zhruba

Ano, výstava se týkala takzvaných glokálních emocí. Postupně jsem během cesty s pořadateli sdílel svou polohu, oni pak na slepou mapu v galerii lepili štítky na místa, kde jsem zrovna byl, a vždy přidali do zvukové banky nahrávky z míst, kterými jsem procházel. Ty nahrávky poté zněly v galerii.

Dalo se to také sledovat a přehrávat online.

Nebyl záznam zvuku a jeho sdílení s galerií náročný, když jste byl pořád na cestě?

Bylo to trochu komplikované. K nahrávání jsem používal telefon s externím mikrofonem, protože nahrávky jsem mohl rovnou sdílet, ale samozřejmě sdílení bylo trochu složitější, protože si nahrávku člověk nemůže vložit do počítače, kde by to měl během pár kliknutí hotové. Na druhou stranu jsem byl docela rád, že to mohu zpracovat hned, těžko říct, jestli bych se k tomu po návratu vůbec dokopal. Celou cestu jsem si třeba psal deník a měl jsem v plánu pak napsat i nějaký článek… Zatím jsem to ale neudělal.

Poznal jste během své cesty nějaká zajímavá města nebo místa?

Rozhodně, měl jsem sice nějaká města cestou vytipovaná, ale ve výsledku se mi vždy nejvíc líbilo na těch náhodných místech, která jsem cestou potkal. Brzy mi došlo, že ve městech se nemůžu ani nechci zdržovat, radši jsem trávil čas u vody, bylo to příjemné a hlavně i praktické, protože jsem si tam mohl vyprat a vykoupat se.

Jinak jsem se ale pohyboval i v civilizaci, většinou jsem si každé dva dny nakoupil nějaké jídlo.

Kde jste přespával? Vždy venku ve spacáku?

Převážně ano, jednou jsem spal v kempu, dvakrát v hostelu, jinak ale venku ve spacáku v hamace. To doporučuji, protože ji

Je něco, co vás cestou překvapilo?

Nepříjemné byly některé úseky v Polsku. Nejen, že terén byl rovný, ale i cesty jako takové byly rovné – kolem polí, skrz lesy. Pořád jdete rovně a vidíte nekonečnou rovinu a neměnný horizont. To bylo únavné. Pak mě trochu překvapilo počasí, čekal jsem, že budu víc moknout, proto jsem si pořizoval i tarp, který mi zabíral poměrně dost místa v batohu. Nakonec pršelo asi jen třikrát, většinu času bylo naopak velké teplo, ale před ním se dalo dobře schovat v lesích a jak jsem říkal, často jsem se zdržoval u vody, takže osvěžení bylo na dosah. A mile mě na mé cestě překvapili i lidé, jejich ochota pomoci, poradit nebo si klidně jen trochu popovídat nehledě na jazykové bariéry. Když je člověk 6 týdnů víceméně sám v přírodě, tak tohle ocení.

Údaje o cestě Celková vzdálenost: Vilnius – Drážďany – Ústí nad Labem: 1 414 km Pěšky celkem: 1 000 km Počet dní: 44 Průměrný počet ušlých kilometrů za den: 22,7 km

Prohlédněte a poslechněte si cestu Martina Marka.

Zvukovou mapu najdete zde:

UJEP

5

Vychutnat si Papuu Množství lidí mi před odjezdem na terénní výzkum na Novou Guineu pravidelně říká: „Tak si to tam užij!“. Na Novou Guineu společně s kolegy jezdíme dělat leccos, ale užít si to tam tedy opravdu až tak moc nejezdíme. Jednak si svou vysněnou dovolenou představuji úplně jinak, jednak na Nové Guineji je to stále práce, i když to tak možná na první pohled nevypadá.

Zcela zásadní pro úspěch terénního výzkumu je uvažovat jako šachový hráč, tj. několik kroků dopředu. Jen tak lze nad prostředím uhrát alespoň remízu, ideálně zvítězit. Jsou to vždy celé týdny příprav – od náročné logistiky (do místa se lze dostat jen malým letadlem a počasí je značně proměnlivé), přes vybavení, k němuž mám několik dlouhých seznamů řešících kompromis mezi vahou a nutnou přítomností předmětů, po zohlednění různých eventualit – lidé tomu říkají krizové plánování.

6

Silverius

text: Jan Daniel Bláha

Výstupem našeho snažení jsou zářezy v podobě publikačních výstupů, dále pak fotografie, původní mapy, pobyty na infekčních odděleních českých nemocnic a zážitky, jimiž obohacujeme kolektivní vědomí nejedné ze skupinových terapií v prostředí českých hospod.

Josef foto: J. D. Bláha, D.foto: Lužný, M. Růžička Soukup

Při prvním kontaktu možná kulturní šok, později návrat do známého prostředí, o němž však člověk nemá aktuální zprávy, takže stálý přísun překvapení. Zatímco místní stravování nabízí řadu spektakulárních zážitků hodných vizuálního záznamu (fotek je dost), jiná místa člověk navštěvuje jen z důvodu fyziologické nutnosti (fotky nemám žádné).

Součástí pobytu v komunitě je rovněž „přirozená“ implementace do kulturního prostředí – metoda více či méně zúčastněného pozorování je klasickou metodou sociálně či antropologicky zaměřeného terénního výzkumu. Spíše však my sami jsme předmětem této metody a prožíváme tzv. syndrom Karla Gotta (v každém okamžiku nás identifikují a pozorují).

UJEP

7

Dlouhodobý terénní antropologický výzkum v sobě nese jednak pořízení a stálou aktualizaci dat různého druhu, jednak opakování řady rozhovorů na podobná témata – aneb hrajeme si na lidi se ztrátou paměti či jedince s lehkou formou demence.

Tak hlavně si tu Papuu užít.

8

Silverius

Univerzitní

KAMPUS

Klenot, příklad rozvoje a příležitost města i kraje

2015–2022 Rektor MARTIN BALEJ: „Kampus je supermoderním nástrojem, který jen v rukou šikovných a chytrých studentů, zaměstnanců i veřejnosti získává svůj pravý smysl.“

Od roku 2006 budovala Univerzita J. E. Purkyně ve středu města Ústí nad Labem univerzitní kampus. Nyní je klenotem krajského města. Jeho nepřetržitý rozvoj může sloužit jako příklad překonávání překážek i boje o finanční podporu, a je hmatatelným důkazem, že když je vůle, je i výsledek.

• Kampus je obrovský příspěvek univerzity do podoby i atmosféry města – supermoderní prostor rozsáhlého kdysi zchátralého brownfieldu.

• Kampus je centrem kultury, místem relaxace i tvořivých individualit.

• Kampus je otevřen veřejnosti – festivaly, vědecká knihovna, Univerzitní knihkupectví, elegantní amfiteátr, kavárna Kampuska.

• Kampus je vizuálně atraktivní – grafické práce na univerzitních budovách.

• Kampus je společensky angažovaný – veřejné expozice, konference, workshopy, Lavička Václava Havla, pamětní místo Václava Sedláčka.

• Kampus je příležitost změnit kraj.

2006

2012

2015

2020

Rekonstrukce budovy „B“

Výstavba rektorátu, aul a vědecké knihovny

50bar

Centrum přírodovědných a technických oborů

(230 000 000 Kč)

(401 200 000 Kč)

(9 350 000 Kč)

(930 000 000 Kč)

2010

2015

2020

2021

Rekonstrukce

Rekonstrukce F1 a F2

Poradenské centrum

Klíšská 28 a 30

(208 000 000 Kč)

(11 600 000 Kč)

Centrum materiálů, mechaniky a technologií

(12 240 000 Kč)

www.myjsmeujep.cz

#myjsmeujep

(286 000 000 Kč)

ww.ujep.cz UJEP

9

text: Ondřej Kounovský

Zázemí pro mobility

foto: Josef Růžička

Program Erasmus, dnes již Erasmus+, se těší mezi studenty trvale rostoucímu zájmu. Tento pojem je dnes již běžnou součástí agendy většiny evropských vysokých škol. Erasmus se stává stále snadnější cestou ke zlepšení jazykových dovedností, k rozšíření znalostí ve vlastním studijním programu, ale také dalších vědomostí o vzdělávacím systému v zahraničí. Jak se tento program rozvíjí z pohledu oddělení pro vnější vztahy rektorátu UJEP?

Ing. Gabriela Krečová vedoucí oddělení pro vnější vztahy rektorátu UJEP, koordinátorka mezinárodní spolupráce (meziinstitucionální smlouvy) Pojem Erasmus je mezi studenty vysokých škol už poměrně známý. Proč ale program zaměřený na zahraniční mobilitu studentů nese právě toto jméno?

Program byl pojmenován po Erasmu Rotterdamském, holandském filozofovi a filologovi, který žil na přelomu 15. a 16. století. Kromě toho je ale název programu také zkratkou vystihující jeho podstatu: European Action Scheme for the Mobility of University Students. Do češtiny je překládaný jako Akční program Evropského regionu pro mobilitu studentů vysokých škol. Erasmus byl původně, jako součást programů EU v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, zaměřen pouze na mobilitu vysokoškolských studentů, v oblasti vzdělávání však postupně nabyl určitého pojmu a v roce 2014 dal, již coby Erasmus+, název celému evropskému programu zaměřenému na spolupráci a mobilitu ve všech sférách vzdělávání.

Jaké byly začátky tohoto programu na naší univerzitě?

10 Silverius

Dovolím si začít nejprve tím, kam až sahá historie celého programu Erasmus.

Jeho vznik se datuje do roku 1987, kdy do něho bylo zapojeno 11 zemí. Česká republika se k němu připojila v roce 1997, tedy o deset let později. Ve stejném roce byla započata i přípravná fáze

zapojení naší univerzity. V akademickém roce 1998/1999 bylo pedagogickými pracovníky univerzity realizováno několik přípravných návštěv zahraničních vysokých škol a o rok později, v roce 1999/2000, pak proběhly první výjezdy našich studentů do zahraničí. Celkem jich tehdy vycestovalo na studijní pobyty 24, polovina studentů zamířila do sousedního Německa a čtvrtina do Velké Británie. První zahraniční studenti přijatí v programu Erasmus přijeli na naši univerzitu v akademickém roce 2001/2002, bylo jich sedm a všichni byli z Německa.

Nabízí se tedy předpoklad, že jak počty vyjíždějících, tak přijíždějících studentů se během následujících let navýšily. Bylo tomu tak?

Ano, bylo. Jak začaly přibývat naše partnerské školy v zahraničí, rostl i zájem našich studentů o výjezdy do ciziny a současně také zájem zahraničních studentů o studium na naší univerzitě. Doposud největší počet studentů jsme v programu Erasmus vyslali do zahraničí v akademickém roce 2011/2012, kdy nám na studijní pobyty a praktické stáže vyjelo téměř 260 studentů. Největší počet přijíždějících studentů jsme pak zaznamenali

v akademickém roce 2016/2017, kdy jich na naší univerzitě studovalo 164.

Jaké zahraniční destinace si nejčastěji vybírají naši studenti?

Dlouhodobě vede mezi našimi studenty Německo. Mířily do něho první mobility a své místo si mezi nejoblíbenějšími destinacemi stále drží. Dále nám nejvíce studentů vyjíždí do Španělska a Portugalska.

Dříve byla mezi studenty velice oblíbená i Velká Británie, ale po jejím vystoupení z Evropské unie je spolupráce s touto zemí v programu Erasmus+ značně omezena. Zajímavé, obzvlášť pro studenty, kteří se nechtějí příliš vzdalovat od svých domovů nebo se obávají jazykové bariéry, jsou slovenské vysoké školy.

situovanou, a to jak z pohledu Evropy – v jejím středu, tak z pohledu České republiky – na dopravní tepně spojující Prahu s Německem.

Mohou vyjíždět na zkušenou do zahraničí s programem Erasmus+ i zaměstnanci?

Ano, i pro zaměstnance vysokých škol je tento program určený. Akademičtí pracovníci mohou vyjíždět na zahraniční vysoké školy za účelem výuky či školení. Zahraničních školení, která slouží k tomu, aby zaměstnanci získali v rámci svého oboru nové vědomosti či dovednosti nebo si vyměnili své zkušenosti, se mohou účastnit i neakademičtí pracovníci.

Z jakých zemí přijíždí zahraniční studenti k nám? A lze říci, proč si vybírají právě naši univerzitu?

Existují i jiné programy, v rámci kterých se dá s finanční podporou vycestovat do zahraničí?

Největší zájem o studium na naší univerzitě projevují dlouhodobě turečtí, španělští a polští studenti. Často volí naši univerzitu ti, kteří nemají ještě se zahraniční mobilitou zkušenost a výhody vidí v tom, že se jedná o menší regionální univerzitu, finančně přijatelnou a dobře

Program Erasmus+ není určitě jediným programem, v rámci, kterého lze do zahraničí s finančním příspěvkem vyjíždět. Je ale největším evropským programem zaměřeným na zahraniční mobilitu vysokoškolských studentů a zaměstnanců a naše univerzita má

v rámci něho vytvořenou širokou síť partnerských vysokých škol, kam své studenty i zaměstnance vysílá. Proto určitě doporučujeme všem, zejména pak těm, kteří s výjezdy do zahraničí nemají ještě tolik zkušeností, ho vyzkoušet.

Co je pravdy na tom, že výjezd do zahraničí s sebou přináší i poměrně náročné „papírování“?

Lhala bych, kdybych tvrdila, že kvůli zahraniční mobilitě není potřeba vyplnit žádný formulář. Každému studentovi i zaměstnanci s tím ale pomohou ti, kteří se agendou zahraničních mobilit zabývají, tj. buď koordinátoři na jednotlivých fakultách, nebo moje kolegyně z rektorátního oddělení pro vnější vztahy. Není tedy potřeba se této nedílné části mobilit obávat. Program Erasmus+ jde navíc cestou digitalizace, takže výjezdy budou po administrativní stránce stále jednodušší a přívětivější.

prof. PaedDr. Pavel Doulík, Ph.D. prorektor pro vnější vztahy UJEP Jak byste z pohledu mobilit a internacionalizace charakterizoval situaci na naší univerzitě?

Internacionalizace vysokých škol je téma, které se řeší dlouhodobě, přesto neztrácí na své aktuálnosti. Je třeba si uvědomit, že mobility (výjezdy a příjezdy studentů a pracovníků) jsou velmi důležitou součástí internacionalizace vysoké školy. Naše univerzita je univerzitou s typicky regionálním působením, a jak vždy říkám, právě to je naše silná stránka.

Vzhledem k tomu se, samozřejmě, z hlediska internacionalizace prostředí nikdy nemůžeme rovnat s Univerzitou Karlovou nebo Masarykovou univerzitou, ale neznamená to, že nemáme co nabídnout. Naopak jsme svou polohou (kousek od hranic s Německem) velmi atraktivním místem, kam přijíždějí studenti i akademici z celého světa. Univerzita byla a je místem setkávání různých kultur, náboženství, názorů a životních UJEP

11

pocházejících ze znevýhodněného socioekonomického prostředí či přispět na zvýšené náklady studentům a zaměstnancům se specifickými potřebami.

Nabízí program Erasmus+ také nějaké novinky?

stylů, což přispívá k rozvoji nás všech, kteří na univerzitě působíme. V oblasti internacionalizace udělala univerzita v posledních letech v rámci svých možností velké množství práce. To se, mimo jiné, potvrdilo i v současné době, kdy byla operativně připravena bez problémů přijímat ukrajinské studenty, kteří z důvodu ruské agrese museli opustit své domácí vysoké školy.

kteří vyjíždějí studovat do zahraničí, ale i těch zahraničních, kteří chtějí studovat na naší univerzitě. Během pandemie jsme museli řešit i takové problémy, jako byla hromadná nákaza zahraničních studentů na kolejích a jejich izolace. Na druhou stranu je třeba říci, že covid přinesl i některé pozitivní věci, jako jsou např. virtuální a kombinované mobility, které jsme dříve neznali.

Společenské dění ovlivnila v uplynulých dvou letech celosvětová pandemie covid-19. Zasáhla také mobility?

Jaká je podpora studentů, kteří chtějí během svého studia vycestovat do zahraničí?

Pandemie, která vypukla v březnu 2020, se promítla do všech oblastí našeho života, mobility nevyjímaje. Na začátku pandemie to byly zejména vládní restrikce, které výrazným způsobem omezily pohyb osob po světě, a tím znemožnily studentům vyjíždět na studijní pobyty. V roce 2021 to pak byl spíše strach a opatrnost studentů z možné nákazy covidem, což se opět promítlo do celkových čísel. Dnes již víme, že nás covid v brzké době neopustí, tak se s ním učíme žít, což se promítá i do opět postupně stoupajícího počtu studentů,

Jedním slovem musím říct, že velká. Jsme univerzita, která dokáže uspokojit zájem o studium v zahraničí u 99 % svých studentů. Studenti mohou vybírat z široké nabídky destinací v Evropě (ale i jinde ve světě), kde část svého studia realizují.

Kromě stipendia z programu Erasmus+, s jehož podporou vyjíždí většina našich studentů, pak fakulty ve většině případů přispívají na zahraniční pobyt svým studentům i mimořádným stipendiem, takže nám vyjíždějící v zahraničí nestrádají.

V současné době je možné také navýšit standardní stipendijní grant u studentů

12 Silverius

Nové projektové období Erasmus+ (2022–2027) přineslo novinek celou řadu.

Zejména se navýšila celková částka, kterou Evropská komise na mobilitní programy uvolňuje. Tím se vlastně stává účast na mobilitě jakousi esenciální složkou každého vysokoškolského studia (zejména v magisterských a doktorských studijních programech). Nově se objevily kombinované mobility. Můžeme vést diskuzi o jejich podobě a přínosu, ale nesporné je, že umožní absolvovat mobilitu během studia i těm, kteří si nemohou dovolit vycestovat na celý semestr (studentky či studenti starající se o děti apod.). Dalšími novinkami jsou např. Green Erasmus, což je podpora ekologicky přívětivých způsobů dopravy na mobilitu, nebo snaha o digitalizaci celého procesu mobilit (projekt Erasmus Without Paper).

Jak byste celkově zhodnotil své působení ve funkci prorektora, který má mobility ve své gesci?

Když jsem před 3,5 lety do funkce nastupoval, bylo mým cílem jednoznačně navýšit počet vyjíždějících i přijíždějících studentů. Aniž bych chtěl působit alibisticky, většinu mých plánů zhatila již zmiňovaná pandemie covid-19. Ale snažím se být optimista, neboť v současné době je vidět, že se situace lepší a opět stoupá počet studentů naší univerzity, kteří odjíždějí studovat do zahraničí, stoupá i zájem zahraničních studentů o studium na ústecké univerzitě.

Jsem přesvědčen, že tento trend bude i nadále pokračovat a překročíme čísla před covidovou pandemií. Kde však vidím velký prostor univerzity pro zlepšení, je v nabídce studijních programů v cizích jazycích, zejména v angličtině. Možnost studia atraktivních programů v cizím jazyce by na naši univerzitu přilákala další zahraniční studenty, což by ještě více posílilo internacionální charakter našeho univerzitního prostředí.

UJEP

13

text: Monika Trochtová

Co je domov?

foto: Vědecká knihovna UJEP

milionů evropských přistěhovalců a zamířilo do USA, aby našli nový domov. Mezi těmito přistěhovalci byli také Češi. Český New York je kniha věnovaná Čechům, kteří emigrovali za „velkou louži“ do Ameriky.

Autor svoji pozornost soustředil na krajany žijící v New Yorku a představuje jejich bohatý život, významné spolky, osobnosti a události od poloviny 19. století až do dnešních dní.

NEKOLA, MARTIN. Český New York

knihovna

Co všechno si můžeme představit pod pojmem „domov“? Pro lidi z majoritní společnosti je tím místem dům či byt, kde mají své zázemí, cítí se zde bezpečně, mají se kde umýt, kde si uvařit a hlavu složit.

V naší knihovně jsme se v tomto obšírném tématu „daleko od domova“ vydali dvěma směr y. Pr vním je bezdomovectví a tím druhým migrace. Vybrali jsme k nim z našeho fondu následující knihy.

Začneme tématem „bezdomovectví“ a fenoménem „mladých bezdomovců“. Ve společnosti existují lidé, kteří se klasického domova vzdali a vybrali si život na ulici. Značnou část bezdomovecké komunity tvoří mladí lidé pod 26 let. Jejich odchod na ulici může mít různé důvody.

Někdy jde o problémy v rodině, jindy o hledání nových zkušeností a vlastních limitů.

V každém případě jde o rozhodnutí rizikové, které často roztáčí spirálu dalších potíží. Mladí bezdomovci mají větší šanci svoji situaci změnit. Tato studie se zaměřila na konkrétní skupinu 90 mladých lidí bez domova ve věku od 19 do 26 let, kteří docházeli do centra charitativní organizace Naděje v Praze. S klienty byly vedeny rozhovory s důrazem na vyprávění jejich životních příběhů. První část knihy se zaobírá cestou a životem na „ulici“.

Druhá část se věnuje duševnímu zdraví mladých bezdomovců a třetí je zaměřená na proces reintegrace bezdomovců do 14 Silverius

společnosti. Výsledkem jsou pak doporučení pro úspěšný reintegrační proces.

VÁGNEROVÁ, MARIE, LADISLAV CSÉMY A JAKUB MAREK. Bezdomovectví jako alternativní existence mladých lidí Daleko od domova a hledání domova nového, to jsou jen dvě charakteristiky pojmu „migrace“. Slovo samotné pochází z latinského „migration“ a znamená přesouvat. K přesouvání lidí docházelo již v pravěku. Můžeme tedy říci, že migrace je stará jako lidstvo samo. Migrace a migranti jsou v současné společnosti velmi citlivá témata. A právě tomu se věnuje ve své knize Robin Cohen, emeritní profesor vývojových studií a bývalý ředitel Mezinárodního institutu pro migraci na Oxfordské univerzitě.

Jeho kniha je exkurzí do dávné i nedávné historie až po současnost. Zachycuje rozmanitost důvodů, proč se lidé stěhují, a typů migrace, např. migrace jako útěk před živelnými pohromami, nepříznivými klimatickými změnami, územní agresí nebo migrace za vzděláním.

COHEN, ROBIN. Migrace: stěhování lidstva od pravěku po současnost Jedna z velkých migračních vln byla „Velká atlantická migrace“ do USA. V období mezi lety 1836 a 1914 překročilo Atlantik 30

Česká emigrace neprobíhala jen do Ameriky. Publikace profesora Jaroslava Vaculíka „České menšiny v Evropě a ve světě“ se podrobně věnuje přehledu stávajících českých emigrantských skupin ve dvaceti sedmi státech Evropy a jedenadvaceti mimoevropských zemích. Tyto české kolonie, mnohdy pozvolna zanikající, tvoří příslušníci, a zejména potomci náboženských, sociálně ekonomických a ve 20. století především politických emigrantů, a to v průběhu posledních tří staletí počínaje bělohorskými exulanty. Kniha je doplněna unikátními fotografiemi z archivu Náprstkova muzea v Praze.

Jak se z České republiky, ze které se v minulosti spíše „emigrovalo“, stala země, která začíná být zajímavým cílem na migrační mapě. Tato kniha se zabývá migrační situací a integrační realitou Česka. Ve své podstatě je kniha upravenou a rozšířenou verzí národní výzkumné zprávy pro Česko vypracované v projektu IDEA („Mediterranean and Eastern European Countries as New Immigration Destinations in the European Union). Jaké rysy má česká migrační a integrační politika? Jaké jsou výsledky integrace migrantů v Česku?

Jak migrace a migranti ovlivňují českou společnost? To jsou jen některé otázky z mnoha reflektovaných v této publikaci.

DRBOHLAV, DUŠAN. Migrace a (i) migranti v Česku: Kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?

Jaké je to být na cestě za novým domovem, když samotná cesta může být tou poslední? Přední německý reportér Wolfgang Bauer a jeho český kamarád

reportážní fotograf Stanislav Krupař se jako první novináři vydali na cestu se syrskými uprchlíky z Egypta do Evropy.

Dramatické vyprávění popisuje cestu obyčejných lidí, které válka dostala do mezních životních situací. Reportáž líčí chování převaděčských gangů, nelítostnost byrokratických aparátů, ale také lidskost těch, kteří na cestě uprchlíkům pomáhali.

knihovna

VACULÍK, JAROSLAV. České menšiny v Evropě a ve světě

BAUER, WOLFGANG. Přes moře s uprchlíky na cestě do Evropy V dětství má většina z nás svůj domov.

V mládí přichází první období hledání vlastního domova. Nikdo dopředu nevíme, kolikrát se toto „martýrium“ v našem životě bude opakovat, ať už z důvodu hledání nového zaměstnání, nebo z důvodu možnosti studovat či pracovat v zahraničí. Podnětů k migraci a hledání nových domovů je nepřeberné množství. Nezbývá než doufat, že nikdy nebudeme muset svůj domov opustit nedobrovolně, a hledat si tak nový. Uvedené publikace a mnohé další jsou k dispozici k zapůjčení ve Vědecké knihovně UJEP.

Čeština „na pohodu“ Malé Česko v Rumunsku V minulém čísle jste se mohli dočíst něco málo o tom, jak se čeština vyučuje za hranicemi České republiky, konkrétně ve Vídni. Tentokrát se ale podíváme ještě o kousek dál od našich domovů. Více než tisíc kilometrů od Ústí nad Labem leží rumunská vesnice Eibentál, ve které se nachází jedna z největších českých komunit v Rumunsku. Možná už jste slyšeli o oblasti zvané Banát – v první polovině 19. století se tam za prací přistěhovali Češi. Ti založili několik vesnic, z nichž se šest zachovalo až do dnešních dní a Eibentál je jednou z nich. Lidé si tam s sebou z Česka přivezli své zvyky, tradice, ale i jazyk a nářečí, a to všechno v těchto rumunských vesnicích přežívá už

200 let. Pokud byste chtěli českou vesnici 19. století zažít na vlastní kůži, můžete do Banátu vyrazit jako turisté, rozhodně tam je hodně k vidění. Můžete také navštívit Festival Banát plný koncertů, přednášek a výletů. Především ale uslyšíte, jak se tu vyvinul a zachoval jazyk.

Možná si řeknete čeština jako čeština, ale místní jazyk jednak vychází z českého jazyka 19. století – z doby, kdy Češi do Banátu přišli – jednak je ovlivněn srbštinou a rumunštinou, případně i němčinou a maďarštinou. Tehdejší přistěhovalci navíc nemluvili spisovným jazykem, většina z nich přišla ze středních, jižních a západních Čech, takže si s sebou přinesli i svůj dialekt. Je to tedy opravdu

zajímavý mix! A teď k tomu ještě přičtěte fakt, že si tam čeština žije svým vlastním životem už 200 let a vyvíjí se tedy úplně jinak než na našem území. Pokud vás to fascinuje stejně jako mě a chcete se o Banátu dozvědět více nebo byste třeba rádi nahlédli do česko-banátského slovníku, navštivte stránky www.banat. cz, případně si rovnou zabalte batoh a vyrazte do Rumunska.

cestina_na_pohodu UJEP

15

text: Anna Škopková

foto: Josef Růžička

#příběhujep

KAM Z ÚSTÍ? NA ATELIÉROVÝ PLENÉR ČI UMĚLECKOU REZIDENCI V NEOBJEVENÉ KRAJINĚ ČESKÉHO STŘEDOHOŘÍ Vytrhnout se z každodennosti. Vynořit se z vlastního klišé a rozhlédnout se. Po krajině a lidech kolem sebe, po svých možnostech. Po tom všem, co k vám promlouvá z okolí a není slyšet přes hluk ranní špičky ve městě. To je zkušenost, která dokáže člověka posunout. Odborný asistent Ateliéru aplikované a reklamní fotografie FUD UJEP, MgA. Jiří Dvořák, ji svým studentům nabízí 2x ročně. A sám sobě ji ordinuje v každé volné chvíli.

Ateliér aplikované a reklamní fotografie (AARF) je jedním ze tří fotografických ateliérů Fakulty umění a designu ústecké UJEP. Jeho zaměření vyplývá z názvu. Jedná se o studium fotografického řemesla a vizuální kultury s akcentem na jejich sdělovací funkci.

Neodmyslitelnou součástí zdejšího studia je takzvaný „Plenér“, který se pořádá v každém semestru 4letého bakalářského studia.

Analogicky je i Ateliérový plenér AARF FUD snahou poskytnout studentům a studentkám jakousi zhuštěnou zkušenost toho, jak vlastní

tvorbu autenticky zasadit do běžného života, vede k větší šíři vnímání skrze intenzivnější prožitek – ať už krajiny, fyzických a smyslových vjemů nebo mezilidských vztahů. „Společné výlety krajinou, probouzení a usínání, zatápění v kamnech, vaření, večerní diskuze a přednášky, sdílení zážitků, názorů

a zkušeností s kolegy, absolventy, vedoucími ateliéru a hostujícími odborníky – tyto okamžiky patří k těm nejvíc formujícím z celého semestru,“ potvrzuje Dvořák.

Jiří Dvořák se kromě pravidelných ateliérových plenérů vydává na výlety do okolí Ústí nad Labem i ve svém volném čase. Odkojen hloubkou a rozlehlostí šumavských (pra) lesů, oblíbil si tento dnes již naturalizovaný ústecký fotograf zejména pestrou a členitou krajinu Českého středohoří. Webem Kam z Ústí vypráví Dvořák příběh kopců, luk a zastrčených obcí Ústeckého kraje, u nichž byste (bez mapy v mobilu) rozhodně nečekali, že jsou jen hodinu cesty od Prahy či Drážďan.

Celý příběh, podcast i video najdete zde:

16 Silverius

text: Studentka FZS UJEP

Report ze stáže Pracuji na ortopedii v nejlepší soukromé nemocnici v Sofii jménem Tokuda. Na oddělení umí anglicky pouze jedna administrativní pracovnice, ale jazyku místních jde po pár týdnech malinko rozumět. Některá slova jsou podobná, ale ne všechna mají stejný význam. Zdravotnictví v nemocnici je na velice dobré úrovni, dokonce o trochu lepší než v Masarykově nemocnici.

Bydlím na koleji pár minut od nemocnice za pár korun, vařit si mohu ve společné kuchyni.

Sice mi byly při mé smůle během nepřítomnosti odcizeny věci, ale vše se řádně vyřešilo.

Ve městě Sofie je mnoho možností co podnikat, navečer se lidé schází u Národního domu kultury, kde jsou osvícené fontány, a přes den stojí za to navštívit nejznámější budovu Katedrálu sv. Alexandra Něvského. K moři do Burgasu je to 7 hodin. Já jsem využívala lůžkový vagon, který vyšel v přepočtu na 350 korun na osobu přes noc. Turistů je tu o mnoho méně, než je v jiných zemích, což dělá památky o to krásnější. Také jsou velice cenově dostupné. Po celém městě je zavedené metro, historické tramvaje a autobusy.

Z bulharských specialit stojí za to ochutnat slaný koláč Bánice, který se nejčastěji skládá

foto: archiv studentky

ze slabého listového těsta, vajíček a místního sýru sirena. Ke snídani popíjejí bulhaři Bozu, což je ovesný fermentovaný nápoj.

Za zmínku stojí také jejich rajčata, papriky a další zelenina.

Marteničky Podle tradice 1. března nejstarší žena v rodině uvazuje na ruce dětí náramek kroucený z bílého a červeného provázku pro zdraví a proti zlé magii. Martenica se uvazuje také zvířatům a na větve plodících stromů.

Slovo martenica pochází ze slova mart, což v bulharštině znamená březen. Častěji se používá jeho zdrobnělina martenička.

Původně se marteničky dělaly z vlny, teď mají různé podoby a vyrábí se z různých materiálů. Nejdůležitější jsou barvy, které jsou nositelem symboliky. Červená znamená krev, život, a bílá čistotu, štěstí.

Místa navštívená a oblíbená v Bulharsku: Belohranchik, 7 rilských jezer, město Sozopol, Nessebar, Burgas, Plovdiv, vodopády Krushua, Rila monastery, Sunny beach, Zlaté písky

UJEP

17

text: Jana Kasaničová

foto: Josef Růžička

NOVÁ BUDOVA FAKULTY ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ JE PŘÍKLADEM PROFESIONÁLNÍHO PROPOJENÍ TEORIE S PRAXÍ Dva roky buduje Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem v areálu ústecké Masarykovy nemocnice nové sídlo pro svoji fakultu zdravotnických studií. Unikátní propojení pracovníků nemocnice se studenty a pedagogy fakulty je realizováno doslova suchou nohou, přes spojovací chodbu.

V červnu roku 2020 UJEP zahájila výstavbu nového sídla zdravotnické fakulty přímo v centru areálu Masarykovy nemocnice.

Po dvou letech a dvou měsících rozsáhlý nemocniční areál na Bukově zdobí supermoderní stavba, která bude od nového akademického roku vzdělávat studenty zdravotnických oborů UJEP na té nejvyšší úrovni. Ústecké univerzitě umožnily realizovat vizi zdravotnické fakulty přímo v areálu nemocničního komplexu finance projektu RE:START Ústeckého a Karlovarského kraje. „Otevřela se nám možnost vytvořit ideální model, kdy je budoucí zdravotnický personál vysokoškolsky vzděláván přímo v nemocnici. Přináší to značnou řadu benefitů nejen v oblasti vzdělávání, ale také hospodaření s financemi. Této příležitosti jsme se chytli a už ji nepustili,“ vzpomíná rektor doc.

Martin Balej.

Vměstnat celý objekt fakulty o půdorysu 2 054 m2 do tak již poměrně zastavěného areálu na Bukově nebylo nijak snadné, avšak projektant stavby, Chválek Ateliér s. r. o., využil tamních prostorových možností maximálně. „Architektonické řešení vychází z jednoduchého kvádrového objemu na výrazně obdélníkovém půdorysu zastřešeném plochou střechou a navazuje na stávající výstavbu v areálu 18 Silverius

Masarykovy nemocnice jak půdorysem, tak výškově,“ říká kvestor UJEP Ing. Leoš Nergl.

Fakulta má pět podlaží, z toho jedno částečně podzemní a 4 nadzemní. Horní dvě podlaží ustupují tak, aby bylo docíleno zmíněné výškové návaznosti na sousední objekty (z jedné strany lůžkové oddělení pavilonu A, z druhé strany pavilon D).

I exteriér budovy přináší do stále se rozvíjejícího nemocničního areálu další moderní a svěží urbanistický prvek. Pro venkovní úpravu byl zvolen kontrast mezi jednoduchou omítkou ve světlém barevném odstínu (odstín světle šedé/bílé) a kovovým barevným obkladem na vystupujících hmotách objektu v odstínu světle zelené v matném provedení. Výrazným prvkem jsou také pevné nadokenní slunolamy chránící okna učeben a kanceláří na jihozápadní fasádě před slunečním svitem.

Fakulta zdravotnických studií je v současné době nejdynamičtěji se rozvíjející fakultou UJEP. „Úspěšné akreditace nových studijních programů v posledních sedmi letech se odrazily v enormním nárůstu počtu našich studujících. Od nového akademického roku budeme vzdělávat na 1 100 studentů,“ konkretizuje děkan FZS UJEP doc. Zdeněk Havel.

Současné prostorové uspořádání fakulty v tzv. „Zelené škole“ v ulici Velká Hradební je 3 900 m² a pro potřeby i rozvoj fakulty již není vyhovující. Nová budova v areálu nemocnice poskytuje 6 440 m2, navíc je zde velká multifunkční přednášková aula s kapacitou 326 míst a 7 sedadel pro zdravotně hendikepované, středně velký přednáškový sál se 151 sedadly (+ 5 ZTP) a malý sál pro 72 posluchačů a 3 studenty ZTP.

„Vzhledem k tomu, že většina našich studentů realizuje převážnou část své praktické výuky právě na pracovištích Masarykovy nemocnice a tamní lékaři i vrchní sestry zároveň na naší fakultě přednášejí, považuji za obrovskou výhodu propojení nového objektu přímo s nemocnicí jednoduše spojovací chodbou.

Odstranění oboustranného dojíždění z Bukova do centra Ústí nad Labem si již dopředu pochvalujeme všichni,“ doplňuje děkan doc.

Havel.

Nová budova fakulty zdravotnických studií je kompletně bezbariérová. Hlavní vstup je řešen přes spojovací plato začínající u hlavního vchodu do nemocničního Atria, se kterým je zároveň přímo propojen krytou chodbou (spojovacím krčkem).

Větší prostor a propojení s Masarykovou nemocnicí nejsou jediné benefity nového sídla FZS UJEP. Supermoderní budova je vybavena novými výukovými místnostmi na světově srovnatelné úrovni. „Kromě krásných nových učeben, laboratoří a seminárních místností máme nyní k dispozici např. i dvě simulační centra, ve kterých mohou studenti, odděleni skleněnou stěnou, sledovat různé druhy vyšetření a zacházení s pacientem a přitom se vzájemně neruší. Samozřejmostí jsou také sdílené video přenosy výuky do vzdálených místností,“ hodnotí vysokou kvalitu vybavenosti fakulty její děkan.

V suterénu fakulty byla také vytvořena garáž pro mobilní simulační centrum neboli pro plně vybavený sanitní vůz, v němž se budou připravovat studenti nedávno otevřeného studijního programu Zdravotnické záchranářství. Úzké propojení ústecké zdravotnické fakulty s Masarykovou nemocnicí v Ústí

Slavnostní otevření nového sídla FZS UJEP v areálu Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem proběhlo dne 22. 9. 2022 formou oficiálního přestřižení pásky před novou budovou a následného slavnostního zasedání Vědecké rady FZS UJEP, při příležitosti nejen otevření nového sídla fakulty, ale zároveň i jako oslava 10. výročí založení fakulty, ve velké aule FZS. Jednalo se o historicky první akademicko-společenskou akci, která zde proběhla.

Základní údaje v kostce Adresa: Fakulta zdravotnických studií UJEP, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z., Krajská zdravotní, a. s., Sociální péče 3652/13, 400 11 Ústí n. L. Termín výstavby: 6/2020 až 8/2022 Zhotovitel stavby: Sdružení Metrostav, a. s., a OHLA ŽS, a. s.

Celková cena díla: 436 419 507,66 Kč vč. DPH + 39 mil. Kč na vybavení (včetně víceprací) Projektová dokumentace: Chválek Ateliér s. r. o.

FZS

nad Labem a jejich dlouholetá vynikající spolupráce v mnoha směrech se tímto počinem ještě více utuží. „Fakulta společně s Masarykovou nemocnicí provozuje již nyní celkem 12 společných klinik a 1 ústav, řada vysoce erudovaných lékařů, primářů oddělení, přednostů klinik i zkušených zdravotních sester vyučuje na FZS a podílí se také na vědecké a výzkumné činnosti,“ vyzdvihuje dobrou spolupráci UJEP a Krajské zdravotní, a. s., rektor Balej.

UJEP

19

Erasmus Odkud na UJEP jezdí studenti

Odkud na UJEP jezdí zaměstnanci

Mobilita zaměstnanců - výjezdy

Příjezdy - studenti, zaměstnanci

20 Silverius

Zeptali jsme se vás na instagramu cestovali jste letos za hranice?

Pokud nás ještě nesledujete na instagramu, měli byste! (@ujepul). Získáte tak, mimo jiné, možnost zapojit se do našich hlasování.

Tentokrát jsme se zaměřili na cestování, jak už téma čísla napovídá. Jsou pro vás výsledky překvapivé, nebo nikoli? Dejte nám vědět!

co při cestování upřednostňujete?

jasně

72 %

moře

57 %

ještě ne

28 %

hory

43 %

„Všude dobře doma nejlíp“

byli jste někdy mimo domov déle než měsíc?

souhlasím

77 %

ano

43 %

nesouhlasím

23 %

ne

57 %

vyjeli jste, nebo se chystáte vyjet na erasmus?

kde jste byli nejdál od domova?

ano

44 %

usa

bali

nic pro mě

56 %

island

chile

@ujepul UJEP

21

text: Barbora Medunová

foto: archiv ESN Usti

Cizincem na UJEP: O ESN a jejích činnostech s Ondřejem Vackem

Organizovali jsme hlavně pravidelné nákupy. Studenti si napsali seznam toho, co potřebovali, a dobrovolníci z ESN vyrazili do obchodu, kde vše nakoupili a zavezli na koleje. Za to nám byli opravdu hodně vděční.

Za organizování výletů a dalších akcí vděční nebývají?

Jak kdy. Párkrát se stalo, že jsme všechno vymysleli, připravili, a na výlet s námi skoro nikdo nejel. Pak na stejné místo cizinci vyrazili sami, přestože s námi by to měli mnohem levnější. Tak to člověka trochu zamrzí. Ale vždycky záleží, jaká parta se zrovna sejde, a tohle určitě není pravidlem!

Ondřej Vacek se v současnosti pomalu loučí s funkcí prezidenta ESN Usti (Erasmus Student Network), o studenty ze zahraničí se ale staral několik let. Co pro něj práce v ESN znamenala a jak se tato organizace stará o studenty, kteří se na několik měsíců ocitnou daleko od domova?

Jak a kdy jste se k práci pro ESN dostal?

Když jsem byl na konci prvního ročníku svého studia na UJEP, pomáhal jsem s organizací rozlučkové party pro studenty ze zahraničí, to byla taková první zkušenost. Pak jsem se postupně stal aktivním členem, pomáhal jsem s tím, co bylo potřeba.

Co vás na tom lákalo?

Vždy mě bavilo organizovat akce. Bral jsem to i jako jazykovou příležitost – chtěl jsem se zdokonalit v angličtině a přestat se bát mluvit.

22 Silverius

Měl jste hned na začátku ambice stát se prezidentem ESN? Spíš naopak. Já jsem vždycky tvrdil, že nikdy nechci do žádné hlavní pozice…

No, a teď dokončuji třetí mandát. (smích) Aktuálně ale už probíhá jeho předávání mé nástupkyni Kamče Skřivanové.

Co pro vás bylo během těch let v čele organizace nejtěžší?

Celou dobu to vlastně byla celkem pohoda, ale pak přišel covid, což se samozřejmě dotklo i studentů ze zahraničí, kteří zrovna dorazili k nám. Postupně nám všech zhruba 30 lidí přecházelo z karantén do izolací. Dokonce jsme tam měli jednu slečnu, která musela být zavřená na koleji asi 6 týdnů.

To muselo být pro studenty z ciziny náročné. Co tahle situace znamenala pro vás?

Lockdown už máme naštěstí za sebou. Co všechno dělá ESN pro studenty z ciziny během normálního režimu? Mám na mysli pobočku v Ústí.

Nejdůležitější je ten začátek – ještě před příjezdem studentům předat informace a hned po příjezdu jim pomoci se vším, co je potřeba zařídit. Vyzvedáváme je na nádraží, zařizujeme s nimi ubytování na kolejích, pokud je potřeba, tak řešíme i víza nebo pojištění a další běhání po úřadech. K tomu slouží tzv. Buddy systém. Buddy je pro studenta-cizince takový místní kamarád, na kterého se může obrátit, když něco potřebuje. Každému cizinci je přidělen jeden Buddy, který se o něho „stará“.

Kdo se může stát Buddym?

Jakýkoliv student, který má chuť a čas pomáhat. Funguje to na principu dobrovolnictví, ale je skvělé, že člověk získá kamarády z dalších zemí a zase se trochu procvičí třeba v angličtině nebo v jiném jazyce. Navíc pro naše „Buddíky“ pořádáme minimálně jednou za semestr nějaké

ten post prezidenta nemám komu předat.

Zpětně mě to trochu mrzí a kdybych se měl rozhodnout znovu, šel bych do toho.

Ta zkušenost je strašně cenná, mě osobně by zajímalo hlavně to, jak fungují vysoké školy v zahraničí.

Takže jste se pro ESN tak trochu obětoval. Je něco, co vám práce pro ESN naopak přinesla?

stmelovací akce, a mohou se pak účastnit výletů spolu se zahraničními studenty.

Co následuje po úvodním uvítacím a úředním kolečku?

Pak už je to jen o tom připravit pro studenty z ciziny nějaký program. Běžně děláme kolem 7 akcí do měsíce. Ale není to jen o tom, že bychom pořádali jednu party za druhou, to vůbec ne. Naopak se snažíme o různorodé aktivity, do toho spadá třeba i uklízení kampusu či jiných míst v Ústí a okolí, venčení psů z místního útulku, výlety za památkami po celé republice, chození do divadla, sportovní aktivity, tematické večery. Chceme jim ukázat opravdový život v České republice, chceme, aby poznali místní lidi a kulturu.

hodně akcí organizovali ve spolupráci se Studentskou unií UJEP. Jinak pro ně může být velkou motivací i cena různých výletů, protože to mají opravdu za pár korun v porovnání s tím, kolik by je stály, kdyby vyrazili sami.

Je přesto nějaká akce, kterou si zahraniční studenti nikdy nenechají ujít?

Obecně nejoblíbenější je u nich (i u nás!)

Czech diner. Během té si my, jako organizátoři, oblékneme tradiční kroje, jí se česká jídla a pije české pivo. Děláme zároveň i různé prezentace o českých zvycích, tradicích a kultuře, dokonce v krojích i tančíme! To má vždy úspěch. Oni nám pak na oplátku dělají Eurodiner – jednotlivé národnosti připraví jídlo ze své země.

Účast na těchto akcích ale předpokládám není povinná. Je o ně zájem?

Pořádali jste Czech diner i během lockdownu?

To je různé, jak už jsem zmiňoval. Někdy se sejde skvělá skupina, která je akční, a máme pořád plno. Jindy jsou třeba uzavřenější skupiny, které si k nám tu cestu nenajdou, a na akce s námi tolik nejezdí.

Občas je to třeba i věkem účastníků, proto se snažíme, aby mezi našimi „Buddíky“ byli jak mladší, tak starší studenti.

Ano, a dokonce jsme za to vyhráli cenu ESN za nejlepší covidovou akci, která studenty socializovala. Udělali jsme online prezentaci, pustili video, jak tancujeme v krojích, a pak jsme si vzali respirátory a v těch krojích obešli pokoje na kolejích a rozdali české jídlo.

Snažíte se je k účasti nějak motivovat?

Byl jste někdy sám na Erasmus? Vyzkoušel jste si to i z druhé strany?

Určitě, největší motivací pro ně je asi to, že se seznámí i s dalšími lidmi. Proto jsme

Paradoxně nebyl… A bylo to tedy částečně právě kvůli ESN, protože jsem měl pocit, že

Rozhodně! Mám teď spousty skvělých přátel po celém světě a to se vždycky hodí.

Kdykoliv někam cestuji, můžu se obrátit na lidi, které tam znám, a ti mi vždy dají nějaké tipy. Taky jsem v sobě objevil lásku k organizování eventů, začal jsem si více věřit v oblasti řízení lidí a naučil se vystupovat ze své komfortní zóny. Celkovou zkušenost s ESN hodnotím velice pozitivně a klidně bych ji zopakoval, jen bych si našel prostor k vycestování na Erasmus.

Co si myslíte, že dá cizincům pobyt tady?

Mohou si vyzkoušet jiný život, než na který jsou zvyklí. Někdo se v cizině najde a zjistí, že je to to, co chce. Někdo naopak zjistí, že takhle by určitě žít nechtěl, a i to je dobré zjištění.

Je něco, co se studentům z ciziny u nás opravdu líbí?

Většinou jsou nadšeni z naší univerzity, což nás těší. Taky se jim hodně líbí možnosti cestování, protože množství z nich je z mnohem větších zemí. Když zjistí, že mohou celou republiku přejet za pár hodin, neváhají a cestují sem a tam. Za semestr jsou schopni procestovat víc, než jsem já stihl za celý svůj život v Česku! (smích)

UJEP

23

text: Barbora Medunová

foto: archiv Markéty Vlčkové

Za uměním do zahraničí: Studenti FUD a Erasmus+ Když se bavíme o studiu v zahraničí, má Fakulta umění a designu UJEP jedno prvenství. Přestože jde o jednu z našich nejmenších fakult, její studenti se výjezdů do zahraničí nebojí, a tak jsou to právě oni, kdo za hranicemi studuje nejčastěji. „Vyjeď, když ti to univerzita umožňuje!“ Něco takového slyšel snad každý student.

Někdo má strach a nechce Českou republiku opustit, jiní si podobná slova vezmou k srdci a skutečně se vydají za nejen studijním dobrodružstvím za hranice rodné země. Na některých fakultách je odvážlivců méně, na jiných více, a nejvíce jich u nás je právě na FUD. „O výjezdy je tu opravdu velký zájem. Přijde mi, že si studenti uvědomují, že se jim zkušenosti ze zahraničí mohou hodit zejména po dostudování,“ říká referentka zahraničních vztahů Markéta Vlčková. Právě ona má na starost koordinaci projektu Erasmus+ na FUD a zároveň se stará o přijímání zahraničních studentů na fakultu.

U studentů fakulty umění a designu jsou v současnosti oblíbené přímořské státy jako Španělsko, Itálie či Portugalsko, v kurzu je ale také Finsko či Švédsko. „Každá země, co se umění týče, funguje trochu jinak – nabízí třeba jiné metody, jiný pohled na umění. Proto si myslím, že je pro naše studenty důležité, aby vyjeli,“ vysvětluje koordinátorka Erasmus+ Markéta Vlčková. Nejdále se v rámci programu Erasmus+ mohou podívat na Madeiru, poté je možné využít programu „freemover“, díky němuž mohou studenti cestovat po celém světě. Velký zájem je podle Vlčkové třeba o Izrael. K nám naopak nejčastěji míří studenti z Turecka či Španělska. „V posledním semestru jsme tu měli jen 4 cizince, zatím se to pořád ještě rozjíždí po covidové pauze, ale během normální situace jich tu byl i trojnásobek,“ upřesňuje Vlčková.

24 Silverius

Pro někoho může být při studiu v zahraničí menším či větším strašákem jazyková bariéra, tento stres však studentům FUD částečně odpadá. „Zejména v Itálii a ve Španělsku je běžné, že výuka probíhá nejen v angličtině, ale často i v místním jazyce. Naši studenti ale mají velkou výhodu, protože se mohou zapsat i na praktické předměty, jako jsou kresba, malba a další. Myslím si, že to je právě jeden z důvodů, proč se nebojí vyjíždět.

Přece jen u těch praktických kurzů člověk překoná jazykovou bariéru snáz než během teoretických předmětů,“ domnívá se Markéta Vlčková. Ani cizinci studující u nás se nemusí bát, na FUD totiž mají navazující magisterský obor Fotografie, který je vyučovaný v angličtině: „Pro cizince, kteří k nám přijedou na Erasmus, je to velká výhoda, protože se mohou přihlásit i na teoretické předměty, které jsou vyučované v angličtině. Jinak se ale hlásí i do ateliérů, tam je to založené na konzultacích a individuálním přístupu,

takže problémy s jazykem jsou pak mnohem menší.“ Spolupráce se zahraničím je pro FUD víceméně standardem. „Na fakultě máme několik vyučujících z ciziny, kteří zde působí dlouhodobě, ale také pravidelně zveme odborníky třeba z Japonska či Ameriky. Jejich přednášky jsou poté dostupné všem našim studentům,“ prozrazuje koordinátorka projektu Erasmus+. I ona sama do zahraničí v rámci své práce vyjíždí poměrně často. Jezdí se dívat na univerzity, na které pak prostřednictvím Erasmu vysílá studenty. „Díky těmto výjezdům ještě více prohlubujeme spolupráce s dalšími univerzitami. A pro mě je skvělé na vlastní oči vidět, jak vše funguje. Pak tam mohu s čistým svědomím poslat i studenty, záleží mi na jejich spokojenosti,“

doplňuje Markéta Vlčková, která se snaží o to, aby si studenti z Erasmu odnesli co nejvíce. Vždy jim ráda podá pomocnou ruku, zejména když na začátku bojují s byrokracií: „Všechny ty papíry jsou pro naše studenty občas trochu komplikace, ale právě od toho jsem tu já, abych jim se vším pomohla. Takže není třeba se bát!“ Nejen na FUD je mnoho studentů, kteří zahraničnímu výjezdu vděčí za nastartování své kariéry. Někteří v zahraničí rovnou zůstanou, jiní se vracejí zpět domů, avšak s cennými kontakty v kapse.

Po ukončení studia mohou snáze začít spolupracovat se zahraničím, případně získat příležitost vystavovat svá díla po boku zahraničních umělců. I to je podle Markéty Vlčkové jeden z důvodů, proč by se studenti měli přestat bát a při první příležitosti vyjet.

UJEP

25

text: Barbora Medunová

foto: archiv OMaP

Filmové léto s UJEP

Kampus naší univerzity se od začátku června do konce srpna proměnil v oblíbené kino pod širým nebem. Každý čtvrtek se v těchto letních měsících promítal jeden film. Přijít mohl kdokoliv, a dokonce zadarmo. A špatné počasí?

Ani to nás nezastavilo!

Během letních prázdnin náš kampus většinou odpočívá. Studenti si užívají zaslouženého volna, zaměstnanci čerpají dovolenou… Naše univerzita se ale rozhodla, že to tak nenechá a přitáhne do kampusu nejen jeho běžné návštěvníky, ale také širokou veřejnost. A tak vznikl nápad uspořádat Filmové léto s UJEP. První film se promítal 2. června a byl jím český snímek o slavném běžci – Zátopek.

Ve stejném duchu se pokračovalo až do konce srpna, vždy ve čtvrtek od 17:30, a to i přes nepřízeň počasí. Když zrovna pršelo, diváci se přesunuli do auly a film zhlédli v suchu pod střechou. Při slabém dešti zvládli filmoví nadšenci promítání venku vybaveni pláštěnkami a deštníky.

Promítání však nebylo tím jediným, na co se mohli návštěvníci kampusu těšit. Některé filmy byly totiž doplněny o další zážitky. Třeba filmu Víno nás 26 Silverius

spojuje předcházela degustace vína, před filmem Zelená kniha si diváci vyslechli krátkou přednášku o kávě doplněnou

ochutnávkami. Místo reklamy před filmem zhlédli některé z videí Příběh UJEP a nechyběly ani tematické kvízy v Kahootu,

kde si návštěvníci promítání mohli zasoutěžit o drobné ceny. Ani o nápoje a drobné občerstvení nebyla během jednotlivých promítání nouze, postarala se o ně nově otevřená kavárna Kampuska.

Radost jsme udělali také školákům – poslední červnové promítání bylo věnováno právě jim a výjimečně proběhlo už v 10:00. Každý úspěšný školák od nás navíc dostal zmrzlinu za vysvědčení a poté mohli se svým doprovodem sledovat animovaný film Myši patří do nebe.

Poslední film letošního léta jsme nechali na divácích. Ti nám mohli posílat své návrhy na film přes sociální sítě Facebook či Instagram.

Nakonec u vás i u nás zvítězila klasická hudební lahůdka, film Pomáda. Pevně věříme, že jste si Filmové léto s UJEP užili stejně jako my! Těšíme se za rok na viděnou.

UJEP

27

text: Barbora Medunová

foto: Josef Růžička

Dvě srdce bdící nad U3V

Vzhledem k tomu, že jsem nedávno oslavila 50. narozeniny, splnila jsem podmínku přihlásit se na U3V. Moje volba je tedy jasná, podávám si přihlášku na kurz Digitální fotografie pro začátečníky, už se na výuku a vše, co mne čeká nového, moc těším. I na své nové spolužáky, posluchače U3V. Myslíte si, že je vzdělávání seniorů v současnosti populární?

Určitě ano, na U3V UJEP jsme v akademickém roce 2018/2019 měli přes 1 000 posluchačů, bez nich by U3V nemohla fungovat. Jsem ráda, že k nám chodí, mají zájem a že se stali součástí naší univerzity.

Co byste vzkázala těm, kteří s přihlášením na U3V ještě stále váhají?

Bc. Dana Masopustová – vedoucí Oddělení celoživotního vzdělávání UJEP, které organizuje a zajišťuje Univerzitu třetího věku UJEP v Ústí nad Labem i dalších městech.

mne utvrzují v tom, že moje práce má smysl.

Jsem za to opravdu ráda. Dalo by se říci, že Univerzita třetího věku je moje srdeční záležitost.

Jak dlouho působíte na UJEP?

Proč je podle Vás U3V důležitou součástí univerzity?

Od roku 2008 jsem působila na Ústavu zdravotnických studií UJEP (od 1. 3. 2012 fakultě zdravotnických studií), po mateřské dovolené jsem od 1. 7. 2014 nastoupila na Oddělení celoživotního vzdělávání UJEP. Co máte na své práci ráda?

U3V

Všechno. Nejvíce setkávání s našimi posluchači a lektory, přinášejí mi do života náboj, úsměv, radost a krásu. Organizování a zajišťování výuky a chodu U3V, exkurzí, koncertů, setkání, výstav... Posluchači mi pokaždé předají spoustu pozitivní energie a dobré nálady, z práce chodím vždy s úsměvem. Zpětné vazby od posluchačů 28 Silverius

Univerzita třetího věku dává seniorům možnost vzdělávat a setkávat se, vznikají nová přátelství, posluchači spolu tráví čas i mimo univerzitu (jezdí na výlety, navštěvují se, chodí do divadla...). Kurzy si mohou zvolit podle svého zájmu a možností. Našemu nejstaršímu posluchači U3V je 93 let, je to pro mne názorná ukázka toho, že život si můžeme užívat v jakémkoli věku. U3V UJEP často navštěvují i dva rodinní příslušníci, máma s dcerou, sestra s bratrem... Je to moc fajn.

Kdybyste se sama měla stát posluchačkou U3V, který kurz byste si zvolila a proč?

Ať neváhají a přijdou za námi na Univerzitu třetího věku, jsme tu s kolegyní pro ně, pomůžeme, poradíme. V nabídce máme spoustu zajímavých kurzů a je jen na posluchačích, kolik a které si zvolí. Na U3V se nezkouší, nevyvolává, neznámkuje. Je to o trávení času v příjemném prostředí, ve společnosti podobně založených lidí, o získávání nových poznatků a vědomostí, získání nových přátel.

Máte nějaký oblíbený/zajímavý zážitek spojený s U3V? Zážitkem je vždy setkávání s posluchači, když se usmějí a pohovoří, co je nového.

Vidina toho, jak si umí užívat života, o vše se zajímají, jak stále nestíhají a nemají čas, je pro mne velkou inspirací a hnacím motorem. Mám velké štěstí, že mě moje práce moc baví a je mojí srdeční záležitostí.

Vaše oblíbená náplň volného času – jak nejraději relaxujete?

Chodím plavat do bazénu, začala jsem fotit makrofotografii, což mne opravdu moc baví. Ráda chodím do přírody a na výlety, nebojím se kopců, rozhledy z nich jsou vždy odměnou za výšlap.

Jinak ráda vařím, háčkuji, skládám puzzle nebo poslouchám hudbu.

zvlášť když naši U3V navštěvuje tak velké množství seniorů nejen z Ústí nad Labem.

Kdybyste se sama měla stát posluchačkou na U3V, který kurz byste si zvolila a proč?

Já sama se těším, až jednou budu U3V navštěvovat – je tolik kurzů, které bych chtěla absolvovat, ať už se jedná o přednáškové kurzy nebo třeba ty jazykové či pohybové, ale mám jednoznačně jeden, který je pro mne osobně na prvním místě – kurz výtvarný, kde bych ráda, pod vedením našich skvělých lektorů, vyzkoušela malbu na plátno olejem.

Myslíte si, že je vzdělávání seniorů v současnosti populární?

Myslím, že vzdělávání seniorů má jednoznačně rostoucí tendenci a je velmi populární, avšak poslední dva roky covidu i nám způsobily velké problémy. Přesto máme zpětnou vazbu, která dokazuje, že nám posluchači zůstali věrní a chtějí chodit dál, i navzdory současné nelehké ekonomické situaci.

Co byste vzkázala těm, kteří s přihlášením na U3V ještě stále váhají?

Bc. Iveta Steklá – referentka Oddělení celoživotního vzdělávání UJEP Jak dlouho působíte na UJEP? Na OCV pracuji od července roku 2011.

Co máte na své práci ráda?

Od dvaceti let pracuji s cílovou skupinou seniorů a již tehdy jsem si ověřila, že se této skupině obyvatel chci věnovat a tato činnost mne naplňuje. Po letech praxe, kdy jsem působila v přímé péči u seniorů nebo v manažerské činnosti v sociálních službách, jsem

nakonec získala práci, která mne naplňuje a baví nejvíce, tedy na Univerzitě třetího věku UJEP. Vytvářím a organizuji zde seniorům náplň volného času, která jim přináší pozitivní zážitky, poznání, vědomosti a přátelství, tedy jednoznačně mohu říct, že pomáhám přispívat ke kvalitnímu prožívání stáří.

Proč je podle Vás U3V důležitou součástí univerzity?

Univerzita třetího věku je důležitou součástí univerzity právě proto, že přispívá ke kvalitě života seniorů, a to velmi významně,

Neváhejte – rádi vám budeme podporou při prvních krůčcích na U3V a věřte, že budete nadšeni jako ostatní, kteří již studují. Získáte nové vědomosti či dovednosti, potkáte nové přátele a na chvíli zapomenete na své starosti a budete se věnovat jen tomu, co vás baví.

Vaše oblíbená náplň volného času – jak nejraději relaxujete?

Pokud budu upřímná, tak jelikož mám syna Olivera, který právě nastupuje do 2. třídy na ZŠ, tak teprve znovuobjevuji své záliby a koníčky po nejnáročnější části života – mateřství. Přesto velká část volného času patří stále zájmům mého syna, jak zná každý rodič, tím pádem trávím čas na hokejovém stadionu, na judu a na výtvarných akcích mého syna.

Objevujeme a trénujeme nové a nové činnosti.

UJEP

29

text: Jiří Škoda

foto: archiv HC North Wings

Obránce Hanuš Petržílka se stal členem týmu hvězd

Skvělá pocta našemu univerzitnímu hokejovému týmu Je náročné kombinovat hokej a studium?

Ani tolik ne. I když máme tréninky v poledních hodinách, vycházejí nám na fakultách vstříc. Jelikož reprezentujeme svoji univerzitu a taktéž svoji fakultu, všichni pracovníci nás podporují a fandí nám. Ale to neznamená, že máme nějaké úlevy. Samozřejmě všechny práce a zkoušky plníme jako každý jiný, jen v době tréninků a zápasů jsme ze studia uvolněni. Ten sport je spíše zpestřením studia.

Existuje napojení univerzitní ligy na profesionální (extraliga a 1. liga, pozn. red.) nebo poloprofesionální soutěže u nás?

V pátek 10. června 2022 se v Síni slávy Českého hokeje konal galavečer k ukončení sezóny 2021/2022 Univerzitní ligy ledního hokeje. Student naší pedagogické fakulty a dnes zaměstnanec rektorátu, hráč a obránce Hanuš Petržílka byl zařazen do All-Star týmu univerzitní ligy. Bylo to vůbec poprvé, co se nejlepší šestice ročníku vybírala. Hokejová soutěž vysokoškoláků se totiž v Česku hraje už od roku 2019. Až letos se ale mohla ukázat v celé své parádě, včetně play off, zápasových show a předávání poháru pro vítěze. Nejde přitom o žádnou plácanou. „Liga je nová, ale myslím, že se můžeme měřit se středem tabulky druhé české ligy,“ říká oceněný obránce Petržílka.

Bylo pro vás ocenění – zařazení do All-Star týmu – překvapením?

Velkým, upřímně říkám, že jsem to vůbec nečekal. Tím příjemnější to pro mě bylo.

Proč myslíte, že vás vybrali?

30 Silverius

Myslím si, že díky tomu, že jsem se držel celou sezónu na špičce kanadského bodování mezi obránci celé ligy. Nakonec jsem skončil asi druhý nebo třetí. Řekl bych, že získat za 17 zápasů 14 bodů (6 gólů a 8 asistencí) je celkem slušné.

Jak hodnotíte uplynulou sezónu z pohledu týmu?

Z mého pohledu byla celkem úspěšná, jen ten závěr mohl být lepší. Drželi jsme se stále do čtvrtého místa, ale ke konci jsme ztratili nějaké body, a nakonec skončili po základní části pátí. Na play-off si nás vybral tým z Karlovky a po prohře 2:0 na zápasy pro nás sezóna skončila. Sluší se na tomto místě poděkovat i fanouškům, kteří chodili poctivě na každý domácí zápas a hnali nás kupředu. Jelikož to byla první kompletní sezóna, kvituji, jak celý tým makal. Teď máme před sebou další sezónu a věřím, že ta bude ještě lepší.

V lize je mnoho kluků, co hrají i za jiné kluby. Napojení je tady pouze zatím na poloprofesionální kluby, jelikož v lize mohou nastupovat jen ti, kteří hrají nejvýše 2. ligu.

I to je ale omezené počtem. Myslím, že mohou v zápase nastoupit maximálně tři z druhé ligy. Mnohdy se tak hráči rozhodují, kde hrát, jestli něco vyššího nebo za univerzitu. Čím dál častěji se stává, že hráč si vybere univerzitní ligu, proto si myslím, že ta soutěž bude mít každým rokem vyšší a vyšší kvalitu.

Jak byste hodnotil úroveň univerzitní ligy? Lze srovnat s nějakou běžnou ligou u nás? Úroveň je celkem vysoká. Liga je nová, ale i tak se můžeme měřit se středem druhé ligy.

Hraje zde mnoho hokejistů, kteří již mají za sebou první nebo druhou ligu. Mnoho hráčů hrálo mládežnickou extraligovou soutěž, takže úroveň je vysoká.

text: Jana Kasaničová

foto: archiv UJEP

Jak se hýbe univerzita

vnitřních i venkovních sportovišť univerzity, a také mimo ně, více než 30 různých disciplín a soutěží, kde si vybere doslova každý, kdo uvítá možnost tohoto velkolepého teambuildingu studentů a pracovníků univerzity.

Výrazným rysem ústecké univerzity je její komplexnost. Kdo by si myslel, že zastřešuje aktivity pouze studijní a vědecké, byl by na omylu. Svým studentům a zaměstnancům totiž nabízí možnosti realizace v mnoha dalších oblastech. Jednou z nich je sportování.

zastupují čtyři fakulty UJEP: Patrik Balcar (FSI), Tomáš Vlasák (PŘF), Miloslav Šinfelt (PF) a Sára Zrníková (FZS). Jednu z letošních zlatých medailí vybojovala v jednotlivcích právě Sára Zrníková, a získala tak pro naši univerzitu historicky první titul na akademických hrách v golfu.

„Univerzity od nedávna, v duchu antického přesvědčení o souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy, zocelovaly ducha a tělo ve vzájemné harmonii. Proto se od svého nástupu do vedení UJEP netajím podporou univerzitního sportování,“ uvádí rektor a dříve také aktivní fotbalista doc.

Martin Balej.

Již 3. rokem pokračuje na UJEP projekt UNIverzitní Sport (UNIS). Podporuje výjimečné studenty-sportovce s vysokou výkonností a zajišťuje jim podmínky pro sportovní přípravu i studium.

Každá univerzita se kromě vědeckých a uměleckých výstupů pyšní úspěchy na poli sportovním. Vzájemná klání akademických institucí jsou již tradiční součástí vysokoškolského života a není tajemstvím, že úspěchy sportovců jsou oceňovány napříč vysokou školou.

„Po prvních dvou letech se nám podařilo zvednout kvótu podporovaných sportovců z původních devíti na současných čtrnáct studentů. Našimi hvězdami jsou například olympioničky, plavkyně Kristýna Horská a lední hokejistka Kateřina Zdechovská, nebo paralympionik plavec Tadeáš Strašík,“ uvádí koordinátor UNIS Mgr. Jan Kresta, Ph.D.

Snad nejviditelněji se sportovci UJEP společně představují na Českých akademických hrách (ČAH), což je pravidelná největší vysokoškolská sportovní akce v ČR. „UJEP na tyto prestižní hry v roce 2022 vyslala na osmdesát šest studentů, přičemž jsme se vrátili se dvěma zlatými, třemi stříbrnými a sedmi bronzovými medailemi,“ uvedl bývalý garant sportovní reprezentace UJEP PaedDr. Marcel Žák.

V roce 2016 rektor Martin Balej obnovil pořádání Sportovního dne rektora, každoročně uděluje prestižní i finanční Cenu rektora UJEP pro studenty UJEP za mimořádné výsledky v oblasti sportovních aktivit. Každý rok také v rámci Mattoni 1/2Maratonu v Ústí nad Labem dekoruje univerzitní vítěze Běhu o pohár rektora UJEP „Sportování na UJEP pravidelně podporujeme přímou finanční dotací,“ doplňuje rektor.

Nováčkem UJEP na letošních ČAH byl univerzitní golfový tým. Jeho čtyři členové

Sportovní den rektora UJEP přináší tradičně, pod záštitou rektora, do všech

V posledních letech se do hledáčku univerzitního sportu v Ústí nad Labem stále více dostává Univerzitní hokejový tým HC NORTH WINGS, který hraje Univerzitní ligu ledního hokeje spolu s ostatními devíti vysokoškolskými týmy. „Univerzitní hokejový tým je akademickým více mistrem 2021 v ledním hokeji a v listopadu 2021 změřil své síly s týmem TU v Liberci v souboji O krále severu, duel vyhrál 6:4, čímž si zajistil vládu nad Severem,“ popisuje největší úspěchy hokejistů UJEP prorektor doc. Martin Novák.

V roce 2022 se do Kampusu UJEP přesune Přebor UJEP v přespolním běhu, který byl doposud pravidelně organizován v okolí bývalého rektorátu na Severní Terase. Logicky tak nahradí v minulosti univerzitou pořádaný Běh kampusem.

Sportovní informace je nutno doplnit také o Univerzitní sportovní klub Slávie, který sdružuje deset oddílů (basket, volejbal, fotbal, florbal, horolezectví, kulturistika, běh na lyžích, orientační běh, plavecké sporty a turistiku).

UJEP

31

text: ICUK

foto: archiv ICUK

7. ročník startupového festivalu v říjnu v Ústí nad Labem!

Konkrétně se můžete těšit na krále českých podcastů Dana Tržila, Evu Čejkovou z Ženy, s. r. o., která dlouhodobě podporuje ženy v podnikání, nebo Lukáše Kováče. Ten vám zase představí cestu digitální aplikace Querko, skrze kterou už skoro všichni platíme v restauracích. K vidění budou také startupy z našeho podnikatelského inkubátoru ICUK – vy se tak můžete spojit se začínajícími podnikateli a probrat s nimi jejich začátky.

A jak může startupový festival Festup 2022 rozjet vaše podnikání? Popravdě, bez vás to nepůjde. Takový festival to za vás neodmaká.

Ale určitě vám předá rady, tipy, triky, příběhy dalších podnikatelů, a hlavně motivaci začít a neskončit po prvních problémech, které vždy přijdou. To je Festup 2022.

Celý program doplní mobilní behaviorální laboratoř Fakulty sociálně ekonomické UJEP a chemická show o ceny pod taktovkou Přírodovědecké fakulty UJEP.

ICUK

Jak dlouho už odsouváte svůj projekt, který máte v hlavě? Dny, týdny, měsíce nebo dokonce roky? A přitom každé další odsunutí, byť jen o den, je jen dalším pomyslným hřebíčkem do rakve. Ne nadarmo se říká, že nejvíce nezrealizovaných nápadů najdete na hřbitově. Tak si pojďte společně s námi říct, že od října to tak nebude! A co bude tou změnou?

7. ročník startupového festivalu Festup 2022.

32 Silverius

Festup 2022 se bude konat 20. 10. 2022 v ICUK Space Hradební v centru Ústí nad Labem. Během celého dne si budete moci vyslechnout příběhy úspěšných podnikatelů, kteří se vrhli do svého projektu a po několika neúspěších nakonec uspěli. Nebo si budete moci zajít na workshopy vedené odborníky z oboru. Vy tak za krátký čas nasajete informace, které byste jinak hledali týdny. Další možností je konzultovat své nápady či firemní problémy s mentory z našeho podnikatelského inkubátoru ICUK.

20. října 2022, 9.00 ICUK Space Hradební

Velká Hradební 2800/54, Ústí nad Labem

Jediný festival startupů, podnikání i moderních technologií v Ústeckém kraji pro studenty SŠ, VŠ, začínající podnikatele, firmy i veřejnost.

• příběhy podnikatelů • konzultace s experty • rychlé pracovní rande • workshopy • soutěže, robotka Rubby …

Zajímá tě podnikání, marketing, nové technologie, startupy …

Chceš sám podnikat?

Registruj se! Sám nebo se svými spolužáky:

Vstup zdarma po registraci na www.festup.cz

UJEP

33

NA FŽP proběhl první EKO-KEMP

Zápočet za dokumentární film ve zkratce

Během semestru vás čekají testy, zkoušky…, ale co takhle natáčení filmu?

Studenti FSE UJEP zakončili předmět Integrovaná regenerace měst tvorbou vlastních dokumentárních filmů. Dostali se díky tomu mnohem hlouběji do problematiky regenerace města a podrobně se seznámili s možnými způsoby řešení klíčových problémů městského veřejného prostoru. Tato moderní forma výuky jim také zprostředkovala seznámení s filmařským řemeslem a zdokonalili si i manažerské dovednosti, bez kterých by to nešlo. Výstup jejich snažení je skvělým příkladem toho, jak může jedna semestrální práce přesáhnout do mnoha dalších disciplín. Konkrétně jde o snímky: Rychlý průnik městem (o problematice aut na veřejných místech) a Prostory aneb Dva světy (převážně o vylidnění center měst a přesun lidí do center obchodních).

Premiéra dokumentů proběhla v květnu 2022 na půdě FSE UJEP a vyvolala velmi 34 Silverius

pozitivní ohlasy, které studenty motivovaly k další veřejné produkci, a tak jste mohli snímky zhlédnout i v rámci Filmového léta UJEP.

Fakulta životního prostředí UJEP si uvědomuje, jak důležité je podporovat nadané studenty se zájmem o přírodní vědy, a tak ve spolupráci s DDM v Ústí nad Labem připravila týdenní akci plnou bádání a poznávání pro středoškoláky.

Dvanáct vybraných nadšenců vyměnilo v jednom z posledních týdnů školního roku lavice za univerzitní posluchárny a laboratoře. Středoškoláci měli možnost vyzkoušet si práci s přístroji, se kterými se běžně nesetkají. Měření obsahu kofeinu v nápojích, pozorování živočichů pod lupou či mikroskopem, výroba vlastního mýdla, ale také exkurze do Národního parku České Švýcarsko, to všechno zažili během jednoho týdne nabitého poznáváním. Cílem bylo, aby si vyzkoušeli od všeho něco, což jim může v budoucnu pomoci při výběru vysoké školy. Ostatně, jaké to je být vysokoškolákem, už díky této zkušenosti také vědí.

Podle organizátora Daniela Bůžka si studenti EKO-KEMP velice chválili. Doufá, že se s účastníky setká třeba u přijímacích pohovorů na FŽP a že se z EKO-KEMPU časem třeba stane tradice.

@ujepul ujep.official Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP) Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Století čtvrti Klíše 1899–1999 – to je celý název dvouletého projektu Studentské grantové soutěže, který je realizován na Centru pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví FF UJEP. Jeho cílem bylo zaznamenat a popsat, jak se městská čtvrť Klíše během století proměnila. Jako součást projektu vznikl také architektonicko-historický průvodce Do Klíše. Průvodce ústeckou čtvrtí. Ten je od července dostupný

v Informačním středisku města Ústí nad Labem nebo třeba ve vestibulu FF UJEP. Autoři David Šťastný a Tereza Šťastná, studenti FF UJEP, chtějí tímto průvodcem přispět k rozvoji cestovního ruchu, který si město podle nich zaslouží.

K tištěnému průvodci se váží také komentované prohlídky pro širokou veřejnost. Zúčastnit se jich můžete v rámci Dnů architektury (30. 9.–6. 10.) nebo Noci vědců (30. 9.) pořádanou UJEP. V rámci projektu navíc vznikl i krátký dokumentární film, jehož premiéra je plánovaná na podzim roku 2022 v ústeckém Hraničáři.

Doc. Kristina Kaiserová (FF UJEP) držitelkou Ceny hejtmana ÚK Červnové Zastupitelstvo Ústeckého kraje rozhodlo o udělení Cen hejtmana ÚK za rok 2021. Mezi oceněnými v kategorii věda a výzkum je letos také doc.

Kristina Kaiserová z Ústavu slovansko-germánských studií FF UJEP. Univerzita ji navrhla zejména za její aktivity spojené právě se zmíněným ústavem, ale také za osobní úsilí o obnovu a rozvoj dialogu mezi Čechy a Němci. Slavnostní předání Cen hejtmana ÚK za rok 2021 proběhne letos na podzim.

UJEP

35

ve zkratce

ujep.cz

Do Klíše. Průvodce ústeckou čtvrtí

text: Pavla Růžičková

Daleko od domova

foto: Pixabay, archiv UJEP

Migrace se týká skoro každého. Někdy jde o přirozenou cestu přírody, někdy o svobodnou vůli cestovat a někdy do přesunu zasáhne vyšší moc.

Cizinci u nás Říkáme jim invazní či nepůvodní druhy.

Každopádně tu jsou a ovlivňují naši přírodu. Jedním z nich je štrašník dalmatský, zajímavá a bizarní stonožka s délkou těla 16–24 mm. Strašník má 15 párů nohou.

Tykadla a vlečné nohy jsou výrazně delší než prodloužené kráčivé končetiny. Tělo světle hnědé s třemi tmavými proužky.

U každého článku je uprostřed světlá skvrnka. Jedná se o nezaměnitelný druh.

Do Česka přišel ze Středomoří, ale i v Českém středohoří se mu dobře daří.

Dalším takovým zajímavým tvorem je už historicky muflon. Patrně každý už muflona viděl, ale ne každý ví, odkud se k nám dostal. Ještě v docela nedávné minulosti panovalo přesvědčení, že původním územím jeho výskytu byly Sardinie a Korsika. Ovšem nově získané poznatky jednoznačně prokázaly jeho původ v oblasti přední Asie. Zde se také nacházejí nejbližší příbuzní muflona evropského, například ovce arménská. Díky snadné domestikaci se muflon společně s lidmi ocitl nejprve v oblasti severní Afriky, odkud je už jen malý krůček k osídlení výše zmiňovaných ostrovů Sardinie a Korsiky. O první rozšíření muflona na území Itálie, a snad i za její hranice, se údajně zasloužili již staří Římané. V Česku byli nejprve vysazeni do Staré obory u Hluboké nad Vltavou, odtud se postupně rozšířili do dalších oblastí.

Nejlépe se jim daří na skalách a kamenité půdě, kde si mohou dobře obrušovat neustále dorůstající kopýtka. Perličkou v informacích o muflonech je skutečnost, že Česko je světovou špičkou v jejich chovu.

výlety

Ovšem nemigrují jen zvířata. Houba květnatec Archerův působí v českých lesích skutečně až nepatřičně, protože asi nejvíce připomíná kašpárkovy rolničky. Pochází z Austrálie, Tasmánie a Nového Zélandu, 36 Silverius

kde jsou živočichové a rostliny pro našince dosti atypické. Do Evropy se tato houba dostala s ovčí vlnou, a to až na počátku 20. století. Na našem území byla poprvé zaznamenána v roce 1963 a dnes tu neroste nijak výjimečně. Najít dokonce můžete i 100 květnatců na jednom jediném místě.

Jedním z velice palčivých invazních druhů je pak bolševník velkolepý, který osidluje téměř veškerá stanoviště. Šíří se podél cest a vodních toků. Obvykle nejdřív ovládne ruderální stanoviště, kde mu ostatní nemohou konkurovat, a s podporou takto vzniklých ohnisek se pak začne šířit i na vlhká a na živiny bohatá stanoviště v okolí, odkud postupně vytlačí konkurenčně silné byliny.

Využívá k tomu faktu, že jeho semena vyklíčí velmi brzy na jaře, rychle přerostou většinu rostlin a vytvoří zákryv, který mu poskytuje velkou výhodu. Časem dojde obvykle k vytvoření souvislého porostu, který může pohltit 80 % veškerého slunečního záření a zcela znemožnit ostatním rostlinám růst. Do našich luhů a hájů se dostal díky knížeti Metternichovi, který si ho nechal vysadit jako okrasnou květinu

na zámku Kynžvart. Bolševník je původem z Kavkazu a knížeti údajně daroval semínka car Alexandr I. na Vídeňském kongresu.

Našinec cizincem Narodil se dne 5. prosince 1761 v Chřibské na okraji Českého Švýcarska jako sedmé z dvanácti dětí, dnes skoro zapomenutý botanik, lékař, etnograf, kartograf, geolog, chemik, hudebník, cestovatel a objevitel Tadeáš Haenke. Jeho životní příběh je fascinující. Díky studijnímu nadání odešel za dalším vzděláním do Prahy. Od roku 1782 pokračoval studiem na lékařské fakultě, kde si ho, jako mimořádného studenta medicíny, všiml profesor Josef Gottfried Mikan, který byl zároveň zakladatelem a ředitelem pražské botanické zahrady.

Profesor ho přijal nejen za svého asistenta, ale také za domácího učitele pro svého syna Johanna Christiana, který se stal v dospělosti botanikem a cestovatelem po Brazílii.

Do české historie se poprvé Tadeáš Haenke zapsal, když za pomoci profesora Mikana v roce 1784 po vzoru bratrů Mongolfiérů

Island. Z mrazivé Aljašky se Malaspina vrátil zpět do Střední Ameriky a po krátkém odpočinku vyrazil 1791 do Pacifiku.

Díky tomu Haenke navštívil ostrovy Guam a Tinian a Filipíny, kde po tři měsíce zkoumal vnitrozemí. Prosinec 1792 pak znamenal cestu přes Novou Guineu, Novou Kaledonii a Nový Zéland až do Austrálie, kde v místě dnešního Sydney stanul jako první Čech na tomto kontinentu. Odtud Malaspinovy lodě vypluly přes ostrovy Tongo a Tahiti zpět do Peru, kde Malaspina učinil pro Haenkeho osudové rozhodnutí, když jej poslal přes Andy až na sever Bolívie do oblasti Mojos zkoumat říční síť. Za další jeho zásluhy je možno považovat kultivaci bource morušového, objev gigantického leknínu Viktorie královské, objev chilského ledku a první očkování proti neštovicím v Latinské Americe. Tadeáš Haenke zůstal natrvalo v Cochabambě, městečku, které bylo v tu dobu jeho domovem. Dodnes je po něm ve městě pojmenována hlavní třída Avenida Tadeo Haenke.

Hrad s drakem Drakem byl v minulosti nazýván jakýkoliv ještěr nebo plaz, který byl dovezen do Evropy, tedy i krokodýl. Díky

drakovi-krokodýlovi se tedy v tomto příspěvku můžeme věnovat hradu Budyně.

Vodní hrad Budyně býval majetek králů a rodu Zajíců z Hazmburka (jméno hradu se odvíjí od německého slova hase–zajíc).

Hrad býval pracovištěm alchymistů a je zde údajně ukrytý i zlatý poklad a sudy skvělého vína. Nachází se zde také sbírka trofejí z cest někdejších majitelů, z nichž je nejvýznamnějším exponátem drak, tedy krokodýl nilský, kterého na Budyni dovezl počátkem 16. století pan Jan Zajíc z Hazmburka ze svého putování po Palestině. Předchůdcem středověkého hradu byla opevněná královská tvrz ze 13. století. Kamenný objekt byl chráněn vodním příkopem a močálovitým terénem břehu řeky Ohře. Roku 1336 získal hrad rod Hazmburků, kteří jej přestavěli v gotickém stylu. Objekt byl zpevněn několika věžemi a v průběhu husitských válek sloužil jako opěrný bod katolické strany a krále. V roce 1551 došlo k rozsáhlému poškození hradu v důsledku výbuchu prachárny. Po této události prošel významnou přestavbou na renesanční zámek. V 19. století byla polovina hradu zbourána a druhá polovina se na přelomu 19. a 20. století dočkala generální přestavby. Zhruba v tomto stavu se hrad nachází nyní.

výlety

vypustil první horkovzdušný balon v českých zemích. První výzkumné výpravy Tadeáš podnikl po našich krajích v doprovodu profesora Mikana, jejich cílem bylo Rakovnicko, Berounsko a Křivoklátsko.

Z této cesty přivezli příspěvky na obnovu smíchovské botanické zahrady, která byla poničena povodní. Potom Tadeáš Haenke zkoumal přírodu rodného Českého Švýcarska. V létě 1786 přichází zlomová expedice, tehdy pětadvacetiletý Haenke byl vybrán pro pěší cestu z Prahy do Krkonoš a zpět údolím Labe. Výsledkem byl jeden z prvních českých botanických soupisů a ohlas na výpravu překročil hranice. Mimo jiné i díky tomuto počinu zakončil Haenke svá studia ve Vídni a začal výzkumnou práci v Alpách a v okolí Neziderského jezera. Za svou práci byl v roce 1789 jmenován členem Královské české společnosti nauk. Ovšem Haenke toužil po delší cestě, jeho dalším cílem mělo být Rusko, přesněji Sibiř, a výprava kapitána Bilinga financovaná Kateřinou II. Osud tomu však chtěl jinak, a tak v roce 1788 obdržel Tadeáš Haenke pozvánku na výpravu Alessandra Malaspiny di Mulazzo. Výprava ale vyplula bez Haenkeho, který se zdržel při vyřizování povolení k cestě, a tak český přírodozpytec dorazil do přístavu pozdě a loď zmeškal. Tehdy se projevilo jeho odhodlání být součástí této výzkumné expedice, patrně tušil, že druhou možnost vycestovat by už nemusel dostat. Proto vyplul 19. srpna na lodi Nuestra Señora del buen Viagge s cílem dohnat Malaspinovu výpravu a připojit se k ní. Bohužel ani tehdy nebylo Haenkemu štěstí nakloněno, loď se potopila u ústí řeky La Plata. Haenke se jako jeden z mála zachránil, přišel však skoro o vše, co měl. Pro Haenkeho to znamenalo vyrazit na cestu přes kontinent na západní pobřeží a doufat, že kapitána dostihne tam. Vánoce roku 1789 prožil v Buenos Aires a na konci února podstoupil náročnou cestu andskými průsmyky do Chile. Počátkem dubna se v Santiagu de Chile setkal s Malaspinou vracejícím se z Falkland a konečně se k jeho výpravě mohl přidat. To se již zdařilo a americké dobrodružství pokračovalo. S výpravou putoval na Aljašku. Cestou bylo prozkoumáno pobřeží Kanady a severoamerické ostrovy a průlivy. Zde se Tadeáši Haenkemu dostalo možnosti pojmenovat po sobě i jeden z ostrovů, který dodnes nese jméno Haenke

UJEP

37

text: Jana Kasaničová

foto: archiv katedry informatiky PřF UJEP

LETNÍ ŠKOLY UNIVERZITA PŘIPRAVILA OPĚT PRO DĚTI I DOSPĚLÉ Letní škola FUD Fakulta umění a designu pořádala v termínu 20.–27. 8. druhý ročník LETNÍ ŠKOLY, při které veřejnosti otevřela 10 kurzů napříč svými ateliéry. Ty se staly prostředím pro setkání s pedagogy, designéry a odborníky v oboru, pod jejichž lektorským vedením mohli účastníci kurzů získat či prohloubit své praktické zkušenosti v řadě uměleckých a designérských technik. A jaké to byly kurzy?

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem každoročně organizuje hned několik turnusů oborově různě zaměřených letních škol, příměstských táborů a kempů. V letošním roce se do jejich přípravy pustilo hned pět fakult UJEP. „Univerzita nemá nikdy zavřeno a i o prázdninách nabízí nejen Filmové léto v amfiteátru, ale celou řadu atraktivních kurzů pro děti, dospělé, různé věkové i zájmové skupiny. Toto je naše třetí role ve společnosti, náš další smysl a přínos kraji,“ uvádí rektor Martin Balej.

Fakulta životního prostředí ve spolupráci se Zoo Ústí nad Labem organizovala první příměstské letní tábory pro děti s názvem „Expedice zoo“. V termínu od 25. do 29. 7. pro děti ve věku 10–15 let, v srpnu (1.–5. 8.) potom pro 6–9leté. Tábory byly pětidenní a probíhaly od pondělí do pátku ve skupinách po 20 účastnících. Lektory tábora byli zkušení pracovníci ze zoo a FŽP v Ústí nad Labem. „Během letního tábora děti blíže poznaly chod zoologické zahrady v Ústí nad Labem. Dozvěděly se podrobnosti o tamních zvířatech, jejich životě a důležitých aspektech jejich chovu v lidské péči. Samozřejmě také o přirozeném prostředí zvířecích druhů, jejich ochraně i výzkumu,“ říká Mgr. Miloslav Kolenatý, proděkan pro vnější vztahy FŽP. 38 Silverius

- Sítotisk u pavouka - Základy digitální animace - Visual playground - Textilní obraz - Motion Field / Experimentální AV prostředí - Dřevo + - Není fotka jako fotka - Přírodní lití - Kresba a malba - Plakát a leták „Naše LETNÍ ŠKOLA a její kurzy jsou ideální přípravou jak pro budoucí uchazeče o studium, tak inspirativním zážitkem pro kreativně založené lidi. Připravili jsme workshopy, které byly jedinečnou příležitostí k setkání s řadou známých tvůrců, kteří na FUD vedou ateliéry. Navíc naši účastníci zažili osobitou atmosféru fakulty, která je kolébkou umělecké komunity severních Čech,“ uvádí MgA. Marcel Mochal, proděkan pro rozvoj FUD UJEP. Největším „výrobcem“ letních škol je na UJEP Přírodovědecká fakulta. Stejně jako v loňském roce pořádala oblíbené Příměstské letní tábory robotiky a programování 2022. Pětidenní kempy pro děti od sedmi let výše proběhly v sedmi turnusech od 11. 7. do 26. 8. „Největším hitem bylo bezkonkurenčně Lego.

Můžeme se pochlubit krásnými novými modely z Lego stavebnice, které si děti samy navrhly, postavily a rozpohybovaly,“ upozorňuje organizátor tábora dr. Jan Krejčí z PřF. V termínu 15.–19. 8. pořádalo Centrum podpory přírodovědného vzdělávání ve

spolupráci s katedrou biologie PřF UJEP Letní školu didaktiky přírodovědných předmětů (STEM). Ve stejném termínu pak obě tyto součásti fakulty organizovaly příměstský tábor pro děti ve věku 6–15 let. „Letos jsme se rozhodli pojmout letní školu komplexně, zaměřili jsme se proto nejen na děti, ale také na jejich učitele, mnohdy učitele a rodiče v jedné osobě. Pro děti jsme přichystali nejen zábavu, ale především poznávání přírody hravou formou. Učitelé pak získali hlubší vhled do přírodovědných oborů a přístupů k jejich výuce, přičemž se setkali s renomovanými didaktiky i dalšími odborníky,“ prozrazuje organizátorka letních škol na katedře biologie a vedoucí Centra podpory přírodovědného vzdělávání doc. PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D.

Přírodovědecká fakulta je také opakovaným spolupořadatelem již klasických letních škol, které zajišťuje Jednota českých matematiků a fyziků (v penzionu Oáza v Janově n. Nisou). Letní škola matematiky a fyziky (pro žáky 2. st. ZŠ a SŠ) proběhla od 7. do 14. 8. a Letní škola učitelů matematiky a fyziky od 7. do 11. 8. 2022.

Pedagogická fakulta UJEP spolupořádala v termínu 13.–20. 8. již 33. ročník Letní dílny hudební výchovy Ústí nad Labem.

V srpnu se také konala již tradiční akce, letos s třicetiletou tradicí, Colloquia Ustensia, letní škola češtiny pro Němce, kterou připravuje Ústav slovansko-germánských studií UJEP Filozofické fakulty UJEP ve spolupráci s Ackermann-Gemeinde.

UJEP

39

www.myjsmeujep.cz

#myjsmeujep

www.ujep.cz