Silverius 3/2022

Časopis, který pro vás připravujeme na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Adresa redakce:

Pasteurova 1 400 96 Ústí nad Labem Jsme registrováni na Ministerstvu kultury ČR pod číslem E 22417.

Redakce

Pavel Podhradský grafik

Barbora Medunová redaktorka Anna Hrochová redaktorka

Josef Růžička fotograf

Redakční rada

Pavel Doulík Jana Kasaničová Ondřej Kounovský

Kontakt

e-mail: redakce@ujep.cz telefon: +420 475 286 280 web: www.ujep.cz

Anna Hrochová

Železniční trať v Opárenském údolí spojující obec Opárno s blízkými Lovosicemi.

Obsah

Vychutnat si Papuu

Spolu s doc. Bláhou z přírodovědecké fakulty na terénním výzkumu na na Papui Nové Guineji.

Kam z Ústí? Na ateliérový plenér či uměleckou rezidenci v neobjevené krajině Českého středohoří.

Medailonky věnované pracovnicím Oddělení celoživotního vzdělávání UJEP.

Slovo prorektora

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milé studentky, milí studenti, není to tak dlouho, kdy jsem vám přál krásné a pohodové léto, a najednou sto jíme na prahu podzimu. Je před námi další akademický rok, který bude jistě plný výzev a přinese nové věci do našich životů. Pomalu se všichni vracíme zpátky na naši alma mater, někteří to mají kou sek, žijí přímo v Ústí nad Labem nebo v Ústeckém kraji, ale další na univer zitu přijíždějí z různých konců republiky (či dokonce ze zahraničí), a budou tedy „daleko od domova“. A to je právě téma aktuálního čísla Silveria, které držíte v ruce. Tentokrát nezůstaneme jen doma, v našem kraji, ale podíváme se takřka po celém světě. Vždyť přece naši akademici a studenti nepůsobí jen na regionální úrovni, ale zanechávají svou stopu v růz ných končinách naší krásné planety.

Kam tedy můžete se Silveriem vyrazit? Spolu s doc. Janem D. Bláhou z přírodově decké fakulty se podíváme až do Oceánie na Papuu-Novou Guineu. To už je pěkně

daleko od naší univerzity. Absolvent FUD Martin Marek se ale vzdálenosti nebál a z Litvy se zpět na univerzitu vydal po svých.

Popovídáme si také o mobilitách a mobi litních programech na naší univerzitě, díky kterým můžete procestovat skoro celý svět. A kdo jiný o tom ví nejvíce než vedoucí oddělení vnějších vztahů Ing. Gabriela Krečová. Díky ní poznáte, jak snadné je v rámci studia vycestovat. A že to tak skutečně je, potvrdí jistě i právě končící prezident ESN Usti Ondřej Vacek či zástupci fakulty umění a designu, která má nejvyšší počet mobilit na naší univerzitě.

A co dalšího se ještě dozvíte? Určitě si přečtěte rozhovor s našimi milými kolegyněmi Bc. Danou Masopustovou a Bc. Ivetou Steklou, které vám zasvě ceně povypráví o tom, že univerzita je určena pro všechny věkové kategorie a že

i ti starší se najdou na univerzitě třetího věku. Nesmíme zapomenout ani na retro spektivu další úspěšné univerzitní akce –Filmového léta na UJEP, která k nám do kampusu přilákala stovky návštěvníků.

A konečně, právě slavnostně otevíráme poslední novou budovu naší univerzity – budovu fakulty zdravotnických studií v areálu Masarykovy nemocnice, která tak bude nejdále od kampusu.

Aby se nám ten nový semestr lépe začínal, zvu vás na hudební festival Kampus slaví, který proběhne 6. října na již tradičním místě – náměstíčku před CPTO.

Přeji tedy nám všem úspěšný akademický rok 2022/2023, novým studentům ať se jim na univerzitě líbí a studium splní jejich očekávání. A také výuku co nej méně ovlivněnou covidem a když, tak i v respirátorech to společně zvládneme.

Pavel Doulík, prorektor pro vnější vztahy

Dále:

Z Litvy do Čech po svých

Zázemí pro mobility

Co je domov?

Malé Česko v Rumunsku

Report ze stáže

Nová budova FZS

Cizincem na UJEP

Filmové léto s UJEP

Jak se hýbe univerzita

Ve zkratce

Daleko od domova

Letní školy

Z Litvy do Čech po svých

Studenti naší fakulty umění a designu se výjezdů do zahraničí nebojí, o tom si ostatně můžete přečíst více na str. 24. Na zahraniční stáž se v loňském roce vydal i nynější absolvent FUD UJEP Martin Marek. Z Vilniusu, hlavního města Litvy, šel po skon čení stáže zpátky do Čech pěšky. Ze své cesty navíc vytvořil umělecké dílo. Jeho autorský projekt je sestavený z množství audionahrávek zachycujících zvuky zvířat, přírody i civilizace, to celé pak tvoří velkou zvukovou mapu Mar tinovy cesty.

Stáž v Litvě jste absolvoval v době pande mie, jaké to bylo?

Byla to vlastně taková „dvojitá izolace“. Byl jsem v jiném státě, a navíc to bylo v době covidu, takže výuka probíhala online a nebylo tolik možností potkávat se s jinými lidmi. Člověk měl tedy spoustu času jen pro sebe.

Jak jste tento volný čas v zahraničí vyplňoval?

Hodně jsem si užíval objevování města a staré Litvy. Procházel jsem různé oblasti, chodil jsem na celodenní výlety. Snažil jsem se pozorovat, jak mě nohy nesou dál, když jsem prozkoumal určitou oblast.

Postupně jsem si začal vytvářet záchytné body – nejen vizuální, ale i zvukové. Necho dil jsem podle mapy nebo navigace, naopak jsem se snažil zmapovat si teritorium sám pro sebe, vnitřně.

Zvukové záchytné body?

Ano, napomáhají orientaci pomocí zvuku. Například ve Vilniusu je poměrně dost kostelů a jejich zvony zní městem celý den. Šel jsem tedy často i po zvuku a snažil se dojít třeba z náměstí ke kostelu, který zrovna odbíjel určitou hodinu. Napadlo mě i jednotlivé zvony nahrávat, protože každý zněl jinak. Například pravoslavné kostely mají takové dynamické a zvukomalebné zvonkohry.

Zvukové nahrávky hrají velkou roli i ve vašem autorském projektu, který vznikl cestou z Vilniusu do Ústí nad Labem. Jak vás něco takového vůbec napadlo?

Věnuji se zvukovému umění, což mimo jiné zahrnuje i vědomé naslouchání prostředí a jeho průzkum. Po tom, co jsem něko lik týdnů procházel město a okolí, přišla myšlenka, že bych mohl jít zpět domů po svých, tak nějak sama. Cítil jsem, že vjemů a zkušeností ze stáže bylo opravdu hodně, a měl jsem pocit, že to potřebuji nějak zpra covat. Už cestou do Litvy jsem upřednostnil autobus před letadlem. Ta cesta byla sice šílená, ale pro mě byla pohodlnější v tom, že nebyla tak rychlá. Člověk má více času se

aklimatizovat, naopak po cestě letadlem je pro mě změna prostředí mnohem větší šok.

Inspirovalo vás k cestě ještě něco jiného než potřeba vstřebat dojmy ze stáže?

Ve své tvorbě se chůzi věnuji delší dobu. Těch případů, kdy šel umělec odněkud někam pěšky, je víc, například projekt Františka Skály, který se v 90. letech vydal pěšky z Prahy do Benátek, kde se zúčast nil Bienále současného umění. Ikonic kým umělcem chůze je také Richard Long. Inspirativní je v tomhle ohledu i období renesance – když se chtěl člověk vzdělat, něco se dozvědět, tak se vydal pěšky třeba do Florencie. To mi vlastně přišlo trochu jako analogie ke stáži. Pak mě napadlo, že bych z toho mohl udělat i autorský projekt a propojit celou cestu právě s hlu bokým nasloucháním a terénními nahráv kami. No, a takhle se to vlastně celé nějak začalo formovat a dít, bylo to zhruba dva měsíce před koncem stáže, tedy asi v její polovině.

Předpokládám, že následující dva měsíce jste tedy musel věnovat přípravám. Co všechno příprava na takovou cestu obnáší?

V první řadě jsem musel zjistit, jak daleko to ve skutečnosti je. Nestačí jenom do map zadat body A a B a nechat si vypočítat vzdálenost. Cestu si musíte trochu přizpů sobit, sem tam narazíte na nějaký zádrhel.

Hlavně jsem si ji chtěl vybrat tak, aby byla příjemná, abych něco viděl, poznal… Musel jsem se připravovat samozřejmě i fyzicky, takže jsem začal pravidelně běhat a častěji chodit na celodenní túry v okolí Litvy. Také jsem si psal seznam věcí, které budu potřebovat, a zbytek toho, co jsem s sebou měl, jsem musel poslat domů kurý rem. Zároveň jsem si pár věcí nezbytných k cestě, třeba spacák, nechal z Čech poslat do Litvy. Něco málo jsem musel i koupit –boty, tarp proti dešti…

Zmiňujete fyzickou přípravu. Měl jste už nějakou zkušenost s podobnou túrou?

Jsem docela zvyklý chodit, pocházím totiž z Krkonoš a do hor se vydávám poměrně často včetně nocování. Jinak jsem za sebou měl několik týdenních přechodů třeba přes Tatry, Šumavu, Jeseníky nebo právě Krko noše, ale v zahraničí jsem takhle nikdy necestoval. V tomhle smyslu to tedy byla první „dobrodružná výprava“, ale zároveň vlastně celkem jednoduchá, protože byla většinu času po rovině.

Kdy jste tedy vyrazil na svou cestu a jak dlouho trvala?

Původně jsem chtěl vyjít 1. června 2021, ale nějak jsem to odsunul, nebyl jsem schopný opustit město a do toho jsem měl migrénu, takže jsem vyšel až další den, 2. června. Byl jsem trochu limitovaný, protože jsem se potřeboval dostat do Drážďan nejpozději 9. července kvůli účasti na doprovodném programu skupinové výstavy v Motore nhalle. Jinak mi celá cesta zabrala asi 6 týdnů a ušel jsem něco málo přes tisíc kilometrů. Trasa jako taková měřila zhruba

1 500 kilometrů, ale abych stihl ty Dráž ďany, musel jsem dvakrát popojet vlakem, jinak by to nebylo možné.

Mluvil jste o výstavě v Drážďanech. Pro mítla se do ní nějakým způsobem i vaše cesta?

Ano, výstava se týkala takzvaných glokál ních emocí. Postupně jsem během cesty s pořadateli sdílel svou polohu, oni pak na slepou mapu v galerii lepili štítky na místa, kde jsem zrovna byl, a vždy přidali do zvu kové banky nahrávky z míst, kterými jsem procházel. Ty nahrávky poté zněly v galerii. Dalo se to také sledovat a přehrávat online.

Nebyl záznam zvuku a jeho sdílení s gale rií náročný, když jste byl pořád na cestě?

Bylo to trochu komplikované. K nahrávání jsem používal telefon s externím mikrofo nem, protože nahrávky jsem mohl rovnou sdílet, ale samozřejmě sdílení bylo tro chu složitější, protože si nahrávku člověk nemůže vložit do počítače, kde by to měl během pár kliknutí hotové. Na druhou stranu jsem byl docela rád, že to mohu zpracovat hned, těžko říct, jestli bych se k tomu po návratu vůbec dokopal. Celou cestu jsem si třeba psal deník a měl jsem v plánu pak napsat i nějaký článek… Zatím jsem to ale neudělal.

Poznal jste během své cesty nějaká zajímavá města nebo místa?

Rozhodně, měl jsem sice nějaká města cestou vytipovaná, ale ve výsledku se mi vždy nejvíc líbilo na těch náhodných mís tech, která jsem cestou potkal. Brzy mi došlo, že ve městech se nemůžu ani nechci zdržovat, radši jsem trávil čas u vody, bylo to příjemné a hlavně i praktické, protože jsem si tam mohl vyprat a vykoupat se. Jinak jsem se ale pohyboval i v civilizaci, většinou jsem si každé dva dny nakoupil nějaké jídlo.

Kde jste přespával? Vždy venku ve spacáku? Převážně ano, jednou jsem spal v kempu, dvakrát v hostelu, jinak ale venku ve spa cáku v hamace. To doporučuji, protože ji

prostě natáhnete všude a nemusíte řešit terén. A když chytnete vítr, tak máte hou pání zadarmo. (smích)

Je něco, co vás cestou překvapilo?

Nepříjemné byly některé úseky v Pol sku. Nejen, že terén byl rovný, ale i cesty jako takové byly rovné – kolem polí, skrz lesy. Pořád jdete rovně a vidíte nekoneč nou rovinu a neměnný horizont. To bylo únavné. Pak mě trochu překvapilo počasí, čekal jsem, že budu víc moknout, proto jsem si pořizoval i tarp, který mi zabíral poměrně dost místa v batohu. Nakonec pršelo asi jen třikrát, většinu času bylo nao pak velké teplo, ale před ním se dalo dobře schovat v lesích a jak jsem říkal, často jsem se zdržoval u vody, takže osvěžení bylo na dosah. A mile mě na mé cestě překvapili i lidé, jejich ochota pomoci, poradit nebo si klidně jen trochu popovídat nehledě na jazykové bariéry. Když je člověk 6 týdnů víceméně sám v přírodě, tak tohle ocení.

Údaje o cestě

Celková vzdálenost: Vilnius – Drážďany – Ústí nad Labem: 1 414 km

Pěšky celkem: 1 000 km Počet dní: 44

Průměrný počet ušlých kilometrů za den: 22,7 km

Prohlédněte a poslechněte si cestu Martina Marka. Zvukovou mapu najdete zde:

Vychutnat si Papuu

Množství lidí mi před odjezdem na terénní výzkum na Novou Guineu pravidelně říká: „Tak si to tam užij!“. Na Novou Guineu společně s kolegy jezdíme dělat leccos, ale užít si to tam tedy opravdu až tak moc nejezdíme. Jednak si svou vysněnou dovo lenou představuji úplně jinak, jednak na Nové Guineji je to stále práce, i když to tak možná na první pohled nevypadá.

Zcela zásadní pro úspěch terénního výzkumu je uvažovat jako šachový hráč, tj. několik kroků dopředu. Jen tak lze nad prostředím uhrát alespoň remízu, ideálně zvítězit. Jsou to vždy celé týdny příprav – od náročné logistiky (do místa se lze dostat jen malým letadlem a počasí je značně proměnlivé), přes vybavení, k němuž mám několik dlouhých seznamů řešících kompromis mezi vahou a nutnou přítomností předmětů, po zohlednění různých eventualit – lidé tomu říkají krizové plánování.

Výstupem našeho snažení jsou zářezy v podobě publikačních výstupů, dále pak fotografie, původní mapy, pobyty na infekčních odděleních českých nemocnic a zážitky, jimiž obohacujeme kolektivní vědomí nejedné ze skupinových terapií v prostředí českých hospod. J.

Při prvním kontaktu možná kulturní šok, později návrat do známého prostředí, o němž však člověk nemá aktuální zprávy, takže stálý přísun překvapení. Zatímco místní stravování nabízí řadu spektakulárních zážitků hodných vizuálního záznamu (fotek je dost), jiná místa člověk navštěvuje jen z důvodu fyziologické nutnosti (fotky nemám žádné).

Součástí pobytu v komunitě je rovněž „přirozená“ implementace do kulturního prostředí – metoda více či méně zúčastněného pozorování je klasickou metodou sociálně či antropologicky zaměřeného terénního výzkumu. Spíše však my sami jsme předmětem této metody a prožíváme tzv. syndrom Karla Gotta (v každém okamžiku nás identifikují a pozorují).

Dlouhodobý terénní antropologický výzkum v sobě nese jednak pořízení a stálou aktualizaci dat různého druhu, jednak opakování řady rozhovorů na podobná témata –aneb hrajeme si na lidi se ztrátou paměti či jedince s lehkou formou demence.

Tak hlavně si tu Papuu užít.

• Kampus je obrovský příspěvek univerzity do podoby i atmosféry města –supermoderní prostor rozsáhlého kdysi zchátralého brownfieldu.

• Kampus je centrem kultury, místem relaxace i tvořivých individualit.

• Kampus je otevřen veřejnosti – festivaly, vědecká knihovna, Univerzitní knihkupectví, elegantní amfiteátr, kavárna Kampuska.

• Kampus je vizuálně atraktivní – grafické práce na univerzitních budovách.

• Kampus je společensky angažovaný – veřejné expozice, konference, workshopy, Lavička Václava Havla, pamětní místo Václava Sedláčka.

• Kampus je příležitost změnit kraj.

Zázemí pro mobility

Program Erasmus, dnes již Erasmus+, se těší mezi studenty trvale rostoucímu zájmu. Tento pojem je dnes již běžnou součástí agendy většiny evropských vysokých škol. Erasmus se stává stále snadnější cestou ke zlepšení jazyko vých dovedností, k rozšíření znalostí ve vlastním studijním programu, ale také dalších vědomostí o vzděláva cím systému v zahraničí. Jak se tento program rozvíjí z pohledu oddělení pro vnější vztahy rektorátu UJEP?

Ing. Gabriela Krečová vedoucí oddělení pro vnější vztahy rektorátu UJEP, koordinátorka mezinárodní spolupráce (meziin stitucionální smlouvy)

Pojem Erasmus je mezi studenty vyso kých škol už poměrně známý. Proč ale program zaměřený na zahraniční mobilitu studentů nese právě toto jméno?

Program byl pojmenován po Erasmu Rotterdamském, holandském filozo fovi a filologovi, který žil na přelomu 15. a 16. století. Kromě toho je ale název programu také zkratkou vystihující jeho podstatu: European Action Scheme for the Mobility of University Students. Do češtiny je překládaný jako Akční program Evropského regionu pro mobilitu studentů vysokých škol. Erasmus byl původně, jako součást programů EU v oblasti vzdělá vání a odborné přípravy, zaměřen pouze na mobilitu vysokoškolských studentů, v oblasti vzdělávání však postupně nabyl určitého pojmu a v roce 2014 dal, již coby Erasmus+, název celému evropskému pro gramu zaměřenému na spolupráci a mobilitu ve všech sférách vzdělávání.

Jaké byly začátky tohoto programu na naší univerzitě?

Dovolím si začít nejprve tím, kam až sahá historie celého programu Erasmus. Jeho vznik se datuje do roku 1987, kdy do něho bylo zapojeno 11 zemí. Česká republika se k němu připojila v roce 1997, tedy o deset let později. Ve stej ném roce byla započata i přípravná fáze

zapojení naší univerzity. V akademickém roce 1998/1999 bylo pedagogickými pracovníky univerzity realizováno něko lik přípravných návštěv zahraničních vysokých škol a o rok později, v roce 1999/2000, pak proběhly první výjezdy našich studentů do zahraničí. Celkem jich tehdy vycestovalo na studijní pobyty 24, polovina studentů zamířila do sou sedního Německa a čtvrtina do Velké Británie. První zahraniční studenti přijatí v programu Erasmus přijeli na naši uni verzitu v akademickém roce 2001/2002, bylo jich sedm a všichni byli z Německa.

Nabízí se tedy předpoklad, že jak počty vyjíždějících, tak přijíždějících stu dentů se během následujících let navý šily. Bylo tomu tak?

Ano, bylo. Jak začaly přibývat naše part nerské školy v zahraničí, rostl i zájem našich studentů o výjezdy do ciziny a sou časně také zájem zahraničních studentů o studium na naší univerzitě. Doposud největší počet studentů jsme v programu Erasmus vyslali do zahraničí v akade mickém roce 2011/2012, kdy nám na studijní pobyty a praktické stáže vyjelo téměř 260 studentů. Největší počet přijíž dějících studentů jsme pak zaznamenali

v akademickém roce 2016/2017, kdy jich na naší univerzitě studovalo 164.

Jaké zahraniční destinace si nejčastěji vybírají naši studenti?

Dlouhodobě vede mezi našimi studenty Německo. Mířily do něho první mobility a své místo si mezi nejoblíbenějšími desti nacemi stále drží. Dále nám nejvíce stu dentů vyjíždí do Španělska a Portugalska. Dříve byla mezi studenty velice oblíbená i Velká Británie, ale po jejím vystoupení z Evropské unie je spolupráce s touto zemí v programu Erasmus+ značně ome zena. Zajímavé, obzvlášť pro studenty, kteří se nechtějí příliš vzdalovat od svých domovů nebo se obávají jazykové bariéry, jsou slovenské vysoké školy.

Z jakých zemí přijíždí zahraniční stu denti k nám? A lze říci, proč si vybírají právě naši univerzitu?

Největší zájem o studium na naší uni verzitě projevují dlouhodobě turečtí, španělští a polští studenti. Často volí naši univerzitu ti, kteří nemají ještě se zahraniční mobilitou zkušenost a výhody vidí v tom, že se jedná o menší regionální univerzitu, finančně přijatelnou a dobře

situovanou, a to jak z pohledu Evropy –v jejím středu, tak z pohledu České repub liky – na dopravní tepně spojující Prahu s Německem.

Mohou vyjíždět na zkušenou do zahraničí s programem Erasmus+ i zaměstnanci?

Ano, i pro zaměstnance vysokých škol je tento program určený. Akademičtí pracovníci mohou vyjíždět na zahra niční vysoké školy za účelem výuky či školení. Zahraničních školení, která slouží k tomu, aby zaměstnanci získali v rámci svého oboru nové vědomosti či dovednosti nebo si vyměnili své zkuše nosti, se mohou účastnit i neakademičtí pracovníci.

Existují i jiné programy, v rámci kte rých se dá s finanční podporou vyces tovat do zahraničí?

Program Erasmus+ není určitě jedi ným programem, v rámci, kterého lze do zahraničí s finančním příspěvkem vyjíždět. Je ale největším evropským programem zaměřeným na zahraniční mobilitu vysokoškolských studentů a zaměstnanců a naše univerzita má

v rámci něho vytvořenou širokou síť part nerských vysokých škol, kam své studenty i zaměstnance vysílá. Proto určitě dopo ručujeme všem, zejména pak těm, kteří s výjezdy do zahraničí nemají ještě tolik zkušeností, ho vyzkoušet.

Co je pravdy na tom, že výjezd do zahra ničí s sebou přináší i poměrně náročné „papírování“?

Lhala bych, kdybych tvrdila, že kvůli zahraniční mobilitě není potřeba vyplnit žádný formulář. Každému studentovi i zaměstnanci s tím ale pomohou ti, kteří se agendou zahraničních mobilit zabý vají, tj. buď koordinátoři na jednotlivých fakultách, nebo moje kolegyně z rekto rátního oddělení pro vnější vztahy. Není tedy potřeba se této nedílné části mobilit obávat. Program Erasmus+ jde navíc ces tou digitalizace, takže výjezdy budou po administrativní stránce stále jednodušší a přívětivější.

prof. PaedDr. Pavel Doulík, Ph.D.

prorektor pro vnější vztahy UJEP

Jak byste z pohledu mobilit a internacionalizace charakterizoval situaci na naší univerzitě?

Internacionalizace vysokých škol je téma, které se řeší dlouhodobě, přesto neztrácí na své aktuálnosti. Je třeba si uvědomit, že mobility (výjezdy a příjezdy studentů a pracovníků) jsou velmi důle žitou součástí internacionalizace vysoké školy. Naše univerzita je univerzitou s typicky regionálním působením, a jak vždy říkám, právě to je naše silná stránka. Vzhledem k tomu se, samozřejmě, z hlediska internacionalizace prostředí nikdy nemůžeme rovnat s Univerzitou Karlovou nebo Masarykovou univerzi tou, ale neznamená to, že nemáme co nabídnout. Naopak jsme svou polohou (kousek od hranic s Německem) velmi atraktivním místem, kam přijíždějí stu denti i akademici z celého světa. Univer zita byla a je místem setkávání různých kultur, náboženství, názorů a životních

Společenské dění ovlivnila v uplynu lých dvou letech celosvětová pandemie covid-19. Zasáhla také mobility?

Pandemie, která vypukla v březnu 2020, se promítla do všech oblastí našeho života, mobility nevyjímaje. Na začátku pandemie to byly zejména vládní restrikce, které výrazným způsobem omezily pohyb osob po světě, a tím zne možnily studentům vyjíždět na studijní pobyty. V roce 2021 to pak byl spíše strach a opatrnost studentů z možné nákazy covidem, což se opět promítlo do celkových čísel. Dnes již víme, že nás covid v brzké době neopustí, tak se s ním učíme žít, což se promítá i do opět postupně stoupajícího počtu studentů,

kteří vyjíždějí studovat do zahraničí, ale i těch zahraničních, kteří chtějí studovat na naší univerzitě. Během pandemie jsme museli řešit i takové problémy, jako byla hromadná nákaza zahraničních stu dentů na kolejích a jejich izolace. Na dru hou stranu je třeba říci, že covid přinesl i některé pozitivní věci, jako jsou např. virtuální a kombinované mobility, které jsme dříve neznali.

Jaká je podpora studentů, kteří chtějí během svého studia vycestovat do zahraničí?

Jedním slovem musím říct, že velká. Jsme univerzita, která dokáže uspokojit zájem o studium v zahraničí u 99 % svých stu dentů. Studenti mohou vybírat z široké nabídky destinací v Evropě (ale i jinde ve světě), kde část svého studia realizují. Kromě stipendia z programu Erasmus+, s jehož podporou vyjíždí většina našich studentů, pak fakulty ve většině případů přispívají na zahraniční pobyt svým stu dentům i mimořádným stipendiem, takže nám vyjíždějící v zahraničí nestrádají. V současné době je možné také navýšit standardní stipendijní grant u studentů

pocházejících ze znevýhodněného soci oekonomického prostředí či přispět na zvýšené náklady studentům a zaměstnan cům se specifickými potřebami.

Nabízí program Erasmus+ také nějaké novinky?

Nové projektové období Erasmus+ (2022–2027) přineslo novinek celou řadu. Zejména se navýšila celková částka, kterou Evropská komise na mobilitní programy uvolňuje. Tím se vlastně stává účast na mobilitě jakousi esenciální složkou kaž dého vysokoškolského studia (zejména v magisterských a doktorských studijních programech). Nově se objevily kombi nované mobility. Můžeme vést diskuzi o jejich podobě a přínosu, ale nesporné je, že umožní absolvovat mobilitu během studia i těm, kteří si nemohou dovolit vycestovat na celý semestr (studentky či studenti starající se o děti apod.). Dalšími novinkami jsou např. Green Erasmus, což je podpora ekologicky přívětivých způsobů dopravy na mobilitu, nebo snaha o digi talizaci celého procesu mobilit (projekt Erasmus Without Paper).

Jak byste celkově zhodnotil své působení ve funkci prorektora, který má mobility ve své gesci?

Když jsem před 3,5 lety do funkce nastu poval, bylo mým cílem jednoznačně navýšit počet vyjíždějících i přijíždějících stu dentů. Aniž bych chtěl působit alibisticky, většinu mých plánů zhatila již zmiňovaná pandemie covid-19. Ale snažím se být opti mista, neboť v současné době je vidět, že se situace lepší a opět stoupá počet studentů naší univerzity, kteří odjíždějí studovat do zahraničí, stoupá i zájem zahraničních studentů o studium na ústecké univerzitě. Jsem přesvědčen, že tento trend bude i nadále pokračovat a překročíme čísla před covidovou pandemií. Kde však vidím velký prostor univerzity pro zlepšení, je v nabídce studijních programů v cizích jazycích, zejména v angličtině. Možnost studia atraktivních programů v cizím jazyce by na naši univerzitu přilákala další zahraniční studenty, což by ještě více posí lilo internacionální charakter našeho uni verzitního prostředí.

Co je domov?

milionů evropských přistěhovalců a zamí řilo do USA, aby našli nový domov. Mezi těmito přistěhovalci byli také Češi. Český New York je kniha věnovaná Čechům, kteří emigrovali za „velkou louži“ do Ameriky. Autor svoji pozornost soustředil na krajany žijící v New Yorku a představuje jejich bohatý život, významné spolky, osobnosti a události od poloviny 19. století až do dnešních dní.

NEKOLA, MARTIN. Český New York

Co všechno si můžeme představit pod pojmem „domov“? Pro lidi z majoritní společnosti je tím místem dům či byt, kde mají své zázemí, cítí se zde bezpečně, mají se kde umýt, kde si uvařit a hlavu složit. V naší knihovně jsme se v tomto obšír ném tématu „daleko od domova“ vydali dvěma směry. Prvním je bezdomovectví a tím druhým migrace. Vybrali jsme k nim z našeho fondu následující knihy.

Začneme tématem „bezdomovectví“ a fenoménem „mladých bezdomovců“. Ve společnosti existují lidé, kteří se klasic kého domova vzdali a vybrali si život na ulici. Značnou část bezdomovecké komu nity tvoří mladí lidé pod 26 let. Jejich odchod na ulici může mít různé důvody. Někdy jde o problémy v rodině, jindy o hle dání nových zkušeností a vlastních limitů.

V každém případě jde o rozhodnutí rizi kové, které často roztáčí spirálu dalších potíží. Mladí bezdomovci mají větší šanci svoji situaci změnit. Tato studie se zamě řila na konkrétní skupinu 90 mladých lidí bez domova ve věku od 19 do 26 let, kteří docházeli do centra charitativní organi zace Naděje v Praze. S klienty byly vedeny rozhovory s důrazem na vyprávění jejich životních příběhů. První část knihy se zaobírá cestou a životem na „ulici“. Druhá část se věnuje duševnímu zdraví mladých bezdomovců a třetí je zaměřená na proces reintegrace bezdomovců do

společnosti. Výsledkem jsou pak dopo ručení pro úspěšný reintegrační proces.

VÁGNEROVÁ, MARIE, LADISLAV CSÉMY A JAKUB MAREK. Bezdo movectví jako alternativní existence mladých lidí

Daleko od domova a hledání domova nového, to jsou jen dvě charakteristiky pojmu „migrace“. Slovo samotné pochází z latinského „migration“ a znamená pře souvat. K přesouvání lidí docházelo již v pravěku. Můžeme tedy říci, že migrace je stará jako lidstvo samo. Migrace a migranti jsou v současné společnosti velmi citlivá témata. A právě tomu se věnuje ve své knize Robin Cohen, emeritní profesor vývojových studií a bývalý ředitel Mezinárodního insti tutu pro migraci na Oxfordské univerzitě. Jeho kniha je exkurzí do dávné i nedávné historie až po současnost. Zachycuje roz manitost důvodů, proč se lidé stěhují, a typů migrace, např. migrace jako útěk před živelnými pohromami, nepříznivými klimatickými změnami, územní agresí nebo migrace za vzděláním.

COHEN, ROBIN. Migrace: stěhování lidstva od pravěku po současnost Jedna z velkých migračních vln byla „Velká atlantická migrace“ do USA. V období mezi lety 1836 a 1914 překročilo Atlantik 30

Česká emigrace neprobíhala jen do Ame riky. Publikace profesora Jaroslava Vacu líka „České menšiny v Evropě a ve světě“ se podrobně věnuje přehledu stávajících českých emigrantských skupin ve dva ceti sedmi státech Evropy a jedenadvaceti mimoevropských zemích. Tyto české kolo nie, mnohdy pozvolna zanikající, tvoří příslušníci, a zejména potomci nábožen ských, sociálně ekonomických a ve 20. století především politických emigrantů, a to v průběhu posledních tří staletí počí naje bělohorskými exulanty. Kniha je dopl něna unikátními fotografiemi z archivu Náprstkova muzea v Praze.

VACULÍK, JAROSLAV. České menšiny v Evropě a ve světě

Jak se z České republiky, ze které se v minu losti spíše „emigrovalo“, stala země, která začíná být zajímavým cílem na migrační mapě. Tato kniha se zabývá migrační situací a integrační realitou Česka. Ve své podstatě je kniha upravenou a rozšířenou verzí národní výzkumné zprávy pro Česko vypracované v projektu IDEA („Mediter ranean and Eastern European Countries as New Immigration Destinations in the European Union). Jaké rysy má česká migrační a integrační politika? Jaké jsou výsledky integrace migrantů v Česku? Jak migrace a migranti ovlivňují českou společnost? To jsou jen některé otázky z mnoha reflektovaných v této publikaci.

DRBOHLAV, DUŠAN. Migrace a (i) migranti v Česku: Kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?

Jaké je to být na cestě za novým domo vem, když samotná cesta může být tou poslední? Přední německý reportér Wolfgang Bauer a jeho český kamarád

reportážní fotograf Stanislav Krupař se jako první novináři vydali na cestu se syrskými uprchlíky z Egypta do Evropy. Dramatické vyprávění popisuje cestu obyčejných lidí, které válka dostala do mezních životních situací. Reportáž líčí chování převaděčských gangů, nelítost nost byrokratických aparátů, ale také lidskost těch, kteří na cestě uprchlíkům pomáhali.

BAUER, WOLFGANG. Přes moře s uprchlíky na cestě do Evropy

V dětství má většina z nás svůj domov. V mládí přichází první období hle dání vlastního domova. Nikdo dopředu nevíme, kolikrát se toto „martýrium“ v našem životě bude opakovat, ať už z důvodu hledání nového zaměstnání, nebo z důvodu možnosti studovat či pracovat v zahraničí. Podnětů k migraci a hledání nových domovů je nepřeberné množ ství. Nezbývá než doufat, že nikdy nebu deme muset svůj domov opustit nedob rovolně, a hledat si tak nový. Uvedené publikace a mnohé další jsou k dispozici k zapůjčení ve Vědecké knihovně UJEP.

Čeština „na pohodu“ Malé Česko v Rumunsku

V minulém čísle jste se mohli dočíst něco málo o tom, jak se čeština vyučuje za hranicemi České republiky, konkrétně ve Vídni. Tentokrát se ale podíváme ještě o kousek dál od našich domovů. Více než tisíc kilometrů od Ústí nad Labem leží rumunská vesnice Eibentál, ve které se nachází jedna z největších českých komu nit v Rumunsku. Možná už jste slyšeli o oblasti zvané Banát – v první polovině 19. století se tam za prací přistěhovali Češi. Ti založili několik vesnic, z nichž se šest zachovalo až do dnešních dní a Eibentál je jednou z nich. Lidé si tam s sebou z Česka přivezli své zvyky, tra dice, ale i jazyk a nářečí, a to všechno v těchto rumunských vesnicích přežívá už

200 let. Pokud byste chtěli českou vesnici 19. století zažít na vlastní kůži, můžete do Banátu vyrazit jako turisté, rozhodně tam je hodně k vidění. Můžete také navštívit Festival Banát plný koncertů, přednášek a výletů. Především ale usly šíte, jak se tu vyvinul a zachoval jazyk. Možná si řeknete čeština jako čeština, ale místní jazyk jednak vychází z českého jazyka 19. století – z doby, kdy Češi do Banátu přišli – jednak je ovlivněn srbšti nou a rumunštinou, případně i němčinou a maďarštinou. Tehdejší přistěhovalci navíc nemluvili spisovným jazykem, vět šina z nich přišla ze středních, jižních a západních Čech, takže si s sebou při nesli i svůj dialekt. Je to tedy opravdu

zajímavý mix! A teď k tomu ještě přičtěte fakt, že si tam čeština žije svým vlast ním životem už 200 let a vyvíjí se tedy úplně jinak než na našem území. Pokud vás to fascinuje stejně jako mě a chcete se o Banátu dozvědět více nebo byste třeba rádi nahlédli do česko-banátského slovníku, navštivte stránky www.banat. cz, případně si rovnou zabalte batoh a vyrazte do Rumunska.

REZIDENCI V NEOBJEVENÉ KRAJINĚ ČESKÉHO

STŘEDOHOŘÍ

Vytrhnout se z každodennosti. Vynořit se z vlastního klišé a rozhlédnout se. Po krajině a lidech kolem sebe, po svých možnostech. Po tom všem, co k vám promlouvá z okolí a není slyšet přes hluk ranní špičky ve městě. To je zku šenost, která dokáže člověka posunout. Odborný asistent Ateliéru aplikované a reklamní fotogra fie FUD UJEP, MgA. Jiří Dvořák, ji svým stu dentům nabízí 2x ročně. A sám sobě ji ordinuje v každé volné chvíli.

Ateliér aplikované a reklamní fotografie (AARF) je jedním ze tří fotografických ateli érů Fakulty umění a designu ústecké UJEP. Jeho zaměření vyplývá z názvu. Jedná se o studium fotografického řemesla a vizuální kultury s akcentem na jejich sdělovací funkci. Neodmyslitelnou součástí zdejšího studia je takzvaný „Plenér“, který se pořádá v kaž dém semestru 4letého bakalářského studia. Analogicky je i Ateliérový plenér AARF FUD snahou poskytnout studentům a studentkám jakousi zhuštěnou zkušenost toho, jak vlastní

tvorbu autenticky zasadit do běžného života, vede k větší šíři vnímání skrze intenzivnější prožitek – ať už krajiny, fyzických a smys lových vjemů nebo mezilidských vztahů. „Společné výlety krajinou, probouzení a usínání, zatápění v kamnech, vaření, večerní diskuze a přednášky, sdílení zážitků, názorů

a zkušeností s kolegy, absolventy, vedou cími ateliéru a hostujícími odborníky – tyto okamžiky patří k těm nejvíc formujícím z celého semestru,“ potvrzuje Dvořák.

Jiří Dvořák se kromě pravidelných ateliéro vých plenérů vydává na výlety do okolí Ústí nad Labem i ve svém volném čase. Odkojen hloubkou a rozlehlostí šumavských (pra) lesů, oblíbil si tento dnes již naturalizovaný ústecký fotograf zejména pestrou a členitou krajinu Českého středohoří. Webem Kam z Ústí vypráví Dvořák příběh kopců, luk a zastrčených obcí Ústeckého kraje, u nichž byste (bez mapy v mobilu) rozhodně neče kali, že jsou jen hodinu cesty od Prahy či Drážďan. Anna Josef

Celý příběh, podcast i video najdete zde:

Report ze stáže

Pracuji na ortopedii v nejlepší soukromé nemocnici v Sofii jménem Tokuda. Na oddě lení umí anglicky pouze jedna administra tivní pracovnice, ale jazyku místních jde po pár týdnech malinko rozumět. Některá slova jsou podobná, ale ne všechna mají stejný význam. Zdravotnictví v nemocnici je na velice dobré úrovni, dokonce o trochu lepší než v Masarykově nemocnici.

Bydlím na koleji pár minut od nemocnice za pár korun, vařit si mohu ve společné kuchyni. Sice mi byly při mé smůle během nepřítom nosti odcizeny věci, ale vše se řádně vyřešilo.

Ve městě Sofie je mnoho možností co podni kat, navečer se lidé schází u Národního domu kultury, kde jsou osvícené fontány, a přes den stojí za to navštívit nejznámější budovu Katedrálu sv. Alexandra Něvského. K moři do Burgasu je to 7 hodin. Já jsem využívala lůžkový vagon, který vyšel v přepočtu na 350 korun na osobu přes noc. Turistů je tu o mnoho méně, než je v jiných zemích, což dělá památky o to krásnější. Také jsou velice cenově dostupné. Po celém městě je zavedené metro, historické tramvaje a autobusy.

Z bulharských specialit stojí za to ochutnat slaný koláč Bánice, který se nejčastěji skládá

ze slabého listového těsta, vajíček a míst ního sýru sirena. Ke snídani popíjejí bulhaři Bozu, což je ovesný fermentovaný nápoj. Za zmínku stojí také jejich rajčata, papriky a další zelenina.

Marteničky

Podle tradice 1. března nejstarší žena v rodině uvazuje na ruce dětí náramek krou cený z bílého a červeného provázku pro zdraví a proti zlé magii. Martenica se uvazuje také zvířatům a na větve plodících stromů.

Slovo martenica pochází ze slova mart, což v bulharštině znamená březen. Častěji se používá jeho zdrobnělina martenička. Původně se marteničky dělaly z vlny, teď mají různé podoby a vyrábí se z různých materiálů. Nejdůležitější jsou barvy, které jsou nositelem symboliky. Červená znamená krev, život, a bílá čistotu, štěstí.

Místa navštívená a oblíbená v Bulharsku:

Belohranchik, 7 rilských jezer, město Sozo pol, Nessebar, Burgas, Plovdiv, vodopády Krushua, Rila monastery, Sunny beach, Zlaté písky

NOVÁ BUDOVA FAKULTY ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ JE

PŘÍKLADEM PROFESIONÁLNÍHO

PROPOJENÍ TEORIE S PRAXÍ

Dva roky buduje Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem v areálu ústecké Masa rykovy nemocnice nové sídlo pro svoji fakultu zdravotnických studií. Unikátní propojení pracovníků nemocnice se stu denty a pedagogy fakulty je realizováno doslova suchou nohou, přes spojovací chodbu.

V červnu roku 2020 UJEP zahájila výstavbu nového sídla zdravotnické fakulty přímo v centru areálu Masarykovy nemocnice. Po dvou letech a dvou měsících rozsáhlý nemocniční areál na Bukově zdobí super moderní stavba, která bude od nového akademického roku vzdělávat studenty zdravotnických oborů UJEP na té nejvyšší úrovni.

Ústecké univerzitě umožnily realizovat vizi zdravotnické fakulty přímo v areálu nemocničního komplexu finance projektu RE:START Ústeckého a Karlovarského kraje. „Otevřela se nám možnost vytvořit ideální model, kdy je budoucí zdravotnický personál vysokoškolsky vzděláván přímo v nemocnici. Přináší to značnou řadu benefitů nejen v oblasti vzdělávání, ale také hospo daření s financemi. Této příležitosti jsme se chytli a už ji nepustili,“ vzpomíná rektor doc. Martin Balej.

Vměstnat celý objekt fakulty o půdorysu 2 054 m2 do tak již poměrně zastavěného areálu na Bukově nebylo nijak snadné, avšak projektant stavby, Chválek Ateliér s. r. o., využil tamních prostorových mož ností maximálně.

„Architektonické řešení vychází z jednodu chého kvádrového objemu na výrazně obdél níkovém půdorysu zastřešeném plochou stře chou a navazuje na stávající výstavbu v areálu

Masarykovy nemocnice jak půdorysem, tak výškově,“ říká kvestor UJEP Ing. Leoš Nergl.

Fakulta má pět podlaží, z toho jedno čás tečně podzemní a 4 nadzemní. Horní dvě podlaží ustupují tak, aby bylo docíleno zmíněné výškové návaznosti na sousední objekty (z jedné strany lůžkové oddělení pavilonu A, z druhé strany pavilon D).

I exteriér budovy přináší do stále se rozvíje jícího nemocničního areálu další moderní a svěží urbanistický prvek. Pro venkovní úpravu byl zvolen kontrast mezi jednodu chou omítkou ve světlém barevném odstínu (odstín světle šedé/bílé) a kovovým barev ným obkladem na vystupujících hmotách objektu v odstínu světle zelené v matném provedení. Výrazným prvkem jsou také pevné nadokenní slunolamy chránící okna učeben a kanceláří na jihozápadní fasádě před slunečním svitem.

Fakulta zdravotnických studií je v současné době nejdynamičtěji se rozvíjející fakultou UJEP. „Úspěšné akreditace nových studijních programů v posledních sedmi letech se odra zily v enormním nárůstu počtu našich studu jících. Od nového akademického roku budeme vzdělávat na 1 100 studentů,“ konkretizuje děkan FZS UJEP doc. Zdeněk Havel.

Současné prostorové uspořádání fakulty v tzv. „Zelené škole“ v ulici Velká Hra dební je 3 900 m² a pro potřeby i rozvoj fakulty již není vyhovující. Nová budova v areálu nemocnice poskytuje 6 440 m2, navíc je zde velká multifunkční přednáš ková aula s kapacitou 326 míst a 7 sedadel pro zdravotně hendikepované, středně velký přednáškový sál se 151 sedadly (+ 5 ZTP) a malý sál pro 72 posluchačů a 3 studenty ZTP.

„Vzhledem k tomu, že většina našich studentů realizuje převážnou část své praktické výuky právě na pracovištích Masarykovy nemoc nice a tamní lékaři i vrchní sestry zároveň na naší fakultě přednášejí, považuji za obrov skou výhodu propojení nového objektu přímo s nemocnicí jednoduše spojovací chodbou. Odstranění oboustranného dojíždění z Bukova do centra Ústí nad Labem si již dopředu pochvalujeme všichni,“ doplňuje děkan doc. Havel.

Nová budova fakulty zdravotnických studií je kompletně bezbariérová. Hlavní vstup je řešen přes spojovací plato začínající u hlavního vchodu do nemocničního Atria, se kterým je zároveň přímo propojen kry tou chodbou (spojovacím krčkem).

Větší prostor a propojení s Masarykovou nemocnicí nejsou jediné benefity nového sídla FZS UJEP. Supermoderní budova je vybavena novými výukovými místnostmi na světově srovnatelné úrovni. „Kromě krásných nových učeben, laboratoří a semi nárních místností máme nyní k dispozici např. i dvě simulační centra, ve kterých mohou studenti, odděleni skleněnou stěnou, sledovat různé druhy vyšetření a zacházení s pacientem a přitom se vzájemně neruší. Samozřejmostí jsou také sdílené video přenosy výuky do vzdá lených místností,“ hodnotí vysokou kvalitu vybavenosti fakulty její děkan.

V suterénu fakulty byla také vytvořena garáž pro mobilní simulační centrum neboli pro plně vybavený sanitní vůz, v němž se budou připravovat studenti nedávno otevřeného studijního programu Zdravotnické záchranářství.

Úzké propojení ústecké zdravotnické fakulty s Masarykovou nemocnicí v Ústí

nad Labem a jejich dlouholetá vynikající spolupráce v mnoha směrech se tímto počinem ještě více utuží. „Fakulta společně s Masarykovou nemocnicí provozuje již nyní celkem 12 společných klinik a 1 ústav, řada vysoce erudovaných lékařů, primářů oddělení, přednostů klinik i zkušených zdravotních sester vyučuje na FZS a podílí se také na vědecké a výzkumné činnosti,“ vyzdvihuje dobrou spolupráci UJEP a Krajské zdra votní, a. s., rektor Balej.

Slavnostní otevření nového sídla FZS UJEP v areálu Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem proběhlo dne 22. 9. 2022 formou ofici álního přestřižení pásky před novou budovou a následného slavnostního zasedání Vědecké rady FZS UJEP, při příležitosti nejen otevření nového sídla fakulty, ale zároveň i jako oslava 10. výročí založení fakulty, ve velké aule FZS. Jednalo se o historicky první akademicko-spo lečenskou akci, která zde proběhla.

Základní údaje v kostce

Adresa: Fakulta zdravotnických studií UJEP, Masa rykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z., Krajská zdravotní, a. s., Sociální péče 3652/13, 400 11 Ústí n. L.

Termín výstavby: 6/2020 až 8/2022

Zhotovitel stavby: Sdružení Metrostav, a. s., a OHLA ŽS, a. s.

Celková cena díla: 436 419 507,66 Kč vč. DPH + 39 mil. Kč na vybavení (včetně víceprací)

Projektová dokumentace: Chválek Ateliér s. r. o.

Erasmus

Odkud na UJEP jezdí studenti

Odkud na UJEP jezdí zaměstnanci

Mobilita zaměstnanců - výjezdy

Příjezdy - studenti, zaměstnanci

Zeptali jsme se vás na instagramu

Pokud nás ještě nesledujete na instagramu, měli byste! (@ujepul). Získáte tak, mimo jiné, možnost zapo jit se do našich hlasování. Tentokrát jsme se zaměřili na cestování, jak už téma čísla napovídá. Jsou pro vás výsledky překvapivé, nebo nikoli? Dejte nám vědět!

cestovali jste letos za hranice?

„Všude dobře doma nejlíp“

vyjeli jste, nebo se chystáte vyjet na erasmus?

co při cestování upřednostňujete?

byli jste někdy mimo domov déle než měsíc? byli nejdál domova?

Cizincem na UJEP: O ESN a jejích činnostech s Ondřejem Vackem

Organizovali jsme hlavně pravidelné nákupy. Studenti si napsali seznam toho, co potřebovali, a dobrovolníci z ESN vyra zili do obchodu, kde vše nakoupili a zavezli na koleje. Za to nám byli opravdu hodně vděční.

Za organizování výletů a dalších akcí vděční nebývají?

Jak kdy. Párkrát se stalo, že jsme všechno vymysleli, připravili, a na výlet s námi skoro nikdo nejel. Pak na stejné místo cizinci vyrazili sami, přestože s námi by to měli mnohem levnější. Tak to člověka trochu zamrzí. Ale vždycky záleží, jaká parta se zrovna sejde, a tohle určitě není pravidlem!

Lockdown už máme naštěstí za sebou. Co všechno dělá ESN pro studenty z ciziny během normálního režimu? Mám na mysli pobočku v Ústí.

Ondřej Vacek se v současnosti pomalu loučí s funkcí prezidenta ESN Usti (Erasmus Stu dent Network), o studenty ze zahraničí se ale staral několik let. Co pro něj práce v ESN znamenala a jak se tato organizace stará o studenty, kteří se na několik měsíců ocitnou daleko od domova?

Jak a kdy jste se k práci pro ESN dostal?

Když jsem byl na konci prvního ročníku svého studia na UJEP, pomáhal jsem s organizací rozlučkové party pro studenty ze zahraničí, to byla taková první zku šenost. Pak jsem se postupně stal aktiv ním členem, pomáhal jsem s tím, co bylo potřeba.

Co vás na tom lákalo?

Vždy mě bavilo organizovat akce. Bral jsem to i jako jazykovou příležitost – chtěl jsem se zdokonalit v angličtině a přestat se bát mluvit.

Měl jste hned na začátku ambice stát se prezidentem ESN?

Spíš naopak. Já jsem vždycky tvrdil, že nikdy nechci do žádné hlavní pozice… No, a teď dokončuji třetí mandát. (smích) Aktuálně ale už probíhá jeho předávání mé nástupkyni Kamče Skřivanové.

Co pro vás bylo během těch let v čele organizace nejtěžší?

Celou dobu to vlastně byla celkem pohoda, ale pak přišel covid, což se samozřejmě dotklo i studentů ze zahraničí, kteří zrovna dorazili k nám. Postupně nám všech zhruba 30 lidí přecházelo z karantén do izolací. Dokonce jsme tam měli jednu slečnu, která musela být zavřená na koleji asi 6 týdnů.

To muselo být pro studenty z ciziny náročné. Co tahle situace znamenala pro vás?

Nejdůležitější je ten začátek – ještě před příjezdem studentům předat informace a hned po příjezdu jim pomoci se vším, co je potřeba zařídit. Vyzvedáváme je na nádraží, zařizujeme s nimi ubytování na kolejích, pokud je potřeba, tak řešíme i víza nebo pojištění a další běhání po úřadech. K tomu slouží tzv. Buddy sys tém. Buddy je pro studenta-cizince takový místní kamarád, na kterého se může obrá tit, když něco potřebuje. Každému cizinci je přidělen jeden Buddy, který se o něho „stará“.

Kdo se může stát Buddym?

Jakýkoliv student, který má chuť a čas pomáhat. Funguje to na principu dob rovolnictví, ale je skvělé, že člověk získá kamarády z dalších zemí a zase se trochu procvičí třeba v angličtině nebo v jiném jazyce. Navíc pro naše „Buddíky“ pořá dáme minimálně jednou za semestr nějaké

stmelovací akce, a mohou se pak účastnit výletů spolu se zahraničními studenty.

C o následuje po úvodním uvítacím a úředním kolečku?

Pak už je to jen o tom připravit pro stu denty z ciziny nějaký program. Běžně děláme kolem 7 akcí do měsíce. Ale není to jen o tom, že bychom pořádali jednu party za druhou, to vůbec ne. Naopak se snažíme o různorodé aktivity, do toho spadá třeba i uklízení kampusu či jiných míst v Ústí a okolí, venčení psů z míst ního útulku, výlety za památkami po celé republice, chození do divadla, sportovní aktivity, tematické večery. Chceme jim ukázat opravdový život v České republice, chceme, aby poznali místní lidi a kulturu.

Účast na těchto akcích ale předpokládám není povinná. Je o ně zájem?

To je různé, jak už jsem zmiňoval. Někdy se sejde skvělá skupina, která je akční, a máme pořád plno. Jindy jsou třeba uza vřenější skupiny, které si k nám tu cestu nenajdou, a na akce s námi tolik nejezdí. Občas je to třeba i věkem účastníků, proto se snažíme, aby mezi našimi „Buddíky“ byli jak mladší, tak starší studenti.

Snažíte se je k účasti nějak motivovat?

Určitě, největší motivací pro ně je asi to, že se seznámí i s dalšími lidmi. Proto jsme

hodně akcí organizovali ve spolupráci se Studentskou unií UJEP. Jinak pro ně může být velkou motivací i cena různých výletů, protože to mají opravdu za pár korun v porovnání s tím, kolik by je stály, kdyby vyrazili sami.

Je přesto nějaká akce, kterou si zahra niční studenti nikdy nenechají ujít?

Obecně nejoblíbenější je u nich (i u nás!) Czech diner. Během té si my, jako orga nizátoři, oblékneme tradiční kroje, jí se česká jídla a pije české pivo. Děláme záro veň i různé prezentace o českých zvycích, tradicích a kultuře, dokonce v krojích i tančíme! To má vždy úspěch. Oni nám pak na oplátku dělají Eurodiner – jednotlivé národnosti připraví jídlo ze své země.

Pořádali jste Czech diner i během lockdownu?

Ano, a dokonce jsme za to vyhráli cenu ESN za nejlepší covidovou akci, která stu denty socializovala. Udělali jsme online prezentaci, pustili video, jak tancujeme v krojích, a pak jsme si vzali respirátory a v těch krojích obešli pokoje na kolejích a rozdali české jídlo.

Byl jste někdy sám na Erasmus? Vyzkou šel jste si to i z druhé strany?

Paradoxně nebyl… A bylo to tedy částečně právě kvůli ESN, protože jsem měl pocit, že

ten post prezidenta nemám komu předat. Zpětně mě to trochu mrzí a kdybych se měl rozhodnout znovu, šel bych do toho. Ta zkušenost je strašně cenná, mě osobně by zajímalo hlavně to, jak fungují vysoké školy v zahraničí.

Takže jste se pro ESN tak trochu obě toval. Je něco, co vám práce pro ESN naopak přinesla?

Rozhodně! Mám teď spousty skvělých přátel po celém světě a to se vždycky hodí. Kdykoliv někam cestuji, můžu se obrátit na lidi, které tam znám, a ti mi vždy dají nějaké tipy. Taky jsem v sobě objevil lásku k organizování eventů, začal jsem si více věřit v oblasti řízení lidí a naučil se vystu povat ze své komfortní zóny. Celkovou zkušenost s ESN hodnotím velice pozitivně a klidně bych ji zopakoval, jen bych si našel prostor k vycestování na Erasmus.

Co si myslíte, že dá cizincům pobyt tady?

Mohou si vyzkoušet jiný život, než na který jsou zvyklí. Někdo se v cizině najde a zjistí, že je to to, co chce. Někdo naopak zjistí, že takhle by určitě žít nechtěl, a i to je dobré zjištění.

Je něco, co se studentům z ciziny u nás opravdu líbí?

Většinou jsou nadšeni z naší univerzity, což nás těší. Taky se jim hodně líbí mož nosti cestování, protože množství z nich je z mnohem větších zemí. Když zjistí, že mohou celou republiku přejet za pár hodin, neváhají a cestují sem a tam. Za semestr jsou schopni procestovat víc, než jsem já stihl za celý svůj život v Česku! (smích)

Za uměním do zahraničí: Studenti FUD a Erasmus+

Když se bavíme o studiu v zahraničí, má Fakulta umění a designu UJEP jedno prven ství. Přestože jde o jednu z našich nejmenších fakult, její studenti se výjezdů do zahraničí nebojí, a tak jsou to právě oni, kdo za hrani cemi studuje nejčastěji.

„Vyjeď, když ti to univerzita umožňuje!“ Něco takového slyšel snad každý student. Někdo má strach a nechce Českou repub liku opustit, jiní si podobná slova vezmou k srdci a skutečně se vydají za nejen stu dijním dobrodružstvím za hranice rodné země. Na některých fakultách je odváž livců méně, na jiných více, a nejvíce jich u nás je právě na FUD. „O výjezdy je tu opravdu velký zájem. Přijde mi, že si stu denti uvědomují, že se jim zkušenosti ze zahraničí mohou hodit zejména po dostu dování,“ říká referentka zahraničních vztahů Markéta Vlčková. Právě ona má na starost koordinaci projektu Erasmus+ na FUD a zároveň se stará o přijímání zahraničních studentů na fakultu.

U studentů fakulty umění a designu jsou v současnosti oblíbené přímořské státy jako Španělsko, Itálie či Portugalsko, v kurzu je ale také Finsko či Švédsko. „Každá země, co se umění týče, funguje trochu jinak – nabízí třeba jiné metody, jiný pohled na umění. Proto si myslím, že je pro naše studenty důležité, aby vyjeli,“ vysvětluje koordinátorka Erasmus+ Mar kéta Vlčková. Nejdále se v rámci programu Erasmus+ mohou podívat na Madeiru, poté je možné využít programu „freemo ver“, díky němuž mohou studenti cestovat po celém světě. Velký zájem je podle Vlč kové třeba o Izrael. K nám naopak nejčas těji míří studenti z Turecka či Španělska. „V posledním semestru jsme tu měli jen 4 cizince, zatím se to pořád ještě rozjíždí po covidové pauze, ale během normální situace jich tu byl i trojnásobek,“ upřes ňuje Vlčková.

Pro někoho může být při studiu v zahra ničí menším či větším strašákem jazyková bariéra, tento stres však studentům FUD částečně odpadá. „Zejména v Itálii a ve Španělsku je běžné, že výuka probíhá nejen v angličtině, ale často i v místním jazyce. Naši studenti ale mají velkou výhodu, protože se mohou zapsat i na praktické předměty, jako jsou kresba, malba a další. Myslím si, že to je právě jeden z důvodů, proč se nebojí vyjíždět. Přece jen u těch praktických kurzů člo věk překoná jazykovou bariéru snáz než během teoretických předmětů,“ domnívá se Markéta Vlčková. Ani cizinci studující u nás se nemusí bát, na FUD totiž mají navazující magisterský obor Fotogra fie, který je vyučovaný v angličtině: „Pro cizince, kteří k nám přijedou na Erasmus, je to velká výhoda, protože se mohou přihlásit i na teoretické předměty, které jsou vyučované v angličtině. Jinak se ale hlásí i do ateliérů, tam je to založené na konzultacích a individuálním přístupu,

takže problémy s jazykem jsou pak mno hem menší.“

Spolupráce se zahraničím je pro FUD víceméně standardem. „Na fakultě máme několik vyučujících z ciziny, kteří zde působí dlouhodobě, ale také pravidelně zveme odborníky třeba z Japonska či Ameriky. Jejich přednášky jsou poté dostupné všem našim studentům,“ pro zrazuje koordinátorka projektu Eras mus+. I ona sama do zahraničí v rámci své práce vyjíždí poměrně často. Jezdí se dívat na univerzity, na které pak pro střednictvím Erasmu vysílá studenty. „Díky těmto výjezdům ještě více prohlu bujeme spolupráce s dalšími univerzi tami. A pro mě je skvělé na vlastní oči vidět, jak vše funguje. Pak tam mohu s čistým svědomím poslat i studenty, záleží mi na jejich spokojenosti,“

doplňuje Markéta Vlčková, která se snaží o to, aby si studenti z Erasmu odnesli co nejvíce. Vždy jim ráda podá pomocnou ruku, zejména když na začátku bojují s byrokracií: „Všechny ty papíry jsou pro naše studenty občas trochu komplikace, ale právě od toho jsem tu já, abych jim se vším pomohla. Takže není třeba se bát!“

Nejen na FUD je mnoho studentů, kteří zahraničnímu výjezdu vděčí za nastar tování své kariéry. Někteří v zahraničí rovnou zůstanou, jiní se vracejí zpět domů, avšak s cennými kontakty v kapse. Po ukončení studia mohou snáze začít spolupracovat se zahraničím, případně získat příležitost vystavovat svá díla po boku zahraničních umělců. I to je podle Markéty Vlčkové jeden z důvodů, proč by se studenti měli přestat bát a při první příležitosti vyjet.

Filmové léto s UJEP

Kampus naší univerzity se od začátku června do konce srpna proměnil v oblíbené kino pod širým nebem. Každý čtvrtek se v těchto letních měsících promítal jeden film. Přijít mohl kdo koliv, a dokonce zadarmo. A špatné počasí? Ani to nás nezastavilo!

Během letních prázdnin náš kampus vět šinou odpočívá. Studenti si užívají zaslou ženého volna, zaměstnanci čerpají dovo lenou… Naše univerzita se ale rozhodla, že to tak nenechá a přitáhne do kampusu nejen jeho běžné návštěvníky, ale také širokou veřejnost. A tak vznikl nápad uspo řádat Filmové léto s UJEP.

První film se promítal 2. června a byl jím český snímek o slavném běžci – Zátopek. Ve stejném duchu se pokračovalo až do konce srpna, vždy ve čtvrtek od 17:30, a to i přes nepřízeň počasí. Když zrovna pršelo, diváci se přesunuli do auly a film zhlédli v suchu pod střechou. Při slabém dešti zvládli filmoví nadšenci promítání venku vybaveni pláštěnkami a deštníky.

Promítání však nebylo tím jediným, na co se mohli návštěvníci kampusu těšit. Některé filmy byly totiž doplněny o další zážitky. Třeba filmu Víno nás

spojuje předcházela degustace vína, před filmem Zelená kniha si diváci vyslechli krátkou přednášku o kávě doplněnou

ochutnávkami. Místo reklamy před fil mem zhlédli některé z videí Příběh UJEP a nechyběly ani tematické kvízy v Kahootu,

kde si návštěvníci promítání mohli zasou těžit o drobné ceny. Ani o nápoje a drobné občerstvení nebyla během jednotlivých promítání nouze, postarala se o ně nově otevřená kavárna Kampuska.

Radost jsme udělali také školákům –poslední červnové promítání bylo věno váno právě jim a výjimečně proběhlo už v 10:00. Každý úspěšný školák od nás navíc dostal zmrzlinu za vysvědčení a poté mohli se svým doprovodem sledovat animovaný film Myši patří do nebe.

Poslední film letošního léta jsme nechali na divácích. Ti nám mohli posílat své návrhy na film přes sociální sítě Facebook či Instagram. Nakonec u vás i u nás zvítězila klasická hudební lahůdka, film Pomáda. Pevně věříme, že jste si Filmové léto s UJEP užili stejně jako my! Těšíme se za rok na viděnou.

Dvě srdce bdící nad U3V

Vzhledem k tomu, že jsem nedávno oslavila 50. narozeniny, splnila jsem podmínku přihlásit se na U3V. Moje volba je tedy jasná, podávám si přihlášku na kurz Digi tální fotografie pro začátečníky, už se na výuku a vše, co mne čeká nového, moc těším. I na své nové spolužáky, posluchače U3V.

Myslíte si, že je vzdělávání seniorů v současnosti populární?

Určitě ano, na U3V UJEP jsme v akade mickém roce 2018/2019 měli přes 1 000 posluchačů, bez nich by U3V nemohla fungovat. Jsem ráda, že k nám chodí, mají zájem a že se stali součástí naší univerzity.

Co byste vzkázala těm, kteří s přihláše ním na U3V ještě stále váhají?

Ať neváhají a přijdou za námi na Uni verzitu třetího věku, jsme tu s kolegyní pro ně, pomůžeme, poradíme. V nabídce máme spoustu zajímavých kurzů a je jen na posluchačích, kolik a které si zvolí. Na U3V se nezkouší, nevyvo lává, neznámkuje. Je to o trávení času v příjemném prostředí, ve společnosti podobně založených lidí, o získávání nových poznatků a vědomostí, získání nových přátel.

Bc. Dana Masopustová – vedoucí Oddělení celoživotního vzdělávání UJEP, které orga nizuje a zajišťuje Univerzitu třetího věku UJEP v Ústí nad Labem i dalších městech.

Jak dlouho působíte na UJEP?

Od roku 2008 jsem působila na Ústavu zdravotnických studií UJEP (od 1. 3. 2012 fakultě zdravotnických studií), po mateřské dovolené jsem od 1. 7. 2014 nastoupila na Oddělení celoživotního vzdělávání UJEP.

Co máte na své práci ráda?

Všechno. Nejvíce setkávání s našimi poslu chači a lektory, přinášejí mi do života náboj, úsměv, radost a krásu. Organizování a zajišťování výuky a chodu U3V, exkurzí, koncertů, setkání, výstav... Posluchači mi pokaždé předají spoustu pozitivní ener gie a dobré nálady, z práce chodím vždy s úsměvem. Zpětné vazby od posluchačů

mne utvrzují v tom, že moje práce má smysl. Jsem za to opravdu ráda. Dalo by se říci, že Univerzita třetího věku je moje srdeční záležitost.

Proč je podle Vás U3V důležitou součástí univerzity?

Univerzita třetího věku dává seniorům možnost vzdělávat a setkávat se, vznikají nová přátelství, posluchači spolu tráví čas i mimo univerzitu (jezdí na výlety, navštěvují se, chodí do divadla...). Kurzy si mohou zvolit podle svého zájmu a mož ností. Našemu nejstaršímu posluchači U3V je 93 let, je to pro mne názorná ukázka toho, že život si můžeme užívat v jakém koli věku. U3V UJEP často navštěvují i dva rodinní příslušníci, máma s dcerou, sestra s bratrem... Je to moc fajn.

Kdybyste se sama měla stát posluchačkou U3V, který kurz byste si zvolila a proč?

Máte nějaký oblíbený/zajímavý zážitek spojený s U3V?

Zážitkem je vždy setkávání s posluchači, když se usmějí a pohovoří, co je nového. Vidina toho, jak si umí užívat života, o vše se zajímají, jak stále nestíhají a nemají čas, je pro mne velkou inspirací a hnacím motorem. Mám velké štěstí, že mě moje práce moc baví a je mojí srdeční záležitostí.

Vaše oblíbená náplň volného času – jak nejraději relaxujete?

Chodím plavat do bazénu, začala jsem fotit makrofotografii, což mne opravdu moc baví. Ráda chodím do přírody a na výlety, nebojím se kopců, rozhledy z nich jsou vždy odměnou za výšlap. Jinak ráda vařím, háčkuji, skládám puz zle nebo poslouchám hudbu.

Bc. Iveta Steklá – referentka Oddělení celoživotního vzdělávání UJEP

Jak dlouho působíte na UJEP?

Na OCV pracuji od července roku 2011. Co máte na své práci ráda?

Od dvaceti let pracuji s cílovou skupinou seniorů a již tehdy jsem si ověřila, že se této skupině obyvatel chci věnovat a tato činnost mne naplňuje. Po letech praxe, kdy jsem působila v přímé péči u seniorů nebo v mana žerské činnosti v sociálních službách, jsem

nakonec získala práci, která mne naplňuje a baví nejvíce, tedy na Univerzitě třetího věku UJEP. Vytvářím a organizuji zde seni orům náplň volného času, která jim při náší pozitivní zážitky, poznání, vědomosti a přátelství, tedy jednoznačně mohu říct, že pomáhám přispívat ke kvalitnímu prožívání stáří.

Proč je podle Vás U3V důležitou součástí univerzity?

Univerzita třetího věku je důležitou sou částí univerzity právě proto, že přispívá ke kvalitě života seniorů, a to velmi významně,

zvlášť když naši U3V navštěvuje tak velké množství seniorů nejen z Ústí nad Labem.

Kdybyste se sama měla stát posluchač kou na U3V, který kurz byste si zvolila a proč?

Já sama se těším, až jednou budu U3V navštěvovat – je tolik kurzů, které bych chtěla absolvovat, ať už se jedná o před náškové kurzy nebo třeba ty jazykové či pohybové, ale mám jednoznačně jeden, který je pro mne osobně na prvním místě – kurz výtvarný, kde bych ráda, pod vede ním našich skvělých lektorů, vyzkoušela malbu na plátno olejem.

Myslíte si, že je vzdělávání seniorů v současnosti populární?

Myslím, že vzdělávání seniorů má jedno značně rostoucí tendenci a je velmi popu lární, avšak poslední dva roky covidu i nám způsobily velké problémy. Přesto máme zpětnou vazbu, která dokazuje, že nám posluchači zůstali věrní a chtějí chodit dál, i navzdory současné nelehké ekonomické situaci.

Co byste vzkázala těm, kteří s přihlášením na U3V ještě stále váhají?

Neváhejte – rádi vám budeme podporou při prvních krůčcích na U3V a věřte, že budete nadšeni jako ostatní, kteří již studují. Získáte nové vědomosti či doved nosti, potkáte nové přátele a na chvíli zapomenete na své starosti a budete se věnovat jen tomu, co vás baví.

Vaše oblíbená náplň volného času – jak nejraději relaxujete?

Pokud budu upřímná, tak jelikož mám syna Olivera, který právě nastupuje do 2. třídy na ZŠ, tak teprve znovuobjevuji své záliby a koníčky po nejnáročnější části života – mateřství. Přesto velká část volného času patří stále zájmům mého syna, jak zná každý rodič, tím pádem trávím čas na hokejovém stadionu, na judu a na výtvarných akcích mého syna. Objevujeme a trénujeme nové a nové činnosti.

V pátek 10. června 2022 se v Síni slávy Českého hokeje konal galavečer k ukončení sezóny 2021/2022 Univerzitní ligy ledního hokeje. Student naší pedagogické fakulty a dnes zaměstnanec rektorátu, hráč a obránce Hanuš Petržílka byl zařazen do All-Star týmu univerzitní ligy. Bylo to vůbec poprvé, co se nejlepší šestice ročníku vybírala. Hokejová sou těž vysokoškoláků se totiž v Česku hraje už od roku 2019. Až letos se ale mohla ukázat v celé své parádě, včetně play off, zápasových show a předávání poháru pro vítěze. Nejde přitom o žádnou plácanou. „Liga je nová, ale myslím, že se můžeme měřit se středem tabulky druhé české ligy,“ říká oceněný obránce Petržílka.

Bylo pro vás ocenění – zařazení do All-Star týmu – překvapením?

Velkým, upřímně říkám, že jsem to vůbec nečekal. Tím příjemnější to pro mě bylo.

Proč myslíte, že vás vybrali?

Myslím si, že díky tomu, že jsem se držel celou sezónu na špičce kanadského bodování mezi obránci celé ligy. Nakonec jsem skončil asi druhý nebo třetí. Řekl bych, že získat za 17 zápasů 14 bodů (6 gólů a 8 asistencí) je celkem slušné.

Jak hodnotíte uplynulou sezónu z pohledu týmu?

Z mého pohledu byla celkem úspěšná, jen ten závěr mohl být lepší. Drželi jsme se stále do čtvrtého místa, ale ke konci jsme ztratili nějaké body, a nakonec skončili po základní části pátí. Na play-off si nás vybral tým z Karlovky a po prohře 2:0 na zápasy pro nás sezóna skončila. Sluší se na tomto místě poděkovat i fanouškům, kteří chodili poctivě na každý domácí zápas a hnali nás kupředu. Jelikož to byla první kompletní sezóna, kvituji, jak celý tým makal. Teď máme před sebou další sezónu a věřím, že ta bude ještě lepší.

Je náročné kombinovat hokej a studium?

Ani tolik ne. I když máme tréninky v poled ních hodinách, vycházejí nám na fakul tách vstříc. Jelikož reprezentujeme svoji univerzitu a taktéž svoji fakultu, všichni pracovníci nás podporují a fandí nám. Ale to neznamená, že máme nějaké úlevy. Samo zřejmě všechny práce a zkoušky plníme jako každý jiný, jen v době tréninků a zápasů jsme ze studia uvolněni. Ten sport je spíše zpestřením studia.

Existuje napojení univerzitní ligy na pro fesionální (extraliga a 1. liga, pozn. red.) nebo poloprofesionální soutěže u nás?

V lize je mnoho kluků, co hrají i za jiné kluby. Napojení je tady pouze zatím na polo profesionální kluby, jelikož v lize mohou nastupovat jen ti, kteří hrají nejvýše 2. ligu. I to je ale omezené počtem. Myslím, že mohou v zápase nastoupit maximálně tři z druhé ligy. Mnohdy se tak hráči rozhodují, kde hrát, jestli něco vyššího nebo za univer zitu. Čím dál častěji se stává, že hráč si vybere univerzitní ligu, proto si myslím, že ta soutěž bude mít každým rokem vyšší a vyšší kvalitu.

Jak byste hodnotil úroveň univerzitní ligy? Lze srovnat s nějakou běžnou ligou u nás?

Úroveň je celkem vysoká. Liga je nová, ale i tak se můžeme měřit se středem druhé ligy. Hraje zde mnoho hokejistů, kteří již mají za sebou první nebo druhou ligu. Mnoho hráčů hrálo mládežnickou extraligovou soutěž, takže úroveň je vysoká.

Jak se hýbe univerzita

vnitřních i venkovních sportovišť univer zity, a také mimo ně, více než 30 různých disciplín a soutěží, kde si vybere doslova každý, kdo uvítá možnost tohoto velkole pého teambuildingu studentů a pracovníků univerzity.

Výrazným rysem ústecké univerzity je její komplexnost. Kdo by si myslel, že zastřešuje aktivity pouze studijní a vědecké, byl by na omylu. Svým stu dentům a zaměstnancům totiž nabízí možnosti realizace v mnoha dalších oblastech. Jednou z nich je sportování.

„Univerzity od nedávna, v duchu antic kého přesvědčení o souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy, zocelovaly ducha a tělo ve vzájemné harmonii. Proto se od svého nástupu do vedení UJEP netajím podporou univerzitního sportování,“ uvádí rektor a dříve také aktivní fotbalista doc. Martin Balej.

Každá univerzita se kromě vědeckých a uměleckých výstupů pyšní úspěchy na poli sportovním. Vzájemná klání akade mických institucí jsou již tradiční součástí vysokoškolského života a není tajemstvím, že úspěchy sportovců jsou oceňovány napříč vysokou školou.

Snad nejviditelněji se sportovci UJEP společně představují na Českých akade mických hrách (ČAH), což je pravidelná největší vysokoškolská sportovní akce v ČR. „UJEP na tyto prestižní hry v roce 2022 vyslala na osmdesát šest studentů, přičemž jsme se vrátili se dvěma zlatými, třemi stříbrnými a sedmi bronzovými medailemi,“ uvedl bývalý garant sportovní reprezentace UJEP PaedDr. Marcel Žák.

Nováčkem UJEP na letošních ČAH byl univerzitní golfový tým. Jeho čtyři členové

zastupují čtyři fakulty UJEP: Patrik Bal car (FSI), Tomáš Vlasák (PŘF), Miloslav Šinfelt (PF) a Sára Zrníková (FZS). Jednu z letošních zlatých medailí vybojovala v jednotlivcích právě Sára Zrníková, a získala tak pro naši univerzitu historicky první titul na akademických hrách v golfu.

Již 3. rokem pokračuje na UJEP projekt UNIverzitní Sport (UNIS). Podporuje výjimečné studenty-sportovce s vysokou výkonností a zajišťuje jim podmínky pro sportovní přípravu i studium.

„Po prvních dvou letech se nám podařilo zvednout kvótu podporovaných sportovců z původních devíti na současných čtrnáct studentů. Našimi hvězdami jsou například olympioničky, plavkyně Kristýna Horská a lední hokejistka Kateřina Zdechovská, nebo paralympionik plavec Tadeáš Stra šík,“ uvádí koordinátor UNIS Mgr. Jan Kresta, Ph.D.

V roce 2016 rektor Martin Balej obno vil pořádání Sportovního dne rektora, každoročně uděluje prestižní i finanční Cenu rektora UJEP pro studenty UJEP za mimořádné výsledky v oblasti sportovních aktivit. Každý rok také v rámci Mattoni 1/2Maratonu v Ústí nad Labem dekoruje univerzitní vítěze Běhu o pohár rektora UJEP „Sportování na UJEP pravidelně podporujeme přímou finanční dotací,“ doplňuje rektor.

Sportovní den rektora UJEP přináší tradičně, pod záštitou rektora, do všech

V posledních letech se do hledáčku univer zitního sportu v Ústí nad Labem stále více dostává Univerzitní hokejový tým HC NORTH WINGS, který hraje Univerzitní ligu ledního hokeje spolu s ostatními devíti vysokoškolskými týmy.

„Univerzitní hokejový tým je akademickým více mistrem 2021 v ledním hokeji a v lis topadu 2021 změřil své síly s týmem TU v Liberci v souboji O krále severu, duel vyhrál 6:4, čímž si zajistil vládu nad Seve rem,“ popisuje největší úspěchy hokejistů UJEP prorektor doc. Martin Novák.

V roce 2022 se do Kampusu UJEP pře sune Přebor UJEP v přespolním běhu , který byl doposud pravidelně organizován v okolí bývalého rektorátu na Severní Terase. Logicky tak nahradí v minulosti univerzitou pořádaný Běh kampusem.

Sportovní informace je nutno doplnit také o Univerzitní sportovní klub Slávie, který sdružuje deset oddílů (basket, volejbal, fotbal, florbal, horolezectví, kulturistika, běh na lyžích, orientační běh, plavecké sporty a turistiku).

7. ročník startupového festivalu v říjnu v Ústí nad Labem!

Konkrétně se můžete těšit na krále čes kých podcastů Dana Tržila, Evu Čejkovou z Ženy, s. r. o., která dlouhodobě podporuje ženy v podnikání, nebo Lukáše Kováče. Ten vám zase představí cestu digitální aplikace Querko, skrze kterou už skoro všichni pla tíme v restauracích. K vidění budou také star tupy z našeho podnikatelského inkubátoru ICUK – vy se tak můžete spojit se začínajícími podnikateli a probrat s nimi jejich začátky.

A jak může startupový festival Festup 2022 rozjet vaše podnikání? Popravdě, bez vás to nepůjde. Takový festival to za vás neodmaká. Ale určitě vám předá rady, tipy, triky, příběhy dalších podnikatelů, a hlavně motivaci začít a neskončit po prvních problémech, které vždy přijdou. To je Festup 2022.

Celý program doplní mobilní behaviorální laboratoř Fakulty sociálně ekonomické UJEP a chemická show o ceny pod taktovkou Pří rodovědecké fakulty UJEP.

Jak dlouho už odsouváte svůj pro jekt, který máte v hlavě? Dny, týdny, měsíce nebo dokonce roky? A při tom každé další odsunutí, byť jen o den, je jen dalším pomyslným hře bíčkem do rakve. Ne nadarmo se říká, že nejvíce nezrealizovaných nápadů najdete na hřbitově. Tak si pojďte společně s námi říct, že od října to tak nebude! A co bude tou změnou? 7. ročník startupového festivalu Festup 2022.

Festup 2022 se bude konat 20. 10. 2022 v ICUK Space Hradební v centru Ústí nad Labem. Během celého dne si budete moci vyslechnout příběhy úspěšných podnika telů, kteří se vrhli do svého projektu a po několika neúspěších nakonec uspěli. Nebo si budete moci zajít na workshopy vedené odborníky z oboru. Vy tak za krátký čas nasajete informace, které byste jinak hle dali týdny. Další možností je konzultovat své nápady či firemní problémy s mentory z našeho podnikatelského inkubátoru ICUK.

Zápočet za dokumentární film

Během semestru vás čekají testy, zkoušky…, ale co takhle natáčení filmu? Studenti FSE UJEP zakončili předmět Integrovaná regenerace měst tvorbou vlastních dokumentárních filmů. Dostali se díky tomu mnohem hlouběji do pro blematiky regenerace města a podrobně se seznámili s možnými způsoby řešení klíčových problémů městského veřejného prostoru. Tato moderní forma výuky jim také zprostředkovala seznámení s filmařským řemeslem a zdokonalili si i manažerské dovednosti, bez kterých by to nešlo. Výstup jejich snažení je skvělým příkladem toho, jak může jedna semest rální práce přesáhnout do mnoha dalších disciplín. Konkrétně jde o snímky: Rychlý průnik městem (o problematice aut na veřejných místech) a Prostory aneb Dva světy (převážně o vylidnění center měst a přesun lidí do center obchodních). Premiéra dokumentů proběhla v květnu 2022 na půdě FSE UJEP a vyvolala velmi

pozitivní ohlasy, které studenty motivo valy k další veřejné produkci, a tak jste mohli snímky zhlédnout i v rámci Filmo vého léta UJEP.

NA FŽP proběhl první EKO-KEMP

Fakulta životního prostředí UJEP si uvědomuje, jak důležité je podporovat nadané studenty se zájmem o přírodní vědy, a tak ve spolupráci s DDM v Ústí nad Labem připravila týdenní akci plnou bádání a poznávání pro středoškoláky. Dvanáct vybraných nadšenců vyměnilo v jednom z posledních týdnů školního roku lavice za univerzitní posluchárny a laboratoře. Středoškoláci měli možnost vyzkoušet si práci s přístroji, se kte rými se běžně nesetkají. Měření obsahu kofeinu v nápojích, pozorování živoči chů pod lupou či mikroskopem, výroba vlastního mýdla, ale také exkurze do Národního parku České Švýcarsko, to všechno zažili během jednoho týdne nabitého poznáváním. Cílem bylo, aby si vyzkoušeli od všeho něco, což jim může v budoucnu pomoci při výběru vysoké školy. Ostatně, jaké to je být vysokoško lákem, už díky této zkušenosti také vědí. Podle organizátora Daniela Bůžka si stu denti EKO-KEMP velice chválili. Doufá, že se s účastníky setká třeba u přijímacích pohovorů na FŽP a že se z EKO-KEMPU časem třeba stane tradice.

ujep.cz

@ujepul ujep.official

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP)

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Doc. Kristina Kaiserová (FF UJEP) držitelkou Ceny hejtmana ÚK

Červnové Zastupitelstvo Ústeckého kraje rozhodlo o udělení Cen hejtmana ÚK za rok 2021. Mezi oceněnými v kategorii věda a výzkum je letos také doc. Kristina Kaiserová z Ústavu slovansko -germánských studií FF UJEP. Univerzita ji navrhla zejména za její aktivity spojené právě se zmíněným ústavem, ale také za osobní úsilí o obnovu a rozvoj dialogu mezi Čechy a Němci. Slavnostní předání Cen hejtmana ÚK za rok 2021 proběhne letos na podzim.

Do Klíše. Průvodce ústeckou čtvrtí

Století čtvrti Klíše 1899–1999 – to je celý název dvouletého projektu Student ské grantové soutěže, který je realizo ván na Centru pro dokumentaci a digi talizaci kulturního dědictví FF UJEP. Jeho cílem bylo zaznamenat a popsat, jak se městská čtvrť Klíše během sto letí proměnila. Jako součást projektu vznikl také architektonicko-historický průvodce Do Klíše. Průvodce ústeckou čtvrtí. Ten je od července dostupný

v Informačním středisku města Ústí nad Labem nebo třeba ve vestibulu FF UJEP. Autoři David Šťastný a Tereza Šťastná, studenti FF UJEP, chtějí tímto průvod cem přispět k rozvoji cestovního ruchu, který si město podle nich zaslouží. K tištěnému průvodci se váží také komentované prohlídky pro širokou veřejnost. Zúčastnit se jich můžete v rámci Dnů architektury (30. 9.–6. 10.) nebo Noci vědců (30. 9.) pořádanou UJEP. V rámci projektu navíc vznikl i krátký dokumentární film, jehož pre miéra je plánovaná na podzim roku 2022 v ústeckém Hraničáři.

Daleko od domova

Migrace se týká skoro každého. Někdy jde o přirozenou cestu přírody, někdy o svobodnou vůli cestovat a někdy do přesunu zasáhne vyšší moc.

Cizinci u nás

Říkáme jim invazní či nepůvodní druhy. Každopádně tu jsou a ovlivňují naši pří rodu. Jedním z nich je štrašník dalmatský, zajímavá a bizarní stonožka s délkou těla 16–24 mm. Strašník má 15 párů nohou. Tykadla a vlečné nohy jsou výrazně delší než prodloužené kráčivé končetiny. Tělo světle hnědé s třemi tmavými proužky. U každého článku je uprostřed světlá skvrnka. Jedná se o nezaměnitelný druh. Do Česka přišel ze Středomoří, ale i v Čes kém středohoří se mu dobře daří.

Dalším takovým zajímavým tvorem je už historicky muflon. Patrně každý už muflona viděl, ale ne každý ví, odkud se k nám dostal. Ještě v docela nedávné minu losti panovalo přesvědčení, že původním územím jeho výskytu byly Sardinie a Kor sika. Ovšem nově získané poznatky jed noznačně prokázaly jeho původ v oblasti přední Asie. Zde se také nacházejí nejbližší příbuzní muflona evropského, například ovce arménská. Díky snadné domestikaci se muflon společně s lidmi ocitl nejprve v oblasti severní Afriky, odkud je už jen malý krůček k osídlení výše zmiňovaných ostrovů Sardinie a Korsiky. O první rozší ření muflona na území Itálie, a snad i za její hranice, se údajně zasloužili již staří Římané. V Česku byli nejprve vysazeni do Staré obory u Hluboké nad Vltavou, odtud se postupně rozšířili do dalších oblastí. Nejlépe se jim daří na skalách a kame nité půdě, kde si mohou dobře obrušovat neustále dorůstající kopýtka. Perličkou v informacích o muflonech je skutečnost, že Česko je světovou špičkou v jejich chovu.

Ovšem nemigrují jen zvířata. Houba květ natec Archerův působí v českých lesích skutečně až nepatřičně, protože asi nejvíce připomíná kašpárkovy rolničky. Pochází z Austrálie, Tasmánie a Nového Zélandu,

kde jsou živočichové a rostliny pro našince dosti atypické. Do Evropy se tato houba dostala s ovčí vlnou, a to až na počátku 20. století. Na našem území byla poprvé zaznamenána v roce 1963 a dnes tu neroste nijak výjimečně. Najít dokonce můžete i 100 květnatců na jednom jediném místě. Jedním z velice palčivých invazních druhů je pak bolševník velkolepý, který osidluje téměř veškerá stanoviště. Šíří se podél cest a vodních toků. Obvykle nejdřív ovládne ruderální stanoviště, kde mu ostatní nemo hou konkurovat, a s podporou takto vznik lých ohnisek se pak začne šířit i na vlhká a na živiny bohatá stanoviště v okolí, odkud postupně vytlačí konkurenčně silné byliny. Využívá k tomu faktu, že jeho semena vyklíčí velmi brzy na jaře, rychle přerostou většinu rostlin a vytvoří zákryv, který mu poskytuje velkou výhodu. Časem dojde obvykle k vytvoření souvislého porostu, který může pohltit 80 % veškerého slu nečního záření a zcela znemožnit ostatním rostlinám růst. Do našich luhů a hájů se dostal díky knížeti Metternichovi, který si ho nechal vysadit jako okrasnou květinu

na zámku Kynžvart. Bolševník je původem z Kavkazu a knížeti údajně daroval semínka car Alexandr I. na Vídeňském kongresu.

Našinec cizincem

Narodil se dne 5. prosince 1761 v Chřibské na okraji Českého Švýcarska jako sedmé z dvanácti dětí, dnes skoro zapomenutý botanik, lékař, etnograf, kartograf, geolog, chemik, hudebník, cestovatel a objevitel Tadeáš Haenke. Jeho životní příběh je fas cinující. Díky studijnímu nadání odešel za dalším vzděláním do Prahy. Od roku 1782 pokračoval studiem na lékařské fakultě, kde si ho, jako mimořádného studenta medicíny, všiml profesor Josef Gottfried Mikan, který byl zároveň zakladatelem a ředitelem pražské botanické zahrady. Profesor ho přijal nejen za svého asistenta, ale také za domácího učitele pro svého syna Johanna Christiana, který se stal v dospě losti botanikem a cestovatelem po Brazílii. Do české historie se poprvé Tadeáš Haenke zapsal, když za pomoci profesora Mikana v roce 1784 po vzoru bratrů Mongolfiérů

vypustil první horkovzdušný balon v čes kých zemích. První výzkumné výpravy Tadeáš podnikl po našich krajích v dopro vodu profesora Mikana, jejich cílem bylo Rakovnicko, Berounsko a Křivoklátsko. Z této cesty přivezli příspěvky na obnovu smíchovské botanické zahrady, která byla poničena povodní. Potom Tadeáš Haenke zkoumal přírodu rodného Českého Švýcar ska. V létě 1786 přichází zlomová expe dice, tehdy pětadvacetiletý Haenke byl vybrán pro pěší cestu z Prahy do Krkonoš a zpět údolím Labe. Výsledkem byl jeden z prvních českých botanických soupisů a ohlas na výpravu překročil hranice. Mimo jiné i díky tomuto počinu zakončil Haenke svá studia ve Vídni a začal výzkumnou práci v Alpách a v okolí Neziderského jezera. Za svou práci byl v roce 1789 jme nován členem Královské české společnosti nauk. Ovšem Haenke toužil po delší cestě, jeho dalším cílem mělo být Rusko, přesněji Sibiř, a výprava kapitána Bilinga financo vaná Kateřinou II. Osud tomu však chtěl jinak, a tak v roce 1788 obdržel Tadeáš Haenke pozvánku na výpravu Alessandra Malaspiny di Mulazzo. Výprava ale vyplula bez Haenkeho, který se zdržel při vyřizo vání povolení k cestě, a tak český příro dozpytec dorazil do přístavu pozdě a loď zmeškal. Tehdy se projevilo jeho odhod lání být součástí této výzkumné expedice, patrně tušil, že druhou možnost vyces tovat by už nemusel dostat. Proto vyplul 19. srpna na lodi Nuestra Señora del buen Viagge s cílem dohnat Malaspinovu výpravu a připojit se k ní. Bohužel ani tehdy nebylo Haenkemu štěstí nakloněno, loď se potopila u ústí řeky La Plata. Haenke se jako jeden z mála zachránil, přišel však skoro o vše, co měl. Pro Haenkeho to zna menalo vyrazit na cestu přes kontinent na západní pobřeží a doufat, že kapitána dostihne tam. Vánoce roku 1789 prožil v Buenos Aires a na konci února podstoupil náročnou cestu andskými průsmyky do Chile. Počátkem dubna se v Santiagu de Chile setkal s Malaspinou vracejícím se z Falkland a konečně se k jeho výpravě mohl přidat. To se již zdařilo a americké dobro družství pokračovalo. S výpravou putoval na Aljašku. Cestou bylo prozkoumáno pobřeží Kanady a severoamerické ostrovy a průlivy. Zde se Tadeáši Haenkemu dostalo možnosti pojmenovat po sobě i jeden z ostrovů, který dodnes nese jméno Haenke

Island. Z mrazivé Aljašky se Malaspina vrátil zpět do Střední Ameriky a po krát kém odpočinku vyrazil 1791 do Pacifiku. Díky tomu Haenke navštívil ostrovy Guam a Tinian a Filipíny, kde po tři měsíce zkou mal vnitrozemí. Prosinec 1792 pak zname nal cestu přes Novou Guineu, Novou Kale donii a Nový Zéland až do Austrálie, kde v místě dnešního Sydney stanul jako první Čech na tomto kontinentu. Odtud Malas pinovy lodě vypluly přes ostrovy Tongo a Tahiti zpět do Peru, kde Malaspina učinil pro Haenkeho osudové rozhodnutí, když jej poslal přes Andy až na sever Bolívie do oblasti Mojos zkoumat říční síť. Za další jeho zásluhy je možno považovat kultivaci bource morušového, objev gigantického leknínu Viktorie královské, objev chilského ledku a první očkování proti neštovicím v Latinské Americe. Tadeáš Haenke zůstal natrvalo v Cochabambě, městečku, které bylo v tu dobu jeho domovem. Dodnes je po něm ve městě pojmenována hlavní třída Avenida Tadeo Haenke.

Hrad s drakem

Drakem byl v minulosti nazýván jaký koliv ještěr nebo plaz, který byl dove zen do Evropy, tedy i krokodýl. Díky

drakovi-krokodýlovi se tedy v tomto pří spěvku můžeme věnovat hradu Budyně. Vodní hrad Budyně býval majetek králů a rodu Zajíců z Hazmburka (jméno hradu se odvíjí od německého slova hase–zajíc).

Hrad býval pracovištěm alchymistů a je zde údajně ukrytý i zlatý poklad a sudy skvělého vína. Nachází se zde také sbírka trofejí z cest někdejších majitelů, z nichž je nejvýznamnějším exponátem drak, tedy krokodýl nilský, kterého na Budyni dovezl počátkem 16. století pan Jan Zajíc z Hazmburka ze svého putování po Pales tině. Předchůdcem středověkého hradu byla opevněná královská tvrz ze 13. sto letí. Kamenný objekt byl chráněn vodním příkopem a močálovitým terénem břehu řeky Ohře. Roku 1336 získal hrad rod Hazmburků, kteří jej přestavěli v gotickém stylu. Objekt byl zpevněn několika věžemi a v průběhu husitských válek sloužil jako opěrný bod katolické strany a krále. V roce 1551 došlo k rozsáhlému poškození hradu v důsledku výbuchu prachárny. Po této události prošel významnou přestavbou na renesanční zámek. V 19. století byla polovina hradu zbourána a druhá polovina se na přelomu 19. a 20. století dočkala generální přestavby. Zhruba v tomto stavu se hrad nachází nyní.

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem každoročně organizuje hned několik turnusů oborově různě zaměře ných letních škol, příměstských táborů a kempů. V letošním roce se do jejich přípravy pustilo hned pět fakult UJEP.

„Univerzita nemá nikdy zavřeno a i o prázd ninách nabízí nejen Filmové léto v amfiteátru, ale celou řadu atraktivních kurzů pro děti, dospělé, různé věkové i zájmové skupiny. Toto je naše třetí role ve společnosti, náš další smysl a přínos kraji,“ uvádí rektor Martin Balej.

Fakulta životního prostředí ve spolupráci se Zoo Ústí nad Labem organizovala první příměstské letní tábory pro děti s názvem „Expedice zoo“. V termínu od 25. do 29. 7. pro děti ve věku 10–15 let, v srpnu (1.–5. 8.) potom pro 6–9leté. Tábory byly pětidenní a probíhaly od pondělí do pátku ve sku pinách po 20 účastnících. Lektory tábora byli zkušení pracovníci ze zoo a FŽP v Ústí nad Labem.

„Během letního tábora děti blíže poznaly chod zoologické zahrady v Ústí nad Labem. Dozvě děly se podrobnosti o tamních zvířatech, jejich životě a důležitých aspektech jejich chovu v lidské péči. Samozřejmě také o přiroze ném prostředí zvířecích druhů, jejich ochraně i výzkumu,“ říká Mgr. Miloslav Kolenatý, proděkan pro vnější vztahy FŽP.

Letní škola FUD

Fakulta umění a designu pořádala v ter mínu 20.–27. 8. druhý ročník LETNÍ ŠKOLY, při které veřejnosti otevřela 10 kurzů napříč svými ateliéry. Ty se staly pro středím pro setkání s pedagogy, designéry a odborníky v oboru, pod jejichž lektor ským vedením mohli účastníci kurzů získat či prohloubit své praktické zkušenosti v řadě uměleckých a designérských tech nik. A jaké to byly kurzy?

- Sítotisk u pavouka

- Základy digitální animace

- Visual playground

- Textilní obraz

- Motion Field / Experimentální AV prostředí

- Dřevo +

- Není fotka jako fotka

- Přírodní lití

- Kresba a malba

- Plakát a leták

„Naše LETNÍ ŠKOLA a její kurzy jsou ideální přípravou jak pro budoucí uchazeče o stu dium, tak inspirativním zážitkem pro krea tivně založené lidi. Připravili jsme workshopy, které byly jedinečnou příležitostí k setkání s řadou známých tvůrců, kteří na FUD vedou ateliéry. Navíc naši účastníci zažili osobi tou atmosféru fakulty, která je kolébkou umělecké komunity severních Čech,“ uvádí MgA. Marcel Mochal, proděkan pro rozvoj FUD UJEP.

Největším „výrobcem“ letních škol je na UJEP Přírodovědecká fakulta. Stejně jako v loňském roce pořádala oblíbené Příměst ské letní tábory robotiky a programování 2022. Pětidenní kempy pro děti od sedmi let výše proběhly v sedmi turnusech od 11. 7. do 26. 8.

„Největším hitem bylo bezkonkurenčně Lego. Můžeme se pochlubit krásnými novými modely z Lego stavebnice, které si děti samy navrhly, postavily a rozpohybovaly,“ upozorňuje orga nizátor tábora dr. Jan Krejčí z PřF.

V termínu 15.–19. 8. pořádalo Centrum podpory přírodovědného vzdělávání ve

spolupráci s katedrou biologie PřF UJEP Letní školu didaktiky přírodovědných před mětů (STEM). Ve stejném termínu pak obě tyto součásti fakulty organizovaly příměst ský tábor pro děti ve věku 6–15 let.

„Letos jsme se rozhodli pojmout letní školu kom plexně, zaměřili jsme se proto nejen na děti, ale také na jejich učitele, mnohdy učitele a rodiče v jedné osobě. Pro děti jsme přichystali nejen zábavu, ale především poznávání přírody hra vou formou. Učitelé pak získali hlubší vhled do přírodovědných oborů a přístupů k jejich výuce, přičemž se setkali s renomovanými didaktiky i dalšími odborníky,“ prozrazuje organi zátorka letních škol na katedře biologie a vedoucí Centra podpory přírodovědného vzdělávání doc. PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D.

Přírodovědecká fakulta je také opakova ným spolupořadatelem již klasických let ních škol, které zajišťuje Jednota českých matematiků a fyziků (v penzionu Oáza v Janově n. Nisou). Letní škola matematiky a fyziky (pro žáky 2. st. ZŠ a SŠ) proběhla od 7. do 14. 8. a Letní škola učitelů matematiky a fyziky od 7. do 11. 8. 2022.

Pedagogická fakulta UJEP spolupořádala v termínu 13.–20. 8. již 33. ročník Letní dílny hudební výchovy Ústí nad Labem.

V srpnu se také konala již tradiční akce, letos s třicetiletou tradicí, Colloquia Ustensia, letní škola češtiny pro Němce, kterou při pravuje Ústav slovansko-germánských studií UJEP Filozofické fakulty UJEP ve spolupráci s Ackermann-Gemeinde.