Page 1

Silverius 2/2016

Z. Kolská: „Každý vědec si přeje, aby jeho bádání vedlo k něčemu užitečnému.“

Children born of war – past, present and future

Smršť útoků jménem tchoukball

UJEP

1


Silverius 2/2016 Časopis, který pro vás na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem připravujeme a vydáváme 4× do roka.

Obsah

Bezkontaktní adresa: Pasteurova 1, 400 96 Ústí nad Labem Jsme registrováni na Ministerstvu kultury ČR pod číslem E 22417.

Redakce Zdeněk Radvanovský, hlava Silveria

Michal Červenka, redaktor

Z. Kolská: „Každý vědec si přeje, aby jeho bádání vedlo k něčemu užitečnému“

4

Rozhovor s doc. Zdeňkou Kolskou o dětství, sametové revoluci, vědeckém bádání, pedagogické činnosti i volném čase

Jana Šiková, jazykový korektor, editor

30

Josef Růžička, grafik, editor a ten, který na to v závěru vždycky ještě hodí očko

Kontakt e-mail: redakce@ujep.cz telefon: +420 475 282 276 web: www.ujep.cz

22

Ústí a voda

Titulní fotografie „ZETKA“ Čelní strana přístoje SurPASS, který slouží ke stanovení zetapotenciálu na povrchu pevných látek. Díky němu je možné určujit tzv. povrchový náboj a povrchovou chemii testovaných materiálů. autor: Josef Růžička

2

Silverius

15

TODOIST – tam, kde selhávají „kopretiny“

Smršť útoků jménem tchoukball


Jsme tady už 25 let Kolegyně a kolegové, studentky a studenti, v září letošního roku uplyne již 25 let od chvíle, kdy byla v Ústí nad Labem zákonem České národní rady zřízena Univerzita J. E. Purkyně. Jistě by se našel důvod k zamyšlení nad tím, co všechno UJEP – její fakulty, zaměstnanci a studenti – za uplynulé čtvrtstoletí dokázali. Nechci vás však v letních měsících nudit výčtem úspěchů a neúspěchů, jako spíše upozornit na to, jak si výročí po celý rok chceme společně připomínat.

„V Ústí je nedostatek předporodní přípravy.“

26

Rozhovor se Zuzanou Urbanovou z fakulty zdravotnických

studií o úspěšných předporodních kurzech

12

Children born of war – past, present and future Dále:

24

Řada akcí již úspěšně proběhla. První připomenutí 25 let existence naší univerzity přinesl IX. reprezentační ples UJEP, který se nesl ve znamení benátského festivalu. Patrně nejnáročnější akcí na organizaci bylo uspořádání Dnů vědy a umění v areálu před OC Fórum a v Hraničáři. Pořádali jsme je sice již pojedenácté, poprvé se však všechny fakulty naší univerzity prezentovaly tím nejlepším v samotném centru města. Také jsme oživili myšlenku Sportovního dne rektora, která měla před několika málo lety na univerzitě poměrně živou tradici. Na konci dubna se konal Studentský Majáles, kdy se studenti pokusili nalákat veřejnost do prostor našeho budovaného kampusu. Jaké změny doznal areál bývalé Masarykovy nemocnice, který od roku 2006 UJEP postupně mění na své univerzitní městečko, ukazuje po celý červen výstava ve Vědecké knihovně UJEP pod názvem UJEP 25 let stavební činnosti. Na ni naváže ve stejných prostorách, v září až říjnu, další výstava UJEP ve fotografiích. Přinese snímky jak profesionálů, tak i našich univerzitních fotografů.

A. Dlouhá: Muž na stromě

Kaleidoskop 17 Univerzita třetího věku je prostě o jiné generaci 21 Ivo Brožek: „Naučil jsem se vnímat globální souvislosti.“ 32 Soutěž o nejlepší Majáles 34 Kam za námi35

Abychom co nejzajímavějším způsobem přiblížili univerzitu široké veřejnosti, chceme u příležitosti 25 let UJEP nabídnout novou podobu webových stránek nebo zcela nový portál Příběh UJEP prezentující univerzitní témata na příbězích našich zajímavých pracovníků, studentů a absolventů. Společenskou formou ohlédnutí za 25 lety existence UJEP pak bude divadelní představení pro zaměstnance a přátele univerzity v Severočeském divadle s vynikající Eliškou Balcarovou v hlavní roli. Uskuteční se dne 2. 11. 2016 jako forma poděkování za práci všem zaměstnancům univerzity a za přízeň a podporu našim sponzorům. Ti, mimochodem, významnou měrou finančně přispěli na realizaci oslav 25. výročí založení naší alma mater. Oslavy našeho významného výročí budou završeny v prosinci při slavnostním předávání Cen rektora 2016.


text: Michal Červenka

foto: Michal Červenka, Josef Růžička

Zdeňka Kolská: „Každý vědec si přeje, aby jeho bádání vedlo k něčemu užitečnému.“

4

Silverius


UJEP

5


ženských hádajících se o to, zda se žehlí či nežehlí spodní kalhotky. Zjistila jsem, že musím pracovat vždycky hlavně s chlapama. Snažím se toho držet. V roce 1989 jsi studovala na VŠCHT v Praze. Jak jsi prožívala listopadové události?

Zdeňka Kolská je ženou mnoha tváří. Když ji potkáte, na sportovním kurtu pod vysokou sítí, nevymyká se tamnímu osazenstvu. V kavárně nebo u skleničky vína nikdy nekazí náladu a díky své veselé povaze dokáže bavit osazenstvo i na svůj účet. Když ji ovšem potkáte na univerzitních chodbách v pomalovaném bílém plášti, v ten okamžik máte před sebou prototyp roztržitého vědce. Ať už se Zdeňku Kolskou setkáte kdekoli, pravděpodobně jí na tváři nebude chybět tolik charakteristický úsměv „od ucha k uchu“, kterým dokáže nakazit i lidi kolem sebe. Vlastně mne ani nepřekvapila, když při prvních korekturách našeho rozhovoru změnila pečlivě veškeré vykání (které by se asi dalo očekávat) na přátelské tykání. Vždyť už se známe několik let. A víte co?! To jsem zkrátka musel akceptovat. Kdo je Zdeňka Kolská? A ty víš, kdo jsi ty? Na to bych asi neměla odpovídat já, ale lidi kolem mne. Poslední dobou mám obavy, že už je Zdeňka Kolská někdo, kdo musí už lidem lézt šíleně krkem. Je jí všude nějak moc. A ona zase není takový extrovert, jak to možná vypadá. Doufám, že jsem úplně normální ženská se svou skvělou rodinou, svými radostmi a starostmi. Občas si připadám jako prdlá roztržitá vědka (občas mi tak říká i manžel). Teď jsem se na to ptala, zcela nezávisle, obou našich holčiček. Zdenička řekla: „Maminka, manželka, magor.“, Martinka jen mírně zaměnila pořadí. Můžeš mi prozradit něco málo z tvého dětství? Odkud pocházíš? Čím jsi chtěla být jako malá? Myslím, že ze žádné éry svého života nemůžu prozradit „něco málo“. Můj život je plný úžasných historek na dlouhá povídání. Jsem půlkou z Ústí, druhou půlkou 6

Silverius

z mé milované Moravěnky. Dětství jsem prožila v Krásném Březně a díky mamince a o dost mladší sestřičce bylo moc hezké. Chodila jsem na základku, kde mne do chemie zblbla naše učitelka. Maminka vždycky hrozně dobře vařila a pekla a já byla dost žravá, takže jsem bývala takový malý koblih ostříhaný na kluka. Co si pamatuji, byla jsem snad docela hodné dítko, s minimem průšvihů. Chtěla jsem hrát profesionálně volejbal, ale má skvělá, moudrá maminka mi vysvětlila, že život je delší než trvanlivost kloubů profisportovců. Pak jsem chtěla být astronomkou nebo kosmonautkou. Milovala jsem (a stále jsem velká obdivovatelka) dr. Jiřího Grygara a jeho Okna vesmíru dokořán. Pořád jsem měla hlavu zakloněnou a čekala, „až přiletí“. Vlastně to tak mám stále. Chemická průmyslovka mě pak trochu srovnala a  nasměrovala k fyzikální chemii. Z povinné praxe na průmyslovce, kterou jsem absolvovala v jedné laboratoři v chemičce, jsem si odnesla důležitý poznatek, že ať již budu dělat cokoli, nikdy nemůžu pracovat v  laborce plné

Jako snad každý student. Byla to pro nás směs napětí, strachu, zvědavosti, pak euforie, skvělý pocit, že jsme u toho, že naše generace má to štěstí s  něčím pohnout a něco změnit. Ty jsi to asi nezažil, ale už v roce 1988 se mezi lidmi šuškalo, že se něco semele. Naše dějiny jsou protkány dramatickými událostmi „osmičkových let“, 1918, 1938, 1948, 1968… Rok 1988 uběhl a nic. Bylo v nás trochu zklamání, nervozity a strachu, že něco přijde a nevíme kdy, co, odkud a jaký to bude. Takže ten osmdesátý devátý byl něco jako „potermínový porod“ nebo dlouho předpovídaný výbuch sopky. Dlouho jsme nevěděli, co se děje, a měli strach, že to s námi se všemi (hlavně se studenty) špatně dopadne. Až 29. 12., po zvolení Václava Havla prezidentem, jsme asi začali věřit, že se vážně stala velká (a snad nevratná) změna. Byla jsem ve stávkovém výboru, jezdila sem, k vám, do Ústí, tehdy na PF, mezi studenty, mezi kterými byl i můj manžel (tehdy budoucí, dnes současný), a vozili jsme z Prahy, z centra dění, nové zprávy, „tajné materiály“, samizdaty. Spala jsem po nocích s ostatními ve škole, abych „byla u toho“, takže, jako všechno, prožívala jsem to naplno. Jak vidno, naplno se věnuješ i vědecké práci. Jak bys sama definovala předmět tvého bádání pro laickou veřejnost? Děláme nano-. To je něco, co je nyní hrozně „in“, křičí to na nás odevšad, není to vidět, špatně se to popisuje a představuje a je to velmi zajímavé a důležité. Oblast nano(nanotechnologií a  nanomateriálů) je velmi široká a my si z ní vzali část přípravy tzv. nanostrukturovaných materiálů. Zjednodušeně, snažíme se měnit (upravit) povrchy různých materiálů tak, aby měly lepší vlastnosti než před úpravou, abychom tak rozšířili možnosti jejich využití. Jako když si doma chcete vylepšit koupelnu nebo starou kuchyňskou linku a nechcete


nebo naopak měly antimikrobiální aktivitu. Vážeme na upravené povrchy nové chemické látky, aby mohly později sloužit třeba jako nosiče léčiv nebo na nich chemicky držely kovové nanočástice apod. Upravujeme jenom povrchy o tloušťce v řádech jednotek či desítek nanometrů. To vše pod takto upraveným povrchem zůstává stejné a ponechává si své původní vlastnosti. Vyvíjíme nové postupy, jak na to. Kde a jak se to uplatní v praxi? Každý vědec si přeje, aby jeho bádání vedlo k něčemu užitečnému a důležitému. My bychom byli rádi, kdyby se některé z námi vyvinutých materiálů využívaly posléze v praxi, např. v oblasti zvané tkáňové inženýrství. Ta se zabývá vývojem „náhradních dílů“ pro nás lidi, materiálů pro náhradu tkání, kloubů, kostí a poškozené pokožky (např. při silných popáleninách či jiných významných poškozeních). Ale obecně platí, že od základního výzkumu k praxi je dlouhá cesta a u materiálů používaných

v medicíně jsou testování předcházející skutečné aplikaci mnohaletá. Ale i všechny slepé a nikam vedoucí cestičky jsou pro ostatní, co přijdou po nás, hrozně důležité. Třeba jen proto, aby věděli, že tudy jsme to již zkoušeli a nedošli k cíli. Co tě přivedlo k fyzikální chemii a nanomateriálům? Tak to moc ráda všude zmiňuji a  doufám, že si to kolega přečte a potěší jej to. K fyzikální chemii (fyzikálce) mně přivedl dr. Václav Synek. Tehdy (už je to 30 let) učil na střední průmyslové škole chemické v Ústí a myslím, že nejsem jediná, koho pro „fyzikálku“ zblbnul. Říkám nebo píši mu to často, protože nyní působí na FŽP UJEP a v loňském akademickém roce jsme dokonce začali učit společný kurz. A byla to skvělá volba. Rozhodovala jsem se mezi organickou a fyzikální chemií. Fyzikálka byla dobrá volba, byli tam samí bezvadní lidé. K nanomateriálům sklouzne postupně asi každý fyzikální chemik, protože právě

Ústřední tématický (nano) nápis vtipně popsaného a pomalovaného pláště, který Zdeňka dostala od svých kolegů UJEP

7

rozhovor

ji celou bourat a stavět znovu, tak to uděláte jednoduše tak, že na povrch starého umakartu nebo starých a již nevzhledných dvířek nalepíte hezké nové dlaždice, tapety, ozdobné lišty nebo je prostě nalakujete. V  podstatě vše zůstane stejné, původní vlastnosti a užitek také, ale vám se to víc líbí. Nebo když ráno vstanete, kouknete do zrcadla a zjistíte, že takhle mezi lidi ven nemůžete. Tak začnete upravovat svůj zevnějšek (povrch), umyjete se, učešete či jinak přimějete vlasy k poslušnosti, něco někam napatláte, něco hezkého oblečete. Změní se opravdu jen jakási tenká vrstva na vašem povrchu. Všechny vaše vlastnosti, schopnosti a dovednosti zůstanou zachovány a vy jen získáte něco málo navíc. Vypadáte trochu líp nebo si to alespoň myslíte. My to děláme podobně s povrchy různých materiálů, jen v nanoměřítku. Snažíme se různými technikami upravit materiály tak, aby měly na povrchu odlišné vlastnosti, ale přitom uvnitř zůstaly stejné. Např. aby na nich lépe rostly buňky, tedy aby upravený povrch byl pro buňky atraktivnější,


fyzikálka poskytuje celou řadu nástrojů, kterými se nanomateriály dají popsat, charakterizovat, odhadovat jejich vlastnosti apod. Kdyby sis měla zvolit jiný obor, na co by ses vrhla?

Zdeňka Kolská Doc. Ing. Zdeňka Kolská, Ph.D., se narodila na Moravě, ale dětství již strávila v Ústí nad Labem v Krásném Březně, kde vyrůstala se svou mladší sestrou. I když se chtěla stát profesionální volejbalistkou i kosmonautkou, zvolila si nakonec střední průmyslovou školu chemickou, kde poprvé přičichla k fyzikální chemii, která se nakonec stala pevnou součástí jejího života. Tak učinila první kroky do laboratoře, i když pod vysokou sítí i u dalších sportovních aktivit je neustále k vidění. Po ukončení střední školy Zdeňka Kolská zamířila na VŠCHT, kde jí zastihly i listopadové události roku 1989. V roce 1992 si na téže škole rozšířila vzdělání o Doplňkové pedagogické studium. V roce 1991 nastoupila na ZŠ v Ústí nad Labem jako učitelka chemie a v témže roce i na katedru chemie PF UJEP. Svou vědeckou činnost od roku 2012 doc. Zdeňka Kolská provozuje v Ústeckém materiálovém centru na Přírodovědecké fakultě UJEP. Společně s dalšími vědci (např. prof. Václavem Švorčíkem z VŠCHT) pracuje na nanomateriálech s ambicemi uplatnění ve zdravotnictví. Konkrétní specializací Z. Kolské je elektrokinetická analýza, povrchové vlastnosti nanostrukturovaných materiálů, velikost povrchu a porozita materiálů, modifikace polymerů, vibrační denzimetrie a odhadové metody.

8

Silverius

Já nevím. Nebyla jsem dlouho nijak vyhraněná. Spíše vím určitě, co bych dělat nechtěla a nemohla, rozhodně všechno, co je mimo přírodní či technické vědy. Tam mám velké nedostatky a špatnou paměť. Co nejde odvodit, ale musí se naučit, tam je to se mnou špatné. Kdybych měla možnost žít nějaký paralelní život, určitě bych moc ráda studiem dohnala nedostatky ve fyzice, biologii a biochemii.

odvahy oslovovat sama cizí profesory. Vlastně ano, jednou jsem to udělala, ale dotyčný, vcelku známý a věhlasný profesor, mne poslal do patřičných míst. Proto také nesouhlasím s těmi, kteří tvrdí, že jezdit v dnešní době videokonferencí na klasické konference nemá smysl, že se dá řešit vše přes monitory, reproduktory a  sluchátka. Jsem si jistá, že právě naopak. Osobní setkání ti dá mnohem více. Snáze odhalíš, že je třeba někdo sice skvělý vědec, ale lidsky je to složitější osobnost a  taková spolupráce by nefungovala. Má spolupráce s  VŠCHT trvá již 25 let. Vlastně začala již za dob mých studií tam a  neskončila, naštěstí, dodnes. Jen kolegové a témata se mění a rozšiřují. A to dost výrazně. 20 let jsem dělala s úžasnými lidmi, jako byl prof. Vlastimil Růžička a doc. Milan Zábranský, tzv. Odhadové metody, tedy čistě teoretické práce. Nyní již cca 10 let provádím experimentální výzkum se spoustou dalších skvělých lidí. Obojí má své a je vlastně velmi dobře, když vědec pozná výhody a úskalí teorie i experimentu, protože si pak váží více práce obou. Velmi často, bohužel, slýchávám od teoretiků, že my, experimentátoři, si jen

Ještě několik let bych s týmem ráda dělala na nanostrukturovaných površích.

Úzce spolupracuješ s prof. Švorčíkem z VŠCHT Praha. Jak k této spolupráci došlo? Většina spoluprací, které mám, vznikla na konferencích. Někdo si tvé práce všimne u prezentace posteru nebo u přednášky a pak tě osloví. Funguje to, samozřejmě, i obráceně, ale nikdy jsem neměla dost

Ranní káva s kolegyní Janou Maredovou v rámci akce Do práce na kole


UJEP i všem svým kolegům a studentům, zejména na katedře fyziky. Je to také hezká akce pro rodiny oceněných, které v tu chvíli vidí, že tvé bádání někdo oceňuje, a že to, že jsi občas v práci častěji než doma, má asi nějaký smysl. Tohle celé hraní si s vědou by totiž bez bezvadné tolerantní rodiny nešlo.

V závěru loňského roku jsi získala Cenu rektora…

Ještě stále si užívám obojí. Když jsem v laborce, asi bývám spíš ten roztržitý, od přístroje k přístroji přebíhající, vědec. A doufám, že když pak vstupuji do učebny za studenty, stává se ze mne, nebo alespoň trochu vypadám jako, pedagog. Ale to by měli posoudit spíš studenti. Mimochodem, ty naše nanotechnologický studentíky musím moc pochválit. Jednak všechny mé ovečky, Monču, Simču (také dostala Cenu rektora), Terku, Miloše a další, protože jsou milí, trpěliví a pracovití. Ale pak

Předvánoční, velmi milé, přátelské setkání s lidmi, které vidím moc ráda. Každý rok utíká rychle a zběsile, míjíme se na chodbách a v rychlosti se zdravíme. Na takovéto akci se všichni na chvíli zastavíme. Získat Cenu rektora je samozřejmě velmi příjemný pocit, že si někdo všiml, co děláš, že tě někdo navrhl a že ti tedy ve tvé práci fandí a podporuje tě. Děkuji tímto vedení PřF

Cítíš se lépe v kůži vysokoškolského pedagoga nebo vědce?

i všechny ostatní. Naši „nanaři a modeláři“ mají, myslím, na patře katedry fyziky bezva partu a podnikají spoustu akcí. Třeba před Vánoci jsme všichni dohromady zdobili krásný fyzikálně-chemický stromeček. Studenti zapojili i nás, starší, připravili desítky nádherných fyzikálně-chemických perníčků a ozdob. Byl to v prosinci po ránu nádherný příchod do práce. Hned, jak se otevřely dveře od výtahu, pohladila každého vůně jehličí a perníčků. Jezdí spolu na konference, skládají si studentské písničky, dělají filmové noci a řadu dalších akcí. Prostě se mi zdá, že spolu skvěle vycházejí a spolupracují. A to je v dnešní době hrozně důležité. Protože osamělý vědec toho mnoho neudělá a nezmůže. Co uděláš jako první věc, když ráno přijdeš do laboratoře? Tak to je hrozně vtipné. Tedy pro znalé. Okamžitě zapínám BETku, zet(k)u nebo UJEP

9

rozhovor

strčíme někam nějaký vzorek a za chvíli nám z přístroje vypadne číslo či ještě lépe rovnou celý článek. Méně často slýchám od experimentátorů, že teoretici si jen sednou k počítadlu, naklapou nějaká čísla a něco jim vypadne. Ani jedni nemají pravdu. Vše chce svůj čas, své správné, čisté a přesné vstupy, i spoustu času a trpělivosti. A úplně nejlepší výsledky získáme, když teoretik potvrdí závěry experimentátora či naopak.


V rámci akce Do práce na kole Zdeňka Kolská využila menší kolečka ve větším počtu obojí. Jsou to mé „nejoblíbenější“ a nejčastěji používané mašinky k výzkumu. Mí kolegové se mi často smějí, že většinu dne trávím přebíháním mezi betkou a zetkou. A pak přijdou na řadu další aktivity, podpis do knihy docházek, navážit KCl a přilepit první vzorek… Jaký cíl má nyní tvá vědecká kariéra?

rozhovor

Cesta a směr každého vědce bývají většinou dány projekty, které řeší. A tak pokud to půjde, ještě bych se svým týmem několik let ráda dělala nanostrukturované povrchy, tedy vymýšlela a testovala nové možnosti úpravy povrchů různých materiálů pro různé aplikace. Ale vůbec se nebráním novým tématům. Koneckonců, jak jsem psala výše, už nejednou jsem udělala dost významnou vlastní vědeckou „transformaci“, či po našem, nanařském, „modifikaci“. Každou chvíli tě vidím ve společnosti chobotnice. Na předávání Ceny rektora jsi měla chobotnici jako přívěšek,

10 Silverius

o svých dcerách mluvíš jako o chobotničkách. Co to znamená?

buď někomu, nebo alespoň sobě. Dost jich také dostávám od přátel.

Tu, co jsem měla na předávání Cen rektora, jsem totiž dostala loni k narozeninám od spousty prima holek na naší PřF spolu s nádherně pomalovaným a popsaným pláštěm. Ten jsem si však na Cenu rektora neodvážila vzít. Každý máme nějakou úchylku a netýká se to snad jen vědců. Jednou z těch mých jsou chobotničky. Když byly naše holčičky malé, začala jsem jim, po jedné rodinné historce, říkat „chobotničky“. Rychle se to ujalo a používám to dodnes, i když již hodně vyrostly a snažím se hlídat (prý často neúspěšně) a před kamarády jim tak neříkat. A slíbila jsem jim, že v tomhle rozhovoru jim tak říkat nebudu. Ale jinak mě tihle úžasní hlavonožci fascinují. Jsou zajímaví, velmi inteligentní, je fantastické, jak se přizpůsobují prostředí a situacím. Bohužel, tady na Mácháči, Lipně nebo Miladě se výzkum chobotnic dělá špatně. Je tu málo „studijního materiálu“. Proto raději zůstanu u nano-. Ale když někde vidím nějakou chobotničku, většinou neodolám a koupím ji

Jaké jsou tedy tvé další úchylky? Tak to by byl dlouhý výčet. Ale z těch nej: kolečkové brusle. Tam jsem fakt asi magor a úplně jsem jim propadla; moc ráda řídím, to je takový skvělý relax, dobré kafe – raději žádné než špatné. Má rodina by dodala „teplé ponožky“. Jak vědec stíhá péči o rodinu? Nestíhá! Snaží se, ale bez skvělé tolerantní rodiny, skvělého manžela, obou maminek/ babiček, a  skvělých, nyní již dospělých, holčiček by to nešlo. Mám snad jen trochu výhodu, že jsem vcelku nespavec, takže některé věci stíhám v době, kdy rodina spí. Ale třeba luxovat se v té době moc nedá. Jak jsi na tom se sportem? Nemůžu bez něj být. Od malička jsem hrála volejbal, jezdila na kole, běhala, plavala, hrála házenou i fotbal, zkoušela vše,


k čemu jsem se nachomýtla. Před 5 lety jsem po plastice předního křížového vazu omezila volejbal a zcela vypustila fotbal. Dlouho jsem se bála, že nebudu moc bruslit. Ale pan MUDr. Edelmann z ústecké nemocnice mi spravil koleno tak skvěle, že bruslím!!!!! Moc mu za to děkuji! Až mi to jednou někdo zakáže, budu hodně smutná. Občas si dám volejbal a teď nedávno jsem si opět po pěti letech zahrála s chlapama fotbal.

hudbu. Ale já vyrostla na folku. Dodnes ho moc ráda poslouchám. Jen se mnou nikdo nechce jezdit autem, protože když řídím, tak si u toho „řvu“. A mladší ročníky mne prosí, zda bych si nemohla pustit něco normálního. Občas slevím a pustím si Xindla X, kterého miluji, protože složil písničku Chemie. Zpívám strašně ráda, někteří mí kamarádi říkají, že mám raději říkat „strašně a ráda“.

Co ty a umění?

Jak odpočíváš?

Tak to je u mne bída. Teď se čtenáři asi zhnuseně odvrátí. Na střední, když se o mne pokoušela romantická duše, jsem milovala impresionisty a prokleté básníky a přála si jedno z toho dostat jako maturitní otázku. Dnes je to spíš „nárazovka“. Při loňské návštěvě Českého Krumlova jsme s manželem zavítali na výstavu Saudka. Hezký zážitek. Občas nějaké divadlo, ale nic pravidelného a vyhledávaného. Obdivuji umělce, kteří umí malovat a předat tak druhým něco, co vidí a cítí, a nepotřebují k tomu žádná slova. Spíše bych to viděla na

Moc to neumím a nebaví mě to. Což mi mírně vyčítá můj muž, protože by rád na dovolenou k moři. Pokud to jde, tak na bruslích, na výletě, ale nesmí se chodit pomalu, za volantem, při sekání dřeva, trávy, …, nejraději při nějaké fyzické námaze.

Vlastně cokoli. Když ráno vstanu a nic nebolí; venku začíná svítat, dám si malé, silné kafe, pár hodin poté vidím vstávat manžela, holčičky; když jsou všichni

My, nanaři, jsme lidé, kteří se denně radují z maličkostí.

Doc. Kolská je pro mne inspirací v mnoha ohledech. Neustále je plná energie, optimismu a dobré nálady, kterou předává všem v okolí. Také si i přes svoji profesionalitu zachovává zdravou špetku „rebelství“, což je vlastnost velmi vzácná a studenty o to více ceněná. Přeji ji, aby jí tyto vlastnosti spolu se zdravím vydržely co nejdéle

Co na paní doc. Kolské obdivuji, je její neskutečné nadšení, nasazení a chuť do práce, která z ní na první pohled vyzařuje a kterou přenáší na ostatní, čehož si na akademické půdě člověk velmi cení. Je radost s ní spolupracovat, protože dokáže všem okolo vykouzlit úsměv na rtech. Mám velké štěstí, že paní doc. Kolská je mou školitelkou, je pro mě velkou inspirací. Ráda se s ní setkávám v laboratoři i na společenských setkáních.

„Víte, ta fyzikálka je naprosto úžasná. Stačí vám čtyři písmenka, dva vzorečky a s tím si všechno odvodíte.“ To jsou slova, na která nikdy nezapomenu, která mě inspirovala v prvotním zaměření mého profesního života, a za to patří paní doc. Kolské velké díky. Doc. Kolská je úžasná osobnost, kterou nelze popsat slovy. Člověk se s ní prostě musí setkat, a to setkání za to rozhodně stojí.

David Poustka (student Bc. oboru na PřF)

Simona Lupínková (studentka navazujícího Mgr. oboru PřF)

Monika Benkocká (doktorandka PřF)

Co ti zaručeně udělá radost?

zdraví, spokojení, šťastní, v pohodě; když se jim cokoli podaří a mají z toho radost. Když zavolám mamince a ona je v pořádku; když vidím sestřičku a mé 3 úžasné synovečky. Když někoho potkám a  on se usměje; když konečně prorazíme a vyjde článek; kdyby mi někdo řekl, že někde je několik km dlouhá, asfaltová, hladká trať bez velkých kopců; hořká čokoláda; jakákoli chobotnička; slunce na obloze, či zajímavé mraky, duha nebo západ slunce; České Středohoří na jaře a na podzim; když prší a pozoruji, jak se kapky chovají rozdílně na různých površích; když sněží a já se dívám, jak každá vločka sněhu vypadá jinak a když dopadne na teplejší povrch, jak taje, odpařuje se, až úplně zanikne; když někde brnkne kytara, když stojím v tichém lese, foukne vítr a začne šustit listí; každý jasný, dlouhý, viditelný přelet ISS na večerní či ranní obloze…

Děkuji, měj krásný den.

UJEP

11


text: Michal Korhel

foto: archiv autora

Children born of war – past, present and future [„Deti narodené z vojny – minulosť, prítomnosť a budúcnosť“]

Ozbrojené konflikty majú obrovský fyzický a psychický dopad na deti. Tento dopad je ešte silnejší v prípade, keď sú tieto deti nech už akýmkoľvek spôsobom spájané s nepriateľom. Ako je všeobecne známe, počas konfliktov často dochádza k úzkym kontaktom medzi nepriateľskými vojakmi a ženami z lokálnych komunít. Z týchto dobrovoľných, ľúbostných, ale nezriedka aj z nedobrovoľných, násilných vzťahov sa rodia deti, ktoré sú vo výskume známe ako „deti narodené z vojny“. Množstvo dôkazov naznačuje, že práve úzka spojitosť s nepriateľom sa po ukončení konfliktu stáva hlavnou prekážkou integrácie týchto detí a ich matiek do spoločnosti.

věda na UJEP

„Deti narodené z vojny“ boli v spoločnosti ešte donedávna tabuizovanou témou. Rovnako vo výskume sa im dostávalo len veľmi málo pozornosti. Až v posledných desaťročiach sa situácia postupne zmenila. Vznikli organizácie zoskupujúce tieto „deti“, ktoré sú dnes často už v pokročilejšom veku. Taktiež vychádzajú odborné publikácie z vedeckých disciplín ako história, sociológia alebo psychológia, venujúce sa tejto problematike z rôznych perspektív. K rozšíreniu bázy znalostí má prispieť aj projekt CHIBOW, v rámci ktorého budú 15 doktorandmi analyzované životné skúsenosti detí narodených z  rôznych vojnových a povojnových situácií, ako je napríklad druhá svetová vojna v Európe a  Pacifiku alebo koloniálne a  postkoloniálne konflikty v  Afrike a  Ázii. Okrem analýzy životných skúseností v ich historickom kontexte je cieľom interdisciplinárneho výskumu zúčastnených vedeckých inštitúcií z Európy, Spojených štátov amerických a Afriky pod vedením Univerzity v  Birminghame aj preskúmanie vplyvu traumatizujúcich udalostí a skúseností na spomienky a vývoj identity detí.

Katedra histórie Univerzity Jána Evangelisty Purkyně je známa predovšetkým svojím regionálnym zameraním naprieč storočiami, čo samozrejme neznamená, že jej výskum nemôže mať medzinárodný význam. O tom svedčí aj jej účasť na projekte CHIBOW, ktorého riešiteľom v Ústí nad Labem je vedúci katedry histórie doc. Mgr. Martin Veselý, Ph.D., ktorý sa venuje prevažne dejinám severných a severozápadných Čiech v období druhej svetovej vojny. Doktorandské miesto získal vo výberovom konaní Michal Korhel, M.A., študent moderných dejín na Univerzite Friedricha Schillera v Jene a na Lomonosovovej Univerzite v Moskve. V rámci hlavného projektu sa Michal Korhel zaoberá problematikou „detí pohraničia“, narodených zo zmiešaných česko-nemeckých vzťahov v 30. a prvej polovici 40. rokov minulého storočia. Na základe štúdia dokumentov z českých a nemeckých archívov ako aj dobových publikácií sa pokúsi objasniť postavenie detí, ktorých rodičia boli vnímaní ako nepriatelia, resp. zradcovia národa, v českej povojnovej spoločnosti. Dôležitou súčasťou jeho výskumu budú hlavne rozhovory s pamätníkmi. Tie umožnia iný pohľad na celú problematiku a hlavne bádanie v oblasti vplyvu životných

Návrh grafiky na prezentáciu projektu „Deti pohraničia“ 12 Silverius

skúseností na vývoj identity detí, ktoré boli a sú poznamenané svojim pôvodom. CHIBOW nie je obyčajným medzinárodným výskumným projektom. Je to inovatívna vzdelávacia sieť Marie Curie-Skłodowskej, ktorej cieľom je podporovať novú generáciu výskumných pracovníkov nielen v získavaní odborných znalostí a medzinárodných kontaktov, ale aj v ich profesnom raste. Preto sa musia všetci doktorandi projektu počas prvého roku zúčastniť na výcvikových kurzoch ohľadom ústnych dejín, sociologickej a psychosociologickej metodológie, psychoterapeutickej a humanitárnej intervencie a vývoja pamäte a identity. Tieto kurzy


Prednáška počas výcvikového kurzu doktorantov projektu na univerzite v Grazi sú organizované priamo vedeckými pracovníkmi projektu a školiteľmi na rôznych univerzitách v rámci Európy. Okrem nich sa doktorandi v priebehu štúdia z vlastnej iniciatívy účastnia ďalších jazykových alebo metodologických kurzov podľa vlastného

uváženia a cieľov do budúcnosti. Získavanie nových skúseností a zvyšovanie uplatnenia doktorandov po skončení ich štúdia sú dôležitou súčasťou CHIBOW. K tomuto účelu sú okrem spomínaných kurzov špeciálne určené niekoľkomesačné výskumné stáže

na partnerských inštitúciách projektu. Michal Korhel strávi napríklad 3 mesiace na Univerzite v Birminghame a 4 mesiace na Ruskej štátnej humanitnej univerzite v Moskve. V oboch prípadoch bude okrem využívania miestnej akademickej

Praktické cvičenie rozhovorov s pamätníkmi na univerzite v Grazi pre doktorantov projektu UJEP

13


věda na UJEP Doktoranti projektu a ich školitelia diskutujú o problematike rozhovorov s pamätníkmi infraštruktúry na vlastnú vedeckú činnosť taktiež rozširovať svoje pedagogické skúsenosti a viesť semináre pre študentov spomínaných univerzít. Vzniknutá vzdelávacia sieť umožňuje zúčastneným doktorandom z rôznych vedeckých disciplín úzko spolupracovať a vytvárať tak dodatočne aj porovnávacie štúdie s globálnym charakterom. Na rozdiel od iných výskumných projektov sa CHIBOW snaží o svojej činnosti a jej

Michal Korhel počas rešerše prameňov v Štátnom oblastnom archíve v Litoměřicích 14 Silverius

výsledkoch informovať okrem vedeckej obce aj laickú verejnosť a upozorniť tak na aj v dnešnej dobe aktuálnu problematiku detí narodených z vojny a diskriminovaných kvôli svojmu pôvodu. Popri odborných medzinárodných konferencií budú organizované verejné prednášky a diskusie, podujatia na školách a samozrejme aj výstavy. Zámerom interdisciplinárneho výskumu vzdelávacej siete CHIBOW je teda nielen rozšírenie odborných znalostí

ohľadom spracovávanej problematiky, ale aj snaha pomôcť zlepšiť momentálne snahy o integráciu detí narodených z vojny v povojnových spoločnostiach. Projekt „Children born of war – past, present and future“ je financovaný z programu Horizon 2020 Európskej únie pre výskum a inováciu v rámci grantovej dohody Marie Skłodowska-Curie č. 642571.


text i foto: Michal Červenka

ToDoIst – tam kde selhávají „kopretiny“ Poznámky jsou od minulého čísla zapsány pečlivě v Evernote, sdílení, prezentace, upozorňování, všechno šlape, jak má, ale pořád to ještě není ono. Ať se člověk snaží sebevíc, stále se do jeho programu občas vkrádá nepříjemný chaos. Velké množství rozličných „lepíků“ láskyplně objímá monitor kolem dokola a více než řád přináší na pracovní stůl zajímavou dekoraci připomínající rozkvetlou kopretinu. Ti, kteří si vše jaksi přirozeně uchovávají v hlavě a efektivně plánují svůj den nanejvýš s pomocí obyčejného diáře, by asi měli platit vyšší daně. Pro nás ostatní je tady například právě ToDoIst. Na většině internetových fór najdete ToDoIst mezi nejoblíbenějšími „úkolníčky“. Svůj díl na tom určitě nese i skutečnost, že je dostupná na všech běžných platformách a v základu je, stejně jako Evernote, úplně zdarma. Druhým bonusem je její jednoduchost. Minimalistický design je zcela podřízen účelu aplikace, což běžný uživatel určitě ocení. Už dost řečí a pojďme na věc na www.todoist.com.

Samotná registrace sice trvá pár vteřin, ale rozhodně se vyplatí zamyslet se nad systémem práce hned z počátku. ToDoIst se vám za to rychle odvděčí. Pro základní nastavení je dobré rozdělit si svou činnost do několika kategorií (nebo, jak to nazývá aplikace, projektů). Ty je možné dále členit do podřízených položek a každou následně barevně odlišit. Zadané úkoly aplikace automaticky zobrazuje v chronologickém pořadí (tj. od těch, které jsou v největším skluzu, po ty, které vás čekají dnes či v blízké budoucnosti). Pro lepší orientaci je možné položky filtrovat a právě projekty mohou posloužit jako velmi užitečný filtr. Tím nejčastějším ale pravděpodobně bude čas. Sami si tak můžete zvolit, kolik dní dopředu chcete zobrazit. První kroky jsou za námi a teď po hlavě do toho. Můžeme začít plánovat. Intuitivně klikáme na ikonu +, která zkrátka musí vést UJEP

15

smart UJEP

Než zjistíte, že je ToDoIst opravdu tím, co by vám mohlo být ku prospěchu, nemusíte nic instalovat. ToDoIst je k dispozici se vším všudy jednoduše i v prohlížeči. Zkrátka a dobře, stačí si vytvořit uživatelský účet a bez dalších komplikací se můžete pustit do plánování. Jakmile ale ochutnáte první splněný úkol, bude většinou instalace do počítače, tabletu či smartphonu dalším logickým krokem. Ta možnost poznamenat si úkol pro další den, když vás napadne třeba na ulici, je prostě k nezaplacení. S lepíkem na monitor v ten okamžik neobstojíte, i kdybyste jich měli plné kapsy. A to je jen začátek.


k zadání nového úkolu. Ihned se nabízí zadání názvu, termínu plnění, projektu, upomínky a priority. Drobnou nevýhodou je absence české lokalizace. Pro zadání úkolu v nejbližších dnech totiž nemusíme znát přesné datum. Postačí napsat: „Monday 14:00“ a úkol je zařazen na nejbližší pondělí. Aplikace si dokonce poradí i se zadáním „repeat every Monday 14:00“. Stejně, jako tomu bylo u projektů i na úrovni úkolů, můžeme přidávat podúkoly a vytvářet si tak vlastní hierarchii plnění. Jakmile úkol splníme, stačí v ToDoIst jednou kliknout a skrýt úkol jako hotový. V mobilním zařízení ani nemusíme otevírat aplikaci, samotná notifikace totiž umožňuje splnění úkolu potvrdit nebo ho odložit. Při zadávání úkolu je možné definovat: prioritu: Velmi užitečný parametr, kterému náleží čtyři úrovně naléhavosti. Stejně jako řadu dalších, můžeme i prioritu použít jako filtr zobrazení úkolů. upomínky: Bez nich by nám byla evidence úkolů asi tak užitečná jako nosoretní rýha strakapoudovi prostřednímu. ToDoIst nás může upomínat už ve Free režimu na e-mail, klasickým upozorněním na tabletu či smartphonu a dokonce i formou SMS. Neodolatelné, že?! ToDoIst dokonce umí upomínat i ve chvíli, kdy přijdete na konkrétní místo, nebo v okamžiku, kdy ho opustíte (nutné je ovšem ponechat zapnutou funkci zjišťování polohy, takže nic pro fanoušky konspiračních teorií). Má to jednu malou vadu na kráse. Pokaždé, když jsme do stanoveného místa dorazili, upozornila nás aplikace jen na to, že by měli její vývojáři na funkci ještě zapracovat. To vše bylo zdarma. Je vám to málo? V tom případě si připlaťte necelých 30 euro na celý rok: štítky: Jednoduchá, povětšinou jednoslovná, hesla, která můžeme k úkolům přiřazovat v libovolném množství (hlavní rozdíl od projektů). Jejich hlavním účelem je opět usnadnit orientaci. Na rozdíl od kategorií štítky vlastně nemusíte vůbec používat. Při větším počtu úkolů se ale ukáží jako velmi užiteční pomocníci. komentáře: Zatímco bez štítků se většina z nás dokáže snadno obejít, možnost komentářů a příloh by čas od času ocenil asi každý uživatel. Přes komentáře totiž můžeme ke každé poznámce přikládat nejen texty, ale také soubory i hlasové poznámky, fotky a další. Jedna z mála věci, za kterou si opravdu stojí za to připlatit.

smart UJEP

Prémiový účet nabízí ještě další bonusy. Mezi ty nejzajímavější určitě patří možnost synchronizace s kalendářem přes iCalendar (nař. Google kalendář, Outlook aj.), pokročilejší možnosti filtrování úkolů, automatické zálohování a několik dalších méně užitečných věcí. Skvělou funkcí aplikace je možnost sdílení či zadávání úkolů. Pokud pracujete s malým kolektivem, není třeba nic připlácet a vše 16 Silverius

funguje i bez příplatku. I když právě při práci v týmu může možnost komentářů opravdu chybět. V případě šesti a vícečlenných týmů je potom třeba obětovat zmíněných 30 euro a limit na počet zapojených osob se pětkrát navýší. Je vám to stále málo? Pak už musíte sáhnout po business účtu. Na závěr je třeba ještě zmínit, tak trochu zbytečnou, ale o to zábavnější Karmu. Funguje jednoduše. Za plnění úkolů uživatel získává body a s jejich narůstajícím počtem se posouvá v 8 úrovních od Beginner po Enlightened (osm úrovní je zkrátka třeba nějak pojmenovat). Aplikace se nás jednoduše snaží motivovat k dalšímu užívání ToDoIst. Oznámení o postupu do další úrovně podvědomě potěší asi každého. Je třeba ovšem podotknout, že body nejen získáváte, ale můžete je i ztrácet. Karma tedy uživatele motivuje nejen k plnění úkolů, ale hlavně k plnění úkolů v termínu. Jakkoli na Karmu můžeme hledět jako na marketingový nástroj, pořád nás motivuje i k tomu, abychom byli co možná nejefektivnější. Pokud se odhodláte ToDoIst otestovat, rychle zjistíte, že může být opravdu dobrým pomocníkem, i když práci samotnou za vás zkrátka neodvede. Inu, vývojáři mají ještě na čem pracovat. Tak, teď už si můžeme z ToDoIst odškrtnout „Napsat článek o ToDoIst.“


7. mezinárodní psychomotorická konference

podzim loňského roku, kdy byla objevena v jižní části Abúsíru loď z doby stavitelů pyramid, přibližně 4 500 let stará. Vědecký tým pod vedením prof. Miroslava Bárty nyní dokončil její kompletní odkryv a  nastává fáze detailního zkoumání a  dokumentace této výjimečné památky.

Pohybové skladby 2016

Také máte s blížícím se létem nečekanou chuť vstát z postele, od počítače nebo od práce a jít běhat? Jít na procházku? Protáhnout se? Jednoduše řečeno vykonat nějaký motorický pohyb, po kterém jindy nijak netoužíte? Nebojte se, tenhle stav je pouze dočasný a značí vám, že potřebujete psychickou pauzu. Letos už posedmé se na katedru psychologie PF sjeli psychologové z různých koutů Evropy, aby se pokusili tyto psychické jevy podněcující k jakékoliv fyzické motorice odborně vysvětlit. Na přednáškách a workshopech se pozornost obracela k různým tajemstvím našeho vnitra a snaze pochopit některé psychické procesy. Naše mentální zdraví je silně spjato se zdravím fyzickým a neměli bychom tuto vazbu podceňovat. Souvislost mezi oběma složkami musí brát často v potaz při nejen lékaři, ale měli bychom ji využívat také v osobním i profesním životě – např. motorická cvičení při výuce, správný sed u počítače nebo zapojení správných svalů při větší fyzické zátěži.

Vladimír Brůna dokumentuje loď z doby stavitelů pyramid Začátkem března 2016 odstartovala další archeologická sezóna na koncesi Českého egyptologického ústavu FF UK Praha v Abúsíru.

Stalo se již tradicí těchto vědeckých výprav, že čeští egyptologové pravidelně nacházejí unikátní nálezy. Nejinak tomu bylo i na

Letos se nám představilo jen 7 týmů, zato ale mnohem početnějších než v minulých letech. Všichni splnili podmínky soutěže a během několika týdnů dokázali natrénovat 3,5 minutovou skladbu. Mezi účinkujícími jsme zase mohli vidět studenty z KPR, KPG a KTVS, kteří předváděli až akrobatické kousky. Pohybové skladby se u nás staly již tradicí, a tak do sportovní haly dorazilo opět velké množství diváků. Ti většinou ani netuší, že se do soutěže mohou přihlásit i oni, neboť „pohybovky“ nejsou omezené pouze na zmiňované katedry naší pedagogické fakulty. Letos vyhráli studenti KTVS, kteří si připravili velmi náročnou skladbu jak na rytmus, tak i na počet různorodých kroků. Stejně jako ti, co se umístili druzí, vystoupili na Dnech vědy a umění 2016 a předvedli své výherní skladby široké veřejnosti přímo před OC Forum.

EXPERTNÍ TÝM MINISTRYNĚ VEDE DĚKAN Pf Od 14. dubna pracuje pro ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Kateřinu Valachovou expertní tým pro společné vzdělávání. Do jeho čela ministryně jmenovala doc. PaedDr. Pavla Doulíka, Ph.D., děkana naší pedagogické fakulty.

UJEP

17

ve zkratce

Pro člena katedry informatiky a geoinformatiky Fakulty životního prostředí UJEP Vladimíra Brůnu jde již o šestnáctý rok působení v této významné archeologické expedici.

Barevné kostýmy, ručně vyrobené pomůcky, kosmetické úpravy, pánové v legínách a slečny krásně upravené. Tak takto vypadal 17. ročník přehlídky pohybových skladeb PF UJEP.


Expertní tým pro společné vzdělávání mapuje dosavadní proces přípravy i provádění společného vzdělávání a  pro jeho podporu připravuje odbornou argumentaci. Jeho činnost je zaměřena zejména na odborné aspekty společného vzdělávání i na otázky právní a ekonomické. Tým sdružuje zástupce asociací škol, neziskových organizací a dalších aktérů, pedagogicko-psychologických poraden, pedagogických fakult vysokých škol v ČR i odborníků z praxe. Předsednictví bylo Pavlu Doulíkovi svěřeno hlavně s odkazem na jeho rozsáhlé a aktuální zkušenosti s touto problematikou, neboť ústecká pedagogická fakulta v letech 2014 a 2015 úspěšně řešila projekt Cesta k inkluzi, v jehož týmu děkan fakulty taktéž aktivně pracoval.

shromáždila vše zajímavé, čím se fakulty zaobírají, a sestavila program toho nejlepšího, co může venku ukázat. Úterý, 26. dubna, od 10:00–18:00 h proběhl před OC Fórum za doprovodu chladu a deště Festival vědy, sportu a umění. Pro Kostelní náměstí byl připraven skutečně nabitý vědecko-populární program, který doplnilo dění na připraveném pódiu. To nabídlo sborovou hudbu, studentské kapely, poutavou popularizaci vědeckých i nevědeckých témat a mnoho dalšího. Hlavní program byl soustředěn do devíti stánků, ve kterých fakulty předvedly, čemu se věnují a co umí nejlépe. Většinu z toho si na místě bylo možné vyzkoušet, osahat nebo prožít na vlastní kůži. Den středeční, 27. dubna, byl soustředěn do bývalého kina Hraničář, kde UJEP nabídla veřejnosti nově a zdarma přednášky špičkových odborníků. Program, který moderátor Martin Kočárek zahájil v 17:00 h, představil jedny z nejlepších rétorů z UJEP. Jejich

„Velmi si vážím, že mohu reprezentovat UJEP v expertním týmu MŠMT pro společné vzdělávání. Předsednictví týmu je pro mě velká čest,“ říká Pavel Doulík.

První i jedenácté Dny vědy a umění ve zkratce

Ve dnech 26. a 27. dubna se konaly další, v pořadí již jedenácté, univerzitní Dny vědy a umění. Poprvé v dějinách UJEP vyrazila univerzita za občany do centra Ústí nad Labem kompletně. Univerzitní tým se představil v plné sestavě všech osmi fakult, ke kterým se přidala Vědecká knihovna UJEP. Do dvou dnů univerzita

vystoupení byla připraveny tak, aby byla co možná nejzajímavější a přínosná nejen pro širokou veřejnost: Petr Houdek se z hlediska forenzní ekonomie pokusil odkrýt tajené chování lidí v přednášce: (U)tutláno: Jak podvádějí automechanici, pokladní, bankéři, lékaři a sportovci... a jak se bránit. Zdeněk Svoboda se pokusil vnést více světla do přetrvávajících mýtů v současnosti silně medializovaného tématu a zodpovědět nedostatečně zodpovězené otázky – Inkluze na základních školách – příležitost nebo ohrožení kvality výuky? Filip Hrbek představil svůj dosavadní výzkum nákazy a nakažlivé choroby na příkladu moru v českojazyčných tiscích raného novověku – Středověké lékařství. Štefan Michna seznámil se životem a  dílem Járy Cimrmana a vyzdvihl zejména jeho působení jako univerzitního génia – Jára Cimrman – vynálezce a nadšenec pro hliníkové materiály.

18 Silverius


značnou obměnu a zaměřil se hlavně na podporu přátelského soutěžení zaměstnanců a studentů univerzity. K tomu dopomohly dva stěžejní turnaje „o pohár rektora UJEP“ – ve futsalu (reprezentační družstva fakult) a volejbalu (smíšená družstva). Z futsalovém klání fakult si po divácky atraktivním finálovém utkání pohár rektora odnesl tým pedagogické fakulty s děkanem v bráně. Volejbalový turnaj ovládl tým Pocem kam deš. Turnaje přinesly i akce pro fanoušky, a to soutěž o „nejvíce sportující fakultu“ či o „nejlepší fanoušky“. „Mým cílem je budovat univerzitu jako tým. Kde jinde se inspirovat týmovou prací lépe než při kolektivních sportech, kde je vítězství dosahováno dobrým výkonem všech, ale také úrovní schopnosti porozumět si a respektovat jeden druhého,“ doplnil aktivní účastník futsalového turnaje, rektor, Martin Balej .

Jako přednáškový bonus se v průběhu večera představili úspěšní finalisté celostátní soutěže FameLab, kteří svými micropřednáškami (v rozsahu 3 minut) dokázali zaujmout dokonce i odborné poroty.

SPORTOVNÍ DEN REKTORA Dne 28. 4. 2016 se konal pod záštitou rektora Univerzity J. E. Purkyně doc. Martina Baleje Sportovní den rektora. Byl určen pro studenty a zaměstnance UJEP i partnery univerzity, kteří rádi využijí možnosti si zasportovat. Podpora sportu a navrácení mládeže ke sportování i zdravému pohybu je jednou z priorit mladého rektora: „Při svém zvolení do pozice rektora jsem deklaroval, že budu usilovat o posílení sportovních aktivit na univerzitě. Obnovení Sportovního dne rektora bylo pro mě naprostou samozřejmostí,“ říká Martin Balej. Akce, kterou připravila katedra tělesné výchovy a sportu pedagogické fakulty, navázala na léta minulá, hlavní program však zaznamenal

SÝRIE OŽIla NA FILOZOFICKÉ FAKULTĚ OČIMA VÁLEČNÉHO ZPRAVODAJE ROBERTA MIKOLÁŠE Obraz válkou zmítané Sýrie a nekončící dav uprchlíků je obyvatelům České republiky předkládán prostřednictvím televize, novin a internetu. Co však média nedokáží, je zprostředkovat fyzickou zkušenost a osobní prožitek. Na pozvání děkanky fakulty doc. PhDr. Michaely Hrubé, Ph.D., zavítal ve středu 11. května 2016 na akademickou půdu UJEP válečný zpravodaj českého rozhlasu a  také absolvent oboru Český jazyk a dějepis na ústecké alma mater Robert Mikoláš.

NOC LITERATURY OŽIVÍ UNIVERZITNÍ KAMPUS Univerzitní knihovna se ve středu 11. května zapojila do již desátého ročníku celoevropské akce Noc literatury, která se koná díky spolupráci Českých center a knihoven České republiky. Ambicí projektu je představovat návštěvníkům současnou evropskou literaturu netradičním způsobem a zároveň oživit město Ústí nad Labem přitažlivou akcí. Na dvou místech v kampusu UJEP budou během jednoho večera číst známé osobnosti poutavé ukázky z evropské literatury. UJEP

19


ve zkratce

plynulé a samozřejmé zapojení sociálně, mentálně či jinak hendikepovaných skupin obyvatelstva do společnosti. Letošní ročník zastřešilo téma Nekonečno. „Výtvarná tvorba poskytuje nekonečné možnosti v oblastech autentického vyjádření, seberealizace, budování vlastních světů a jejich porovnávání s alternativami světů ostatních, proto bylo jednotícím tématem letošního ročníku Nekonečno,“ vysvětlila Mgr. Hana Pejčochová, Ph.D., spoluautorka projektu.

Noc literatury zahájilo energetické a stále pozitivně naladěné umělecké trio Směj se, které tvoří tři mladé středoškolačky – Barbora Ziková, Markéta Petříčková a Eliška Andělová. Následně se účastníci akce přemístili do univerzitní kaple, kde předčítal člen improvizačního tria IMPRA, Ondřej Král. Toto improvizační divadlo je známo v Ústí nad Labem díky svým divadelním představením bez scénáře, tématu a přípravy. Ondřej Král v rámci Noci literatury doplnil evropskou tvorbu večera třemi úryvky z polské, irské a francouzské literatury.

„Projekt nabízí prostor pro setkání nejrůznějších skupin společnosti. Na jednom místě mají klienti center denní péče, sociálních ústavů, žáci speciálních základních škol, studenti vysokých škol, umělci, pedagogové, žáci a studenti základních a středních škol, ale také děti, senioři i veřejnost možnost společně tvořit, komunikovat a poznat nové prostředí, nové lidi, nové způsoby a možnosti výtvarného vyjádření,“ doplnila autorka projektu Mgr. Jitka Kratochvílová, Ph.D.

INTEGRA JAM VIII – NEKONEČNO Dne 11. května 2016 se v areálu Městských sadů v Ústí nad Labem uskutečnil již osmý ročník umělecko-integračního festivalu zaměřeného na integraci marginalizovaných skupin. Umělecko-integrační festival INTEGRA JAM, který tradičně pořádá Pedagogická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, vznikl před osmi lety jako součást projektu Umělecká tvorba jako prostředek integrace mentálně, zdravotně, sociálně a jinak hendikepovaných skupin do společnosti. Jeho cílem je budování pozitivních sociálních vazeb při skupinových výtvarně a pohybově tvůrčích činnostech. Ty umožňují

Ústecká pivní konference 2016 Ve dnech 19. a 20. května 2016 se v Císařském sále Muzea města Ústí nad Labem uskutečnila konference Orosené dějiny s podtitulem Ústecká pivní konference 2016. Organizátoři – Ústav slovansko-germánských studií Filozofické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v ÚJEP, katedra historie FF UJEP, Muzeum města Ústí nad Labem, Společnost pro dějiny Němců v Čechách a pivní stolová společnost Collegium Cibium – navázali tematicky na konferenci Pivo lepších časů, která se konala ve Velkém Březně před rovnými deseti lety. Vzhledem k celospolečensky oblíbenému tématu konference, nebyla nouze o její účastníky. V rámci programu vystoupilo na 36 hostů z řad historiků, archivářů, nadšenců, ale i odborníků z praxe. Ti se ve svých příspěvcích zaměřili na řadu témat souvisejících s rolí zlatavého moku od středověku po současnost.

20 Silverius


text: Jana Šiková

foto: Josef Růžička

Já ty „utřivéčkaře“ obdivuji. Kolik toho stihnou, je k nevíře. Univerzita třetího věku (U3V) vzdělává a socializuje seniory od 50 let. Na UJEP má dlouholetou tradici, od akademického roku 1994/1995, a její obliba enormně narůstá. Z původních 54 přihlášek do Ústí nad Labem se „Utřivéčko“ rozrostlo na 860 posluchačů v 60 kurzech v Ústí nad Labem, Roudnici nad Labem, Žatci a Kadani. Je to pro univerzitu nejen příjemná motivace, ale i doklad, že v našem městě a kraji si starší generace rozhodně neplánuje pasivně stárnout. O všechno se zajímají, zabydleli se v kampusu, využívají vše, co nabízí. Vidíte je nejen v  učebnách, ale také na lavičkách, v knihovně, dochází na besedy, semináře, kulturní akce, které pořádáme, shání si stále nové informace, dají si se spolužáky kafíčko v „Literárce“ a ještě stačí pravidelně nakukovat do našeho krásného knihkupectví. Když je potkáte, vždycky se na vás usmívají a jsou dobře naladěni. Vídám je na vernisážích výstav jejich výtvarných děl, z nichž mnohá lze považovat za regulérní umělecká díla. Přesto jsou velmi skromní a jaksi stále se chtějí zdokonalovat. Např. kurzy kresby navštěvují opakovaně již desítky let. Jezdí na exkurze, plánují výlety, hrají golf a navštěvují kurzy Tai chi.

život na UJEP

Univerzita třetího věku je prostě o jiné generaci Co víc si přát? Univerzita má ráda své „utřivéčkaře“ a „utřivéčkaři“ mají rádi svoji univerzitu. Také proto se o ně s láskou staráme a díky vedoucí, Daně Masopustové, a jejímu aktivnímu a lidskému přístupu, jsou se svojí výukou nadmíru spokojeni. Osobně eviduji desítky dotazů od svých přátel i veřejnosti na možnosti studia U3V. Lidé v aktivním pracovním procesu již nyní plánují svá studia u nás, až budou v důchodu, a není výjimkou, že U3V studují i stále pracující nad 50 let. To vše mě naplňuje optimismem a rčení, že je v tomto kraji celkově špatná nálada a lidé nemají chuť se do ničeho zapojit, bere v této aktivní generaci za své. Navíc jsem přesvědčena, že na tuto skupinu, tedy aktivní lidi nad 50 let, nepasuje termín „senior“. V současné době se stále více hovoří o neaktivitě, možná pasivitě, mladé generace. To je v naprostém kontrastu s tím, co spatřuji u našich univerzitních „seniorů“. Nejstaršímu posluchači Univerzity třetího věku na UJEP je úctyhodných 90 let. Skutečnost, že se i v tomto věku pravidelně vzdělává, hovoří o „aktivitě“ sama o sobě. Prostě je to jiná generace a jsem ráda, že ji mám díky U3V každý den na očích.

Také se mi líbí, jak jsou při sobě. Vlastně nevidím nikoho o samotě. Mají svoje „partičky“, udržují přátelství i mimo hranice kampusu a chovají se prostě velmi společensky. Zajímavé je, že vesměs všichni „milují“ své vyučující. Hovoří o nich s nadšením, leckdy až s láskou, a mají k nim velký respekt a úctu. Báječné je, že je tomu i naopak. Ještě jsem neslyšela, že by si lektor stěžoval na „svoje“ seniory. Většinou je hodnotí jako všetečné, poctivé studenty s obrovským zájmem o všechno. Lektoři se na výuku v rámci U3V těší.

UJEP

21


text: Pavla Růžičková

Ústí a voda

Ústí nad Labem, taky vám to zní trochu povýšeně? Ono se taky město moc k řece nehlásí, jako by ji přehlíželo. Přitom řeka a vodní plochy v Ústí jsou nesmírně zajímavé a rozhodně stojí za pozornost. Labe Ústí s  řekou moc žít neumí, hospůdku na břehu nebo půjčovnu lodiček budete hledat marně. Ústečané se na řeku chodí dívat, pouze, chová-li se nestandardně, tedy pokud je vody málo, nebo naopak příliš mnoho. Na cestě do Ústí od pramene překoná Labe na 320 km. Za Litoměřicemi opouští řeka Polabskou nížinu a obloukem kolem Lovosic vstupuje mezi kužele Českého středohoří a slunečné stráně vinic tvořící Bránu Čech – Portu Bohemiku, aby se úzkým kaňonem dostala až k Ústí nad Labem, jemuž vévodí na strmé skále zřícenina hradu Střekov střežící vodní cestu. Pod hradem Střekovem leží poslední vodní dílo na Labi na českém území – Masarykovo zdymadlo. Tato nesmírně zajímavá technická památka, dokončená v  roce 1936, má dvě plavební komory, trvale využívanou vodní elektrárnu a také rybí přechod komůrkového typu, který umožňuje migraci ryb do velikosti lososa. Krásné výhledy na řeku Labe a Labské údolí se naskýtají z rozhledny na vršku Varhošť (639 m n. m.) u Kundratic, z vyhlídky na kopci Vysoký Ostrý (587 m n. m.) u Nové Vsi nebo třeba z vyhlídkové terasy penzionu U svaté Barbory v Dubičkách. Labská stezka

cesta s UJEP

Podél Labe vede frekventovaná cyklostezka, směrem proti proudu lze dojet do malebných Žernosek s vinařskou tradicí nebo až do krásných historických Litoměřic. Po proudu pak můžeme řeku vyprovodit přes Děčín až na hranice s Německem v Dolním Žlebu. Tam leží mimochodem nejníže položený bod České republiky (115 m n. m.). Labská stezka tam ale nekončí, do Ústí vede podél řeky od samotného pramene v Krkonoších a z Ústí pokračuje přes hranice do Německa a končí až 22 Silverius


cesta s UJEP

foto: archiv autorky

v Cuxhavenu u  břehů Severního moře. Stezka je velmi oblíbená především díky působivé krajině, nepříliš namáhavému terénu a idylickému Labi. Bílina Jak název města napovídá, leží na soutoku dvou řek, do Labe se zde vlévá řeka Bílina. Pramení v Krušných horách a do Ústí přitéká z Mostecké pánve. Prakticky celý průtok řeky byl dříve využíván jako technologická voda v chemických závodech v Záluží u Litvínova. Vytékala jako chemický odpad, řeka byla zcela bez života po celém toku a silně znečištěná fenoly a dalšími chemickými látkami. V závislosti na výrobním plánu dokonce měnila barvu, což bylo krutým žertem, uvážíme-li, že dříve se pro svou čistou pěnící vodu jmenovala Bělá. Od 90. let 20. století se situace postupně zlepšuje a dnes se do Bíliny vrací život. Zajímavostí je zde žijící kolonie nutrií, kterou lze pozorovat jak v blízkých Trmicích, kde se nutrie staly miláčky místních obyvatel, tak přímo v Ústí u ústí Bíliny do Labe. Milada Důkazem toho, že se životní prostředí okolo Ústí pomalu ale jistě vzpamatovává a lepší, je i jezero Milada. Jezero vzniklo na místě bývalého povrchového dolu mezi Teplicemi a  Ústím nad Labem. Jméno Milada se odvozuje od historického jména dolu, protože kníže z  Chlumce, který zde těžil uhlí, své doly pojmenovával po ženách. Hnědé uhlí se zde těžilo do roku 1997, v době největší slávy zde pracovalo 1 500 lidí a 12 velkorypadel. Zbývající zásoby uhlí byly odepsány a započalo se s rekultivací hydrickým způsobem, tedy napuštěním vodou. Jezero se začalo napouštět 15. června 2001 vodou z nedaleké nádrže Kateřina. Krom tohoto zdroje má Milada díky vrtu své vlastní zdroje spodní vody. Napuštění do stanovené výše hladiny 145,7 m n. m. dosáhlo jezero v srpnu 2010 po

více jak 9 letech. Dalších 5 let trvaly navazující rekultivační práce, než bylo jezero a jeho okolí zpřístupněno veřejnosti. Dnes je zde voda překvapivě teplá a díky vysokým vlnám vytváří dokonalou iluzi moře. A  vidět jsou jen dva komíny, což je na severu Čech úspěch. Milada má jen o pár hektarů méně než Máchovo jezero, s jeho fungující okolní infrastrukturou se zatím rovnat nemůže. Vodopády Do Labe v Ústí nevtéká pouze Bílina, ale i četné potoky z okolních kopců. Ty na své cestě vytvořily řadu vodopádů, v blízkosti města se jich nachází 12! Nejznámějším z nich je pak Vaňovský vodopád, který je se svou výškou 12 metrů jedním z nejvyšších v Českém středohoří. Naleznete ho na úbočí vrchu Vrkoče, ve skalním kotli tvořeném čedičovými sloupy. K vodopádu lze dojít procházkou po zelené značce z Větruše. Nejmohutnější bývá vodopád na jaře, za návštěvu stojí ale také v zimě, kdy se změní v mohutný vysoký ledopád. Méně známý je o něco výše položený horní Vaňovský vodopád, vysoký asi 8 metrů. Je těžko dostupný, za námahu však stojí. Už proto, že tu budete pravděpodobně úplně sami a nerušeni se můžete osvěžit nebo třeba hledat ten správný záběr.

Z nedaleké obce Moravany teče potok Moravanka prudce do údolí Labe a vytváří celou soustavu několika metrových vodopádů zakončených asi 5 metrů vysokou kaskádou. Milovníkům dobrodružství doporučujeme hledání zde umístěné kešky, která se jmenuje „S nasazením života“. GC44FEH, souřadnice GPS N 50°36.020 E 014°01.618. V  Bertině údolí, hluboce zaříznutém kaňonu Stříbrnického potoka, který se nachází téměř ve středu města, naleznete dokonce vodopád umělý. Další vodopády se nachází v Průčelské rokli, kde se toulal a inspiroval Karel May, na Pekelském potoku nebo třeba v Mojžíři. Více informací na výborném webu vodopady.info v sekci České Středohoří.

UJEP

23


text: Anna Dlouhá (studentka katedry bohemistiky PF UJEP)

Muž na stromě Uprostřed pustého pole stál kdysi strom. Každičká část jeho dřevěného těla by mohla vyprávět příběh mrtvé zakopané pod kořeny, statku, jejž pohltily plameny, a muži, který měl celý tento chaos na svědomí. Čas však všechny rány zahojí. Strach v lidských srdcích již dávno utichl, noviny přestaly psát o ohavné vraždě a vrah pod náporem tíhy vlastního svědomí přišel o zdravý rozum a byl popraven. Strom v poli stojí osaměle dál. Nad své ponuré okolí se vypíná do výšky. Ve vzduchu je však cítit změna. Listy jindy zplihlé nyní svými větvemi hlásí příchod něčeho nového. Počkat! Slyšíte to také? Někdo si tu zpívá. Že by slavík? Snad drozd? Ne, ne, původcem těchto zvuků není zvěř, hrdlo i hlasivky patří člověku. Neznámý vlastník tesklivého hlasu se usadil v koruně stromů. Za své bidlo si vybral mohutnou větev. Sedí zde, shrbený, nahý a zpívající. Teskné tóny přilákaly několik zvědavců z říše zvířat i lidí. Zvěř po chvíli ztrácí o podivného muže zájem a odchází do luk a lesů za potravou. Lidští zvědavci však vyčkávají, co bude dál.

povídka

Muž stojící nejblíže ke stromu se osmělí a udělá ještě jeden krok kupředu. Nyní se nachází od stromu na délku paže, doslova může cítit vůni stoleté moudrosti a číst si vzpomínky vryté do popraskané kůry. Zvedne hlavu, pootevře ústa, ale slova, která se rozhodl posměšně vyplivnout do koruny stromů, zmizela kdesi v jeho hrdle. Neznámý se na něho díval, pomalu začal otáčet svou obnaženou chlupatou hruď směrem k nezvanému hostu, aby si ho mohl lépe prohlédnout. Jeho zakalené oči zrcadlící bolest, lhostejnost i prázdnotu vnesly do srdce odvážlivce strach. Zpráva o nahém neznámém sedícím na stromě se během chvíle roznesla krajem. Zanedlouho se na místo dostavili další lidé. Nyní pod stromem stálo 13 párů zvídavých očí – mezi nimi i pan starosta a strážmistr Arnošt. Skupinka přemítá, co se asi chudákovi mohlo stát, že tu sedí sám a nahý. Přes mladíkovo varování: „Nechoďte tam, je to vážně podivín!“, strážmistr Arnošt neodolá. Chce zkusit své štěstí, svou vnitřní sílu a přemluvit muže k tomu, aby slezl dolů. „Když se mi povede

24 Silverius

donutit ho slézt, jistě mě povýší,“ přemýšlí a chystá se do akce. Dojde až pod strom, zahledí se do koruny. Chvíli pátrá, nemoha najít mezi listovím holou lidskou kůži. Najednou ho vidí. Shrbená postava se choulí do klubíčka po vzoru malých dětí, jež mají strach před výpraskem. Arnošt volá do větví: „Halo, člověče! Slyšíte mě? Co tam, proboha, děláte? Pojďte dolů!“ Jedinou odpovědí mu je ozvěna jeho hlasu, která se jako úder pěstí vrací zpět do jeho tváře. Zkouší štěstí podruhé, potřetí i  počtvrté. Neustále bez výsledku. Jemný jeho hlas se zbarví zlostným tónem. Milostivé domlouvání a žadonění vystřídá zloba. Páté zvolání je spíše rozkazem než žádostí, avšak svůj úkol splnilo. Stromový obyvatel se pomalu otočí a pohlédne do strážmistrovy tváře. Ten okamžitě ztuhne! Krevní oběh zrychlí svou cirkulaci, srdce začne divoce bít a mozek spustí filmovou pásku vzpomínek. „To nemůže být on,“ řekne potichu Arnošt, „nemůže, prostě nemůže.“ Pomalu, aby ho nikdo neviděl, se štípne do ruky. „Auu,“ sykne bolestí. Bolest, stejně jako rudé barva, se pomalu rozlijí po ruce. Probuzení však nepřichází. Vrátí se zpět k hloučku. Jeho bledá pleť ostatním prozradila, že něco není v pořádku. Starosta Ctirad všiml si toho první. Jemně chytne Arnošta za pravici a odvádí ho bokem. „Za chvíli jsme zpátky,“ prohlásí formálně přes rameno. Po pár krocích, které se zdály věčností, začne Ctirad nedočkavě hovor: „Co se stalo!?“ Na tváři jeho druha se objeví výraz, který však nelze identifikovat. Tichou chvíli prořízne tatáž otázka, pronesená však naléhavějším tónem: „Co se, sakra, stalo?“ Odpovědí mu je slabounké zaskřehotání: „Je to on.“ „Kdo on?“ zprudka vyrazí starosta. „No on. Ten, co zabil. Tu ženu. Zakopal ji tady. Tady pod tím stromem. Byl v blázinci. V blázinci. A umřel. Opravdu umřel. Viděl jsem, jak ho věší, na vlastní oči.“ Starostova tvář stejně jako chameleonovo tělo přijala Arnoštovy smrtelně bílé mimikry. Nyní tu stojí dva bledí nic neříkající muži, kteří se na sebe bojí dokonce jen pohlédnout, aby si svýma očima nepotvrzovali nechtěnou pravdu.


Mrtvolné ticho prořízne smích linoucí se z koruny. Přestože se jedná spíše o slabounké chichotání, jeho bolestný tón se přítomným vrývá do kůže stejně lehce a bolestivě jako rozpálené železo. „Není cesty zpět, musíme ho dostat dolů!“ brumlá si Arnošt pod vousy. Svůj odpor i zděšení zasune do nejspodnějšího šuplíčku nitra, otočí se na podpatku a dá se do kroku. Za chůze přemítá: „Musím ho dostat dolů. Arnošte! Musíš ho dostat dolů.“ Nápad se v jeho hlavě zrodí takřka okamžitě.

chování. „Kam si, prosím tě, letěl?“ ptá se. Arnošt však jeho výkřiky nevnímá, jde ke stromu. Ruku umístěnou v kapse začne pomalu táhnout ven, nikoliv však prázdnou. Sluneční paprsky se zaskví na rudém prameni vlasů, který Arnošt vlásek po vlásku vyndá ze své kapsy. Ruku s pramenem majestátně vztyčí vzhůru. „Anna,“ křičí šerif jméno jako smyslů zbavený. Na účinek však nemusí dlouho čekat, muž na stromě se otočí. Jeho zrak padne na Arnošta, přesněji na jeho ruku držící rudou vlajku.

Úprkem vyběhne z podivného místa. S každým uběhnutým metrem z něho opadává úzkost, jež ho pod stromem svírala jako pevně utažené námořnické uzly. Za chvíli běží jako laň. Laň, která se dostala na svobodu. Divoký útěk z něho strhal okovy strachu. Nyní se mu běží daleko lépe, svobodněji, dokonce se začíná usmívat. Zastaví se! Chvíli se kochá panenskou přírodou, když tu se z jeho nitra ozve: „Běž a už se nezastavuj!“

Po levé tváři mu skane slza, mokrou cestičkou, jež vytvořila, ji následují další a další sestry smutku. Omámen krvavým znamením začne slézat ze stromu. Po krátké chvíli se jeho nahé palce dotknou jemné trávy rozprostírající se všude kolem. První dotek je pro něho úlekem. Jako by se s ním probudil ze snu, ze zlého snu. Při druhém pokusu již stojí pevně na zemi, užívaje si dotek jemných stébel trávy. Jeho zakalené oči se vyjasní.

Nohy se dají opět do pohybu, nejprve jedna pomalu míjí druhou připomínajíce rozjíždějící se vlak. Stačil však jeden jediný impuls z řídícího mozkového centra a nohy samy přepnuly na běh. S jazykem na vestě a uniformou skrz na skrz prosáklou lepkavým potem doběhne domů, kde cíleně zamíří do obýváku. Otevře skříň s doličnými předměty, chvíli hledá. „Kde to jen může být? Vždyť jsem to sem dával. Ha, mám to!“ Cosi skryje ve své dlani a zastrčí si to do kapsy. Jeho nečekaný příchod domů zmate ženu. Dlouho již mluvil o špatných platových podmínkách, nesnesitelném šéfovi a nudné práci. „Že by dal výpověď?“ pomyslí si. Než však stačí vydat první hlásku mužova jména, dveře prásknou znovu. Žena zůstává stát, pusu otevřenou, a její ruka s vařečkou klesá dolů. „Hlavně, prosím, nedělej hlouposti,“ posteskne si. Zatímco se žena, věrná katolička, modlí za svého muže a prosí Boha, aby vedl jeho kroky, je již dávno ten tam. Během patnácti minut doběhne zpět ke stromu. „Kde všichni jsou?“ diví se. Z třináctičlenné skupinky tu totiž zůstal stát pouze starosta a jakýsi podivín. Ctirad očekává vysvětlení jeho podivného

„Jménem zákona vás zatýkáme,“ pronese strážmistr. „Máte právo nevypovídat, cokoliv vypovíte, může být použito proti vám.“ „Nebojte, nebudu se bránit,“ pronese smířlivým hlasem naháč a nastaví ruce. Ty krátce na to obejme chladný kov. Nyní se pod strom vkradá starosta. Ještě než stačí cokoliv říct, spustí strážmistr sám: „Anna, jeho dcera, byla rusovláska. Když jsme ho zatkli před rokem, našel jsem v jeho oděvu při prohlídce medailonek s její fotkou a tímto pramenem. Věděl jsem, že mu na ní záleží.“ „Dobře, ale jak mi vysvětlíte, že žije. Vždyť ho oběsili!“ „Ano, to máte pravdu, ale podívejte se sem,“ ukazuje na krk. Ranky po provazu jsou příliš mělké, nejspíš před popravou spolkl nějakou trubičku, čímž se mu při vlastním výkonu trestu neodřízl přívod vzduchu do plic, alespoň ne úplně. Nyní svou pozornost obrátí na nahého: „Nemám pravdu, pane Králíček?“ Odpovědí mu je souhlasné přikývnutí. O týden později byl pan Králíček znovu odsouzen, tentokrát se za způsob smrti vybrala střelná zbraň. Soud i jeho zástupci si chtěli být jisti, že tentokrát vynesený ortel dojde svého naplnění. Když pak z popraviště odváželi jeho mrtvé tělo, strom v poli zamával svými větvemi pohřebnímu průvodu na rozloučenou.

UJEP

25


Zuzana Urbanová: „V Ústí je nedostatek předporodní přípravy.“ text: Kristián Šujan 26 Silverius

foto: archiv Zuzany Urbancové


Zuzana Urbanová Proč jste se rozhodly organizovat právě předporodní kurzy? První nápad byl už na Erasmu, kdy jsme v Prešově chodily s Denčou na předporodní přípravu. Tehdy nás to chytlo a chtěly jsme něco podobného zkusit i u nás. Nezávisle na to nás oslovila Mgr. Lamplotová z FZS, zda bychom kurzy nechtěly vést na fakultě. Takže jsme po tom bez váhání skočily. Chybí podle Vás na Ústecku podobné aktivity?

Konkrétně v Ústí je opravdu nedostatek předporodní přípravy, včetně cvičení pro těhotné. Jak takový běžný předporodní kurz vlastně probíhá? Sejde se dobře naladěná skupinka šesti maminek, které k nám dochází na pět lekcí. Každá lekce je zaměřena na určitý modul. Začínáme třetím trimestrem, dále procházíme přes porod, kojení a péči o miminko až ke správné manipulaci s novorozencem.

Studentka Zuzana Urbanová spolu se svou kolegyní Denisou Canincovou vedou v Ústí nad Labem pravidelné předporodní kurzy pro maminky a jejich partnery. Nápad realizovat tyto kurzy se zrodil během jejich studia oboru Porodní asistentka na ústecké univerzitě. Velký úspěch nečekaly, opak je pravdou a kurzy se těší stále větší oblibě. Zuzana s Denisou již dva roky vzdělávají nastávající rodiče ve všech aspektech budoucího mateřství, těhotenství, porodu a šestinedělí. Absolventky kurzů tak mají jedinečnou šanci si mnoho úkonů a činností vyzkoušet tzv. „nanečisto“, za odborného lektorského dohledu a s využitím cvičných modelů. Kurzy probíhají na FZS ve Velké Hradební 13.

Zuzana Urbanová a Denisa Canincová z Fakulty zdravotnických studií UJEP UJEP

27


rozhovor

Jaké jsou nejčastější chyby při manipulaci s novorozencem?

Setkáváte se s maminkami (klientkami) i po porodu?

Jaká tedy hrozí rizika u domácích porodů?

Na kurzy nám chodí plno budoucích maminek, které nikdy nedržely novorozence v ruce. Z tohoto důvodu si neví rady, jak s miminkem zacházet. Proto je manipulace do kurzu zařazena. Maminky mají možnost nacvičit si, jak miminko uchopit nebo otočit na bříško. Nedá se mluvit o chybách. Jak už jsem řekla, spíše jde o to, že nevědí, jak na to.

Ano. Některé maminky navštěvujeme v porodnici, jiné doma. Pár maminek můžu dokonce označit i za své kamarádky.

Jde o rizika, která ohrožují život matky i dítěte. U rodiček jde například o silné krvácení, které může mít mnoho příčin. Může být způsobeno předčasným odloučením placenty nebo větším porodním poraněním nebo třeba ochablostí dělohy, tzv. hypotonií apod.

A jaké máte na kurzy ohlasy?

Dobře, ale myslíte si, že na kurzy chodí muži dobrovolně, nebo spíše z donucení svých partnerek?

Vím, že samochvála smrdí, ale musím říct, že docela dobré. Proč by se do nich měly budoucí maminky přihlásit? K čemu je kurz přínosný? V první řadě nebudou vyplašené, kdykoli je někde píchne. Probíráme, co očekávat ve třetím trimestru, aby se pak zbytečně nestrachovaly, že je něco špatně. Neméně důležité je vědět, kdy vyrazit do porodnice, informace o porodu, jak to chodí v nemocnici, co si vzít s sebou, jaké pomůcky jsou k dispozici v I. době porodní, anebo například jak správně dýchat během kontrakcí. Myslím, že se maminky cítí mnohem jistěji, když alespoň tuší, co je čeká a nemine.

28 Silverius

Účastní se kurzů i jejich partneři? Samozřejmě. Je to přeci i jejich miminko a  musejí také umět miminko vykoupat nebo přebalit.

Já si myslím, že dobrovolně, a musím uznat, že jsou moc šikovní. Módním trendem je, že muž má být u porodu. Co si o tomto myslíte? Pokud se tak rozhodl sám, je to úžasná opora. Pokud tomu tak není a muž váhá, nebo je dokonce donucen, může to porod zpomalit díky jeho napětí a stresu, což se může přenést i na rodičku. A Váš názor na domácí porody? Přijde mi to jako nezodpovědnost a hazard se životem ženy i dítěte. Člověk nikdy neví, co se může stát.

Největší riziko pro novorozence představuje nedostupnost resuscitační péče. Rizik jak pro matku, tak i novorozence, je samozřejmě mnohem více. Na čem pracujete v současnosti? Snažíme se rozjet nový projekt ohledně kojení. Takové laktační poradenství. Jedná se o  pomoc s  kojením. Ne každé mamince to jde hned od začátku a sehnat v Ústí a okolí laktační poradkyni je nadlidský výkon. To jsme se dozvěděly od maminek. Proto jsme se rozhodly připravit kurz kojení. Jedná se o jedno „sezení“, na které maminka přijde i s miminkem. Radíme, co dělat, aby miminko neusínalo během kojení, nacvičujeme správné polohy a hledáme tu, která bude jak matce, tak i miminku nejvíce vyhovovat. Děkuji za rozhovor.


Kariéra v Allianz pojišťovně

Bc. Romana Postránecká Generální reprezentant a vedoucí týmu absolventka FSE UJEP

Přijímám kolegy do našeho týmu. Požaduji: • příjemné a reprezentativní vystupování • komunikační dovednosti • chuť pracovat na svém rozvoji • cílevědomost, samostatnost, zodpovědnost

cí nforma i e c í v : Pro aktujte t n o k e mn 483 z.cz 607 102 anecka@iallian ecka stran .postr romana z.cz/romana.po ian www.all

Nabízím: • roční bonus „na rozjezd“ až 400 000 Kč • velmi výhodné finanční ohodnocení • atraktivní systém vzdělávání • zázemí silné, moderní a prosperující společnosti • propracovaný systém podpory podnikání • pojistný kmen po zapracování • časovou flexibilitu • možnost pasivního příjmu • možnost kariérního růstu

S vámi od A do Z

UJEP

29


Smršt útoků jménem tchoukball text: Michal Červenka foto: David Sandoz

„Naše pracoviště uvedlo v ČR před několika lety v život sportovní hru, která sice v Evropě nepatří k nejznámějším, ale podařilo se jí nalézt své vyznavače v mnoha zemích prakticky všech kontinentů. Vychází z evropských kořenů a opírá se o velmi dobře organizovanou základnu ve Švýcarsku a Velké Británii. Disponuje státem podporovaným zázemím Docela netradiční začátek se hodí k článku o docela netradiční na univerzitách v  Tchaiwanu sportovní hře. O co jde? O Tchoukball! Na první pohled neskutečný a daří se jí profitovat z rostoucích chaos. Nezasvěcený divák vidí jen míč a 12 hráčů ve velké rychlosti možností cestovat a navazovat a zmatku útočících na jakési nakloněné trampolíny. Chtělo by se kontakty.“ říct: „Cvoci!“ Ale chyba lávky. Stačí pár vět na vysvětlenou, možná si párkrát zkusit útok či obranu, a najednou to začíná dávat smysl. Člověk si jen dlouho nemůže zvyknout, že nebrání svou stranu, území, bránu či „trampolínu“, kterou pravidla označují jako „odrazovou konstrukci“. Na hřišti dokonce nenajdete svou ani soupeřovu stranu. Proto je tchoukball na první pohled tak trochu zmatek, ale na vlastní kůži to rozhodně není žádná legrace. Zdánlivý chaos je

ve skutečnosti projevem rychle se měnících kompetencí hráčů, kdy má každý „nárok na svoji hru“. Několik vteřin se soustřeďuje na chycení míče a vzápětí již „naskakuje“ pro přihrávku, aby bleskově zaútočil. Není divu, mluvíme o jedné z nejútočnějších her. Abychom v tom neudělali ještě větší zmatek, začněme pěkně od začátku. Zjednodušeně můžeme tchoukball popsat jako míčovou hru, kde hrací plochu tvoří obdélník o rozměrech 26–29 × 15–17 m. Ve středu obou kratších stran je umístěna odrazová konstrukce, která je současně středem půlkruhu (o poloměru 3 metry) vymezujícího „zakázanou“ zónu. Při hře proti sobě stojí dvě dvanáctičlenná družstva, která mají v poli 7 hráčů a 5 v rezervě. Utkání je rozděleno na patnáctiminutové třetiny (v případě utkání žen jsou třetiny dvanáctiminutové) a dohlíží na něj 3 rozhodčí. Hlavním předmětem zájmu všech hráčů je míč o poloměru 54–56 cm (ženy) nebo 58–60 cm (muži). A teď teprve přichází to zajímavé. Co s míčem? Útoky jsou vedené na 3 přihrávky na zmíněné odrazové konstrukce

30 Silverius


„Na počátku devadesátých let jsem na katedře tělesné výchovy vyučoval předmět ‚Velké pohybové hry‘, který v sobě ukrýval softbal, badminton a pálkový tenis. Jako hráče mě na tehdejší dobu „netradiční“ hry oslovily a zajímaly. Rozhodl jsem se rozšířit jejich paletu o další. Pro jejich vyzkoušení byla výuka se studenty ideálním prostředím. Postupně přibývaly ringo, korfbal, frisbee, šimbal, fusvolejbal a další. Tak mne zaujal i jeden krátký odstavec v encyklopedii... Po čase se mi podařilo získat kontakt na Torstena Rediese – tehdejšího předsedu Féderation Suisse de Tchoukball. Několikeré osobní setkání s Torstenem vedlo k předávání nezbytných informací i k pozvání a účasti na MS v Ženevě v roce 2000,“ popsal cestu tchoukballu do Ústí Ladislav Bláha. V Ústí nad Labem tak není nemožné tchoukbalisty potkat. Jak je z webu www.tchoukball.cz patrné, nevede místní tým TBC Čukvala Ústí nad Labem nikdo jiný než Ladislav Bláha, i když v tomto případě má již u jména zkratku „ml.“ UJEP

31

sport na UJEP

a je vlastně jedno, kterou stranu si útočící tým vybere. Tady se tchoukball opět odlišuje od tradičních míčových her. Útočníkům nestačí míč jednoduše někam hodit, položit nebo kopnout. Bodu totiž hráč dosáhne pouze v případě, že hodí míč na odrazovou konstrukci tak, aby ho přímo po odrazu nechytil soupeř. Musí tedy spadnout na zem kdekoli v herním poli, ale mimo zakázanou zónu. Správně vystřelit je očividně docela kumšt. Se znalostí základních fyzikálních zákonů tak na útok i tím, když jako autor střely odrazem zasáhne reagují bránící hráči, kteří se snaží rozmístit kolem zakásám sebe nebo když se dotkne míče a stojí v ten okamžik v zakázané zóně, do které při střeleckém zané zóny do míst, kam očekávají odraz míče. V případě jeho pokusu může pouze naskakovat. Při hře si musí hráči navíc dávat pozor, aby se nedotkli míčem úspěšného zpracování obranou těla pod úrovní pasu, aby neudělali s míčem více se v  mžiku stávají z  obránců než 3 kroky (na driblování rovnou zapomeňte), útočníci a z útočníků obránci. Útok navíc komplikuje ještě aby nedrželi míč déle než 3 sekundy a aby se sporiziko, že útočící hráči mohou luhráči neudělali více než 3 přihrávky do útoku vlastní chybou věnovat bod na odrazovou konstrukci. soupeři. K tomu dojde například ve chvíli, kdy útočník Vstupní bránou pro tchoukball do České repubsvým pokusem mine odrazoliky se na začátku 21. století stalo Ústí nad Labem, vou konstrukci, když odražený když právě odtud vyrážela v roce 2003 reprezenmíč spadne do zakázané zóny tační výprava na mistrovství Evropy do Italského nebo úplně mimo hrací pole. Rimini, aby o 3 roky později dosáhla Česká republika doposud nejHráč může soupeři věnovat bod většího úspěchu, kterým je bronzová medaile z evropského šampionátu a možnost pořádat ME v  tchoukballu právě na půdě Dlužno dodat, že autorem úvodních slov je doc. Ladislav Bláha, ústecké univerzity v roce 2008. vedoucí katedry tělesné výchovy a sportu PF, který je tím vším vinen. Je to on, kdo stál za příchodem tchoukballu do ČR, je Od té doby česká reprezentace to on, kdo je dodnes členem výkonného výboru České asociace sbírá na evropské i  světové úrovni další úspěchy v sálovém tchoukballu, a je to opět on, kdo pro tchoukball nadchl nejen řadu tchoukballu i v jeho beachové svých studentů a aktivních hráčů, ale dokonce i současného předsedu asociace Štěpána Veleho. variantě.


text: Michal Červenka

foto: Josef Růžička

Ivo Brožek: „Naučil jsem se vnímat globální souvislosti.“ Knihovna patří k univerzitě jako k velbloudovi hrby. Ostatně, dokážete si představit univerzitu bez knihovny? Chtělo by se říct: „Nesmysl“. Na druhou stranu si můžeme položit otázku, k čemu je půjčování knih ve 21. století, když se data putující internetem měsíčně počítají na exabajty (1018 bajtů)? V ústecké univerzitní knihovně po 32 letech skončil ve funkci ředitele PhDr. Ivo Brožek, laureát Ceny českých knihovníků, a ani tyto otázky nezůstaly mimo pozornost… Čím jste chtěl být jako malý kluk?

Ivo Brožek Málo se ví, že původně začal studovat VŠCHT, ale hned po 1. ročníku přešel a v roce 1974 absolvoval obor knihovnictví a vědecké informace na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V následujících třech letech pracoval v oddělení vědeckoinformační a knihovnické služby Krajského ústavu národního zdraví v Ústí nad Labem, kde se zabýval bibliografickou a rešeršní činností. Od roku 1984 byl vedoucím ústřední knihovny Pedagogické fakulty (později, 1991, Pedagogické fakulty UJEP). Od r. 2012 je ředitelemVědecké knihovny na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Zabývá se řízením knihoven, získáváním a zpracováním knihovních fondů, elektronickými informačními zdroji a vzděláváním uživatelů. Dlouhodobě se věnuje výuce (výběrový kurz Základy knihovnictví a bibliografie). Byl řešitelem řady rozvojových projektů z oboru knihovnictví. Jeho publikační činnost představují četné články z různých oblastí knihovnictví. V r. 2003 mu byla udělena Medaile Z. V. Tobolky. V roce 2014 mu potom byla udělena cena českých knihovníků. Od roku 2004–2013 byl členem výkonného výboru Asociace knihoven vysokých škol ČR. (členem komise 1995-2016) Mezi léty 1998–2013 působil jako předseda Dozorčí komise Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR. (zdroj www.skipcr.cz)

32 Silverius

Měl jsem mnoho různých zájmů. Hodně jsem četl, zajímal se o přírodu, historii, zeměpis. Nepamatuji se však, že bych měl nějaké vysněné povolání. Kdy vás poprvé napadlo, že byste mohl pracovat v knihovně? Jako žák základní školy jsem navštěvoval pobočku Krajské knihovny Maxima Gorkého v Ústí nad Labem na Klíši. Pomáhal jsem paní knihovnici Matějkové s pomocnými pracemi. Při studiu na střední škole mne zajímaly jak přírodovědné, tak humanitní obory. Nakonec jsem podal přihlášku ke studiu chemie na Vysoké škole chemicko-technologické. Po půl roce jsem poznal, že laboratorní praxi nezvládnu, a  přihlásil se na obor knihovnictví na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy.

Při pohledu na univerzitní knihovnu je Váš vliv na UJEP zřejmý na první pohled. Jak naopak ovlivnila univerzita Vás? Naučil jsem se vnímat globální souvislosti. Poznal jsem náročnost povolání akademických pracovníků, a to i z vlastní zkušenosti (vedl jsem dvouhodinový výběrový seminář Základy knihovnictví a bibliografie a úplně mi to stačilo). Setkal jsem se s vynikajícími osobnostmi. Když se ohlédnete zpět, jak se změnila knihovna ode dne, kdy jste do ní poprvé vkročil, do současnosti? Když jsem v  roce 1984 nastoupil do ústřední knihovny Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem, jedinou technikou byl psací stroj a  rozmnožovací přístroj na katalogizační lístky. Pak se objevily elektronické psací stroje s pamětí, osmibitové


a šestnáctibitové osobní počítače. V roce 1994 jsme zavedli automatizovaný knihovní systém. Objevil se internet, web, kopírovací a skenovací přístroje. Začaly se využívat zahraniční databáze. Knihovna se několikrát stěhovala. V  roce 2002 vznikla myšlenka vybudování univerzitní knihovny, k jejímu naplnění došlo v roce 2013. Vědecká knihovna UJEP nyní nabízí uživatelům dostatečné prostory pro studium i relaxaci.

Čtečku jsem si sice vyzkoušel, ale nadále používám papírové knihy.

Jak se změnila za tu dobu ústecká vysoká škola?

K jaké knize se nejraději vracíte? Máte nějakého oblíbeného autora?

Ze samostatné fakulty se studijními obory učitelství pro základní a střední školy je dnes univerzita s osmi fakultami, s bakalářskými, magisterskými a doktorskými studijními programy, v nových nebo rekonstruovaných budovách.

Ano, je jich několik: Frank Herbert, Dick Francis, Ed McBain, Andrzej Pilipiuk.

Sáhnete někdy po čtečce elektronických knih, nebo, pokud to jen trochu jde, dáte přednost těm klasickým – papírovým?

I když nejsem věřící, doporučil bych bibli, která je základní knihou křesťanství a židovství a jejíž znalost je potřebná pro pochopení evropské kultury.

Zaznamenal jste za dobu svého působení pokles (nebo jiný vývoj) zájmu studentů o knihu? Ano, nové technologie přinesly pokles používání knih, ale ne tak dramatický, jak se předpovídalo například před 20 lety. Záleží také na oborech.

Pokud byste měl vybrat jednu knihu, kterou byste doporučil všem studentům naší univerzity, která by to byla?

rozhovor

Pohled od vstupu do univerzitní knihovny, u jejíhož zrodu stál právě dr. Ivo Brožek UJEP

33


text: Michal Červenka

foto: Josef Růžička

s e l á j a M í š p e l j e n těž o

Sou non testatum

Letos jsme se stali svědky ústeckého unikátu. Zatímco ještě před deseti lety nebylo po majálesových oslavách v Ústí nad Labem ani vidu ani slechu, mohli jsme si letos užít (snad podle hesla „důvod k oslavě se vždycky najde“) majáles hned dvakrát. Jeden menší a čistě studentský přichystala do univerzitního kampusu Studentská unie UJEP a nutno říci, že výsledek stál opravdu za to. Klobouk dolů. Velká produkce potom stála za druhou, neméně úspěšnou oslavou příchodu jara, kterou měl na svědomí někdejší partner studentské unie, který si s sebou odnesl i značku „Ústecký Majáles“. Škoda. Jak praví staré přísloví, všechno zlé je k něčemu dobré. „Ukázalo se, že severočeská metropole unese více podobných akcí najednou. Byla by proto škoda stavět před organizátory nějaké limity a bariéry. Naopak my, jako univerzita, musíme podporovat podobné aktivity vedoucí k dalšímu povzbuzení ústecké kulturní scény,“ komentoval situaci kolem dvou majálesů rektor Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem doc. RNDr. Martin Balej, Ph.D. Ústecká univerzita proto z výše zmíněných důvodů chystá na příští rok ocenění pro nejlepší majáles roku 2017. „Věříme, že zdravá konkurence časem eliminuje počet jarních akcí a  zůstane pět až šest nejlepších,“ dodala mluvčí UJEP Mgr. Jana Šiková. Z řad univerzitních spolků může hladinu majálesových vod zčeřit některý z dalších

silných hráčů, mezi které určitě patří studenti z ESN, klub Cajk, správa kolejí a  menz nebo akademický senát. Vstřícnost ústecké univerzity k  pořadatelům majálesů se nakonec odrazila i v přípravě prostoru pro hlavní stage v Mendělejevově ulici. „To vše ovšem ukáže čas. Vzhledem k nespornému ekonomickému přínosu lze předpokládat, že fakulta umění a designu bude usilovat o zachování hlavního dění před její budovou,“ komentoval přípravy na příští rok kvestor UJEP Ing. Leoš Nergl. Jestli se do kampusu UJEP s majálesem vrátí studentská unie, nebo ho pro příští rok obsadí například majáles akademického senátu, není v tuto chvíli jasné. Nám ostatním už nezbývá, než se těšit na příští jaro, které bude, jak se zdá, plné kulturních zážitků. 34 Silverius


Kam za námi? 30. 5. Výstava: UJEP 25 let stavební činnosti 30. 5. – 31. 6. VK – Pasteurova 5

2. 6. Výstava: Diplomky 16 2.–28. 6. Galerie Emila Filly, Galerie Pro design, Dům umění Ústí nad Labem www.armaturka-usti.cz

2. 7. Mezinárodní festival akademických sborů IFAS 2.–5. 7. 13:00 h Pardubice www.ifas.cz

13. 7. Vernisáž: Výstava studentů ateliéru Sklo 18:00 h výstava 14. 7. – 1. 9. Elišky Krásnohorské 3, Praha fud.ujep.cz

24. 6. Evropská Letní filharmonie 2016 24.–30. 6. Chemnitz, Chomutov sommerwerkstatt.com

17. 9.

4. 10.

Konference: Supervision and Coaching in a Changing Europe

Konference: Vielfältige Konzepte – Konzepte der Vielfalt: Interkulturalität(en) weltweit

17.–18. 9. Bratislava, Slovensko www.pf.ujep.cz/kps

30. 9. Jirkovský Písňovar 30. 9. – 2. 10. Zámek Červený Hrádek, Kostel sv. Ignáce Chomutov, Kostelní náměstí Jirkov, kaplička Jindřišská jirkovskypisnovar.cz

17:00 h FF –Pasteurova 1, Ústí n. L. ff.ujep.cz/index.php/ symposien

6.10. Konference: Trendy a perspektivy předškolního vzdělávání 6.–7. 10. PF – Hoření 13, Ústí n. L. www.pf.ujep.cz/kpr

7. 9. Vernisáž: Struktury pohybu 8. 9. – 13. 10. Galerie Emila Filly, Armaturka, www.armaturka-usti.cz

kalendář akcí


Profile for Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Silverius 2016/02  

Časopis UJEP

Silverius 2016/02  

Časopis UJEP

Profile for ujep
Advertisement