jen ať ochutnám. Musím říci, že to bylo vskutku hodně zvláštní jídlo. Nakonec mi prozradili, že se jednalo o netopýry. Neměl jsem odvahu to dojíst. To bylo to nejhorší, co jste kdy ochutnal? V Pekingu jsem se na pozvání severokorejského velvyslance účastnil docela nepříjemné hostiny, na níž se podával pes. Předložili nám celkem sedm chodů. Tatarský biftek, carpaccio, pečeně… a tak dále. Všechno ze psího masa, které v Severní Koreji považují za něco skutečně exkluzivního. Je tam také velmi drahé. Přiznám se, že jsem trpěl.
FOTO: ARCHIV, ISIFA.COM
jsem, co se jídla týče, otevřený všemu a můžu skutečně vše od Libanonu až po Francii. A jsem gurmán – dobrodruh, rád zkouším nové věci. Stereotyp mi vadí. Asiaté se často nebrání velmi exotickým jídlům, někdy doslova bizarnostem… Přesně tak. Třeba loni v prosinci jsem byl na Jakartě, kde mám spoustu přátel. Indonéské jídlo mi velmi chutná, je pestré. Indonésie, to je tisíce ostrovů a každý z nich má nějakou specialitu. Tudíž mě nepřekvapilo, když mi domorodci nabídli pokrm, který jsem neznal a o němž jsem se domníval, že jde o nějaký druh černé zeleniny. Když jsem se ptal, cože to je, neodpověděli, prý
122-123_Zastaveni.indd 141
Nešlo ho tajně někam schovat? Ne. Jednou se mi ale něco podobného povedlo. V Mongolsku uvařili plný kotel jehněčí polévky, na jejíž hladině plavala hlava jehněte. Její části, včetně mozku a očí, se nabízí pouze těm nejváženějším hostům, a tím jsem byl, bohužel, já. Mozek byl celkem dobrý. Oko jsem ale běžel tajně vyplivnout na toaletu, protože bych všechny přítomné urazil, kdybych pochoutku odmítl. Když jsem se vrátil, udělal jsem jednu kapitální chybu, z níž jsem se naštěstí do budoucna poučil: Nikdy by se nemělo lhát, pokud vám něco skutečně nechutná. Já tehdy na otázku, zda je oko dobré, odpověděl, že ano. Dostal jsem tedy za odměnu i druhou bulvu. Znovu jsem se omluvil s tím, že se musím vrátit na toaletu, že jsem tam něco zapomněl. Tamní tradiční kobylí mléko ale nebylo tak špatné. Jen zvláštně vonělo.
Jakého jídla byste se nerad vzdával? Na čem si skutečně pochutnáte? Kromě už zmíněné japonské kuchyně miluji vietnamské jídlo, připravovala mi ho má žena, původem Vietnamka. S manželkou už sice nežiji, ale láska k tamní kuchyni přetrvala. Když jedu do Zürrichu, kde teď bydlí moje matka, vždycky si dám klobásu, takzvaný Bratwurst. Obecně se spokojím s jednoduchými jídly, která však byla připravena někým, kdo ví, jak na to, a chce jen to nejlepší. Co ještě považujete u jídla za důležité? Čas si ho vychutnat. Kupříkladu Japonci tak moc pracují, že všechno jídlo zhltnou v poklusu. To samé Američané. Koupí si kávu ve fastfoodu a v papírovém kelímku ji upíjejí po cestě do práce. My Evropané si uděláme na jídlo čas. Dlouho snídáme, přečteme si v klidu noviny či posedíme s přáteli u kávy a u něčeho dobrého. V tom je také jedinečnost evropské kultury. Jídlo si dokážeme skutečně užít.
ŠVÝCARSKÝ RODÁK RETO WITTWER JE PREZIDENTEM A GENERÁLNÍM MANAŽE REM SÍTĚ HOTELŮ KEMPINSKI HOTELS. DÍKY TOMU PŮSOBIL KUPŘÍKLADU V ÍRÁNU, SINGAPURU, HONGKONGU, KANADĚ, MEXIKU ČI INDONÉSII. ZA SVÉ BOHATÉ ZKUŠENOSTI, PŘÍNOS HO TELNICTVÍ A ROZVOJ TURISMU ZÍSKAL VÝZNAMNÁ OCENĚNÍ, NAPŘÍKLAD ŘÁD ČESTNÉ LEGIE UDĚLOVANÝ VE FRANCII.
9/7/11 3:31 PM