TH Auto 11 2023 (listopad) by TH Auto

2023

N OVÁ ŠKODA

KODIAQ

PŘEDSTAVUJEME ■ FORD FOCUS ST ■ dožil se čtvrté generace, ale je to poslední hothatch v nabídce značky ■ LEXUS LC 500 ■ zatímco z jiných vozů osmiválce houfně mizí, Lexus si je nadále drží ■ RANGE ROVER SPORT D300 ■ nová generace prokázala, že navzdory rozměrům se pohybuje svižně

Kresby a foto Škoda

SLAVNÉ MOTORY ŠKODA 706 R Kapalinou chlazený vznětový šestiválec s nepřímým vstřikováním paliva do předkomůrky, určený pro pohon nákladních vozů Škoda 706 R (rekonstruovaný), připravený do výroby v roce 1946 (letňanská Avia, pak 1951 – 1958 LIAZ) na základě předválečného typu 706. Uváděný výkon 99 kW (135 k), později 107 kW (145 k). Stupeň komprese 20 byl snížen na 18 pro změkčení běhu. Další vývoj přinesl verzi s přímým vstřikováním, stupněm komprese 16,5 a výkonem 118 kW (160 k)/1900 min‑1 pro řadu Škoda 706 RT (trambus, od 1958). Vznětový šestiválec OHV 2V (ozubená kola) Litinový blok a hlavy válců (každá pro dva válce) Nepřímé vstřikování paliva do vírové komůrky Žhavicí svíčky PAL 34.00 v hlavě válců Objem válců 11 781 cm3 (ø 125 x 160 mm) Výkon 99 – 107 kW (135 – 145 k)/ 1750 – 1800 min‑1 Točivý moment 618 N.m/1050 min‑1

2023

OSMÝ ROČNÍK číslo 11 (91), listopad 2023 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia šéfredaktor: Ing. Tomáš Hyan

mezinárodní autosalony mizí, a tak je mnohem obtížnější seznámit se s novými vozy, když se jejich prezentace konají jen pro jiné vyvolené novináře, a navíc novinky na náš trh při cházejí se zpožděním. Kuriozitou jsou pak nečekaná překvapení na neobvyklých místech. Společnost Volvo Cars vyhlásila před mnoha lety, že se nebude zúčastňovat autosalonů s výjimkou Ženevy, Detroitu a toho čínského (střídá se Šanghaj s Pekingem), ale nakonec ani to nedodržela, záhy Ženevu a Detroit opustila (možná ještě automobily předvádí čín ským komunistům, to nevím, protože do Číny nejezdím, ostatně jeden z nich si firmu Volvo Cars od Forda koupil). Renault naopak přispěchal v říjnu s prohlášením, že chce v Ženevě (pokud bude) a Paříži 2024 vystavovat... Říjnovou akcí měsíce pro nás byla návštěva salonu Auto e Moto d’Epoca 2023 na výstavišti Bologna Fiere, zaměřeném na klasické automobily i motocykly, jaké poskytovaly radost a užitek několika generacím. Překvapením bylo, že vzhledem k absenci autosalonů pro moderní vozy se tam mezi klasiky objevily světové výstavní premiéry nejnovějších vozů. Patří k nim právě i zmíněné Volvo, které vedle dvou unikátů z muzea v Göteborgu (jedním byl elektromobil s prodlužovačem dojezdu, kdy generátor pohání spalovací turbína), před vedlo návštěvníkům horké novinky v podobě EX30, ale také EX90. Podobně se prezento vala nová generace Toyota Land Cruiser a další, ale o tom až příště. Poslední víkend v říjnu byl prostě velký. Středoevropská rally potěšila příznivce motorsportu a aby toho nebylo málo, tak se současně konala výstava Prague Car Festival 2023, která se proti minulým ročníkům kvalitativně posunula o hezký kus vpřed. Obraťme list. Přeji příjemné čtení, ale hlavně pevné zdraví a radost z jízdy!

tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@gmail.com adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2023 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH ŠKODA Kodiaq druhé generace �� 2 FERRARI Supercars 2023 �� 6 CHEVROLET Corvette E-Ray 2024 �� 10 FORD Focus ST X 2023 �� 12 LEXUS LC 500 Convertible �� 14 RANGE ROVER Sport D300 �� 16 AUDI Q8 e-tron quattro (GE) �� 18 MG Cyberster se představil v Praze �� 20 MITSUBISHI ASX II (RJB) �� 22 Novinky na českém trhu �� 24 RENAULT Kangoo 2023 (KFK) �� 26 Novinky ze světa �� 28 Museo del Fitito v Argentině �� 32 NTT Indy Car Series 2023 �� 34 Jezdci formule 1 �� 40 Jezdci formule Easter �� 42 Mullin Automotive Museum �� 44 RENAULT 1898 – 2023 �� 48 Nadace Elišky Junkové: ČAS Scooter (1921) �� 52 J. I. CASE Company (1845 – 2023) �� 54 Depozitář NTM v Čelákovicích �� 60 NTM – Restaurace lokomotiv �� 63

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2023 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2023 v ČR

► Salon Auto e Moto d’Epoca Bologna Fiere ► Za volanty nových automobilů BMW Z4 sDrive 20i, Renault Clio Esprit Alpine, Volkswagen Amarok V6 a Golf GTD, Kia Sportage HEV, Fiat 500e 3+1 La Prima, Škoda Fabia, Toyota Hilux a dalších ► Aktivní bezpečnost vozů Škoda ► Prague Car Festival ► Legenda motorsportu Jiří Moskal ► Čtyřválce na dvou kolech

11/2023 THauto

Foto Tom Hyan

► ŠKODA KODIAQ 2023

Jozef Kabaň představuje 1. září 2016 design předchůdce v německé elektrárně (Kraftwerk Berlin)

Foto Tom Hyan

Oliver Stefani představuje design novinky 4. října 2023 v berlínském podzemí (U3 Tunnel)

EVOLUCE

Úspěch Kodiaqu překvapil samotné tvůrce, po sedmi letech měla světovou premiéru druhá generace, a to rovněž v Berlíně...

rvní Kodiaq (A-Plus SUV) jsem viděl poprvé na speciální akci Škoda Auto téměř před deseti lety, přesně 28. listopadu 2013 v Mladé Boleslavi, kde se představil sedmimístný SUV pod kódovým označením SK 376/1 DEF (tedy již na delším rozvoru), jeden z několika návrhů, jež směřovaly k sériové produkci. Definitivní tvary Kodiaqu naznačila studie Vision S (poprvé Plug-In Hybrid EV 4x4 s motorem 1.4 TSI), představená na autosa-

auto 2023/11

TOM HYAN, Berlín (D) 1 Slavnostní světová premiéra v Berlíně (zleva Johannes Neft, Martin Jahn, konferenciérka Eve Scheer, Kateřina Vránová, Oliver Stefani a Klaus Zellmer)

lonu v Ženevě 2016 (vybraní novináři ji viděli 24. února při prvním setkání s Bernhardem Maierem, tehdy novým předsedou představenstva Škoda Auto). Kódové označení se změnilo na SK 326/1 (verze s delším rozvorem); první Kodiaq užil modulární platformu MQB, jež dovoluje nejvíce čtyřválce a sdílela shodný rozvor 2791 mm s prodlouženým Tiguanem. Konečné linie prvního sériového Kodiaqu byly přece jen dynamičtější než karoserie konceptu z listopadu 2013. Po roce přišly

Foto Tom Hyan

4 2 První z nových Kodiaqů projíždí berlínským U3 Tunnelem

Kodiaq Sportline a Scout, v červnu 2021 prošla celá řada faceliftem (včetně verze RS, uvedené na Mondial de l’Automobile 2018 v Paříži). Po sedmi letech je tady opět nový Kodiaq. Novinku druhé generace jsem poprvé viděl na světové premiéře 4. října 2023 večer v U3 Tunnelu na Potsdamer Platz v Berlíně, tedy ve slepém rameni nedokončené stanice metra, jež měla symbolizovat hlubší záběr a více objevů stejně

jako nový Kodiaq. Jeho charakteristikou jsou vedle dynamičtějšího vzhledu (chcete-li ve stylu Enyaqu, či SUV-Coupé Kodiaq GT pro čínský trh) především elektronické inovace s odlišným infotainmentem, posílená 3 Kateřina Vránová paleta jízdních asistentů a větší akumulátor verze Pluga Oliver Stefani -In Hybrid pro více než stovku kilometrů čistě elektrické (Škoda Design) jízdy. Mechanika zůstává shodná, zmizely však ma 4 Světovou premiéru nuální převodovky, o které stejně měli klienti jen miniosobně sledovalo mální zájem, a tak se mohla páčka voliče samočinné přes 300 novinářů převodovky přestěhovat vpravo pod volant ve stylu (tedy poloviční počet vozů Mercedes-Benz. Samozřejmě, všechny mechaproti roku 2016; nické díly včetně platformy MQB Evo a použitých poinu časy se mění) honných jednotek prošly průběžnou modernizací, jde o evoluce zvláště z hlediska účinnosti a šetrnosti ► MOTORY k životnímu prostředí (včetně recyklovaných a recyklovatelných materiálů v celém voze). ŠKODA KODIAQ 2024 Na úspěšném konceptu netřeba mnoho měnit, typ převodovka, výkon zvláště když se nad automobily se spalovacími pohon [kW/k] motory vznáší Damoklův meč (přesto nechápu 1.5 TSI mHEV DSG7, fwd 110/150 sebetrýznivé výkřiky o posledním typu Škoda 1.5 TSI iV PHEV DSG6, fwd celkem 150/204 Auto ICE, nač přece stahovat kalhoty, když brod 2.0 TSI 4x4 DSG7, 4x4 150/204 je ještě daleko). Kodiaq stejně jako většina 2.0 TDI DSG7, fwd 110/150 ostatních modelů VW/Škoda/Cupra/Seat ►►► 2.0 TDI 4x4 DSG7, 4x4 142/193

11/2023 THauto

Vedle základní výbavy Selection je k dispozici opět Sportline

Foto Tom Hyan

► ŠKODA KODIAQ 2023

1 Přístrojová deska s novými displeji a ovladači Smart Dials na středové konzole

Škoda Kodiaq iV Plug-In Hybrid s elektrickým dojezdem přes 100 km

místné verze (920 mm, tedy + 15 mm). Kola z lehkých slitin jsou sedmnáctipalcová, na přání až dvacetipalcová. Poprvé je u Kodiaqu verze Plug-In Hybrid v nejnovějším provedení, objem motoru je větší (1.5 TSI), stejně jako kapacita akumulátoru Li-Ion (25,7 kWh) pro dojezd EV přes 100 km. Poprvé má 1.5 TSI rovněž soustavu 48 V Mild-Hybrid ISG, nabídka motorových verzí se zúžila na pět, všechny splňují emise EU6e (viz tabulka). Převodovka je výhradně automatizovaná dvouspojková sedmistupňová, resp. pro PHEV šestistupňová, nejsilnější verze (kromě PHEV) mají standardně pohon všech kol. PHEV se dobíjí AC do 11 kW, resp. DC do 50 kW, akumulátor zmenšuje základní objem zavazadlového prostoru na 745 litrů. Přední náprava dnes už klasického typu McPherson využívá hliníkových dílů (nová tužší nápravnice), pro všechny typy se dodává víceprvková zadní náprava; hřebenové řízení má moderní elektromechanický posilovač. Nový systém adaptivního odpružení DCC Plus využívá dva nezávislé ventily pro stlačení i roztažení (dříve jeden společný), změny jsou rychlejší a tlumicí charakteristiky mají širší rozsah. V interiéru zaujmou virtuální kokpit a dotykový displej (oba 10“, na přání oba 13“), stejně jako otočné ovladače Smart Dials a barevný Head-Up Display. Nechybí až devět airbagů (centrální vpředu), samočinné parkování ovládané z chytrého telefonu, adaptivní tempomat a další asistenty s rozšířenou funkcí. K novince se vrátíme v roce 2024, až budou k dispozici technické údaje a jízdní dojmy. ■

2 Nová poháněcí soustava 1.5 TSI Plug-In Hybrid využívá evoluci podlahové plošiny MQB Evo, když se s čistě elektrickou verzi nepočítá, pro ty je k dispozici specifická architektura MEB Evo. Novinka přijíždí po 841 900 vozech první generace, které vzhledem k prodejní ceně přes milion korun českých znamenají pro výrobce značně ziskový model. Také výroba byla zachována v pobočném závodě v Kvasinách, kde investice do úpravy výrobní linky dosáhly dvanácti milionů eur. Počítá se s odbytem 100 tisíc Kodiaqů ročně, prodej však bude zahájen až na počátku nového roku 2024. O aljašském medvědovi, po němž Kodiaq zdědil jméno, nepadlo už v Berlíně ani slovo. Stejně jako před sedmi lety i letos předsta vili nový vůz významní představitelé Škoda Auto, a to předseda představenstva Klaus Zellmer (ve funkci od 1. července 2022), členové představenstva Johannes Neft (technický vývoj od ledna 2021) a Martin Jahn (prodej a marketing od března 2021), šéfdesigner Oliver Stefani (od 2017 na hradil Jozefa Kabaně) a Kateřina Vránová, vedoucí oddělení Color & Trim ve Škoda Design. Dnešní prezentace nových vozů jsou velmi skoupé na technické údaje, přehled nabízených pohonných jednotek přinášíme v obvyklé tabulce, spotřeby paliva vzhledem k nedokončeným homologacím nebyly sděleny vůbec. Na otázku konferenciérky Evy Scheer, zda budou verze RS

auto 2023/11

a Sportline, dotázaný odpověděl, že uvi díme až po prezentaci. Ano, viděli jsme Sportline se zdobnými detaily exteriéru v černé lesklé barvě, interiérem s kovovými prvky, standardními světlomety LED Matrix a specifickými koly 19“ (na přání 20“); vý bava je dostupná pro všechny motorové verze, zatímco Kodiaq RS zjevně nebude z emisních důvodů. Exteriér nového Kodiaqu Selection (základní výbavba) může mít LED Matrix vůbec poprvé, stejně jako horizon tální dělený světelný pruh na masce chla diče; součinitel odporu vzduchu klesl až na cx = 0,282. Při shodném rozvoru 2791 milimetrů je vůz pouze o 61 mm delší, jinak jsou celkové rozměry 4758 x 1864 x 1659 mm téměř shodné. Zvětšil se objem zavazadlového prostoru na 910/2105 litrů (+ 75/40) v pětimístné verzi, u sedmimístné je to 340/845/2035 litrů (+ 70/80/30). Navzdory dynamičtější linii střechy je více místa mezi stropem a sedákem ve třetí řadě sedmi-

Foto Tom Hyan

Media Dynamic Launch na Mallorce (listopad 2016)

Foto Tom Hyan

Světová premiéra první generace (1. 9. 2016 Kraftwerk Berlin)

Foto Tom Hyan

První jízdní zkoušky na Tannistesten v Dánsku (říjen 2016)

Automobily

► FERRARI SUPERCARS 2023

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

Ferrari F40 (F120), supercar ke 40. výročí Ferrari, představený ještě za života zakladatele Enza Ferrariho

SUPERCARS

Museo Ferrari di Maranello uspořádalo úžasnou výstavu Supercars – L’evoluzione dell’unicità, tedy Vývoj jedinečnosti...

ystavené automobily jsou vesměs nositeli nových technických řešení v konstrukci supervozů Ferrari, které vytvářejí nová měřítka v této jedinečné kategorii. Všechny Ferrari byly vždy automobily speciální, vyráběné pro úzkou a vybranou klientelu, jež dokáže jejich exkluzivitu a přednosti ocenit, některé modely však nad ostatní přece jen vynikají. Ferrari v tomto případě zdůrazňuje typy 288 GTO, F40, F50, Enzo a LaFerrari, ale nezapomíná ani na vozy z programu One-Off, které na výstavě reprezentoval jediný vyrobený P80/C, v době naší návštěvy však už vystřídaný dalším originálem KC23... Ferrari F40 (progetto F120) patří k průkopníkům supersportovních automobilů jako první sériový silniční vůz

auto 2023/11

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Maranello (I) 1 Ferrari 812 GTS (F152M), vzpomínka na spider 365 GTS4 Daytona po padesáti letech, dvanáctiválec 6,5 litru/588 kW (800 k) 2 Ferrari 288 GTO (F114), inspirovaný nástupem turbodmychadel do F1, je osmiválec 2,9 litru Twin-Turbo o výkonu 294 kW (400 k) z roku 1984

s rychlostí 200 mph (320 km/h). Objevil se v roce 1987 a byl zároveň posledním, jenž se představil ještě před odchodem Enza Ferrariho z tohoto světa. Vznikl ke 40. výročí založení nejslavnější značky sportovních vozů, a proto musel být prostě nejlepší. Jeho pohonná jednotka přeplňovaná dvojicí turbodmychadel japonské značky IHI byla vlastně prověřena v podobně proslulém typu 288 GTO (tipo F114; 272 vozů v letech 1984 – 1985); vidlicový osmiválec se suchou klikovou skříní, čtyřventilovým rozvodem DOHC a elektronickým vstřikováním Weber-Marelli však pro F40 posílil na 2936 cm3 (ø 82 x 69,5 mm) a 351 kW (478 k) při 7000 min‑1. Byl uložen podélně před zadní nápravou, kterou poháněl prostřed nictvím dvoukotoučové spojky a pětistupňové manuální

Ferrari F50 (F130) s dvanáctiválcem 4,7 litru/382 kW (520 k), přímo odvozeným z formule 1 (vzniklo 349 vozů v letech 1995 – 1997)

Foto Helena Hyanová

Ferrari 150 LM Laboratorio na základě LaFerrari pro zkoušky na továrním okruhu ve Fioranu (2014)

Foto Tom Hyan

4 5

3 Ferrari F12 Berlinetta Tour de France (F152) z roku 2017, se zvýšeným výkonem motoru 6,3 litru V12 na 574 kW (780 k)/8500 min‑1 4, 5 Ferrari Enzo (F140) s nepřeplňovaným motorem 6,0 litru V12 o výkonu 485 kW (660 k), jehož závěrečný 400. kus byl vydražen za 1,1 milionu dolarů

převodovky. Konstrukce prostorového trubkového rámu už byla zesílena panely z uhlíkových kompozitů; závěsy kol klasické s dvojicemi příčných ramen a soustřednými jednotkami vinutá pružina/tlumič, samozřejmostí pak hřebenové řízení a kotoučové brzdy. Karoserii jako obvykle navrhl Pininfarina. Při hmotnosti 1100 kg se sedmnáctipalcovými koly se uváděly zrychlení 0 – 100 km/h za 4,5 sekundy a největší rychlost 324 km/h. Byl to skutečně závodní automobil pro silniční provoz, jehož ovládání vyžadovalo velmi zkušeného řidiče. Neobyčejný zájem vedl do roku 1992 k navýšení celkové produkce až na 1337 automobilů; z nichž necelá dvacítka byla upravena pro automobilové závody (Jean Alesi a Jean-Pierre Jabouille závodili s prvním z nich už v roce 1989). ►►►

11/2023 THauto

Foto Tom Hyan

► FERRARI SUPERCARS 2023

Ferrari FXX-K Evo, jeden ze série 42 vozů pro track days na základě hybridního LaFerrari se zvýšeným celkovým výkonem na 772 kW (1050 k)

Foto Helena Hyanová

2 Firma Michelotto z Padovy s požehnáním výrobce prováděla úpravy, výkon vzrostl až na 529 kW (720 k) a hmotnost vozu se snížila asi o deset procent. Mnohé vozy F40 LM jsme viděli na 24 h Le Mans, kromě toho se objevily i za mořem na amerických a japonských okruzích. Ferrari F50 (F130), představený na Ženevském autosalonu 1995, byl návratem k motoru s atmosférickým plněním, jehož konstrukce vzešla z jednoho z posledních dvanáctiválců Ferrari pro formuli 1 (následovaly už jen motory V10, V8 a V6 Hybrid). Dvanáctiválec s tradičním rozevřením válců v úhlu 65°, ale s pěti ventily na válec, měl objem 4699 cm3 (ø 85 x 69 mm) a výkon 382 kW (520 k)/8500 min‑1, byl uložen spolu se šestistupňovou manuální převodovkou uprostřed kompozitového trupu před poháněnou zadní nápravou. Výrobce uváděl zrychlení na sto za 3,87 sekundy a největší rychlost 325 km/h. Na designu nadále spolupracoval Pininfarina, jehož šéfdesigner Lorenzo Ramaciotti vyšel z konceptu Mythos (1989). Ve spolupráci s Dallarou a Michelottem vznikly také tři prototypy F50 GT pro FIA GT1 Cham

auto 2023/11

1 Ferrari 296 GTB (F171), nejnovější hybridní typ s novým šestiválcem 3,0 litru Twin-Turbo do V/120° o celkovém výkonu 610 kW (830 k) 2 Ferrari 268 P (1962), počátek přechodu na motory vzadu i u sportovních prototypů, osmiválec 2,5 litru o výkonu 195 kW (265 k)/7500 min‑1 3 Ferrari 296 GT3 (závodní verze bez hybridu), vítěz 24 h Nürburgringu 2023 (Pittard/Catsburg/ Laser/Bamber z týmu Frikadelli Racing)

3 pionship se zvýšeným výkonem motoru 4,7 litru na 551 kW (750 k), údajně ale i s motorem 3,5 litru V12 z formule 1 (Ferrari F93A), jenže tato zpráva nebyla nikdy potvrzena. Slibné testy F50 GT pod vedením Daria Benuzziho ve Fioranu však byly ukončeny, když se Ferrari opět soustředil na formuli 1 a klientské sportovní prototypy 333 SP (se čtyřlitrovým dvanáctiválcem). Verze F50 GT se nikdy žádného závodu nezúčastnily. Do roku 1997 bylo vyrobeno 349 sériových F50. Následoval Ferrari Enzo s premiérou na Pařížském autosalonu 2002, pocta zesnulému Enzo Ferrarimu (1898 až 1988), poslední s designem od Pininfariny (šéfdesigner Ken Okuyama). Dvanáctiválec posílil na 5998 cm3 (ø 92 x 75,2 mm), vrátil se ke čtyřventilovému rozvodu DOHC a nabídl výkon 485 kW (660 k)/7800 min‑1. Převodovka byla nadále šestistupňová, ale automatizovaná s řa zením páčkami (pádly) pod volantem. Z formule 1 byly převzaty nejen exotické materiály, ale také aktivní aerodynamika vozu. Zrychlení 0 – 100/200 km/h proběhlo za 3,65/9,50 sekundy, největší rychlost vzrostla přes

Foto Tom Hyan

350 km/h. Hmotnost vozu se zvýšila ze 1230 kg (F50) na 1365 kg. Vozy se dokončovaly v hlavním závodě v Maranellu mimo výrobní linky (pamatuji pět rozpracovaných Ferrari Enzo v řadě za sebou od kompozitového chassis po vůz s krycími panely karoserie, jež jsem viděl při první oficiální návštěvě továrny; bohužel bylo zaká záno fotografovat, pozn. TH). Do roku 2004 vzniklo 400 vozů. U Enza už nikdo nepomýšlel na účast v závodech, potenciál vozu ovšem využila odvozená první FXX pro track days, zhotovená ve třiceti exemplářích v letech 2005 – 2007. Majitelé zaplatili po 1,8 milionu dolarů, ovšem vůz využívali jen pod dohledem s asistencí mechaniků Ferrari Corse Clienti na vybraných akcích a zpravidla je vraceli do garáží v Maranellu (třicátý vyrobený dostal Michael Schumacher). Objem motoru V12 se zvýšil na 6262 cm3 (ø 94 x 75,2 mm) a výkon na 588 kW (800 k)/8500 min‑1, čas řazení se snížil (80 až 100 milisekund) a vůz byl vylehčen na 1155 kg. Kit Evoluzione dále zvýšil výkon na 632 kW (860 k)/9500 min‑1. Vyvrcholením této série je zatím Ferrari LaFerrari (F150),

4, 5, 6 Ferrari LaFerrari (F150), první Hy-KERS 6,3 litru V12 o celkovém výkonu 708 kW (963 k), vyrobený v sérii 710 vozů (z toho 210 otevřených Aperta) 7 Ferrari 330 P4, dvanáctiválec 4,0 litru o výkonu 331 kW (450 k), vzpomínka na porážku Forda a trojnásobné vítězství ve 24 h Daytony 1967 8 Ferrari 430 GT3 Scuderia (F131) týmu Kessel Racing z roku 2009, úspěšný závodní vůz s osmiválcem 4,3 litru o výkonu 368 kW (500 k) s restriktorem FIA

Foto Helena Hyanová

Poháněcí soustava Hy-KERS (Hybrid) pro LaFerrari s dvanáctiválcem 6,3 litru/588 kW (800 k) a elektromotorem 120 kW (163 k)

první se systémem Hy-KERS (Hybrid) a první, který nevychází z návrhu Pininfarina, ale vlastního Centro Stile Ferrari (šéfdesigner Flavio Manzoni). Z pěti vybraných návrhů v roce 2011 (dva od Pininfariny) byly zvoleny interní Manta (Model 2) a Tensostruttura (Model 3), z nichž byla pro LaFerrari vybrána dvojka, zatímco trojka se stala inspirací pro SF90 Stradale. Ferrari LaFerrari se představil na Ženevském autosalonu 2013. Motor 6262 cm3 o výkonu 588 kW (800 k) doplnil elektromotor 120 kW (163 k), oba pohánějí zadní kola prostřednictvím dvouspojkové sedmistupňové převodovky, vůz zrychluje 0 – 100/200 km/h za 2,6/6,9 sekundy a dosahuje 352 km/h. Vzniklo 710 vozů LaFerrari, z toho 210 otevřených Aperta. Nová FXX-K (= KERS), odvozená od La Ferrari, má rekordních 772 kW (1050 k); motor 6262 cm3 V12 posílil na 632 kW (860 k) a elektromotor na 140 kW (190 k). Verze Evoluzione tentokrát zůstala u stejného výkonu, ale dostala aerodynamické vylepšení. Podle dostupných pramenů vzniklo nejvýše 42 vozů FXX-K (tento počet vychází z registrací jezdců). ■

11/2023 THauto

Premiéra Corvette E-Ray dne 17. ledna 2023 v Rockefellerově centru v New Yorku

Foto Chevrolet

► Automobily ► CHEVROLET CORVETTE E-RAY 2024

OSLAVA

orvette osmé generace C8 v modelovém roce 2023 nabízí základní typ Stingray od 66 300 dolarů a prestižní Corvette Z06 od 108 100 dolarů, první s osmiválcem 6,2 litru OHV 2V (LT2) o výkonu 365 kW (497 k) a druhý s novým osmiválcem 5,5 litru DOHC 4V (LT6) o výkonu 500 kW (679 k), k nimž od modelového roku 2024 přibývá hybridní Corvette E-Ray od 102 900 dolarů s téměř shodným kombinovaným výkonem 488 kW (664 k). Všechny mají dvouspojkovou automatizovanou převodovku Tremec TR9080 DCT a čistě mechanický pohon zadních kol, zatímco E-Ray poprvé v historii dostala pohon všech kol eAWD s přídavným elektromotorem na přední nápravě. V jízdním režimu Stealth Mode se můžete vytratit tiše z domova, pouze s elektrickým předním pohonem, ale do rychlosti jen 72 km/h. Corvette E-Ray zachovává klasický osmiválec OHV o výkonu 365 kW (497 k)/6450 min‑1 a točivém momentu 637 N.m/5150 min‑1, který v případě potřeby kombinuje

auto 2023/11

Corvette slaví sedmdesátiny, osmá generace má verzi E-Ray, první hybridní s pohonem všech kol…

TOM HYAN 1, 2 E-Ray je první elektrifikovanou Corvettou s pohonem všech kol 3 Premiéra EX-52 (shop order 1737), tedy první Corvetty, dne 17. ledna 1953 v hotelu Waldorf-Astoria v New Yorku 4 Nejslavnější historická Corvette Sting Ray Coupé Split Window (C2 model 1963)

se 120 kW (163 k) a 165 N.m předního synchronního elektromotoru s permanentními magnety, napájeného z akumulátoru Li-Ion 1,9 kWh, uloženého za sedadly. Zlepšily se tak dynamické vlastnosti, vůz zrychluje z 0 na 60 mph (96 km/h) za 2,5 sekundy a projede čtvrtmílovou trať (402 m) za 10,5 sekundy, takže se stává nejrychlejší sériovou Corvettou. Má nádrž na 70 litrů benzinu, suchou hmotnost 1712 nebo 1749 kg (kupé, resp. kab riolet), rozvor náprav 2722 mm a celkové rozměry 4699 x 2025 x 1236 mm. Standardní jsou keramické kotoučové brzdy Brembo a aktivní magnetorheologické tlumiče. V roce 1953 byl hvězdou výstavy Motorama v hotelu Waldorf-Astoria prototyp laminátového roadsteru EX-52. Odezva byla tak velká, že už 30. června téhož roku vyjely sériové Corvetty z montážní linky ve Flintu (Michigan). Navdory řadě prototypů teprve osmá generace přešla na motor vzadu před poháněnou nápravou. Corvetty se nadále vyrábějí v Bowling Green (Kentucky). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na CHEVROLET Caprice Classic (1985)

11/2023 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► FORD FOCUS ST X 2023

Focus ST je poslední hothatch z Fordovy nabídky, neboť Fiesta ST už zmizela v propadlišti automobilových dějin...

1 TOM HYAN 1 Ford Focus ST převzal štafetu od Focusu RS, který pro emisní restrikce skončil 2 Vyzkoušeli jsme Focus ST X Track Pack s manuální převodovkou a v atraktivní zelené metalíze Mean Green

auto 2023/11

ord Focus ST čtvrté generace je nyní jedi‑ nou sportovní verzí, když někdejší ještě vý‑ konnější Focus RS (třetí generace) skončil z důvodu emisních předpisů. Jeho motor 2,3 litru EcoBoost z programu Ford Performance se musí spokojit s výkonem 206 kW (280 k)/5500 min‑1 ve verzi pro manuální šestistupňovou převodovku, která je se sportovním paketem Track Pack jedinou možností (jinak Focus ST může mít i sedmistupňo‑ vou samočinnou s kapalinovým měničem). Nabídku na českém trhu nyní tvoří modely Focus ST X s ka‑

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – zážehový řadový čtyřválec Ford Performance 2.3 EcoBoost ST, přeplňovaný turbodmychadlem Twin-Scroll s chladičem vzduchu, uložený vpředu napříč; hliníkový blok a hlava válců; DOHC 4V Ti-VCT; elektronické přímé vstřikování Bosch MED17, EU6d; 2261 cm3 (ø 87,6 x 94 mm); 10,0:1; 206 kW (280 k)/5500 min‑1 a 420 N.m/ 3000 – 4000 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka a šestistupňová manuální převodovka (3,231 – 1,952 – 1,321 – 1,029 – 0,821 – 0,686 – Z 3,343), stálý převod 4,063; elektronický diferenciál s omezenou svorností; pohon předních kol.

PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu příčná a podélná ramena; odpružení vinutými pružinami a stavitelnými tlumiči KW Racing V3 ; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy P/Z ø 363/302 mm, vpředu s vnitřním chlazením, elektrický posilovač EBB, ABS/EBD/EBA, ESC/TCS; hřebenové řízení 11,6:1 s elektrickým posilovačem, 2 otáčky mezi krajními rejdy; kola 8 x 19 z lehké slitiny; pneumatiky Pirelli, 235/35 R 19.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2700 mm, rozchod kol 1567/1556 mm; d/š/v 4393/1848/1454 mm; přední převis 913 mm; objem zavazadlového prostoru 358 – 392/1354 l; objem palivové nádrže 52 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1437 kg, celková hmotnost 2020 kg; brzděný/nebrzděný přívěs 1600/750 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,7 s a 50 – 100 km/h za 4,0 s; spotřeba paliva WLTP od 8,0 l/100 km; emise CO2 183 g/km.

roserií pětidveřový hatchback nebo kombi, shod‑ ným výkonem 206 kW (280 k) a možností výběru obou převodovek. Na rozdíl od minulého testu Focusu ST jsme dostali nejen vůz s manuální převodovkou, ale dokonce s příplatkovým paketem Track Pack (v hodnotě 86 000 Kč a pouze pro hatchback), který poskytuje umocněnou radost z jízdy. Jeho součástí jsou pře‑ devším nová devatenáctipalcová litá kola s nižší hmotnostií o 10 %, standardně obutá do pneumatik Pirelli P Zero Corsa (my jsme však dostali Conti‑ nentaly), větší přední brzdy Brembo ø 363 místo 330 mm s červenými čtyřpístovými třmeny, nastavi‑ telný podvozek KW Racing V3 podle specifikace Ford (dvanáct možností, až o 50 % tužší a až o 25 mm snížený proti sériovému Focusu), ale také čtvrtý režim jízdy Race Track (závodní dráha včet‑ ně Launch Control; standardní režimy jsou kluzká vozovka, normal a sport) a kosmetické úpravy s matným černým lakováním masky, zadního spoi‑ leru, difuzoru, kol a vnějších zpětných zrcátek. Výkon motoru ani točivý moment se nezměnily, jednotlivé režimy však přinášejí změny odezvy na plyn včetně zvuku motoru, ESC, elektronického svorného dife‑ renciálu, či nástupu posilovače brzd. Dlužno říci, že pokud jsme chválili chassis standard‑ ního Focusu a sportovního Focusu ST, pak to u verze Focus ST X Track Pack platí dvojnásob! Naladění podvozku je sice sportovní, ale nikoli nekomfortní, jak je časté u jiných vozů hothatch, perfektně sla děná poháněcí soustava i s výkonem jen 206 kW

7 (280 k) nabídne působivé jízdní zážitky, elektronický diferenciál skvěle vede vůz do zatáček, snad jen automatické meziplyny při podřazování bychom si odpustili! Posílená brzdová soustava dobře krotí vůz s vlastní hmotností 1437 kg, zrychlení na sto je za 5,7 sekundy a omezovač zasahuje při 250 km/h. Při testu jsme dosáhli průměrné spotřeby 9,8 l/100 km, ta však při ostřejší jízdě vzroste na 12 l/100 km. Ford Focus ST je vrcholným modelem čtvrté gene‑ race Focusu, jež bohužel bude poslední. Všechny typy se staly etalonem jízdních vlastností od první generace, a proto obzvláště mrzí jakési macešské chování výrobce, který poslední generace Focusu příliš nepropagoval a dával nepokrytě najevo za‑ měření na SUV, jejichž počet však rovněž redukuje (v modelovém roce 2024 končí Ford Edge). Focus čtvrté generace se představil v roce 2018, o čtyři roky později prošel faceliftem, přežil Fiestu, ale také nedostane nástupce. Výroba má běžet do 2025, pak Ford of Europe továrnu v německém Saarlouisu zavře a nabídne k prodeji (zahájila výrobu v roce 1970 typem Escort), když pro další produkci Fordů byla vybrána továrna ve španělské Valencii (v říjnu 1976 vyrobila první Fiestu). Ford Focus ST X se v době testu prodával od 1 023 900 Kč, kombi je o třicet tisíc dražší a za samo‑ činnou převodovku se připlácí šedesát tisíc korun českých. Nabídka základních modelů Focus se zúžila na zážehové tříválce 1.0 EcoBoost od 561 900 Kč, čtyřválcový diesel 1.5 EcoBlue přežívá od 829 900 Kč (více a aktuálně na www.ford.cz). ■

VÝROBCE – Ford-Werke GmbH, Henry-Ford-Strasse 2, 66740 Saarlouis, Německo

Foto Tom Hyan

3 Nová přední anatomická sedadla Ford Performance 4 Přístrojová deska s digitálním kokpitem 12,3“, výsuvným HUD a dotykovým centrálním displejem 13,2“ 5 Přeplňovaný čtyřválec EcoBoost 2,3 litru nabízí 206 kW (280 k) 6, 7 S paketem Track Pack je k dispozici jízdní režim Závodní trať (a přístroje se zbarví červeně)

11/2023 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► LEXUS LC 500 CONVERTIBLE

OSMIVÁLEC

Foto Toyota

Výjimečným zjevem v nabídce sportovních vozů je Lexus LC 500, sice už nikoli nejnovější, ale stále s osmiválcem...

atímco z jiných vozů osmiválce houfně mizí, Lexus si je nadále drží. Značka byla založena Toyotou v roce 1989 hlavně pro americký trh, v novém tisíciletí se stala globální, když pro slula kvalitou a spolehlivostí. K image Lexusu přispěl první malosériový supercar LFA s vidlicovým desetivál cem 4,8 litru/412 kW (560 k) ze spolupráce s Yamahou, který jsme v létě 2010 okusili na okruhu v Goodwoodu, ale stále něco chybělo. Odpovědí se stal luxusní spor tovní osmiválec Lexus LC 500 (URZ100), uvedený v sériové podobě na autosalonu NAIAS 2016 v Det roitu, v tradici Toyoty následovala v Ženevě 2016 pre miéra hybridní verze LC 500h (GWZ100) s menším šestiválcem. Otevřený LC 500 Convertible (URZ100) se představil na Los Angeles Auto Show 2019

auto 2023/11

TOM HYAN 1 Pětilitrový nepřeplňovaný osmiválec typu 2UR-GSE je spojen s desetistupňovou samočinnou převodovkou od Aisinu (součást Toyota Group) 2 Pod kapotou je osmiválec o výkonu 341 – 351 kW (464 – 477 k)/7100 min‑1 (podle emisních předpisů)

2 Oba typy mají motor uložený podélně vpředu s navazu jící podélně orientovanou převodovkou (nikoli transaxle vzadu jako u LFA) a pohon zadní nápravy. Vyzkoušeli jsme hybridní kupé a osmiválcový kabriolet, který se na rozdíl od kupé dodává pouze s motorem V8. Samozřej mě, vidlicový osmiválec LC 500 je přece jen ostřejší, kdo motor V8 neokusil, tak si jeho vyvážený běh ani nedokáže představit (jen fajnšmekři vědí, že V12 je ještě sametovější se zátahem jako turbína, ale tyhle víceválce jsou ještě vzácnější). Nepřeplňovaný osmi válec 4969 cm3 (ø 94 x 89,5 mm), průběžně cizelovaný původní typ 2UR-GSE, se s odlišným výkonem objevil v různých typech Lexus, k nimž vedle LC 500 patří IS 500, IS F, RC F a GS F, ale také jihoafrické soutěžní speciály Toyota Hilux Dakar (Gazoo Racing), přičemž

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový osmiválec do V/90° (typ 2UR-GSE), uložený podélně vpředu; DOHC 4V Dual VVT-i; blok a hlavy válců z hliníkové slitiny; elektronické přímé i nepřímé vstřikování D-4S; 4969 cm3 (ø 94 x 89,5 mm); 12,3:1; 351 kW (477 k)/7100 min‑1 a 540 N.m/ 4800 min‑1, resp. 341 kW (464 k)/7100 min‑1 a 530 N.m/4800 min‑1 v úpravě EU6d s filtrem pevných částic GPF. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná převodovka, uložená u motoru, s možností přímého řazení páčkami pod volantem, desetistupňová Sport Direct-Shift typ Aisin AGA 0E (4,923 – 3,153 – 2,349 – 1,879 – 1,462 – 1,193 – 1,000 – 0,792 – 0,640 – 0,598 – Z 5,169), stálý převod 2,937; na přání samosvorný diferenciál Torsen LSD. Pohon zadních kol.

Výroba LC 500 byla zahájena v roce 2017, kabriolet přibyl 2019; roční prodeje činí kolem tří tisíc vozů

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2870 mm, rozchod kol 1630/1635 mm; d/š/v 4770/1920/1350 mm; světlá výška 133 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,33 – 0,34; objem zavazadlového prostoru 149 l; pohotovostní/celková hmotnost 2035/2450 kg; objem palivové nádrže 82 l.

Základním typem je Lexus LC 500, osmiválcové kupé z výroby v Motomachi Plant

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 270 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,0 s; spotřeba paliva WLTP 11,7 l/100 km, emise CO2 275 g/km.

Foto Tom Hyan

odvozená verze 2UR-FSE posloužila limu zínám Lexus LS 600h a Toyota Century (Gen III). Osmiválce 3UR-FE (FBE na eta nol E85) se zvětšeným zdvihem na 102 mm (objem válců 5663 cm3) pohánějí vozy Toyota Tundra, Sequia a Land Cruiser, ale i Lexus LX 570, určené pro americký trh. V loňském roce se objevily zprávy o tom, že Toyota s partnerem Yamaha (tam zkon struovali desetiválec pro LFA) chce vtisknout osmiválci novou naději úpravou na spalování vodíku. Na této variantě řady 2UR pracují přes pět let a dosažené parametry 322 kW (438 k)/6800 min‑1 a 520 N.m/3600 min‑1 se příliš neliší od zážehových verzí. Ve vozech LC 500 má motor odpočátku výkon 351 kW (477 k)/7100 min‑1 a točivý moment 540 N.m/4800 min‑1, jeho účinnost zvyšují plynulý přechod za běhu z Ottova cyklu (dynamika na plný výkon) na Atkinso nův (hospodárnost při klidné jízdě) a kombi nace přímého i nepřímého vstřikování D-4S s vysokým stupněm komprese 12,3:1. Stroj má titanové ventily s variabilním časováním Dual VVT-i a aktivní výfukové potrubí. Lexus LC 500 (kupé, v závorce otevřený Convertible) zvládne zrychlení 0 – 100 km/h za 4,7 (5,0) sekundy a nabízí největší rych lost 270 (270) km/h; hybridní šestiválec je pomalejší (5,0 s a 250 km/h). Převodovka je odpočátku samočinná desetistupňová od

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými ocelovými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojitá příčná ramena, vzadu víceprvkové závěsy Multilink, příčné zkrutné stabilizátory, vinuté pružiny a aktivní teleskopické tlumiče; kotoučové brzdy § 399/358 mm s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, VDIM (ESC); hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky R 20 (245/45 vpředu a 275/40 vzadu) nebo R 21 (245/40 a 275/35).

VÝROBCE – Toyota Motor Corporation, 1 Motomachi, Toyota City, Aichi 471-0854, Japonsko

japonského Aisinu s možností manuálního řazení páčkami pod volantem; shodný po čet stupňů se objevil u společné konstrukce americké převodovky GM/Ford (Camaro/ Mustang) až později. Na přání se dodává samosvorný šnekový diferenciál Torsen. Lexus LC 500 je prvním automobilem na platformě TNGA-L (Global Architecture – Luxury), která se vyznačuje nižší polohou těžiště a menší hmotností při vyšší pev nosti. Chassis obou verzí je shodné s vy spělými víceprvkovými závěsy, stejně jako bohatě dimenzovaná brzdová soustava, volič jízdních režimů Drive Mode Select (Eco, Comfort, Normal, Sport S a Sport S+), stabilizace VDIM a adaptivní systém odpru žení. Velmi tuhý skelet karoserie využívá oceli a hliníku, ale i uhlíkových kompozitů. Hliníkové jsou kapota, dveře a přední blat níky; z uhlíkových kompozitů například prahy a výplně dveří. U kabrioletu LC 500 Convertible s elektricky ovládanou plátěnou (nebo koženou!) stře chou (otevírá se do 15 sekund i při rychlosti až 50 km/h) byla samozřejmě karoserie vyztužena pro zachování potřebné tuhosti podobné kupé, jež je navíc zárukou vynika jících jízdních vlastností. Proti kupé má Con vertible větší hmotnost o 105 kg a zmenšený objem zavazadlového prostoru ze 197 na 149 litrů vzhledem k ukládání čtyřvrstvé stře

chy do karoserie. Jízdu na čersvém vzduchu zpříjemňuje vzduchová clona, eliminující tur bulence, za ní jsou vystřelovací ochranné oblouky (za každým sedadlem jeden tyčo vého tvaru). Elegantní tvary vozu, v našem případě zvýrazněné červenou barvou Ra diant od Kansai Paint s okrovým odstínem otevírací střechy, budily prostě pozornost všude. Šéfdesigner Tadao Mori vytvořil nad časové dílo, jež nevyžadovalo žádné větší zásahy během dosavadní výroby. Stejně jako kdysi LFA, tak se LC 500 dodnes vyrábí v Aichi (Motomachi Plant). Přestože odbyt není velký (jen několik tisíc ročně), je LC 500 nositelem image značky a v závodní verzi Super GT 500 (ovšem podle předpisů jen s přeplňovaným čtyřválcem 2,0 litru Mono -Turbo s výkonem až 483 kW/657 k) jedním z nejúspěšnějších vozů japonského šam pionátu (mistři 2017 Ryo Hirakawa/Nick Cassidy a 2019 Kazuya Oshima/Kenta Ya mashita), než je nahradila nová Toyota GR Supra GT 500. Kuriozitou je skutečnost, že všechna kupé LC 500 a LC 500h mají shodnou cenu, ať jde o Luxury, Bespoke, Sport+ nebo nejvyšší Ultimate Edition. Nabídka začíná na 2 988 000 Kč a končí na 3 499 000 Kč u kupé, pro LC 500 Convertible to v modelovém roce 2023 je od 3 528 000 do 3 699 000 Kč (více a podrobněji na www.lexus.cz). ■

11/2023 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► RANGE ROVER SPORT D300

BRITSKÁ KLASIKA Nová generace Range Rover Sport prokázala, že navzdory velkým rozměrům se pohybuje opravdu svižně... TOM HYAN

1 Range Rover Sport se loni představil v nové třetí generaci, technicky spřízněné s pátou generací velkého Range Roveru 2 Vyzkoušeli jsme Range Rover Sport D300 s řadovým vznětovým šestiválcem a soustavou Mild-Hybrid 48 V

auto 2023/11

odelová řada přejmenované britské automobilky JLR prochází velkou obměnou, zkratka JLR samozřejmě dále značí Jaguar Land Rover, ale výrobní program je od 1. června 2023 rozdělen pod hlavičkou House of Brands na značky Range Rover, Defender, Discovery a Jaguar. Pánové Adrian Mardell, JLR CEO, a profesor Gerry McGovern, OBE, JLR CCO (Chief Creative Officer, tedy šéfdesigner), rovněž potvrdili, že i značka Land Rover zůstane pevnou částí DNA JLR, a to coby podtržení identity trojice samostatných linií velkých luxusních a terénních vozů. Samozřejmě, JLR zůstává nadále stoprocentním majetkem indické společnosti Tata Motors Ltd, součásti holdingu Tata Sons. Přestavba modelového programu započala už dříve, po statickém představení loni v britském Gaydonu jsme nyní vyzkoušeli nový Range Rover Sport na

českých silnicích. Je součástí klasické řady Range Rover (pátá generace L460) a Range Rover Sport (třetí generace L461), přičemž nový Sport je pokračováním modelů, uvedených už v roce 2004 na základě Discovery. Dvě další generace včetně té nové jsou naopak spřízněny s velkým Range Roverem a sdílejí s ním technický základ v podobě nové podvozkové architektury MLA-Flex (Modular Longitu dinal Architecture), vhodné jak pro klasickou podélnou zástavbu spalovacích motorů, tak poprvé rovněž pro tři druhy elektrifikovaných pohonů Mild-Hybrid, Plug-In Hybrid a 100 % Electric, z nichž první dva jsou v nabídce a elektromobil přijde v příštím roce. Range Rover Sport nabízí především třílitrové šestiválce JLR Ingenium se systémem Mild-Hybrid 48 V pro zážehový i vznětový motor, ale PHEV jen pro zážehový, přičemž nabídku doplňuje osmiválec 4,4 litru

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (D300) – kapalinou chlazený vznětový řadový šestiválec Ingenium DT306, přeplňovaný turbodmychadlem VGT s chladičem vzduchu; uložený podélně vpředu; DI common rail, Stop/Start, DPF, EU6d; hliníkový blok a hlava válců; DOHC 4V (řetěz); systém mHEV 48 V (ISG 10,5 kW + Li-Ion); 2997 cm3 (ø 83 x 92,31 mm); 15,5:1; 221 kW (300 k)/4000 min‑1 a 650 N.m/1500 až 2500 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – kapalinový měnič momentu a samočinná osmistupňová převodovka ZF 8HP; dvoustupňová rozdělovací převodovka High/Low; systém Terrain Response s různými jízdními režimy; elektronický aktivní diferenciál vzadu TVbB (Torque Vectoring by Braking); pohon všech kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojitá příčná ramena a pružinové vzpěry, vzadu příčná a podélná ramena pětiprvkového zavěšení; odpružení vzduchovými měchy a teleskopickými aktivními tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 380/355 mm s vnitřním chlazením; DSC/TSC, ABS/EBD/EBA, hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, řízení zadních kol; pneumatiky 20“ až 23“, kola z lehké slitiny. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2997 mm, rozchod kol 1702/1704 mm; d/š/v 4946/2047/1820 mm; světlá výška 216 až 281 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 647/1491 l; objem palivové nádrže 80 l; pohotovostní hmotnost (DIN)/celková 2315/3220 kg; brzděný/nebrzděný přívěs do 3500/750 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 218 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,6 (Dynamic Launch 6,3) s; spotřeba paliva WLTP 7,4 – 8,1 l/100 km; emise CO2 194 – 211 g/km.

Pod kapotou je vznětový řadový šestiválec vlastní konstrukce JLR Ingenium Twin-Turbo od BMW Group. Verze Mild-Hybrid, nezbytné pro splnění emisních limitů, nesou označení P360 a P400 v zážehové verzi a D250, D300 a D350 ve vznětové (číslo udává výkon v koních). Vyzkoušeli jsme střední variantu D300 na naftu, nabízející optimální výkon 221 kW (300 k), který zaručuje vozu velmi dobrou dynamiku se zrychlením na sto i za 6,3 sekundy a největší rychlostí 218 km/h, přičemž průměrnou spotřebu paliva se nám podařilo udržet na 10,0 l/100 km. Samozřejmě poněkud větší rozměry vozu s neobyčejně prostornou kabinou určují jeho využití, mohutnost automobilu je příznačná a délka atakuje hranici pěti metrů, čímž významně ovlivňuje schopnost manévrování ve stísněných prostorech a mezi silničními zátarasy, jež bují v našich městech jako houby po dešti. Nejlépe se Range Rover Sport tedy cítí na volné široké silnici, kde zaručuje pohodlné

cestování vyšší rychlostí. Neztratí se ovšem ani v terénu. Přináší novinky, či vycizelované prvky z předchůdců, třeba Stormer Handling Pack s volitelnými programy, funkcí Dynamic Response Pro, elektronickým aktivním diferenciálem Torque Vectoring, či řízením všech kol. Pneumatické odpružení má poprvé inovativní měchy s proměnným objemem, vylepšený je systém Terrain Response pro překonávání pře kážek podle adheze a terénu. Zaujme horizontálně situovaná přístrojová deska s virtuálním kokpitem 13,7“ a středovým dotykovým displejem 13,1“ s novým infotainmentem (aktualizace online). Nový Range Rover Sport třetí generace se stejně jako velký Range Rover páté generace vyrábí v britském Solihullu. Ceny novinky na českém trhu začínají od 2 482 729 Kč včetně DPH, testovaný D300 je od 2 583 495 Kč (více na www.landrover.cz). ■

Foto Tom Hyan

VÝROBCE – Jaguar Land Rover Automotive Plc., Lode Lane, Solihull, B92 8NW, Velká Británie

4 5

3 Přístrojová deska se dvěma velkoplošnými displeji značného rozlišení 4, 5 Variabilní zavazadlový prostor se základním objemem 647 litrů

11/2023 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► AUDI Q8 E-TRON 55 QUATTRO (GE)

Automobily se za půl století změnily k nepoznání, setkání Audi Q8 55 e-tron s pětilitrovým osmiválcem Pontiac Grand Prix (model 1978 páté generace)

DRUHÁ FÁZE...

Podobně jako před čtyřmi lety s vozem podobného jména, v němž chybělo jen označení Q8, jsem se neomezoval a jezdil tak, jako by nešlo o elektromobil...

yužil jsem téměř shodné trasy z Prahy do okolí TOM HYAN, obou typů je tedy prakticky stejná, ale byla zvýšena Praha/Voznice (CZ) Dobříše a zpět. Zatímco Audi 55 e-tron quattro kapacita akumulátoru pro delší dojezd, s čímž bohužel hlásil při startu dojezd 329 kilometrů, tak zadále vzrostla hmotnost, která překročila hranici 2,5 tuny. 1 Audi Q8 e-tron quattro znamenal po cestě úbytek 181 km při sku Výkony elektromotorů 300 a 370 kW se u obou silnějších je nástupcem typu tečném ujetí 160 km. Téměř přesně za čtyři roky jsem verzí nezměnily (55 e-tron a nově SQ8 e-tron), nejslabší e-tron quattro; v létě usedl do Audi Q8 55 e-tron quattro a dojezd na 50 e‑tron posílil na 250 kW. Největší kapacita akumulá výroba obou byla stoprocentní kapacitu akumulátoru uváděl 406 km, pak torů v uvedeném pořadí vzrostla na 114, 114 a 95 kWh postupně soustředěna zaznamenal úbytek 166 km po ujetí faktických 180 kiloz někdejších 95, 95 a 71 kWh, čímž došlo k výraznému do Bruselu (dříve se tam metrů. Nový Q8 e-tron quattro byl představen v listo nárůstu dojezdu až na 600 km (viz tabulka typů), zatímco vyráběly první A1) padu 2022 a na český trh přišel na jaře 2023 náš první testovaný 55 e-tron měl oficiálně 411 km podle Co se vlastně změnilo? Podle typového označení Q8 WLTP. Samozřejmě je to teorie, skutečný dojezd ovlive‑tron (nezaměňovat s Audi Q8, což je velké SUV se ňují nejen profil trati a jízdní styl, ale také volba pneumatik (zimní snižují dojezd), režimu spalovacím motorem) místo jed► AUDI Q8 E-TRON QUATTRO (SPORTBACK) noduššího e-tron by mělo jít jízdy, využití klimatizace a topení o zcela nový automobil, což však typ motory max. výkon točivý moment akumulátor dojezd WLTP (to je energeticky náročnější), či teplota okolí. Majitel si to prostě vyvrací samotný výrobce, který [kW/k] [N.m] [kWh] [km] musí vyzkoušet sám, krátký test hovoří o faceliftu a modernizaci Q8 50 e-tron 1 + 1 250/340 309 + 355 89/95 491 (505) (ostatně kódové označení typu Q8 55 e-tron 1 + 1 o skutečném dojezdu elektromo 300/408 309 + 355 106/114 582 (600) zůstalo shodné GE). Technika SQ8 e-tron 1+2 370/503 355 + 2x 309 106/114 458 (471) bilu mnoho nenapoví.

auto 2023/11

► TECHNICKÉ ÚDAJE 6 7

2 3

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – největší systémový výkon 300 kW (408 k), tedy P/Z 135/165 kW, a točivý moment 664 N.m, tedy P/Z 309/355 N.m; trvalý výkon 100 kW (136 k); na každé nápravě třífázový asynchronní elektromotor s chlazením kapalinou; jednostupňový redukční převod, zpětný chod změnou smyslu otáčení motorů; rekuperace brzdné energie; pohon všech kol. Akumulátor Li-Ion 396 V, 114 kWh (využitelných 106 kWh), uložený pod podlahou mezi nápravami (36 modulů; 432 článků); pomocný akumulátor 12 V. Dobíjení DC 170 kW, 10 – 80 % za 31 minut, resp. AC 11 kW (na přání 22 kW), 0 – 100 % za 11,5 (6,0) h. PODVOZEK – všechna kola nezávisle zavěšena na pětiprvkových závěsech s příčnými a podélnými rameny; pérování vzduchovými měchy a aktivními teleskopic kými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení 14,6:1 s elektrickým posilovačem proměnného účinku; kapalinové kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/ EBD/HBA, ESC/ASR; pneu 255/55 R 19, na přání 265/45 R 21 (testovaný vůz).

8 9

Podle nové filozofie Audi budou sudá čísla patřit crossoverům a SUV, volba označení Q8 zároveň prozrazuje, že jde o vrcholný model této řady, zatím jen nad typem Q4 e-tron. Znamená to, že se brzy rozloučíme s klasiky A4, A6 a A8. Nový Q8 e-tron konstrukčně vychází z prvního e-tronu (debut 2018), ale jeho mechanické skupiny prošly evolucí. Tak například elektromotor vzadu (u SQ8 dva) má nyní nové vinutí pro větší účinnost a akumulátory Li-Ion s větší kapacitou (55/SQ8) jsou uloženy pod podlahou v tuhé hliníkové skříni o celkových rozměrech 2280 x 1630 x 340 mm a nyní tvořeny prismatickými články (Samsung) místo plochých (LG Pouch Cell). Výrobce totiž soustavně pracuje na zlepšování provozních vlastností, zejména dojezdu, a již během výroby původního e-tronu průběžně měnil akumulátory za vyspělejší. Čtyři propojené chladicí okruhy (motory, výkonová elektronika, nabíječka a akumulátor) mají náplň 22 litrů kapaliny a 40 metrů trubek. Došlo ke zvýšení nabíjecího výkonu DC až na 170 kW (dříve 150 kW) u silnějších modelů, resp. ze 125 na 150 kW (u verze 50). Podle našich zkušeností je jízda s elektromobilem Q8 e-tron velmi příjemná a na běžné vzdálenosti bez starostí o dojezd, ale nejen při nižší adhezi nesmíte zapomínat na vysokou hmotnost. Rozměry se proti předchůdci prakticky nezměnily, velký rozvor náprav 2928 mm zůstal shodný, vůz je o zanedbatelných 14 mm delší, o 2 mm širší a o 4 mm vyšší. Všechna kola jsou zavěšena nezávisle se standardním odpružením vzduchovými měchy; základní světlou výšku 176 mm lze tak zvýšit o 35 mm nebo až o 50 mm pro jízdu v terénu, či naopak o 26 mm snížit. Řízení

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2928 mm, rozchod kol 1655/1655 mm; d/š/v 4915/1937/1633 mm; světlá výška 176 mm; objem zavazadlového prostoru 569/1637 l; pohotovostní (DIN)/celková povolená hmotnost 2510/3180 kg; nebrzděný/brzděný přívěs 750/1800 kg.

Foto Tom Hyan

KAROSERIE – ocelová samonosná SUV s díly z hliníku a uhlíkových kompozitů; pětimístná se čtyřmi bočními dveřmi a vzhůru výklopnou zadní stěnou; součinitel odporu vzduchu cx = 0,29.

je nyní strmější s převodem 14,6:1 (dříve 15,8:1). Vyzkoušeli jsme základní SUV s objemem zava zadlového prostoru 569/1637 litrů (Sportback má 528/1567 litrů), pod přední kapotou je navíc schránka objemu 62 litrů (Frunk). Nechybí Audi Drive Select s až sedmi jízdními režimy (Offroad, Allroad, Efficiency, Comfort, Auto(matic), Dynamic a Individual). Úctyhodná je možnost vlečení přívěsu do 1800 kg (všechny tři modely), u elektromobilů nepříliš obvyklá. Ve voze je asi čtyřicet asistenčních systémů, můžete mít nové světlomety Digital Matrix LED (za příplatek 135 800 Kč), či kamery místo vnějších zpětných zrcátek (za 49 800 Kč), které nás ale příliš nenadchly. Monitory jsou nízko ve dveřích, jenže v SUV sedíte vysoko, do toho vpravo vidíte dobře, ale do levého musíte sklápět zrak, takže se většinou nejdříve podíváte na kameru než na monitor pod ní, a to je špatně. Například u nízkého posazu v kupé Volkswagen XL1 to problém nebyl, tam jsou monitory ve dveřích přímo v zorném poli řidiče. Největší překážkou rozšíření elektromobilů je jejich cena, Audi Q8 e-tron quattro je od 2 168 900 Kč včetně DPH, a to v základní verzi Q8 50 s výbavou Advanced, testovaný Q8 55 od 2 395 900 Kč Advanced, resp. od 2 497 900 Kč jako S Line (karosářská verze Sportback je vždy o 67 000 Kč dražší). U sportovního SQ8 je pak cena kolem 2,7 milionu Kč (podrobněji na www.audi.cz). Příplatková výbava ovšem cenu značně navýší, vždyť jen jiná barva než standardní šedá přijde na 41,7 tisíce Kč (a červená na 68,9 tisíce Kč). Takže sice náskok díky technice, ale za poněkud vysokou cenu. ■

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost omezena na 200 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,5 (Boost 5,6) s; dojezd 481 – 582 km (WLTP); standardní spotřeba 20,6 – 24,4 kWh/100 km. Servisní interval 30 000 km. VÝROBCE – Audi AG; v závodě Audi Brussels N.V./S.A., Britse Tweedelegerlaan 201, 1190 Brusel, Belgie

2, 3 Na centrálním dotykovém displeji a virtuálním přístrojovém štítu lze sledovat všechny důležité údaje (např. dojezd 406 kilometrů při 100% nabití akumulátoru) 4, 5 Kvalitní zpracování, dostatek prostoru a velké pohodlí je u vozů Audi tradicí, ať s elektrickým pohonem, či se spalovacím motorem 6, 7 Druhý menší zavazadlový prostor je pod kapotou vpředu 8, 9 Testovaný vůz měl kamery místo vnějších zpětných zrcátek, obraz se objevoval na monitorech ve vnitřní straně dveří

11/2023 THauto

MG Cyberster se představil v GRAM Prague

Cestovatelé Turner Twins s moderátorkou Terezou Tobiášovou na akci v Praze

MG CYBERSTER V PRAZE

auto 2023/11

Ve dnech 15. – 16. října se v Praze zastavili bratři Hugo a Ross Turnerovi (dvojčata Turner Twins) z britského Devonu, profesionální dobrodruzi a ambasadoři vozu MG Cyberster, na cestě kolem světa z Londýna do Šanghaje (16 000 km). Jejich unikátní elektrický roadster MG Cyberster pak byl vystaven pro pozvané hosty v novém nevšedním prostoru GRAM Prague ve vinohradském vnitrobloku v Praze. Jejich vůz je předprodukční model, takže definitivní technické údaje nejsou k dispozici. Bratři prozradili dobíjení po cca 350 km, výkon 400 kW (544 k) a zrychlení 0 – 100 km/h za 3,2 sekundy. Cybester se představil coby studie na Shanghai Auto Show 2021, jeho tvary ve stylu britských předchůdců šedesátých let jsou dílem Carla Gothama (SAIC Motor UK Design), premiéra sériové verze následovala na Festivalu rychlosti 2023 v Goodwoodu. Vůz má hmotnost 1850 kg (RWD) nebo 1985 kg (AWD), elektromotory vzadu od Hasco Group (58 % akcií vlastní SAIC) a vpředu od UAES (United Automotive Electronic Systems, JV SAIC/HUAYU Automotive Systems), akumulátory UABS Li-Ion 64/77 kWh (United Auto Battery System, JV SAIC/CATL), pneumatiky 19“/20“ a omezenou rychlost na 193/200 km/h. Motor vpředu dává 150 kW (204 k), vzadu 250 kW (340 k); levnější verze má jen zadní motor 231 kW (314 k). Celkové rozměry jsou 4535 x 1913 x 1329 mm, rozvor náprav 2690 mm. Čínský výrobce SAIC uvádí dojezd 580 km (RWD 520 km). Na evropské trhy (včetně českého) přijdou Cyberstery v létě 2024.

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na britskou typovou řadu MG (2002)

11/2023 THauto

► Automobily ► MITSUBISHI ASX II (RJB)

Foto Tom Hyan

Mitsubishi ASX je výsledkem alianční spolupráce Renault-Nissan-Mitsubishi, spolu s Capturem se vyrábí ve španělském Valladolidu

Mitsubishi ASX druhé generace jsme vyzkoušeli jako Hybrid v nejvyšší výbavě Instyle

NÁVRAT

Mitsubishi pokračuje na evropském trhu, nové typy včetně ASX vznikají na základě alianční spolupráce s Renaultem...

oprvé jsme nový Mitsubishi ASX viděli na výTOM HYAN čítáme!) na alianční platformě CMF-B HS (high specification), vycházející ze současných vozů Renault stavě e-Salon 2022 v Praze, na český trh byl uveden na jaře 2023. Bylo to překvapení, Captur druhé generace a Renault Clio páté generace protože v posledních letech u Mitsubishi (po faceliftu), tedy včetně hybridních verzí E-Tech zvažovali odchod z evropského trhu (podobně jako HEV (oba), resp. E-Tech PHEV (ASX). Není tedy žádným tajemstvím, že nový Daihatsu), když prodej ikonických modelů ASX přejímá konstrukční řešení CaptuPajero a L200 znemožnily nové emisní ► MITSUBISHI ASX II (2023) předpisy EU. Pak si to představitelé ru II, uvedeného na autosalonu IAA 2019 motor převodovka výkon spotřeba WLTP značky naštěstí rozmysleli, k malému ve Frankfurtu, ale průběžně modernizova [kW/k] [l/100 km] ného včetně pohonných jednotek E-Tech. Space Staru (segment A) přidali originální 1.0 MPI-T (tříválec) 6M 67/91 5,8 Eclipse Cross (C-SUV) a v rámci alliance Změny najdeme především v designu 1.3 DI-T Mild-Hybrid 6M 103/140 5,7 – 5,8 Renault-Nissan-Mitsubishi navrhli zcela 1.3 DI-T Mild Hybrid DCT7 exteriéru a interiéru, nabídce modelů a vý116/158 5,9 nové typy ASX druhé generace (B-SUV) 1.6 Hybrid bavách. K dispozici jsou rovněž hybridní AT6 105/143 4,7 – 4,8 a Colt (tam se všech generací ani nedopo- 1.6 Plug-In Hybrid AT6 117/159 1,3 – 1,4 verze s automatizovanou šestistupňovou

auto 2023/11

► TECHNICKÉ ÚDAJE

4 1

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – 1.6 Hybrid (HEV) 145; kapalinou chlazený zážehový čtyřválec 1.6 HEV, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; nepřímé vstřikování, GPF, EU6d; 1598 cm3 (ø 78 x 83,6 mm); 69 kW (94 k)/5600 min‑1 a 148 N.m/3600 min‑1. Elektromotor 36 kW (49 k), 205 N.m; HSG (Hybrid Starter/Generator) 15 kW (20 k), 50 N.m. Trakční akumulátor Li-Ion 1,2 kWh, 230 V. Automatizovaná šestistupňová převodovka MultiMode 4+2, se dvěma stupni pro vložený hlavní elektromotor a čtyřmi stupni pro zážehový motor; bez spojky nebo měniče, bez mechanické synchronizace s elektrickým vyrovnáváním otáček. Kombinovaný výkon 105 kW (143 k). Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; vpředu kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, vzadu bubnové; ABS/EBD/EBA, ASC/TCS/HSA; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 215/60 R 17 nebo 215/55 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2639 mm, rozchod kol 1560/1547 mm; d/š/v 4227/1797 (se zrcátky 2003)/1576 mm; přední převis 876 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 326 – 440 l (posuvná zadní řada sedadel); objem palivové nádrže 48 l; provozní (DIN)/celková hmotnost 1365/1896 kg; hmotnost nebrzděného/ brzděného přívěsu 720/750 kg.

3 převodovkou MultiMode 4+2, jež spojuje funkce spalovacího motoru 1.6 HEV a dvojice elektromo torů, má čtyři převodové stupně pro ICE a dva pro vložený trakční elektromotor. Systém jsme popsali u vozů Renault, jeho výhodou je podstatné snížení spotřeby; bez ohledu na způsob jízdy včetně rychlé přepravy po dálnici jsme hranici 5,5 litru na stovku kilometrů nikdy nepřekročili (dosáhli jsme průměru 5,3 l/100 km). Vyzkoušeli jsme ASX 1.6 Hybrid 145 v nejvyšší výbavě Instyle. Podle názoru autora právě tento vývoj nových kombinací ICE/EM je podstatně větším příspěvkem celkové ochraně život ního prostředí než nabízejí v celém svém životním cyklu elektromobily. Stejně jako modernizovaný Captur má nový ASX přístrojovou desku s tzv. plovoucím dotykovým displejem infotainmentu o úhlopříčce 9,3“ (nahrazuje 7,0“ nižších výbav), kde lze volit rovněž jízdní režim Multi-Sense: výchozí ECO, elektrický Pure (až 48 km u PHEV), sportovní Sport a individuální My Sense dle vlastní skladby parametrů. Digitální přístrojový štít TFT 10“ (nebo 7“ v nižší výbavě Invite a Intense) ve vyšší verzi umožňuje zobrazovat mapu navigace GPS před řidičem a řadu dalších údajů, také pro udržování hospodárné jízdy. Jízda s ASX je velmi

Foto Tom Hyan

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 170 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,9 s; spotřeba paliva WLTP 4,7 – 4,8 l/100 km; emise CO2 107 – 108 g/km. VÝROBCE – Mitsubishi Motors Europe B.V., Mitsubishi Avenue 1, 6121 SH Born, Nizozemsko; v závodě Renault España, S.A., Sector 3 Los Alamos, 47008 Valladolid, Španělsko

říjemná, automatizovaná převodovka řadí bez prop blémů, v režimu povolených rychlostí do 130 km/h je výkon pohonné jednotky naprosto postačující. Samozřejmě, řidič má k dispozici dnes už obvyklé jízdní asistenty, zejména v nejvyšší výbavě Instyle. Systém MI-Pilot (Mitsubishi Intelligent Pilot), který je k dis pozici pro nejvyšší výbavy ASX se samočinnou převodovkou, HEV a PHEV, kombinuje adaptivní tempomat ACC a asistent pro jízdu ve středu jízdního pruhu LCA. Praktičnost využití zvyšují různé doplňky jako jsou hliníkové aerodynamické střešní nosiče, plastová vana zavazadlového prostoru, sada textilních koberečků, prahové lišty, či lišta pátých dveří. Na českém trhu začínají ceny nového ASX od 489 950 Kč za základní typ s tříválcem 1.0 MPI-T a manuální šestistupňovou převodovkou, verze 1.3 DI-T Mild-Hybrid 140 jsou od 565 950 Kč, 1.6 Hybrid 143 od 649 950 Kč (testovaný Instyle od 809 950 Kč) a 1.6 Plug-In Hybrid 160 od 909 950 Kč (více a podrobněji na www.mitsubishi-motors.cz). Nový ASX se vyrábí v různých motorových verzích ve špa nělském Valladolidu v závodě Renault (dříve FASA-Renault), který letos oslavil 70. výročí výroby. Přehled motorových verzí je v obvyklé tabulce, všechny mají pohon předních kol. ■

1 Nová palubní deska s centrálním plovoucím displejem rozšířeného infotainmentu 2 Přístrojový štít před řidičem udává celkový dojezd 820 km s padesátiprocentním nabitím akumulátoru 3 Čtyřválec 1598 cm3 se dodává výhradně v provedení Hybrid nebo Plug-In Hybrid 4, 5 Variabilní interiér vozu druhé generace poskytuje dostatečný prostor pro cestující vpředu i vzadu (výbava Instyle) 6 Objem zavazadlového prostoru lze měnit až o 69 litrů posouváním zadní řady sedadel

11/2023 THauto

Toyota bZ4X se představila v sídle dovozce Toyota Central Europe – Czech v Praze 5

Foto Tom Hyan

► NOVINKY NA ČESKÉM TRHU

Toyota bZ4X, už v modernizovaném provedení, se oficiálně představila novinářům 12. října 2023 v sídle dovozce Toyota Central Europe – Czech, s.r.o., v Praze 5. První čistě elektrický automobil Toyota na našem trhu, pro který a jeho sourozence byl vytvořen sub-brand bZ, tedy beyond Zero, je velmi prostorný crossover s interiérem velikosti odpovídající Highlanderu, jenž na náš trh přijíždí z japonského Aichi (Motomachi Plant) jako první na platformě eTNGA. V nabídce jsou verze FWD s předním pohonem (jeden motor 150 kW typu 1XM) anebo AWD s pohonem všech kol (motory typu 1YM po 80 kW na každé nápravě). Akumulátory Li-Ion 64/71,4 kWh od PPES (Prime Planet Energy & Solutions, JV Toyota/Panasonic) jsou pro obě verze shodné. Výrobce uvádí zrychlení na sto za 7,5/6,9 sekundy, limit největší rychlosti 160 km/h a dojezd WLTP až 512/461 kilometrů (poprvé byly názorně prezentovány vlivy, které akční rádius ovlivňují). Změny pro modelový rok 2023 zahrnují třífázovou nabíječku AC 11 kW místo jednofázové 7 kW; rychlo nabíječkou DC 150 kW se akumulátor nabije za 30 minut. Vůz má rozvor náprav 2850 mm, rozměry 4690 x 1860 x 1600 mm a hmotnost 1910 až 2060 kilogramů podle verze. Akční ceny začínají od 1 220 000 Kč.

Elektrický MG 5 je návratem k oblíbené karoserii kombi, která zaručuje lepší využití zavazadlového prostoru než většina crossoverů MG 5 je dalším elektromobilem ze znovuzrozené nabídky tradiční britské značky, nyní s čínskou produkcí pod taktovkou nového majitele SAIC, který přichází na český trh. Označení MG 5 dosud neslo několik různých vozů, ale MG 5 Electric (EP22) uvedený dovozcem M Motors CZ, s.r.o., na akci v HighLightu v pražských Hlubočepích, je originální elektrické kombi segmentu C, vlastně čínský typ Roewe Ei5 pod značkou MG po faceliftu. Zatím nemá konkurenci (než přijde elektrická Octavia Combi?), takže při vnějších rozměrech 4600 x 1818 x 1543 mm nabízí ložnou délku až 1770 mm a objem zavazadlového prostoru 479/1367 litrů. Synchronní elektromotor pohání přední kola, výkon je 130 kW (177 k) s akumulátorem 50,3 kWh, anebo 115 kW (156 k) se 61,1 kWh, což značí dojezd WLTP 320, resp. 400 km. Oba typy zrychlují 0 – 100 km/h za 8,3 sekundy a dosahují 185 km/h. Ceny začínají od 889 940 Kč.

auto 2023/11

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na sportovní vůz TOYOTA Celica (2003)

11/2023 THauto

► Automobily ► RENAULT KANGOO 2023 (KFK)

Foto Tom Hyan

Renault Kangoo nás příjemně překvapil jízdními vlastnostmi, třetí generace dostala novou platformu CMF-C z osobních vozů; vyzkoušeli jsme špičkovou verzi Techno s motorem 1.3 TCe 130 a dvouspojkovou převodovkou EDC7

Kangoo ve třetí generaci opravdu vyzrál, největším překvapením jsou velmi dobré jízdní vlastnosti...

eden z nejúspěšnějších osobních a lehkých TOM HYAN elektrický model E-Tech (90 kW/120 k EM, akumulátor 45 kWh), může mít alternativně rozvor 2716 nebo užitkových vozů pokračuje ve třetí generaci 1 Pohodlný vstup do vozu Kangoo (codename KFK), poprvé na variantě 3100 mm (délka 4486, resp. 4910 mm) a v kratší verzi zaručují boční křídlové za příplatek uspořádání Open Sesame by Renault alianční platformy CMF-C/D (Common Module i posuvné dveře, vzadu Family), kterou dříve využily i ty nejluxusnější osobní s otevřením bočních dveří na pravoboku bez středo je vzhůru výklopná stěna automobily Renault jako Mégane IV, Talisman, Espavého sloupku B, čímž vznikne otvor o délce 1446 mm, který nabízí nové možnosti využití. Na IAA 2023 v Mnice V a jiné. Proto jsou jízdní vlastnosti nového Kangoo chově se představila prodloužená sedmipříkladné, o čemž jsme se přesvědčili při místná osobní verze jako Grand Kangoo. testu pětimístné osobní verze (Ludo ► RENAULT KANGOO 2023 První elektrické Kangoo Z.E. vyjely už space) s motorem 1.3 TCe 130 a sedmipřevodovka výkon spotřeba WLTP v první generaci stupňovou dvouspojkovou převodovkou motor (turbo) [kW/k/min‑1] [l/100 km] Dosud vzniklo přes čtyři miliony vozů EDC. Bylo to však znát i při úplně prvním 1.3 TCe 100 6M 74/100/4500 6,7 – 7,8 Kangoo ve třech generacích (1997, 2007, setkání s vozem, tehdy ještě v užitkové 1.3 TCe 130 6M 96/130/4500 6,6 – 7,7 verzi Kangoo Van (Utilitaire Léger), která 2021), z toho 70 tisíc elektrických, které 1.3 TCe 130 EDC EDC7 96/130/4500 6,7 – 7,9 se dodává se shodnými motory jako 1.5 BluedCi 95 v průběhu výrobního cyklu prošly face 6M 70/95/3750 5,1 – 5,9 osobní kombi, ale navíc přináší nejlev- 1.5 BluedCi 115 liftem (2003, 2013) a prodávají se i ve 6M 85/115/3750 5,1 – 6,0 85/115/3750 5,2 – 5,9 značkových variantách Nissan (Kubistar, nější verzi dieselu 1.5 BluedCi 75 a čistě 1.5 BluedCi 115 EDC EDC7

auto 2023/11

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (TCe 130) – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec 1.3 TCe 130, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V (řetěz); přímé vstřikování paliva, DPF, Stop/Start, EU6d; 1332 cm3 (ø 72,2 x 81,4 mm); 96 kW (130 k)/4500 min‑1 a 240 N.m/1500 min‑1; servisní interval 30 000 km (nebo dva roky). Sedmistupňová dvouspojková převodovka EDC7; pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; vpředu kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, vzadu bubnové; ABS/EBD, ESC; hřebenové řízení s elektric‑ kým posilovačem; pneumatiky 205/60 R 16 nebo 205/55 R 17.

Zavazadlový prostor má 775 litrů do výše oken, 1030 litrů ke stropu a 2800 litrů po sklopení zadní řady sedadel

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2716 mm, rozchod kol 1584/1596 mm; d/š/v 4486/1919 (se zrcátky 2159)/1838 mm; přední převis 860 mm; objem zavazadlového prostoru 775/1030/2800/3500 l; objem palivové nádrže 54 l; pohotovostní (DIN)/ celková hmotnost 1519/2090 kg; hmotnost nebrzděného/brzděného přívěsu 750/1500 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 184 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 11,6 s; spotřeba paliva WLTP 6,7 – 7,9 l/100 km; emise CO2 151 – 178 g/km. VÝROBCE – Renault, S.A.S., v závodě MCA (Maubeuge Construction Automobile), 107 Avenue André Chausson, 59750 Feignies (Maubeuge), Francie

Foto Tom Hyan

2, 3 Pětimístný interiér je neobyčejně prostorný, sklopením všech sedadel kromě řidičova lze dosáhnout ložného objemu až 3500 litrů!

NV250, Townstar) a Mercedes-Benz (Citan, T-Klasse). Třetí generace, opět ze severofrancouzského výrobního závodu v Maubeuge, ale na nové platformě CMF‑C, se představila virtuálně koncem 2020 a ofi ciálně 30. března 2021 s tím, že levnější dodávkový vůz Dacia Dokker nahradí nový Renault Express (jen v Argentině je od roku 2018 nabízený Dokker také jako Renault Kangoo, namísto originálu první generace, vyráběného v Cordobě v letech 1998 – 2018). Renault Kangoo se stal jedním z nejúspěšnějších automobilů svého segmentu a poslední generace prokazuje, že si jízdními vlastnostmi a pohodlím v ničem nezadá s jinými osobními vozy, takže je ještě lepší alternativou rodinného automobilu, zvláště když nabídne velkorysý vnitřní prostor! Základní pohonnou jednotkou Kangoo v osobní verzi je známý zážehový čtyřválec TCe 1332 cm3 (spolupráce s Daimlerem) s výkony 74 kW (100 k) nebo 96 kW (130 k), ve druhém případě dodávaný alternativně s automatizovanou převodovkou EDC7 (DCT), nechybí ani poslední generace nesmrtelného vznětového čtyřválce BluedCi 1461 cm3 s výkonem 70 nebo 85 kW (95

4 a 115 k), zatímco provedení 55 kW (75 k) je pouze pro nejlevnější užitkovou verzi. Převodovka je šestistupňová manuální, řadicí páka vetknuta do střední části přístrojové desky, dvouspojková EDC7 se dodává alternativně i pro nejvýkonnější turbodiesel. Podvozek je klasický jako u většiny dnešních vozů, vpředu vzpěry McPherson a vzadu torzní příčka. Výrobce udává spotřebu paliva podle WLTP od 6,6 l benzinu a od 5,1 l nafty na stovku kilometrů, zrych lení 0 – 100 km/h za 11,6 až 15,1 sekundy a největší rychlost 164 až 184 km/h podle zvoleného motoru. Náš testovaný Kangoo 1.3 TCe 130 EDC byl ve vyšší výbavě Techno, která přidává především větší litá kola 17“, dvouzónovou automatickou klimatizaci a parkovací ka meru. Už v základní Equilibre jsou tempomat, manuální klimatizace, šest airbagů, isofix, digitální autorádio, nouzové brzdění AEB s detekcí překážek, světlomety Full LED a samozřejmě stabilizace ESC; kola jsou však ocelová 16“, možná vhodnější pro nevalný stav českých silnic. Náš vůz měl standardní rozvor náprav 2716 mm, vzhůru výklopnou stěnu zádě a dvoje boční dveře, z nichž druhé jsou posuvné. Displeje mají

4 Nejvýkonnějším motorem je zážehový čtyřválec 1.3 TCe 130

4,2 nebo 7 palců před volantem, resp. středový Easy Link je s úhlopříčkou 8 palců. Připočtete-li k tomu možnost vlečení přívěsu a neobvykle prostorný interiér, je vcelku jasné, že málokde najdete praktičtější vůz za příznivou cenu. Ceny na českém trhu začínají od 600 000 Kč (TCe 100 Equilibre), testovaný TCe 130 Techno je od 680 000 Kč, s převodovkou EDC od 720 000 Kč (více a podrobněji na www.renault.cz). Nové Kangoo se vyrábí tradičně v Mau beuge (už přes čtvrt století) včetně verzí Mercedes-Benz (od 2012 Citan) a Nissan, ale i elektrických; loni závod zhotovil 71 769 vozů. Příští rok továrna oslaví 55 let od založení, vznikla od roku 1969 na zelené louce jako lisovna a karosárna Société des Usines Chausson (SUC), kterou zcela převzal Renault do roku 1981 (zrodila se tak MCA = Maubeuge Construction Automo bile). Od roku 1971 vyrobila přes šest mi lionů vozů; první byla kupé Renault 15 a 17, následovaly R12, R18, Fuego, R21 Medaillon a Nevada, než byla v plánu MCA 2000 od roku 1993 zahájena přestavba pro výrobu Kangoo. Investice do třetí generace Kangoo a jeho výroby předloni dosáhly 450 milionů eur. ■

11/2023 THauto

Foto Zagato

► Krátce ► ZE SVĚTA

ALFA ROMEO GIULIA SWB ZAGATO

Oslavou 100 let spolupráce Alfa Romeo s karosárnou Zagato je jediné ručně vyrobené dvoumístné kupé Giulia SWB Zagato, jež využívá podvozkové skupiny současné Giulie 2.9 V6 s manuální převodovkou a zkráceným rozvorem, jejíž výkon byl zvýšen ze 375 na 434 kW (ze 510 na 590 k). Vůz objednal německý sběratel, design Alfy je přirozenou evolucí modelů Alfa Romeo SZ od verze Codatronca z roku 1961, která vládla závodům GT 1962 – 1963, až po třílitrovou SZ ES30 z počátku let devadesátých. Na tvarování nové kompozitové karoserie spolupracovali Andrea Zagato (s manželkou Marellou Rivolta vede karosárnu Zagato) a Alejandro Mesonero-Romanos (šéfdesigner Alfa Centro Stile).

FERRARI SF90 XX STRADALE

Ferrari SF90 XX Stradale (a jeho otevřená verze SF90 XX Spider) jsou prvními vozy z programu XX (track days), určené na rozdíl od FXX-K také pro provoz na silnici. Nové XX, představené v červnu ve Fioranu, znamenají limitovanou produkci 799 kusů Stradale a 599 v provedení Spider. Celkový výkon systému Plug-In Hybrid s osmiválcem 3990 cm3 Twin-Turbo a elektromotory 171 kW vzrostl proti standardní SF90 o třicet koní na 1030 k (757 kW). Elektromotory jsou tři, dva na přední nápravě a jeden vzadu mezi V8 (F154 FB) a převodovkou DCT8. Kupé Stradale se suchou hmotností od 1560 kg zrychluje 0 – 100/200 km/h za 2,3/6,5 sekundy a dosahuje největší rychlosti 320 km/h.

Foto Ferrari

Ferrari SF90 XX Stradale může i do běžného provozu

Alfa Romeo Giulia SWB Zagato na oslavu sto let spolupráce

BIZZARRINI THE GIOTTO

Hypercar The Giotto, druhý znovuzrozený Bizzarrini, má nepřeplňovaný dvanáctiválec od britského Cosworthu v originální verzi Bizzarrini V12, odlišné od podobných V12, jaké dnešní Cosworth Group Holdings, Ltd., z Northamptonu dodává jiným. Bližší údaje kromě objemu válců 6626 cm3 nebyly zveřejněny. Motor se rozběhne na dynamometru koncem prvního pololetí 2024. Společnost Cosworth, Ltd., součást holdingu, zdůraznila válce s plasmovým nanášením pracovního povrchu, jež dovolují lehčí konstrukci ve srovnání s ocelovými vložkami. Bruce Wood, ředitel divize Cosworth Propulsion, a Ian Benton, CEO Bizzarrini, potvrdili spolupráci. Cosworth letos slaví 65 let existence, od 2020 pokračuje pod taktovkou nového majitele.

Foto Bizzarrini

Bizzarrini The Giotto

auto 2023/11

Bizzarrini V12 6626 by Cosworth

Toto není placená inzerce, ale oslava triumfu ROBBY GORDONA s vozem CHEVROLET Silverado (2006)

11/2023 THauto

► Krátce ► NOVINKY NA ČESKÉM TRHU

Arnošt Barna a Kateřina Jouglíčková-Vaňková představují novinku z Koreje

Kia EV9 na testovací trase u Říčan

Foto Tom Hyan

Obří vůz Kia EV9 představil dovozce Kia Czech, s.r.o., ve Voděrádkách nedaleko Prahy. Šesti- nebo sedmimístný elektromobil má vždy tři řady sedadel; jeho rozvor činí 3100 mm, celkové rozměry 5015 x 1980 x 1780 mm a hmotnost od 2492 kg (GT-Line AWD od 2648 kg). Vylepšená platforma E-GMP (800 V) dostala akumulátory 99,8 kWh čtvrté generace, buď má pohon zadních kol s výkonem 150 kW (204 k), anebo všech kol se 283 kW (384 k), výrobce uvádí dojezd WLTP 563/505 km a rychlonabíjení DC 240 kW (10 – 80 % za 24 minut). Zaujme neobyčejná šířka vozu s horizontálním displejem 12,3 + 5,3 + 12,3 palců. Ceny od 1 949 980 Kč.

Patak Rodster (od spojení hot rod, nikoli roadster), který se představil na výstavě Motocykl Praha 2023, je překvapení od slovenské firmy Patak Motors, s.r.o., z Vrbové, která slibuje dodávky sériových typů po homologaci od 2025 (výroba od srpna 2024). Lehký dvoumístný cyclecar má jak verzi se spalovacím motorem Yamaha 15 kW (20 k) a CVT, tak elektrickou 30 kW s jednostupňovou redukcí (akumulátor 10 nebo 20 kWh). Pro kategorii L7e-A2 jej navrhl Andrej Hulala (Patak Motors) ve spolupráci s firmou Evektor. Zrychlení 0 – 50 km/h za 9,0/7,0 sekundy, největší rychlost 130/125 km/h, dojezd BEV 100 (250) kilometrů a vnější rozměry 3360 x 1360 x 1395 mm. Ceny od 400 700 Kč, EV od 542 980 Kč. Prototyp (ICE, hmotnost 450 kg) vyjel v červenci 2021.

auto 2023/11

Patak Rodster na výstavě Motocykl Praha 2023

Foto Tom Hyan

Tesla Model 3 je zcela rekonstruovaná, prakticky jde o nový vůz podobného vzhledu

Nová Tesla Model 3 (codename Highland) už je u nás! Novinářům se představila v Tesla Sales & Service Center Prague v Průhonicích nedlouho po světové premiéře. Nejde jen o facelift, ale o celkovou modernizaci, která zlepšila užitné vlastnosti, především dojezd WLTP až na 629 km (AWD Dual Motor) s akumulátorem 82 kWh, rovněž díky vyzrálejší aerodynamice. Zcela nový interiér s displejem 15,4“ (a vzadu novým 8“) nabízí vyšší kvalitu provedení a sníženou vnitřní hlučnost; nové jsou přední i zadní část vozu, charakteristika odpružení, zvýšená boční ochrana při kolizi a řada vyspělých asistentů. Bez nárůstu rozměrů se zvětšil objem zavazadlového prostoru z 561 na 594 litrů. Síť 50 000 nabíječek Tesla Supercharger umožňuje nabití až na 282 km jízdy za patnáct minut. Výkony motorů, podobně jako kdysi u Rolls-Royce, se oficiálně neuvádějí. Jsou více než dostatečné.

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na osobní vůz PONTIAC Grand Prix (1984)

11/2023 THauto

► Krátce ► ZE SVĚTA Sraz automobilů Fiat 600 před novým muzeem v Caseras

MUSEO DEL FITITO

Leo Collino se siluetou F600 CBR, vystavenou v muzeu

Foto Fiat

Jediné muzeum, věnované jedinému typu automobilu, otevřeli 18. října v argentinském Caseras v provincii Buenos Aires, kde byla 8. dubna 1960 po investici 4,5 milionu dolarů zahájena výroba malých vozů Fiat 600. Jejich různé varianty tvoří exponáty muzea, produkce v Argentině byla záhy převedena do většího závodu Fiat Concord v El Palomar. První typ vyjel s motorem 633 cm3, následovaly 600 D s motorem 767 cm3 a nakonec 843 cm3. Vozy, přezdívané Fitito nebo Bolita (Kulička), postavily zemi na kola, do roku 1982 jich tam vyrobili přesně 294 197, což v Argentině překonal jen Fiat Siena s 550 373 vozy v letech 1997 – 2016, přestože se licenčně vyráběly také Fiat 1100, 1500, 700/800, 1600, 128, 125 a 133. V mateřské Itálii vzniklo v turínském závodě Mirafiori celkem 2 695 197 šestistovek (1955 – 1969), které se vyvážely také do Československa. V Jižní Americe značka Fiat žije, dokonce uvádí nové modely pro širokou klientelu.

Cocho López při otevření muzea

OSVALDO COCHO LÓPEZ

Otevření Museo del Fitito se zúčastnili také slavný závodník Osvaldo López zvaný Cocho, který v patnácti začínal na matčině Fiatu 600 (přihlásil se pod jménem staršího kamaráda), a úpravce vozů Leonardo Collino (Collino Machines Racing ze Sunchales), jenž představil siluetu šestistovky F600 CBR s trubkovým prostorovým rámem a motocyklovým motorem Honda. Cocho López se narodil 3. prosince 1947 v Buenos Aires, je hvězdou závodů cestovních vozů, jeho kariéra vyvrcholila účastí v ME formule 2 (1979 March 792 BMW), jezdil až do nového tisíciletí a nyní vede svůj tým. Jeho syn Juan Manuel (Cochito) López je také závodníkem (TC 2000, TRV6, britská F3 a International GT Open).

auto 2023/11

Foto Abarth

PAL JOE (1934 – 2023)

Pal Joe, vlastním jménem Gianfranco Palazzoli, byl testovací jezdec, závodník a manažer týmu Merzario, Osella a Fondmetal ve formuli 1. Narodil se 30. března 1934 v Miláně, matka mu odmítla podepsat žádost o licenci, a tak začal na motocyklu, kde předpisy nebyly tak přísné. Aby si vydělal, založil dealerství Abarth, Simca a Autobianchi, ale i cestovní kancelář, než ho přijali k Abarthu. Jezdil ME cestovních vozů (na Abarthu 1000 TC) a sportovní prototypy. V osmdesátých letech skončil se závoděním, ale to už pomáhal Merzariovi, Osellovi, Benettonu a dalším. Později se stal komentátorem TV RAI formule 1. Byl také několikanásobným mistrem Itálie ve stolním tenisu. Zemřel 12. dubna 2023 v Miláně.

▲ Pal Joe alias Gianfranco Palazzoli ◄ Pal Joe byl továrním jezdcem Abarthu

► NTT INDY CAR SERIES 2023

Foto Honda

Scott McLaughlin (číslo 3) a mistr Alex Palou (10) po startu na novém městském okruhu v Detroitu

Foto Honda

Foto Chevrolet

Motorsport

STARONOVÝ MISTR Stejně jako loni zopakoval svůj titul mistra zkušený Will Power, tak letos dominoval Alex Palou, který se stal vítězem Indy Car Series znovu po roční přestávce...

paněl Alex Palou Montalbo jako první závod ník své země vyhrál National Championship v závodech amerických formulí (2021 a 2023), stejně jako dobyl první španělské vítězství v GP3 Series (2015 v Abu Dhabi pro Cam pose). Rodák z katalánské Sant Antoni de Vilamajor u Barcelony si ovšem postup do formule 1 nevysloužil, a tak odešel do Japonska (2019 celkově třetí v Super Formuli pro Nakajimu), než v roce 2020 zamířil do USA. První sezona v týmu Dale Coyna s japonskou podporou Teamu Goh byla neúspěšná, o to větším překvapením

auto 2023/11

TOM HYAN 1 Jezdci týmu Ganassi (10 = Palou, 9 = Dixon) předjíždějí nováčka Linuse Lundqvista v St. Louis 2 Alex Palou slaví druhý mistrovský titul v Laguna Seca

se stal přestup k Chipu Ganassimu, kde v sezoně 2021 hned vyhrál tři závody a stal se mistrem Indy Car! O rok později byl pátý s jediným vítězstvím a 2023 titul zopako val s pěti triumfy! Přestože Honda, jejíž motory používá také vítězný Ganassi Racing, vyhrála celkem dvanáct závodů ze sedmnácti Indy Car 2023, tak mistrovský titul v hodnocení značek (motory) těsně dobyl Chevrolet o několik bodů (skóre 1437:1425)! Pikantní je, že společ nost Ilmor Engineering z Plymouthu (Michigan), která motory Chevrolet 2.2 V6 Turbo od roku 2012 připravuje, v letech 2003 – 2011 dobyla přes 150 vítězství ve spolu

Foto Honda Foto Chevrolet

Foto Chevrolet

Foto Honda

7 3 Scott Dixon (Ganassi Racing) završil sezonu vítězstvím v Laguna Seca (na snímku vede před Coltonem Hertou)

8 práci s HPD (Honda Performance Development). Chev rolety však dosud mají 363 vítězství (dvaadvacetkrát v 500 mil Indianapolisu), 21 mistrovských titulů v hodno cení jezdců (naposledy loni Will Power) a 24 titulů mezi výrobci motorů (naposledy letos i loni). Přestože Alex Palou jel od roku 2021 pouze pro Ganas siho, dvakrát se pokusil tým opustit ve prospěch Arrow McLaren, což vyvolalo soudní spory, které přetrvávají dodnes, ale u Ganassiho musel zůstat a znovu tam vyhrával závody. Pokud prohraje spor, bude to hodně drahé, údajně s ním Zak Brown (CEO McLaren Racing a Arrow McLaren) podepsal smlouvu i na rok 2024 a poskytl zálohu, dokonce mu umožnil testy formule 1 včetně účasti na Velké ceně USA v Austinu, kde loni jel Palou v prvním tréninku FP1 na McLarenu MCL 36 (místo Daniela Ricciarda). Také Pato O’Ward spolu s Alexem testoval McLaren MCL 35M na Katalánském okruhu a Red Bull Ringu už v roce 2022. Zak Brown se zlobí právem a žaloba je na vysokou částku náhrady

Foto Honda

4 Chip Ganassi Racing na stupních vítězů v Portlandu (vlevo Alex Palou, vpravo Scott Dixon)

6 Loňský mistr Will Power (Team Penske) ve finále na okruhu Laguna Seca dojel čtvrtý 7 Ryan Hunter-Reay dostal znovu šanci po vynechané loňské sezoně (nahradil Conora Dalyho v týmu Ed Carpenter Racing) 8, 9 Krátká kariéra Alexandera Rossiho ve formuli 1 je už zapomenuta, a tak sbírá vavříny doma za mořem

5 Felix Rosenqvist (Arrow McLaren) se kvalifikoval třetí do 500 mil Indianapolisu (hovoří se o dvaceti milionech USD), což by mistra Indy Car jistě zruinovalo, jenže jeho chování rozhodně nelze považovat za aprílový žert (narodil se1. dubna 1997). Nejrychlejší formulový šampionát Indy Car pod taktov kou Penske Entertainment přináší neobyčejně vyrov nané souboje a o titulu mistra se zpravidla rozhoduje až v posledním závodě. Od roku 2019 je hlavním sponzorem telekomunikační společnost NTT (Nippon Telegraph & Telephone Corporation), která vystřídala Verizon. Shodné monoposty od roku 2012 dodává ital ská společnost Dallara Automobili z amerického závodu v Indianapolisu (typ IR-12/DW-12), průběžně vyvíjené, které od roku 2018 mají jednodušší aerodynamickou konfiguraci a od 2020 náhradu otevřeného kokpitu zvýšeným polykarbonátovým štítem Aeroscreen od Red Bullu. Mezi výrobci motorů 2.2 V6 Twin-Turbo nadále pokračují jen Honda (HPD) a Chevrolet (Ilmor), letos přešly z E85 (85 % etanolu) na 100 % Shell Renewable Race Fuel (100 o.č.), vyráběné ►►►

11/2023 THauto

rimárně z bio-odpadu (především odpadu z brazilské p cukrové třtiny). Velkou změnou pro 2024 je přechod na hybridní systémy ERS (Energy Recovery System) od firmy Mahle včetně superkondenzátorů pro funkci push-to-pass (krátkodobé zvýšení výkonu), které do plní stávající pohonné jednotky (navrhované verze 2.4 V6 TT se už testovaly, zbrzdila je koronavirová krize, a tak nakonec z časových a finančních důvodů zůstaly 2.2 V6 TT). Výkon se zvýší na 515 kW + 74 kW ERS Hybrid (700 + 100 k). Všechny závody se konaly na stejných místech jako v sezoně 2022, jedinou výjimkou bylo přesunutí Velké ceny Detroitu z ostrova Belle Isle zpátky do středu města před Renaissance Center jako za časů for mule 1, ale na nový Downtown Street Circuit (2,7 km s deseti zatáčkami), a to hlavně na Jefferson Avenue, Bates Street, Atwater Street, St. Antoine, Franklin Street a Rivard, v těsné blízkosti Hart Plaza, Detroit Windsor Tunnel a někdejší Cobo Hall, dějišti detroitských auto salonů (nyní Huntington Place). Mezi betonovým hraze ním amerických tratí Indy Car není žádné místo pro nerespektování limitů, nyní často zneužívané kauzy pro úpravu výsledků ve formuli 1, nedodržení v Indy Car znamená havárii s okamžitým vyřazením ze závodu. V Detroitu zahájil demolition derby nováček Callum Ilott hned v prvním kole, po vlastních chybách následovali

auto 2023/11

Foto Chevrolet

► NTT INDY CAR SERIES 2023

1 První řada v Indianapolisu pro 500 mil – zleva Felix Rosenqvist, Rinus VeeKay a Alex Palou 2 Josef Newgarden (Team Penske) po triumfu v 500 mil Indianapolisu 2023 3 Josef Newgarden vyhrál oba závody na superspeedways (na snímku po vítězství v Texasu) 4 Agustín Canapino, překvapení z Argentiny

Pato O’Ward, Graham Rahal a Romain Grosjean, bý valý jezdec formule 1, který se dokonce držel nějaký čas druhý. Nástrahami okruhu projel nejlépe letošní šampion Alex Palou, jenž v posledních kolech překonal Willa Powera i Scotta Dixona, stejně jako bratrovražedný souboj dvojice týmových kolegů Felixe Rosenqvista a Alexandera Rossiho (Arrow McLaren). Po sedmi žlu tých fázích a jedenácti změnách na první pozici ujel Palou největšímu soupeři Powerovi o 1,8 sekundy, když dosáhl průměrné rychlosti 130,203 km/h. S jedinou výjimkou bylo pořadí kalendáře závodů shodné jako v sezoně 2023, což se však příští rok změní z neobvyklého důvodu, neboť televizní partner NBC chce v létě přenášet hlavně olympiádu, a tak se hýbalo s termíny. Sezona 2023 zahájila na městské trati v St. Petersburgu, jenže hned ve třetí zatáčce došlo k hromadné kolizi, která vyřadila dva kompletní týmy! Smůlu měly Meyer Shank Racing (Helio Castroneves a Simon Pagenaud), stejně jako AJ Foyt Racing (San tino Ferrucci a nováček Benjamin Pedersen), s nimi odpadl rovněž třiadvacetiletý Kanaďan Devlin DeFran cesco, jenž dostal opět šanci od Michaela Andrettiho. Švéd Marcus Ericsson, neúspěšný ve formuli 1, si dojel pro vítězství. Závod 375 mil Texasu ovládl Josef New garden (Team Penske) a stal se posledním vítězem na druhé superspeedway (po Indianapolisu), protože

► INDY CAR SERIES 2023

5 Christian Lundgaard (RLL Racing/Honda) na okruhu Laguna Seca pečetil celkově osmé místo

(závod, vítěz, motor, průměrná rychlost) St. Petersburg...................Marcus Ericsson.............Honda...........138,449 km/h PPG 375 Texas (O)...........Josef Newgarden.............Chevrolet.......273,396 km/h Long Beach.......................Kyle Kirkwood.................Honda...........156,348 km/h Barber Park.......................Scott McLaughlin............Chevrolet.......185,065 km/h GP of Indianapolis I..........Alex Palou.......................Honda...........185,411 km/h 500 Indianapolis (O).........Josef Newgarden.............Chevrolet.......270,622 km/h Detroit Street Circuit ........Alex Palou ......................Honda...........130,203 km/h Road America ...................Alex Palou.......................Honda...........193,619 km/h Mid Ohio...........................Alex Palou.......................Honda...........178,800 km/h Toronto ............................Christian Lundgaard.......Honda...........143,781 km/h Iowa 250 (O).....................Josef Newgarden.............Chevrolet.......230,336 km/h Iowa 300 (O).....................Josef Newgarden.............Chevrolet.......214,884 km/h Nashville...........................Kyle Kirkwood.................Honda...........137,402 km/h GP of Indianapolis II.........Scott Dixon.....................Honda...........179,640 km/h WWTR Gateway (O)...........Scott Dixon.....................Honda...........241,058 km/h GP of Portland .................Alex Palou.......................Honda...........178,209 km/h Laguna Seca.....................Scott Dixon ....................Honda...........149,065 km/h Pozn. (O) = ovál

6 Scott McLaughlin se v Nashville musel spokojit s druhým místem 7 Pato O’Ward (Arrow McLaren) letos dosáhl nejvýše na druhé místo (Texas)

Foto Chevrolet

Foto Honda

► INDY CAR SERIES 2023

(pořadí, jezdec, tým/motor, počet bodů) 1. Alex Palou (E).................................. Ganassi/Honda...............................656 2. Scott Dixon (NZ).............................. Ganassi/Honda...............................578 3. Scott McLaughlin (NZ)..................... Penske/Chevrolet...........................488 4. Pato O’Ward (MEX).......................... Arrow McLaren /Chevrolet..............484 5. Josef Newgarden (USA)................... Penske/Chevrolet...........................479 6. Marcus Ericsson (S)........................ Ganassi/Honda...............................438 7. Will Power (AUS)............................. Penske/Chevrolet...........................425 8. Christian Lundgaard (DK)................ RLL Racing/Honda.........................390 9. Alexander Rossi (USA)..................... Arrow McLaren /Chevrolet..............375 10. Colton Herta (USA).......................... Andretti/Honda...............................356 11. Kyle Kirkwood (USA) ...................... Andretti/Honda...............................352 12. Felix Rosenqvist (S)......................... Arrow McLaren /Chevrolet..............324 Pozn. všichni s vozy Dallara IR-12; startovalo 37 jezdců

Foto Chevrolet

► INDY NXT (LIGHTS) SERIES 2023

pro sezonu 2024 nenašli pořadatelé vhodný termín. Tradiční Grand Prix of Long Beach, dlouho sponzorovaná Toyotou a nyní Acu rou, viděla první vítězství mladého Kyle Kirkwooda (Andretti Autosport), jenž dosud vyhrál ve všech nižších formulích, v nichž startoval, a tajně doufá, že by mohl used nout do formule 1 v novém týmu Andretti Global Cadillac! Druhý dojel Romain Grosjean (Andretti), což zopakoval v Barber Motorsports Parku za Scottem McLaughli nem (Team Penske). V květnu se jezdci tradičně přesunuli do Indianapolisu. Na silniční variantě čtyřkilo metrové superspeedway se bojovalo nej dříve (vyhrál Alex Palou, druhý závod pak v srpnu dobyl jeho týmový kolega Scott Di xon), než přišlo vyvrcholení sezony 500 mil Indianapolis (už 107. ročník!). Vzhledem k tomu, že jsme závodu věnovali samostatný článek, uvedeme jen pár základních faktů. V rozšířeném startovním poli 33 jezdců a jezdkyň (vrátila se Katherine Legge) zaujali první tři místa v kvalifikaci Alex Palou před Rinusem VeeKayem a Felixem Rosenqvis tem, ale v cíli byl z nich nejlepší Palou na

(pořadí, jezdec, tým/motor, počet bodů) 1. Christian Rasmussen (DK)............... HMD/Coyne...................................539 2. Hunter McElrea (NZ)........................ Andretti...........................................474 3. Nolan Siegel (USA).......................... HMD/Coyne...................................415 4. Louis Foster (GB)............................. Andretti...........................................410 5. Jacob Abel (USA)............................. Abel Motorsports............................397 6. Danial Forst (Singapore).................. HMD/Coyne...................................361 7. James Roe Jr. (EIR).......................... Andretti...........................................335 8. Gold Reece (USA)............................ HMD/Coyne...................................334 9. Ernie Francis Jr. (USA).................... HMD/Force Indy.............................300 10. Kyffin Simpson (Barbados).............. HMD Motorsports..........................283 Pozn. všichni s vozy Dallara IL-15; bodovalo 25 jezdců

čtvrtém místě. Dramatický závěr pro sebe v posledním kole rozhodl Josef Newgarden (Team Penske), když předjel loňského ví těze Marcuse Ericssona (Ganassi Racing). Santino Ferrucci, kdysi kandidát na sedačku formule 1 v týmu Haas, se blýskl třetím mís tem pro AJ Foyt Racing, zatímco týmový kolega Benjamin Pedersen získal titul 500 Rookie of the Year (nováček roku dojel je denadvacátý). Katherine Legge odpadla ve 41. kole a znovu se vrátila k vozům GT (Acura NSX). Vítězný Newgarden na 200 kol dosáhl průměrné rychlosti 270,662 km/h. Prvních pět jezdců se vešlo do 0,99 sekundy (Newgarden, Ericsson, Ferrucci, Palou a Rossi). Veteráni Helio Castroneves, Tony Kanaan, Marco Andretti a Jack Harvey obsa dili patnácté až osmnácté místo. Následovala tři španělská vítězství, když si Alex Palou upevnil vyhlídky na titul triumfy v městském Detroitu a na přírodních tratích Road America (Elkhart Lake) a Mid Ohio. Francouz Simon Pagenaud v zatáčce před cílem už při tréninku v Mid Ohiu těžce hava roval, jeho vůz vykonal několik přemetů, ale jezdec odešel po svých. Později se však

ukázalo, že byl otřesen více než se zdálo, lékaři ho nejprve nepustili do závodu, za volantem vozu číslo 60 se vystřídalo několik náhradníků a nakonec si pro sezonu 2024 tým Meyer Shank Racing zvolil novou se stavu Tom Blomqvist (přišel ze sportovních prototypů) a Felix Rosenqvist (2023 Arrow McLaren). Zdá se, že tak kariéra devěta třicetiletého Francouze v Indy Car skončila, jeho největšími úspěchy jsou titul mistra 2016 a vítězství 2019 Indy 500. V kanad ském Torontu oslavil premiérové vítězství Dán Christian Lundgaard (v týmu Bobby Rahala), dva závody na krátkem oválu Iowa Speedway patřily Josefu Newgardenovi a v Nashville se na první místo vrátil Kyle Kirkwood. Další Seveřan Linus Lundqvist (Meyer Shank) debutoval coby náhradník za Pagenauda, ale skončil po kolizi, po dobně jako Tom Blomqvist při prvním startu ve stejném voze v Torontu. Připomeňme, že Tom je synem Stiga Blomqvista, mistra světa 1984 v automobilových soutěžích (Audi Quattro). Závod na oválu Gateway Raceway, pojme novaném po známém oblouku ►►►

11/2023 THauto

Foto Honda

► NTT INDY CAR SERIES 2023

1 3

Foto Honda

Foto Chevrolet

v St. Louis, se skrývá pod názvem sponzora Bommarito Automotive Group 500, či pod novým jménem trati World Wide Technology Raceway a vlastně leží na hranici států Missouri a Illinois. Má slušnou tradici, ale byl několikrát přestavěn, zavřen a znovu otevřen, než se do šampionátu Indy Car vrátil od sezony 2017. Letos tam vyhrál Scott Dixon (Ganassi) a po předcházejícím triumfu ve druhém silničním závodě v Indianapolisu se teoreticky ještě zapojil do boje o titul. Týmový kolega Alex Palou kontroval triumfem na přírodní trati v Port landu (Oregon), Scott Dixon sice vyhrál finále v Laguna Seca, ale Alexovi stačilo třetí místo na titul. Sezona 2023 přivedla na start řadu nových tváří, zatímco Kyle Kirkwood z Floridy a Christian Lundgaard z dánského Hedenstedu dosáhli na první vítězství Indy Car. Bobby Rahal povolal do kokpitu vozu číslo 30 mladého Eston ce Jüri Vipse, který byl loni v červnu jako jezdec týmu Hitech F2 obviněn z údajného rasistického výroku při soutěži online a Red Bull Racing mu zrušil statut ná hradního a testovacího jezdce formule 1! Jako zástup za propuštěného Jacka Harveye nastoupil u RLL ( Rahal Letterman Lanigan Racing), několikrát testoval a při debutu v Portlandu dojel osmnáctý. Jüri ale není první Estonec v Indy Car, už v roce 2006 debutoval v Port landu dnes devětačtyřicetiletý Toni Kasemets, rodák

auto 2023/11

1 David Malukas (Dale Coyne Racing/ Dallara IR-12 Honda) při zastávce v depu v Portlandu 2 Callum Ilott (Juncos Hollinger Racing) nenalezl cestu do formule 1, a proto přešel do série Indy Car 3 Na stupních vítězů v St. Louis; zleva druhý Pato O’Ward (Arrow McLaren), vítěz Scott Dixon (Ganassi) a třetí David Malukas (Dale Coyne Racing)

z Parnü, který jel ještě čtyři další závody sezony CART 2006 (nejlépe jedenáctý v Edmontonu pro Rocket sports) po bohaté kariéře v IMSA a nižších formulích (Atlantic, Indy Lights). Málokdo ví, že už v roce 1971 se v Argentině jely před váděcí závody na oválu 300 mil Rafaela, které vyhrál Al Unser (Colt-Ford) před Lloydem Rubym a Joe Leo nardem; jediný domácí reprezentant Carlos Pairetti na voze Vollstedt-Offy od Dicka Simona tehdy dojel de vátý. Po jedenapadesáti letech předvedl Agustín Cana pino moderní Indy Car na okruzích Buenos Aires a Ter mas de Rio Hondo 2022, aby v sezoně 2023 s vozem týmu Juncos Hollinger Racing debutoval v americkém mistrovství. Patnáctinásobný argentinský mistr s ces tovními automobily nikdy na okruzích Indy Car nejel, přesto překvapil; třikrát dojel dvanáctý, celkově mu pat řilo jedenadvacáté místo a druhé v hodnocení nováčků (za Novozélanďanem Marcusem Armstrongem, jenž dojel pětkrát v Top 10). Navzdory značně proměnlivé politické a finanční situaci v Argentině byl třiatřicetiletý rodák z Arrecifes v týmu Ricarda Juncose a Brada Hollingera potvrzen pro 2024 spolu s Callumem Ilottem. Nový kalendář pro sezonu 2024 přináší vedle zrušení oválu v Texasu další velké překvapení, Indy Car se po devíti letech vrátí na Milwaukee Mile Speedway ve

4 Romain Grosjean (Andretti Autosport) na vítězství nedosáhl a byl po sezoně 2023 propuštěn

Na přírodní trati v Portlandu v čele Alex Palou před Coltonem Hertou a Scottem Dixonem

5 Felix Rosenqvist navzdory startu z první řady v Indianapolisu neuspěl

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu motorismu

Foto Honda

6, 7 Nizozemec Rinus VeeKay zatím naděje nesplnil, i když měl nástup ve stylu svého krajana Maxe Verstappena

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

11 listopad 2023

Ročník XXII I. číslo 259 150•Kč Falta

ávislý měsíčn

Nestranný a nez

Foto Chevrolet

Foto Honda

Foto: Michal

Walter P Sup er

Sizaire‑Berwick

Battista Pininf arina

MJ_2023_11.in

Sport

Ing. Zdeněk Tic hý

dd 1

24.10.2023

1:22

Foto Chevrolet

Právě vyšlo listopadové číslo plné zajímavého čtení

Stříbrný věnec z Křivonosky

2023 korunuje úspěšně

Premiéra Fau

dokončenou renovaci

Tatry 75

stovy tatrov ky

West Allis (Wisconsin), jednu z nejstarších tratí v USA, která byla otevřena před 120 lety, od roku 1954 má asfaltový povrch a hostila Indy Car s přestávkami dlouhá léta (např. 1963 tam vyhrál Jim Clark na Lotusu). Kuriozitou je jeden závod mimo mistrovství, jenž se coby Thermal Club $1 Million Chal lenge pojede 22. – 24. března 2023 na klu bovním okruhu v kalifornském Coachella Valley, kde už loni jezdci testovali. Třídenní podnik bude zahrnovat dva dny testů a ne dělní závod s cenou jeden milion dolarů pro vítěze. Počet diváků je omezen na pět tisíc (loni 2500 členů týmů a přátel), členové klubu mají vstupné po 300 dolarech, ale je jich přátelé po 2000 dolarech bez výjimky (jsou v tom tři obědy; jinak cena je nastavena pro paritu s Velkou cenou Las Vegas F1). V mistrovství NTT Indy Car Series 2024 se Laguna Seca posouvá na červen a šam pionát uzavře závod Streets of Nashville v polovině září, který bude následovat po dvojzávodě na Milwaukee Mile. Další pořadí v kalendáři je podobné jako letos od St. Pe tersburgu po srpnový Portland.

Nižší formule Indy NXT (dříve Indy Lights) se zlepšuje, po čtrnácti závodech na stej ných tratích s Indy Cars je mistrem Dán Christian Rasmussen, jehož čeká podpora pro starty v první lize NTT Indy Car Series 2024 (už testoval pro Ed Carpenter Racing). Vítězný tým HMD Motorsports/Dale Coyne Racing, který měl spolu s Andretti Autosport (Hunter McElrea, Louis Foster, James Roe Jr.) v první desítce nejvíce jezdců (Christian Rasmussen, Nolan Siegel, Danial Frost, Reece Gold) bude hrát vedoucí roli i v no vém roce. HMD Motorsports je tým litev ského emigranta Henryho Malukase, jehož syn David už jede Indy Car a pro sezonu 2024 přešel od Dale Coyneho k Arrows McLaren. Adepti programu Road to Indy od roku 2015 v Indy Lights startují se shodnými vozy Dallara IL-15 (čtyřválce AER P63 2.0 Turbo/Mazda MZR-R), od 2021 s ochran ným systémem Halo, letos se účast v zá vodech blížila dvaceti monopostům. Další stupně Road to Indy vyhráli Myles Rowe (USF Pro 2000) a Simon Sykes (US F2000), oba z týmu Pabst Racing. ■

Fotograf Josef Sudek, z Nerudových Povídek podivná postava jako vystřižená malostranských Letošní Křivon tické přehlíd oska byla sice ve zname pražský. Že ky by šlo jen o se dály věci, bavoráků, kterou se ní BMW, ale vedle té jmenovce? Přece fantas‑ jen to není tak běžné jméno nám podař které nejsou ilo dát dohro a Tatra 75 byla Hošťálek mě navíc vůz vyšší na první pohled přiměl, abych zřejmé. Kamar mady, prosperujících střední třídy. Vůz lékařů nebo vat zblízka o nich napsa řezníků, jedna ád Petr v na stála dokonce garáži slavné del a lidí, co výjimečné příběhy znovuzl, protože stojí za to Vily Tugendh se podí‑ nému za at, takže k úspěš‑ fotografovi by jednoho autom nimi stojí. Zvlášť když rozených historických sedla výborně. vozi‑ zřejmě že to jde o případ obilu člověk Samo‑ ního života Frantovi nedalo , kdy renova věnuje volný . a pátral alespoň ci na internetu po osudech čas většiny svého aktiv‑ Zjistil, známého fotografa že Josef ůj strýc .

Sudek strávil František Bártík válečnému zranění, kvůli svému navštěvuje Křivono dotáhl renovaci do konce, a tak let svého života kdy přišel o ruku, deset více než čtyřicet sku už přijel na Křivono se konečně Dále se dozvídám v karlínské Invalidovně. sku podívat delně jako divák. let pravi‑ soutěžící. jako aktivní Tak jako poslední invalidé e, že v roce 1935 z ní byli spousta Frantova Tatra přestěhováni nasává tu pověstno jiných na Křivonosce do invalidovny nové, má původ spojený vou záhadou u atmosféru s dráždi‑ jednímprávě v Hořicích v Podkrko benzínu, oleje, . Podle kopřivni spáleného noší. Byl z nich i Josef radosti, uspokoje ckého archivu byla vyrobena Sudek? ství, ale také v roce 1938 a ní, by přátel‑ se to do příběhu hodilo. Kdepak, i když motivaci pokračo převzata téhož roku svým Tatře 75, kterou Žil a tvořil v srdci vat na své prvním majitele 18. 3. Prahy, ve svém fem Sudkem v roce 1982 ateliéru, temné m Jose‑ na koupil. Letos z Hořic. Sudek? komoře i bytě Malé Straně, ten slavný prvorepu Ano! To spolu se svou sestrou Bože‑ blikový fotograf. byl nou. Z takového popisu Jenže tedy ani moc nevyplýv jeho životní situace á, že by si mohl, chtěl

Příběh des

ignera:

Battista Pin

infarina

Krátce po návratu s Rosou Copasso, z USA se Pinin oženil se kterou měl dceru Giannu dvě děti – (1922–?) a syna Sergia (1926– 2012). Začal v té době

také závodit, potkal s Enzem Firmu Carroz Ferrarim a Vincenzea tak se zeria Pininfa ciou. Zejména Pinin se do m Lan‑ pan názvu dostal rina založil pan Battist schopnost vytvořitLancia oceňoval Pininovu pod přezdí o, protože jednoduchou, vkou Pinin, Battista byl a Farina. Slovo funkční a navýsost což v piemo přitom odmalička Farinů žije ntském dialek v Itálii celá známý Karosárna Stabilimvelmi elegantní karoserii řada, proto . změnit jméno si pan Battist tu znamená malý. zakázky na karoserieenti Farina tak dostávala a v roce 1961 značek italské na Pininfarina a tak vozů Lancia. V roce 1930, nechal vznikla jedna ho automobilov rok po premiéř z nejslavnějších Dilambd ého design e modelu a, Pinin Farina u. attista Farina

Tatra v nálezovém stavu se svým majitelem tehdejšího bydliště , fotografovaná jeho v Poněšicích v roce ženou v místě 1983

František se svým

bratrem Pavlem v

Tatře 75 v nálezovém

MJ_2023_11

.indd 30

otevřel na Trapani v Turíně firmu Carrozze Corso Farina.

se narodil

ria Pinin Menší podíl 2. listopadu Roku 1920 se měli v nové 1893 v Cortanze vypravil do Spojenýc pan Lancia d’Asti asi 30 a Farinova bohatá firmě také amerických, h států chvíle km východn teta. Od té Pinin Farina ě bujel zcela kde automobilový průmysl od Turína. nedodával automob Byl desátým nesrovnatelným Lancia pouze z jedenácti dětí ilce tempem. Strá‑ vil dva týdny zakázkové karoseri s vínem. Již v automobilce obchodníka spíval svými od dvanácti Ford a setkal i s jejím majitelem nápady ke konstrue, ale při‑ let Pinin se a stal se val v karosár . Když Henry kci vozů pro automob ně svého staršího praco‑ několik jeho Ford uviděl Giovann skic, nabídl laboratoří. Během ilku takovou zkušebn bratra práci. 27letému í stavu Farina 1) iho – Stabilimenti Industri prvního roku Farina se ale raději vrátil do Italovi Corso Trapani postavili na . O pět let později ali rodinné 42 karoserií. Itálie, do karosárny. Začal měl Pinin navrh‑ nout karoseri Mezi byly Lancia prvními Motor Journal 11/2023 i pro nový se však vážně Dilambda, kupé obírat myšlenko Fiat Zero. Když za‑ a Fiat se ptali, zda u na založení 518 Ardita. Farina Hispano‑Suiza preferuje svůj vlastní firmy. návrh Fiatu, vyráběl karoseri návrh, nebo na zakázku, nebojácně řekl e ale jeho plánem Giovannimu přímo panu bylo vytvořit Agnellimu: „Dávám 24.10.2023 tomuhle návrhu, přednost 1:22 protože jsem ho řil.“ Nakonec zakázku dostal. sám vytvo‑ světové války Během první Pinin dohlížel na konstrukci cvičných letounů Farina vyráběla Aviatic, které karosárna , za což obdržel od Úřadu pro vojenské letectví. pochvalu 1) Firma Stabilimen roku 1906 do roku ti Industriali Farina existovala od 1953. později slavní karosáři. Jejími dílnami prošli mnozí Kromě malého Fariny vali Pietro Frua, Felice Boano, Giovanni zde praco‑ Franco Martineng Michelotti, o nebo Alfredo Vignale. syn Giuseppe Farina (1906–1966) se proslavilGiovanniho mistr světa formule jako první 1. 34 Carrozzeria Pinin

Farina na Corso Trapani

v Turíně

MJ_2023_11

.indd 34

Sizaire-Berwick pana

Fraisse s karoserií

Franay na soutěži

elegance v Parc des

Sizaire‑Berw

David Scott-Moncrieff přezdívkou „Bunty“, (1907–1987), známý pod byl z historie motorismu nejen autor mnoha knih prodejců ojetých , ale také jeden z největších vozů Rolls-Royce a Bentley Veterá světě. Byl také majitelem na nsalon Motor Journalu 11/202 z roku 1923. Uvedená vozu Sizaire-Berwick 25/50 3 -Royce je opravdu pověst o zaměstnancích Rollsjen z konstrukční kancelářepověst. Naopak několik lidí po válce odešlo pracovatautomobilky Sizaire-Berwick k firmě Rolls-Royce

Princes v červnu 1925

ick

Motor Journal 11/2023

24.10.2023

1:22

„Kdyby mi někdo bych ho považ poprvé ukázal Sizaire ‑Berwick 25/50 nikdy nedost oval za čtyřválcový Sériová výroba , téměř jistě protot yp Rolls al automobilů ‑Berwick potvrzuje častodo sériové výroby. Jsou ‑Royce, který Sizaire‑ si tolik podob se poháněl byla zahájena v roce 1913, ‑Royce odešli opakovanou pověst ale , že dva nejlep ní, že to zřejmě a zdvih je větší čtyřlitrový motor pracovat pro (vrtání 90 × novinář a spisov ší designeři pana Berwic Rolls‑ vým motorem160 mm). S původním třílitro‑ ka,“ řekl kdysi atel David nebyl žádný Scott‑Moncr motoristický ben. další vůz vyro‑ ieff. Podvozek roce

1912 dostal podvo‑ automob zek postave ilku Corre La ný Licorne 2) a ských dílnách v paříž‑ cestoval do často bratří seznámi Francie, kde ho se Sizairový Sizairo vých l novinář W. mi karoser ii F. Bradley 3). u firmy Frederic První Sizaire Berwick & Compan k William ‑Berwick poháněl rový čtyřválc y v Londýně třílit‑ vyroben první ový motor (vrtání , automobil Sizaire a tak byl 80 × 150 mm) a zdvih Bratři Sizairov s ‑Berwick. i, Maurice a kou. S otevřeno čtyřrychlostní převodov‑ již dobře známým George, byli u tován na britskýchlehkou karoserií byl tes‑ s Louisem Naudine i díky jejich spojení silnicích dráze Brooklan i na závodní bilů Sizaire‑Naudin 1)m a výrobou automo‑ ds. Jedním z testů byla i dál‑ ková jízda do nou tak, že Maurice . Práci měli rozděle‑ Edinburghu. Pan Berwick se vsadil se svým automobily navrhova a George s nimi společníkem l xanderem jezdil. První panem Ale‑ Keillerem o ‑Naudin byly vozy Sizaire‑ 25 liber, nezvyklé konstruk vozem dojede je velký jednovál ce. Poháněl z Londýna do že s tímto za méně ec s velmi dlouhým Edinburghu hem a „měnič zdvi‑ dlovým než dvanáct hodin. S dvoused rychlosti“ byl vozem bez blatníků a‑ součástí nápravy. Nezávisl a čelního skla e zavěšená přední zadní vyjel v 7.30 z byla odpruže Hyde Parku kola koval na jedním svazkem a v 18.20 zapar‑ před hotelem listových per. příčných Central v Edinbur Automobily ghu. Sizaire byly úspěšné v mnoha závodech ‑Naudin 2) Corre La Licorne byla de Voiturettes jako Coupe založena roku v Levallois‑Perret. 1907. Pan Berwick1906 a Targa Florio roku Její výrobky byly roku 1901 svou spolehlivo oblíbené pro v Londýně zastupov st a jednoduch al Koncem ost po celé Francii. dvacátých let 1) Société Anonymes s Citroënem. Výroba začala firma úzce spolupracovat des Automobiles Naudin vyráběla automobilů byla Sizaire et 1950. automobily v Courbevoie ukončena v roce 1903–1921. Bratři v letech 3) Sizairovi ji však William Fletcher pro neshody s finanč‑ ním partnerem firmy vévodou Louisem couzským dopisovatel Bradley (1876–1969) byl fran‑ de Crussol d’Uzès opustili již roku em několika amerických 1912 kých motoristick a anglic‑ des Autos Sizaire. a založili firmu Société Nouvelle ých časopisů, ale i novin Proslavil se sérií reportáží ze závodu Daily Mail. 40 v roce 1903. Paříž–Madrid MJ_2023_11

.indd 40

se vyráběl v dílnách bratrů Sizairových v Courbevoie u Paříže, potom byl převezen po a na druhém ose na pobřeží, naloděn břehu opět po zen do dílen pana Berwick ose převe‑ a v Highgat v Londýně, e kde a vůz dokonči na něj vyrobili karoseri i li. Oficiální premiéru měl

Páni Volfové z Jičína

u svého Super Sportu

před nápisem sundaným

Walter P Su

z jinonické továrny

těsně před zbouráním

per Sport

motor s rozvodem Poslední čtvrtá OHV o objemu 1945 cm³. verze modelu měla objem zvýšený na 2368 P (9/36 hp) sifonové kapalino cm³. Termo‑ vané ventiláto vé chlazení bylo podporo ‑ rem. Tlakové oběžné mazání mělo zubové čerpadlo. Klikový číval ve třech ložiskách, magnetohřídel spo‑ ily řady P zapalová vyráběla elektrické automobilka ní obstaral Standard 6/20 Walter v letech hp. Zaměstn Oddělená čtyřstup a magnetka Bosch. 1924–1928 ve ávala v té době 320 dělníků ňová převodo čtyřech verzích a 42 úředníků zovala vka nava‑ na vícelame s postupně zvyšovan . Používala ocel z huti Poldi nem motoru, Kladno a všechny strukce s lamelam lovou spojku vlastní kon‑ přičemž u poslední ým výko‑ i litinové hliníkové i odlitky vyráběla bylo dosaženo Automobilka ze šedé litiny. zvýšeným objemem verze toho slévárně. ve své vlastní dodávala vozy v označení znamena . Písmeno P s brzdami na Walter P všech kolech, První verze lo autora Ing. Josefa ale zákazník mohl objednat Plocka 1). Automokonstrukce se vyráběla modelu P nebo také 8/25 si vůz bez předních hp vodovka od roku 1924, době nabízela bilka v té brzd. Roz‑ s diferenciálem ale oficiální také vylepšen miéru měla pre‑ měla é modely WZ 2) s motorem o v zadní nápravě až na 17. pražském kuželové soukolí objemu 1543 lonu v dubnu autosa‑ odpérova Bratři Sizairovi, Maurice Gleason. cm³ pod názvem 1925, ly dvojice podélnýc Obě nápravy (vlevo) a George modelem Walter společně s vylepšeným 1) Ing. Josef Plocek h půleliptických listových per. 8/30 hp. Poháněl P II označovaným také (1884–195 Na rozdíl od řady Standard s diskovými spolupracovat s Josefem 7) začal ihned po stu‑ je čtyřválcový Motor diích Journal koly 11/2023 čtyřdobý Walterem cím konstrukčn kola typu Rudge dostal model P drátová í kanceláře. Po odchodu a stal se vedou‑ ‑Whitworth s místo v plzeňské od Waltera přijal balónový Škodovce mi pracoval pro automobilk a později ve stejné funkci Škoda v Mladé 2) Písmeno24.10.2023 u1:22 Z skrývá konstrukté Boleslavi. Zubatého (1895–198 ra Ing. Josefa 7), který již od roku 1919 praco‑ val pro francouzsk ou 1923 v USA ve firmě automobilku Farman a od roku AC Spark Plug Company. tamějšího pobytu Během získal 68 patentů automobilového na různé prvky příslušenství. V roce 1931 se vrátil Československa do a byl zaměstnán ve Škodových závo‑ dech. Pracoval na konstrukci vozů Škoda 420, Popular, Rapid, Sagitta, později vyráběných v plzeňské na všech obrněných vozidlech továrně. V roce val do Německa 1948 emigro‑ a přes Kanadu se kde až do roku 1964 pracoval opět dostal do USA, u AC V Československu přihlásil 21 patentů, Spark Plug. konce života získal v 156 (viz MJ 2016/5). USA jich do 46

„Je samoz řejmo, že i tu máme luxusn kají pohod lností í Sport na Autosa a přepychovou výbav sportovní vozy, které vyni‑ To se jim také lonu –, které jsou určenyou – jako byl Walter Super velmi daří.“ k Národní listy tomu, aby dělaly dojem 23. 10. 1927 . utomob

Jinonická továrna

Walter na fotografii

z roku 1930

MJ_2023_11

.indd 46

Motor Journal 11/2023

24.10.2023

1:23

www.MotorJournal.cz

► JEZDCI FORMULE 1

Foto Goodyear

(1969)

Brabham BT24 Ford DFV (1969)

SILVIO MOSER (CH) Brabham BT20 Repco 620 V8 a bodoval pátým místem v Zandvoortu,

Švýcarský závodník v roce 1964 vyhrál argentinskou Temporadu F3 na Brabhamu, ale to už jel svou čtvrtou sezonu (debut 1961 do vrchu na Jaguaru). Narodil se 24. srpna 1941 v Curychu, startoval i s cestovními vozy Volvo, Abarth a Alfa Romeo, nejvíce se proslavil ve F3/FJ (od 1962 Lotus 20, pak Brabham a De Sanctis), pokračoval ve F2 (1968 Tecno) a debutoval ve F1 na kuriozním Cooperu T77 s motorem ATS V8 (odpadl v Silverstone 1967). S podporou Charlese Vögeleho získal

Brabham BT44B Cosworth DFV (Silverstone 1976)

Foto Ambrozium

(1976)

pro 1969 měl Brabham BT24 Ford DFV a 1970 podpořil stavbu speciálu Bellasi-Ford F1, s nímž vyrazil do Grand Prix v letech 1970 – 1971, ale už nebodoval. Vrátil se do formule 2, pro sezonu 1974 si vyjednal Brabham BT42/06 týmu Bretscher, jenže po těžké nehodě v dubnu při 1000 km Monza (Lola T294 BMW) zůstal v kómatu a 26. května 1974 zemřel v milánské nemocnici. S vozem BT24 jel i závody do vrchu, 1969 ustavil rekord v St. Ursanne – Les Rangiers.

LORIS KESSEL (CH) debutu 1974 ve Vonlanthenově týmu (March 742) pokračoval dvě sezony,

Švýcarská naděje formulových závodů. S podporou Tissot a Ambrozium se pokusil o formuli 1, ze šesti pokusů (pěti 1976 na Brabhamu BT44B týmu RAM Racing) se třikrát kvalifikoval, nejlépe dojel dvanáctý v Belgii, s vozem Apollon Fly (upravený Williams FW03 Ford DFV týmu Jolly Club Switzerland) se nekvalifikoval na Monze 1977. Jel ale i několik závodů F1 mimo MS. Narodil se 1. dubna 1950 v Luganu, v sedmdesátých letech začal v rally, postoupil do F3 a F2, kde od (1990)

než se vrátil 1981 (Hotz Racing s různými vozy March; Team Merzario s March a Merzario). Pokračoval se sportovními vozy, 1993 byl sedmý ve 24 h Le Mans 1993 na Obermaierově Porsche 962C, dříve okusil i Facettiho Albu AR2 (1985). Kariéru končil ve Ferrari Challenge a na vozech GT, které připravovali v dílnách Kessel Racing v Luganu. V roce 2008 předal horký volant synovi Ronniemu a působil coby šéf týmu. Zemřel 15. května 2010 na leukemii. Kessel Racing pokračuje.

Foto Tom Hyan a Wolfrace

Wolf WR1/04 Ford DFV (1979 Aurora F1)

DAVID KENNEDY (EIR) sbíral o rok dříve v britském mistrovství Aurora F1, kde vyhrál hned první

Jeden z prvních irských závodníků formule 1 oslavil sedmdesátiny (narodil se 15. ledna 1953 ve Sligu). V roce 1980 nastoupil v týmu Shadow Cars se zbylými vozy zkrachovaného týmu Dona Nicholse, který zachránil Teddy Yip (Theodore Racing), ale ani jednou ze sedmi pokusů se nekvalifikoval (typy DN9, 11 a 12; jel však VC Španělska, vyjmutou z MS, kde odpadl), než tým po VC Francie 1980 skončil. Zkušenosti za volantem Wolfu WR1/04 (Theodore/Sid Taylor)

auto 2023/11

závod v Zolderu, ale také v Mallory Parku a Gold Cup v Oulton Parku (celkově druhý za Rupertem Keeganem). V letech 1977 – 1978 byl osmý a šestý v evropském mistrovství F3 (March 773 a Argo JM1). Začínal ve F-Ford, vyhrál dva šampionáty 1976 na Crosslé 30F (RAC a Townsend Thoresen). Krátce jel CanAm na Frisbee, ve 24 h Le Mans pro Mazdu třikrát vyhrál svou třídu (1987 – 1989). Po 1991 se stal manažerem jezdců, komentátorem a ředitelem okruhu Mondello Park.

ARIE LUYENDYK vítěz 500 mil Indianapolisu 1997 (a 1990)

11/2023 THauto

► JEZDCI F-EASTER

Foto Tom Hyan

(Most 1977)

Estonia 18M Lada 1300 (Most 1976)

VLADIMIR GREKOV (SU/RUS) (Estonia 9M Wartburg); další tři tituly mu patřily v ruské F2

V sezoně 1977 byl Vladimir Grekov z Krasnodaru nejstarším reprezentantem SSSR ve formuli Easter v Poháru míru a přátelství na okruzích (spolu s Enn Griffelem, který se narodil v dubnu 1935 v Estonsku). Podle dostupných pramenů závodil dlouho, v roce 1965 jezdil cestovní vozy s Volgou GAZ-M21, 1967 přesedlal na monoposty a hned dobyl titul mistra SSSR ve F3 (Melkus 64 Wartburg, vyhrál v gruzínském Tbilisi); titul šampiona F3 zopakoval 1970

(1971 Estonia 9M Wartburg 1000, 1974 Estonia 18M Lada 1600) a F1 (1976 Estonia 18M Lada, vyhrál tři ze čtyř závodů). Většinou startoval za domácí klub Spartak Krasnodar, reprezentantem v PMP byl v letech 1968 – 1977, v roce 1974 obsadil celkově páté místo za Griffelem, Šmídem, U. Melkusem a vítězným Karlem Jílkem. V roce 1968 dojel čtvrtý v polském Štětíně za domácím Longinem Bielakem a továrním týmem AZNP Škoda, tvořeným Jaroslavem Bobkem a Miroslavem Fouskem.

Foto Tom Hyan

(Most 1977)

RAK Promot 1300 (Most 1982)

JÓZEF KIELBANIA (PL) Wartburg 1000) a pak se stal třikrát mistrem, 1966 ve F3

Narodil se 13. září 1935 v Podleźu u Bochni, začal s fotbalem a cyklistikou, přestěhoval se do Radomi, kde měl soukromý servis Polski-Fiat, debutoval v roce 1962 na motokárách a pak získal sportovní RAK Krab konstruktéra Jerzy Jankowského (PZM) s motocyklovým motorem, který záhy nahradil tříválcem Wartburg a prodloužil rozvor. Nejvíce se proslavil s formulovými vozy, byl reprezentantem v PMP a v polském mistrovství 1963 skončil druhý ve F-Junior (RAK Junior II

Jurzak JJ-01 Lada 1300 (Most 1982)

Foto Tom Hyan

(Most 1982)

(RAK-Ford 1000), kdy také přežil těžkou havárii ve Schleizu (upadlo kolo), 1975 ve F-Polonia (RAK 67 Fiat 125p 1300) a 1976 ve F-Easter (RAK-Promot Lada 1300). Čtvrtý a poslední titul mistra Polska přidal v závodech do vrchu 1986, kariéru ukončil po třiceti letech až v roce 1992! Zemřel 2. března 2018 v Radomi, kde žil téměř celý život. Startoval za Automobilklub Radomski a Świetokrzyski. Jezdil rally i okruhy (PMP) také s cestovními vozy Polski-Fiat 125p.

JACEK L. JURZAK (PL/USA) postavil JJ-01, který byl pro F-Easter revoluční samonosnou hliníkovou

Polský reprezentant v PMP, který si pro sezonu 1982 sestrojil originální monopost JJ-01, byl opravdu kontroverzní postavou. Narodil se 16. října 1946 v Bielsko-Bialej, v letech 1972 – 1973 byl vyškolen na polského špiona, od 1974 okusil rally (BMW 2002, VW Golf) a s Wieslawem Cyganem dobyl titul mistra Polska 1976 (Fiat 126p), 1976 debutoval na okruzích. Pracoval na pobočce Lodžské polytechniky v Bielsko-Bialej, kde získal doktorát a inspirován vozy F1

auto 2023/11

nýtovanou konstrukcí. Nebyl úspěšný, s vozem JJ-01 od 1984 startovali Adam Sowa, Henryk Pineles a Cezary Czub; Jurzak byl v listopadu 1983 zatčen coby agent CIA (spolupráce od 1980) a v květnu 1984 odsouzen na 15 let vězení (po odvolání na 25 let). V červnu 1985 byl spolu s jinými vyměněn za polského agenta Mariana Zacharského na Glienicker Brücke v Berlíně; 1993 se stal spoluautorem patentu US5245422A (autonomní řízení). Zemřel 23. září 2005 v Rochesteru (Michigan).

► JEZDCI F-EASTER

Foto Tom Hyan

(1981)

MADI-Estonia 19 Lada 1300 (Havířov 1981)

EDGARD LINDGREN (SU/RUS) a byl druhý v PMP za Ulli Melkusem a před Jiřím Moskalem. Estonie

střídal s originálními vozy MADI, mistrem Ruska byl také v letech 1993, 1994 a 1995; vyhrál pohár ASPAS 1998 a se závody skončil 2001, aby se věnoval konstrukci vozů v MADI. Pro pokročilý věk měl přezdívku Děd, jenže v roce 2009 se za volant formule vrátil a v posledním závodě v říjnu 2016 při Moscow Classic GP se svou černou Estonií 21 obsadil druhé místo! Jeho sestra se vrátila do Švédska, dcera Olga také vystudovala MADI. Edgard zemřel 27. června 2020 v Moskvě.

SRG MT77 Lada 1300 (Havířov 1981)

Foto Tom Hyan

Jeden z nejlepších ruských formulových jezdců, jehož dědeček Bernhard přijel do Ruska ze Švédska, otec Lev Bernardovič si změnil druhé jméno na Borisovič a přijal ruskou národnost. Edgard Lvovič se narodil 10. prosince 1935 v Moskvě, roku 1955 debutoval v motokrosu, od 1970 pracoval v automobilovém institutu MADI a začal závodit ve formuli 4 a také s Moskvičem 412 na ledových tratích, v roce 1976 přešel do formule Easter (a ruské F3), 1983 vyhrál ruské mistrovství

(Most 1977)

HEINER LINDNER (DDR/D) s Hansem Siegertem, Ulli Melkusem a Friederem Kramerem.

Jeden z nejlepších formulových jezdců NDR. Narodil se 8. března 1943, jeho největšími úspěchy jsou mistrovské tituly NDR 1978 a 1979 na novém monopostu SRG MT77, který společně vytvořili závodníci Ulli Melkus a Hartmut Thassler. Heiner Lindner proslul tím, že jeho vůz byl vždy velmi dobře připraven a navíc zářil čistotou! Ve Schleizu v srpnu 1978 vyhrál s dvacetisekundovým náskokem před Ulli Melkusem! Od roku 1979 jel v reklamním týmu NARVA s číslem 82 spolu

V roce 1980 byl v mistrovství NDR třetí za Kramerem a mistrem Melkusem. V roce 1985 emigroval do Německé spolkové republiky, kde dosud žije, ale po politických změnách se rád vracel na tradiční závody v bývalé NDR. O Lindnerův úspěšný monopost nyní pečuje jeho syn. Společnost NARVA (Nitrogenium-Argon-Vakuum) v saském Brand-Erbisdorfu existuje dodnes, v roce 1956 začala vyrábět žárovky a od roku 1964 je NARVA mezinárodně registrovanou značkou.

BPS-Estonia 18M Lada 1300 (Most 1977)

Foto Tom Hyan

(Most 1977)

VLADISLAV BARKOVSKIJ (SU/RUS) s Volhou GAZ-M21 zavítal na ledové hipodromy, 1971 přešel do ruské F2

Vladislav Viktorovič Barkovskij se narodil 12. října 1944 v Moskvě, patřil k největším ruským nadějím, titul mistra ruské F3 dobyl dvakrát (1974 Estonia 18; 1976 Estonia 18M), 1975 byl druhý v PMP za Madisem Laivem a před Karlem Jílkem. Pro sezonu 1977 postavil vlastní vůz BPS-Estonia Vostok na základě svého typu 18M, ale s jinou laminátovou karoserií ze spolupráce s LSA MADI (BPS = Barkovskij, mechanik V. Poplov a Sport). V roce 1966 začal se sportovními vozy,

(Estonia 16 s motorem Moskvič 412), 1975 v PMP dojel druhý v Minsku za Grekovem a v Mostě za Červou, sezonu 1976 poznamenala těžká havárie ve stejném závodě ve Schleizu, kde zahynul týmový kolega Jukk Reintam. S vozy Estonia jezdil až do 1990 (naposledy typ 21.10 F-Mondial 1600). Otec dvou synů se živil jako výtvarník, příležitostný filmový herec, kaskadér a komentátor závodů. Sen o formuli 1 se mu však nevyplnil. Zemřel 3. prosince 2012 v rodné Moskvě.

11/2023 THauto

Historie

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

► MULLIN AUTOMOTIVE MUSEUM

KLENOTNICE

Deset kousků ze sbírky Petera a Merle Mullinových bylo vrcholem pařížské výstavy Rétromobile 2012, kdy se vrátily do země svého vzniku…

edávno zesnulý americký podnikatel Peter William Mullin vytvořil unikátní sbírku francouzských automobilů předválečné éry, mezi nimiž vynikají Bugatti, Delahaye, Delage, Bucciali, Tracta, Talbot, Hispano-Suiza a Voisin. V roce 2010 otevřel v kalifornském Oxnardu soukromé Mullin Automotive Museum, které je dostupné jen po pečlivém naplánování návštěvy ve vybrané dny za přísných podmínek ochrany vzácných

auto 2023/11

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Paříž (F) Nádherná a vzácná Bugatti 57 SC Atlantic (No. 57374) s tovární karoserií z Molsheimu (1936)

exponátů. Dříve druhou a čtvrtou sobotu v měsíci, nyní jen v pátek a sobotu, přičemž vstup je možný s předem zakoupenou vstupenkou online (ale vytištěnou) pouze mezi desátou a půl třetí (ve tři hodiny se zavírá). Na druhé straně vstupné je vzhledem k unikátnosti sbírky příznivé, za posledních deset let se zvýšilo jen o čtyři dolary (z dvanácti na šestnáct). Měli jsme vzácnou příležitost vidět vybrané skvosty z Mullinovy klenotnice na výstavě Rétromobile, kde byly

Foto Helena Hyanová

3 vrcholem ročníku 2012. Podívejme se na vystavené vozy z Mullinovy sbírky na počest zakladatele a sběratele Petera Mullina, který bohužel zemřel 18. září 2023 v Los Angeles ve věku dvaaosmdesáti let (narodil se 14. ledna 1941 v Pasadeně). Působil ve financích a pojišťovnictví, už roku 1969 založil Mullin Consulting v Los Angeles, pokračoval s dalšími partnery v M Financial Group a Mullin Barens Sanford Financial. Láska ke klasickým automobilům ho přivedla do funkce prezidenta American Bugatti Club a členství v Bugatti Trust. S chotí Merle (mají pět dětí) se také věnují dobročinnosti, kromě jiného více než patnáct milionů dolarů věnovali Art Center College of Design v Pasadeně. Mullinovi připravovali druhé unikátní muzeum automobilů na bývalém letišti RAF v britském Enstone (West Oxfordshire), na jehož stavbě se měl podílet architekt Norman Foster, ale plány nebyly zatím dokončeny. Mullinova expozice pojízdných uměleckých děl na Rétromobile 2012 byla nejen poctou prestižním francouzským značkám, ale také skvostnému období Art Deco předválečné Evropy. Peter Mullin si oblíbil tyto stroje poté, co viděl poprvé Delahaye se zakázkovou karoserií; pak se s manželkou Merle zúčastňovali Sou-

Foto Tom Hyan

6 1 Hispano-Suiza H6B, šestiválec 6,6 litru s karoserií Labourdette (1923) 2 Delahaye 145 V12 Coupé Chapron (No. 48773) pro export do USA, dokončené počátkem padesátých let 3 Na designu kupé 57 SC Atlantic se podílel Jean Bugatti, talentovaný syn Ettoreho, který však zahynul při nehodě (vyhýbal se cyklistovi) 4, 5 Unikátní Hispano-Suiza H6C Xenia pro výrobce nápojů André Dubonneta (1938) 6 Avions Voisin C25 Aérodyne z roku 1934, dílo francouzského leteckého průkopníka

těží elegance na svých vozech. V roce 2006 v Oxnardu po smrti novinového magnáta Otise Chandlera převzali budovu jeho muzea, s architektem Davidem Hertzem ji rekonstruovali a na ploše 4350 čtverečních metrů vytvořili atmosféru Pařížských autosalonů třicátých let. Sbírky doplňuje dobový nábytek, obrazy a keramika. Za zmínku stojí například expozice nábytku podle návrhů Carla Bugattiho, ale také Bugatti 22 Brescia z roku 1925, vylovená z italského jezera Lago Maggiore v červenci 2009! Na Rétromobile 2012 se představily dva vozy Bugatti, čtyři Delahaye, dva Hispano-Suiza a po jednom Voisin a Talbot. Zatímco díla Ettoreho Bugattiho jsou známá, stejně jako luxusní Hispano-Suiza, další už pomalu upadají v zapomnění. Prim v expozici hrály Delahaye, vesměs dvanáctiválce! Émile Delahaye (1843 – 1905) začínal poměrně skromně v Tours od roku 1894 s dvouválci, ale firmu opustil ještě čtyři roky před svou smrtí. Société des Automobiles Delahaye vyráběla téměř všechno od osobních vozů po závodní, užitkové, autobusy a motorové pluhy! Postavila první sériový šestiválec s válci do V (1911), nejvíce ji proslavily řadové šestiválce typu 135 (po druhé světové ►►►

11/2023 THauto

Foto Tom Hyan

► MULLIN AUTOMOTIVE MUSEUM

Foto Helena Hyanová

Talbot-Lago T26 GS s karoserií kupé od Jacquese Saoutchika (1947)

Talbot-Lago T26 GS

2 válce 235), jež vyhrály jak Rally Monte Carlo 1937, tak 24 h Le Mans 1938, a vidlicové dvanáctiválce typu 145, vítězné v GP du Million 1937 i ve Velké ceně Pau 1938. Poválečné daňové znevýhodnění velkých vozů, nemluvě o zastaralé konstrukci, vedlo k zániku značky, stejně jako v případě Delage a Talbot. V roce 1934 Delahaye pohltil Delage, 1951 se vrátil k lehkým užitkovým vozům, ale jeho náhrada Jeepu jako VLR (Véhicule Léger de Reconnaissance) byla vojenskými kruhy označena za příliš komplikovanou konstrukci.

auto 2023/11

3 1 Delahaye 165 V12 (No. 60774), kabriolet od karosárny Figoni & Falaschi 2, 3 Bugatti 46 Cabriolet De Villars (chassis No. 46360) z roku 1930, nalezená v Řecku

Koncem 1954 obě značky převzal Hotchkiss, sám výrobce licenčního Jeepu Willys, a tak skončila jejich historie. Prestižní Delahaye, Delage a Talbot-Lago vynikaly zakázkovými karoseriemi, jež sbíraly vavříny na různých Concours d’Elegance, a vytvářeli je francouzští karosáři Figoni & Falaschi (oba italského původu), Henri Chapron, Letourneur & Marchand, Franay, Pourtout, Jacques Saoutchik (ukrajinského původu), Guilloré, Antem, Henri Labourdette, Dubos atd. Vystavený Delahaye 165 (chassis 60744) je typickou

5 kreací Figoni & Falaschi s kapkovitými blatníky a zcela krytými koly; vznikl pro World Fair 1939 v New Yorku, byl hvězdou francouzského pavilonu, ale pak zůstal na celnici sedm let, než byl po válce prodán do Beverly Hills a v osmdesátých letech objeven v Honolulu. Stejný motor 4496 cm3 (ø 75 x 84,7 mm), dvanáctiválec do V/60° o výkonu až 173 kW (235 k)/ 5500 min‑1, se objevil v závodním voze typu 145 (chassis 48771), s nímž René Dreyfus vyhrál Závod o milion franků na Montlhéry průměrnou rychlostí 146,508 km/h po ujetí 200 km; deklasoval tak konkurenční Bugatti 57S (Jean-Pierre Wimille propálil píst) a nový osmiválec SÉFAC konstruktéra Émile Pétita, který pro poruchu vůbec nenastoupil. Dreyfus na Delahaye 145 pak zvítězil ještě ve Velké ceně Pau před Caracciolou (Mercedes-Benz) a v irském Corku před princem Birou (Maserati). V těchto závodech dosáhl průměrné rychlosti 87,970 km/h (Pau vede městskými ulicemi) a 148,925 km/h. Účast ve 24 h Le Mans skončila odpadnutím (Dreyfus/Chiron a Comotti/ Divo), na Mille Miglia dojela posádka Dreyfus/Varet čtvrtá. Další typ 145 (chassis 48773) ze sbírky Petera Mullina je kupé Chapron, dokončené až počátkem padesátých let pro amerického klienta, druhé (48772) přestavěl Chapron ze závodního vozu…

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

Letecký průkopník Gabriel Voisin (1880 – 1973) vyráběl nekonvenční osobní automobily v letech 1919 až 1939, v nichž uplatnil poznatky z aerodynamiky. Vystavený sedan C25 Aérodyne (1934) se šesti válcem Knight 3,0 l/66 kW (90 k) má pneumaticky otevíranou posuvnou střechu; po šestileté renovaci s ním manželé Mullinovi vyhráli Concours d’Elegance 2011 v Pebble Beach. Nádherné kupé Bugatti 57 SC Atlantic (chassis 57374), jedno ze čtyř vyrobených, bylo dodáno v září 1936 baronu Victoru Rothschildovi; také mu patří triumf v Pebble Beach (2003). Dvoumístný kabriolet Bugatti 46 s karoserií De Villars byl nalezen v roce 1999 v Řecku, Hispano-Suiza H6B má člunovitou záď karoserie Labourdette z mahagonového dřeva, aby se líbila letkyni Suzanne Deutschové de la Meurthe (vyrobena pro ni v roce 1923), a další H6C s proudnicovou karoserií Saoutchik pro Andrého Dubon neta jsme si prohlédli už dříve v Goodwoodu (známá Xenia). Desítku vystavených klenotů uzavírá aerodynamické kupé Talbot-Lago T26 Grand Sport, rovněž od Saoutchika. Anthony Lago, italský inženýr usazený v Anglii, po příchodu k Talbotu inspi roval vývoj šestiválce 4,5 litru, který vítězil v Grand Prix a vyhrál 24 h Le Mans 1950. ■

4, 5 Delahaye 145 V12 (No. 48771), vítěz závodu GP du Million o milion franků z roku 1937 6, 7 Delahaye 145 V12 Coupé Chapron (No. 48772) pro Roberta Cunyho z Vosges, přestavěné ze závodního vozu

MULLIN AUTOMOTIVE MUSEUM 1421 Emerson Avenue, Oxnard, CA 93033, USA www.mullinautomotivemuseum.com info@mullinautomotivemuseum.com tel. 001 805 385 5400 otevřeno pátek a sobota 10 – 15 h základní vstupné 16 USD

11/2023 THauto

Foto Renault

► Historie ► RENAULT 1898 – 2023

125 LET...

Renault v letošním roce slaví 125 let od zahájení výroby osobních automobilů, ale jeho historie je mnohem bohatší... TOM HYAN 1 Osmdesát let dělí první Renault typu A a vítězný Alpine-Renault A442B Turbo ze závodu 24 h Le Mans 1978 (Jaussaud/Pironi) 2 Louis Renault u soustruhu ve své dílně v Billancourtu (1898) 3 Louis Renault za volantem prototypu s motorem De Dion-Bouton 198 cm3 (ø 60 x 70 mm) o výkonu 0,55 kW (0,75 k) v roce 1899

ejvětší francouzská značka automobilů má velmi bohatou historii. Spoluzakladatel Louis Renault si koupil tříkolku De Dion-Bouton 1897 a na jejím základě v roce 1898 postavil první čtyřkolový vůz Renault s jednoválcem zmíněné značky, který pak použil i pro první sériový typ A, ovšem zvětšený ze 198 na 270 cm3, přičemž výkon vzrostl na více než dvojnásobek 1,3 kW (1,75 k). Typ B už bylo vysoké dvoumístné kupé, stejně jako otevřený

auto 2023/11

typ C poháněné motorem De Dion-Bouton 450 cm3. Renaultovy závody v Billancourtu koncem roku 1900 zaměstnávaly 110 lidí. Cesta vzhůru započala nejen navyšováním výroby, ale i přechodem na vlastní motory (od 1902 dvouválce a čtyřválce Renault), účastí ve velkých závodech a vstupem do kategorie velkých luxusních vozů. Do roku 1918 bylo vyrobeno zhruba čtyřicet tisíc automobilů Renault, za prvních osmdesát let celkem dvacet milionů nejrůznějších typů.

Nejmladší z trojice bratří Renaultů byl Louis, který sice žil nejdéle, jenže i jeho osud byl neméně dramatický, když ho po druhé světové válce obvinili z kolaborace s němec kými okupanty a po měsíci věznění zemřel 24. října 1944. Na hledání kolaborantů se podíleli především komunisté, a tak se největší francouzská automobilka 16. ledna 1945 změnila na RNUR (Régie Nationale des Usines Renault), tedy znárodněný státní podnik. Francouzskému státu propadly i další majetky rodiny Renaultů coby

Renault Taxi Type AG v Londýně v roce 1907

Zastoupení Renaultu v Tokiu (1910) Marcel Renault (Renault Type O) nedlouho před smrtelnou nehodou v závodě Paříž – Madrid 1903

Výroba pozorovacích dvouplošníků Renault AR s motory Renault 160/190 HP (1916/1917) údajných kolaborantů. Od roku 1996 je Renault ovšem znovu akciovou společností, když francouzská vláda prodala 80 % akcií, a rodina Renaultů nakonec dostala malé odškodné, zatímco německý válečný správce továrny Daimler-Benz AG (nyní Mercedes-Benz Group AG) se po mnoha letech paradoxně stal technickým a obchodním partnerem, samozřejmě vedle aliance Renault-Nissan-Mitsubishi. Ale to už je novodobá historie. Všechno zahájili Renault Frères v Billancourtu u Paříže před 125 lety, ale osud bratrů byl tragický. Louis přežil nejdéle (1877 – 1944), Marcel (1872 – 1903) zahynul za volantem závodního Renaultu typu O (čtyřválec

4 Zastoupení Magyar Renault v Budapešti v roce 1904 5 Motorová loď Medda s pohonnou jednotkou Renault (1905) 6 Nákladní vůz Renault 8 CV Type AG-1 s dvouválcem 1205 cm3 (model 1908)

6280 cm3) u Couhé-Vérac (nedaleko Poitiers) v etapovém závodě Paříž – Madrid 1903, který byl pak úředně zastaven v Bordeaux (Louis Renault na typu O dojel druhý za Fernandem Gabrielem na Morsu). Marcela krátce v automobilce nahradil nejstarší Fernand (1864 až 1909), který však zemřel po nemoci v pouhých čty řiačtyřiceti letech. V automobilovém sportu patří Renaultu významné prvenství, když vyhrál první závod o Velkou cenu, který se jel 26. – 27. června 1906 na silničním okruhu 103 km (každý den šestkrát) u města Le Mans. Renault tam nasadil tři vozy typu AK se čtyřválcem 12 829 cm3 SV (ø 165 x 150 mm) o výkonu ►►►

11/2023 THauto

Foto Renault

► RENAULT 1898 – 2023

Foto Renault

3 66 až 77 kW (90 – 105 k)/1200 min‑1, u nichž byl chladič uložen až za motorem, takže příď nesla náznaky aerodynamického tvarování (to se stalo charakteristickým znakem tehdejších vozů Renault). Závodní vozy stejného týmu měly v Grand Prix de l’A.C.F. 1906 přiděleno jedno startovní číslo, závodníky odlišovala písmena. Ferenc Szisz s mechanikem Marteauem (číslo 3A) se ujal vedení ve třetím kole prvního dne a nakonec vyhrál průměrnou rychlostí 101,198 km/h, zatímco J. Edmond (3B) a Claude Richez (3C) odpadli, když první ztratil ochranné brýle hned první den a nemohl pokračovat. První světová válka narušila civilní rozvoj, závody Renault v Billancourtu přešly na zbrojní výrobu od dělostřelecké munice po tanky a letadla. Renault vyvinul první úspěšný francouzský tank FT17, vyráběl jich 300 měsíčně, licenční produkci převzali Berliet, Somua a Delaunay-Belleville. V letech 1916 – 1917 dodával Renault vlastní letadla, průzkumné dvouplošníky Renault typu AR (celkem 1250 kusů), ale i zásoboval leteckými motory různých typů o výkonu 59 až 331 kW (80 až 450 k) také Brégueta, Farmana, Caudrona a další. Pokračoval ve výrobě nákladních a obrněných vozů i dělostřeleckých pásových tahačů. Výroba osobních vozů byla přenesena v menším měřítku do závodu Rochet-Schneider v Lyonu, ale po válce se vrátila do

auto 2023/11

5 1 Výroba tanků Renault FT17 v roce 1918 2 Výroba automobilů typu KZ (10 CV), čtyřválců 2120 cm3, v roce 1924 3 Užitkový Renault v provedení na dřevoplyn z válečných let (1941) 4 Renault Viva Grand Sport (šestiválec 4085 cm3) na Soutěži elegance v pařížském Trocadéru (1938) 5 Výrobní program Renaultu v roce 1962 s různými verzemi R3/R4, R8, Dauphine, Caravelle (coupé) a Floride S (cabriolet)

Billancourtu, když se Renault zaměřil na větší luxusní typy a zrušil dvouválcové modely. Bohatých klientů ale ubývalo, a tak se po vzoru Citroënu a Peugeotu vrátil k levnějším typům. Na Pařížském autosalonu 1922 představený čtyřválec KJ 950 cm3 byl čtyřikrát levnější než velký šestiválec HF 9120 cm3, prodával se od 11 800 franků. Kromě osobních vozů se vyráběly také nákladní, autobusy a traktory, jenže tato produkce skončila, pouze nákladní Renaulty od roku 2001 pokračují u Volvo Group (do 2012 získala 100 % akcií včetně Mack Trucks), zatímco autobusy byly v novém století začleněny pod IVECO (jako Renault skončily) a výroba traktorů v Le Mans (Renault Agriculture S.A.S., zal. 1918) prodána německé firmě Claas (do roku 2005 byly traktory Renault přejmenovány na Claas). Od roku 1928 začaly osobní Renaulty dostávat jména, první byly šestiválce Monasix 1476 cm3 a Vivasix 3180 cm3, následovaly Vivastella, Monastella a osmiválce Nervastella 4240 cm3 a Reinastella 7125 cm3, než od třicátých let přišla ofenzíva levnějších čtyřválců Primaquatre, Monaquatre, Vivaquatre, Novaquatre, Celtaquatre a Juvaquatre, jež se staly páteří předvá lečné produkce. Po obsazení Francie německými okupanty se výroba omezila na nákladní vozy, závod v Billancourtu byl těžce poškozen britskými a americ

7 6 Renault Espace první generace (J11), průkopník víceúčelových velkoprostorových vozů (1984 – 1991) 7 Renault 4 CV, počátek poválečného úspěchu (1,1 milionu do roku 1961 se čtyřválci 760 a 747 cm3), startoval v Rally Monte Carlo 1949 8 Renault Fuego, kupé na podvozkových skupinách R18, které nahradilo typy R15/R17 (1980 – 1986) 9 Renault 18 TS Break, úhledné kombi, odvozené od čtyřdveřového sedanu (1978) 10 Renault Megane Concept, první toho jména, coby studie sedanu s posuvnými dveřmi (1988) 11 Renault Reinastella (RM), luxusní osmiválec 7125 cm3 (ø 90 x 140 mm) s délkou 5,3 metru a hmotností 2,7 tuny (1932)

9 kými nálety, Louis Renault se údajně snažil zajistit zaměstnanost i za okupace, což se mu stalo osudným. Ještě za války byl zahájen vývoj francouzského lido vého vozu 4 CV. Komunistický ministr průmyslu Marcel Paul povolal válečného zajatce Ferdinanda Porscheho, aby posoudil konstrukci 4 CV (od května 1946 do ledna 1947 působil u Renaultu), ale nakonec zůstalo u pů vodního návrhu, který prosadil Pierre Lefaucheux, šéf znárodněné automobilky. V lednu 1947 se rozběhla výroba typu 4 CV, jenž dostal přednost před projektem velkého vozu 11 CV. Nový 4 CV, čtyřdveřový sedan s motorem vzadu, byl revolučním převratem a inspirací pro další typy až do šedesátých let (Dauphine, Floride, R8 a R10). V roce 1959 se dodávková Estafette stala prvním vozem Renault s pohonem předních kol, jenž je nyní standardem u většiny osobních typů. Automo bily Renault 4 CV, Dauphine, R4 a R16 jako první překročily milionovou hranici, několikanásobnými milionáři v počtu vyrobených kusů jsou další typy, zejména R5, R9/R11, R12 a Clio, a návrat k automobilům označených jmény (Twingo, Laguna, Megane a jiné). Espace je průkopníkem velkoprostorových vozů MPV. Další historie už je dobře známá, jména Megane a Scenic se v tomto desetiletí vrátila u pokrokových plně elektrických typů zcela nové generace. ■

10 11

11/2023 THauto

Foto Tom Hyan

► ČAS SCOOTER (1921)

PRVNÍ SKÚTR PETR RUTEK

ng. arch. Edvard Rechziegel (1856 – 1925), rodák z Roudnice nad Labem, byl významným architektem a stavebním podnikatelem, vášnivým automobilistou, radioamatérem a jachtařem. V jeho činnosti v Praze pokračovali synové Edvard a Jiří, rovněž absolventi ČVUT Praha, z nichž zejména Ing. Jiří Rechziegel (1896 – 1966) byl významnou postavou čs. motorismu (mimo jiné několikrát absolvoval Rally Monte Carlo). Na Pražském autosalonu 1920 představili první český skútr ČAS, výrobek České automobilové společnosti, kterou téhož roku založili (sídlo Riegrovo nábřeží 24, Praha II). První typy měly dvouválec flat-twin 1¼ HP typu Walter D48/50, uložený napříč nad poháněným zadním kolem, jezdec na stroji stál jako na koloběžce (sedlo bylo na přání). Na šestnáctipalcových kolech se uváděla rychlost do 22 km/h a hmotnost stroje 38 kg. Vylepšená verze ČAS Scooter měla motor umístěný na obvyklém místě vpředu na dvojitém trubkovém rámu, otočený o 90°, takže s klikovou hřídelí v podélné ose skútru, což bylo vhodnější pro pohon zadního kola kloubovým hřídelem. Kola 16“ byla uložena bez odpružení, nad zadním hnacím bylo na trubkové konstrukci částečně odpružené sedlo. Plochý dvouválec Walter D48/50 s rozvodem SV, původně vyvinutý pro stacionární pohony různých zařízení, měl z objemu 181 cm3 (ø 48 x 50 mm) nízký výkon 0,9 – 1,1 kW (1,25 až 1,5 k).

auto 2023/11

První český skútr ČAS se zrodil z iniciativy rodiny Rechziegelů, dochoval se jediný kompletní stroj... 1, 2 Jediný kompletní ČAS Scooter (1921), který rodina Rechziegelova věnovala do sbírek NTM Praha 3, 4 Motor Walter 181 cm3 se přestěhoval na obvyklé místo dopředu

4 Hmotnost vybaveného stroje se sedlem vzrostla na 48 kilogramů, největší rychlost na 40 km/h. V roce 1921 se skútry ČAS zúčastnily závodu do vrchu Zbraslav – Jíloviště, kde ve své třídě zvítězil Jiří Rechziegel časem 8:51,3 min před redaktorem Jaroslavem Kalvou (ČAS). Mladý Rechziegel prvenství zopakoval v soutěži při Pražském autosalonu, kdy byl absolutně třetí (vyhrál František Mařík na Indianu). V roce 1921 dobyla třídu A (skútry) na Zbraslavi slečna M. Utěšilová před E. Patočkovou, Edvardem Rechziegelem a Tonym Kumperou! ČAS připravil také klasický motocykl s dvoudobým jednoválcem ČAS-Union 292 cm3 (ø 69 x 78 mm) o výkonu 2 – 2,9 kW (2,75 – 4 k), s dvoustupňovou převodovkou Burman a sekundárním převodem plochým řemenem, s nímž Jiří Rechziegel obsadil druhé místo ve třídě 350 cm3 na závodě Zbraslav – Jíloviště 1922. Vzniklo několik kusů. Posledním pokusem byl cyclecar s britským dvouválcem boxer Coventry Victor 689 cm3, který ČAS vystavoval na Pražském autosalonu 1920 jako československý zástupce. Cyclecar pravděpodobně nebyl dokončen. Rodina Rechziegelova věnovala dochovaný ČAS Scooter pražskému NTM, kde je nyní vystaven. Spolužáci Ing. Edvard Rechziegel (1927 – 1991), synovec Jiřího, a Ing. Jaroslav Tomáš Hyan (1927 – 2013) se po válce věnovali radiotechnice; rodiny Hyanovy a Rechziegelovy spolupracovaly v oblasti stavitelské již před válkou. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázky reklamy na motocykly z roku 1904

11/2023 THauto

Case Horse Sweep Power (licence Pitts) z roku 1872, kde koně v kruhu roztáčejí ramena a táhlo dole převádí pohyb na externí řemenici ▼ Dvanáct koní a největší Case Horse Sweep Power

Kresby Case

Case Horse Tread Power, originální systém s běžícím pásem, po němž kráčejí dva koně a roztačejí řemenice (z katalogu 1886)

Foto IMS

► Historie ► J. I. CASE COMPANY (1845 – 2023)

Jerome Increase Case (1819 – 1891), zakladatel průmyslového impéria

Foto Case

NEJEN TRAKTORY Málokterá společnost se může pochlubit historií delší 180 let; Case je proslulý výrobou traktorů, ale do jeho historie patří i automobily...

ezi slavná jména amerických traktorů patří Case, International Harvester (McCormick, Deering, Farmall), Ford, New Holland a Steiger, která nakonec skončila spolu s dalšími v průmyslo vém koncernu CNH Industrial (Case New Holland), jenž patří italské rodině Agnelliů (Exor NV pod kon trolou Giovanni Agnelli BV). Zjevně nejstaršími členy skupiny jsou Case IH Agriculture a Case Construction Equipment, jejichž historie sahá do roku 1842, kdy byla založena společnost J. I. Case Company ve městě Racine ve Wisconsinu (asi 35 km jižně od Milwaukee). Nyní se zabývají výrobou zemědělských a stavebních strojů, přičemž označení IH je vzpomín kou na traktory International Harvester. Pokračuje rovněž značka New Holland (Agriculture a Construc tion), která vystřídala zaniklou produkci traktorů Ford a Fiat; třetí součástí portfolia je rakouský Steyr Traktor (v roce 1996 koupila tehdejší Case Corporation).

Historie společnosti Case by samozřejmě vydala na knihu, podívejme se tedy na nejdůležitější fakta. J. I. (Jerome Increase) Case se narodil 11. pro since, a to roku 1818 nebo 1819, jako syn farmáře z Williamstownu (NY). V roce 1842 opustil rodinou farmu, odjel do Racine (WI), kde založil první spo lečnost coby Racine Threshing Machine Works na výrobu zemědělských strojů (už jeho otec Caleb Case vyráběl primitivní mlátičky obilí), za pět let byla ve městě největší, v roce 1856 byl zvolen sta rostou Racine a 1860 prezidentem Wisconsin Agri cultural Society. Prodeje vzrůstaly, podnik získal partnery a přejmenoval se na J. I. Case Company, ale když J. I. partnery v roce 1880 vyplatil, stala se J. I. Case Threshing Machine Company (J. I. Case T.M. Co.) a v roce 1886 už byla největším výrob cem parních strojů na světě! Zakladatel zemřel 22. prosince 1891, ale to už se zapsal do historie coby jeden z průkopníků automobilismu, ►►►

FRANTIŠEK TVRDÝ 1 Vozy Case po startu 500 mil Indianapolis 1911; Joe Jagersberger (číslo 9) a Will Jones (8) bojují s Lou Disbrowem (5; Pope-Hartford), který v příštím ročníku přešel do týmu Case 2 Jay-Eye-See Dirt Racing Car 290 HP jezdce Lou Disbrowa s obrovským čtyřválcem 42,2 litru, odvozeným ze závodního Fiatu 200 HP ex-Lewis Strang (1912 – 1916) 3 Šestiválec Case Sport Model V (30 HP) se v roce 1921 prodával od 2650 dolarů (Seven-Passenger Touring)

11/2023 THauto

► J. I. CASE COMPANY (1845 – 2023)

Foto Case

4 1 Case International 640 (později Case IH) s tříválcovým motorem 2934 cm3 o výkonu 38 kW (52 k), převodovkou 16+8Z a pohonem zadních nebo všech kol (1991) 2 Case 420 Backhoe (benzin 42 HP, diesel 40 HP) model 1961 3 Case 600 Power-Tilt Dozer (benzin/diesel 62 HP) model 1961 4 V roce 1914 tvořily nabídku modely Touring Car 25, 35 a 40 (číslo udává výkon) pro pět až sedm cestujících s rozvorem 110, 120 a 124 palců (palec je 25,4 mm) 5 Case Model X, vyráběný v letech 1921 – 1925 se šestiválcem Case-Continental 4,0 litru o výkonu 40,5 kW (55 k) a různými karoseriemi (rozvor náprav 122 palců)

auto 2023/11

když se jeho firma v roce 1871 podílela na stavbě parní buggy Carhart The Spark a vyrobila většinu mechanických dílů s výjimkou kotle. Vozidlo lékaře Dr. J. W. Carharta, které sestrojil se svým bratrem H. S. Carhartem (později profesorem fyziky na Norhwestern University a Michigan State Univer sity), se prokazatelně dochovalo do roku 1942, ale pak zmizelo, zřejmě za války při sběru surovin. Po dle úředních záznamů z Wisconsinu jde o jedno z prvních amerických motorových vozidel. Case vždy hledal způsoby pohonu zemědělských strojů. Ještě než se plně rozvinula produkce stacio nárních a mobilních parních strojů, přišla ke slovu živá koňská síla. Kuriozitou, která se využívala zhruba od roku 1840 do konce dvacátých let minu lého století, byly koňské pohony Horse Sweep 1 až 12 HP, kdy odpovídající počet koní chodil v kruhu a roztáčel kolo, jež táhlem uvádělo v pohyb druhé mimo karusel, spojené s řemenicí pro pohon mlá tičky či jiného zařízení (šlo o dva tzv. pravoúhlé pře vody). K průkopníkům patřil Američan David Massey, který je začal vyrábět roku 1848 v kanadském Onta riu, aby se později stal slavným výrobcem traktorů a konkurencí Case (dodnes Massey-Ferguson). Existovaly i Dog Sweep, v nichž psi poháněly stroje s nižším příkonem, například pračky, či odstředivky mléka. Case vyráběl na základě licence podobné

systémy Woodbury nebo Pitts Sweep Power s vlast ními inovacemi. V katalogu Case se objevily od roku 1872, podobně jako od roku 1886 systémy Horse Tread Power, kdy jeden nebo dva koně jdou po běžícím pásu a roztáčejí řemenici. Koncem osmdesátých let předminulého století patřil Case k největším výrobcům zemědělských strojů na světě. Byly to především parní traktory (od roku 1869; Old No.1 uchovává Smithsonian Institution) a parní lokomobily s řemenicí pro pohon externích zařízení (pily, mlátičky), samotné pily a různé typy mlátiček, ale i přívěsy/cisterny s vodou pro parní stroje (teprve od 1900 celokovové). Na základě parního traktoru, sériového modelu od 1884, vznikl v roce 1894 první traktor se spalovacím motorem, čtyřdobým dvouválcovým boxerem 16/20 HP podle konstrukce Williama Pattersona. Už o rok dříve Case postavil zážehový motor pro hybridní vůz Mr. Pat tona (generátor napájí elektromotory) a plánoval účast v závodě 1895 Chicago Times-Herald, ale nestihl automobil připravit. Později jistý Andrew J. Pierce začal v Racine vyrábět osobní automobily Pierce-Racine (1904 – 1910; nemá nic společného s Pierce-Arrow z Buffala, NY) se štědrou podporou místních podnikatelů, ale když nejdůležitější zemřel, tak převzala automobilku společnost J. I. Case T.M. Co. Vozy byly přejmenovány na Case, ►►►

Foto Case

Kresby Case

7 6 Case International 1056 XL v názorném řezu se šestiválcem 5867 cm3 o výkonu 77 kW (105 k), převodovkou 16+8Z a pohonem všech kol (1991) 7 Case 621 (motor Case Diesel 6T-590, 95 kW/128 k) se lžící až 2,1 m3 (model 1989) 8 Case W-9 Series B se šestiválcem Case o výkonu 77 kW (105 k), buď zážehovým 377 CID (6,2 litru) nebo vznětovým 401 CID (6,6 litru), model 1963 9 Case 25-45 se čtyřválcovým motorem 22/40 HP na kerosen, uloženým napříč (1922)

Vysokozdvižný Case M-3B se zážehovým motorem, kapalinovým měničem, nosností 1588 kg a zdvihem až 6,55 m (model 1961)

9 10

Foto Tom Hyan

10 Case 20-40 s dvouválcem boxer 20 HP na kerosen (1914); vedle socha maskota Old Abe

Foto Tom Hyan

11/2023 THauto

► J. I. CASE COMPANY (1845 – 2023) 1

Kresby Case

1 Stacionární čtyřválec Case (licence Raymond), vyráběný také s jedním nebo dvěma válci 2 Raymond Improved Gas Engine, vyráběný v licenci firmou Case v roce 1896 (na kresbě dvouválec) 3 Case Steam Tractor, samohybný parní stroj z Racine ročníku 1884 4 Mlátičky postupně nahradily ruční cepy, na snímku Case Agitator z konce osmdesátých let předminulého století

auto 2023/11

poslední Pierce-Racine a první Case (oba čtyřválce 30 HP) vyjely v roce 1911. Hned odpočátku zamířil Case do motorsportu, nasadil tři vozy do prvního ročníku 500 mil Indianapolisu, ale Joe Jagers berger, Will Jones a Louis Strang závod nedokon čili pro poruchy řízení. Vítězství 1911 v Algonquinu a Hawthorne v Illinoisu zastínila smrt Stranga v zá vodě v Blue River (WI). Další Indy 500 v sezoně 1912 se zkušenými jezdci Lou Disbrowem a Eddie Hearnem na aerodynamických vozech Case ne přinesly úspěch, zastavily je poruchy diferenciálu a hlavního ložiska. Tři speciály Case se objevily v ročníku 1913 Indy 500, při poslední účasti značky dojel Louis Disbrow na čtyřválci 7,4 litru osmý, zatímco Joe Nikrent s podobným vozem odpadl, což postihlo také Billa Endicotta na šestiválci Case Tornado 7,3 litru (zlomená poloosa). Když Case skončil se závoděním, převzal vozy promotér Alex Sloan a starty pokračovaly. V létě 1915 bylo vyvezeno 101 vozů do carského Ruska. Od roku 1921 vznikaly nové konstrukce, šes tiválce značené velkými písmeny abecedy X, V, W a Y, či pojmenováním Jay-Eye-See, tedy foneticky J. I. C(ase). V letech 1911 až 1927, kdy byla Case Motor Car Division zrušena, vzniklo celkem 28 161 automobilů Case všech typů, čtyřválců i šestiválců. Motory se šesti válci podle požadavků Case vyráběl Continental. Znakem výrobků Case se až do roku 1969 stala plastika legendárního orla Old Abe (1861 až 1881), se dícího na glóbu, který byl maskotem za Americké občanské války u 8. Wisconského regimentu, pojme novaným po veliteli Abrahamu Lincolnovi. Odbyt automobilů Case nebyl velký (rekord 2630 vozů v roce 1915, jen 187 v roce 1927), a tak se společnost opět soustředila na traktory a zemědělské stroje, pro které vyráběla i vlastní zážehové a vznětové motory. Výrobní program postupně rozšířily pásové traktory, buldozery, nakladače, klasická rypadla i backhoes (s hloubkovou lžící vzadu na traktoru), jeřáby, lesní traktory a vysokozdvižné vozíky. V roce 1967 se společnost Case stala součástí hol dingu Tenneco, Inc., který roku 1984 koupil také Inter national Harvester a značky spojil (dále Case IH), ale po deseti letech ztratil zájem, a tak se nová Case Corporation spojila s New Holland do holdingu CNH Global (Fiat Group). S ním prošla až ke dnešní CNH Industrial. Jméno a výrobky Case však dále žijí. ■

11/2023 THauto

eXtra

Foto Tom Hyan

► NTM DEPOZITÁŘ ČELÁKOVICE

SKRYTÉ POKLADY Národní technické muzeum ukrývá zajímavé věci v depozitářích, z nichž některé ještě pamatujeme jako vystavené v Praze... TOM HYAN, Záluží u Čelákovic (CZ) 1 NSU Ro 80, první sedan s dvourotorovým motorem Wankel, evropský Vůz roku 1967/1968

dubnu 2023 byla slavnostě otevřena další nová speciálně navržená hala CD04 v Cent rálním depozitárním areálu, který využívá pražské Národní technické muzeum (NTM) už 55 let. V roce 1968 totiž byla na pozem cích bývalého hliniště cihelny v Záluží u Čelákovic, jež NTM Praha převzalo od podniku ČKD Praha, zahájena stavba prvních lehkých hal z vlnitého hliníkového plechu s ocelovou nosnou konstrukcí, které se staly úložištěm rozměrných sbírkových předmětů. O tom, že jsou tam skutečné poklady, jsme se letos znovu pře svědčili. Naposledy jsem tam byl před mnoha lety na zájezdu pro novináře...

auto 2023/11

2 Čtyřmístný automobil White 10 HP s parním dvojčinným dvouválcem a trubkovým kotlem, ohřívaným spalováním benzinu (1904) 3 NSU-Wankel Ro 80 v názorném řezu (komory 2x 497,5 cm3, výkon 85 kW/115 k/5500 min‑1) s třístupňovou polosamočinnou převodovkou

3 Potěšilo mě, že jsem opět viděl mnohé exponáty, na něž si pamatuji ještě z dětských let. Poprvé jsem totiž na vštívil NTM Praha už v šesti letech se svým dědečkem, někdejším zástupcem motorářské firmy Deutz. Z Leten ského náměstí jsme to měli opravdu blízko a děda ko nečně našel někoho, kdo s ním obdivoval motory, moto cykly, automobily, lokomotivy a letadla, a komu také o těchto úžasných strojích mohl vyprávět! Už ani nespo čítám, kolikrát jsem v NTM Praha byl, ale strašně rád se tam vracím. A ty exponáty, které z hlavní haly zmizely, abych je znovu objevil v depozitáři v Čelákovicích? Tak třeba rozřezaný Renault Dauphine, parní automobil White, letecký proudový motor BMW 003 A1, závodní

Foto Tom Hyan

Lotus 41 Cosworth MAE, závodní vůz formule 3, s nímž startoval Vladimír Hubáček (1967 – 1970)

7 4, 5, 6 Malý Renault Dauphine 5 CV v řezu, prozrazujícím uspořádání se čtyřválcem 845 cm3 zcela vzadu o výkonu 22 kW (30 k) podle SAE (model 1961)

8 9

7 Aero Rekord, prototyp osobního vozu s dvoudobým čtyřválcem 1491 cm3, vyvinutý za války, ale po znárodnění neschválený do sériové výroby 8 Motorová tříkolka Phänomobil 6,5 HP z německého Zittau s pohonem předního řízeného kola řetězem (1911) 9 Kráčející stroj Rotoped z roku 1971, který k pohybu využívá naplňování a vyprazdňování pryžových měchů na každém kole (vynálezce Ing. Julius Mackerle)

Lotus formule 3 jezdce Vladimíra Hubáčka, dvourotorový Wankel NSU Ro 80 v názorném řezu a mnohé další... Vzhledem k nedostatku místa v hlavní hale NTM v Praze na Letné nezbývá než umístit další sbírkové předměty do depozitářů. Samozřejmě, mnohé z nich rotují mezi expozicí a depozitářem, tak třeba ještě nedávno byl vy staven tovární monopost Škoda formule 3 (typ 992/II) s upraveným motorem Š 1000 MB, s nímž Miroslav Fou sek vyhrál Pohár míru a přátelství 1968. Před lety se do depozitáře přestěhoval také slavný Lotus 41 formule 3, dílo Colina Chapmana, jednoho z nejlepších tvůrců závodních vozů. Dva monoposty z roku 1967 byly do vezeny do Československa, jezdili s nimi Vladimír Hubáček a Ing. Vladislav Ondřejík (ten převzal druhý vůz po majoru Karlu Cejnarovi, jenž Lotus rozbil při havárii a Ondřejík jej v týmu pražské Dukly opravil). Měli tako vou převahu (krátkozdvihový litrový čtyřválec Cosworth MAE byl upraven z vozu Ford Anglia), že na ně ostatní jezdci nestačili (většinou s dvoudobýmni tříválci Wart burg). Kariéra vozů Lotus formule 3 však u nás skončila vážnou havárií v září 1970 po bratrovražedném boji Ondřejíka s Hubáčkem na okruhu ve Štramberku, při které po Ondřejíkově vyjetí z trati zahynuli dva diváci a deset dalších bylo zraněno. Sportovní komise ÚAMK ČSSR okamžitě vydala zákaz závodů na okruzích, který trval do března 1971, jenže v tom roce se zvýšil obje mový limit formule 3 na 1600 cm3 a naši jezdci tak ne měli vhodné vozy. Lotus 41 putoval do muzea. ►►►

11/2023 THauto

Foto Tom Hyan

► NTM DEPOZITÁŘ ČELÁKOVICE

1 Walter Junior Sport (licence Fiat) a Praga Piccolo (34. série), československé lidové osobní vozy třicátých let 2 Dálník D 05, jednostopé vozidlo s pohodlím automobilu, které vytvořil Karel Horák z Karlových Varů v roce 1969 (motor Jawa 250)

5 K nejstarším exponátům NTM patří parní osobní vůz White z amerického Clevelandu (Ohio), vyrobený v roce 1904. Je čtyřmístný, má sdružený dvojčinný dvouválec (vysokotlaký válec ø 76 x 89 mm, nízkotlaký ø 127 x 89 mm) o výkonu 7,4 kW (10 k)/400 min‑1 a kotel pod sedadlem řidiče, vytápěný benzinovým hořákem, takže za čtyři minuty po zážehu dodával dostatek páry. Benzin byl vháněn do hořáku tlakovým vzduchem, ben zinová nádrž má objem 37 litrů a vodní 56 litrů, do níž se však voda vrací z kondenzované výfukové páry. Přesto činí spotřeba vody 35 l/100 km a benzinu 23 l/100 km. Pohotovostní hmotnost vozidla s dřevěným rámem a pohonem zadních kol kloubovým hřídelem (v roce 1904!) je 930 kg. Vůz má rozvor náprav dva me try, rozchod kol 1,35 metru a dosahuje rychlosti 65 km/h. V depozitáři ovšem najdeme řadu dalších pozoruhod ných vozů, ať velmi starých, novějších, ale i těch téměř současných, jak dokládá kopřivnická Tatra 700, vládní ZiL-115, či kolínská trojice Toyota Aygo, Peugeot 107 a Citroën C1. Nechybějí však vzácné unikáty, k nimž patří nešťastný prototyp Aero Rekord 1500, pokrokový vůz československé konstrukce, vyvinutý za války, ale po znárodnění neschválený do sériové výroby. Spolu s dvouválcem Aero Pony 750 tvořil modulární konstrukci dvoudobých motorů, jež měly přispět ke zlevnění výroby

auto 2023/11

3 Proudový letecký motor BMW 003 A1 o tahu 5,87 kN/8000 min‑1, jeden z prvních na světě pro sériovou produkci (od 1940) 4 Legendární Porsche 356 a studie městského vozu Teenager, dílo tehdy devatenáctiletého studenta designu Jaroslava Větvičky (2000) 5 Letecké motory vidlicový dvanáctiválec Isotta Fraschini Delta RC.40 I (série III A) a vznětový šestiválec Junkers Jumo 207 C1 s protiběžnými písty 6 Ruppe Piccolo 6 HP, vzduchem chlazený vidlicový dvouválec 795 cm3 s třístupňovou převodovkou z německé Apoldy (1906)

6 (stejné vrtání a zdvih válců ø 78 x 78 mm), u těchto vozů se firma Aero Dr. Kabeše vrátila k pohonu zadních kol. Poněkud lepší osud stihl další potají za války vyvinutou pražskou konstrukci Jawa Minor II s pohonem předních kol, která se nakonec kuriozně dostala do výroby jako Aero Minor, aby byly naplněny objednávky zahraničních klientů uzavřené ještě na Aero Pony! V depozitáří ne chybí ani jeden z posledních kabrioletů Škoda Superb, vyvinutý po válce s karoserií v americkém stylu. Mnohé exponáty by si zasloužily restauraci, ale to je příliš náročná záležitost. Za všechny jmenujme Rotoped, čtyřkolové kráčející vozidlo se soustavou nafukovaných a zase vyfukovaných pryžových měchů, jež vyvolávají pohyb speciálu vpřed či vzad, vhodného do jakéhokoli terénu. Ing. Julius Mackerle, dříve šéfkonstruktér kopřiv nické Tatry, vytvořil funkční vzorek Rotopedu v roce 1971, který vzbudil velký zájem na celém světě, ale nakonec pro přílišnou složitost konstrukce z toho nic nebylo. Tlakový vzduch zajišťovalo dmychadlo, pohá něné motorem z Trabantu 601. K dalším neobvyklým vozidlům v depozitářích patří Dálníky, jejichž průkop níkem byl vedle pilota Jana Anderleho také Karel Horák z Karlových Varů. Jeho Dálník D 05 byl v devadesátých letech vyvezen do ciziny, ale nový majitel Dieter Mutschler jej nakonec daroval do sbírek NTM Praha. ■

Lokomotiva 210.001 Serényi

RESTAURACE LOKOMOTIV

Lokomotiva 411.019 Conrad Vorlauf

Foto Tom Hyan

Pražské Národní technické muzeum nejen rozšiřuje depozitární prostory v Záluží u Čelákovic, ale také připravuje exponáty pro svoje Muzeum železnice a elektrotechniky, které otevře na Masarykově nádraží v Praze. Už 1. září byly v NTM Praha představeny dva stěžejní exponáty a vzácné památky železniční historie, jimiž jsou parní lokomotivy rakouské výroby, jež sloužily na našich tratích. Menší tendrová 210.001 Serényi byla dodána Společností státní dráhy ve Vídni v roce 1905 pro místní dráhu Újezd-Luhačovice (10 km trati pro lázeňské hosty), kde sloužila až do roku 1953! V letech 2021 – 2023 prošla kompletní restaurací v dílnách Railway Capital, a.s., ve Veselí nad Lužnicí a byla uvedena do stavu vzhledově odpovídajícímu první polovině dvacátého století. Druhou a větší nákladní lokomotivou je 411.019 Conrad Vorlauf, vyrobená v roce 1873 lokomotivkou Georg Sigl ve Vídeňském Novém Městě, kterou roku 1918 převzaly Československé státní dráhy. Lokomotiva, třetí nejstarší u nás dochovaná, prošla včetně tendru 410.072 rovněž v letech 2021 – 2023 náročným restaurováním, ale u 1. Kolínské lokomotivní, s.r.o., jejíž jednatel Michal Bednář jen litoval, že pro nedostatek času a různé komplikace nebyla uvedena do pojízdného stavu, přestože je kompletní, a na místě apeloval na přítomné ministry Martina Baxu (kultura) a Martina Kupku (doprava), aby se tak stalo. Třetí parní lokomotivou, tentokrát plně pojízdnou, je 464.102, výrobená ČKD Praha v roce 1940 (jeden ze dvou prototypů), jejíž restaurace bude završena ještě letos.

Ing. Karel Ksandr, generální ředitel muzea

11/2023 THauto

► Ford přestavěl někdejší automobilku v britském Dagen hamu na výrobu vznětových motorů (poslední vůz tam byl vyroben roku 2002). Budoucnost závodu Dagenham Engine Plant se 2000 zaměstnanci mají zajistit dodávky motorů pro nový Transit Custom (a jeho verzi od Volkswagenu), jejichž výroba je v tureckém Kocaeli (Ford Otosan). Předpokládá se, že 60 procent těchto dieselů bude v roce 2025 určeno jen pro Kocaeli. Kromě Dagenhamu vyrábí Ford také v Halewoodu (převodovky). ► Firma Opel & Beyschlag slaví 130 let! Založili ji ve Vídni cyklisté Heinrich Opel (syn Adama) a Otto Beyschlag (1869 – 1945) pro prodej kol a šicích strojů, 1899 se stali prvním dovozcem Opelu, v letech 1903 – 1904 vyráběli motocykly O&B s kardanem (nedochovaly se) a firma je dodnes dealerem Opelu (osm provozů ve Vídni) jako součást dalšího rodinného podniku AVAG Gruppe z Augsburgu (koupili je od čtvrté generace Beyschlagů; Heinrich Opel se totiž záhy vrátil do Rüsselsheimu). Postupně připojili Opel Nagl, Kandl a Eisner

auto 2023/11

◄ Klasifikaci WRC2 dominovaly vozy Škoda Fabia (vyhrál Francouz Nicolas Ciamin, celkově devátý) ▼ Ott Tänak (Ford Puma Rally1) dojel třetí, když předtím vyhrál v Chile

Středoevropská rally WRC 2023 v prvním ročníku určila mistra světa; Kalle Rovanperä (Toyota GR Yaris Rally1) byl druhý za vítěznou posádkou Thierry Neuville/Martijn Wydaeghe z Belgie (Hyundai i20 N Rally1), ale na další titul to stačilo. Estonec Ott Tänak po triumfu v Rally Chile byl tentokrát jen třetí na Fordu Puma Rally1 pro tým M-Sport Ford WRT, ale už po chilském vítězství oznámil, že se vrátí k Hyundai. V boji o titul WRC2 vylétli z trati jak Yohan Rossel (Citroën C3 Rally2), tak Andreas Mikkelsen (Škoda Fabia RS Rally2), první musel vzdát, ale druhý se vrátil na silnici a dojel třiadvacátý, resp. třináctý ve WRC2, což mu stačilo na titul. Ve Středoevropské rally patřilo prvních šest míst WRC2 vozům Škoda Fabia, vyhrála francouzská posádka Nicolas Ciamin/Yannick Roche (Škoda Fabia RS Rally2/Sarrazin Motorsport) před Erikem Caisem a Kajetanem Kajetanowiczem. Nejlepší Češi byli Cais (celkově jedenáctý), Adam Březík (18. na Fabii Rally2 evo) a Štěpán Vojtěch (21. na Fabii R5). Oficiálně oznámeno 125 000 diváků.

Miloň Dvořák Petr Hošťálek na

večerní výstavu

od 21. 10. do 18. 11. denně 18.00 - 22.00 hodin Zámeček Poříčí v Boršově nad Vltavou

Foto Ford

CENTRAL EUROPEAN RALLY 2023

21. října 2023 Miloň Dvořák a Petr Hošťálek Vás zvou na večerní výstavu století motocyklů BMW která se koná v zámečku Poříčí v Boršově nad V otevřeme od 21 říjnba do 18 listopadu denně 18.00 - 22.00 hodin autem gps vlakem autobusem mhd

Foto Tatra Trucks

► Snílci věří individuální letecké dopravě, a tak NAIAS 2023 viděla Alef Model A Flying Car (létající vůz, jenž údajně získal letové osvědčení FAA v červenci 2023), který představil Jim Duchovny, CEO kalifornského startupu Alef Aeronautics, Inc., ze San Mateo, a rovněž jiný Air One Electric Personal Aircraft (dvoumístný hornoplošník eVTOL). Elektrický Alef je ve vývoji od roku 2015, vzlétá kolmo, překlopí se ve vzduchu na bok (kabina se otočí), vzduch prochází štěrbinami v karoserii a vůz prý letí jako dvouplošník, poháněný osmi vrtulemi (čtyři elektromotory). Duchovny založil Alef (původně Armada Aero) spolu se třemi partnery (Pavel Markin, Constantine Kisly a Oleg Petrov) a kromě nedodělaného prototypu a naivních animací více nepředvedl. Jen sdělil cenu 300 000 USD.

► Krátce ► Z DOMOVA & ZE SVĚTA

Foto Škoda Auto

► NAIAS 2023 (North American International Auto Show) v Detroitu se konala 13. až 24. září v Huntington Place Convention Center (dříve Cobo Hall). Stánky byly jednodušší, pouze Lincoln znovu recykloval ten v někdejším velkém stylu. Také Ford měl automobily na pódiu, ale většinou se šetřilo a vozy stály jen na podlaze. Ford představil nejvýkonnější Mustang GTD, ale vystavoval i Mustangy Mach-E Rally, Dark Horse, GT3 a GT4. Součástí autosalonu se staly předváděcí jízdy, zvláště terénních vozů a BEV (včetně 2024 GMC Hummer EV SUV). Vystavovalo pětatřicet značek. Venku zuřila dosud neukončená stávka odborářů UAW, kteří od GM, Forda a Stellantisu chtějí více peněz a nic jiného je nezajímá.

TATRA FORCE e-DRIVE HYDROGEN Světovou premiéru slavila vodíková Tatra Force e-Drive na dvoudenní konferenci H2 Forum 2023 v Ostravě, zaměřené na vodíkové technologie a využívání vodíku v České republice. Čtyřnápravový vůz 8x6 (tři nápravy vzadu, jedna vpředu) s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami (GVW 45 tun) je určen pro těžařský průmysl. Systém pohonu tvoří synchronní elektromotor 480/580 kW, 2300 N.m, s permanentními magnety, palivové články 2x 100 kW, akumulátory 171 kWh a šest tlakových lahví (celkem 30 kg plynného vodíku). Převodovka je pětistupňová, dojezd činí 500 km a nyní probíhají testy.

100 LET MOTOCYKLŮ BMW

autem GPS 48.92 14.44 vlakem zastávka Boršov autobusem MHD linka 7

Do 18. listopadu je otevřena výstava motocyklů BMW ze soukromé sbírky, kterou pořádají Miloň Dvořák a Petr Hošťálek na zámečku Poříčí v Boršově nad Vltavou. Výstava je večerní, takže otevřeno je mezi 18. a 22. hodinou. Motocykly BMW oficiálně slaví 100 let od zahájení výroby v roce 1923, která následovala po leteckých, automobilových a stacionárních motorech BMW.

Kresba a foto BMW Presse

SLAVNÉ MOTORY

BMW M326 (1936)

BMW M326 (1936) Nejslavnější automobilový motor BMW předválečných let, který po mnoha modifikacích přežil až do let šedesátých a stal se základem věhlasu bavorských řadových šestiválců. Před devadesáti lety vyjel první typ M303 o objemu jen 1182 cm3, v roce 1934 následovaly M315 (1490 cm3) a M319 (1911 cm3), z nichž se v roce 1936 zrodil nejslavnější dvoulitrový M326 pro vozy BMW 326, který po úpravách posloužil dalším (včetně závodních Grand Prix). Verze M327 měla jiné písty, vyšší stupeň komprese 6,3 a výkon 40,5 kW (55 k)/4000 min‑1. Řadový šestiválec; 1971 cm3 (ø 66 x 90 mm) OHV 2V; stupeň komprese 6,0 Dva karburátory Solex 26 BFLV Výkon 37 kW (50 k)/3750 min‑1 Točivý moment 107 N.m/2000 min‑1 BMW 327 (1937 – 1941)

Kresba Alfa Romeo

SLAVNÉ MOTORY Pětiválec OHC 2V; 2387 cm3 (ø 82 x 90,4 mm) Přímé vstřikování common rail Unijet Turbodmychadlo VGT (Garrett) s mezichladičem Kompresní poměr 18,45:1 Výkon 100 kW (136 k)/4200 min‑1 (Alfa 156/166) Točivý moment 304 N.m/2000 min‑1 Alfa Romeo 2.4 JTD 136 (1998)

ALFA ROMEO 2.4 JTD

Foto Tom Hyan

Řadový pětiválec Fiat/Alfa Romeo pro příčnou zástavbu, který vychází z první verze 2.4 TD 125 (Tipo 182) s nepřímým vstřikováním pro Fiat Marea (1996). Provedení JTD (přímé vstřikování Fiat/Bosch Unijet) použila Alfa Romeo poprvé u typu 156 v roce 1997, kde doplnilo čtyřválec 1.9 JTD (1910 cm3 se stejnými rozměry válců). První verze měla 100 kW (136 k) s rozvodem OHC 2V, další 103 kW (140 k) od 2000 a 110 kW (150 k) od 2002. Přechod na DOHC 4V znamenal nárůst výkonu na 129 kW (175 k) od 2003. V roce 2010 se motor loučil, už s výkonem 154 kW (210 k) ve voze Alfa Romeo 159. Alfa Romeo 156 Sportwagon 2.4 JTD (2003)