TH Auto 11 2019 (listopad) by TH Auto

2019

FIAT

SLAVÍ 120 LET PŘEDSTAVUJEME ■ BMW ŘADY 1 přechází na přední pohon ■ SUPERSPORTY na IAA ve Frankfurtu ■ PORSCHE 911 CARRERA za volantem osmé generace

MERCEDES

BENZ TŘÍDY

TOYOTA

SUPRA

Z HI

IE:

1971/19

Kresba Fiat

SLAVNÉ MOTORY

FIAT 127 (1971)

Foto Fiat

Před 48 lety vyjel osobní automobil Fiat 127, který hned dobyl evropský titul Car of the Year 1971/1972 před typy Renault 15/17 a Mercedes-Benz 350 SL. Jeho motor typu 100GL.000 vycházel z Fiatu 850 Sport, ale přestěhoval se ze zádi pod přední kapotu, kde byl uložen napříč a poháněl přední kola. Následoval po větším voze Fiat 128, oceněném jako Car of the Year 1969/1970.

Zážehový čtyřválec OHV 903 cm3 (ø 65 x 68 mm) Karburátor Weber 32 IBA 20; kompresní poměr 9,0:1 Výkon 35 kW (47 k) DIN/6200 min‑1 Točivý moment 62 N.m/3500 min‑1

2019

ČTVRTÝ ROČNÍK číslo 11 (43), listopad 2019 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2019 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH

Původně jsem si chtěl postěžovat na skutečnost, že čím více informačních kanálů, tím méně seriozních informací, ale zprávy posledního říjnového dne mě opravdu dostaly! Evropští pseudopodnikatelé totiž dospěli k závěru, že sami už automobily vyrábět nemohou, a musí proto spojit i ty největší automobilky! Antimonopolní zákony jsou zřejmě teorií, paralelu najdeme už v našem období za vlády jedné strany, která vymyslela Automobilové závody, národní podnik! A kdo je obětí? Především zákazník! Místo konkurence různých výrobků pouze jeden podle šablony, bez inovací a hotovo. Úvodní článek čísla o 120. výročí kdysi významné evropské značky můžeme tedy lehce vyhlásit nekrologem. Třeba k tomu přece jen nedojde, tak jako selhalo spojení Fiatu s Renaultem, či s General Motors, ale co vedlo Italy k zastavení vývoje vlastních automobilů, zůstane záhadou. Dříve si jejich výrobky kupovali všichni... Někdo musí z kola ven, a pokud Hyundai nebo Kia Motors jsou úspěšnější, pak ti Evropané zmizí, klientů zase tolik nepřibylo. Jsem trochu konzervativní, nějak mi totiž nejde na rozum, že dříve lidé v Evropě chtěli pracovat a teď prostě nechtějí. Ale nikdy se na výrobě a tvůrčí činnosti nepřiživovalo tolik zbytečných prostředníků. Přeji vám plynulou jízdu, dokud to jde, i správnou volbu a radost z motorového opojení!

FIAT Automobili 1899 – 2019 �� 2 TOYOTA GR Supra (A90) �� 10 FORD Mondeo Hybrid 2019 �� 14 IAA Frankfurt 2019 – supersporty �� 16 BMW řady 1 (F40) �� 18 MERCEDES-BENZ A 160 (W177) �� 22 PORSCHE 911 Carrera S (992) �� 26 FERRARI SP3JC �� 30 ŠKODA Auto Vrchlabí �� 32 NTT Indy Car Series 2019 �� 34 Legendy formule 1 �� 38 Formula Junior Historic Racing Association �� 40 Jezdci formule 1 �� 44 Boj o rychlost �� 46 FIA Formula E Championship �� 48 AERO (1919 – 2019) �� 50 ČZ – Česká zbrojovka (1919 – 2019) �� 54 Nadace Elišky Junkové: TATRA 605 (1956 – 2019) �� 56 Autoworld Museum Bruxelles �� 60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2019 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2019 v ČR

► Nové automobily a studie z Tokijského autosalonu, ale také Tokio po dvaceti letech ► Za volanty vozů BMW M850i xDrive, Renault Clio, Ford Ranger, Hyundai i30 N Fastback, Kia Proceed, Range Rover Evoque a dalších ► Avia slaví stovku ► Revival DRM na Hockenheimu ► Jaguar Mark II má šedesátiny ► Legendy závodních okruhů

11/2019 THauto

Foto Fiat

► FIAT AUTOMOBILI 1899 – 2019

STO DVACET LET

Trochu smutné výročí, po 120 letech už nepatří Fiat k největším evropským výrobcům automobilů a jeho podíl na trhu i paleta modelů klesají...

letošním roce slaví Fiat 120 let existence, když se zrodil v posledním roce předminu lého století. Jeho sláva byla obrovská, byl největším výrobcem a prodejcem malých au tomobilů v Evropě, za vedení rodiny Agnelliů vzkvétal a rozšiřoval záběr pod heslem FIAT – Země, Moře, Vzduch, když se proměnil na obrovský průmyslo vý koncern, vyrábějící nejen osobní a nákladní vozy, ale také traktory a stavební stroje, letadla a letecké motory, železniční vozidla, motory pro námořní lodě, domácí spotřebiče, plynové turbíny i jaderné reaktory.

auto 2019/11

TOM HYAN Znovuzrozené Cinquecento (Fiat 500) na představení pro porotce Car of the Year 2008 ve Veroně (2007)

Po smrti Giovanni (Gianni) Agnelliho II (1921 – 2003) se však ve vedení koncernu vystřídala řada mužů, kteří předváděli jedno chybné rozhodnutí za druhým... V současné době vede koncern John Elkann, vnuk Gianni Agnelliho II, který pro rodinný podnik angažoval Sergio Marchionneho (1952 – 2018); tento italsko-ka nadský manažer sice podnik zachránil před bankro tem a spojil s americkým Chryslerem, ale pro získání financí neváhal oddělit Ferrari, obchodně nejúspěš nější značku Fiat Group. Za jeho vlády však prakticky zanikla Lancia, Alfa Romeo ustrnula ve vývoji a zatím

Foto Fiat

Foto Tom Hyan

se neodrazila ode dna, a také bohužel po spojení do FCA (Fiat Chrysler Automobiles) se vývoj u hlav ních značek Fiat a Chrysler prakticky zastavil. Po slední pětiletý plán, přednesený Sergio Marchion nem loni na jaře, naprosto ingnoroval značky Fiat, Chrysler a Dodge! Byly vyneseny vize pouze pro Alfu Romeo, Maserati, Jeep a Ram Trucks, spojené rovněž s elektromobilitou, v jejíž aplikaci také skupina FCA zaostává. Po náhlé smrti Marchion neho převzal vedení koncernu spolu s Johnem Elkannem britský manažer Mike Manley, do té doby šéf úspěšného Jeepu. Od padesátých let se Fiat vypracoval na jednu z nej úspěšnějších automobilek, vládl italskému a brazil skému trhu, jeho vozy se prodávaly na celém světě a byly neobyčejně populární jak pro špičkovou tech niku, tak pro vyzrálý design. Svědčí o tom rekordní počet prestižních titulů v evropské anketě Car of the Year, kde značka Fiat dobyla devět prvních míst od ročníku 1966/1967 (Fiat 124), 1969/1970 (Fiat 128), 1971/1972 (Fiat 127), 1984 (Fiat Uno), 1989 (Fiat Tipo), 1995 (Fiat Punto), 1996 (Fiat Bravo/Brava), 2004 (Fiat Panda II) a 2008 (Fiat 500), nemluvě o ví tězství koncernových značek 1980 (Lancia Delta), 1998 (Alfa Romeo 156) a 2001 (Alfa Romeo 147)!

Foto Tom Hyan

Foto Fiat

Foto Tom Hyan

5 Koncem šedesátých let pozval Volkswagen slav ného designera Giorgetto Giugiara s tím, aby navrhl automobil, který bude alespoň tak dobrý jako Fiat 128! Ve Wolfsburgu tehdy rozebírali stoosmadva cítku, aby se poučili, jak se dělá vítězný automobil! Giugiaro pak navrhl nový Volkswagen, a tak se zrodil první Golf. Rovněž vítězný Fiat 124 se stal základem ruských automobilů Lada/Žiguli, postavil na kola celý Sovětský svaz a jeho výroba v Togliatti skon čila teprve nedávno. Z vlastní zkušenosti vím, že šlo o velmi dobré auto mobily, ale do sedmdesátých let měly problém s korozí na nasolených zimních silnicích; s tím se totiž v přívětivém italském podnebí nepočítalo. Byla to však jediná vada! Motory Fiat se točily jako tur bíny, design nejpopulárnějších typů Cinquecento (500) a Seicento (600) vzbuzoval jen pozitivní reak ce. Pocházím z rodiny, která byla léta věrná auto mobilům Fiat a Ford, a proto mi problémy těchto proslulých značek vadí o to víc. V šedesátých le tech se Ford zajímal o spojení s Fiatem, chtěl kou pit Ferrari a Lancii, ale Fiat ho předešel. Zdá se, že Fiat byla asi první zahraniční značka, o které jsem slyšel. Můj dědeček měl hodně automobilů, ale na šestiválcový Fiat 521 vzpomínal nejraději ►►►

1 Fiat Panda třetí generace se vrátil do Itálie (dynamické představení v Neapoli 2011) 2 Fiat Punto Evo, jedna z posledních verzí nejúspěšnějšího vozu své třídy (2009) 3 Fiat Tipo z turecké produkce se vyrábí jako sedan, hatchback i kombi (od 2016) 4 Fiat 500 Nuova, legendární Cinquecento, nástupce Topolina (od 1957) 5 Fiat 500 Topolino, první moderní lidový automobil Fiat (1936 – 1955)

11/2019 THauto

Foto Fiat

► FIAT AUTOMOBILI 1899 – 2019

2 (dodnes mám 1 z jeho chladiče). Po válce můj otec toužil po Fiatu 600, ale až po uvolněném roce 1968 měl šanci získat jeho nástupce Fiat 850, předtím jsme však okusili Seicenta jeho italských přátel! Fiat 850 byl první italský automobil, který jsem řídil. Táta pak vy střídal postupně tři různé Fiaty 127, ale ten z první generace byl nejlepší. Také můj bratr koupil Fiata 127 a nakonec v novém tisíciletí jsme pořídili Pandu druhé generace pro moji maminku. Všechny naše Fiaty ne měly chybu, nechápu, proč jejich vývoj ustal a považuji za nehorázné, že tak úspěšný automobil jako je Fiat Punto nedostal nástupce! Prostě to Italové vzdali? Teorie Sergio Marchionneho, že v Itálii budou vyrábět pouze vozy vyšší třídy (kromě přesunutí výroby Pandy z Polska do Pomigliano d’Arco), zjevně nebyly trefou do černého, o čemž svědčí obrovský úspěch rumunské Dacie, která jasně ukázala, jaké automobily normální klienti potřebují. V květnu byl vyroben půlmiliontý Fiat 500X v továrně v Melfi, jubilejní vůz ze 120th Edition na oslavu 120 let italské značky, ale to je vlastně pouze jeden ze dvou osobních Fiatů, jež se vyrábějí v Itálii (druhým je zmíněná Panda). Crossover Fiat 500X

auto 2019/11

3 1 Fiat 124, evropský Vůz roku 1966/1967 2 Fiat Uno, evropský Vůz roku 1984 3 Fiat 128, evropský Vůz roku 1969/1970

je dvojčetem Jeepu Renegade (také se vyrábí v Melfi) a podobně je to s jinými novými vozy. Znovuzrozený Fiat 124 Spider je upravená Mazda MX-5, dovážená z Japonska a osazená italským motorem; vyběhlé typy Freemont (Dodge Journey) a pick-up Fullback (Mitsu bishi L200 minulé generace) jsou příkladem badge engineering, jaký zahubil Lancii, a proklamované 500X a 500L rozhodně nejsou plnohodnotnou náhra dou za geniální Punto. Navíc typ 500L je jediným vý robkem továrny v srbském Kragujevacu a odbyt tam poklesl na šedesát tisíc ročně! Co zbývá? Milé Cinque cento, vyráběné dvanáctý rok v Polsku, kde dožívá Lancia Ypsilon, vyvážená už jen do Itálie. A nepříliš nápadité Tipo z turecké produkce, které postrádá po krokovou invenci svých předchůdců... Kde jsou ty časy, kdy obrovská továrna Fiatu, posta vená v turínském Mirafiori v letech 1936 až 1939, vyráběla 600 tisíc automobilů ročně na několika para lelních linkách (ještě jsem to viděl). A nyní? Je vytí žena na pouhých 5 % výrobou třiceti tisíc SUV Mase rati Levante, zatímco za 80 let historie opustilo závod přes 28 milionů vozů, které ještě dnes vzbuzují obdiv.

Foto Fiat

Foto Tom Hyan

Foto Fiat

Foto Tom Hyan

7 8

Nedávná poslední investice do Mirafiori počítá se zavedením produkce elektrického Cinquecenta (Fiat 500e) s plánovaným globálním odbytem 80 ti síc ročně. K nejúspěšnějším továrnám FCA dnes patří FCA Poland S.A., která v Bielsko-Bialej vyro bila přes osm milionů vozů za čtvrt století, loňská produkce činila přes 259 tisíc automobilů Fiat 500, Abarth 500 a Lancia Ypsilon. O problémech svědčí i zprávy, že skupina FCA chce pool s Teslou, aby snížila flotilové emise a nemusela platit obrovské pokuty, či pokus o fúzi s Renaultem, který však byl spíše bláznivým nápadem, když se Marchionnemu nepodařilo domluvit ani s General Motors, kde se přece jen nabízely větší synergie. Přesto FCA zů stává sedmým největším výrobcem automobilů na světě s odbytem pět milionů vozů ročně, přičemž devadesát procent zisku vytváří v Severní Americe (Jeep a Ram Trucks). Smutné je, že také Magneti Marelli už nepatří FCA, prodej za 6,5 miliardy do larů byl završen v květnu 2019, přičemž třetina této částky byla po užita na výplatu dividend akcio nářům! Novým majitelem italského výrobce ►►►

4 Fiat 127, evropský Vůz roku 1971/1972 5 Fiat Panda II, evropský Vůz roku 2004 6 Fiat Punto, evropský Vůz roku 1995 7 Fiat Panda první generace (akční model Trekking) 8 Fiat Multipla, originální šestimístný vůz, návrat slavného jména (1998) 9 Fiat Coupé (1993; design Centro Stile Fiat, výroba Pininfarina) 10 Fiat Bravo/Brava, evropský Vůz roku 1996

11/2019 THauto

Foto Fiat

► FIAT AUTOMOBILI 1899 – 2019

1 3

Foto Fiat

automobilových dílů je japonská Calsonic Kansei pro střednictvím CK Holdings (investice KKR/Kohlberg Kravis Roberts z New Yorku), takže nová Marelli Corporation zatím nepadla do čínských rukou. Gianniho dědeček Giovanni Agnelli I (1866 – 1945) byl v červenci 1899 jedním z mužů, kteří založili akciovou společnost Fabbrica Italiana Automobili Torino, tedy zkráceně FIAT. Třicet investorů přispělo na podnik, jenž se stal nejen největší automobilkou, ale i největší průmyslovou skupinou v Itálii. U zrodu podniku kromě Agnelliho stáli především absolvent polytechniky hra bě Roberto Biscaretti di Ruffia (jeho syn Carlo založil Turínské automobilové muzeum), začínající politik hrabě Emanuele Bricherasio di Cacherano, prezident italského autoklubu a právník Cesare Goria-Gatti, majitel panství Lodovico Scarfiotti (jeho stejnojmenný vnuk jezdil formuli 1 na Ferrari v šedesátých letech), bankéř a obchodník Michele Ceriano-Mayneri, bur zovní makléř Carlo Racca, markýz Alfonso Ferrero di Ventimiglia (velký příznivec fotbalu) a další příznivec automobilismu Luigi Damevino. Předsedou předsta

auto 2019/11

1 Fiat 2300 Familiare, provedení kombi od velkého šestiválcového sedanu (1963 – 1968) 2 Fiat 1300/1500 Familiare (1961 – 1967; premiéra v Turínu 1961) 3 Fiat 1100 D Familiare, předposlední verze slavného Millecenta (1962 – 1966)

venstva se stal Scarfiotti, viceprezidentem Cacherano a na místo sekretáře se dostal mladý Agnelli, který byl jediným bez šlechtického původu, ale nejodvážnějším. Nejprve s Damevinem a později sám se ujal vedení společnosti, která se nakonec stala jeho hlavní aktivi tou, spravovanou rodinným holdingem IFIL, proměně ným postupně na IFI a nynější EXOR. Po Agnelliho smrti převzal vedení Vittorio Valletta než nastoupil vnuk zakladatele Giovanni II. První automobil Fiat 3½ HP vyjel v roce 1899, byl dílem Ing. Aristide Faccioliho na základě jeho voituretty Cei rano Welleyes coby lehký vůz s plochým řadovým dvouválcem 679 cm3 (ø 65 x 99 mm), který vozíku s po honem zadních kol řetězem uděloval největší rychlost 35 km/h. Tři historické exempláře se dochovaly dodnes. Faccioli navrhl ještě tři větší dvouválce včetně prvního závodního 6 HP Corsa, s nímž poprvé v sezoně 1900 vyhrál Castore závod Torino–Asti, ale následující delší Vicenza–Bassano–Treviso–Padua 1900 už patřil slavné dvojici Felice Nazzaro/Vincenzo Lancia! Nový konstruktér Ing. Giovanni Enrico představil první čtyř

Foto Fiat

Fiat 600 v první verzi s motorem 633 cm3 (950 tisíc vozů v letech 1955 – 1960)

6 7 4

Foto Fiat

válec Fiat 12 HP na jaře 1901. Fiaty neustále sílily, zá vodní 75 HP Corsa měl sice nadále čtyřválec složený ze dvou bloků, ale neuvěřitelný objem 14 112 cm3 (ø 165 x 165 mm), když s ním Vincenzo Lancia vyhrál závod Brescia–Cremona–Mantua–Brescia průměrnou rych lostí 115,7 km/h! Tak započala cesta k nesčetným úspěchům od závodů Grand Prix až po světové rallye. Expanze Fiatu zahrnovala po převzetí Ceirano Welleys (1899) také pohlcení továrny Ansaldi (1905), vozy byly známé jako Fiat Brevetti (= patenty). Pokračoval vývoj závodních automobilů, 100 HP Corsa byl čtyřválec 16 286 cm3 (ø 180 x 160 mm); na voze 28/40 HP s polo vičním objemem 7,4 litru vyhrál Felice Nazzaro slavnou Targa Florio 1907, na verzi 8,0 litru triumfoval v Taunus rennen 1907. V roce 1908 se objevil první šestiválec

4 První Multipla ve vylepšeném typu 600 D s motorem 767 cm3 (1960 – 1969) 5 Fiat 850, nástupce typu 600 D (2,2 milionu vozů v letech 1964 – 1971) 6 Fiat 1500 C, poslední modifikace řady 1300/1500 z Turínského autosalonu 1964 7 Fiat 850 Familiare, verze MPV se čtyřválcem 843/903 cm3 (výroba 1965 – 1976)

Fiat 35/45 HP. Od roku 1912 byla nová řada čtyřválců značena odpočátku Zero (0) a znovu Tipo 1 až 3. V roce 1919 začala cesta k velkosériové výrobě, vozy byly značeny od 501, čtyřválce následoval šestiválec 510 a dokonce šestilitrový dvanáctiválec 520 (Super -Fiat); první osmiválec se objevil ve druhé verzi závod ního vozu 801 Grand Prix (1921). Cestu k lidovému automobilu Fiat zahájila Balilla (typ 508) se známým čtyřválcem 995 cm3 (ø 65 x 75 mm), který postupně sílil na 1089 cm3 (ø 68 x 75 mm), resp. 1221 cm3 (ø 72 x 75 mm), což jsou rozměry válců důvěrně známé i příz nivcům automobilů Škoda! Motor přežil v různých verzích Millecenta (1100) až do konce šedesátých let. Dalším průkopnickým činem byla první pětistovka, mi niaturní čtyřválec 569 cm3 (ø 52 x 67 mm), nasazený v Topolinu 500 od roku 1936 do 1955, kdy nejmenší Fiaty přešly na koncepci vše vzadu! Vedle klasických typů 1100, 1400 a 1900 přinesla padesátá léta unikátní Fiat 600 včetně velkoprosto rové verze Multipla se čtyřválcem vzadu (od 1955) a Fiat 500 Nuova se vzduchem chlazeným ►►►

11/2019 THauto

► FIAT AUTOMOBILI 1899 – 2019

První Fiat 3½ HP (1899), dochovaný ve sbírkách Museo dell’Automobile v Turínu

Foto Fiat

První Fiat 508 Ballila (1932) a první Fiat Tipo, evropský Vůz roku 1989

1 dvouválcem vzadu (od 1957). Tyto automobily, díla geniálního Dante Giacosy, se staly typickým obráz kem italských ulic, vznikly v milionových sériích, vyvá žely se i do Československa a jejich reinkarnací je od roku 2007 nové Cinquecento. V polovině šedesátých let výrobní program Fiatu zahrnoval širokou paletu automobilů všech tříd, pro ilustraci jmenujme Fiat 500, 500 Giardinetta (kombi), 600 D, 850, 850 Coupé/Spi der, 850 Familiare (minibus), 1100 D/R (včetně kombi Familiare), 1300/1500 (včetně kombi Familiare), kab riolety 1500 a 1600 S, 1800/2300 (včetně kombi Fami liare), 1500 L (tedy sedan 1800 s motorem 1500), 2300 Special, 2300 S Coupé; postupně pak přicházely nové řady 124 (včetně kombi Familiare), 124 Sport Coupé/Spider, Dino Coupé/Spider, 130 Berlina/Coupé, 128 (včetně kombi Familiare), 128 Coupé, 127, 125, 131, 132 a mnohé a mnohé další. Fiat byl ve světě au tomobilů prostě obrovský pojem, neobyčejně úspěšný výrobce populárních vozů. Ve Španělsku na základě Fiatu vznikl Seat, v Rusku zase Lada/Žiguli, v Polsku tradičně Polski-Fiat (nejznámější 125p je kombinací podvozku 1300/1500 a karoserie 125), Turecko se z li cenčního výrobce stalo finálním dodavatelem nových typů (Tipo II, užitkové Doblò). Samozřejmě, Fiat slaví dodnes úspěchy s lehkými užitkovými automobily coby Fiat Professional, výroba těžkých nákladních vozů a autobusů byla soustředěna do sdružení IVECO od počátku roku 1975. Výroba traktorů po spojení s Fordem kuriozně přišla o tradiční značky Fiat a Ford, přesto však v rámci holdingu po dal ších fúzích pokračuje coby CNH (Case New Holland). Letecké motory vyráběl Fiat v letech 1916 – 2003, pak byla divize Fiat Avio prodána (General Electric Avia

auto 2019/11

1 Zlaté časy v Mirafiori (Torino); čtyři paralelní linky opouštějí nové vozy Fiat 2300, 1300/1500, 600 D a 500 Nuova v roce 1964

Giovanni Agnelli I (vlevo) v rozhovoru s Ing. Enrico Marchesim na dvoře první továrny Fiat na Corso Dante, o jejíž vybudování se Marchesi zasloužil (1900)

2 Giovanni Angelli I (vpravo) u vítězného vozu Fiat Taunus Special (čtyřválec 8,0 l), s nímž Felice Nazzaro vyhrál Taunusrennen v Německu (1907)

tion), letecké oddělení postavilo mnoho skvělých leta del, ale skončilo po prodeji v holdingu Finmeccanica, podobně jako obří lodní motory (Grandi Motori Trieste, od 1999 finská Wärtsilä) atd. Mnohé italské továrny byly zavřeny. Gianni Angelli II totiž neměl schopné nástupce, jeho syn Edoardo (1954 – 2000) za studií v New Yorku konvertoval k islámu a spáchal sebevraždu, zatímco dcera Margherita (nar. 1956) jako vůbec první z rodiny Agnelliů vyvolala veřejné spory o majetek, když podala žaloby na věrné spolupracovníky svého otce. Margheri ta je matkou osmi dětí, žije na zámku u Ženevského jezera, ale pouze John Elkann (1976) z jejího prvního manželství se spisovatelem Alainem Elkannem byl schopen bez problémů převzít vedoucí roli v italském průmyslovém gigantu. Inu, jablka dnes příliš často padají daleko od stromu! ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na lidové vozy FIAT 500 a 600 z roku 1967

11/2019 THauto

► TOYOTA GR SUPRA (A90)

Foto Tom Hyan

Automobily

NÁVRAT LEGENDY

Nová Supra splnila očekávání, Evropu už brázdí kamiony vyvážející Supry z rakouského Grazu do celého světa...

a autosalonu v Detroitu 2019 uvedla Toyota ve světové premiéře pátou generaci legen dárního sportovního vozu Supra, který na pódiu představili sám Akio Toyoda, nejvyšší šéf značky, a Fernando Alonso, nejlepší závodník současnosti. Supra přichází po sedmnáctileté přestávce a je prvním zhmotněním spolupráce s BMW Group v oblasti sportovních vozů. Když jsem 1. prosince 2011 v hotelu Grand Pacific Le Daiba v Tokiu poslou chal vyhlášení vzájemné spolupráce dvou prestižních výrobců, tak se hovořilo především o akumulátorech, vodíkových článcích a integraci inteli gentních dopravních systémů; výrobní spolupráce při vývoji a výrobě auto mobilů nebyla specifikována, obě firmy ale potvrdily použití vznětových motorů BMW ve vozech Toyota pro evropský trh. Společná výroba se stala dalším článkem smlouvy. Dvojčata Toyota GR Supra (A90) a BMW Z4 Roadster (G29) jsou prvním výsledkem. Vyzkoušel jsem oba automobily v tří litrové verzi a hned v úvodu musím po tvrdit překvapivé zjištění, že každý má odlišný charakter; z osobního srovnání mi vyšla Supra sportovnější, zatímco Z4

auto 2019/11

TOM HYAN Toyota Supra se vrací v páté generaci A90, výroba byla zahájena v březnu a japonský prodej v květnu; v létě 2019 pak přišla na trhy v USA a Evropě

je více luxusní než sportovní roadster. Samozřejmě neměl jsem oba vozy na stejné trati, postavené proti sobě, takže jde o ryze subjektivní dojem. Vliv může mít i skutečnost, že od Toyoty jsem čekal méně a od BMW více! Vraťme se však k Toyotě GR Supra, o které její šéfkonstruktér Tetsuya Tada tvrdí, že vycházeli ze zá sad fun-to-drive (radost z jízdy), golden ratio (velký po měr mezi krátkým rozvorem a širokým rozchodem kol), condensed extreme (kompaktní stavba a vysoký výkon) a driver at the centre of action (řidič je nejdůležitější). Šéfdesigner Nobuo Nakamura vzpomněl studii FT-1 Concept Car z Calty Design, před stavenou na autosalonu NAIAS 2014 v Detroitu, která se stala předobrazem sériové Supry, prvního globálního auto mobilu GR (Toyota Gazoo Racing). Kompaktní stavba nového vozu kupé, jenž se vyrábí společně s roadstery Z4 na lince Magna Steyr Fahrzeugtechnik, AG & Co. KG, v Grazu, využívá plat formu CLAR (Cluster Architecture BMW) s nezávisle zavěšenými koly a velmi nízkou polohou těžiště (nižší než u GT86 s motorem boxer)! Rozvor náprav je proti GT86 kratší o 100 mili metrů, poměr rozvor/rozchod ►►►

Foto Tom Hyan

► PŘEHLED GLOBÁLNÍCH TYPŮ Model GR Supra RZ SZ-R SZ Typ motoru (dodává BMW) B58 B48 B48 Počet/objem válců (cm3) 6R/2998 4R/1998 4R/1998 Výkon (kW/k) 250/340 190/258 145/197 -1 při otáčkách (min ) 5000-6500 5000-6500 4500-6500 Točivý moment (N.m) 500 400 320 při otáčkách (min‑1) 1600 – 4500 1550 – 4400 1450 – 4200 Převodovka ZF 8AT 8AT 8AT Hmotnost vozu (kg) 1495 – 1520 1450 1410 Pneumatiky ZR 19 ZR 18 R 17 Spotřeba (l/100 km, WTTC) 8,2 7,8 7,6 Cena v Japonsku (yen) 6 900 000 5 900 000 4 900 000

1 Calty Design z Kalifornie se podílel na tvarování vozu, inspirované studií Toyota FT-1 (rovněž od dceřiné společnosti Calty Design) 2 Na displeji přístrojové desky lze volit jízdní režimy, a to včetně individuálního nastavení jednotlivých skupin podvozku a poháněcí soustavy 3 Zavazadlový prostor o objemu 290 litrů pojme golfový vak, anebo vše co potřebujete na track days na okruhu (závodní pneumatiky)

► GENERACE SUPRA codename zahájení výroby A40/A50 1978 A60 1982 A70 1986 A80 1993 A90 2019

poznámka šestiválcová Celica nová řada Supra od 1987 turbo 230 k do 2002 (USA do 1998) spolupráce BMW

11/2019 THauto

Foto Tom Hyan

► TOYOTA GR SUPRA (A90)

1 2

1 Toyota GR Supra je první globální automobil, na jehož vývoji se podílel závodní tým Toyota Gazoo Racing, dvojnásobný vítěz 24 h Le Mans 2018 – 2019 2 Interiér je zaměřen na sportovní ovládání vozu s důrazem na řidiče pod heslem Radost z jízdy (stejně jako u dárce orgánů) 3 Navzdory původním předpokladům není GR Supra hybrid, ale čistokrevný sportovní vůz s řadovým šestiválcem vpředu a pohonem zadních kol

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (EU) – kapalinou chlazený zážehový řadový šestiválec BMW B58, přeplňovaný jedním turbodmychadlem Twin-Scroll, uložený podélně vpředu; DOHC 4V Dual-VVT, přímé vstřikování benzinu (35 MPa), EU6d; 2998 cm3 (ø 82 x 94,6 mm); 11,0:1; 250 kW (340 k)/5000 – 6500 min‑1 a 500 N.m/1600 – 4500 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová samočinná převodovka ZF 8HP 51s kapalinovým měničem momentu a možností přímého řazení Normal/Sport páčkami pod volantem (5,250 – 3,360 – 2,172 – 1,720 – 1,316 – 1,000 – 0,822 – 0,640 – Z 3,712); Launch Control; samosvorný aktivní diferenciál 0 – 100 % s vícelamelovou spojkou; stálý převod nápravy 3,150; pohon zadních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová a hliníková konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu pětiprvkové závěsy Five-Link; pérování vinutými pružinami a aktivními teleskopickými tlumiči AVS (Normal/Sport), příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy P/Z ø 348 x 36/ø 345 x 24 mm s vnitřním chlazením a třmeny Brembo (vpředu čtyřpístové), ABS/EBD/BA, VSC (TC)/Track Mode, Active Cornering Assist; Hill Start Assist; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem EPS, převod 15,1:1, stopový/obrysový průměr otáčení 10,4/11,0 m; pneumatiky Michelin Pilot Super Sport, vpředu 255/35 ZR 19, vzadu 275/35 ZR 19. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2470 mm, rozchod kol 1594/1589 mm; d/š/v 4379/1854/1292 mm; světlá výška 112 mm; objem zavazadlového prostoru 290 l; objem palivové nádrže 52 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 1495 kg, celková 1815 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 4,3 s; spotřeba paliva kombinace EU 7,5 l/100 km, emise CO2 170 g/km.

auto 2019/11

činí 1,55, což patří k nejlepším hodnotám mezi sério vými vozy a zaručuje nejen dobrou stabilitu, ale pře devším výjimečnou agilitu v zatáčkách. Dlouhá ka pota a krátká záď jsou vzpomínkou na další legendu 2000 GT ze šedesátých let (přezdívanou japonský E-Type), ale Nakamura uvádí rovněž inspiraci před cházející generací Supra A80 (1993 – 2002). Remi niscencí na šedesátá léta je tzv. double bubble roof, vyboulená střecha nad každým ze dvou sedadel. Pro evropské a americké klienty se dodává nová Supra výhradně s řadovým šestiválcem BMW řady B58, v Japonsku značená jako GR Supra RZ; pro domácí trh jsou určeny odvozené dvoulitrové verze s modulárním čtyřválcem B48, naladěným na 190 kW (258 k) pro GR Supru SZ-R nebo 145 kW (197 k) pro GR Supru SZ. Evropská verze šestiválce disponuje výkonem 250 kW (340 k) jako u roadsteru Z4, točivý moment vrcholí hodnotou 500 N.m v roz sahu otáček 1600 až 4500 min‑1. Manuální převo dovka není, všechny verze mají osvědčenou osmi stupňovou samočinnou ZF s možností manuálního

► FIAT (1899 – 2019) ► V roce 120. výročí Fiatu oznámila FCA Group investici jedné miliardy eur do továrny v Pomigliano d’Arco, která byla v roce 2011 rekonstruována pro výrobu vozů Fiat Panda třetí generace, když od roku 1972 vyráběla vozy Alfa Romeo (od Alfasudu po typ 159). Nová investice předpokládá sériovou výrobu SUV Alfa Romeo Tonale a pokračování produkce Pandy, od roku 2020 i v hybridní verzi. Závod u Neapole zaměstnává 4500 lidí.

4 Zatímco pro Evropu a USA se dodává jen třílitrový šestiválec, pro domácí trh nabízí Toyota také odvozené modulární čtyřválce (mají shodné rozměry válců)

4 řazení páčkami pod volantem. Nechybí Launch Con trol a vyspělá elektronická stabilizace, která zahrnuje okruhový režim Track Mode pro jízdu na závodních tratích. Přesné řízení má elektromotor přímo na hře benu (Rack-Mounted EPS), samozřejmě lze volit několik jízdních režimů včetně individuálního nasta vení, které ovlivňují odezvu motoru, převodovky, aktivních tlumičů, řízení a stabilizace. Sportovní brz dová soustava s dutými kotouči má červené třmeny Brembo, vpředu čtyřpístové a vzadu jednopístové. Systém Active Cornering podle programu přibrzďuje v zatáčkách jednotlivá kola pro optimální průjezd. Devatenáctipalcové pneumatiky Pilot Super Sport dodává Michelin. Bohužel jsem neměl možnost vůz zkoušet na okruhu, což se mi s GT86 několikrát po dařilo (Jarama, Sodegaura), ale potenciál GR Supry je i na běžných silnicích nad možnosti většiny řidičů. GR Supra je čistokrevný sportovní automobil, jakých ve výrobních programech většiny automobilek ubývá. Toyota, stejně jako BMW, Audi, Mazda nebo Mercedes-Benz patří k těm světlým výjimkám. V interiéru jsou dvě anatomická sedadla, podle stupně výbavy Premium buď celokožená anebo Active v kombinaci s alcantarou, řidič má před vo lantem na přístrojovém štítu TFT 8,8“ ve středu kruhový otáčkoměr s indikací zařazeného převodo vého stupně, vlevo digitální rychloměr a vpravo ostatní údaje včetně navigace; nechybí ani Head -Up Display, systémy konektivity Supra Connect

Foto Tom Hyan

5 Brzdové třmeny Brembo upozorňují červenou barvou, ten přední je čtyřpístový

a Apple CarPlay i dnes už obvyklý balíček jízdních asistentů (PreCollision, Lane Departure, adaptivní tempomat Stop&Go, samočinné přepínání světlo metů, identifikace dopravního značení, couvací ka mera). Audioaparatura má deset (Active) nebo dva náct reproduktorů (Premium). Karoserii s výklopným víkem zádě, ukrývajícím zavazadlový prostor o ob jemu 290 litrů, tvoří smíšená samonosná konstrukce z vysokopevnostních ocelí a hliníku, její tuhost prý dvaapůlkrát překonává klasickou GT86, ale je také tužší než u desetiválcového Lexusu LFA! Na perfektních jízdních vlastnostech se podílí ideální rozložení hmotnosti 50:50 % na nápravy a samo zřejmě odladěné hliníkové závěsy všech kol. Akio Toyoda znovu neodolal, aby nevyzkoušel novou Supru na Nürburgringu, ostatně v Zeleném pekle několikrát absolvoval čtyřiadvacetihodinový závod; jízdní zkoušky probíhaly nejen tam, ale i za extrém ních teplot ve Skandinávii (led a sníh) a USA (vedro), jakož i v horských oblastech Severní Ameriky a Ja ponska. Vyzkoušeli jsme vozy ve žluté a červené barvě, které zapůjčila Toyota Motor Europe z Bru selu, pro evropský trh je určena zaváděcí série A90 Edition (označení vychází z interního kódu vozu) v šedostříbrné barvě (storm grey), která čítá devade sát vozů s výbavou na úrovni Premium. Na českém trhu byla základní cena Supry stanovana na 1,8 milionu korun českých (včetně daně), další podrobnosti najdete na www.toyota.cz. ■

► Další italskou továrnou FCA Group je závod Cassino (Piedi monte) otevřený v roce 1972 výrobou malého vozu Fiat 126, který následovaly další slavné Fiaty Ritmo, Tipo, Tempra, Bravo, Stilo atd. (přes sedm milionů vozů 15 typů). Od roku 2010 je hlavním výrobcem automobilů Alfa Romeo. První byla Giulietta, od května 2016 Giulia a od počátku 2017 první SUV Stelvio. Kapacita činí tisíc vozů denně se 1300 roboty a 4300 zaměstnanci. ► FCA Group má novou továrnu AGAP v Grugliasco (TO), otevřenou v roce 2013 a pojmenovanou po vnukovi zakladatele a dlouholetém šéfovi Fiatu (AGAP = Avvocato Giovanni Agnelli Plant). Koupili ji v roce 2009 od Bertoneho a přestavěli pro výrobu luxusních sedanů Maserati Ghibli a Quattroporte (140 vozů denně; 1700 zaměstnanců). Dodala 100 000. automobil v prosinci 2016, zatímco kupé a kabriolety se vyrábějí ve starém závodě Maserati v Modeně na Viale Ciro Menotti 322. ► K dnešnímu dni disponuje někdejší Fiat (FCA Italy S.p.A.) domácími závody na výrobu automobilů v Mirafiori (Torino), Cassinu, Grugliascu, Melfi a Pomiglianu d’Arco; polským v Tychách, argentinským v Cordobě a brazilskými v Betimu (Minas Gerais) a Goianě (Pernambuco). Společné podniky má doma ve Val di Sangro (užitkové vozy SEVEL s 50 % PSA), srbském Kragujevacu (ex-Crvena Zastava se 33 % srbské vlády) a turecké Burse (TOFAS, hlavní akcionáři FCA a Koc Group mají po 38 % podílu). ► Před 62 lety uvedený Fiat 500 opět slavil narozeniny 4. července velkou akcí jako nejpopulárnější italský automobil! Na střeše továrny Fiat v Lingottu vytvořily Cinquecenta nápis HAPPY BIRTHDAY 500. Bylo k tomu třeba stovky vozů druhé generace, vyráběné od roku 2007 (celkem přes dva miliony vozů, původní 500 Nuova udělala šest milionů). Nechyběly akční modely 2007 Cappellini, 2009 Abarth 695 Tributo Ferrari, 2010 Blackjack, 2010 500C by Diesel, 2011 Gucci, 2011 500C TwinAir, 2014 500 GQ, 2016 Riva a letošní 120th Celebra tory Series. Na oslavu vznikl nový model 500 Dolcevita.

11/2019 THauto

► Automobily ► FORD MONDEO HYBRID 2019

Foto Tom Hyan

A ZNOVU...

Hybridní verze poslední generace Mondea není novinkou, letos se však objevila v modernizovaném provedení a pouze jako kombi...

ři nástupu posledního Mondea na evropský trh v roce 2014 jsme vyzkoušeli čtyřdveřové sedany, poháněné zážehovým čtyřválcem 2.0i VCT/106 kW (142 k) a elektromotorem 88 kW (120 k) s akumulátorem Li-Ion 1,4 kWh; tyto vozy byly v nabídce i pro český trh. Nyní přijíždí modernizovaná verze (premiéra na Bruselském autosalonu 2019), která se na evropský trh dodává výhradně v provedení kombi, u něhož je vzhledem k umístění akumulátorů zmenšení zavazadlového prostoru přece jen příznivější (u hybridního sedanu na 383 litrů, ale kombi 403/1508 litrů). Konstruktéři vzadu bohužel museli umístit i kla sický akumulátor 12 V, protože vpředu prostě nezbylo místo, ale také zmenšili objem palivové nádrže vzhledem k nižší spotřebě. Poslední Mondeo vychází ze čtvrté generace, uvedené nejprve v USA (Fusion), neboť nástup na evropský trh se poněkud zpozdil v souvislosti s převedením výroby ze zrušeného závodu v belgickém Genku do španělské Valencie. V Evropě přichází Ford Mondeo (platforma CD4) v hybridní verzi poprvé v poslední generaci, přestože výrobce má s tímto druhem vozů poměrně značné zkušenosti, jež dříve uplatnil v zámoří nejen u předchůdce Fusion (2009 – 2012; platforma CD3 od Mazdy), ale i u různých kompaktních SUV a MPV. Kombinace upraveného zážehového motoru 2.0 iVCT, pracujícího s Atkinsonovým cyklem pro zvýšení účinnosti (překrývání ventilů), s dvojicí elektromotorů (trakční 88 kW a generátor 64 kW) a plynulou bezestupňovou převodovkou eCVT je nadále základem jak evropského hybridu, tak ame rického Plug-In Hybridu Fusion Energi (ten dostal akumulátor Li-Ion 7,6 kWh pro větší elektrický dojezd).

auto 2019/11

TOM HYAN

Hybridní soustavu tvoří dvoulitrový zážehový čtyřválec s trakčním elektromotorem, generátorem, plynulým převodem eCVT a akumulátory Li-Ion

Mondeo Hybrid je prvním hybridním vozem značky Ford, který se vyrábí v Evropě. Využívá třetí generace hybridního pohonu Ford, složeného ze zážehového motoru, trakčního elektromotoru, samostatného ge nerátoru a elektronicky řízené plynulé převodovky s planetovým soukolím, která tyto tři části spojuje pro kombinovaný či individuální pohon předních kol. Vše optimalizuje elektronika podle podmínek jízdy, někdy se nám ovšem zdálo, že otáčky čtyřválce jsou příliš vysoké. Přesto jsme dosáhli v provozu (město/silnice/ dálnice) spotřeby 6,1 l/100 km (kombi; se sedanem jsme měli 5,1 l/100 km o čtyři roky dříve), což je sice více než

2 4

Foto Tom Hyan

3 1 Ford Mondeo Hybrid se letos vrátil na evropský trh, ale jen v provedení kombi místo čtyřdveřového sedanu

2, 3 Vyzkoušeli jsme několik hybridních vozů Ford Mondeo (nejen kombi; před čtyřmi lety to byly také čtyřdveřové sedany) 4, 5 Pod podlahou zavazadlového prostoru jsou trakční akumulátory Li-Ion, ale také akumulátor 12 V pro elektrické příslušenství

uváděná hodnota EU 4,4 l/100 km, ale jinak velmi dobrá hodnota na tak velký a pohodlný vůz s pohotovostní hmotností 1641 kg (podle DIN, bez řidiče). Hybrid je z nabídky typů Mondeo sice nejpomalejší s maximálkou 187 km/h, ale o zrychlení na sto to neplatí (za 9,4 sekundy, tedy o 2,1 rychleji než kombi 2.0 EcoBlue TDCi 120). Výhodou je úspora paliva ve městě, kde elektrický pohon přichází ke slovu mnohem častěji. Řidič může sledovat tok energií na palubním displeji, až 95 % brzdné energie se využívá k dobíjení akumulátorů (ujeli jsme 251 kilometrů, z toho 84 km s elektrickou asistencí). Celkový výkon soustavy činí 138 kW (187 k). Na českém trhu byla zvýhodněná cena hybridní verze při jarním uvedení na trh atrak tivních 785 990 korun českých, ale pro standardní modely od 701 990 Kč za pětidveřový hachback 2.0 EcoBlue 120 Trend s výkonem 88 kW/120 k (aktuálně a podrobněji na www.ford.cz). Od roku 2015 se v Evropě prodalo přes 250 tisíc vozů Ford Mondeo. ■

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – hybridní systém Ford HEV; a) kapalinou chlazený zážehový nepřeplňovaný řadový čtyřválec s Atkinsonovým cyklem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V iVCT (proměnné časování sání); vícebodové vstřikování paliva EEC-V; 1999 cm3 (ø 87,5 x 83,1 mm); 106 kW (142 k)/6000 min‑1 a 173 N.m/4000 min‑1; b) trakční střídavý synchronní elektromotor s permanentními magnety, 88 kW; c) elektromotor 64 kW ve funkci generátoru; d) elektronicky řízená samočinná plynulá převodovka eCVT typu Ford HF 35; planetové dělící soukolí; stálý převod 2,57, pohon předních kol; f) akumulátory Li-Ion (cca 50 kg), největší výkon 35 kW, celková kapacita 1,4 kWh; chlazeny vzduchem a uloženy vzadu nad nápravou; měniče DC/AC (elmotor) a DC/DC (výzbroj 12 V). PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy Integral Link; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/EBA, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 215/60 R16, na přání až 235/40 R 19. ROZMĚRY A HMOTNOSTI (kombi) – rozvor náprav 2850 mm, rozchod kol 1599/1595 mm; d/š/v 4867/1911/1501 mm; objem zavazadlového prostoru 403/1508 l; objem palivové nádrže 49 l; pohotovostní (DIN)/celková hmotnost 1641/2260 kg; brzděný přívěs jen do 750 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 187 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,4 s; spotřeba paliva EU 4,4 – 5,0 l/100 km; emise CO2 101 – 111 g/km.

11/2019 THauto

► INTERNATIONAL MOTOR SHOW FRANKFURT 2019

Působivá byla expozice čtyř koncepčních studií Audi; tou nejstarší je Audi AI:Con, uvedená coby Aicon Concept už na IAA 2017 ve Frankfurtu. Jde o sportovní sedan 2+2 se čtyřmi dveřmi bez středového sloupku a posuvnými nastavitelnými křesly, otočnými o 15° pro usnadnění výstupu. Elektromotor je v každém kole (celkem 260 kW a 550 N.m), využívá se napětí 800 V (nyní sériově v Porsche Taycan) a před dvěma lety byly uvedeny dojezd 700 až 800 kilometrů a dobíjení na 80 procent do 30 minut. Vize pro autonomní řízení (Level 5) vyniká velkým rozvorem náprav 3470 mm a celkovými rozměry 5444 x 2100 x 1506 mm. Zavazadlový prostor je vpředu i vzadu jako u Tesly, celkový objem 660 litrů. Řízení všech kol.

auto 2019/11

Foto Tom Hyan

Foto Pininfarina

Překvapením IAA 2019 v pavilonu 4 mezi historickými vozy byl nejnovější elektrický hypercar Pininfarina Battista, který po testování a optimalizaci v turínském vzduchovém tunelu hlásí zvýšení dojezdu ze 450 na 500 km. Nová firma Automobili Pininfarina sídlí v Mnichově a vede ji Michael Perschke, je 100% dceřinou společností indické Mahindry, která získala licenci na jméno po odkoupení Pininfarina S.p.A. (šéfem zůstává Paolo Pininfarina). Inovativní platformu BEV vyvíjí ve spolupráci s firmami Bosch a Benteler; poslouží i dalším typům (model PURA Vision, vize luxusního SUV, byl předveden vyvoleným za zavřenými dveřmi v létě v Pebble Beach; novináři byli vyloučeni). Šéfdesignerem je Luca Borgogno, zkušebním jezdcem Nick Heidfeld. Battista má 1400 kW (1904 k) a 2300 N.m, pohon všech kol čtveřicí elektromotorů, zrychlení 0 – 100/300 km/h do 2,0/12,0 sekundy a největší rychlost přes 350 km/h.

Foto Tom Hyan

Foto Daimler

Daimler podle vzoru ostatních omezil účast na autosalonu ve Frankfurtu, kdysi plný pavilon 2 byl naplněn stěží z poloviny, šéf Ola Källenius představil na pódiu elektrifikovaná vozidla. Středem expozice byla studie Mercedes-Benz Vision EQS, předobraz elektrického luxusního sedanu, zatím s autonomním řízením Level 3 (dálnice). Dva motory na nápravách (celkem 350 kW a 760 N.m) pohánějí všechna kola a udělují vozu zrychlení 0 – 100 km/h za 4,5 sekundy, dojezd je 700 km (WLTP) a dobíjení na 80 % za méně než 20 minut! Zcela nová platforma BEV s variabilními rozměry využívá oceli, hliníku a uhlíkových kompozitů. Akumulátory Li-Ion dodává dceřiná společnost Accumotive. Více nebylo zveřejněno.

motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

Foto Tom Hyan

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

Nestranný a nez

ávislý měsíčn

Podivná byla tisková konference Číňanů v čínštině se dvěma vozy FAW HongQi, na jejichž designu se podílí Giles Taylor, od 7. září 2018 ve funkci Global Vice President FAW Design & Chief Creative Officer. Zřejmě dostal nabídku, jaká se neodmítá, ve funkci šéfdesignera Rolls-Royce ho nahradil Jozef Kabaň! Nový HongQi S9 Sports Car je hybridní kupé, první z řady S (Sports-Luxury), s osmiválcem V8 Turbo/1030 kW (1400 k), zrychlením na sto za 1,9 sekundy a největší rychlostí 400 km/h! Druhou novinkou bylo obludné SUV HongQi E115 Concept EV s autonomní jízdou Level 4 (od 2020 bude sériově). HongQi dále vyrábí retrostylovou limuzínu L5, jejímž předobrazem byly vozy pro nejvýše postavené čínské komunisty od roku 1958. HongQi H5 Sport je zdařilou kopií konceptu Škoda Vision iV (včetně žluté barvy!), ale také SUV HS5 a HS7 nápadně připomínají Kamiqa a Kodiaqa.

Listopad 2019 Ročník XIX. číslo 211 120 •Kč

100 let ČZ S trakonice

Traktory v Pra

Ivan Mauger

Astra 2 Junior

MJ_2019_11.in

dd 1

22.10.19 9:45

Foto Tom Hyan

Právě vyšlo listopadové číslo plné zajímavého čtení

Německá značka Isdera nebyla nikdy příliš známá, stavěla prototypy a malé série sportovních vozů od roku 1982. Za dvacet let jich postavila sedmdesát, po bankrotu ji koupili Švýcaři a nakonec se objevil čínský investor, spřízněný s WM Motors (Weltmeister) ze Suzhou. Nová Isdera Commendatore GT (modrá) se představila na Auto China 2018 v Pekingu spolu se SUV Weltmeister EX5; druhý a poslední kus (bílý) se prezentoval na stánku Saarland, protože firma od roku 2017 sídlí v Saarwellingenu. Vyhlásila limit výroby dva kusy. Nový Commendatore GT má dva elektromotory po 300 kW, pohon všech kol, akumulátory 105 kWh, zrychlení 0 – 100/200 km/h za 3,7/9,8 sekundy, největší rychlost 302 km/h a dobíjení na 80 procent za 35 minut. Rozvor náprav 2820 mm, rozměry 4920 x 1950 x 1290 mm a hmotnost 1750 kg.

V roce 1920 byl zřízen

cyklistický oddíl, který

100 let dop

operoval na větší

ploše hlavního města

ravní policie

v Čechách

Dopravní policista druhého září na začátku dvacátých tomu bylo století let minulého křižovatkách přesně 100 let, co v Praze postav lého tvaru ili muži v uniformse na pěti nejživějších 1914 a stříbrným existovala pro ách s přílbam odzna úkolem bylo dvacáté století i nezvyk nevyhov doslova: „…abykem s nápisem dopra a v případ vní stráž. Jejich‑ nařízení ující, víceméně proklam zcela se o ě potřeby ativní starého zakročovali.“ dopravní ruch starali , jej řídili jakýsi silniční řád,mocnářství. Poté platil

ale nefungoval dohled na jeho původním záměru účinný dodržování. mělo být hlídkou Pohyb motorodopravní stráže vých vozidel, zaváděla nová tramvají, povozů obsazeno ských křižovate republika do chodců na ulicích a zejména rychle se rozvík. Pro nedostat 11 praž- jejícího dopravn velkých měst nakonec došlo ek doby naprosto jen na křižovatk mužstva pisů a pravidel ího ruchu pomocí předspontánní. Povozy byl do té Prašná brána, y Můstek, tramvajím, nebezpe překážely Masarykovo úrovně, s jasným systém kvalitativně vyšší nádraží, a Perštýn. vatkami, rychlejší čné byly průjezdy křižocílem měnit Zřízením dopravn Anděl tvím dozoru prostřednica případných řela krizové situace motorová vozidla vytváí stráže represí chování účastníků silničníh a mezi tím vším nění chodci. o provozu. neukázProstě Do roku spolu s rozvojem chaos. Bylo proto nutné automobilismu rychle

První Renault 10 CV type MH vyjel z továrny v Bilancou z osobního vozu model rtu podhustit, aby měly KZ, ale pohon dvou kol byl rozvedenna počátku prosince 1923. Konstrukce v měkkém terénu vycházela na čtyři zadní kola. výprava Mission Grandis větší plochu. Šestikolové Pneumatiky bylo alžírským Colomb-Be pod velením maršála Louise Francheta renaulty se proslavily koncem možné roku 1924, char a Cotonou v Beninu. d’Espèrey překonala vozy používala na pravide za deset dní Saharu kdy lné saharské lince Společnost Compagnie Générale Transsahar mezi do Nigeru ienne potom tyto

zcela zapom enutý první přejezd Jižní amerik y automobi lem

Od roku 1926 začala 38

dopravní stráž v Praze

Francouzský stavební inžený společně se r roger Courte svou manže ville se 12. lkou Marto kem anniba září 1926 u Emmou a lem arizaz brazilským ou vyprav Cílem exped il z ria de Janeir mechani‑ ice bylo zmapo a do La Paz jící atlantik vat možno a Limy. a Pacifik, tj. u projekt propo trasu budoucí dálnice a Peru – a jejich spoju‑ jení tří hlavních v místech, měst v celkov tří zemí – Brazílie, Bolívie kde většino é délce přes u žádné cesty 7000 kilome nebyly. an Courteville trů

v té působil v Brazílii, době již několik let Roger Courteville době provedite patří mezi zakladatele místního lné, je nemožné aeroklubu a “. Courteville se obrátil na byl aktivním členem brazilské své přátele, automobile, podnikatele de Rio de Janeiro obchodníky, jeho expedicí ho autoklubu, který nad a různé instituce Lima, která á La Paz et převzal záštitu. vyšla v Paříži o pomoc. Postupn s žádal podporu roku 1930. Courteville ě se mu podařilo žádostí Courteville Motor Journalo11/2019 plán získat podporu chtěl použít pro svůj ské ale její představ také francouzskou vládu, francouzauto a vybral úřadů také itelé odpověd a Peru. Strávil si šestikolový ěli, nání kontinen přípravou expedice v Bolívii 10 CV typ Renault tu automobilem že „překo- a všechny MH, který byl celý rok a útrapy dodáván armádě není v této již se osvědčil miére traversée popsal v knize La prepři expedicí de l’Amérique Naložil na něj ch 22.10.19 9:47 například filmovouv Africe. du Sud en a 10 000 metrů filmu, 32 metrů kameru dlouhou

používat motocykly …

MJ_2019_11

.indd 38

Armáda republiky Československé měla a označila je jako stavem dva kusy automobil model značky NII-609 a NII-61210/30 CV (nejspíše v letech 1925–193 ů Renault MH 0). Měly poznávací

Renault 10 CV type

MH byl velmi oblíbený

pro cestování po poušti

MJ_2019_11

.indd 42

Jim Stokes u Alfy

Na návštěv

ě u specialist

v Africe

Motor Journal 11/2019

Veteránsalon

Romeo P3

22.10.19 9:48

Motor Journa

lu 11/2019

Jim Stokes je po tovní a závod celém světě uznáv aným expert ní automobily. em na italské opravám Již desítk a renovacím spor‑ předválečnýc y let se věnuje předev je patrně nejlep h vozů alfa ším ší na světě. romeo 8C romeo renovoval 2300, který ve svých dílnách a v tom George Wallis v roce 1932 Martin dBr1, při práci na novém vůz vyhrál Le čepu nápravy pro který zde Mans, nebo alfa vůz Alfa Romeo. Na pracovním vyhrál roku tedy slavno stole má také sadu u alfettu. aston hotových vaček 1959, a také alfu romeo yučil jsem se 158, v dílnách,

které patřily majiteli 14 závodníc Snažil jsem se pro muzeum v co nejvíce věcí h vozů. Kamkoli na závody, musel Beaulieu.1) To zvládnout sám a není pro mne bylo v roce 1982 jsem jet jako mechanik jel a od té doby problém postavit Studoval jsem firma neustále mukoli ze strojů, se ke kterétaké. jsem dálkově a po roste. Začínal co zde máme. sám jako renováto ukončení jsem tam nastoupi většinu času r v garáži za domem.2) v dílnách, abych Stále trávím l do práce. Když školy nácti letech nad vším, co měl kontrolu po jede- 1) přestal závodit, děláme. Je to Legendární vůz vlastní firmu jediný způsob, založil jsem se alespoň – podvozek č. (Jim jak 1950. 1 z roku zákazníc pokusit zajistit kvalitu, – JSWL). První Stokes Workshop Limited Brnojakou i očekávají. Revivalnaši motor, na kterém 2) Kromě toho • festival rychlosti pracoval, byl byl Jim Stokes mezi pavilony 2019 Zákazníkům vidlicový šestnácti jsem sám tých letech v osmdesá jsme schopni mechanikem válec BRM nabídnout týmu Aston Martin- všechno od výroby na Le Mans. jednotlivého cího šroubku scházejíaž po kopii celého jehož všechny automobilu, součásti přesně Posled odpovída ní jíčervnový

astra 2 Jun

ior

Británii vozy Formule Junior. této formule První stavby inicioval

víkend se mezi prohánělo v Itálii roku hrabě Giovann pavilony brněns přes dvě stě 1958 i Lurani, sám sportovních mobilů na bývalý závodtřetím ročník či závodních kého výstaviště ník a tehdy významný představ u festivalu motocyklů z třiceti (!) rychlosti Brno startujících a auto‑ Finančně nenáročné jednomí itel FIA. formulí byl poháněné motory kým stavem revival. Nejsta stné vozy vůz astra potěšil oko ze sériových rší bilů 2, který svým nejednoho autentic‑ na o objemu do 1100 cm³ všude automomilovníka ávodní vůz popularitě. Zpočátk získávaly historických Astra se na vozidel. italské u československých závodníc značky Stangue byly nejúspěšnější vozem Cyterák h tratích

Nově odlité bloky motoru Bentley 8-litre jeden z nejlepších nástrojařů firmy Nigel připravené k dalšímu opracování. V pozadí Juniper

Motor Journal 11/2019 MJ_2019_11

.indd 47

1957, kdy pan objevil roku jel závody na Taraschi se čtyřválci llini, Volpini nebo v Mariánských Jan Cyterák ploché dráze Fiat pod přední začal závodit z tou. Nepřebe kapove třídě sportovn Velemína okruh Terezín, Lázních, v Žatci, městský rné Za tím účelem ích vozů. Louny, Lidice, objevilo ve Velké množství značek se pak si od brněnsk Štramberk, Rumburk, Británii v čele ého Dvůr Králové Borise Kyněry Elva, Gemini se koupil vůz Jiskra závodníka V roce 1960 a Ecce Homo. nebo Lola. Většina značkami rem Aero Minor vůz III s motoformulí Junior britských Václavu Poživilov prodal pražskému jezdci však měla motory karoserií, který a pohlednou hliníkovou jako nejslavn i. vzadu pojmenoval Astra. ější z nich V té době ovládaly národní S tímto lové Počátkem šedesátýc Cooper a Lotus. závody v Itálii formu- začaly h let a zejména ve objevovat také se formule Junior Velké v Československu Úplně nový motor a v následuj Alfa Romeo 8C 2300 ících letech se zde jezdilo připravený ke zkoušce nejen domácí mistrovství, na motorové brzdě ale i mezinárodní Pohár míru a přátelstv í, ve kterém 47

22.10.19 9:48

Zbraslav–Jíloviště

1962 – formule s chladičem

Motor Journal 11/2019

za sedadlem Technický průkaz

MJ_2019_11

.indd 59

závodního automobil

u z roku 1962 59

22.10.19 9:49

www.MotorJournal.cz

Foto Tom Hyan

► Automobily ► BMW ŘADY 1 (F40)

TOM HYAN

1 BMW řady 1 třetí generace sdílí platformu s jinými typy BMW, takže přechází na motor uložený vpředu napříč a přední pohon; vyobrazený typ M135i xDrive má pohon všech kol 2 Vyvrcholením třetí generace řady 1 je BMW M135i x Drive, ale zda přijde ještě silnější verze není jasné!

VŠE VPŘEDU!

Po druhé generaci X1 přechází na pohon předních kol také třetí generace kompaktního hatchbacku řady 1...

nahou automobilových výrobců nyní je obsadit co nejvíce segmentů trhu, zvyšovat produkci donekonečna a získat nové zákazníky. Je jasné, že tato politika může přinést jistou ztrátu starých konzervativních klientů, ale ti jsou dnes stejně v menšině. Platí to i pro BMW Group, pokud si ryzí příznivec značky kupuje BMW, musí sáh-

auto 2019/11

nout po modelu ve výbavě M Sport, protože jinak bude původní charakter těžko hledat. Podle představitelů BMW Group odbyt malých vozů v tzv. prémiovém segmentu rychle roste, a tak přicházejí zcela noví klienti, kteří o klasické koncepci a typických jízdních vlastnostech BMW nikdy neslyšeli, natož aby je zažili a pocítili radost z jízdy... Nové automobily se stále více podobají jako

vejce druhému vejci, a proto se výrobci soustřeďují na jasné identifikační znaky, jako jsou zvětšená mřížka přídě (typické ledvinky BMW), či slovní nápis na zádi vozu (převzatý vlastně z amerických pick-upů). Automobil se stává pouze dopravním prostředkem a nikoli vysněnou pýchou svého majitele, čemuž se také výrobci přizpůsobují. Když před patnáct lety vyjela první generace

► BMW 1 (F40) – PŘEHLED TYPŮ motor převodovka (turbo) 3R 1.5 6M/7DCT 4R 2.0 8A 3R 1.5d 6M/7DCT 4R 2.0d 6M/8A 4R 2.0d 8A

výkon spotřeba EU [kW/k] [l/100 km] 103/140 5,7/5,0 225/306 7,1 85/116 4,2/3,8 110/150 4,4/4,1 140/190 4,5

Foto Tom Hyan

typ 118i M135i xDrive 116d 118d 120d xDrive

4 BMW řady 1 (E81/87, třídveřová/pětidveřová), byla to prostě bomba, kompaktní bavorák s typickými jízdními vlastnostmi, pro něž firma používala slogan Freude am Fahren (radost z jízdy), s motorem uloženým podélně vpředu (mohl to být řadový šestiválec!) a pohonem zadních kol. Vznikl zhruba jeden milion vozů. Druhá generace sice trochu povyrostla (rozvor se zvětšil o 30 mm, délka narostla o 85 mm), ale nadále si zachovala klasickou koncepci včetně šestiválcové verze, přidala však alternativní pohon všech kol xDrive. Vyrobilo se 1,3 milionu. Předobrazem dalšího vývoje byl čtyřdveřový sedan nové řady 1 (F52), uvedený na čínský trh v roce 2017 z tamější výroby BMW Brilliance. Jeho tvůrci

přešli na platformu UKL2 (Untere Klasse) s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol, jaká už posloužila poprvé od září 2014 nové kontroverzní řadě 2 Active Tourer (F45), následované typy Grand Tourer (F46), druhou generací X1 (F48), a to včetně prodloužené X1 pro Číňany (F49), novým modelem X2 (F39) a samozřejmě třetí generací Mini (F56). Podle představitelů BMW Group lze tímto způsobem dosáhnout větších zisků zároveň se zvýšením společné produkce BMW/Mini! Ostatně o tom, jak dlouho změnu zvažovali, svědčí posloupnost kódového značení jednotlivých vozů! Poslední v pořadí je třetí generace řady 1. Podle průzkumu prý totiž většina majitelů předcházejících jedniček ani netuší, ►►►

3 Napříč uložený zážehový čtyřválec, v tomto případě nejsilnější pro BMW M135i xDrive s výkonem 225 kW (306 k) 4 Nový virtuální kokpit před řidičem, inspirovaný tvarem čelní mřížky vozu (tzv. ledvinek) 5 Sportovní ukazatele lze vyvolat na středovém displeji; grafy udávají tlak turbodmychadla, teplotu oleje, přetížení g, okamžitý výkon (kW) a točivý moment (N.m)

11/2019 THauto

► BMW ŘADY 1 (F40)

1 1 Základem nové řady 1 je typ 118i se zážehovým tříválcem modulární konstrukce (B38; odvozený od čtyřválce B48 a šestiválce B58) 2 Nabídka nové řady 1 začíná zážehovým tříválcem 1,5 l o výkonu 103 kW (140 k)

Foto Tom Hyan

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový tříválec (118i) nebo čtyřválec BMW TwinPower Turbo, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V, zážehové s Valvetronic a Double-VANOS; elektronické vstřikování paliva, EU6d; a) 118i: typ B38, zážehový; 1499 cm3 (ø 82 x 94,6 mm); 11,0:1; 103 kW (140 k)/4200 – 6500 min‑1 a 220 N.m/1480 – 4600 min‑1; b) M135i xDrive: typ B48, zážehový; 1998 cm3 (ø 82 x 94,6 mm); 9,5:1; 225 kW (306 k)/4500 – 6250 min‑1 a 450 N.m/1750 – 5000 min‑1; c) 118d: typ B47, vznětový; 1995 cm3 (ø 84 x 90 mm); 16,5:1; 110 kW (150 k)/4000 min‑1 a 330 N.m/1750 – 4000 min‑1. Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 70 A.h, pro a) 60 A.h. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a) sedmistupňová automatizovaná převodovka Magna PT (dříve Getrag) 7DCT 300 s dvojicí spojek v olejové lázni (4,154 – 2,450 – 1,567 – 1,097 – 0,849 – 0,675 – 0,547 – Z 3,802), stálý převod 3,944, pohon předních kol; b/c) osmistupňová samočinná Aisin AW s kapalinovým měničem momentu (5,519 – 3,184 – 2,050 – 1,492 – 1,235 – 1,000 – 0,801 – 0,673 – Z 4,221), stálý převod b/c) 3,076/2,666; pro b) pohon všech kol se samosvorným diferenciálem Torsen vpředu, funkcí Launch Control a elektronickou mezinápravovou spojkou, pro c) pohon předních kol. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání aktivními, příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem EPS, převod 15,0:1, pro b) 14,0:1; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD, DSC/DTC; pneumatiky 205/55 R 16, pro b) 225/40 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2670 mm, rozchod kol 1565/1565, pro b) 1560/1563 mm; d/š/v 4319/1799/1434 mm; přední převis 857 mm; součinitel odporu vzduchu a,c/b) cx = 0,26/0,34; pohotovostní hmotnost DIN od 1320/1525/1385 kg, celková 1845/2085/1925 kg; objem zavazadlového prostoru 280/1200 l; objem palivové nádrže 42 l, pro b) 50 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b/c) – největší rychlost 213/250/218 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,5/4,8/8,4 s; spotřeba paliva EU 5,0/7,1/4,1 l/100 km; emise CO2 114/155/108 g/km.

auto 2019/11

že jejich vůz má pohon zadních kol, domnívají se, že koncepcí nevybočuje! Takže vlastně u BMW postupovali logicky, nadšených řidičů ubývá a oni ušetří... A jaká je třetí generace řady 1? Na rozdíl od nové řady 3 jsme měli vzácnou příležitost vyzkoušet hned tři typy nové řady 1 (F40). Samozřejmě, nechtěl jsem hned za volant nejlepší verze M135i xDrive, aby nezkreslila hodnocení vozu, už teď však musím prozradit, že je naopak značně pozvedla! Vždy nejprve volím zážehový motor, jenže BMW 118i bohužel není čtyřválec 1,8 litru, ale jen tříválec 1,5 litru s výkonem 103 kW (140 k). Lhal bych, kdybych tvrdil, že to není dobrý vůz, jenže běh motoru a jeho výkon zaostal i za nedávno zkoušeným tříválcem Ford Focus ST‑Line, který je příjemnější, má lepší zvuk a ze stejného objemu dává 182 koní! Jak bylo řečeno v úvodu, základem platformy UKL je uložení motorů vpředu napříč, takže se tam šestiválce nevejdou. Nabídku při uvedení vozu tvoří zážehové (118i) a vznětové tří válce 1,5 l (116d), zážehové (M135i xDrive) a vzně tové čtyřválce 2,0 l (118d, 120d xDrive). Z pěti modelů se ty tři slabší dodávají s manuální šestistupňovou převodovkou či alternativně se sedmistupňovou automatizovanou dvouspojkovou od Getragu (118d s osmistupňovou samočinnou s měničem momentu); zatímco obě verze xDrive jsou k mání pouze s osmistupňovou samočinnou Aisin AW (viz přehled mo delů). Lze předpokládat, že se nabídka bude rozši řovat, ale karoserie je pouze pětidveřový hatchback

► KRÁTCE ► Volvo končí s výrobou spalova cích motorů! Ostatně má jen čtyřválce a odvozený tříválec, a tak bylo 7. října oznámeno, že Volvo Cars a Geely spojí výrobu motorů do jednoho podniku (zjevně v Číně), který bude zásobovat všechny značky Geely Holdings spalovacími a hybridními pohon nými jednotkami, zatímco Volvo Cars se soustředí na vývoj plně elektrických pohonných ústrojí. Nový výrobce motorů Geely převezme tři tisíce zaměstnanců z Volvo Cars a pět tisíc z firmy Geely, která má vedle tříválců a čtyřválců také motor 3.5 V6 pro prestižní sedany Emgrand GT.

Foto Tom Hyan

Vyzkoušeli jsme také BMW 118d se solidním vznětovým čtyřválcem 2,0 l o výkonu 110 kW (150 k)

(už ve druhé generaci se kupé a kabriolety oddělily coby nová řada 2), přičemž třídveřové provedení BMW Group stejně jako jiní výrobci prostě vyřadil z nabídky (původní verze Compact řady 3 E36 a E46 mohly být jen třídveřové, nějak se nám ty časy mění). Poprvé se u řady 1 uplatňují tři různé převodovky, motor vpředu napříč, pohon předních kol a pouze jedna karosářská varianta. Vrcholem nabídky je BMW M135i xDrive s pohonem všech kol a značným vý konem 225 kW (306 k), který uděluje vozu zrychlení na sto za 4,8 sekundy, největší rychlost omezenou na 250 km/h a příznivou spotřebu EU 7,1 l/100 km (vždy jsme měli víc). Pohon všech kol samozřejmě pomáhá dobrému pocitu z jízdy a připomíná tradice BMW, navíc když je ve spojení s podvozkem M Sport (snížení o 10 milimetrů), alternativními aktivními tlu miči VDC (Comfort/Sport), jakož i posílenou brzdovou soustavou a sportovním řízením z programu M Sport. Spolu s osmistupňovou samočinnou převodovkou se dodává integrovaný diferenciál Torsen s omezenou svorností. Když se však vrátíme do druhé generace, tak nás hned zaujme BMW M140i (alternativně zadní pohon nebo xDrive) s řadovým třílitrovým šestiválcem o výkonu 250 kW (340 k). Prostě o něco přicházíme... Nová řada 1 ustupuje dnešní konzumní společnosti i emisnímu teroru EU, ale nabízí se všem jako standardní vůz s prestižním emblémem na přídi. Snižuje se cena až na 648 700 korun českých za zážehový tříválec 1,5 l v základní výbavě, dvoulitrový čtyřválec

M135i xDrive přijde na 1 201 200 Kč, zatímco dříve třílitrový šestiválec M140i stál 1 205 100 Kč, s pohonem všech kol xDrive byl za 1 259 700 Kč. Pokrok je v asistenčních systémech pro ty, kteří v řízení vozu nejsou zdatní, a posílená konektivita pro ty, kteří se nemohou ani na chvíli odreagovat sportovní jízdou. Zmizely kruhové kontrolní přístroje, digitální štít před řidičem svým tvarem koresponduje s mřížkou přídě (tzv. ledvinkami), i po volbě sportovních ukazatelů na druhém centrálním displeji (až 10,25“) ale do stanete grafy, nikoli kruhové ukazatele. Poprvé se v řadě 1 objevuje příplatkový Head-Up Display 9,2“. Interiér je prostornější, výška stropu nad sedáky P/Z je 1019/956 milimetrů, šířka ve výši ramen činí 1442/1430 mm a také zavazadlový prostor má o dvacet litrů větší objem. Zvnějšku je nový vůz proti předchůdci kratší o 5 mm (motor je napříč!), takže i rozvor náprav se zmenšil o 20 mm; šířka však narostla o 34 mm a výška o 13 mm. Pozitivní zprávou je vylehčení o 30 kilogramů, byť karoserie nyní vyka zuje větší tuhost. Výroba začala v červenci v Lipsku, od listopadu se přidá závod Regensburg, plánovaná denní kapacita je 600 vozů řady 1. Obě předchozí generace se také vyráběly v Lipsku. Nyní BMW Werk Leipzig s kapacitou 1000 denně dodává automobily řady 1, 2 Coupé a Cabrio, M2 Competition a 2 Active Tourer z jedné flexibilní linky; kromě toho pro celý svět vyrábí elektromobily i3(s) a hybridní sportovní vozy i8 Coupé a i8 Roadster. ■

► Čínský Geely Holding vlastní Volvo Cars, Geely Auto, Proton, Lynk&Co, LEVC (ex-London Taxi) a bohužel také Lotus (Colin Chapman se musí obracet v hrobě), což pro britskou značku znamená převratné změny. Lotus od roku 2004 používá motory Toyota (první byl Lotus Elise), připravovaný mezityp na 2020 vyjede ještě s Toyotou, ale pak přijdou pohonné jednotky Geely pro novou řadu sportovních vozů. Pouze hypercar Lotus Evija sází na elektropohon, vyvinutý ve spolupráci Williams Advanced Engineering. ► Specializovaná firma AM General (tvůrce Humvee a Hummeru) a Jeep (FCA) představily ve Washingtonu studii vojenského taktického vozidla XMT (Extreme Military-Grade Truck) na základě nového pick-upu Jeep Gladiator. Jak zdůraznil Andy Hove, CEO AM General, nový vůz pomáhá maximalizovat využití Gladiatoru. Podle Jima Morrisona, šéfa Jeepu, nabízejí XMT jak se zážehovým, tak se vznětovým motorem. AM General vznikl oddělením od American Motors po jejím převzetí Renaultem (1982), protože zákony USA zakazovaly dodavatele výzbroje s účastí jiného státu. ► Jak jsme předpokládali, projekt létajícího automobilu Audi Pop.Up Next, navrženého spolu s Airbusem a Italdesignem (VW Group), byl u Audi zrušen pro nadměrnou finanční náročnost (a nereálné možnosti využití, dodáváme my). Měl premiéru na autosalonu v Ženevě 2018, byl kombinací autonomního vozu a čtyřrotorového dronu. Audi oznámila konec projektu jen týden poté, co v říjnu společnosti Porsche a Boeing vyhlásily spolupráci na jiném létajícím městském taxi! Podobné projekty zvažují také Daimler, Toyota, Geely a Hyundai. ► Jeden z největších výrobců převodovek, německý Getrag Group, se za 1,9 miliardy USD stal součástí kanadského koncernu Magna International, který loni změnil jeho název na Magna PT (Powertrain). Hermann Hagenmeyer založil firmu už v květnu 1935.

11/2019 THauto

► Automobily ► MERCEDES-BENZ A 160 (W177)

Foto Tom Hyan

EVOLUCE...

Nejmenší automobil Mercedes-Benz prošel po druhé generaci revolucí, dalším krokem je čtvrtá evoluce, vývoj hatchbacku třetí generace...

1 2

TOM HYAN 1, 2 Interiér vozu se mírně zvětšil, ale především byla rozšířena výbava systémů konektivity a jízdních asistentů

auto 2019/11

ramatický vstup na trh s převráceným vozem při tzv. losím testu sice uvedení první A-Klasse (W168) nejen značně zpozdil, ale také ji připravil o evropský titul Car of the Year 1998 (skončila čtvrtá). Na druhé straně se hned při uvedení zapsala do historie jako první vůz své třídy, vybavený elektronickým systémem jízdní stability ESP! Překvapila i sendvičovou konstrukcí podlahy, připravené pro montáž alternativních pohonů, ale rovněž vhodné pro zasunutí motoru pod kabinu při čelním nárazu. Po faceliftu přišla prodloužená verze, předobraz

► MOTORY PRO TŘÍDU A 2019

typ motor převodovka A 160 1.3 I4 6M A 180 1.3 I4 6M/DCT7 A 200 1.3 I4 6M/DCT7 A 220 (4Matic) 2.0 I4 DCT7 A 250 (4Matic) 2.0 I4 DCT7 AMG A 35 4Matic 2.0 I4 DCT7 AMG A 45 4Matic 2.0 I4 DCT8 AMG A45S 4Matic 2.0 I4 DCT8 A 160d 1.5 I4d 6M A 180d 1.5 I4d 6M A 200d 2.0 I4d DCT8 A 220d 2.0 I4d DCT8

výkon spotřeba EU [kW/k] [l/100 km] 80/109 5,9 100/136 5,8/5,4 120/163 6,1/5,6 140/190 6,2 (6,7) 165/224 6,2 (6,8) 225/306 7,3 285/387 8,4 310/421 8,4 70 (95) 4,3 85/116 4,5 110/150 4,3 140/190 4,5

B‑Klasse. Druhá generace (W169) pokračovala v nastoupené koncepci, a to jak v pětidveřové, tak ve třídveřové verzi. Pak však přišel zlom, vedení Daimleru schválilo třetí generaci (W176) jako stylový hatchback, zavrhlo sendvičovou podlahu a odkázalo klienty původní třídy A na třídu B. Čtvrtá generace třídy A (W177) je tedy evolucí třetí a v nabídce dále expanduje; sblížila se s novou B‑Klasse (W247), která se tak stala její zvýšenou variantou, s níž sdílí nejen téměř všechna provedení poháněcích soustav od typu 160d po 250 4Matic, ale rovněž základní rozměry, a to rozvor náprav 2729 mm, délku 4419 mm i šířku 1796 milimetrů! Předchůdci spolu se všemi odvozenými typy CLA, CLA Shooting Brake a GLA překročily šestimilionovou hranici pro dejů, takže se zrodila nová a úspěšná paleta kom-

paktních vozů, jež přilákaly nové klienty a zejména ženy (na některých trzích tvoří 50 procent). V rámci úspor se stejně jako jinde podle výkonu a velikosti kol používají dva druhy zadních náprav, levnější torzní příčka (má ji testovaný A 160) a dražší víceprvkové zavěšení (všechny 4Matic a nejvýkonnější typy). Podle verze lze vyměnit manuální šestistupňovou převodovku za automatizovanou dvouspojkovou, a to buď známou sedmistupňovou, či novou osmistupňovou, pokud není tato již standardní výbavou. Nabídka čítá řadu modelů, jež jsou postupně uváděny na trh (viz tabulka), po premiéře na IAA 2019 ji ještě rozšířila verze Plug-In Hybrid (A 250e). Testovaný typ A 160 se zážehovým motorem 1,33 l měl být v základní specifikaci, ale i tak byl patřičně vyšperkovaný. Zaujme především špičková ►►►

3 Mercedes-Benz A-Klasse ve čtvrté generaci je stylový hatchback, s původním městským commuterem z konce devadesátých let má málo společného 4 Přístrojovou desku tvoří dva horizontální displeje pod společným překrytem, v nejvyšší verzi s úhlopříčkou po 10,25 palce

11/2019 THauto

► MERCEDES-BENZ A 160 (W177)

1 3

1 Vyzkoušeli jsme základní provedení A160 s manuální převodovkou, byť v poměrně bohaté výbavě 2 Nový zážehový čtyřválec 1,33 litru v základním provedení A 160 má decentní výkon 80 kW (109 k) 3 Zavazadlový prostor splní všechny běžné nároky, jeho objem zvětší obvyklé sklopení opěradel zadní řady sedadel

varianta digitálního přístrojového štítu se dvěma displeji 10,25“ vedle sebe pod společným překrytem, známá z vyšších tříd včetně S-Klasse, ale také systém MBUX (Mercedes-Benz User Experience), jenž spojuje intuitivní a přirozené ovládání s inteligentním softwarem, který se přizpůsobuje řidiči a zahrnuje hlasové ovládání. Musíte si však dát pozor na jazyk, jen vyslovíte mercedes, už se ženský hlas ptá, co si přejete, a nemůže pochopit, že za volantem vlastně nic. Proti S-Klasse, uvedené dříve, je systém opět vyspělejší, reaguje na klíčové úsloví (Ahoj Mercedes) a pracuje v deseti jazycích včetně češtiny a polštiny.

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (A 160) – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec Daimler/Renault M282, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V (řetěz); elektronické přímé vstřikování benzinu HPI; EU6d; 1332 cm3 (ø 72,2 x 81,4 mm); 80 kW (109 k)/5500 min‑1 a 180 N.m/1375 – 3500 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – šestistupňová manuální převodovka s řazením pákou na podlaze (4,313 – 2,241 – 1,297 – 0,894 – 0,787 – 0,661 – Z 3,375). Stálý převod 6,527; pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson a spodní příčná ramena, vzadu vlečená ramena spojená torzní příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, ESP/ASR; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kola ocelová nebo z hliníkové slitiny, pneumatiky 205/60 R 16, na přání 205/55 R 17 a větší. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2729 mm, rozchod kol 1567/1547 mm; d/š/v 4419/1796/1440 mm; přední převis 914 mm; objem zavazadlového prostoru 370/1210 l; objem palivové nádrže 43 l; pohotovostní/celková hmotnost 1275/1860 kg; brzděný přívěs do 1300 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 200 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 10,9 s; spotřeba paliva EU kombinace 5,8 – 5,9 l/100 km; emise CO2 127 – 132 g/km.

auto 2019/11

2 Výbava se vůbec vylepšila, přední sedadla A‑Klasse mohou být vyhřívaná i větraná; displeje jsou vždy digitální, levnější verze 2x 7“ nebo kombinovaná 7“ a 10,25“; nový volant je vícefunkční a nastavení vozu lze měnit čtyřmi způsoby podle nálady (dotykový displej, na volantu, velký mediální displej a vybrané funkce hlasem). Prostě z commuteru se stal computer... Samotná jízda je velmi příjemná, zadní náprava s vlečenými rameny spojenými torzní příčkou není žádný problém, motory mají příjemný běh, tříválcové módě Mercedes-Benz ještě na rozdíl od jiných nepodlehl, ale v nejmenších verzích motorů M282 (1,33 litru) stejně jako u turbodieselu OM 608 (1,5 litru) sází na spolupráci s Renaultem. Ve stejné karoserii hatchback, vždy pětidveřové (výrobce ji nazývá Kompakt-Limousine, protože má nově také čtyř dveřový sedan A-Klasse Limousine), můžete mít třináctistovku s výkonem 80 kW (109 k) v typu A 160, pro jednoduchost se šestistupňovou manuální převodovkou a předním pohonem, ale i špičkové verze AMG s pohonem všech kol, z nichž nejvýkonnější je A 45 S 4Matic s dvoulitrovým motorem 310 kW (421 k), a to už je pořádný rozdíl! Samozřejmě prestižní modely mají vzadu čtyřprvkové závěsy kol s pomocným rámem, posílenou brzdovou soustavu a řadu aerodynamických doplňků. Součinitel odporu vzduchu klesl až na cx = 0,25. Rozměry vozu zůstávají kompaktní, rozvor náprav se prodloužil o 30 na 2729 milimetrů, rozchod kol vpředu vzrostl o 14 mm, což přispělo stabilitě jízdy. Interiér se mírně zvětšil (délka vozu o 120 mm); ve výši loktů vpředu/vzadu o 35/36 mm a strop nad sedáky je o 7/8 mm výše. Zavazadlový prostor přibral 29 litrů, takže má nyní 370 litrů. Z třídy S byly převzaty mnohé jízdní asistenty jako adaptivní tempomat Distronic, kontrola jízdy v pruhu, samočinné nouzové brzdění a podobně (soubor PreSafe Plus); zmínku zaslouží indikace vozidel v mrtvém úhlu, jež pracuje až tři minuty po vypnutí zapalování a hlídá s výstrahou při otevření všech bočních dveří! Poprvé můžete mít v A-Klasse také Head-Up Display a hlavní světlomety Multibeam-LED s individuálním ovlá dáním osmnácti LED v každém z nich! Užší sloupky střechy vylepšují výhled z vozu, jejich použití umožnily vysokopevnostní oceli, snížila se hlučnost ve voze o 3 dB (nyní na úrovni C-Klasse), trochu zbytečné přijde 64 barevných variant ambientního osvětlení interiéru. Užitečnější je standardní volba čtyř jízdních režimů, pokud máte adaptivní tlumiče lze rovněž volit komfortní nebo sportovní nastavení. Nová třída A byla v době testu na českém trhu od 635 250 korun českých (A 160), nejdražší A 250 4Matic za 987 360 Kč, pokud nepočítáme sportovní verze AMG (více a podrobněji na www.mercedes-benz.cz). Vozy A-Klasse se vyrábějí v německém Rastattu. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vozy MERCEDES-BENZ 200 až 280 z roku 1973

11/2019 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► PORSCHE 911 CARRERA S (992)

NEKONEČNÝ

PŘÍBĚH

Za volantem 911 osmé generace jsme se přesvědčili, že sportovní automobily neodcházejí, ale jejich existenci umožňuje lukrativní prodej esúvéček...

rodukce Porsche 911 překročila milion vozů, TOM HYAN ve Stuttgartu, kde jsem se nejprve seznámil s technic je to prostě nejúspěšnější čistokrevný sportov kými finesami vozu před usednutím za volant. A čím se ní automobil s motorem vzadu, jubilejní exem osmá generace s kódovým označením 992 liší od před Porsche 911 prochází plář jsme si prohlédli ve Stuttgartu. Miliontá chůdců? Prvními uvedenými verzemi na autosalonu přes půl století modernizací, 911 Carrera S ve speciální zelené barvě Irish v Los Angeles 2018 byly výkonnější kupé Carrera S osmá generace se Green opustila výrobní linku v Zuffenhausenu 11. května představila v prosinci 2018, (pohon zadní nápravy) a Carrera 4S (pohon všech kol), 2017 (nikde jinde se 911 nevyrábějí) a po řadě předvá k největším změnám patří zvýšený výkon motoru na od roku 1963 vznikl vzdory filtru pevných částic, osmistupňová dvouspojková děcích cest po celém světě se stala exponátem továr více než jeden milion vozů převodovka PDK, elektronický přístrojový štít Porsche ního muzea Porsche Museum ve Stuttgart-Zuffenhau typu 901/911 Advanced Cockpit, samočinná detekce jízdních podmí senu, hned proti továrním halám, kde vznikla. Ferry nek pro nový jízdní režim Wet Mode (mokrý), zvětšení Porsche jednou o voze prohlásil: „911 je jediným auto rozchodu kol, poprvé kola roz mobilem, který můžete řídit na af rické Safari Rallye, na okruhu v Le dílných rozměrů vpředu a vzadu už ► PŘEHLED TYPŮ PORSCHE 911 (992) Mans, jet s ním do divadla anebo od základního typu, rozšířená pa typ motor/převodovka výkon kW/k 0 – 100 km/h (Chrono) se projíždět po New Yorku!“ leta asistentů a konektivity, nové Coupé/Cabriolet „Automobily přinášejí lidem svo světlomety LED, adaptivní přítlačné 911 Carrera S 3.0 B6/PDK8 331/450 3,7 (3,5)/3,9 (3,7) s bodu už více než 100 let, ale jeden 911 Carrera 4S 3.0 B6/PDK8, 4WD křídlo zcela zapuštěné do karoserie 331/450 3,6 (3,4)/3,8 (3,6) s vás činí závislým,“ hlásala reklama 911 Carrera apod. Při tom všem výrobce stále 3.0 B6/PDK8 283/385 4,2 (4,0)/4,2 (4,0) s na 911 v roce 1992. Nevynechal 911 Carrera 4 3.0 B6/PDK8, 4WD 283/385 4,2 (4,0)/4,4 (4,2) s zdůrazňuje, že za stupeň 2 auto nomní jízdy (asistence) dále nejde, jsem žádnou příležitost řídit 911, ta navíc všechny systémy lze vypnout první přišla v roce 1993 s výročním exemplářem 30 Jahre číslo 453 a vládcem vozu je nadále řidič. (z 1500 vozů), který dovezla praž Všechny Porsche 911, tedy s vý ská firma Classic Car, ta zatím jimkou nejnovější závodní verze RSR, mají motor uložen až vzadu poslední s Carrerou S osmé gene race od českého dovozce. Velmi za nápravou, prostě jako u prvního přínosná pak byla moje účast na Brouka Volkswagen. Je neuvěři 911 Carrera Technology Workshop telné, jak dokázali konstruktéři

auto 2019/11

Foto Tom Hyan

Porsche 911 Carrera S osmé generace (codename 992) s pohonem zadních kol 1 Interiér vozu je více dvoumístný, znak 2+2 vyjadřuje spíše jen odkládací plochu na zadních nouzových sedadlech 2 Na středovém displeji lze nastavit pět jízdních režimů a dvě tuhosti odpružení, vypnout Stop/Start, ovládat výfuky i zadní spoiler

1 i u této koncepce vycizelovat jízdní vlastnosti (nyní též s řízením zadních kol), takže chování vozu je zcela neutrální. Emisní předpisy si nejprve vynutily chlazení kapalinou a od sedmé generace přeplňová ní dvojicí malých turbodmychadel, pohonnou jednot kou samozřejmě zůstává plochý šestiválec boxer, dnes už ojedinělá koncepce. Z nynějšího objemu válců 2981 cm3 nabízí proti předchůdci o 22 kW (30 k) vyšší výkon, takže má úctyhodných 331 kW (450 k) při 6500 min‑1, zatímco nárůst maxima toči vého momentu z 500 na 530 N.m probíhá výše při 2300 až 5000 min‑1. Nová turbodmychadla jsou větší, montuje se poprvé filtr pevných částic GPF (Gasoline Particulate Filter), kompresní poměr vzrostl na 10,2:1 a přibyly elektricky ovládané klapky ve výfuku i optimalizované spalování se vstřikova cím tlakem 20 MPa, poprvé s asymetrickým zdvihem dvojice sacích ventilů (dříve jednotných 3,6 mm, nyní 4,5 a 2,0 mm). Přestože rozvor náprav zůstal shod ných 2450 mm, osmá 911 je prvním Porsche na nové platformě VW Group MMB (Modularer-Mittelmotor -Baukasten), i když na rozdíl od Audi R8 a Lam borghini má motor až za zadní nápravou. Řidič dostává k dispozici pět jízdních režimů Normal, Sport, Sport Plus, Individual a nový Wet. Zatímco v jízdním režimu Normal jde vůz lehce do smyku, o vyšších Sport či Sport Plus nemluvě, při zapnutí Wet (máte ovladač na volantu jako manettino ►►►

3 Novou generaci charakterizuje průběžný pás zadních svítilen a třetí brzdová na mřížce výstupu vzduchu

11/2019 THauto

► PORSCHE 911 CARRERA S (992)

Foto Tom Hyan

Šestiválec typu 9A2 Evo je nejnovější verzí boxeru, třílitrový objem zůstal shodný

Karoserie je kombinací materiálů, což přineslo nižší hmotnost, ale zároveň vyšší tuhost

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený plochý zážehový šestiválec, přeplňovaný dvěma turbodmychadly, uložený podélně vzadu; 2981 cm3 (ø 91 x 76,4 mm); 10,2:1; DOHC 4V VarioCam Plus; blok motoru a hlavy válců z hliníkové slitiny; elektronické přímé vstřikování paliva, GPF, EU6d; max. 7500 min‑1; Stop/Start; na přání Sports Chrono Package; 331 kW (450 k)/6500 min‑1 a 530 N.m/2300 – 5000 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – automatizovaná osmistupňová převodovka PDK s dvojicí spojek v olejové lázni (4,89 – 3,17 – 2,15 – 1,56 – 1,18 – 0,94 – 0,76 – 0,61 – Z 3,99); stálý převod 3,12; Porsche Torque Vectoring Plus s elektronickým závěrem zadního diferenciálu; a) Carrera S: pohon zadních kol; b) Carrera 4S: pohon všech kol Porsche Traction Management s elektronickou lamelovou mezinápravovou spojkou. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu modifikované vzpěry McPherson a příčná i podélná ramena; vzadu pětiprvkové zavěšení kol; odpružení vinutými ocelovými pružinami a teleskopickými kapalinovými aktivními tlumiči PASM; brzdy kapalinové, ocelové kotoučové P/Z ø 350 x 34 mm/ø 350 x 28 mm, s vnitřním chlazením a elektrickým posilovačem EBB; hliníkové třmeny monoblok P/Z 6/4 pístů; ABS/EBD, PSM; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, na přání aktivní řízení zadních kol HAL, převod 15,0:1 (14,1:1 s HAL); kola z lehké slitiny, pneumatiky vpředu 245/35 ZR 20, vzadu 305/30 ZR 21. ROZMĚRY A HMOTNOSTI (Coupé) – rozvor náprav 2450 mm, rozchod kol 1589/1557 mm; d/š/v 4519/1852/1300 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,29; objem zavazadlového prostoru vpředu 132 l; objem palivové nádrže a) 64 l, na přání 90 l; b) 67 l; pohotovostní hmotnost DIN (bez řidiče) a/b) 1515/1565 kg, celková 1985/2010 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 308/306 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 3,7/3,6 s, 0 – 160 km/h za 8,1/8,3 s a 0 – 200 km/h za 12,4/12,7 s; spotřeba paliva EU město 10,7/11,1 l/100 km, mimo město 7,9/7,8 l/100 km a kombinace 8,9/9,0 l/100 km; emise CO2 205/206 g/km.

auto 2019/11

u Ferrari) se to prostě nepodaří, vůz jede jako po ko lejích. Systém doporučí volit Wet Mode, když čidla před předními koly zaznamenají mokrou silnici. Zaří zení vychází ze změny frekvence hluku pneumatik, řidič může či nemusí reagovat. Pokud zvolí režim Wet, systém upraví trakci (PTM = Porsche Traction Management) a stabilizaci (PSM = Porsche Stability Management), zadní křídlo se při rychlosti nad 90 km/h vysune z karoserie, aby zlepšilo přítlak a za mezilo aquaplaningu! Carrera S a Carrera 4S zatím přicházejí s osmistupňovou automatizovanou převo dovkou, sedmistupňová manuální se prý objeví poz ději. Nová dvouspojková má větší rozsah převodů (první je kratší, sedmý a osmý rychloběh), což dovo luje delší převod v rozvodovce pro snížení spotřeby paliva. Největší rychlost přes 300 km/h přichází na šestý převodový stupeň; zrychlení je působivé, ještě je lze vylepšit montáží Sports Chrono Package. Popr vé mají Porsche 911 vpředu menší a vzadu větší kola. Podstatnou část dnešního vývoje představují elektro nika jízdních asistentů, konektivita a digitalizace. Ho rizontálně členěná přístrojová deska zachovává cent rální analogový otáčkoměr přímo před volantem, po jeho levé a pravé straně jsou celkem čtyři kruhové přístroje, uložené na dvojici displejů po 7 palcích. Velký dotykový displej 10,9“ ve středu desky patří no vému systému konektivity PCM (Porsche Commu nication Management), pod ním však nechybí pět tlačítek přímé volby. MyScreen lze individuálně na konfigurovat, aby vyhovoval všem přáním. S testova ným vozem jsme dosáhli spotřeby 12,4 l/100 km při sice ostřejší, ale jinak vcelku běžné jízdě po normál ních silnicích, tužší nastavení podvozku Sport (lze volit i Normal) ovšem vyžaduje jen dobré vozovky. Základní cena kupé Carrera S činila v době testu 3 179 000 Kč (aktuálně viz www.porsche.cz), roz ličná příplatková výbava ji však zvýšila na 3 935 712 korun českých s DPH. Lze volit řízení zadních kol, paket Sports Chrono včetně Porsche Track Preci sion App a přípravou na měření času na okruzích, servořízení Plus s proměnným převodem, jiná spor tovní kola RS Spyder, sportovní výfuk, elektricky ovládané střešní okno, celokožený interiér, hlavní světlomety LED Matrix, parkovací systém s ka merou, audioaparaturu BOSE a další příjemnosti, které měl testovaný automobil. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobily PORSCHE z roku 1968 (na snímku závodní typ 906)

11/2019 THauto

► Automobily ► FERRARI SP3JC

TOM HYAN Foto Ferrari

UNIKÁT

Dalším z projektů Ferrari one-off je otevřený automobil s dvanáctiválcem... Ferrari SP3JC prozrazuje iniciálami JC jméno klienta Johna Collinse, který jako fotograf-novinář už před 38 lety jezdil vozem Dino 246 za prací každý den

Ferrari SP3JC si nechal postavit John Collins, jehož firma Talacrest prodala přes 1700 klasických automobilů Ferrari

auto 2019/11

errari vyrábí na zakázku prototypy pro bohaté klienty, 28. listopadu 2018 poprvé představený typ SP3JC vznikl podle výrobce pro velkého příznivce světa Ferrari a nadšeného obdivovatele Pop-Artu! Proto kromě specifického designu má rovněž unikátní barevnou kombinaci. Tvoří ji základní bílá Bianco Italia spolu s modrou přídí Azzuro Met a vkládanými žlutými segmenty Giallo Modena včetně startovního čísla 3 a tradičního znaku Ferrari. Nové jsou aerodynamické zakrytování za hlavami obou jezdců, horizontální členění zádě se čtyřmi koncovkami výfuků a další úpravy, vy jadřující vzpomínky na dvanáctiválcové spidery padesátých a šedesátých let. Kuriozitou jsou prosklené segmenty kapoty, dovolující pohled na silný dvanáctiválec. Sedadla jsou v modré kůži s bílými vklady, modrá kůže pokračuje na spodní části přístrojové desky. Základem vozu jsou mechanické skupiny Ferrari F12tdf (tour de france), který byl akční sérií 799 vozů na oslavu velkých úspěchů v silniční soutěži Tour de France. Znamená to, že pohonnou jednotkou je motor 6.3 V12, u něhož byl proti F12berlinetta zvýšen výkon na 574 kW (780 k)/8500 min‑1 a točivý moment na 705 N.m/6750 min‑1, přičemž limit otáček činí 8900 min‑1. Převodovka je sedmistupňová dvouspojková F1 DCT a řadí ještě rychleji, převody jsou zkrácené o 6 %, takže výchozí kupé po vylehčení o 110 kilogramů a přitvrzení odpružení o 20 procent letí z nuly na 100 km/h za 2,9 sekundy (na 200 km/h za 7,9 s) a dosahuje rychlosti přes 340 km/h. Přímé řízení má dvě otáčky na plný rejd, nechybí Virtual Short Wheelbase, tedy řízení zadních kol. Unikátní SP3JC, navržený v Centro Stile Ferrari (Flavio Manzoni) a postavený b ěhem více než dvou let, označením pro zrazuje klienta Johna Collinse, majitele britského Talacrestu, největšího dealera Ferrari Classic na světě. Spolu s Ferrari P80/C se také SP3JC poprvé představil veřejnosti na Festivalu rychlosti 2019 v Goodwoodu. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na sportovní vůz DE TOMASO Pantera z roku 1973

11/2019 THauto

► ŠKODA AUTO VRCHLABÍ

Foto Tom Hyan

Technika

SPECIALIZACE

Bývalá automobilka ve Vrchlabí už nevyrábí kompletní vozy, ale specializuje se na produkci převodných ústrojí...

ýroba kompletních automobilů Škoda skončila ve Vrchlabí výběhem Roomsteru (23. ledna 2013 se vrátil do Kvasin). V dubnu 2011 byl schválen projekt přestavby na specializo vaného výrobce převodovek DSG, v srpnu začala vý stavba, o rok později se v srpnu 2012 rozběhla před sériová výroba dvouspojkových převodovek DQ 200. V září byla zhotovena nultá série, v říjnu 2012 zahá jena sériová produkce. Celková investice do přestavby hal, technického vybavení, tréninkového centra a lo gistiky dosáhla 250 milionů eur. Objem výroby se neustále zvyšoval tak, jak stoupala poptávka po automobilech VW Group s automatizovanými převodovkami DSG (Direct Shift Gearbox), které spojují výhody me chanické manuální a klasické samočinné pře vodovky s kapalinovým měničem momentu. Zjednodušeně lze říci, že jde o dvě převodovky v jedné skříni (sudé a liché převodové stupně),

auto 2019/11

TOM HYAN, Vrchlabí (CZ) ▲ Dvouspojková převodovka DQ 200 v řezu

z nichž každá má vlastní spojku, v případě DQ 200 su chou, takže vždy je zařazeno a řazení může být rychlejší. Výhodou suchých spojek jsou nižší ztráty (bez tření v ka palině), menší odpadní teplo a nižší hmotnost, ale vyho vují jen menším přenášeným momentům. Pro větší toči vé momenty se používá dvojice spojek v olejové lázni. Zhruba tisíc zaměstnanců v podkrkonošském závodě ve Vrchlabí v třísměnném provozu původně vyrábělo tisíc převodovek DG 200 denně, po dostavbě další nové haly byla výroba navýšena z 1000 na 1500 (inves tice 60 milionů eur) a dnes na více než 2000 denně (dalších 25 milionů investic navíc). Převo dovky z Vrchlabí se dodávají nejen pro auto mobily Škoda (38 procent), ale také pro další značky VW Group, tedy Volkswagen, Audi a Seat. V roce 2013 bylo ve Vrchlabí vyro beno 202 tisíc převodových skříní, ale loni už 538 tisíc! Převodovky DQ 200 se kromě Vrch labí vyrábějí rovněž v německém Kasselu

2 Kalírna ohřívá ocelové díly na 960 °C ve vakuu a po nauhličení povrchu prudce chladí v přetlaku hélia

1 a v závodě VW ATD v čínském Dalianu. Ve Vrchlabí se ještě montovaly Roomstery, když se rozběhla výroba řídící mechatroniky, pak ozubených kol a hřídelů, i na konec kompletních převodovek. Nedlouho po vyrobení dvoumilionté převodovky jsme využili dalšího pozvání a továrnu ve Vrchlabí navštívili. Přívítal nás vedoucí závodu Dr. Ivan Slimák, který praco val pro VW Group deset let v zahraničí (z toho sedm let v Číně), a zdůraznil charakter vysoce moderní továrny high tech, jež je důležitým pilířem v dalším rozvoji Škoda Auto. Převodovka DQ 200 je sedmistupňová s dvojicí suchých spojek, dimenzovaná na 125 kW a 250 N.m (navzdory označení) a její hmotnost činí zhruba 70 kg. Ve Vrchlabí se vyrábí v různých variantách (převodové poměry, poloha a spojení s motorem, software) pro všechny čtyři základní koncernové značky. Prohlédli jsme si halu obrábění, měrové středisko, mon táž řídící mechatroniky a konečnou montáž. V hale strojního obrábění vznikají hřídele a ozubená kola z vý kovků, dodávaných v surovém stavu většinou z mlado boleslavské kovárny Škoda Auto, které se pak montují do skříně převodovky spolu se spojkami a dalšími díly. Před tepelným zpracováním se obrábí za sucha i za mokra, vrtají se otvory, frézuje ozubení a dokončuje úprava povrchu pro správnou funkci. Například talířová kola diferenciálu, jenž je součástí převodovky DQ 200 pro příčnou zástavbu s pohonem předních kol, se fré zují novou metodou za sucha bez chladicí kapaliny. Při kalení ve Vrchlabí využívají netradiční metody, ohřev na 960 °C probíhá ve vakuu s navlhčením povrchu

1 Diferenciál je součástí převodovky pro příčnou zástavbu a pohon předních kol 2 Odpočátku výroby se používá automatický transportní systém, nejnovější je autonomní robot Omron pro přepravu dílů, kterého jsme zachytili cestou do měrového střediska 3 Kontrola ozubení na strojích Klingelnberg 4 Expedice mechatroniky (skládá se ze 135 dílů) v kontrolovaném prostředí

Foto Tom Hyan

4 acetylenem do 0,5 – 0,8 mm, následuje prudké ochla zení na 30 °C během dvou minut v přetlaku hélia (neteč ného plynu). Výsledkem je vysoká povrchová tvrdost součásti, kdy se struktura povrchu mění z perlitu na odolný martensit, jádro dílu však zůstává pružné pro vysokou životnost. Klimatizované měrové středisko pracuje s konstantní teplotou 20 až 22 °C; kontrolují se různé parametry vyráběných i dodávaných dílů včetně úchylek tvaru, poloh, drsnosti a rozměrů; na strojích Klingelnberg se proměřuje ozubení (profily, drážky, to lerance). Speciální podlaha střediska je oddělena dila tačními spárami, aby nedocházelo k přenosu chvění z výroby. Další laboratoře slouží kontrole materiálů včetně chemické analýzy jiskrovým spektrometrem a rozboru tvrdosti ozubení. Oddělení montáže mecha troniky, tedy řídící jednotky pro převodovku, bylo po sledním provozem, jenž jsme navštívili. Vyžaduje ne smírnou čistotu a konstantní tepelné podmínky, díly procházejí pračkou a předbalením, dodávají se přímo na linku. Zkušební stanoviště mechatroniky pak dokáže prověřit každou jednotku simulací funkce převodovky. Nelze vyjmenovat na omezené ploše všechny před vedené technologie, z výčtu některých však vyplývá, jak se změnily nároky na výrobní prostředky a prostředí. A to hovoříme jen o jedné důležité součásti moderního automobilu. Potěšitelné je, že strojírenská výroba v České republice alespoň někde pokračuje, a Škoda Auto je v tomto směru jasným číslem 1. Převodovky do dává do třinácti automobilek osmi zemí, kromě Evropy také do Uitenhage v Jižní Africe a Púny v Indii. ■

11/2019 THauto

► NTT INDY CAR SERIES 2019

Foto Chevrolet

Motorsport

Foto Chevrolet

SEZONA ZMĚN... Finále se jelo na slavném okruhu Laguna Seca, který se vrátil do šampionátu Indy Cars po patnácti letech...

ejrychlejší formulové závody, zejména pak květnové vyvrcholení 500 mil Indianapolis, přinesly v poslední sezoně řadu novinek a překvapení. Po pěti letech zmizel hlavní sponzor Verizon Wireless (2014 – 2018) a mistrovství se změnilo na NTT Indy Car Series 2019 podle nového hlavního partnera. Shodou okolností japonská NTT (Nippon Telegraph & Telephone Corpo ration) má obdobný předmět podnikání jako Verizon, působí dlouho také na severoamerickém trhu a už dříve podpořila nejen úspěšný tým Chipa Ganassiho, ale

auto 2019/11

TOM HYAN 1 Po startu v Poconu; vpředu zleva Josef Newgarden, Scott Dixon, Simon Pagenaud, Alexander Rossi a Will Power (vítěz) 2 Josef Newgarden na okruhu v Long Beach, kde před lety Indy Cars vystřídaly formuli 1

i řadu závodníků individuálně. Nejvíce se diváci těšili na návrat legendární WeatherTech Raceway Laguna Seca (dříve Mazda Raceway), kde bylo uspořádáno finále sedmnáctidílného seriálu coby Firestone Grand Prix of Monterey. Bohužel tento závod vystřídal neméně proslu lou Sonoma Raceway, ta se jela loni naposledy (a viděli jsme tam Indy Cars na vlastní oči v letech 2010 a 2012). Shodné vozy nadále dodává americká filiálka italské společnosti Dallara Automobili z výroby v Indianapolisu (typ IR/DW12), a to už od roku 2012, ale od předminulé sezony mají jednodušší konfiguraci místo aerodynamic

Foto Chevrolet

4 5

► INDY CAR SERIES 2019 (závod, vítěz, motor, průměrná rychlost) St. Petersburg Josef Newgarden Chevrolet COTA Austin Colton Herta Honda Barber Park Takuma Sato Honda Long Beach Alexander Rossi Honda GP of Indianapolis Simon Pagenaud Chevrolet 500 Indianapolis (O) Simon Pagenaud Chevrolet Detroit Belle Isle I Josef Newgarden Chevrolet Detroit Belle Isle II Scott Dixon Honda 600 Texas (O) Josef Newgarden Chevrolet Road America Alexander Rossi Honda Toronto Simon Pagenaud Chevrolet 300 Iowa (O) Josef Newgarden Chevrolet Mid Ohio Scott Dixon Honda 500 Pocono (O) Will Power Chevrolet 500 Gateway (O) Takuma Sato Honda Portland Will Power Chevrolet Laguna Seca Colton Herta Honda

kých kitů (2015 – 2016). Žádný jiný výrobce motorů 2.2 V6 Bi-Turbo se zatím přes všemožné spekulace (Hyun dai) nepřihlásil, a tak po neslavném vystoupení Lotusu (Judd) zůstávají soupeři pouze pohonné jednotky Honda (HPD) a Chevrolet (Ilmor). Podle stupně přeplňování (limit tlaku se mění podle okruhu) mají výkon 404 až 551 kW (550 až 700 k) při otáčkách do 12 000 min‑1 (ome zovače dodává organizátor závodů). Pro speedways (čtyřkilometrové ovály), krátké ovály nebo silniční pří rodní a městské okruhy jsou monoposty odlišně upra veny včetně aerodynamických prvků, výkonu motoru (plnicí tlak) a povolené hmotnosti (721 až 735 kg). Větší změnu v technice můžeme očekávat pro sezonu 2022, kdy mají přijít hybridní systémy se současnými motory 2.2 V6, ale s elektrickou asistencí KERS (rekupe race brzdné energie, akumulace a výkonová asistence elektromotorem), jaké zavedla formule 1 před deseti lety (ta má nyní složitější hybridní systém). V roce 2020 přijde zvýšený štít kokpitu Aeroscreen z vícevrstvého poly

3 Josef Newgarden podruhé mistrem Indy Cars! 4 Josef Newgarden slaví triumf v sobotním nočním závodě na oválu Iowa Speedway 5 Will Power před Coltonem Hertou a Alexanderem Rossim na okruhu COTA (Circuit of the Americas) v Austinu (Texas) 6 Simon Pagenaud vyhrál silniční Indianapolis Grand Prix, ale i 500 mil na oválu Indianapolis Motor Speedway

153,775 km/h 164,554 km/h 172,600 km/h 158,959 km/h 166,135 km/h 282,852 km/h 129,193 km/h 141,394 km/h 299,409 km/h 213,826 km/h 162,348 km/h 221,501 km/h 186,382 km/h 271,552 km/h 220,230 km/h 167,698 km/h 170,645 km/h

karbonátu s titanovými nosníky, výsledek spolupráce s Red Bull Advanced Technologies pro účinnější ochra nu jezdce, který se zkouší od 2016 (systém Halo F1 se v Indy Cars neuplatnil, Red Bull zase do F1 nabízel Aeroscreen marně). Štít chrání jezdce před odletujícími kusy vozů po kolizi (až do zatížení 150 kN jako Halo), jež jsou pro závodníky smrtelným nebezpečím (tak zahynul Justin Wilson v 500 mil Pocono 2015). Od pátého zá vodu 2019, silniční Indianapolis Grand Prix, se už uplatnil střední titanový sloupek 3“ (76,2 mm) v čelním štítu, který dodala Dallara coby AFP (Advanced Frontal Protection), součást budoucího Aeroscreenu. Při letošních testech dosahovali jezdci s Aeroscreenem přes 360 km/h a ne pociťovali žádné změny v chování vozu. Na rozdíl od formule 1 se bojuje o titul mistra až do posledního závodu! Žádný tým nemá absolutní převahu jako Mercedes-AMG Petronas ve formuli 1, vítězů je mnohem více a může vyhrát i nováček, což se ve for muli 1 velmi dlouho nepodařilo! Devatenáctiletý Kalifor ňan Colton Herta, loni vicemistr Indy Lights, vyhrál hned druhý závod sezony při premiéře okruhu v Austinu (jeho třetí start Indy Cars), ale také finále v Laguna Seca. Vedl 83 z 90 kol, zatímco za ním se bojovalo o mistrov ský titul! Navíc se v Laguna Seca stejně jako v 500 mil Indianapolis rozdával dvojnásobný počet bodů! Josefu Newgardenovi (Team Penske) tak stačilo osmé místo na zisk titulu (je mistrem podruhé), zatímco favorizo vaný Alexander Rossi (Andretti Autosport) si šestým místem v cíli pojistil jen třetí příčku celkového pořadí. Simon Pagenaud (Team Penske), vítěz obou závodů v Indianapolisu (500 mil i silniční Grand Prix), po čtvr tém místě z finále dosáhl na celkově druhé. Bryan Herta, otec vítězného Coltona, vyhrál v Laguna Seca dvakrát (1997, 1998), když ho o třetí triumf v roce 1996 připravil legendárním předjetím v náročné za táčce Corkscrew italský mistr Alex Zanardi! Úspěch Josefa Newgardena znamená šestnáctý titul pro tým Rogera Penskeho v nejvyšší lize amerických ►►►

11/2019 THauto

Pozn.: (O) = ovál

Foto Chevrolet

Na okruhu formule 1 v Austinu; zleva Alexander Rossi, Will Power, Ryan Hunter-Reay a pozdější vítěz Colton Herta (číslo 88)

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

1 Santino Ferrucci, formulí, a aby toho nebylo málo, tak veterán Juan-Pablo padný syn dánské matky a otce z New Yorku uspěl díky třetí nejlepší nováček Montoya (ex-Indy Cars a F1) a Dane Cameron vyhráli programu Mazda Road to Indy, vyhrál mistrovství Indy za Hertou a Rosenqvistem mistrovství sportovních vozů IMSA WeatherTech Lights 2011 a první závod Indy Cars v Alabamě 2015. Sports Car Championship 2019 v nejvyšší třídě DPi Málokdo si vzpomene, že byl úspěšný v Evropě, 2 Alexander Rossi (Daytona Prototypes International) na voze Acura 2008 – 2009 jezdil britskou formuli Ford a pak GP3 (celkově třetí) (Honda) ARX-05 Team Penske! A to má Penske ještě Series 2010 pro Carlin Motorsport. 3 Colton Herta jedno horké želízko v ohni, Joey Logano (Ford) obha Výsledky závodů přinášíme v obvyklé tabulce, nejrych příjemně překvapil juje titul 2018 v první lize NASCAR Stock Cars! A víte, lejší byly ovály v Texasu a Indianapolisu, když Pocono co je WeatherTech? Neobyčejně úspěšná firma Davida zpomalila kolize pěti jezdců. Proti předcházející sezoně 4 Simon Pagenaud opět vítězí MacNeila, která vyrábí pryžové koberečky pro osobní zmizely ovál Phoenix a Sonoma, nahradily je okruh automobily. Tak úspěšná, že sponzoruje okruh Laguna Velké ceny USA v Austinu (TX) a Laguna Seca. Na 5 Will Power vzdory dvěma vítězstvím Coltona Herty se Rookie of Seca a celé mistrovství IMSA, má vlastní závodní tým vyhrál Portland a Pocono the Year (nováčkem roku) stal Švéd Felix Rosenqvist, GT a MacNeil koupil originální Ferrari 250 GTO údajně za sedmdesát milionů dolarů... který sbíral body s větší pravidelností, byť ► INDY CAR SERIES 2019 Roger Penske (ročník 1937) je typickým nevyhrál. Nahradil Roberta Wickense, zraně příkladem amerického zázraku. Začínal ného loni v Poconu, který se předvedl divá (pořadí, jezdec, tým/motor, počet bodů) z ničeho, byl závodníkem (má dva starty kům v Torontu s vozem Acura (Honda) NSX, 1. Josef Newgarden (USA) Penske/Chevrolet 641 F1) a dnes jeho firmy zaměstnávají 44 tisíc 2. Simon Pagenaud (F) Penske/Chevrolet 616 upraveným na ruční řízení. Obhájce titulu lidí. Jeho závodní tým vítězil ve všech auto 3. Alexander Rossi (USA) Andretti/Honda 608 Scott Dixon skončil celkově čtvrtý, znovu mobilových disciplínách, dokonce postavil neuspěl Marco Andretti (šestnáctý), ale 4. Scott Dixon (NZ) Ganassi/Honda 578 5. Will Power (AUS) Penske/Chevrolet 550 o jedno místo za ním byl Marcus Ericsson, vlastní vozy F1 a Indy Cars. Josef New 6. Felix Rosenqvist (S) Ganassi/Honda 425 propuštěný z formule 1. Chevrolet tentokrát garden (narozen 22. prosince 1990 v Ten 7. Colton Herta (USA) HSR/Honda 420 nessee) je dalším ze závodníků, kteří Pen vyhrál o jeden závod více než Honda. Nová 8. Ryan Hunter-Reay (USA) Andretti/Honda 420 skemu dobyli mistrovský titul Indy Cars, Petersburgu na 9. Takuma Sato (JPN) RLL/Honda 415 sezona začíná opět v St. a to hned dvakrát (2019 a 2017). Nená 10. Graham Rahal (USA) ■ RLL/Honda 389 Floridě, a to 15. března 2020. 11. Sébastien Bourdais (F) Coyne/Honda 387 12. James Hinchcliffe (CDN) SPM/Honda 370 36 THauto 2019/11 Pozn.: všichni s vozy Dallara IR12; startovalo 36 jezdců

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na motorový olej CASTROL, který používají nejlepší američtí závodníci (1973)

11/2019 THauto

1 3

Foto Tom Hyan

► Motorsport ► LEGENDY FORMULE 1

1, 2 Stirling Moss na Festivalu rychlosti 2000 v Goodwoodu (Mercedes-Benz 300 SL) 3 Stirling a Susie Mossovi na tribuně při Festivalu rychlosti 1999 v Goodwoodu

Foto Tom Hyan

Nejlepší závodník formule 1, který nikdy nedobyl titul mistra světa, se jmenuje Stirling Moss a 17. září oslavil devadesátiny! V dobách, kdy se nejezdilo tolik Grand Prix F1, šel od úspěchu k úspěchu i v jiných závodech. Jeho bilance vítězství je obdivuhodná, jen v MS F1 vyhrál šestnáctkrát ze 66 startů! Kromě první z osmi sezon byl čtyřikrát celkově druhý a třikrát třetí. Mimo 1955, kdy nastoupil v továrním týmu Mercedes-Benz, jezdil většinou s pomalejšími vozy soukromých týmů, ale přesto vítězil. Vyhrál svůj druhý závod v roce 1948 a hned přidal dalších devět vítězství na Cooperu F3! O dva roky později už byl ve F2, o tři roky ve F1. Jeho hvězdnou kariéru přerušila záhadná nehoda v Goodwoodu 1962 na Lotusu F1, kdy vyjel z trati a po poranění hlavy ztratil svou bleskurychlou reakci. Stirling Moss na voze Mercedes-Benz W196 vítězí v Britské Grand Prix, která se roku 1955 výjimečně konala na okruhu v Aintree

Foto Daimler

Vše kromě svého života, tak se jmenuje slavná kniha Stirlinga Mosse a novináře Kena W. Purdyho, která provází hvězdnou kariérou londýnského rodáka až po její náhlé ukončení a následnou rehabilitaci. Sir Stirling Moss však nikdy ze světa rychlých kol neodešel, i když se vzdal profesonální kariéry, protože věděl, že už nebude rychlý jako dříve. V sedmdesátých letech se vrátil k několika startům, 1980 – 1981 jel britské mistrovství cestovních vozů s Richardem Lloydem a mladým Martinem Brundlem. Pak se zaměřil na závody historických automobilů, viděli jsme ho na první Grand Prix Maďarska 1986 a mnohokrát v Goodwoodu. V jedenaosmdesáti letech na Le Mans Legends 2011 oznámil, že končí s veřejnými akcemi. Se svou třetí manželkou Susie žije v proslulém londýnském domě, který se stal v šedesátých letech výkladní skříní nových technologií. Mají syna Elliota, z druhého manželství s Elaine pochází dcera Alison.

V továrním týmu Alfa Romeo okusil i třílitrové prototypy 33/2 (1969)

auto 2019/11

Foto Tecno

Foto Alfa Romeo

Galli s okřídleným vozem Tecno F2 (1969)

7 Na Silverstone 2000 8, 9 Stewartův návrat za volant Tyrrellu 003 v Silverstone Classic 2000

Foto Tom Hyan

Jeden z nejlepších závodníků formule 1 všech dob, Skot Jackie Stewart, oslavil 11. června svoje osmdesátiny! Stále je aktivní, letos se v Austrálii zúčastnil předávání cen na pódiu a potkali jsme ho na Hugaroringu (stejně jako v roce 1986). Trojnásobný mistr světa s vozy Matra (1969) a Tyrrell (1971 a 1973) vyhrál 27 Velkých cen MS z 99 startů v letech 1965 – 1973, okusil 500 mil Indianapolis, CanAm i 24 h Le Mans. Narodil se 11. června 1939 v Miltonu (Dunbartonshire), otec Robert jezdil motocyklové závody včetně Tourist Trophy na Manu a bratr Jimmy (1931 – 2008) zaznamenal jeden start v MS F1. Spolu se synem Paulem založil tým Stewart Grand Prix (1997 – 1999), druhý syn Mark je filmový a televizní producent. Jackie je dodnes významnou osobností motorismu a spolupracuje s mnoha značkami, ale také založil nadaci Race Against Dementia pro boj s chorobami stáří, z nichž jedna postihla jeho milovanou ženu Helen (vzali se v roce 1962). V roce 1997 se vrátili ze švýcarského Begnins u Ženevského jezera (přesídlili tam před 50 lety) a žijí na farmě v Ellesboroughu u Aylesbury v Anglii.

Foto Tom Hyan

5 Na Hungaroringu 2019 6 Na Hungaroringu 1986

Nejdéle ve formuli 1 se Galli udržel u Williamsu (1973 ISO Marlboro IR01)

Foto Marlboro

Pouze sedmnáct Grand Prix absolvoval italský závodník Nanni Galli, který zemřel 12. října 2019 v Pratu po dlouhé nemoci, ale nikdy se automobilů nevzdal. Dokonce si po letech koupil monopost Tecno PA123/3, s nímž dojel třetí mimo MS F1 ve Vallelunze 1972, aby se mohl zúčastňovat historických závodů! Začínal poměrně pozdě (narodil se 2. října 1940 v Boloni), po motokárách přišly cestovní vozy, ale záhy se stal továrním jezdcem Autodelty (Alfa Romeo) a v Brně 1968 obsadil druhé místo s Giorgio Piantou (1935 – 2014), jenž byl později šéfem Alfa Corse. Nanni postoupil do formule 2 (Brabham, 1969 Tecno), stal se továrním jezdcem Tecno i pro F1, ale ještě dříve debutoval na McLarenu M7D Alfa V8 na Monze; 1971 střídal motory Ford a Alfa V8 ve voze March, 1972 se podílel na debutu Tecna ve formuli 1 a jednou zaskočil na Ferrari 312B! Sezonu 1973 absolvoval na ISO Marlboro (Williams). Dodnes drží rekord silničního okruhu v Mugellu (1970; Lola T210), byl sedmý ve 24 h Le Mans 1969 (Matra 630). Po ukončení kariéry pracoval v rodinné textilní firmě, ale nedávno překvapil konstrukcí nového sportovního vozu.

Foto Tom Hyan

4 Jako mistr světa 1971

Foto Tom Hyan

11/2019 THauto

Foto Tom Hyan

► Motorsport ► FORMULA JUNIOR HISTORIC RACING ASSOCIATION

Cooper Car Club a tři vozy Cooper T56 britských jezdců (zleva 1961, Jeremy Deeley; 1960, Crispian Besley a 1961, Peter Fenichel)

Foto Helena Hyanová

STARÉ JUNIORY... Na okruhu v Mostě se letos opět jela FIA Lurani Trophy, závody historických formulí Junior, které prožívaly svou slávu v letech 1958 – 1963...

TOM HYAN, Most (CZ) 1 Mark Shaw (Brabham BT6 Ford) vyhrál jednu jízdu v Mostě; Colin Nursey na americkém BMC Mk.1 (1961) odpadl s poruchou motoru 2 Duncan Rabagliati, šéf historické asociace formule Junior, za volant svého Alexisu HF1 (Mk.I) usedá už déle než čtvrt století... 3 Italský Faranda-Fiat FJ (1959), který čekal po smrti Giuseppe Farandy na nového majitele plných patnáct let

auto 2019/11

polu s červnovou premiérou evropské série NASCAR na mosteckém okruhu se jelo několik dalších závodů, vesměs pro histo rické automobily, z nichž nejvýznamnější je FIA Lurani Trophy pro monoposty for mule Junior (FJ), která platila v letech 1958 až 1963. U jejího zrodu stál italský hrabě Giovanni Johnny Lurani Cernuschi, automobilový novinář, inženýr a vynikající závodník. Lurani inicioval první formuli pro závodní vozy s homologovanými skupinami ze sé riové produkce (motor, převodovka, rozvodovka a brzdy z cestovního vozu skupiny A2), která pak našla mnoho následovatelů jak v novodobé formuli 3 (od 1964), tak v mnoha značkových formulích Ford, Renault, Alfa Boxer, V (Volkswagen), Opel Lotus

a dalších. Po roce 1958 nahradila FJ poněkud ar chaickou první F3, která využívala čtyřdobých jedno válců 500 cm3, většinou z britských motocyklů. Předpisy FJ byly jasné. Homologovaný motor, čtyř válec do 1100 cm3 objemu, u něhož nelze měnit po lohu vačkového hřídele proti sériovému provedení, přičemž rozvod OHC byl zakázán (tehdy se běžně nepoužíval) a elektrický spouštěč předepsán. Převo dovky byly čtyřstupňové, samosvorný diferenciál se nesměl použít. Minimální hmotnost vozu s chladicí kapalinou a olejem činila 400 kg, pokud měl motor do 1000 cm3, pak jen 360 kg, což zaručovalo znač nou dynamiku při výkonech 90 až 100 k (66 – 73 kW). Minimální rozvor náprav činil 2000 mm, rozchod kol 1100 mm a největší šířka karoserie 950 mm. Povinný

Foto Helena Hyanová

byl ochranný oblouk. Od 1964 nahradila FJ podobná F3, ovšem s objemem válců sníženým na 1000 cm3, clonou v sání a omezením na jeden karburátor. Navzdory poměrně krátkému životu měla FJ obrov ský význam, protože se stala základem moderních závodních automobilů, jaké známe dodnes. První vozy měly ještě motor vpředu, jejich tvary připomí naly zmenšené legendy F1 (např. Maserati 250F), po přechodu na motory vzadu od počátku šedesá tých let nezřídka vynikaly shodnou konstrukcí jako monoposty F1, jež tehdy měly omezený objem do 1500 cm3. Například britský Emeryson nabízel shodné vozy pro F1 a FJ, jež se lišily jen poháněcím ústrojím. Vozy FJ nabízely slavné značky Lotus, Cooper a Brabham, ale také řada různých jiných konstruktérů. Pro sezonu 1963 postavil Lotus revo luční typ 27, jenž přešel na samonosnou konstrukci místo obvyklého trubkového rámu. První závody 1958 se jely z Luraniho iniciativy v Itá lii, ale v roce 1959 už bylo vypsáno mezinárodní mis trovství FJ, které vyhrál švýcarský inženýr Michael May, později známý jako konstruktér motorů i ve F1.

Ve formuli Junior vyrostly i ty největší hvězdy Grand Prix, jmenujme Jima Clarka, Johna Surteese, Wolf ganga von Tripse, Lorenza Bandiniho, Petera Rev sona, Jochena Rindta, Mike Hailwooda atd. V roce 1975 se FJ stala první obnovenou pro závody histo rických vozů, v roce 1993 byla založena The For mula Junior Historic Racing Association (FJHRA) a v roce 1995 vypsáno mistrovství FIA Lurani Trophy. Na oslavu šedesátin vyrazili vybraní jezdci FJ v letech 2016 – 2018 na závody v Jižní Africe, Austrálii a Novém Zélandu, USA a Kanadě, přičemž finále bylo loni na Silverstone Classic. Podívejme se na nejzajímavější vozy, jaké startovaly v Mostě. Oranžový Alexis HF1 z roku 1959 je sku tečnou klasikou s motorem BMC (Austin) 998 cm3 vpředu, ačkoli v rodné Anglii jel pouze jeden závod, než byl vyvezen do Austrálie a USA. Nakonec jej získal Brit Duncan Rabagliati, který má sbírku zá vodních vozů, je předsedou FJHRA a kromě jiného zachránil sportovní Škodu 1100 OHC, kterou vyvezl jeden student z Československa v roce 1968 (pak vůz koupila Škoda UK na aukci). Duncan ►►►

Foto Tom Hyan

4 Australský Elfin FJ z roku 1962 (za volantem David Atkins z Austrálie) 5 Němec Peter Knoefel představil závodní Emeryson FJ, s nímž startoval a vítězil slavný Mike Spence (1961) 6 Dva nejrychlejší v Mostě, na snímku vede Bruno Weibel (Lotus 22) před Markem Shawem (Brabham BT6) 7 Tojeiro-Ford FJ 1961 těsně před odjezdem na trať (za volantem Australan William Hemming) 8 Nejrozšířenější motor Ford v britském podvozku Emeryson pro sezonu 1960 9 Britský čtyřválec BMC (Austin) 998 cm3 série A, zabudovaný do amerického monopostu BMC (Huffaker) Mk.I (1960)

11/2019 THauto

► FORMULA JUNIOR HISTORIC RACING ASSOCIATION

1 1 Bruno Weibel, celkový vítěz z Mostu (Lotus 22)

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

2 Bájné Tojeiro-Ford 105E z roku 1961, jež zkonstruoval známý tvůrce sportovních automobilů John Tojeiro z britského Barkway 3 Vittorio Stanguellini stavěl vozy s motory Fiat vpředu i vzadu, bohužel v Mostě s tímto Stanguellini z roku 1959 neuspěl Marcel Ritzi (porucha) 4 Neznámou konstrukcí je britská Caravelle Mk.II Ford; druhé vyrobené chassis z roku 1961 představil Jim Blockley

startuje na Alexisu HF1, díle Billa Harrise a Alexe Francise, už přes čtvrt století. Z nejstarších vozů jsme viděli také italské Stanguellini a Taraschi s motory vpředu, ale čtyřválci Fiat 1089 cm3. Konstruktér a zá vodník Berardo Taraschi v Teramu vyrobil 63 vozů FJ v letech 1958 až 1961, kromě čtrnácti sportovních automobilů Urania (jezdila s nimi také Maria Teresa De Filip pis, první žena ve F1) a dalších 48 Giaur (= Giannini + Urania). S britským BMC (Austin) má BMC ze San Francisca (USA) společné motory, čtyřválce 998 cm3 uložené vpředu. Americké vozy vznikly pod vedením ladiče a závodníka Joe Huffakera. V mosteckém závodě vyhráli Bruno Weibel (Lotus 22 Ford) a Mark Shaw (Brabham BT6 Ford) každý jednu jízdu, v součtu časů však byl Švýcar Weibel o necelých jedenáct sekund rychlejší než Shaw. Další pořadí tvořily automobily Jolus FJ, Cooper T56, Envoy FJ, Elva 200 a Emeryson FJ, tedy

auto 2019/11

vesměs vozy s motory uloženými vzadu. Peter Arundell (Lotus 22 Ford) byl v sezoně 1962 na vynikající konstrukci Colina Chap mana tak úspěšný, že německý novinář a bývalý závodník Richard von Frankenberg obvinil tým z použití motoru s větším obje mem! Colin sázku o tisíc liber přijal, Arundell na Monze znovu zajel délku vítězného zá vodu s ještě lepším časem! Po přeměření objemu válců tak potvrdil svých 18 vítězství z 25 startů v roce 1962; Richard se omluvil a přišel o peníze. Weibel vyhrál na voze stej ného typu, jehož nástupcem se stal Lotus 27 samonosné konstrukce. Lotus 22 pokra čoval coby vůz F3 v roce 1964 a jeho rám posloužil Lotusu 51 formule Ford. Brabham začal výrobou FJ, po prototypu BT1 (jediný kus 1961) zaznamenal 11 sério vých BT2; úspěšný Shaw startoval na dal ším typu BT6, kterých vzniklo dvacet o rok později. Skotský závodník Mark Shaw kou pil BT6 výrobního čísla FJ-9-63 před dvěma

lety, první start s ním absolvoval slavný Denny Hulme v Oulton Parku 1963, pak vůz putoval do Austrálie s větším motorem Ford Twin Cam 1,5 l (Frank Gardner v týmu Alec Mildren Racing) a na Nový Zéland (Roly Levis, Bill Stone a Jiggs Alexander); před dvaceti lety byl vrácen do původní podoby FJ. Velkým výrobcem byl samozřejmě Cooper, který začínal v britské F3 500 cm3. Ken Tyrrell nasazoval pro Coopera tovární vozy postupně různých typů T52, T56, T59 a T67; k jejich jezdcům patřili John Surtees, John Love, Henry Taylor, Tony Maggs, Chris Amon, Peter Revson a další hvězdy. Na rozdíl od jiných byl Tyrrell věrný britským motorům BMC (Austin), zatímco většina sázela na Fordy. Emeryson působil i ve F1, jeho Juniory se lišily jen tloušťkou trubek rámu a motory. Paul Emery postavil čtyři vozy pro 1961 a Mike Spence tehdy vyhrál Trophy Race v Silverstone! S tímto vozem byl Peter Knoefel v Mostě celkově sedmý.

► FIA LURANI TROPHY MOST 2019

Klasický závodní Taraschi FJ, poháněný vpředu uloženým motorem Fiat z Millecenta (1960)

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

(pořadí, jezdec, čas, vůz) RACE 1 v sobotu 29. června (13 kol): 1. Bruno Weibel (CH) 25:04,210 Lotus 22 Ford (1962) 2. Mark Shaw (GB) 25:16,543 Brabham BT6 Ford (1963) 3. David Kent (AUS) 26:17,817 Lynx Mk.3 Ford (1962) RACE 2 v neděli 30. června (14 kol): 1. Mark Shaw (GB) 26:16,587 Brabham BT6 Ford (1963) 2. Bruno Weibel (CH) 26:20,709 Lotus 22 Ford (1962) 3. Ivo Goeckmann (D) 27:53,578 Jolus 02 Ford 1.0 (1961) Průměrná rychlost vítězů 131,04 a 134,62 km/h

8 9

K menším hráčům patří britská Elva, která prošla od motorů vpředu (Elva 100) po motory vzadu (Elva 200), konstruktérem je Frank Nichols. Envoy po stavil Ian Raby, soukromý jezdec F1; australský Jolus je kopií Lotusu (Ivo Goeckmann v Mostě na chassis 02 celkově třetí), postavenou Bobem Joassem v Greenwichu (NSW). Také Lynx Engi neering je australský, v Sydney vyrobili šestnáct vozů FJ, s typem Lynx Mk.3 Lowline (chassis 117) byl David Kent v Mostě čtrnáctý. Jeden ze zakla datelů Peter Wilkins odešel k Brabhamu a s Ronem Tauranacem se podílel na vývoji vozů BT2 a 6. Třetí australskou firmou je Elfin Sports Cars, která vyráběla různé formule a sportovní vozy. S továr ními Elfiny FJ jezdili v roce 1962 zakladatel značky Garrie C. Cooper (1935 – 1982) a legendární Frank Matich. Jen pro úplnost, vznikl i druhý Elfin FJ (1960) ve Velké Británii, dílo Petera Emeryho (bratr Paula), ale stejně jako revoluční Bond FJ měl po hon předních kol! V Mostě jsme viděli i málo známé monoposty. Ca ravelle postavili Richard Utley a Bob Hicks, vznikly

tři s motory Ford, Mk.2 je rekonstruovaný pod vozek, který Utley rozbil za průtrže mračen v Brands Hatch 1961. Giuseppe Faranda se zabil na Monze v říjnu 1960 za volantem De Sanctisu, rodina jeho garáže Scuderia Trinacria zavřela až do roku 1974, kdy byly rozprodány. Tak se objevil automobil Fa randa FJ (1959) s motorem Fiat 1089 cm3 znovu na okruzích. Osmé místo v Mostě obsadil William Hemming na voze Tojeiro-Ford FJ (1961), jenž je pokračováním konstrukce Johna Tojeira pro firmu Britannia Car Co. (majitel Ackland Geddes, dědic výrobce pneumatik Dunlop). Po výrobě tří vozů Britannia zkrachovala, Tojeiro dostal tři a díly zpět (nezaplatili mu); kromě prvního pro Francise Pounda postavil dvě další FJ pro export do USA. Formule Junior z mosteckého závodu přinášíme na našich snímcích. Další značky (např. Ausper, Bandini, Branca, Britannia, De Sanctis, Gemini, Kieft, Terrier, Lola, Volpini, Wainer atd.) se tento krát v Mostě nepředstavily. Formule Junior kdysi oslovila konstruktéry a závodníky i za železnou oponou, ale to už je jiná kapitola. ■

5 Elva 200 Series (1960) znamenala přechod na motor vzadu, vzniklo 20 vozů a k jejich jezdcům patřili Chuck Dietrich, Sir John Whitmore a David Piper 6 Australský Lynx Mk.3 Lowline Ford (chassis No.117 z roku 1962) 7 Lotus 20 s motorem Ford-Cosworth 105E (997 cm3) vládl sezoně 1961; továrním jezdcům Trevoru Taylorovi a Peteru Arundellovi sekundoval Mike McKee 8 Cooper T56 se osvědčil v týmu Kena Tyrrella (později nasazoval F1 s Jackie Stewartem); v sezoně 1961 John Love a Tony Maggs dobyli 11 vítězství (s motory BMC 1100) 9 Ivo Goeckmann v australském Jolusu FJ 02 Ford (1961)

11/2019 THauto

► Motorsport ► JEZDCI FORMULE 1

Foto BRM

(1970)

BRM P25 (Zandvoort 1959)

JOAKIM (JO) BONNIER (S) 12 h Sebring 1962 (Ferrari), 1000 km Nürburgring 1966 (Chaparral),

Švédský závodník, narozený 31. ledna 1930 ve Stockholmu, člen rodiny z vydavatelského domu Bonniers. Jel 102 závodů MS F1 1957 – 1971 jako soukromník (Maserati, Porsche, Cooper, Brabham a McLaren), ale i v továrních týmech BRM, Lotus a Honda. Dobyl jediné vítězství F1 ve VC Nizozemska 1959, první pro BRM; 1958 byl čtvrtý v Maroku (Maserati 250F). Úspěšnější byl se sportovními vozy, patřily mu Targa Florio 1960 a 1963 (Porsche),

GP de Paris 1969 (Lola T70) atd. Byl mistrem Evropy 1970 sportovních prototypů do 2000 cm3 (Lola T210). Založil GPDA (bojoval za bezpečnost okruhů F1), byl jejím prezidentem, chtěl skončit se závody po vítězství ve 24 h Le Mans. Přání se mu stalo osudným, s rychlou Lolou T280 DFV po kolizi se švýcarským amatérem Florianem Vetschem (Ferrari GT) vylétl do lesa. Bylo 11. června 1972 v Le Mans. Ecurie Bonnier pokračovala v závodech i po jeho smrti.

Foto Connaught

Connaught Type A (VC Británie 1952)

(1950)

KENNETH McALPINE, O.B.E. (GB) pak se oženil a kromě stavebnictví vedl farmu, založil vinice

Britský závodník, narozený 21. září 1920 v Chobhamu (Surrey), už měl 99. narozeniny a stal se nejstarším žijícím jezdcem formule 1! Příslušník bohaté rodiny stavitelů si nechal připravit Maserati 8CM u Rodneye Clarka a Mike Olivera z Continental Cars, podpořil je a přeměnil jejich garáže na Connaught Engineering. Byl prvním klientem pro sportovní Connaught L2, absolvoval sedm Grand Prix 1952 – 1955 (bez bodů) na Connaughtu typu A a B. Podporoval tým do roku 1958,

Lamberhurst v Kentu a letos stavební firma Sir Robert McAlpine Ltd. slaví 150. výročí (mj. postavila stadion Wembley, továrnu McLaren Automotive a výstaviště ExCel v Londýně). McAlpine byl nadšeným amatérským jezdcem, na Connaughtu typu A jel první závod v Castle Combe v říjnu 1950 (druhý za Stirlingem Mossem), 1952 vyhrál ve Snettertonu a debutoval v MS na britské Grand Prix (šestnáctý). Naposledy jel VC Británie 1955 (Connaught-Alta B). (1957)

Foto BRM

BRM P25 se čtyřválcem 2,5 l (1957)

JEAN BEHRA (F) Narodil se 16. února 1921 v Nice, začal na motocyklech, byl

Populární francouzský závodník, který v roce 1954 na malém Gordini Type 16 na Avusu dlouho držel v šachu tovární tým Mercedes-Benz! Účinkoval v 52 Grand Prix MS F1, desetkrát jel z první řady, ale nejlépe dojel druhý v Argentině 1956 a 1957 (vždy Maserati 250F). V roce 1959 byl členem Scuderia Ferrari, pak jel předzávod VC Německa na Avusu, ale se svým Porsche RSK v dešti vylétl ze zatáčky, byl vymrštěn z vozu a po nárazu do sloupu zahynul 1. srpna 1959.

auto 2019/11

čtyřnásobným mistrem Francie na Moto Guzzi. Ve formuli 1 startoval na Gordini, Maserati, BRM a Ferrari, v mistrovství světa byl nejlépe čtvrtý 1956 (Maserati); na sportovním Porsche jezdil také v USA pro českého emigranta Vaška Poláka. Stal se i konstruktérem, s Valerio Colottim postavili monopost Behra-Porsche F2, který po jeho smrti jel v týmu Camoradi F2 a dokonce i dvě Grand Prix MS F1 (1960 Američané Masten Gregory a Fred Gamble).

► JEZDCI FORMULE 1

JPS Lotus 98T Renault (Hungaroring 1986)

Foto Tom Hyan

(1986)

JOHNNY DUMFRIES (GB) 1984 vyhrál britskou F3 (Ralt RT3 VW) a byl druhý v evropské,

Poslední šlechtic formule 1! John Colom Crichton-Stuart, Earl of Dumfries, absolvoval jedinou sezonu 1986, ovšem v týmu JPS Lotus po boku Ayrtona Senny! Narodil se 26. dubna 1958 ve skotském Rothesay (Isle of Bute); navzdory původu se rozhodl pro místo řidiče dodávky u Williams GP Engineering! Jeho bratranec Charles Crichton-Stuart, někdejší hvězda F3, tam zajišťoval sponzoring! Johnny začal na motokárách (1980), postupoval do nižších formulí,

postoupil do F3000 (Onyx/March 85B), získal smlouvu testovacího jezdce Ferrari (!) a do konce 1985 vyzkoušel také Brabham, McLaren, Lotus a Williams F1! V sezoně 1986 jel 15 GP, nejlépe byl pátý na Hungaroringu. Lotus ale změnil strategii, Johnny se ucházel o Zakspeed F1 pro 1987, ale přešel na sportovní prototypy. S Jaguarem vyhrál 24 h Le Mans 1988, testoval pro Benetton F1 a vrátil se do F3000 (Reynard 88D). Nyní je Marquis of Bute (John Bute).

Foto Tom Hyan

(1987)

AGS JH22 Ford V8 (Hungaroring 1987)

PASCAL FABRE (F) ve 24 h Le Mans (WM P83 Peugeot). V sezoně 1984 překvapil

První jezdec týmu AGS, který měl krátkou historii. Narodil se 9. ledna 1960 v Lyonu a absolvoval pouze 11 startů F1 (navíc se třikrát nekvalifikoval) s pomalým vozem AGS JH22 Ford (nejlépe devátý v Anglii a Francii). Navzdory talentu se Pascal neprosadil pro nedostatek sponzorů. Začínal ve formuli Renault (1979 sedmý v RF), přešel do F3 (1980 druhý v RF) a už v roce 1982 debutoval na AGS JH19 BMW ve formuli 2; o rok později se poprvé objevil

vítězstvím F2 (March 842 BMW na Hockenheimu), postoupil do F3000 (March 85B) a v roce 1986 vyhrál F3000 v Silverstone (Lola T86/50 Cosworth). Logickým postupem byla F1, ale tým z francouzského Gonfaronu byl také nováčkem, ještě před koncem sezony ho nahradili Robertem Morenem. Pokračoval se sportovními vozy, při desátém startu ve 24 h Le Mans 2001 vyhrál třídu LMP 675 (celkově pátý na Reynardu VW). Kariéru završil jako instruktor závodnické školy.

Onyx ORE-1 Ford V8 (Hungaroring 1989)

Foto Tom Hyan

(1994)

BERTRAND GACHOT (B/F) ve 24 h Le Mans 1991 (Mazda 787B), kde také o pět let později

Považuje se za Evropana, narodil se 23. prosince 1962 v Luxembourgu jako syn Francouze a Němky, závodil s belgickou i francouzskou licencí. V patnácti začal na motokárách a jeho kariéra ve F1 byla dramatická. Často se s pomalými vozy nekvalifikoval (Onyx, Rial, Coloni, Larrousse, Pacific) a proslavil se potyčkou s londýnským taxikářem, která ho stála dva měsíce vězení, a tak ho u Jordanu v létě 1991 nahradil Michael Schumacher! Největším úspěchem je triumf

skončila jeho kariéra, když se nekvalifikoval na podivném voze Welter LM94 SsangYong. Zkusil Indy Car (1993 CART v Torontu pro Dicka Simona). Jako úspěšný podnikatel se stal šéfem Hype Energy Drinks, sponzoroval debut André Lotterera ve F1 2014 a od následující sezony tým Force India F1. Jeho syn Louis, narozený 27. srpna 1999, má za sebou několik sezon ve formuli 4 (US Racing, Van Amersfoort Racing), ale také asijskou MRF Challenge F2000.

11/2019 THauto

► Motorsport ► BOJ O RYCHLOST Jessi Combs na propagačním snímku V úterý 27. srpna 2019 zahynula populární Jessi Combs při pokusu o rychlostní rekord na dně vyschlého jezera v poušti Alvord u Fieldsu v jihovýchodním Oregonu. V roce 2013 dosáhla rekordu 640 km/h na proudovém North American Eagle Supersonic Speed Challengeru, v říjnu 2018 zajela přesně 777,512 km/h se stejným vozem vyrobeným z vyřazené stíhačky Lockheed F-104 Starfighter, ale technické problémy zabránily předepsané jízdě v opačném směru. Chtěla pokořit 825,128 km/h, což dosáhla Kitty O’Neil už v roce 1976 také v Alvord Desert, letošním cílem byla hranice 1000 km/h. Jessi byla televizní moderátorkou (Velocity Channel) i konstruk térkou a závodnicí (Baja 1000, King of the Hammers, Rally Aicha des Gazelles). Narodila se 27. července 1980 v Black Hills u Rapid City (SD) a vystudovala WyoTech v Laramie (WY), kde získala titul v oboru Custom Automotive Fabrication a pak postavila se spolužákem Benem Brightem automobil pro výstavu SEMA v Las Vegas. Drží titul Fastest Woman on Four Wheels, protože Kitty jela na tříkolovém raketovém monstru.

Foto North American Eagle

Rekordní Eagle, vytvořený z proudové stíhačky

Foto Valvoline

Raketový SMI Motivator v roce 1976

auto 2019/11

Ani drobná Kitty se do kokpitu nedostávala snadno...

Kitty O’Neil (vpravo) s konstruktérem Billem Fredrickem

Foto Valvoline

Celkem 22 rychlostních rekordů ustavila Kitty O’Neil, dcera Indiánky z kmene Cherokee a irského pilota, která byla po nemoci od pěti let hluchá, ale díky péči své matky se naučila odezírat tak dobře, že to málokdo věděl (její matka pak působila ve škole pro neslyšící děti). Kitty se narodila 24. března 1946 v Nueces (TX), závodně plavala, potápěla se a na vodních lyžích zajela ženský rekord 168,7 km/h. Jezdila motocyklové závody, stala se kaskadérkou a v Hollywoodu poznala kaskadéra Duffy Hambletona (mají dvě děti). Dne 6. prosince 1976 se v Alvordu stala Fastest Woman on Earth, když zajela absolutní ženský rekord 825,128 km/h (512 mph) na raketovém voze SMI Motivator, díle Ky Michaelsona a Billa Fredricka. Překonala tak rekord Lee, manželky Craiga Breedlova, která dosáhla 495 km/h (1965). K dalším pokusům ji už nepustili, přednost dostal Hal Needham (1931 – 2013), ale absolutní rekord nikdy nezajel. Kitty pak žila s Ky Michaelsonem z Rocketman Enterprises, na jehož raketovém dragsteru zajela 449,8 km/h (1977). Později se odstěhovala s Raymondem Waldem do Eureky (SD), kde 2. listopadu 2018 zemřela. Ještě před smrtí se sešla s Jessi Combs, aby ji podpořila.

Parnelli-Jones (Watson-Offy 1963) v Goodwoodu 1999

Foto Tom Hyan

► KRÁTCE

Nejstarší žijící vítěz 500 mil Indianapolisu Rufus Parnelli-Jones, dnes šestaosmdesátiletý (narozen 12. srpna 1933 v Texarkana, AR), je pyšný na své vnuky, jejichž závodnické úspěchy sleduje doma na internetu v Los Angeles! Sedmnáctiletý Jagger Jones vyhrál v říjnu v kalifornském Roseville svůj první závod stock cars (na Fordu v K&N Series), když o týden dříve v Meridianu (ID) vedl, ale soupeř ho vytlačil z dráhy. Také čtrnáctiletý Jace už závodí (má pět vítězství v juniorských závodech). Jejich otcem je padesátiletý P. J. Jones, bývalý jezdec Indy Cars (1996 – 2006) a stock cars, jeho bratr Page Jones také závodil. Parnelli-Jones se proslavil triumfem v 500 Indy 1963, když v ročníku 1967 vedl na STP-Turbocaru téměř celý závod, než se několik kol před cílem turbína zastavila. Později byl tvůrcem závodních vozů, včetně monopostu formule 1 pro Maria Andrettiho (Parnelli VPJ4 a 5; 1974 – 1976). Potkali jsme ho na Pikes Peaku 1998 (Toyota Celica) a v Goodwoodu 1999 (Watson-Offy 1963).

Před padesáti lety měl premiéru ikonický film Winning, v němž Frank Capua (Paul Newman) vyhraje 500 mil Indianapolisu za dramatických okolností! Hlavní ženskou roli dostala filmová i skutečná Newmanova manželka Joanne Woodward, jedním z poradců byl Rodger Ward, skutečný vítěz 500 Indy v letech 1959 a 1962, který ale absolvoval i dva starty MS formule 1 (1959 s midgetem Kurtis-Kraft a 1963 na Lotus-BRM). Za války byl pilotem dvoumotorové stíhačky Lockheed P-38 Lightning, po odchodu z U.S. Air Force v roce 1946 začal závodit s midgety a stock cars. Startoval patnáctkrát v 500 Indy (do 1966) a když odstoupil, působil jako komentátor, poradce, PR manager Ontario Motor Speedway a šéf týmu pro Unlimited Hydroplane Class (motorové čluny). Narodil se 10. ledna 1921 v Beloitu (KS), žil v Los Angeles a zemřel 5. července 2004 v Anaheimu (CA). Ještě jsme ho viděli na Festivalu rychlosti v Goodwoodu 1999 (Watson-Offy 1959).

Foto Tom Hyan

Rodger Ward (Watson-Offy 1959) v Goodwoodu 1999

► Zlínská Barum Rallye ukončila mistrovství České republiky, když tradiční Rallye Příbram je z finančních důvodů zrušena! O tom, že titul získá Jan Kopecký na tovární Škodě Fabia R5 Evo nebylo pochyb, druhým místem a celkovým vítězstvím ERC1 Junior překvapil Filip Mareš, když britského rivala Chrise Ingrama (oba Škoda Fabia R5) porazil o pouhých 0,3 sekundy! Prvních devět míst obsadily vozy Škoda Fabia R5 a R5 Evo, po třetím Ingramovi následovali Tomáš Kostka, Marian Griebel (D), Simon Wagner (A), Jaromír Tarabus, Tomáš Pospíšilík a Patrik Rujbr. Desátý Ondřej Bisaha (Hyundai i20 R5) měl ztrátu 6:30,7 min. Odpadli Václav Pech (v M ČR třetí na Ford Fiesta RS), Vojtěch Štajf (v M ČR pátý na VW Polo GTI R5) a Albert von Thurn und Taxis (D; Škoda Fabia R5 Evo). ► Legendární Lucky (70) z italské Vicenzy, vlastním jménem Luigi Battistolli, který letos vyhrál i 28. Rallye Vltava Historic, oslavil sedmdesátiny ziskem titulu mistra Evropy v historických rallye! Po vítězství v maďarské Mécsek Rallye na voze Lancia Delta Integrale pečetil titul 2019 se slavnou spolujezdkyní Fabrizií Ponsovou (64; vyhrála čtyři rallye MS s Michéle Moutonovou 1981 – 1982 a ještě Monte Carlo 1997 s Piero Liattim). Lucky se narodil 7. července 1949, debutoval 1974 (Opel Ascona), s Ponsovou už vyhrál Mitropa Cup 1979 (Fiat 131 Abarth). V rallye okusil také Ferrari 308 GTB, Lancii 037, BMW M3 E30, Ford Escort RS Cosworth, Subaru WRX a další vozy. Nikdy nepřestal jezdit. ► Před sedmdesáti lety vyhrál Ferrari poprvé 24 h Le Mans; posádka Luigi Chinetti/Lord Selsdon triumfovala v absolutním pořadí, ale vzhledem k objemu motoru pouhé 2,0 l rovněž v klasifikaci podle tzv. Indexu výkonnosti, kde druhé místo dobyl Aero Minor Sport 750 posádky Otto Krattner/František Suttnar (celkově patnáctí). Za to, že si jezdci vyhrané peníze uložili ve švýcarské bance, byli doma zatčeni a odsouzeni k jedenácti a patnácti letům v komunistickém vězení! V roce 1949 ještě stihli absolvovat na sériovém Minoru II slavnou Rallye Monte Carlo. Podle dostupných údajů byl Suttnar (ročník 1913) propuštěn v listopadu 1963, živil se jako dělník, po ruské okupaci emigroval a zemřel 1. července 1990 v Curychu. Krattner, narozený 1908 v Liberci, zemřel 1979. K dalším československým jezdcům, kteří v roce 1949 absolvovali Le Mans i Rallye Monte Carlo s vozy Minor, patří Ivan Hodáč (1910 – 1993), bratr herečky Nataši Gollové a otec Ivana, jenž byl v letech 2001 – 2013 generálním sekretářem ACEA (European Automobile Manufacturers Association).

11/2019 THauto

Foto DS Automobiles

► Motorsport ► FIA FORMULA E CHAMPIONSHIP 2018 / 2019

ELEKTRICKY...

Skončil pátý ročník elektrické formule a první, kdy jezdci jeli celý závod bez zastávky...

Foto Daimler

Foto DS Automobiles

TOM HYAN

1 Jean-Eric Vergne (se zlatým vozem DS E-Tense FE19) na okruhu v Brooklynu (New York) 2 Jean-Eric Vergne, mistr ve čtvrté i páté sezoně FIA FE 3 Mercedes-Benz EQ Silver Arrow 01 při prvním testu (Varano 2019)

auto 2019/11

ořadatelé se nikdy nechlubili tím, že jezdec elek trické formule FIA FE musí v závodě vystřídat dva vozy vzhledem k nedostatečné kapacitě akumu látorů, které pak za boxy dobíjejí dieselgenerátory! Teprve pátý ročník 2018/2019 přinesl monoposty druhé generace, jež zvládnou celou délku závodu na jedno dobití akumulátorů! Vozy FE druhé generace odlišuje ochranný oblouk Halo, výkon elektromotoru se zvýšil na 250 kW v tréninku a 200 kW v závodě, kapacita akumulátorů 54 kWh je dvojnásobná, nové jsou lehčí pneumatiky Michelin s nižším valivým odporem. Přestože pod vozky nadále dodává firma Spark, v rámci předpisů mohou mít týmy vlastní poháněcí soustavu včetně volitelné převodovky. Závodník může využít Attack Mode se zvýšením na 225 kW (306 k), ale musí vjet do aktivační zóny. Pět závodníků může mít přednost Fanboost (také + 25 kW) po dobu pěti sekund (volba diváků na internetu). Francouz Jean-Eric Vergne (ex -Toro Rosso F1) jako první dominoval dvakrát za sebou! Zatímco ve čtvrté sezoně 2017/2018 konečně

prolomil smůlu a pro tým TeCheetah dobyl titul, v páté sezoně 2018/2019 znovu nedal nikomu šanci. Kromě rychlosti se naučil také taktice! Ve stejném týmu TeCheetah, ale nyní s podporou prémiové značky DS Automobiles, vyhrál tři závody včetně prestižního Monaka a druhý titul bral ještě před závěrem šampio nátu na městském okruhu v Brooklynu (New York). V poslední sezoně startovaly automobily s motory Audi e-tron FE05 (týmy Audi Sport Abt Schäffer a Envision Virgin Racing), Jaguar I-Type 3 (Pana sonic Jaguar Racing), Venturi VFE05 (kromě Venturi FE Team také HWA Racelab), Penske EV-3 (GEOX Dragon), NIO Sport 004 (NIO FE Team), Nissan IM01 (Nissan e.dams vystřídal Renault e.dams), DS E-Tense FE19 (DS TeCheetah F-E Team), BMW iFE.18 (BMW i Andretti Motorsport) a Mahindra M5 Electric (Mahindra Racing). V nové sezoně 2019/2020, která začíná v listopadu dvojzávodem na okruhu Ad Diriyah v Saúdské Arábii, je doplní nové tovární automobily Porsche 99X Electric a Mercedes-Benz EQ Silver Arrow 01. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy sponzora TRAVELODGE pro vůz č. 44 v 500 mil Indy 1973 (Dick Simon, Eagle Foyt-Ford V8)

11/2019 THauto

Historie

► AERO (1919 – 2019)

Foto Tom Hyan

Aero 662 Speciál se čtyřválcem 1324 cm3 o výkonu 21 kW (30 k), určené pro závodnici Elu Slavíkovou; na snímku před letounem Aero L-39 Albatros

VELKÉ OSLAVY

Ještě v sedmdesátých letech patřily Aerovky k nejpopulárnějším automobilům na našich silnicích, přestože poslední vznikly v roce 1947...

ero letos slaví hned dvě výročí, a to 100 let od založení a 90 let od započetí výroby automobilů. Značka Aero přežila do dneš ních dnů jako výrobce letadel ve Vodo chodech u Prahy, poslední je podzvukový cvičný Aero L-39 NG, tedy Next Generation, další vývoj legendy L-39 se zcela novým křídlem, upraveným trupem a novým dvouproudovým motorem Williams International FJ44 (první let 22. prosince 2018). Motor dodává společnost v roce 1955 založená Dr. Samem B. Williamsem, jenž se podílel na vývoji automobilových turbín u Chrysler Corporation.

auto 2019/11

TOM HYAN Speciální závodní čtyřválec konstruktéra Josefa Baška vznikl spojením dvou dvouválců Aero 662 v roce 1934

1 2

Foto Tom Hyan

5 V lednu 1919 založili pánové Kouřil, Merta a Kabeš továrnu Aero pro opravy a výrobu letadel. Začínali licenčními školními dvouplošníky Ae-01 (později A-1), ale už v létě 1920 zahájili vývoj první československé stíhačky Aero Ae-02. Vzniklo mnoho typů letadel Aero, které vyvrcholily moderními dolnoplošníky A-204 (do pravní) a A-300/304 (vojenský). V roce 1921 pražský advokát Dr. Vladimír Kabeš vykoupil podíly partnerů a stal se výlučným vlastníkem firmy Aero – továrna letadel Dr. Kabeš až do poválečného znárodnění. Ty pem A-300 vyvrcholil vývoj, ale letecká výroba sama továrnu neuživila. Dr. Kabeš nalezl doplnění v licenční stavbě karoserií systému Weymann (dřevěná kostra potažená koženkou), ale pak i v produkci originálních automobilů značky Aero. Prvním typem byl jednoválec Aero 500 (10 HP), typický malý vůz své značky, později vyráběný rovněž s vět šími dvouválci. Získal přezdívku cililink podle charakte ristického zvuku při spouštění motoru a továrna s ním v roce 1929 zahájila útok na klientelu pod heslem malý vůz na velké cesty. Měl samonosnou jednodveřovou karoserii (dveře jen na levoboku), svařenou z ocelo vého plechu, dvoudobý motor 499 cm3 (ø 85 x 88 mm) o výkonu 7,4 kW (10 k) a třístupňovou převodovku, ulo ženou společně s rozvodovkou u poháněné zadní ná pravy. Při hmotnosti 460 kg dosahoval rychlosti 70 km/h.

1 Klasický roadster Aero 50 s dvoulitrovým dvoudobým čtyřválcem 2 Aero 50, vrchol nabídky pražské značky, před Aerohouse v Karlíně (bývalý servis Aero, nyní multifunkční dům) 3 Bart Beckers přivezl z Nizozemska poválečný osobní vůz Aero Minor II (konstrukce Jawa) 4 Aero 30 v méně obvyklém provedení kombi (1938 – 1940 vzniklo deset kusů) 5 Limuzíny Aero 30 nebyly tak rozšířené jako otevřené automobily (model 1939)

Vycházel z konstrukce ENKA (Novotný-Kalenda), kte rou Dr. Kabeš v roce 1928 převzal. O čtyři roky později následoval inovovaný typ Aero 662 (18 HP) s dvou dobým dvouválcem 662 cm3 (ø 75 x 75 mm) o výkonu 13 kW (18 k) a se širší dvoudveřovou karoserií. Vy vrcholením řady bylo Aero 1000 (20 HP) s odlišnou mřížkou chladiče, ale především s větším dvouválcem 999 cm3 (ø 85 x 88 mm) o výkonu 14,7 kW (20 k). Malých typů se za šest let vyrobilo 4218 kusů. Mnohé spo lehlivě sloužily až do sedmdesátých let a po celou dobu sbíraly sportovní vavříny. Legendárními se staly zejména dálkové jízdy nezničitelného Bohumila Turka. Zájem o vozy Aero sílil, a tak Dr. Kabeš pověřil konstruk téry vývojem větších typů. Vznikla řada různých proto typů, ale Břetislav Novotný, tvůrce prvních vozů Aero, tentokrát neuspěl. Přednost dostal návrh vedoucího to várních dílen Josefa Baška, a to sportovní vůz s dlouhou přídí, dvoudobým dvouválcem 999 cm3 (ø 85 x 88 mm) o výkonu 21 kW (30 k) a pohonem předních kol. Výroba Aero 30 se rozběhla v roce 1934 a pokračovala až do zániku v roce 1947. Třicítka se dodávala s otevřenými a uzavřenými karoseriemi, existovaly i verze užitkové. Vyvrcholením předválečné automobilové konstrukce bylo Aero 50, automobil koncepčně shodný, ale jeho příď, prodloužená o 150 mm, ukrývala dvoudobý čtyř válec 1997 cm3 (ø 85 x 88 mm) o výkonu 37 kW ►►►

11/2019 THauto

► AERO (1919 – 2019)

1 2

Foto Tom Hyan

5 (50 k). Byl to nejen nejkrásnější, ale i nejsilnější vůz Aero. Dosahoval rychlosti 130 km/h, ale uspořádání pohonu s motorem až za převodovkou a rozvodovkou odleh čovalo přední nápravu, což zhoršovalo trakci. Také spo třeba nebyla nejmenší (až 15 l/100 km), a proto mnoho majitelů vozy po válce až do sedmdesátých let bohužel přestavovalo na litrové tříválce Wartburg se stejným výkonem, ale polovičním objemem a tedy nižší spotře bou paliva. Vedle továrních karoserií vznikaly speciální ve vysokomýtské karosárně Sodomka (po znárodnění Karosa) a patřila jim řada cen ze soutěží elegance. Zvláště roadster se zakrytými koly, později známý jako Arizona, protože byl objeven a restaurován v USA, vzbu dil pozornost automobilových znalců celého světa. U Sodomky vznikly i luxusní kabriolet pro choť prezidenta Dr. Edvarda Beneše, sportovní kupé se světlomety zapuštěnými v blatnících, větší a mohutnější limuzíny Aero 50 atd. Vyrobilo se asi 7425 automobilů Aero 30 a 1200 prestižních Aero 50, údaje se ovšem různí. Po druhé světové válce bylo všechno jinak. Továrna Aero v pražských Vysočanech ještě vyrobila sérii

auto 2019/11

1 Dva malé dvouválce Aero 662, které byly dalším vývojem jednoválce Aero 500 2 Aero 500 a Aero 1000, počátek a vrchol původní řady s pohonem zadních kol 3 Aero 30, klasický roadster s litrovým dvoudobým dvouválcem 4 Aero 500 – malý vůz na velké cesty, jednoválec 10 HP 5 Také největší typy Aero 50 měly poháněná přední kola (na snímku luxusní kabriolet)

typu 30 pro domácí trh i export. Nadějné prototypy Pony (dvouválec 750) a Rekord (čtyřválec 1500), vy vinuté za války, se do výroby nedostaly. Existovaly na ně exportní smlouvy, a tak se pod značkou Aero vy vezly automobily Minor II (konstrukce Jawa). V letech 1946 – 1947 ještě Aerovka vyráběla lehké nákladní vozy A-150 konstrukce Škoda, jejichž produkci pak do roku 1952 převzala Praga (celkem 3700 vozů). I ty sloužily ještě v sedmdesátých letech. Administrativní rozhodnutí, více politická než technická a obchodní, však po válce značně míchala karty a zavinila postupný odchod z čelných pozic, které československý průmysl za svou předválečnou existenci vybudoval. Mezinárodní klub Aero-IG (Interessen-Gemeinschaft) z Německa slaví 40 let, spolu s naším Aero Car Club Praha uspořádal v září 38. evropské setkání přátel vozů Aero, jehož účastníci na čtyřdenní akci navštívili místa v Praze a okolí, spřízněná s historií značky. Patřily k nim hangáry ve Kbelích, čistírna odpadních vod z let 1901 – 1906 v Bubenči (blízko prvních dílen) a bývalý servis, nyní Aerohouse v Karlíně (Praha 8). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobilové pneumatiky BAŤA z roku 1936

11/2019 THauto

Foto Tom Hyan

► Historie ► ČZ – ČESKÁ ZBROJOVKA (1919 – 2019)

Na oslavu 100 let se do Strakonic sjeli jezdci na motocyklech ČZ z mnoha různých míst

ZAŠLÁ SLÁVA

Společnost ČZ ve Strakonicích oslavila 100. výročí, ale motocykly, které ji nejvíce proslavily, už ve výrobním programu nenajdete...

otocykly ČZ se nadále těší velké popula ritě, jak ukázal sraz před branami závodu ČZ. Na oslavu století se do Strakonic sjeli jezdci se stovkami všech možných typů od veteránů ze třicátých let až po poslední čtyřtakty ze spolupráce ČZ-Cagiva! Dne otevřených dveří ČZ se totiž zúčastnily zástupy lidí. Navštěvníci si vystáli frontu do Síně slávy ČZ s výstavou úspěšných moto cyklů, nahlédli do výrobních hal a seznámili se nejen s historií, ale i současností podniku. V roce 1919 z iniciativy Karla Bubly, strakonického rodáka a plzeňského architekta, byla založena Jiho česká (později Česká) zbrojovka, spol. s r. o., která zahájila výrobu v září téhož roku, a to pistolí ráže 6,35 mm. V roce 1922 se po spojení s firmou Hubertus z Vejprt přeměnila na akciovou společnost a kromě zbraní v rámci poválečné diverzifikace rozšířila záběr na pletací stroje, jízdní kola a nakonec motocykly (1934), pro něž zvolila značku ČZ (Česká zbrojovka). S výrobou motocyklů byla zavedena produkce řetězů, nástrojů, obráběcích strojů apod.; v roce 1936 byl postaven závod v Uherském Brodě, který převzal celou zbrojní výrobu a pokračuje dodnes v produkci úspěšných ručních palných zbraní. Od výroby jízdních kol nebylo daleko k motocyklům, i když první vznikly pouhou montáží malého pomoc ného motoru na rám velocipedu. Zrodila se tak ČZ 76 ve dvou verzích, a to s dvoudobým svislým jednovál cem přímo v předním kole, a pak další verze s ležatým jednoválcem na rámu, který podle tvaru žebrování válce dostal přezdívku Kaktus. Oba motory měly objem pouze 76 cm3 při vrtání 48 mm a zdvihu 42 mm, výkon dosahoval 1,5 k (tedy 1,1 kW) a uděloval motokolu nej větší rychlost 35 km/h. Další motokolo ČZ 98 (od 1933) už tvary připomínalo klasický motocykl s novým rámem,

auto 2019/11

TOM HYAN, Strakonice (CZ) 1 Vrcholné dílo, čtyřválec ČZ 350 OHC typu 860, s nímž bodoval v mistrovství světa nezapomenutelný Bohumil Staša 2 ČZ 125 MX typ 516 s chlazením vzduchem (1984)

byť nadále se šlapadly podle předpisů pro motorová kola. Dvoudobý jednoválec 98 cm3 o výkonu až 2,5 k (1,8 kW) se pak stal typickým výrobkem se značkou ČZ, v roce 1937 uvedený model s vylepšeným motorem už měl třístupňovou převodovku. V té době však ČZ vy ráběla také opravdu dospělé motocykly, po prototypu ČZ 150 vyjela v roce 1934 slavná ČZ 175, první číza v typické černé barvě, už bez pedálů. Černá barva zpravidla odlišovala stroje ČZ až do šedesátých let, zatímco Jawy sázely na svou jáwskou červenou... Klasický motocykl ČZ 175 Standard přežil ve výrobě v letech 1934 až 1946. Původně jej vyvíjeli s motorem 150 cm3, ale podle požadavků Československé armády

Foto Tom Hyan

4 5

6 7

pro sériovou výrobu upravili na 175 cm3. Vzniklo téměř dvacet tisíc strojů (všechny verze), vyráběly se i krátce po válce. Další slavný strakonický motocykl byl ČZ 125B, s nímž se v roce 1947 rozběhla poválečná vý roba. Existovala řada verzí, po první ČZ 125A násle dovalo B, pak nahrazené typem 125T (vpředu telesko pická vidlice místo vahadlové). Další vývoj znamenal ČZ 125C s odpružením zadního kola (dříve neodpru žené) a motor se zvýšeným výkonem až na 6,5 k (4,8 kW), který se pak objevil v první kývačce. Motocykly Českou zbrojovku nejvíce proslavily, byť po válce utrpěla znárodněním a centrálním plánováním po spojení s konkurenční Jawou, přesto však dobyla tituly mistra světa v motokrosu a vyvážela motokrosové stroje ČZ i na nejnáročnější trhy včetně USA. Jednotná řada motocyklů Jawa-ČZ vznikla roku 1953 jako popu lární kývačka, třídy do 175 cm3 dostala na starost ČZ, vzhled strojů byl unifikovaný. Jednoválce 124 cm3 a 172 cm3, tedy rozdělené dvouválce Jawa-ČZ 250/350, měly výkon 7,5 a10,5 k (5,5/7,7 kW); později přibyl ještě jednoválec 250 (typ 455). Samozřejmě, jak Jawy, tak

3 Závodní jednoválec ČZ 350 OHC model 1967 (Bohumil Staša tehdy dojel šestý ve VC Československa v Brně) 4 ČZ 250 typ 968, dvoudobý jednoválec, stroj mistrů světa v motokrosu 5 Prostě klasika, slavná kývačka ČZ v provedení Sport (125, 175 nebo 250 cm3) 6 ČZ 125 MX typ 519 s kapalinovým chlazením (1990) 7 ČZ 400 MX typ 514 pro nejvyšší třídu motokrosu do 500 cm3 (1984)

ČZ a Jawy-ČZ byly nejrozšířenější na našich silnicích... V devadesátých letech, kdy se z Českých závodů moto cyklových, n.p. (ČZM), stala ČZ Strakonice, a.s. (nyní ČZ, a.s.), došlo ke společnému podniku s italskou Cagi vou. Ještě v roce 1991 na Velké ceně Československa v Brně hýřil Claudio Castiglioni velkými plány, ale nová firma ČZ-Cagiva, a.s., vydržela jen krátce, výroba čtyřtaktů ČZ 180 záhy skončila. Castiglioni skoupil i řadu jiných značek, dostal se do finančních problémů, a tak je prodal či zrušil. Do té druhé skupiny patří ČZ, zatímco Morini, Ducati a Husqvarnu se podařilo obnovit. Po ital ském intermezzu výroba motocyklů ČZ v roce 1997 zanikla. Produkci ve Strakonicích nyní reprezentují dce řiné společnosti ČZ Řetězy, s.r.o., a ČZ Strojírna, s.r.o., a to především díly pro automobilový průmysl, odlitky, řetězy, turbodmychadla, obráběcí stroje, nářadí a další. Příznivci značky vzpomínají na vynikající výkony Bohu mila Staši na čtyřdobém čtyřválci ČZ 350 v závodech silničního mistrovství světa, ale i na motokrosové tituly mistrů světa, na něž dosáhli tovární jezdci ČZ Strako nice ještě v šedesátých letech. ■

11/2019 THauto

Foto Tom Hyan

► TATRA 605 (1956 – 2019)

ZNOVUZROZENÍ... Kopřivničtí po legendárním Monopostu vytvořili ještě jeden závodní automobil, ale jen dvouválec pro výchovu nových závodníků... TOM HYAN

Jaroslav Větvička (Tatra 605) při premiéře v sobotu 23. června na Revivalu 2018 v Brně

auto 2019/11

atra 607 Monopost byla dlouhá léta nejslavnějším závodním vozem v bývalém Československu. Málokdo dnes ví, že vyjel také odvozený dvouválec Tatra 605, určený primárně pro výchovu nových jezdců, což byl jistě skvělý záměr. Technika ale nebyla příliš vhodná, a tak šestsetpětka zase tiše zmizela. Nikoli však navždy. Jeden ze dvou originálů (startovní číslo 49) se stal součástí sbírek Technického muzea v Kopřivnici, druhý (číslo 23) prochází nyní renovací, ale na třetím podvozku vznikla nová karoserie podle původní dokumentace! MUDr. Jaroslav Větvička, vedoucí lékař Centra zdravotnického zabezpečení sportovní reprezentace ČR, je také nadšeným sportovcem a sběratelem automobilových veteránů. Zastává funkci prezidenta Mercedes-Benz klubu ČR, ale miluje i jiné klasické automobily. Když se naskytla příležitost, představil veřejnosti renovovanou Tatru 605 ročníku 1956... Kromě dvojice továrních vozů Tatra 605 se zrodil ještě kompletní podvozek, který z Tatry putoval do Svazarmu, vystřídal několik majitelů včetně závod níka Ing. Jiřího Gajdoše (tvůrce Delfína F3), a dnes je základem znovuzrozené Tatry 605, kterou Jaro-

slav Větvička představil na Brněnském Revivalu 2018. Rekonstruovaný automobil má karoserii podle původní dokumentace a jeho majitel se s ním zúčastňuje výstav a závodů historických vozidel. Brněnský Revival si letos zopakoval, ale přidal také Ecce Homo 2019, závod mistrovství Evropy v jízdě do vrchu ve Šternberku! Díky jezdci a jeho spolupracovníkům opět návštěvníci těchto podniků uviděli Tatru 605 v pohybu! Nasazení automobilu zroze ného z dostupných dílů sériové výroby nebylo snadné ani v době jeho vzniku, natož nyní; stacionární dvouválec odvozený z osmiválce osobního vozu Tatra 603 oddělením válců na nové klikové skříni roz hodně není typický závodní motor! Tatra 605 slavila ostrou premiéru v květnu 1957 na Hanáckém okruhu v Přerově, kde za volant vozu se startovním číslem 49 usedl zkušený Alois Mark, který už měl za sebou starty s Monopostem T 607, v němž se uplatnil osmiválec T 603 ještě před vznikem legendárního osobního automobilu T 603. S novým vozem T 605 však měl problémy v tré ninku, zradilo problematické mazání dvouválce, a tak musel vyjet z posledního desátého místa. Po šesti kolech všechny soupeře předjel, ►►►

1, 2 Jaroslav Větvička na trati závodu do vrchu Ecce Homo ve Šternberku (2019) 3 Vystupující hlavy dvouválcového motoru z aerodynamické kapotáže Tatry 605

Foto Helena Hyanová

4 Spartánský kokpit Tatry 605 pana doktora Jaroslava Větvičky

5 Dvouválcový řadový motor T 910 se vyráběl pro stacionární účely, ve voze T 605 je přes speciální přírubu spojen s převodovkou Aero Minor II 6 Tatra 605 v sobotu 29. června na Revivalu 2019 v Brně ve společnosti MTX 1-01 formule Škoda z roku 1973 (jezdec Luboš Škoda)

Foto Tom Hyan

5 6

11/2019 THauto

Foto Helena Hyanová

► TATRA 605 (1956 – 2019)

1 1 Přemysl Baláž s replikou Tatry 605, kterou také představil na Revivalu 2018 v Brně

2 Setkání dvou automobilů Tatra 605 na brněnském výstavišti při Revivalu 2018

Foto Tom Hyan

3 Alois Mark při debutu Tatry 605 na Hanáckém okruhu v Přerově (květen 1957)

auto 2019/11

plných devět kol vedl, ale v posledním kole ho překonal nejrychlejší soupeř Jaroslav Brokeš z OAMK Rožnov pod Radhoštěm (jeho konstrukci BT 750 poháněl dvouválcový boxer z motocyklu BMW), takže Mark skončil druhý. Závodní vozy T 605 a T 607 zářily 13. – 14. června 1957 na oslavách 60. výročí výroby automobilů v Kopřivnici (1897), dvouválec sice jel ještě několik závodů, ale žádná sláva to nebyla. Dva válce ze šestsettrojky totiž znamenaly objem jen 635 cm3, ale třída byla vy psána do 750 cm3, takže trofejní BMW měly vět šinou navrch! V Kopřivnici záhy pochopili, že se dostali do slepé uličky. V té době končily i Mono posty, když továrna přešla na závody a soutěže cestovních vozů, aby propagovala Tatru 603. Vývoj Tatry 605 byl rychlý, vznikla v roce 1956 a na jaře příštího roku už byla na startu! Stejně jako v případě monopostu T 607, jehož smyslem se stalo vedle účasti v domácích závodech hlavně prověřit sériový motor T 603, museli konstruktéři vyjít ze sériových dílů. Sáhli po dvouválci Tatra 910,

► TATRA 605 (1956 – 1957) MOTOR – zážehový řadový dvouválec Tatra 910, chlazený vzduchem s ejektrovým účinkem výfukových plynů, uložený podélně před zadní nápravou; OHV 2V; dva karburátory Weber 40; 635 cm3 (ø 75 x 72 mm); 40 kW (55 k)/7000 min‑1. Uložení motoru na třech pryžových silentblocích. Elektrická výzbroj (spouštěč, dynamo, světlomety) podle předpisů. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – speciální příruba na motoru, jednokotoučová suchá spojka a kompletní čtyřstupňová manuální převodovka Aero Minor II s upraveným odstupňováním. Diferenciál a pohon zadních kol. PODVOZEK – prostorový ocelový trubkový rám; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena (náprava podobná T 607), vzadu výkyvné poloosy se sníženým středem kývání a podélná ramena; odpružení podélnými zkrutnými tyčemi a teleskopickými tlumiči; hřebenové řízení; bubnové brzdy Alfin (na litinové vložce hliníkový buben); kola s drátovým výpletem, pneumatiky 4,50 – 15; náhradní kolo podle předpisů (uloženo v přídi). KAROSERIE – dvousedadlový otevřený sportovní vůz se zakrytými koly podle předpisů FIA; nízká rychle snímatelná dvoudílná aerodynamická karoserie s rychloupínacími sponami. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2070 mm, rozchod kol 1200/1120 mm; délka 3200 mm, šířka 1350 mm; objem palivové nádrže 50 l (vedle řidiče v těžišti); suchá hmotnost 340 kg.

Foto Helena Hyanová

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 168 km/h; zrychlení a spotřeba paliva neuvedeny.

4 Replika Tatra 605 (1956/2018) v depu Revivalu Brno 2018

Foto Tom Hyan

5, 6 Původní Tatra 605 číslo 49 v Technickém muzeu v Kopřivnici, chybějí hlavní světlomety (snímky z roku 1999)

což bylo označení řadového motoru pro pohon různých stacionárních zařízení, či dokonce ve funkci spouštěče pro rozběh velkých vznětových motorů. Této funkci byla uzpůsobena jeho koncepce, takže měl těžký klikový hřídel, specifická ložiska i mazání, jež se pro závodní provoz uká zalo jako nedostatečné. S unifikovanými rozměry válců (ø 75 x 72 mm) byl u osmiválce objem 2545 cm3, jenže u dvouválce 635 cm3, což představovalo handicap 115 cm3 pro třídu do 750 cm3. Pro úpravu na vyšší výkon byly využity zkušenosti z T 607, dvouválec dostal dva italské karburátory Weber 40 a vystačil s ejektorovým chlazením (výfukové plyny strhávají proud vzduchu pro vzduchové chlazení motoru bez potřeby instalace ventilátoru). Výkon motoru dosahoval až 40 kW (55 k)/ 7000 min‑1, což vozu s nízkou hmotností jen 340 kilogramů stačilo na největší rychlost

přes 140 km/h! Dvouválec byl uložen uprostřed před poháněnou zadní nápravou a čtyřstupňová převodovka z vozu Aero Minor II měla převodové poměry upraveny pro nižší hmotnost. Podvozek tvořil trub kový rám příhradové konstrukce s nezá visle zavěšenými koly, odpruženými podélnými torzními tyčemi. Volant hřebenového řízení a sedadlo řidiče byly vlevo, protože podle mezinárodních předpisů šlo o dvoumístný sportovní automobil, který musel mít spouštěč, dynamo a světlomety, ale po vinně vezl i náhradní kolo! Rozměry byly také kompaktní, rozvor náprav 2070 mili metrů a celková délka jen 3200 mm. Dlouhá léta byla Tatra 605 pouze expo nátem Technického muzea v Kopřivnici, než vůz vzbudil znovu zájem sběratelů. Jak už bylo řečeno, Jaroslav Větvička (Grand Veteran Team) pilně pracuje na vylepšení svého závodního vozu v rámci předpisů,

upravuje především mazání a volí kvalitnější ložiska. Při návratu na veřejnost v Brně 2018 nebyla ovšem jeho Tatra 605 jediná! Přemysl Baláž (T 605 Team) na základě několika originálních dílů (zadní náprava) představil věrnou repliku (číslo 24), takže návštěvníci Revivalu Brno poprvé po dlouhých letech viděli dvě Tatry 605 společně. Ta první odpočívá v Kopřivnici, proti originálu jí však chybějí hlavní světlomety. Jak nám prozradil Dr. Jaroslav Větvička, tak všichni za návrat Tatry 605 vděčíme panu Ladislavu Theimerovi z Otrokovic, který Větvičkův vůz dotvořil a Balážův vytvořil, oba na 90 procent. Dokončení se pak ujali samotní jezdci, Jaroslav Větvička s Romanem Valenou a Jaroslavem Práškem, ale také Přemysl Baláž s inženýrem Vladi mírem Frimlem. Byla tak obnovena málo známá kapitola z historie československých závodních automobilů. ■

11/2019 THauto

eXtra

► AUTOWORLD MUSEUM BRUXELLES

Bruselský autosalon počátkem třicátých let

NA AUTOSALONU

Foto Helena Hyanová

Bruselský autosalon se dávno koná na jiném místě, ale jeho hala dále slouží automobilům. Přes třicet let tam sídlí Autoworld Museum...

roce 1985 byla původní hala Bruselského autosalonu upravena pro nové automobi lové muzeum, nazvané příznačně Auto world (Svět automobilů). Tradiční výstaviště v Parku Cinquantenaire (Jubelpark) u centra Bruselu bylo postaveno zásluhou krále Leopolda II. nákladem 1,8 milionu belgických franků a otevřeno jako výstava Belgického umění a průmyslu 30. června 1880 (na 50. výročí belgického státu, proto Cinquante naire). Jižní křídlo, velká World Hall, bylo místem konání Světové výstavy i Bruselských autosalonů, než se stalo domovem části obrovské automobilové sbír ky, kterou vytvořil belgický podnikatel Ghislain Mahy se svou rodinou, zejména syny Ivanem a Hansem. Lze říci, že zachránil mnohé milníky automobilové historie, jež bychom jinak neznali, zvláště vozidla z produkce

auto 2019/11

2 TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Brusel (B) 1 Talbot Lago T150C (Competition), slavný závodní vůz se čtyřlitrovým šestiválcem a preselekční převodovkou Wilson (Francie) 2 Bugatti 35, osmiválec 2,0/2,3 litru o výkonu až 110 kW (150 k) s kompresorem, neobyčejně úspěšný závodní automobil (1926)

belgického automobilového průmyslu. Shromáždil jich přes 950, renovoval, a více než dvě stovky z nich jsou vystaveny ve veřejně přístupném muzeu... Velká hala a prostorné galerie u vnitřních stěn hostí několik tematických skupin exponátů; čas od času do chází ke změnám, a tak jsme zhlédli například zónu Sport & Competition se závodními vozy od počátku sto letí až po dnešek. Jméno zakladatele sbírky nese re staurátorská dílna; další sekce tvoří Počátky automobilu, Design Story, Moderní automobily, Miniautomobily, Ka rosáři, Belgické automobily, Sál kočárů Pierra D’Ieterena (později karosáře a majitele montovny automobilů), Vozidla ve veřejných službách (hasičská, sanitní), Eko logické automobily (alternativní pohony), Královské vozy (a jiných hlav států), Motocyklová galerie a další. Sbírka Mahy je pozoruhodná kolekcí belgických výrob

3 Průkopník Germain (motor Daimler-Phoenix) z belgického Charleroi (1898) 4 FN 1400S, čtyřválec 1,8 l se speciální karoserií Lorenz Renard (Belgie 1928) 5 FN 1300 Sport s větším čtyřválcem 1452 cm3, vítěz Coupe du Roi v závodě 24 h Spa-Francorchamps (1925) 6 Omega Six A-Series, závodní dvoulitrový šestiválec o výkonu 55 k (1929)

4 6

Foto Tom Hyan

7 FN 2000A, luxusní belgický výrobek podle francouzské licence Rochet-Schneider (1908)

Foto Helena Hyanová

ků, mezi něž patří automobily Minerva, Imperia, FN (zbrojovka Fabrique Nationale d’Armes de Guerre z Herstalu), Germain, Nagant, Fondu, Miesse, Vivi nus, Belga-Rise a Hermes; podle expertů prý chybí pouze Excelsior. A to nesmíme zapomenout na bel gické motocykly Minerva, FN (průkopník řadových čtyřválců), Sarolea, Piedboeuf a Gillet-Herstal. Samozřejmě, tato jména mnoha lidem už nic neří kají, ale ve své době představovala značně kvalitní výrobky, jež sloužily dlouhá léta. I po druhé světové válce hrála Belgie významnou roli ve výrobě osob ních automobilů, když se tam montovaly vozy velkých světových značek, jenže pak nadměrná kapacita, hospodářské krize a centralizace výroby přispěly k zavírání místních továren. Skončily General Motors v Antverpách, Renault ve ►►►

11/2019 THauto

► AUTOWORLD MUSEUM BRUXELLES

Foto Tom Hyan

1 2

Foto Helena Hyanová

5 1 Luxusní kupé Minerva AL, osmiválec 6625 cm3 s karoserií Le Baron pro amerického dovozce Van Ostrucka (Belgie 1930) 2 Le Zèbre A4, jednoválec 680 cm3 konstruktéra Julese Salomona (Francie 1911) 3 Ravel B12.26, čtyřválec 2483 cm3, neúspěšně startoval ve 24 h Le Mans 1926 (Francie 1923 – 1927) 4 Hermes 12 HP se čtyřválcem 1846 cm3 podle francouzské licence Mathis, jeho konstruktérem nebyl nikdo jiný než Ettore Bugatti (Belgie 1912) 5 Nagant 15 HP Torpedo Sport, čtyřválec 2120 cm3, s karoserií slavného D’Ieterena (Belgie 1923)

auto 2019/11

Vilvoorde a Ford v Genku, ale i domácí průkopníci užitkových vozů Miesse (1900 – 1972) a Brossel (1922 – 1968); takže pokračují jen Audi v Bruselu (dříve Volkswagen a D’Ieteren) a Volvo v Ghentu; na tradici sportovních vozů Apal a Méan navazují Gillet-Vertigo a znovuzrozená hybridní Imperia, jenže jde jen o velmi omezenou kusovou produkci. V expozici moderních automobilů, která plynule pře chází do zóny Sport & Competition, najdeme i český roadster Škoda Felicia z roku 1961 s dalšími oblíbe nými youngtimery, mezi nimiž nechybějí BMW 2002 Turbo (1973), Ford Mustang V8 (z Rallye Monte Carlo 1965), Lancia Fulvia HF (1969), Jaguar Mark X (1965), Rover 2200 TC (1975), Auto Union 1000 SP (1965), Studebaker Hawk (1961), Renault Alpine GTA (1986) a mnohé další; kuriozitou je třeba AMC Pacer D/L (1975) s různou délkou dveří na každém boku. Mezi soutěžními a závodními automobily jsou zajímavé kousky, třeba supersportovní AMX/3 (Bizzarrini Sciabola) s motorem 6.4 V8 uprostřed před poháněnou zadní nápravou, jeden ze šesti vyrobených prototypů, stejně jako experimentální Mercedes-Benz C-111/II se čtyřrotorovým motorem Wankel (1971); závodní Jaguar E-Type Lightweight 3.8 Litre, který díky aerodynamické koncepci dosa

hoval největší rychlosti 274 km/h už v roce 1963; několik monopostů formule 1 včetně Venturi Lar rousse LC92 s motorem Lamborghini 3512 pro do mácího závodníka Bertranda Gachota (jel 47 Grand Prix v letech 1989 – 1995) i belgické sportovní auto mobily Gillet-Vertigo (motor Maserati 4.2 V8 pro FIA GT 2005) a Apal-Porsche 1600 (1962) na základě německého typu Porsche 356, ale s polyesterovou karoserií vlastní konstrukce. Počátky automobilu shromažďují řadu kočárů bez koní, z nichž se postupně vyvinula klasická koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol, ale i vo zíky s motorem vzadu a nakonec uspořádání vše vpředu, jež je nyní nejrozšířenější. Průmyslovou výro bu automobilů v Belgickém království zahájila v roce 1898 firma Société de Ateliers Germain v Charleroi, nejprve s využitím licence Daimler a Panhard-Levas sor, a její první typ je v muzeu vystaven. Později sami Belgičané poskytli licence zahraničním výrobcům, na příklad Vivinus se vyráběl také ve Francii, Německu i Velké Británii. Málo známou historií je skutečnost, že petrohradský Russo-Balt vyšel z mohutného vozu belgické značky Fondu z Vilvoorde. Odborníci po važují za nejvýznamnější belgické značky Minervu a Imperii, které vsadily na šoupátkové motory a výji

Minerva 26 HP model X, čtyřválec 4084 cm3, s francouzskou karoserií Dumas z Montpellieru (1911)

Foto Helena Hyanová Foto Tom Hyan

Imperia TA8, roadster se čtyřválcem 1340 cm3, z předposledního roku výroby osobních vozů této značky (Belgie 1948) mečnou kvalitu, koncem třicátých let však produkce vlastních konstrukcí zanikla. Minerva vyráběla do konce řadové osmiválce, v roce 1936 spojila síly s Im perií, ale nakonec společenství po druhé světové vál ce skončilo produkcí automobilů podle zahraničních licencí (Adler, Standard, Land Rover). Firma Excel sior také patří do této skupiny, vyráběla osobní vozy v letech 1901 – 1932, jeden z nich dokonce roku 1914 absolvoval slavný závod 500 mil Indianapolis (Josef Christiaens tam na šestiválci 7,3 litru dojel šestý). Ne méně zajímavé byly různé typy FN (Fabrique Natio nale), jejichž výrobce pokračuje dodnes jako státní zbrojovka FN Herstal, která získala i věhlasné značky ručních palných zbraní Browning a Winchester. Aby nedošlo k mýlce, rozsáhlé sbírky Autoworldu zahrnují rovněž vozidla jiných světových značek, takže potěší všechny příznivce klasických automo bilů, kteří si tam většinou tu svou určitě najdou. V muzeu probíhají rovněž různé zajímavé výstavy, ještě do konce listopadu to je 100 let Carrozzeria Zagato a pak od 13. prosince 2019 do 26. ledna 2020 proběhne So British! – Cars & Lifestyle, věno vaná britským automobilům a motocyklům slavných značek. Návštěvu Autoworldu při cestě do Bruselu vřele doporučujeme. ■

6 Belga-Rise (podle francouzské licence Sizaire), šestiválec 2413 cm3, přezdívaný Belgický Rolls-Royce (1934) 7 Darmont DS Special 7 HP, francouzská tříkolka vzešlá z Morganu, na snímku vlastní model s dvouválcem 1084 cm3 (Courbevoie 1927)

AUTOWORLD MUSEUM

Fondu Type CF z belgického Vilvoorde (1906) posloužil jako licenční předloha pro petrohradské automobily Russo-Balt

Jubelpark 11, B-1000 Brusel, Belgie www.autoworld.be; info@autoworld.be Tel. 0032 2 736 41 65 Otevřeno denně 10 – 18 h (leden – březen jen do 17 h) Základní vstupné 12 eur; parkování zdarma u muzea

11/2019 THauto

► Krátce ► Z DOMOVA & ZE SVĚTA

► General Motors montoval osobní automobily ve Vietnamu od roku 1995 ve firmě Vidamco (Vietnam-Daewoo Motor, Co., Ltd.), založené 1993. Nejprve to byly sedany Daewoo Cielo, pak i větší typy Nubira, Leganza nebo Magnum, ale i mnohé další. V roce 2011 přeměnil firmu na GM Vietnam, Co., Ltd., a přidal montáž nových typů Chevrolet Vivant, Cruze, Orlando, Captiva, Aveo, Spark i jiných, kterou ukončil až v roce 2018. Po celých 23 let tam vyráběl také užitkové minivozy Daewoo Damas (Suzuki Carry), než loni firmu a továrnu v Hanoji prodal skupině VinGroup, která vlastní VinFast. ► Bývalá továrna GM Vietnam coby VinFast od roku 2019 v Hanoji vyrábí lidový vůz VinFast Fadil, což je upravená verze u nás neznámého typu Opel Karl, resp. Vauxhall Viva, uvedeného v roce 2014 (produkce GM Korea). Vychází ze zvýšeného Karl Rocks v offroadovém stylu s plastovými nástavci blatníků, s délkou 3,67 m a čtyřválcem 1.4i/54 kW (73 k) s plynulou převodovkou CVT.

auto 2019/11

Dovozce Mitsubishi představil nové modely ASX a pick-up L200 šesté generace pro český trh. První je modernizované SUV se zcela novým designem a výrazně posílenou výbavou, nyní u nás výhradně s novým zážehovým motorem 2.0 MIVEC o výkonu 110 kW (150 k), a to v provedení s pohonem předních nebo všech kol. Druhý je legendární pick-up z výroby v Thajsku, který zachovává tuhý žebřinový rám a pohod zadní nebo obou náprav, nyní se vznětovým čtyřválcem 2.3 DI-D, rovněž o výkonu 110 kW (150 k), ale pouze se šestistupňovou převodovkou, samočinnou nebo manuální.

Foto Tom Hyan

► Ve spolupráci s firmou Magna Steyr vznikla konstrukce prestižního SUV VinFast Lux V8, odvozeného z Lux SA2.0, ale s velkým osmiválcem Chevrolet LS 6.2/335 kW (455 k), kterou jsme si prohlédli v Ženevě 2019 na stánku rakouské firmy z koncernu Magna International. Předpokládá se produkce v limitované sérii. VinFast plánuje do roku 2022 představit dvanáct nových modelů, k nimž patří nejen osobní vozy, ale i elektrické motocykly. Už vyrábí elektroskútr VinFast Klara s rychlostí až 50 km/h a dojezdem 80 km.

Foto Tom Hyan

Společnost AutoBond Group představila v Praze sportovní vůz Nissan GT-R ve speciální edici 50th Anniversary Edition, limitované na padesát kusů pro Evropu, z nichž pouze jeden zamířil do České republiky. Modrý vůz s bílými pruhy je oslavou tradice GT-R, barevnou úpravou připomíná legendu Skyline R34 (1999), ale je i vzpomínkou na první generaci (1969). Šestiválec 3,8 l má nezměněný výkon 419 kW (570 k), ale dvě nová turbodmychadla, upravené řazení (režim R) a vylepšený podvozek. Cena vozu činí 2 994 500 Kč včetně daně.

Nedlouho po světové premiéře Land Rover Defender na IAA 2019 ve Frankfurtu se znovuzrozená legenda představila v prostorách bývalé automobilky Praga v Praze! Ostatně z výrobního závodu ve slovenské Nitře to má k nám blíž! Největší změnou je samonosná konstrukce s nezávisle zavěšenými koly, odpruženými vzduchovými měchy nebo vinutými pružinami. Nabídka motorů zahrnuje vznětové dvoulitry pro modely D200 a D240, zážehový P300 a nový třílitrový řadový šestiválec P400; později k verzím Mild Hybrid přibude Plug-In Hybrid. Ceny od 1,5 milionu korun českých včetně daně.

Foto Tom Hyan

► Největší vietnamský výrobce automobilů VinFast otevřel 21. června 2019 novou automobilku na ploše 335 hektarů v Dinh Vu Industrial Zone na ostrově Cat Hai v Hai Phongu. Byla postavena za pouhých 21 měsíců. Kapacita 250 tisíc vozů ročně bude později zvýšena na dvojnásobek. V létě zahájila výrobu sedanů VinFast Lux A2.0 a SUV Lux SA2.0, které slavily světovou premiéru na Pařížském autosalonu 2018 (oba prototypy postavil Pininfarina). Vozy vycházejí z podlahových plošin BMW F10 (řada 5) a F15 (X5), dvoulitrový zážehový čtyřválec vzniká v licenci BMW N20.

Nošovická automobilka Hyundai Motor Manufacturing Czech (HMMC) vyrobila počátkem října miliontý automobil Hyundai Tucson, zatímco koncem května v závodě oslavili celkově třímiliontý vůz z nošovické produkce! Tucson patří k nejúspěšnějším výrobkům továrny, poslední generace se začala vyrábět 15. června 2015 a dnes se vyváží do 67 zemí pěti kontinentů! Nyní tvoří 70 % produkce z celkové denní výroby 1500 vozů, vyrábí se faceliftované provedení po nedávné modernizaci včetně verze N Line a Mild Hybrid.

Foto Hyundai

► Mistrovství světa formule 1 rozšíří 3. až 5. dubna 2020 první Vietnam GP na novém městském okruhu 5560 m v Hanoji, jejímž promotérem byl už v roce 2017 jmenován koncern VinGroup z Hanoje, který uzavřel několikaletý kontrakt. Dne 14 října 2019 bylo oznámeno, že půjde o VinFast Vietnam Grand Prix podle jména hlavního sponzora.

Zážehový šestiválec OHV 1795/2054 cm3 (ø 72/77 x 73,5 mm) Dvojitý karburátor Weber 28/36; kompresní poměr 8,8:1 Výkon 57/63 kW (77/86 k) DIN/5000 min‑1 Největší rychlost 140/150 km/h (převodovka 4+Z)

SLAVNÉ MOTORY FIAT 1800/2100 (1959)

Kresby Fiat

Před 60 lety vyjely vozy Fiat 1800 a 2100 s řadovým šestiválcem vpředu a pohonem zadních kol. Kromě karoserie sedan vyráběl Fiat i prodloužené sedany Special Lusso (pouze 2100) a kombi Familiare. Motory typu 112.000, resp. 114.000, se lišily vrtáním válců, jinak byly shodné. Zvětšený 2270 cm3 (ø 78 x 79,5 mm) typu 114B.000 nahradil verzi 2100 a vylepšené vozy Fiat 1800B a 2300 se vyráběly až do roku 1968 (celkem méně než 150 tisíc vozů).

Fiat 1800 (1959)

Kresba Fiat

SLAVNÉ MOTORY FIAT 130 – 3200 (1971) Vidlicový šestiválec typu 130 značně podčtvercové koncepce se představil ve velkém sedanu Fiat 130 na Ženevském autosalonu 1969, a to ještě s objemem válců 2866 cm3 (ø 96 x 66 mm). V roce 1971 nabídku rozšířilo kupé od Pininfariny, které uvedlo větší verzi motoru 3238 cm3 (typ 130B.000), jež zamířila i pod kapotu sedanu. Do roku 1976 se vyrobilo 15 093 všech sedanů Fiat 130, Pininfarina navíc dodal 4294 Coupé do roku 1977.

Fiat 130 Coupé (Pininfarina)

Foto Fiat

Zážehový šestiválec do V/60°, OHC 3238 cm3 (ø 102 x 66 mm) Karburátor Weber 42 DFC; kompresní poměr 9,0:1 Výkon 121 kW (165 k) DIN/5600 min‑1 Točivý moment 250 N.m/3400 min‑1