__MAIN_TEXT__
feature-image

Page 1

KIA

6

HABANIRO

2019

FERRARI V8 Motor roku 2019 PŘEDSTAVUJEME ■ TOYOTA RAV4 pátá generace oblíbeného SUV ■ FORD MUSTANG BULLITT americká osmiválcová legenda MOTORSPORT ■ ASTON MARTIN VANTAGE nováček letošního DTM ■ FORMULA W-SERIES šampionát pouze pro ženy ■ VÝCHODNÍ FORMULE vzpomínka na Estonie

TIP NA LÉTO

BMW Z4


Rotační dvourotorový zážehový motor 2x 491 cm3 Stupeň komprese 9,4; dvojitý karburátor Hitachi Stromberg Výkon 81 kW (110 k)/7000 min‑1 Točivý moment 130,4 N.m/3500 min‑1

MAZDA ROTARY (L10) První dvourotorový motor systému Wankel, vyráběný sériově (pro vozy Mazda 110S Cosmo Sport, R100 Coupé, R110 Familia Sedan a další). První byla 110S Cosmo Sport, dvoumístné kupé s motorem vpředu a pohonem zadních kol, vyrobená v sérii 1176 kusů v letech 1967 – 1972 (převodovka 4M, později 5M). Výkon podle naladění 74 až 96 kW (100 až 130 k) v různých typech (motory L10A a L10B). První prototypy měly objem komory 400 cm3, sériové standardních 491 cm3.

Kresby Mazda

Foto Mazda

MAZDA 110S COSMO SPORT

SLAVNÉ MOTORY


6

ČTVRTÝ ROČNÍK číslo 6 (38), červen 2019 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

2019

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2019 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH

elektronika umožnila prudký rozvoj jízdních asistentů, které nám mají pomáhat při jízdě, protože se zákonodárci zjevně rozhodli, že jsme neschopní a degenerovaní. Ale nepomáhají. Při každém vstupu do jistého vozu musíte odkliknout, že pojedete bezpečně; jiný vám neustále aktivuje Start/Stop, takže musíte tento nebezpečný systém s problematickou prodlevou funkce před další jízdou znovu vypínat (světlou výjimkou je Fiat, ale to bude za chvíli vyhynulý druh); další svítí a pískají v průjezdu tak intenzivně, že stejně nevíte co se děje a je lépe si nechat ukázat náležitě poučenou a pověřenou osobou; ale jeden mě dostává nejvíc, to když si radar kdesi cosi chybně přečte a zčistajasna začne brzdit, mnohdy ale jen na jedné straně a v dobré víře strhne vůz, protože neví, že je v České republice, kde neustále na dálničních staveništích ty snímané čáry přejíždíte, aniž někam odbočujete. Je to dost nebezpečné, zejména pro nezkušené řidiče. Ale abych jen nekritizoval, jsou i hodní asistenti. Třeba ten, co za vás přepíná světlomety, či hlídá mrtvé úhly. Ale ty dříve jmenované opravdu nemusím. Příjemné čtení a radost z jízdy přeje

Mezinárodní motor + pohonná jednotka 2019�������������������������� 2 Geneva International Motor Show 2019���� 6 BMW Z4 (G29)���������������������������������������� 10 FORD Mustang Bullitt 2019��������������������� 14 MERCEDES-BENZ třídy B (W247)����������� 16 TOYOTA RAV4 (XA50)���������������������������� 18 KIA HabaNiro Concept���������������������������� 22 GINETTA Cars 2019�������������������������������� 24 ADAC GT Masters v Mostě���������������������� 30 ASTON MARTIN Vantage DTM 2019������� 34 TARK Estonia (1958 – 1994)������������������� 36 Jezdci formule 1�������������������������������������� 42 Formula W-Series 2019�������������������������� 44 AUSTIN Allegro (1973 – 1982)���������������� 46 Nadace Elišky Junkové: DANDY MJ / MU / JAWA (1995 – 2005)���50 PEGASO Autocamiones (1947 – 1994)���� 54 Western Antique Aeroplane & Automobile Museum, Hood River, OR, USA��������������������������� 60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2019 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2019 v ČR

► Reportáže z velkých závodů 24 h Le Mans, 500 mil Indianapolis, EuroNASCAR a Ecce Homo ► Za volanty nových automobilů Toyota Corolla, Ford Focus, Hyundai Santa Fe, Kia Sorento GT-Line, Mercedes-Benz E Cabrio, Jeep Grand Cherokee, Volkswagen Polo GTI a dalších ► 50 let Metalexu MTX ► Jaký byl Morris Marina? ► Zapomenuté motocykly ► Veteráni ve Strnadicích

6/2019 THauto

1


Foto Tom Hyan

► MEZINÁRODNÍ MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA 2019

Absolutní pořadí bez ohledu na výkon

počet bodů

1. Ferrari 3.9 V8 Bi-Turbo (488 GTB/Pista)425 2. JLR Full Electric (Jaguar I-Pace)328 3. Mercedes-AMG 4.0 V8 Bi-Turbo 280 4. Porsche 718 Boxster (2.5 Turbo)188 5. Audi 2.0 TFSI (I4)184 6. Ford 1.0 EcoBoost (I3)  154

TOM HYAN, člen jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR 2019

Ferrari F154 CB/CD (3.9 V8 Bi-Turbo) vyhrál nejen absolutní klasifikaci už počtvrté v řadě, ale získal i dvě prvenství v nových výkonových kategoriích

2

auto 2019/6

TH

POČTVRTÉ FERRARI V8!

V letošním roce dochází po 20 letech k největším změnám ve volbě mezinárodního Motoru roku, nové jsou kategorie i název ankety...

V

celé historii ankety, která začala roku 1999, vždy porotci posuzovali motory v kategoriích podle zdvihového objemu, jenž byl po dlouhá léta základní charakte­ ristikou motoru, umožňující jeho srovnání s konkurencí. Samozřejmě, větší výkon měly při stej­ ném objemu motory přeplňované, ale ty ještě před deseti lety rozhodně netvořily většinu, nejprve se přeplňování turbodmychadlem stalo standardem u strojů vznětových, teprve nyní u zážehových. Na­ víc přibyly alternativní pohony, z nichž Full Hybrid a  Plug-In Hybrid elektrickou asistencí výkonovou charakteristiku pohonné jednotky se spalovacím

­ otorem už výrazně mění, takže srovnání podle m ­objemu není dále vhodné. A do třetice se rozšířily pohony čistě elektrické, takže se pořadatel ankety International Engine of the Year logicky rozhodl pro nové kategorie, definované výkonem celé pohonné jednotky, čímž zajistil možnost srovnání různých koncepcí. A aby tento posun ve vývoji hnacích ústrojí zdůraznil, v roce 2019 poprvé vyhlašuje Interna­ tional Engine + Powertrain of the Year, tedy Nejlepší motor a pohonnou jednotku roku. Na rozdíl od evropské ankety Car of the Year (Vůz roku) se kandidáti Engine of the Year opakují, nomi­ nace zahrnuje motory po celou dobu jejich výrobního


► VÝSLEDKY KATEGORIÍ

Foto Ferrari

 do 150 k (PS): 1. Ford 1.0 EcoBoost (I3) 2. BMW 1.5 Turbo (I3) 3. PSA 1.2 Turbo (I3) 4. Toyota 1.8 Hybrid  5. Volkswagen 1.0 TSI (I3) 6. Volkswagen 1.5 TSI (I4)

1

▲ Nejúspěšnější motory Ferrari řady F154 se vyrábějí v Maranellu 1 Přeplňovaný osmiválec, představený ve voze Ferrari 488 GTB, zvítězil poprvé už v ročníku 2016

Foto Tom Hyan

Foto Ferrari

2 Jaguar I-Pace je nejúspěšnější elektromobil v počtu získaných titulů a ocenění (mj. evropský a světový Car of the Year 2019)

2

cyklu. Výsledky jsou bohužel často interpretovány nesprávně, a proto se k principům volby vracíme. Samozřejmě, každý výrobce se rád pochlubí moto­ rovým oscarem, ale je třeba rozlišovat, co kdo vlast­ ně vyhrál! Držitelem titulu International Engine + Powertrain of the Year je pouze vítěz absolutní klasi­ fikace, vzešlý z druhého kola, kde porotci přidělují body vítězům jednotlivých tříd! Teprve tato bodová klasifikace rozhodne o titulu Mezinárodní motor + pohonná jednotka roku, všichni ostatní jsou vítězi příslušné třídy nebo kategorie. Znamená to, že ab­ solutní vítěz má nejméně jeden další triumf ve své výkonové třídě, ale může se současně stát i nejlep­ ším z nových motorů, nejvýkonnějším, či nejlepším z hybridů, anebo nejlepším z elektrických pohonů. Zakladatelem a organizátorem globální volby je brit­ ský odborný časopis Engine + Powertrain Techno­ logy International od UKi Media & Events z Dorkingu ­(Surrey). Loni oslavila anketa jubilejní dvacátý roč­ ník, a proto byla v roce 2018 vyhlášena i soutěž Best of the Best, kdy porotci opět rozdělili své body, ten­ tokrát však mezi devatenáct absolutních vítězů z let 1999 – 2017, aby určili vítěze vítězů! Ferrari ►►►

počet bodů 145 119 104 82 81 75

150 až 250 k (PS): 1. Audi 2.0 TFSI (I4) 2. BMW 2.0 Twin-Turbo 3. Ford 1.5 Turbo (I3) 4. BMW Electric (i3, i3S) 5. Hyundai Kona/Soul EV 6. PSA 1.2 Turbo (I3)

161 149 111 78 67 52

250 až 350 k (PS): 1. Porsche 718 (2.5 Turbo)  2. BMW 3.0 Twin-Turbo (I6) 3. Audi 2.0 TFSI (I4) 4. Honda 2.0 Turbo (Type R) 5. Tesla Electric (S, X, 3) 6. Infiniti 2.0 VC-Turbo (I4)

144 138 130 118 84 82

350 až 450 k (PS): 1. JLR Electric (Jaguar I-Pace) 2. Porsche 3.0 Turbo (911) 3. BMW M3/M4 (I6 Twin-Turbo) 4. Mercedes-Benz 3.0T ISG 48V 5. Audi 2.5 TFSI (I5) 6. BMW i8 Hybrid (1.5 I3)

191 190 137 121 115 96

450 až 550 k (PS): 1. Mercedes-AMG 4.0 V8 Bi-Turbo 2. Porsche 4.0 (6B; 911 GT3, R) 3. BMW M3/M4 (I6 Twin-Turbo)  4. Porsche 3.8 T (6B; 911 Turbo) 5. McLaren 3.8 V8 TT (540) 6. Alfa Romeo 2.9 V6 TT (QV)

244 228 171 154 149 119

550 až 650 k (PS): 1. Ferrari 3.9 Bi-Turbo (488 GTB/Pista) 2. Porsche 3.8 T (6B; 911 Turbo) 3. Mercedes-AMG 4.0 V8 Bi-Turbo 4. Audi/Lamborghini 5.2 V10 5. BMW 4.4 V8 Twin-Turbo (M5) 6. McLaren 3.8 V8 TT (570 – 600)

308 234 233 216 127 87

přes 650 k (PS): 1. Ferrari 3.9 Bi-Turbo (488 GTB/Pista) 2. Ferrari 6.5 V12 (812 Superfast) 3. Porsche 3.8 T (6B; 911 Turbo) 4. Lamborghini 6.5 V12 (Aventador) 5. McLaren 4.0 V8 TT (720S) 6. Tesla Electric (Model S, X a 3)

429 262 179 146 128 81

Nejlepší elektrický: 1. JLR Electric (Jaguar I-Pace) 2. Tesla Electric (Model S, X a 3) 3. BMW Electric (i3, i3S) 4. Hyundai Kona/Soul EV 5. Renault/Nissan EV (Leaf II) 6. GM/Chevrolet EV (Bolt)

367 363 172 148 126 89

Nejlepší hybridní: 1. BMW i8 Hybrid (1.5 I3) 2. Porsche 4.0 V8 H (Panamera) 3. Toyota 1.8 Hybrid  4. Volvo 2.0 Hybrid (XC/S/V 90) 5. Toyota/Lexus 2.5 Hybrid 6. Porsche 3.0 V6 H (Cayenne)

233 138 122 109 104 100

Nejlepší nový 2019: 1. JLR Electric (Jaguar I-Pace) 2. Hyundai Kona/Soul EV 3. Lamborghini Urus 4.0 V8 4. Infiniti 2.0 VC-Turbo (I4) 5. Mercedes-AMG 2.0T (A 35) 6. Ford 1.5 Turbo (I3)

281 174 170 164 151 137

Nejlepší výkon: 1. Ferrari 3.9 Bi-Turbo (488 GTB/Pista) 370 2. Ferrari 6.5 V12 (812 Superfast) 200 3. Porsche 4.0 Boxer (911 GT3, 911 R) 164 4. Mercedes-AMG 4.0 V8 Bi-Turbo 97 5. McLaren 4.0 V8 TT (720S) 81 6. Audi R8/Lamborghini 5.2 V10 76

6/2019 THauto

3


► MEZINÁRODNÍ MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA 2019

Foto Jaguar

Foto Tom Hyan

Foto BMW

BMW i8 získal ocenění za nejlepší hybridní pohonnou jednotku

Foto Tom Hyan

Nové přeplňované čtyřválce pro Porsche 718 se představily v roce 2016, vyrábějí se v dvoulitrové a dvouapůllitrové verzi znovu uspěl s osmiválcem 3.9 V8 z typu 488, následovaly Ford 1.0 EcoBoost, BMW M3 (šestiválec 3.2), Volkswagen 1.4 TSI TwinCharger, Toyota Prius 1.5 Hybrid, BMW i8 Hybrid, Mazda Renesis Rotary (system Wankel) a další. Globální porota 68 odborných novinářů z jedenatřiceti zemí včetně České republiky (členem jury je autor článku už od druhého ročníku 2000) znovu rozhodla mezi desít­ kami mo­torů, poprvé rozdělenými do kate­ gorií podle výkonu v evropských koňských silách (tedy PS). Zvláštní čtveřice motoro­ vých oscarů patří vítězi disciplín Nejlepší nový motor (elektrický Jaguar I-Pace vystří­ dal Ferrari 6.5 V12 z typu 812 Superfast), Nejlepší elektrický (zmíněný I-Pace sesadil z první příčky Teslu s modely S, X a 3), no­ vému hodnocení Nejlepší hybridní (prven­ ství získala pohonná jednotka sportovního BMW i8) a tradičně Nejvýkonnější motor,

4

auto 2019/6

TH

kde počtvrté triumfoval Ferrari řady F154, tedy přeplňovaný osmiválec 3.9 Bi-Turbo pro kupé 488 GTB a otevřený 488 Spider, ale také v ještě vyspělejší verzi pro kupé 488 Pista a novinku F8 Tributo. Jedním z úskalí nového dělení podle vý­ konu je přítomnost shodných motorů v ji­ ném stupni naladění ve více kategoriích, ale přece jen jde o spravedlivější srovnání růz­ ných alternativních koncepcí s klasickými spalovacími jednotkami. Výkonové katego­ rie jsou do 150, 150 až 250, 250 až 350, 250 až 450, 450 až 550, 550 až 650 a přes 650 PS (k; pokud chcete v kW, je třeba hod­ notu podělit koeficientem 1,36). Volba probíhá v sedmi výkonových třídách a čtyřech zvláštních kategoriích (od letoška tedy nejlepší nový, hybridní, elektrický a nejvýkonnější); v každé se rozděluje 25 bodů. Z nejlepších v sedmi výkonových tří­ dách se ve druhém kole volí absolutní vítěz,

Podlahová plošina Jaguar I-Pace s akumulátory 90 kWh a dvěma elektromotory po  147 kW (200 k) tedy International Engine + Powertrain of the Year. Samozřejmě, ne každý z porotců má možnost vyzkoušet všechny pohonné jednotky, jde o celosvětovou soutěž s od­ lišnými typy pro různé trhy; volí se podle zásady co neznáš, nevol, ale při větším ­počtu porotců je objektivita zaručena. Absolutní titul získal od roku 2016 v nepře­ tržité řadě už počtvrté přeplňovaný osmi­ válec Ferrari F154 CB/CD o objemu 3,9 ­litru, který v poslední verzi dává největší výkon 530 kW (720 k)/8000 min‑1. Porotci ocenili nejen vysoký měrný výkon, ale také okamžitou reakci dvojice malých turbodmy­ chadel bez znatelné prodlevy. Verze CB (Ferrari 488 GTB/Spider) dominovala v ka­ tegorii 550 – 650 HP, verze CD (488 Pista/ F8 Tributo) v kategorii přes 650 HP, navíc vyhrála i titul Nejvýkonnější motor. Celkové výsledky i pořadí v jednotlivých kategoriích uvádíme v obvyklé tabulce.  ■


www.BrnoGP.cz

Výstaviště Brno

29.–30. 6. 2019 Závodní i sportovní automobily a motocykly Historická vozidla • Sraz • Výstava • Burza


Foto Tom Hyan

► 89. GENEVA INTERNATIONAL MOTOR SHOW 2019

Hispano-Suiza Carmen slavila světovou premiéru v březnu v Ženevě

TOM HYAN, Ženeva (CH)

Do reportáže ze Ženevského autosalonu se nám všechny novinky nevešly, vracíme se pohledem na některé z více či méně nadějných projektů...

Foto Hispano-Suiza

KONCEPTY  1

Foto Tom Hyan

2

1 Španělský elektrický supersport Hispano-Suiza Carmen, pojmenovaný po matce svého tvůrce 2 Elektrická Carmen si vzala inspiraci z karosářské kreace H6C Dubonnet Xenia od Jacquese Saoutchika (1938)

6

auto 2019/6

TH

S

upersportovní automobily a nejrůznější koncepty jsou kořením každého auto­ salonu, o Ženevě to platí obzvlášť, po zániku Turínského autosalonu je totiž ­jedinou přehlídkou italských karosáren, nemluvě o domácí stálici Sbarro, která tam vysta­ vuje přes půl století. Ženeva také viděla několik znovuzrození slavné značky Hispano-Suiza, letos byly avizovány dokonce dva stánky Hispano-Suiza,

jeden španělský a druhý švýcarský, nicméně pak zřej­ mě z právních důvodů se realizoval jen ten první... Hispano-Suiza Carmen je jméno elektrického super­ sportovního kupé Gran Turismo, jež slavilo v Ženevě světovou premiéru na stánku španělské značky. Na první pohled je překvapením působivý design (s přivřenými zraky by takhle asi mohla vypadat naše Tatra, pokud by výroba kopřivnických osobních vozů nezanikla), inspirovaný kreací Hispano-Suiza H6C


Foto Italdesign

Foto Hispano-Suiza

3

5

6

4

A NÁPADY... 8

9

7 3, 4 Hispano-Suiza Maguari HS1 GTC na základě Audi R8 V10, dílo rakouského designera v jiné švýcarské firmě stejného jména 5, 6, 7 Italdesign DaVinci Concept pochází od Volkswagen Group, přestože vznikl v italském Moncalieri, ale s Giorgettem Giugiarem už nemá nic společného 8, 9 Arcfox GT, čínský elektrický supersport BJEV (BAIC), vyvinutý v Barceloně

10 Dubonnet Xenia z roku 1938, nyní majetkem Mullin Automotive Museum z Oxnardu (CA), vytvořenou na individuální objednávku An­ dré Dubonneta (1897 až 1980), potomka výrobce francouzských aperitivů. O obno­ ­ vení značky Hispano-Suiza se překvapivě rozhodl Miguel Sugué Mateu, pravnuk Da­ miana Mateu, který v roce 1904 svou inves­ ticí zachránil španělsko-švýcarskou značku

Foto Tom Hyan

10 Neúnavný Franco Sbarro vystavuje v Ženevě přes padesát let (na snímku Sbarro GTC, který byl na stánku loni i letos) 11 Arcfox GT v okruhové verzi Track Edition se zvýšeným výkonem na 1183 kW (1609 k)

11

před bankrotem. Dávno před ním se ji poku­ sili oživit jiní, naposledy rakouský designer Erwin Leo Himmel, který vystavoval Hispano­ -Suiza Gran Turismo Coupé už v Ženevě 2010, vzápětí však rodina Mateu vydala pro­ hlášení, že nikoho nepověřila k použití znač­ ky, přestože jejich vlastnická práva byla promlčena a jméno získal Himmel, který ­tvrdí, že Miguel Mateu už dříve prohlásil, že

ho automobily nezajímají a chce se věnovat rodinnému koncernu Grup Peralada, jenž se zabývá cestovním ruchem (hotely, casina), vinařstvím a výrobou plastů. Na letošní Ženevu však oba oznámili novinku pod ­ značkou Hispano-Suiza... Kupé Carmen, pojmenované po nedávno zesnulé matce Miguela Mateu, je dvou­ místný supersportovní automobil ►►►


► 89. GENEVA INTERNATIONAL MOTOR SHOW 2019

Foto Tom Hyan

4

1 1 Pagani Zonda C12 výrobního čísla 001, oslava dvaceti let exkluzivní italské značky

5

2 Pure German Speed říká Roland Gumpert o své kreaci Nathalie; zřejmě zapomněl, že vznikla jen díky čínské spolupráci s Aiways...

6 Sin R1, dílo Rosena Daskalova, pro silniční provoz i závody Gran Turismo

2

3 délky 4,7 metru z uhlíkových kompozitů, se dvěma elektromotory po 369 kW (503 k) na zadní nápravě a systémem Torque Vecto­ ring; při hmotnosti 1690 kg zrychluje na sto do tří sekund a dosahuje elektronicky limi­ tované největší rychlosti 250 km/h. Sada akumulátorů Li-Ion 80 kWh (700 článků) zaručuje dojezd 400 kilometrů, který ještě zvýší alternativa 105 kWh. Zárukou tech­ nické vyspělosti je vývoj u firmy QEV Tech­ nologies z Barcelony, která kromě spolu­ práce s Hispano-Suiza Cars SL (založeno 26. listopadu 2018) pracuje pro Mahindra Team Formula Electric. V letech 2019 až 2021 má vzniknout pouze devatenáct vozů s cenou od 1,5 milionu eur. Druhé supersportovní kupé se jmenuje Hispano-Suiza Maguari HS1 GTC a stejně jako předchůdce z roku 2010 vychází z pod­ vozku Audi R8 5.2 V10, přičemž výrobce hlásí výkon 798 kW (1085 k)/8200 min‑1 s přeplňo­ váním dvěma turbodmychadly a elektrickým

8

auto 2019/6

TH

Foto Tom Hyan

3 Závodní verze Gumpert Aiways Nathalie Race Car, se kterou jezdí česká závodnice Gabriela Jílková z Roztok u Prahy

4, 5 Dánský supersport Zenvo TSR-S má motor 5.8 V8 se dvěma odstředivými kompresory

6

kompresorem, se sedmistupňovou DSG a pohonem zadních kol. Na designu se kro­ mě Himmela (ex-Audi) podílel i Francouz Olivier Boulay, známý od Daimlera a Mitsu­ bishi. Nový Maguari má hliníkový prostorový rám, velká kola 22“ vpředu a 23“ vzadu, dél­ ku 5,1 metru a hmotnost 1780 kg. Výrobce uvádí zrychlení na sto za 2,8 sekundy a nej­ větší rychlost 380 km/h. Společnost Hispano­ -Suiza Automobilmanufaktur AG ze švýcar­ ského Baar/Zug chce vyrábět padesát ročně s limitem 300 vozů za šest let. Oznámila cenu přes dva miliony eur. Himmel tvrdí, že práva na značku získal už v roce 2010... Kontroverzní je také současný Italdesign, který už nemá nic společného se zakladate­ lem Giorgettem Giugiarem a coby podnik VW Group se sídlem v Moncalieri (I) nabízí různé exkluzivní vozy. V Ženevě představil Italdesign DaVinci Concept, pojmenovaný na připomínku 500. výročí úmrtí Leonarda Da Vinciho, projekt kupé GT 2+2 s jedním

elektromotorem na každé nápravě, aku­ mulátory v podlaze a vzhůru výklopnými dveřmi. Na rozdíl od minulých pětikusových sérií nechce DaVinci vyrábět, ale poskyt­ nout k výrobě třetí straně (alternativou je prý pohon motorem 4.0 V8). Ve spodní hale Palexpa jsme si prohlédli jiné De Vinci, malé elektromobily v retrostylu sportovních vozů třicátých let, jež uvedli do života závodníci Jean-Phillipe Dayraut a Ari Vatanen. Giu­ giaro se soustředil na svou novou značku GFG Style, novinkou je elektrický crossover GFG Kangaroo, vlastně supersportovní hy­ per-SUV s pohonem a řízením všech kol 22“ na platformě CH Auto (2x 180 kW), a pokračující spolupráce na čínském elek­ trickém supersportu Techrules REN. Roland Gumpert má další projekt, a to kupé Nathalie, představené jako Nathalie Con­ cept už na Pekingském autosalonu 2018 s čínským partnerem Aiways. Zdrojem energie jsou metanolové palivové články,


motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

6

Červen 2019

Ročník XIX. číslo 206 120 •Kč

Foto Jan Mart of

ávislý měsíčn

Chorvatský elektrický supersport Rimac C Two a jeho podvozek z uhlíkových kompozitů

Nestranný a nez

ČZ – Walter

Dobroslav Frý

dek

Oświęcim-Praga

Špeky Jiřího Su

díka

MJ_2019_06.in

dd 1

28.05.19 0:35

Právě vyšlo červnové číslo plné zajímavého čtení Foto Tom Hyan

Snažím se objevit a koupit takové dokud jsou k sehnání, a počítám, ‚špeky‘, dujících letech že v násleje cet do života. začnu renovovat a navraTakovou službu i svým zákazník nabízím ům. Zaměstn dva lidi ve Spojenýc ávám h státech a mám dnes nera v Kanadě, partkteří pro mne dávají, prohlíže auta vyhlejí a kupují. Zařizují také všechno kolem vývozu auta republiky. Podobně do České bychom chtěli zajišťovat i náhradn í díly. Snažíme se shánět auta tam, kde je pro běžného člověka celou věc zařídit složitější a za takové peníze, bylo výhodné aby to . Kromě několika výjimečných ních dílen se Američané nechtějí renovačlejších renovací do pouštět, protože rozsáhJiří Sudík na volné je tam moc ta práce ploše u Pyramidy drahá, nekvalitn v Průhonicích í taková auta nechtějí spravova a prostě už se tak dostávají t. Do Evropy nerenovovaném hlavně auta v původním stavu. Spolupra nou transpor cuji s jedtní společno Při jízdě po stí, která má halu pro 250 dálnici přes aut, 80 % z prosklené Průhonice nich jsou historická auta, pyramidy. si jen stěží a vyprázdní Nedávno můžete nevšim kolem stojí ji každý týden. k ní přibyla automobily nout Nejvíce jich odjede do Holands nová moder Seat, Renau neujdou ani Rakousk ka, Švédska, a ní a lt dlouhé řady Španělska, odkud hala, a Dacia, ale a šedesátých obrovských do ostatních pozornému se prodávají zemí Evropy. amerických vozů z pades oku holdingu společlet. Majitel firmy Autog Zajímavá auta átých vají. v Americe alerie JM, valem ubýsběratelů historiností Pyramida Průhon Jen za ty která je součás ice, jeden ckých vozide tí zivně věnuji, dva roky, co se tomu intensi tu plní své l a motoristický z největších českýc ceny sny. h výšek a takových jdou do nesmyslných nadšenec Jirka vlčáků jako já Sudík běhají tisíce. po Státech Když „Zajímají mě mavé auto, tak se v inzerátech objeví zajíkrásná auta. je to otázka několika ve sbírce víc Mám sice a nanejvýš minut evropských do hodiny je s evropskými než americk aut, ale tak automob prodané časovém Pořadatelé ých stižná. . Díky ily té doby u posunu to nějak připravili malou výstavu nedo- u počítače Začal jsem znamenázískaly kdy jsem objevil jsem dospěl do stadia, trávit taková auta pro noci značku cenné vítězství k výročí 50 let sportovních prototypů . Samozře hledat a dnes po mobilů. Nejvíce kouzlo amerických autov závodě 24 hodin s přeplňov mám uceleno světě za obvyklou tržní jmě že auta nabízená aným pětilitrovým cadillaců z let se mi líbí ta Le Mans v roce 197 Porsche 917. Vozy ze Zuffenhausenu u řadu když cenu dvanáctiválcem a výkonem padesátých z přelomu 1950 až 1960. 0 a 1971. Otevřené od roku 19 koupi,72ale chce člověk koupit jsou ke a šedesátých a mezi nimi spydery 1100 hp závodily něco dobře a let. Jsou to ještě auta plechová prvního kabrioleMám fordy tak musí pouze v zámoří v seriálu 917/30 levně, vyčkat na pěcí plechovo ta se skláCan-Am skvosty se spoustou, prostě mechanické u střechou. obvyklou cenovou někoho, kdo nezná tu Koupil jsem si Chrysler zajímavých hladinu, a okamžitě a koleček. Imperial po rozhodnout. výlisků a Bavíme-li se panu Hiltonov se Takový podobné inzerát o cestovních libůstky, jako i několik vozech, tak jejich je aktuální jen minut. Občas jsou napříkla všechna auta technika je v mám zakázku d na předvále ročníku 1959, porovnání také čné auto, ale největší ploutve. která mají ty tolik Znalci kupují pouze speciáln jich není. po mně auburny íOkusy, víkend chtějíu ve dnech nebo marmon 26.–28 opět y a běžná . dubna se sešli milovn

Americké špe

ky Jiřího Sud

íka

15. Hocken

každé kolo pohání jeden elektromotor po 75/150 kW. Vyhlašuje dojezd 850 až 1200 kilometrů podle způsobu jízdy. Na track days v říjnu 2018 na Nürburgringu s vozem jela česká závodnice Gabriela Jílková (24); její jméno zářilo na karoserii Nathalie Race Car i v Ženevě. Čínský Arcfox měl v Ženevě tři elektrické vozy, dva supersporty GT Pro Street (výkon 739 kW) a GT Track Edition (1183 kW), kromě studie crossoveru ECF. Značka patří BJEV (Beijing Electric Ve­ hicles), součásti BAIC Group, vozy vznikly v barcelonském středisku BAIC R&D. Zají­ mavý je chorvatský Rimac C Two, elektrický supersport s výkonem 1408  kW (1914  k) a dojezdem 650 kilometrů, ale i spolupráce Rimac Automobili s renomovanými partnery (Aston Martin, Pininfarina, Hyundai/Kia, Seat/Cupra, Porsche a další). Pošesté se v Ženevě prezentoval dánský ­výrobce supersportů Zenvo (výroba omezena na pět kusů ročně) a podruhé se silničním

typem TSR-S i pro track days, který v řadě TS (Twin-Supercharged) patří mezi TS1 GT a závodní TSR. Motor 5.8 V8 z vlastního vývoje má zvýšený výkon na 865  ­ kW (1177 k)/8500 min‑1 a točivý moment přes 1100 N.m! Převodovka je sekvenční sedmi­ stupňová a vůz zrychluje 0 – 100/200 km/h za 2,8/6,8 sekundy. O Koenigseggu jsme psali dříve, Horacio Pagani oslavil v Ženevě dvacáté výročí Zondy C12 (celkem 140 sil­ ničních vozů), když vystavil kompletně re­ staurovaný automobil s podvozkem No.001, a znovu uvedl Huayru Roadster US-Spec s unikátní povrchovou úpravou kompozitové karoserie. Rok 2018 označil za nejúspěš­ nější v historii (plán byl 40 vozů; Huayra Roadster vznikne v limitované sérii 100 kusů). Britská Sin Cars, založená Bulharem Rosenem Daskalovem, pokračuje v uvádění nových verzích supersportu Sin R1 450 až 650 (motor Chevrolet 6.2 a 7.0 V8). K dalším značkám se ještě vrátíme.  ■

heim histo

Jim Clark Rev

ric

ival

Jochen Mass (72 let) co do počtu vítězství na okruhu íci klasických akce věnov úspěšnější Hockenheim byl závodních ané skotsk ring v mistrovst ve vytrvalostních závodech v Le vozů na dalším ému který tam Mans než ví světa Formule 1 ročníku tragicky zahynmistru světa Formule 1 z let 1963 závodu formul ul 7. 4. 1968 a 1965, v kokpitu V lákavém od roku 2005 í 2. Dubnový termín lotusu-48 třídenním program podniku a k němu patřící při k vidění u bylo dělo, jak jen aprílové počasíje v kalendáři tradicí ních, 5 tréninků volných, 12 kvalifika mohlo. 22 závodů a se tentokrát čněkolik exhibičn předvá- Závodí se v ích jízd. kategoriích,

P

z nichž některé áteční dešťové patří do evropský přeháňky se změnily v v sobotu formule Junior ch sérií. Pro historické Ti tuto akci rádi silný déšť jedoucí FIA Lurani chladem pod doprovázený navštěvují kvůli stejně tak Trophy, 10 °C. Trať nosti a pestrosti její otevře otevře- i mladší pro formule 2 v anglické v jednu chvíli kvůli množstv závodních aut, HSCC formule í vody před letos 450. Denní kterých bylo startem závodu formulí připomí vstupenka za GP, byl Hockenh 1 a formule GP2 v BOSS nala spíš řeku. víkendová za 30 eimring prvním včas rozhodlo 45 eur, jim kromě eur, nebo ze šesti, na Ředitelství okruhem kterých budou závod zrušit sledování z na další den a přesunout několika částečně možnosti letos závodit. K divácky nejzajím místo plánovan tribun umožňu krytých gorii avěji obsazené é ranní kvalifi kace. Nedělní je také vstup patřily katepočasí bylo naštěstí kvalifido paddocku, tři závody CSN-YTC kde můžou nahlédn lepší než původně mnohem společně startují C, v nichž out do boxů práci mechani a sledovat předpovídaný déšť. Modrá ků nebo se „placky“ MCR, vozy dvou tříd. Takzvané obloha s občasným trvalý uličkou v projít Tiga boxovou a Lola, v ní proháně době mezi jednotliv tak nechala rychlé BMW i mraky Akce jezdcům mokré Motor Journal jí M1 Procar, americk ými závody. měla letos v záloze6/2019 pneumatiky jemová monstra á a fanouškům počasí – 18 000 menší návštěvnost kvůli Dodge Charger, velkoobpláštěnky v batozích lidí, což bylo Barracuda, Plymouth . než loni. o 7000 méně Ford a spousty dalších. GT 40, Shelby Cobra Mezi startujíc skupině ími v této 28.05.19 0:36 nechyběl Švýcar Roger Bollinge r

24

MJ_2019_06

.indd 24

Švýcar Roger Bollinger 64

s Pontiacem Trans

Am Formule 3 z 80. a 90. let

MJ_2019_06

.indd 64

Motor Journal 6/2019

Veteránsalon

Zapomenutá

Oświęcim-

firma

Praga

Ve dvacátých letech byla ve kterém Osvětim prospe žilo asi 14 rujícím okresn 000 obyva a středních ím tel a sídlilo firem. několik desítekměstem, mobilka Oświę Jednou z největších malých továren ve cim-Praga, a koncernu městě společný ČKD. podnik polský byla autoch investorů

28.05.19 0:39

Motor Journa

lu 6/2019

Součástí Mezinárod ní výstavy komunikac v Poznani 6. 7. – e a turistiky 10. na kterém měla firma8. 1930 byl autosalon, stánek. Vystaveny Oświęcim-Praga největší byly závodech i limuzíny piccoly proslavené v dálkových budily zejména kupéGrand. Velkou pozornost a kabriolety na podvoz modelu Alfa cích

S

oukromých automobilů bylo po první světové válce cích jen několik, na polských silniprotože většina jich

Motocykl ČZ – Walter,

typ 851, je vzduchem

Proslulý stra

chlazený jednoválec

s rozvodem OHC

konický závo

ČZ – Walte

dní jednová

r, typ 851

Oświęcim-Praga 26

MJ_2019_06

.indd 26

využila prostory zkrachoval

é firmy Potęga v Osvětimi

lec

Příběh čtyřdo bých silniční úspěchů zrozen ch závodních strojů ČZ patří ých navzd Walter je v ory politick do katego jihočeském rie státním podnik é nevůli. Konstruktér které byly Jaroslav varian u roky běných v soukro tami pohonných jednot osazoval jednoválci OHC, ek dříve vyvinu řenějšími motocy mé strojírně Walter tých a vyrá. Posled kly s těmito motory byly ními a zároveň nejroz šíČZ, typ 850 Motor Journal 6/2019 a ČZ, typ 851. ilniční motocyk lový sport

S

se po druhé světové válce včetně motorov v s fatálním nedostatČeskoslovensku potýkal ých, jež byly s původními kompatibilní kem vhodnýc motocyklů. Privátní agregáty Walter. h nových 28.05.19 0:36 Vedle jezdci s velkým udržovali a úsilím vznikaly strakonických motocyk modernizovali lů, které pro zdvihové stroje, nebo kategorie 125 sedlali individu předválečné 250 cm³ cm³, a 350 cm³, álně konstruované speciály. se stavěly v Ve zdvihových tovární motocyk té době Jaroslav do 250 cm³ kategoriích ly 350 cm³ Walter (napravo) a do značky ESO a Ladislav používaly jednovál350 cm³ se přitom často v Divišově (viz a 500 cm³ 1947 na Lochotí Motor Journal 4/2019) a nském okruhu u PlzněŠtajner v srpnu cové motory, největší česká běla strojírna které Walter v Praze-Ko vyrá- se soustřeď značka Jawa ovala zejména Situace se významn Stroje ČZ konstruk šířích. do na kategori 350 cm³ a do téra Jaroslava e byly spolehliv 50. let 20. století, ě změnila až od počátku 500 cm³, byť i třídu do 250 kdy začala Českoslo ější a v řadě závodů Waltera obsazova la největším zbrojovka cm³. Průsečík venská ního jim nebyly Strakonice i konkurenty em dominan tria značek byla montovat nové Jawy a Esa, ale t- motocyk silniční stroje tedy třída do právě ly s Walterov nejprve pro v níž konkure 350 cm³, tovární a posléze i pro nci roky zvyšovaly V prostředí zestátně ými staršími motory. jezdce duálně desítky dalších i indivi- velmi ného stavěné speciály Jihočeši rozvoji závodníků. paradoxní situace průmyslu to byla s motory Walter. Simandlovy silničního sportu mohli i tím, stroje – jediný muž, Jaroslav ESO měly však napo- problém že vyráběli náhradn dlouho kromé Walter, dřívější spoluma y se spolehliv í díly, a to jitel souostí a také strojírny 38 na počátku 50. let proměnl Jawy měly gáty v celorepu , dominoval se svými agreivé výsledky. blikovém kontextu závodům hned ve dvou třídách. silničním

MJ_2019_06

.indd 38

Motor Journal 6/2019

28.05.19 0:37

www.MotorJournal.cz


► BMW Z4 (G29)

Foto Tom Hyan

Automobily

Nová generace se vrací k plátěné střeše; je už třetí a vyrábí se na třetím místě, po americké a německé Z4 nyní přijíždí rakouská...

10

auto 2019/6

TH


3

Foto Tom Hyan

1

4

2

P

oprvé se roadstery Z4 nevyrábějí v to­ várně BMW Group, ale na lince v Grazu, kterou bavorská automobilka nainstalova­ la v závodě rakouského partnera Magna Steyr Fahrzeugtechnik. Jejich příchod je naplněním rozšířené smlouvy s Toyota Motor Corpo­ ration, poprvé uvedené v prosinci 2011 na Tokyo Motor Show, neboť nový Z4 se stává základem nové generace Toyota Supra, a to jak se šestiválcovým třílitrem BMW, tak s dvoulitrovým čtyřválcem BMW (pouze pro japonský trh). Všechny vozy Z4 a Supra se budou vyrábět v Grazu. Při vývoji ovšem měla rozhodující slovo BMW Group, neboť kupé Supra se mechanicky od bavorského roadsteru vlastně neliší, do třetice dostal stejný řado­ vý šestiválec také otevřený Morgan Plus Six, uvedený na jaře ke 110. výročí britské značky. Podívejme se však především na dárce orgánů! Třetí generace Z4 (G29), představená už dříve jako studie před autosa­ lonovou premiérou na Mondial de l’Automobile 2018 v Paříži, se především vrací ke klasické plátěné stře­ še, jakou měla Z4 (E85) od samého počátku v roce 2002 (protože od 2006 přibylo kupé Z4 E86), než obě verze nahradila druhá generace Z4 (E89) s pevnou hliníkovou střechou, která se otevírá a zavírá během dvaceti sekund. První generace do srpna 2008 za­ znamenala přes 200 tisíc vozů (197 950 Z4 a 12 819 Z4 Coupe, resp. 5070/4275 ve verzi M Roadster/

5

Coupe) z amerického Spartanburgu, na autosalonu NAIAS 2009 v Detroitu pak debutovala druhá, jejíž výroba byla převedena do německého Řezna (v srpnu 2016 skončila po 118 444 vozech), aby se ve Spartanburgu mohli soustředit na SAV/SUV. Výroba třetí, výhradně s plátěnou střechou, která se elektricky zavírá či otevírá za pouhých deset sekund i za jízdy do rychlosti 50 km/h, začala v Grazu vyjetím prvního nového roadsteru dne 2. listopadu 2018. Bohužel ústupky pohodlnosti globálních klientů zna­ menaly, že základní nastavení podvozku bylo u dru­ hé generace měkčí než u první, což jsme okusili na dynamické prezentaci. To je ostatně celosvětový trend, lidé jsou stále pohodlnější, a jak prohlásil Werner Kleeberger, ředitel projektu E89, výrobce jim musí vyjít vstříc (i když to není mnohdy snadné, ­dodal neoficiálně). V praxi to znamená, že tradiční zákazník BMW potřebuje sáhnou hlouběji do kapsy, protože příplatkový M podvozek včetně snížení světlé výšky je naprostou nutností. Jaké je ale srovnání druhé a třetí generace nevíme, protože z nových jsme okusili pouze špičkovou Z4 M40i, a ta je opět klasickým bavorákem, jak se na značku sluší a patří. Pokrok v naladění podvozku je samozřejmě znát, ale v tomto případě sériové úpravy M Sport/M Perfor­ mance dělají z vozu znovu automobil pro skutečné sportovce. Ostatně čas 7:55 min na Nürburgringu, tedy lepší než s kupé M2, hovoří jasně... ►►►

TOM HYAN 1 BMW Z4 třetí generace je návratem ke sportovnímu roadsteru pro radost z jízdy 2 Vyzkoušeli jsme špičkovou verzi BMW Z4 M40i; zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se připravovala nějaká výkonnější varianta 3, 4 Dvoumístný kokpit s novým digitálním přístrojovým štítem a druhým displejem infotainmentu ve středu přístrojové desky 5 Otevřený Z4 je doslova světoběžník, první generace připlula z USA, druhá se vyráběla v Bavorsku, ale třetí vzniká v závodě Magna Steyr v rakouském Grazu

6/2019 THauto

11


Foto Tom Hyan

► BMW Z4 (G29)

▲ Řadový šestiválec je prostě optimální pohonnou jednotkou s nejlepším vyvážením, přeplňování nevykazuje žádnou znatelnou prodlevu

Nová Z4 trochu změnila proporce, má zkrácený roz­ vor náprav o 26 mm na 2470 mm, ale naopak rozší­ řený rozchod kol obou náprav P/Z 1609/1616 mm, tedy o 98, resp. 57 mm, což přispělo agilitě, ale záro­ veň stabilitě. Rozložení hmotnosti zůstává na ideál­ ních 50:50 %, ta i přes snahu o snížení u šestiválce činí 1535 kg, u čtyřválců nejméně 1405 kg. Vůz je delší jen o 85 mm, širší o 74 mm a vyšší o 13 mm ­proti předchůdci, nejvíce na změnách získal objem zavazadlového prostoru, který se zvětšil o padesát procent na 281 litrů! Od zahájení prodejů v březnu

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový BMW TwinPower Turbo, čtyřválec (pro c) šestiválec), přeplňovaný turbodmychadlem TwinScroll, uložený podélně vpředu; DOHC 4V (řetěz), Valvetronic a Double-VANOS; přímé vstřikování benzinu HPI (35 MPa); a) Z4 sDrive20i: 1998 cm3 (ø 82 x 94,6 mm); 10,2:1; 145 kW (197 k)/4500 – 6500 min‑1 a 320 N.m/1450 – 4200 min‑1; b) Z4 sDrive30i: viz výše, ale 190 kW (258 k)/5000 – 6500 min‑1 a 400 N.m/1550 – 4400 min‑1; c) Z4 M40i: 2998 cm3 (ø 82 x 94,6 mm); 11,0:1; 250 kW (340 k)/5000 – 6500 min‑1 a 500 N.m/1600 – 4500 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – kapalinový měnič momentu a samočinná osmistupňová převodovka Steptronic (ZF) s možností přímého řazení (5,250 – 3,360 – 2,172 – 1,720 – 1,316 – 1,000 – 0,822 – 0,640 – Z 3,712); stálý převod 3,154. Pohon zadních kol. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu na příčných ramenech a vzpěrách McPherson; vzadu pětiprvkový závěs s podélnými a příčnými rameny; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, DSC/ABS + CBC, DBC, DTC; pro c) a ostatní na přání Adaptive M Sport Suspension; hřebenové řízení EPS s elektrickým posilovačem, převod 15,0:1; hliníková litá kola, pneumatiky vpředu 225/50 R 17 a vzadu 255/45 R 17, pro c) 255/40 ZR 18 a 275/40 ZR 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2470 mm, rozchod kol 1609/1616 nebo 1594/1589 mm podle pneumatik; d/š/v 4324/1864/1304 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,29/0,29/0,31; objem zavazadlového prostoru 281 l; objem palivové nádrže 52 l; pohotovostní hmotnost a/b/c) od 1405/1415/1535 kg; celková hmotnost 1740/1740/1860 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b/c) – největší rychlost 240/250/250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,6/5,4/4,5 s; spotřeba paliva EU kombinace 6,0/6,0/7,1 l/100 km; emise CO2 137/137/162 g/km.

12

auto 2019/6

TH

2019 jsou k dispozici tři verze, čtyřválcové Z4 sDrive20i, Z4 sDrive30i a vrcholná šestiválcová Z4 M40i (M Performance model), u nichž však číslo kro­ mě základního modelu už neodpovídá objemu mo­ toru. Stejně jako u jiných řad BMW je třicítka dvoulitr a čtyřicítka třílitr, ovšem s přeplňováním turbodmy­ chadlem. Výkony samozřejmě narostly, šestiválec už nabízí 250 kW (340 k) v rozsahu otáček 5000 až 6500 min‑1 a vrchol točivého momentu 500 N.m od 1600 do 4500 min‑1! Všechny verze mají pohon zad­ ních kol (sDrive) a nové řešení náprav z hliníkových dílů, převodovka je výhradně samočinná osmistup­ ňová ZF Steptronic Sport, ovšem v inovovaném pro­ vedení s optimalizovaným odstupňováním. Samozřejmě nejlepší je M Sport Package, stan­ dardně dodávaná pro Z4 M40i (u jiných na přání), která zahrnuje posílenou brzdovou soustavu M, ak­ tivní elektronický diferenciál M, elektronickou kont­ rolu tlumičů odpružení Adaptive M Sport a větší sportovní pneumatiky rozdílných rozměrů na každé nápravě (kola 17, 18 nebo 19 palců). Hřebenové řízení Variable Sport Steering s elektrickým účin­ kem posilovače mění velikost asistence i převod podle podmínek, či zvoleného programu Comfort, Sport nebo Sport+, který samozřejmě ovlivňuje také odezvu motoru, převodovky, diferenciálu a podvozku. Tlačítka Driving Experience na stře­ dové konzole pro změnu režimů jsou nová, hned za vylepšeným otočným ovladačem iDrive. Změnil se rovněž digitální přístrojový štít 10,25“ před volan­ tem, nadále však se dvěma kruhovými ukazateli, druhý displej 10,25“ je ve středu přístrojové desky. Kromě toho, že je Z4 jedním z mála skutečných sportovních vozů na dnešním trhu, nabízí i komfortní prvky a řadu bezpečnostních asistentů. Infotainment a konektivita využívají nejnovějšího operačního sys­ tému BMW 7.0 se službami on line, nechybí dvouzó­ nová klimatizace, audioaparatura Harman Kardon s dvanácti reproduktory, barevný Head-Up Display (vůbec poprvé u Z4), adaptivní světolmety LED (na přání LED Matrix), adaptivní tempomat s funkcí Stop&Go, nouzová brzda City Braking s detekcí pře­ kážek atd. Na český trh byly uvedeny všechny tři typy v základním cenovém rozpětí 1 032 200 až 1 579 500 Kč (více a podrobněji na www.bmw.cz). ■


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na sportovní vůz TOYOTA Supra z roku 1996

6/2019 THauto

13


OSLAVA...

Šestá generace americké legendy Ford Mustang je globálním automobilem; nyní do Evropy přišla i speciální verze Bullitt...

Š

esté vydání Mustangu je doslova revolucí. Po­ prvé přináší nezávislé zavěšení zadních kol, slibované i pro předcházející generaci, která však z finančních důvodů zůstala u tuhé zadní nápravy. Poprvé je také globálním automobilem se spe­ cificky upravenou verzí pro evropský trh, dodávanou s pětilitrovým osmiválcem i přeplňovaným čtyřválcem (šestiválec byl záhy zrušen i v USA), ale s podvozkem přizpůsobeným pro odlišné evropské podmínky, tedy s tužší charakteristikou odpružení, menším účinkem posilovače řízení a posílenou brzdovou soustavou. Na trase mezi Mnichovem a jezerem Tegernsee jsme už v roce 2015 jako první novináři z České republiky okusili nové Mustangy jak na silnicích plných zatáček, tak na dálnici; samozřejmě největším dojmem byly ­vylepšené jízdní vlastnosti, ještě dnes si pamatuji odskakování zadních kol dřívějšího Mustangu na francouzských silnicích při cestě na Le Mans Classic 2006. Loni pak přišel nejen facelift šesté generace a celkově desetimiliontý Mustang všech generací, ale také akční verze Bullitt, uvedená na NAIAS 2018 v Detroitu ve světové a pak v Ženevě v evropské pre­ miéře. A to právě k výročí vzniku kultovního filmu Bullittův případ se Steve McQueenem v hlavní roli. Není to ovšem poprvé, podle originálu GT 390 v zelené Dark Highland Green vznikly série

14

auto 2019/6

TH

TOM HYAN ▲ Ford Mustang šesté generace přichází na náš trh také v akční verzi Bullitt; bude se vyrábět jen v modelových letech 2019 a 2020, počet kusů bude přizpůsoben zájmu ▼ Originál z roku 1968 byl loni vystaven v Detroitu i Washingtonu

­ ullitt už v letech 2001 (5582 vozů), 2008/2009 (limit B 7700 vozů pro USA a Kanadu) a nyní přijíždí třetí, nejvýkonnější pro modelový rok 2019 (a 2020, pak ­ ­konec, plánované počty nezveřejněny). Bullitt 2019 jsme krátce okusili; každý pozná, že je to Mustang Fastback stejně jako legenda z roku 1968, ale na voze modrý ovál Forda budete stejně jako na Thun­ derbirdu hledat marně, nahradil jej totiž originální znak Bullitt, který září nejen ze středu volantu, ale také na zádi, aby všichni věděli, s kým mají tu čest. Nový Bullitt vychází z fastbacku 5.0 V8, jehož výkon se šestistupňo­ vou manuální převodovkou (nyní Getrag, nikoli Tremec) lehce posílil ze 331 na 338 kW (tedy ze 450 na 459 k) úpravou sání, výfuku a řídicí jednotky, na americkém trhu se hovoří dokonce o 480 tamních koních! Samozřej­ mě, lze využívat několika režimů jízdy, při nichž se mění rovněž grafika digitálního displeje 12“ ­ před ř­idičem. Závodní režim Track doplňují nově individuální MyMode a Drag, nechybějí Launch Control, Track Apps (zobrazení výkonů) a Line Lock (brzda předních kol pro zahřátí zadních pneumatik protočením před kláním drag­ sterů). Díky elektrickým klapkám ve výfuku se mění zvuk stroje, ­samozřejmě nechybí tichý režim. Ve voze jsou pohodlná sedadla Bullitt, pokud je vyměníte za spor­ tovní Recaro (příplatek 48 800 Kč), přijdete o jejich vyhřívání a větrání. Foto Ford

Foto Helena Hyanová

► Automobily ► FORD MUSTANG BULLITT 2019


1

2

Foto Tom Hyan

3

Ford Mustang Bullitt je stejně jako Jeep Wrangler nebo motocykly Harley-Davidson speciálním prostředkem pro radost z jízdy, který nabízí prostě jiné zážitky, takže je těžko srovnatelný třeba s typy BMW M4 nebo ­Porsche 911 Carrera. Je rychlý, silný, ale také velký a těžký, tomu odpovídají jízdní vlastnosti. Hodně se však proti předchůdcům zlepšily, posílená brzdová sou­ stava dostala vpředu šestipístové třmeny Brembo, kola jsou 19“ z lehkých slitin a můžete si připlatit 53 000 Kč za aktivní tlumiče MagneRide. Pětilitrový osmiválec Coyote není přehnaně žíznivý, lze jezdit i za deset litrů, naše spotřeba při ostřejší jízdě byla kolem 14,0 l/100 km. Výhradně manuální převodovka s vypínatelným systé­ mem RevMatching (samočinný meziplyn při řazení dolů) má bílou kouli na páce, která mi okamžitě při­ pomněla můj vůbec první automobil! Ford V8 ročníku 1939 měl skoro stejnou, jen těch převodových stupňů bylo méně než šest... Přestože ceny nového Mustangu od uvedení na český trh vzrostly asi o 20 %, nadále jsou na automobil spor­ tovního charakteru s pětilitrovým osmiválcem velmi pří­ znivé. Začínají na 1,29 milionu Kč, zatímco nejdražší Bullitt je přesně za 1 426 990 Kč (více na www.ford.cz). Bullitt se dodává pouze jako kupé Fastback, pro kab­ riolet tato úprava nikdy neexistovala.  ■

4

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový osmiválcový motor Coyote 5.0 V8 s válci do V/90°, uložený podélně vpředu; DOHC 4V Ti-VCT; hliníkový blok a hlavy válců; 4951 cm3 (ø 92,2 x 92,7 mm); 338 kW (459 k)/7250 min‑1 a 529 N.m/4600 min‑1; vícebodové vstřikování paliva, EU6.2; filtr pevných částic. Jízdní režimy Normal, Sport+, Snow/Wet, Track, MyMode a Drag; funkce Launch Control a Line Lock. Jednokotoučová suchá spojka a šestistupňová manuální převodovka Getrag s řazením na středovém tunelu. Pohon zadních kol.

1, 2 Funkce a grafika displeje před řidičem se mění podle zvoleného jízdního režimu 3 Pětilitrový osmiválec doznal mírného zvýšení výkonu na 338 kW (459 k) 4 Také třetí generace Bullittu se dodává výhradně s manuální převodovkou

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy Integral-Link; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vzadu nesoustřednými, na přání aktivní MagneRide; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením a červenými třmeny Brembo; ABS/EBD, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kola z hliníkové slitiny, pneumatiky R 19, vpředu 255/40, vzadu 275/40. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2720 mm, rozchod kol 1582/1655 mm; d/š/v 4784/1916/1381 mm; objem zavazadlového prostoru 408 l; objem palivové nádrže 61 l; pohotovostní hmotnost od 1751 kg, celková 2087 kg. PROVOZNI VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 262 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 4,5 s, spotřeba paliva EU 18,8/8,7/12,4 l/100 km; emise CO2 277 g/km.

6/2019 THauto

15


Foto Tom Hyan

► Automobily ► MERCEDES-BENZ třídy B (W247)

Třetí generace třídy B se sblížila s nejnovější třídou A, mají společné motory, ale i základní rozměry s výjimkou výšky...

K

oncem loňského roku začal Daimler přijímat objednávky na vozy třetí generace třídy B (W247), která se stala zvýšenou variantou nové třídy A (W177), s níž sdílí nejen téměř všechna provedení poháněcích soustav od typu 160d po 250 4Matic, ale rovněž základní rozměry, a to nejen rozvor náprav 2729 mm, ale kupodivu i délku 4419 mm a šířku 1796 mm, pouze výška narostla o 122 mm! V rámci úspor se podle současného trendu (Ford Focus, VW Golf/Škoda Octavia) a výkonu motoru používají dva druhy zadních náprav, levnější torzní příčka (má ji tes‑ tovaný B 180) a dražší víceprvkové zavěšení. Podle verze lze vyměnit manuální šestistupňovou převodovku

16

auto 2019/6

TH

TOM HYAN Po 1,5 milionu vyrobených vozů příjíždí třetí generace třídy B (vyzkoušeli jsme B 180 7G-DCT ve velmi bohaté výbavě s komfortním podvozkem)

za automatizovanou dvouspojkovou, a to buď známou sedmistupňovou, či novou osmistupňovou, pokud není tato již standardní výbavou. Nabídka čítá řadu modelů, jež jsou postupně uváděny na trh (viz tabulka). Nový minivan třídy B se poprvé objevil v roce 2005 (T245) vlastně jako náhrada originální prodloužené A‑Klasse, na autosalonu IAA 2011 se představil už své‑ bytný model druhé generace (W246), který prošel mo‑ dernizací v roce 2014, kdy vyjel rovněž v plně elektrické verzi (W242). Po vyrobení více než 1,5 milionu vozů jsme viděli na Mondial de l’Automobile 2018 v Paříži premiéru třetí generace, která přišla na trh nejprve v modelech B 180 a 200 s novým zážehovým motorem


► MOTORY PRO TŘÍDU B (2019) typ motor převodovka B 160 1.3 I4 6M B 180 1.3 I4 6M/DCT7 B 200 1.3 I4 6M/DCT7 B 220 (4Matic) 2.0 I4 DCT7 B 250 (4Matic) 2.0 I4 DCT7 B 160d 1.5 I4 6M B 180d 1.5 I4 6M/DCT7 B 200d 2.0 I4 6M/DCT8 B 220d 2.0 I4 DCT8

výkon [kW/k] 80/109 100/136 120/163 140/190 165/224 70/95 85/116 110/150 140/190

spotřeba EU [l/100 km] 5,7 5,4/5,4 5,4/5,4 6,2 (6,7) 6,2 (6,7) 4,1 4,1/4,1 4,2/4,2 4,4

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový čtyřválec, přeplňovaný turbo­dmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování; EU6d; a) B 180: typ M282, zážehový, HPI; 1332 cm3 (ø 72,2 x 81,4 mm); 100 kW (136 k)/5500 min‑1 a 200 N.m/1460 – 4000 min‑1; b) B 200d: typ OM654q, vznětový, common rail; 1950 cm3 (ø 82 x 92,3 mm); 110 kW (150 k)/3400 – 4400 min‑1 a 320 N.m/1400 až 3200 min‑1.

1

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – automatizovaná dvouspojková převodovka MB s možností přímého řazení; a) sedmistupňová 7G-DCT; celkové převody (převod násoben stálým převodem; zvlášť nově neuvádějí): 18,63 – 11,05 – 6,80 – 4,62 – 3,57 – 2,85 – 2,29 – Z 17,17); b) osmistupňová 8G-DCT; celkové převody: 15,94 – 11,18 – 7,34 – 5,15 – 3,74 – 2,93 – 2,29 – 1,81 – Z 13,39). Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson a spodní příčná ramena, vzadu a) vlečená ramena spojená torzní příčkou, b) víceprvkové závěsy Multi-Link; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory (pro a) jen vpředu); kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, ESP/ASR; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 205/60 R 16 (na přání až 225/40 R 19). ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2729 mm, rozchod kol vpředu 1567 mm a vzadu a/b) 1567/1547 mm; d/š/v 4419/1796/1562 mm; objem zavazadlového prostoru 455/705/1540 (pro b) 1530) l; objem palivové nádrže 43 l; pohotovostní hmotnost a/b) 1330/1460 kg, celková hmotnost 1955/2055 kg.

2

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 212/219 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,0/8,3 s; spotřeba paliva EU kombinace od 5,4/4,2 l/100 km; emise CO2 od 124/112 g/km.

3 4

1 Digitální přístrojový štít se dvěma velkými displeji pochází z S-Klasse; Head-Up Display je také novou příplatkovou výbavou 2 Nejprve byly uvedeny verze s automatizovanou převodovkou, v případě B 180 sedmistupňovou DCT; manuální až po prvním čtvrtletí 2019

1,3 litru s vypínáním dvojice válců (M282, spolupráce s Renaultem) a převodovkou 7G-DCT, ale rovněž ve vznětových verzích B 200d a 220d, u nichž se používá příčná verze dvoulitrového turbodieselu OM654q s pře‑ vodovkou 8G-DCT, samozřejmě zatím s pohonem jen předních kol. Ihned byly oznámeny další verze včetně základních převodovek 6M a pohonu všech kol 4Matic, v květnu přibyly levnější (nikoli hospodárnější!) B 160 a 160d; podle našich informací bude také první verze AMG třídy B! Vyzkoušeli jsme B 180 7G-DCT Co říci k nové generaci třídy B? Podle prodejních vý‑ sledků mají i tyto vozy svoji klientelu, Daimler nabízí i speciální verze Taxi od B 180d a B 200d. Nová gene‑

3 Zavazadlový prostor splní všechny běžné nároky, jeho objem zvětší připravovaný posuv zadních sedadel, či obvyklé sklopení opěradel 4 Nový motor 1,3 litru se vyznačuzje deaktivací dvou válců ze čtyř, pokud není třeba plný výkon

race je o 26 milimetrů delší, o 10 mm širší a o 4 mm nižší než předchůdce, rozvor náprav se prodloužil o 30 mm, rozchod kol je vpředu širší o 15 mm, ale u torzní příčky vzadu o zanedbatelných 2 mm menší. Vzhledem k výšce vozu 1562 milimetrů však řidič sedí o 90 mm výše než v A-Klasse, interiér je prostornější, variabilitu zvyšuje posuv zadních sedadel o 140 mili‑ metrů (později za příplatek) a nově dělené opěradlo 40:20:40 % vzadu (dříve 40:60 %). Komfortnější se­ dadla mají větší rozsah nastavení (mohou být i ma­ sážní), podle výbavy lze volit tři verze konektivity a info‑ tainmentu MBUX, a to digitální kokpit až s dvojicí displejů 10,25“, známý z větších vozů Mercedes-Benz (standardní je 2x 7 palců). Podvozek může mít adap‑ tivní tlumiče, v základu je velmi komfortní naladění. O zavěšení kol jsme už hovořili, pro snížení neodpru‑ žených hmot se hojně využívá hliníkových dílů. A co se nám nelíbilo? Především brutální funkce aktiv­ ního systému udržování jízdy v pruhu se zásahem do ­řízení, který je vyloženě v českých podmínkách nebez‑ pečný. Reaguje totiž na plné bílé čáry, ale většina dálnic je u nás staveništěm a jezdí se systémem cik-cak mezi bílými a žlutými pruhy, takže nečekané samočinné při‑ brzdění vozu a jeho stržení do jiného směru může způ‑ sobit nehodu (doporučujeme vždy vypnout, pokud to jde). Nová třída B byla v době testu na českém trhu od 680 020 Kč (B 180), nejdražší B 250 4Matic za 989 780 Kč (více a podrobněji na www.mercedes-benz.cz).  ■

6/2019 THauto

17


Foto Tom Hyan

► Automobily ► TOYOTA RAV4 (XA50)

1

VŠECHNO NOVÉ... Pátá generace RAV4 dostala novou platformu, nový design i nové pohonné jednotky...

2

TOM HYAN 1 Toyota RAV4 slaví čtvrtstoletí na trhu příchodem zcela nové páté generace 2 Při téměř shodné délce, ale díky delšímu rozvoru náprav, získal vůz dynamičtější proporce

18

auto 2019/6

TH

P

řipadá mi úsměvné, že všichni výrobci SUV a crossoverů tvrdí, jak byli první. V roce 1994 uvedla Toyota kompaktní SUV typu RAV4, o němž nyní vyhlašuje, že byl zcela novým druhem vozu na světě (!), a to proto, že šlo o kompaktní SUV s ovládáním ve stylu hatchbacku. Samozřejmě s tím můžeme polemizovat, ale jedno je jisté, RAV4 se stala jedním z nejúspěš­nějších automobilů své třídy, ve čtyřech generacích vzniklo přes 8,5 milionu a v roce 2017 s počtem 810 953 vozů byla nejen nejúspěšnějším SUV, ale i čtvrtým vozem v absolutním pořadí prodejů. Během let trochu povyrostla a je výhradně pětidveřová (dnes se hovoří o segmentu D-SUV), stala se v tradici Toyoty alter­

nativně hybridem a loni se představila na autosalonu v New Yorku v páté generaci. Evropská premiéra byla na Mondial de l’Automobile 2018 v Paříži, letos nový model přijel také do České republiky. Zcela nová Toyota RAV4 má především novou modulární architekturu ze série TNGA (Toyota New Global Architecture), přičemž používá větší verzi GA-K, společnou pro vozy nových generací Camry (od 2017), Avalon (2018), Highlander (2019) a Lexus ES (2018), vhodnou jak pro pohon předních, tak všech kol, byť ještě s motorem uloženým vpředu napříč. Na všech těchto typech pracoval šéfkonstruktér Yoshikazu Saeki (u TMC je od roku 1987), který zdůrazňuje zvýšenou tuhost karoserie o 57 %, snížení těžiště ­


Foto Tom Hyan

3

► TOYOTA RAV4 – PŘEHLED TYPŮ typ, poháněná kola převodovka spotřeba EU motor [l/100 km] přední 6M/CVT 6,1/5,6 2.0 FWD 2.0 AWD 4x4 6M/CVT 6,4/5,9 2.5 Hybrid FWD přední e-CVT 4,6 2.5 Hybrid AWD 4x4 e-CVT 4,5

4

5

6 7

i hmotnosti a také její optimální rozložení na nápravy v podélném směru P/Z 51/49 %, ale dokonce i 49/51 % v příčném směru P/L! Ostřejší linie designu včetně interiéru inspirovala studie FT-AC (Future Toyota – Adventure Concept), uvedená na autosalonu v Los Angeles 2017. Užší přední sloupky (A), níže vetknutá zpětná zrcátka a o 15 mm snížená kapota dovolují o 2° snížený výhled řidiče vpřed, jakož podobně i vzad pro nižší linii boků a větší boční okna. Při téměř shodné celkové délce 4600 milimetrů (méně jen o 5 mm) se změnily proporce vozu (rozvor narostl o 30 mm) a zvětšil objem interiéru (vůz je o 10 mm ­širší). Převisy jsou kratší o 5 mm vpředu a o 30 mm vzadu. Více místa je nejen na sedadlech, ale i v zava-

zadlovém prostoru (o 79 litrů proti čtvrté generaci), ­řidič sedí o 15 mm níže a o 50 procent se zvětšil ­rozsah nastavení volantu. Zadní opěradlo je děleno v poměru 60:40 %, po jeho sklopení vzroste objem prostoru pro zavazadla až na 1690 litrů. V roce 2018 byl podíl hybridních verzí RAV4 v Evropě plných 85 % a výrobce předpokládá s novou generací nárůst na 90 %. Pro Evropu jsou vlastně určeny jen dvě motorové verze, zcela nový dvoulitrový čtyřválec Valvematic (typ M20A-FKS) s manuální šestistup­ ňovou nebo samočinnou plynulou převodovkou Multidrive S (kuriozitou je možnost přímého řazení deseti nastavených stupňů!), ale také rovněž nový 2.5 Hybrid Dynamic Force s elektronickou planetovou ►►►

3, 4, 5 Delší rozvor náprav znamená také zvětšení prostoru pro cestující uvnitř vozu 6 Samočinná převodovka CVT Multidrive S dovoluje manuální řazení deseti (!) definovaných převodových stupňů 7 Zavazadlový prostor má v základním provedení o 79 litrů větší objem než dříve

6/2019 THauto

19


► TOYOTA RAV4 (XA50)

2 převodovkou e-CVT a hybridním systémem čtvrté generace (menší a lehčí včetně akumulátoru Ni-MH), jenž slaví právě v typu RAV4 Hybrid světovou premiéru. Obě jednotky jsou k dispozici jak s pohonem předních, tak všech kol, v prvním případě jde o mechanické propojení 4x4, ve druhém o další elektromotor na zadní nápravě. Větší motor má pozměněný poměr vrtání a zdvihu ø 87,50 x 103,48 mm proti dřívějším ø 90 x 98 mm, ale také zvýšený stupeň komprese ze 12,5 na 14,0. Tento čtyřválec 2.5 (typ A24A-FXS) pro hybridní verzi využívá Atkinsonova pracovního cyklu; oba motory 2.0 a 2.5 mají variabilní časování všech ventilů s větším rozsahem přestavení (elektronické VVT-iE pro sání, hydraulické VVT-i pro výfuk) a samozřejmě přímé (do válců) a nepřímé (do sacího potrubí) vstřikování benzinu D4-S. Výrobce uvádí u hybridu vynikající tepelnou účinnost 41 %. Self-Charging Hybrid System se opět skládá z dvojice elektrických strojů MG1 (trakce, regenerace) a MG2 (generátor, spouštěč) u zážehového motoru; pokud ­ jsou poháněna také zadní kola u verze Hybrid AWD-i,

Foto Toyota

Foto Tom Hyan

1

3 1 Označení RAV4 vzniklo původně coby zkratka Recreational Activity Vehicle 4x4 2 Zcela nový je zážehový dvoulitrový čtyřválec o výkonu 129 kW (175 k) 3 Novinkou je také čtyřválec 2.5 Hybrid Dynamic Force, pracující s Atkinsonovým cyklem

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec, uložený vpředu napříč; DOHC 4V, VVT-iE/VVT-i; elektronické přímé a nepřímé vstřikování paliva D4-S; EU6d; a) 2.0 Valvematic AWD: typ M20A-FKS; 1987 cm3 (ø 80,5 x 97,6 mm); 13,0:1; 129 kW (175 k)/6600 min‑1 a 208 N.m/4300 až 5200 min‑1; b) 2.5 Hybrid AWD: typ A25A-FXS; 2487 cm3 (ø 87,50 x 103,48 mm); 14,0:1; 130 kW (177 k)/6000 min‑1 a 221 N.m/3600 – 5200 min‑1; dále elektromotor MG1 (trakce/regenerační generátor) typ 3NM, 88 kW a 202 N.m; druhý MG2 (generátor/spouštěč); na zadní nápravě MG3, typ 4NM, 40 kW a 121 N.m; akumulátory Ni-MH 1,6 kWh, 6,5 A.h a 244,8 V; kombinovaný výkon 163 kW (222 k). PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a1) jednokotoučová suchá spojka a šestistupňová převodovka (3,916 – 2,047 – 1,371 – 1,025 – 0,837 – 0,687 – Z 3,416), stálý převod 4,312; a2) alternativně plynulá samočinná CVT Multidrive S s možností přímého řazení 10 nastavených stupňů (2,236 až 0,447 – Z 3,136); stálý převod 4,252; b) plynulý planetový převod e-CVT (rozsah převodů neuveden); stálý převod 3,605. Pohon všech kol AWD, a) mechanický, b) elektromotor vzadu. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s nezávisle zavěšenými koly, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu víceprvkové závěsy s dvojitými příčnými rameny; pérování vinutými pružinami a kapalinovými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 328/317 mm, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, VSC/ TRC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, 2,76 otáčky na plný rejd, převod 14,3:1; pneumatiky 225/65 R 17 nebo 225/60 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2690 mm, rozchod kol P/Z 1610/1640 mm; d/š/v 4600/1855/1685 mm; přední převis 925 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,32; objem zavazadlového prostoru 580/1189/1690 l; objem palivové nádrže 55 l; pohotovostní hmotnost a1/a2/b) od 1510/1560/1650 kg, celková 2105/2155/2225 kg; brzděný přívěs do 2000/1500/1650 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a1/a2/b) – největší rychlost 190/190/180 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,9/11,0/8,1 s; spotřeba paliva EU od 6,4/5,9/4,5 l/100 km; emise CO2 od 145/136/103 g/km.

přichází ke slovu čtvrtý motor MG3 na zadní nápravě. K dispozici je rozsah rozdělení točivého momentu P/Z od 100:0 % až po 20:80 % podle jízdních podmínek, vše se děje samočinně, řidič má ovšem k dispozici jízdní režimy Normal, Eco a Sport, nemluvě o tlačítku Trail Mode na středové konzole, jež aktivuje režim nahrazující závěr diferenciálu. Mechanický AWD u dvoulitru pracuje poprvé v součinnosti s Dynamic Torque Vec­toring/Rear Driveline Disconnect, jehož dvě spojky na zadní nápravě zlepšují trakci, ale i hospodárnost. Ovládání vozu je ­velmi snadné, u hybridu je kombinovaný výkon 160 kW (218 k) pro pohon předních kol, resp. 163 kW (222 k) pro pohon všech kol. Zrychlení 0 – 100 km/h ve druhém případě za 8,1 sekundy je velmi působivé. Nárůst hmotnosti hybridní verze proti klasické je zhruba 110 kilogramů. Uváděné spotřeby paliva EU jsme však ­ v žádném případě nedosáhli, u hybridu lze uspořit jen ve členitějším terénu nebo ve městě, kdy dochází k využití elektrického pohonu a rekuperace; zejména na dálnici však spotřeba vzrůstá, což není vzhledem k velikosti vozu a objemu čtyřválce nic překvapivého. V obou pří­ padech lze jezdit svižně za 7,0 až 8,0 l/100 km. Tradicí je využití bezpečnostního systému Toyota Safety Sense včetně Pre-Collision s detekcí překážek, chodců i cyklistů, a samočinným nouzovým brzděním, nyní už ve druhé generaci s využitím kamery a radaru (první uvedena 2015). Nechybí inteligentní adaptivní tempomat iACC, hlídání jízdy v pruhu LDA w/SA s mírným zásahem do řízení a varováním před jeho opuštěním, nová funkce LTA (Lane Tracing Assist) s udržováním jízdy v pruhu při rychlosti nad 50 km/h podle podélného značení, samočinné přepínání světlometů AHB, rozpoznávání dopravních značek RSA atd. Můžete mít panoramatickou kameru 360°, vyspělou audioaparaturu JBL s devíti reproduktory a obvyklou konektivitu, odvislou od stupně výbavy Active, Comfort, Selection a nejvyšší Executive (vůz na snímcích). Zajímavostí je vnitřní zpětné zrcátko, které lze v provedení Digital Rear-View Mirror přepnout tlačítkem na obraz ze zadní kamery. Ceny RAV4 Active na českém trhu v době testu za­ čínaly od 719 900 Kč, resp. od 864 900 korun českých u Hybridu (podrobněji viz www.toyota.cz). Vozy se vyrábějí v Japonsku (Aichi) a Kanadě (Ontario).  ■


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na malý dvoumístný automobil SUZUKI X-90 z roku 1996

6/2019 THauto

21


Křídlové dveře se otevírají proti sobě bez středového sloupku

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

► Automobily ► KIA HABANIRO CONCEPT

ELEKTRICKY

Překvapením na autosalonu v New Yorku byla studie crossoveru Kia HabaNiro coby předobraz univerzálního elektromobilu pro volný čas...

E

lektromobilita je módou, kdo chce být in hovoří moudře o elektromobilech a neodváží se kritizovat, protože nikdo neví, jaká budoucnost přijde. Elektromobilita je móda i propaganda, ale někdy může být přívětivá. Volkswagen v Ženevě a následně v New Yorku vystavil ID.Buggy coby ukázku elektromobilu na platformě MEB pro volný čas, Kia Motors jde ještě dále se čtyřmístným crossoverem HabaNiro, s nímž vyhlašuje jakousi novou kategorii ECEV (Everything Car EV). Dlužno říci, že v New Yorku patřil k nejhezčím konceptům... Tvůrcem úhledného designu je Thomas Kearns (ex-Cadillac), viceprezident KDCA (Kia Design Center Ame­

22

auto 2019/6

TH

TOM HYAN, New York (NY) HabaNiro ve všech směrech převyšuje sériové Niro HEV, Niro PHEV i elektrickou verzi e-Niro, kterou propaguje Roberto de Niro!

rica), který neváhal využít dvouprostorovou koncepci s prosklenou střechou a vzhůru výklopné křídlové dveře, otevírané proti sobě bez středových sloupků B, přičemž široké červené zadní sloupky C evokují ochranný rám sportovních vozů. Čtyři anatomická křesla, vpředu oddělená plovoucí středovou konzolou a vzadu propojená, obrovský dotykový displej místo přístrojové desky, čelní okno s celoplošným displejem Head-Up a zasouvací volant ve tvaru leteckého kniplu (pokud zapnete autonomní řízení Level 5) patří k vrcholným prvkům interiéru; na čelním skle si vlastně můžete promítat ­ ­filmy, ale pak snad nemusíte nikam jezdit. Ta věc na kolech má ovšem i systém R.E.A.D. (Real-time Emotion Adaptive Driving), blíže neosvětlené přizpůsobování prostředí interiéru podle monitorovaného emocionál­ ního stavu pasažéra, předvedený na CES 2019. Jinak by to bylo docela hezké auto, je větší než sériové Niro (přesně má 4430 x 1600 x 1955 mm a rozvor náprav 2830 mm), ale s výrobou se nepočítá. Možná se některé prvky objeví na příští generaci SUV od Kia Motors, ale dveře to určitě nebudou, ovšem pneumatiky 265/50 R 20 či pohon elektromotorem na každé nápravě s dojezdem až 480 kilometrů můžeme klidně očekávat.  ■


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobil CHRYSLER PT Cruiser Convertible GT z roku 2004

6/2019 THauto

23


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobil Ginetta G40R (2015)

24

auto 2019/6

TH


Foto Ginetta

► Automobily ► GINETTA CARS 2019

1

BRITSKÁ TRADICE Sportovní vozy Ginetta se vyrábějí přes šedesát let, po mnoha peripetiích přežily a značka uvádí zcela nové typy...

Foto Ginetta

2

V

ýrobní program britské společnosti Ginetta Cars, Ltd., se od nepaměti dělí na vozy silniční a závodní, byť i ty z první skupiny se zúčast­ ňují klubovních závodů. Pod vedením nového majitele Lawrence Tomlinsona (54), aktivního závodníka (startoval i ve 24 h Le Mans, ale na jiném ­britském voze TVR Tuscan), připravila Ginetta zajímavé programy pro výchovu nových závodníků včetně juniorů (14 – 17 let), zdokonalování ve sportovní jízdě a vlastní značkové poháry v okruhových závodech. Kromě toho se vrátila do vrcholového motorsportu s účastí ve WEC 2018/2019 ve třídě LMP1 (24 h Le Mans).

TOM HYAN

1 Zleva závodní G60-LT (LMP1), nová Akula a legendární G4 2 Ginetta Akula, nový silniční hypercar, představený na Ženevském autosalonu 2019

Překvapením byl stánek Ginetta Cars na Ženevském autosalonu 2019, kde jsme si prohlédli vedle legendár­ ního roadsteru G4 tři nové typy, a to sportovní prototyp G60-LT LMP1 pro mistrovství světa WEC ve vytrva­ lostních závodech, tréninkový G58 pro track days s výkony na úrovni LMP2 a ve světové premiéře uve­ dený hypercar Ginetta Akula s motorem mid-ship vpředu o výkonu přes 441 kW (600 k) a s převodným ústrojím transaxle se šestistupňovou sekvenční převo­ dovkou vzadu. Nová Akula, pojmenovaná podle třídy ruských jaderných ponorek, dostala první motor Ginetta vlastní konstrukce, hliníkový osmiválec 6.0 V/90° se suchou klikovou skříní. Stejně jako G60-LT a G58 má samonosný trup z uhlíkových kompozitů, všechna kola (vpředu 19“, vzadu 20“) s centrální maticí jsou zavě­ šena na dvojitých příčných ramenech se systémem odpružení pushrod, rozložení hmotnosti P/Z je bez­ mála ideálních 49/51 % a vlastní hmotnost jen 1150 kilogramů. V roce 2020 mají klienti dostat prvních ­dvacet kusů (v době Ženevy už čtrnáct prodáno), pak se bude vyrábět 30 až 50 vozů ročně podle zájmu. Kromě popsaných novinek se nabídka soustředí přede­ vším na klasické sportovní automobily řady G40 a G55, tedy s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Jsou to silniční Ginetta G40R včetně GRDC (Ginetta Racing Drivers Club), s níž klient dostává závodnickou školu, licenci a čtyři klubovní starty. Závodní program je ještě bohatší, zahrnuje malá kupé G40 (motor Ford ►►►

6/2019 THauto

25


Foto Ginetta

► GINETTA CARS 2019

1

Foto Ginetta

2

3 Zetec 1.8/2.0; hmotnost od 800 kg), včetně provedení Junior se sníženým výkonem pro začátečníky od 14 let, a další evoluce G40 Cup a G40 GT5. Větší kupé G55 SuperCup (další vývoj G50) je ještě rychlejší se šesti­ válcem Ford 3.7 V6/261 kW (355 k) pro třídu GT4, ob­ jevila se i verze s upraveným osmiválcem Ginetta ­Racing/Nissan 4.35 V8/404 kW (550 k) pro třídu GT3. Typy G55 mají sekvenční šestistupňovou převodovku Hewland a hmotnost od 1100 kg. Převzatá konstrukce Arash/Farbio s motorem uprostřed coby Ginetta F400 (později G60) už byla z programu vypuštěna. Nové aktivity se závodními prototypy ve stylu Le Mans začaly v roce 2015 vozem Ginetta-Juno P3, připrave­ ným s trupem z uhlíkových kompozitů i ve verzi LMP3 Track Car, jinak určeným pro vytrvalostní závody a pro výcvik při přechodu z třídy GT do sportovních proto­ typů. Motorem byl osmiválec Nissan VK45DE, známý z LMP3, naladěný na 295 až 419 kW (400 až 570 k) dle předpisů (WEC, ELMS, Asian LMS, Supercar ­Challenge, Track Days a dalších). Nová LMP3 vznikla po pohlcení společnosti Juno, založené Ewanem ­Baldrym, bývalým inženýrem Williamsu F1, jenž se pak stal technickým ředitelem Ginetty. Aktivity Juno (F‑Ford, sportovní prototypy) se přestěhovaly do továrny Ginetta v Yorkshire (na Helios 47, Leeds, ­

26

auto 2019/6

TH

4

1 Ginetta G27 Libre, poháněná čtyřválcem Ford Zetec 1.8/103 kW (140 k) 2 Ginetta G32 vychází z mechanických skupin Ford Fiesta, ale motor má napříč uprostřed před zadní nápravou (1989 – 1993) 3 Základ nabídky silničních vozů tvoří Ginetta G40R, vhodná pro klubovní závody 4 Osazenstvo továrny ve Scunthorpe s vozy (zleva) G12, G32 Convertible a G33 počátkem devadesátých let

LS25 2DY). První LMP3 se stala základem G57 P2, uvedené v roce 2016 na závodní dráhy s motorem Chevrolet 6.2 V8, ale také závodní G58 pro LMP2 (Ginetta/Chevy 6.2 V8), jež se po změně předpisů ­ změnila především na track day car, byť může dále startovat v Creventic 24 h Series a VdeV Endurance (vyhrála při debutu 12 h Silverstone 2018). Vyvrchole­ ním je Ginetta G60-LT pro třídu LMP1, jejíž nástup loni zpozdila výměna motoru Mécachrome V634 P1 za britský AER P60B (oba 3.4 V6 Bi-Turbo). Na konstrukci se vedle Baldryho podíleli věhlasní Adrian Reynard a Paolo Catone (ex-Peugeot 908 Le Mans). Ginetta Cars vyrobila od roku 1958 nepřeberné množství různých typů, několikrát změnila působiště i majitele, ale před čtrnácti lety nabrala nový dech, když ji zakoupil Lawrence Tomlinson, strojní inženýr s diplomem z Brad­ ford University a úspěšný podnikatel (v roce 1987 založil LNT Group, 2005 koupil Ginetta Cars, 2010 Farbio Sports Cars a 2014 Juno Racing Cars) Tomlinson chtěl vyrábět vlastní motory (nejvíce odebírá od Forda), a pro­ to získal podíl na Zytek Motorsport, ale podnik Billa Gibsona vyhlásil bankrot v říjnu 2010 (ještě stihli nasadit prototyp Ginetta-Zytek 09S ve 24 h Le Mans). Ginetta Racing pokračuje na vlastní pěst, nyní vyrábí motory 6,0/6,2 litru na základě bloků Chevrolet V8.


Foto Ginetta

5

Ginetta G50 GT4, úspěšný závodní automobil (na G50 se objevili i jezdci z České republiky)

Foto Ginetta

6

7

Historie Ginetty je nesmazatelně spjata se čtveřicí ­bratrů Walklettů, kteří ji založili v roce 1958. Robert (Bob) Walklett byl chytrý finančník, spolu s Douglasem dovedli podnik bez problémů až k jeho prodeji v roce 1989, Trevers měl na starosti design a Ivor konstrukci. První byly závodní speciály s trubkovým rámem a me­ chanickými díly většinou od Forda, teprve čtvrtý typ G4 dobyl značce neobyčejnou proslulost, která nekončí ani dnes. Ginetta G4 se uvedla na britské Racing Car Show 1961, první série se čtyřválci Ford do roku 1969 zazna­ menala 500 vozů, které při nízké hmotnosti 450 kg i s výkonem od 30 kW (40 k) jsou zárukou skvělých zážitků. Ginetty G4 postupně sílily, obnovená čtvrtá ­ ­série z let 1981 – 1984 už měla dvoulitrový čtyřválec Ford Pinto. Druhým velkým úspěchem se stalo úhledné kupé Ginetta G15 s hliníkovým čtyřválcem 875 cm3 z vozu Hillman Imp, uvedené v roce 1967. Dobře si ­pamatuji, jak jsem v létě 1969 obdivně pohlížel do vý­ lohy Ginetta v domě z červených cihel ve Withamu (Essex), jen kousek od Tiptree, kde jsem tehdy pro Wil­ kin & Sons na poli sbíral jahody (jejich firma také neza­ nikla)! V zamčeném showroomu (byla neděle) se skvěly tři bílé Ginetty, jedno kupé G15 a dvě G18 formule Ford. S Ivorem Walklettem jsem se setkal až na Birmingham­ ském autosalonu 1998, tedy o téměř třicet let později,

5 Ginetta G33, poháněná motorem Rover 3.9 V8/147 kW (200 k) 6 Ginetta G4, základ úspěchu značky, jejíž výroba vlastně neskončila (obnovil DARE v Colchesteru) 7 Ginetta G40 GRDC, oblíbené sportovní náčiní britských juniorů i gentlemanů

moje historka ho pobavila, nadšeně vyprávěl o znovu­ zrození výroby G4 a G12 pro japonského partnera, ­stánek jeho DARE byl větší než expozice Ginetty. Ani mi neřekl, že když Rootes/Chrysler ukončil výrobu ­motoru Imp, tak uvažovali o náhradě čtyřválcem Škoda pro kupé G15, ale jejich jednání v centrále britského im­portéra bylo neúspěšné pro naprostý nezájem české strany. Kromě řady závodních vozů pak uspěli s ele­ gantním kupé G21 klasické koncepce (motor Hillman 1725 cm3). Na závodních okruzích zářily G4 a novější G12 s motorem uprostřed, tovární jezdec Chris Meek a soukromník Willie Green vyhráli mnoho ►►►

6/2019 THauto

27


Foto Tom Hyan

► GINETTA CARS 2019

1 4

Foto Tom Hyan

3

2

z­ávodů (1966 – 1968). Monoposty G8 a G9 pro for­ muli 3 byly velmi zdařilé, ale Walklettové neměli dosta­ tečnou kapacitu, a proto sportovní vozy dostaly před­ nost. Z formulových uspěly jen G17 a G18 (F-Ford), projekty formule 1 (G19 s dvoulitrovým motorem BRM V8; G20 se třílitrovým BRM V12) se nerealizovaly. V osmdesátých letech vznikla nová verze G27, vlastně vylepšená G4, která dala základ dalším typům G33 a G34, určeným především na okruhy. Ginetta G32 na bázi Fordu Fiesta, ale s motorem uprostřed, měla opět zvýšit produkci silničních typů, zejména po přestěho­ vání z Withamu do Scunthorpe (South Humberside). Bylo to ovšem v době, kdy Bob a Douglas odešli na od­ počinek, Ivor Walklett ve firmě prodané managementu ještě nějaký čas působil jako šéfkonstruktér, jenže po neodborných zásazích akcionářů pochopil, že udělal chybu. Odešel a Ginetta záhy zkrachovala... O záchranu se pokusili jiní manažeři, kteří dokonce vý­ robu G27/G34 převedli kamsi do Švédska, ale Ginetta jen živořila, než se jí ujal Lawrence Tomlinson. V pro­ sinci 2007 novou továrnu v Leedsu, kam se přestě­ hovalo vedení i přibyla divize motorů, oficiálně otevřel ­Damon Hill, mistr světa F1 1996 a předseda British ­Racing Drivers Clubu 2006 – 2011. Tomlinson zahájil výrobu nových G20 (nyní G40) a G50 (nyní G55) včetně závodních verzí, přičemž G50 byla uvedena k 50. výročí

28

auto 2019/6

TH

1 Sportovní prototyp Ginetta G60-LT LMP1 s motorem AER 3.4 V6 Bi-Turbo pro závody WEC (24 h Le Mans) 2 Osmiválec Ginetta 6.0 V8 pro silniční Akulu 3 Závodní Ginetta G16 s motorem Oldsmobile 3.5 V8, další z 8 až 10 vyrobených měly dvoulitrové BRM V8, Coventry Climax, BMW nebo Ford 4 Okruhová Ginetta G58 (motor Ginetta/ Chevy 6.2 V8), původně určená pro třídu LMP2

značky (2008). Není bez zajímavosti, že bratři Walk­ lettové pro účast na závodech postavili ve Withamu laminátovou obytnou nástavbu na třílitrový sedan (!) ­ Ford, aby mohli u tratí kempovat. Není jasné, na kolika vozech Ford Zephyr/Zodiac Mk.IV nástavbu postupně použili, zhotovili totiž jedinou, a po roce 1982 kompletní Zodiac prodali. Dnes patří k chloubě nového majitele z Ford Mk.IV Owners Clubu! Ivor Walklett dále konstruuje automobily a říká, že je to nevyléčitelná nemoc. Když se totiž bratři Walklettové dožili důchodového věku, rozhodli se pro odpočinek, a tak v roce 1989 společně automobilku Ginetta Cars prodali členům managementu v čele s Martinem Phaf­ fem a Mikem Modirim. Nejmladší z bratrů Ivor (narozen v listopadu 1934) pokračoval jako technický ředitel, ale když mu do práce příliš mluvili noví akcionáři, raději odešel. Původní Ginetta zkrachovala, jenže na Walk­ letta se obrátili Japonci, kteří požadovali náhradní díly i kompletní klasické vozy Ginetta G4 a G12. Proto kon­ cem roku 1991 založili Trevers a Ivor Walklettové, spolu s Treversovým synem Markem, novou společnost DARE (UK) Ltd. s výrobními prostory v Colchesteru (Essex). V únoru 1992 získal celosvětová práva na vý­ robu a prodej původních G4 a G12 japonský dovozce, a když Ginetta Cars s novými majiteli koncem roku 1992 zkrachovala, obrátil se na DARE (Design and


Foto Tom Hyan

5 5 K nejúspěšnějším patří Ginetta G15 s motorem Hillman Imp 975 cm3, uloženým v zádi (asi 800 vozů v letech 1968 – 1974) 6 DARE DZ Convertible, dílo Ivora Walkletta v nové firmě (premiéra na autosalonu v Birminghamu 1998)

Foto Tom Hyan

7 Ginetta G60 s motorem uprostřed, vlastně rekonstruované Farbio GTS (2011)

­Research Engineering). Walklettové vozy upravili podle nejnovějších předpisů a obnovili produkci, kromě toho na Birminghamském autosalonu 1998 představili vlastní typ DARE DZ coby Convertible (kabriolet) a Gullwing Coupé (kupé se vzhůru výklopnými dveřmi). Nový DZ je moderní interpretací G12, s motorem Ford Zetec 2.0/96 nebo 154 kW (130, resp. 210 k), uloženým před pohá­ něnou zadní nápravou. Znovuzrozená DARE Ginetta G4 má trubkový rám s nezávisle zavěšenými koly na dvojitých příčných ­ramenech, dvoumístnou otevřenou karoserii s ochran­ ným obloukem a vpředu uložený motor Ford Zetec 1.8/96 kW (130 k) s převodovkou 5M, takže při kom­ paktních rozměrech 3400 (3470) x 1510 x 1000 mm, rozvoru náprav 2027 (LWB 2100) milimetrů a hmotnosti od pouhých 670 kg zrychluje 0 – 96 km/h (60 mph) za 5,8 sekundy a dosahuje 209 km/h. Větší G12, ale s moto­ rem uprostřed (rozměry vozu 3510 x 1630 x 1020 mm, rozvor 2300 mm, hmotnost od 650 kg) se dodává s růz­ nými čtyřválci Cosworth 2.0 YAC, resp. DARE Duratec 2.0/2.3/2.5, o výkonu 140 až 221 kW (190 – 300 k). Vý­ robce uvádí 0 – 96 km/h za 4,9 sekundy a největší rych­ lost 241 km/h. A Ivor Walklett? Se synovcem Markem pilně pracuje na novém DARE, zatímco obnovená ­Ginetta pod taktovkou Lawrence Tomlinsona úspěšně pokračuje v tradici kvarteta bratří Walklettů.  ■

Foto Ginetta

Obnovená stavba kupé G12 začala u firmy DARE (snímek z autosalonu v Birminghamu 1998)

Foto Tom Hyan

6

7

6/2019 THauto

29


Foto Tom Hyan

Motorsport

► ADAC GT MASTERS 2019

1 2

3

VELKÉ ZÁVODY

Podruhé na mostecký okruh zavítalo mistrovství vozů Gran Turismo; stejně jako loni bylo druhým podnikem šampionátu...

P

remiéru mělo mistrovství ADAC GT Masters TOM HYAN v Mostě už v loňském roce, prakticky jde a HELENA HYANOVÁ, Most (CZ) o největší automobilové závody moderních vozů, jaké se dnes u nás jezdí! Bohužel všechny světové a evropské šampionáty se České republice poněkud vyhýbají, v Brně se soustře­ 1 Vítězný Chevrolet C7.R GT3 ďují jen na svůj boj o Velkou cenu České republiky, týmu Callaway Competition po startu druhého závodu která navzazuje na dlouhou tradici brněnských Grand Prix v motocyklovém mistrovství světa, ale o to hůře 2 Dvojice Patric Niederhauser/ se zachovali k velkým automobilovým závodům. Prak­ Kelvin Van der Linde (Audi R8 LMS) ticky je totiž zrušili, když na WTCC, sportovní proto­ vyhrála první závod typy, Gran Turismo či osmiválcové formule už může­ a ve druhém byla čtvrtá me jen vzpomínat, takže ADAC GT Masters v Mostě jsou vítaným přírůstkem. Na trati se objevují významní 3 Vítězové druhého závodu jezdci, kteří mají za sebou účinkování ve vytrvalostním Markus Pommer mistrovství světa, ale nechybějí ani účastníci 24 h Le a Marvin Kirchhöfer Mans, DTM či závodů Grand Prix formule 1. Startovní z týmu Callaway Competition

30

auto 2019/6

TH

pole zahrnuje vozy GT3 renomovaných značek Chev­ rolet Corvette, Audi, Porsche, Ferrari, Lamborghini, Mercedes-AMG, BMW a Aston Martin; ve srovnání s Blancpain GT Series chybějí jen Bentley Continental, Honda/Acura NSX a Lexus RC F... Startují výhradně produkční vozy specifikace GT3, tedy s přeplňovanými i nepřeplňovanými motory různé kon­ cepce o  výkonu 368 – 485 kW (500 – 660 k) a  nejnižší hmotností od 1230 do 1290 kilogramů, navíc se využívá nastavení BoP (Balance of Performance) pro srovnání výkonů za účelem větší konkurenceschopnosti jednot­ livých týmů. Systém přídavných závaží až 20 kg také vyrovnává šance amatérských jezdců proti profesio­ nálům. O tom, že to funguje, svědčí rozdílní vítězové závodů, není to jako ve formuli 1, kde dominuje finančně nejsilnější tým a závody jsou nudné. První závod ADAC GT Masters 2019 v německém Oscherslebenu vyhrála


4 Navzdory startovnímu číslu 13 se daří i druhé Corvettě, v Mostě to bylo třetí a čtvrté místo 5 Timo Bernhardovi (Porsche 911 GT3 R) se u nás příliš nedaří, držitel absolutního rekordu 5:19,546 min z Nürburgringu nezískal v Mostě žádné body 6 Jediné Ferrari 488 GTB na jedenáctém a osmém místě (Ludwig/Asch)

4 6

Foto Helena Hyanová

5

► ADAC GT MASTERS MOST 2019 (pořadí, vítězná posádka, čas, vůz) Závod I: 1. Patric Niederhauser/Kelvin Van der Linde (CH/ZA)..... 1:01:47,455........................ Audi R8 LMS 2. Mirko Bortolotti/Chris Engelhart (I/D)......................... 1:01:51,457...........Lamborghini Huracán 3. Max Hofer/Christopher Mies (A/D)............................. 1:01:52,667........................ Audi R8 LMS

7

9

Foto Tom Hyan

8

Závod II: 1. Markus Pommer/Marvin Kirchhöfer (D/D).................. 1:10:32,381....... Chevrolet Corvette C7.R 2. Franck Perera/Rolf Ineichen (F/CH)............................ 1:10:35,794............Lamborghni Huracán 3. Sven Barth/David Jahn (D/D)...................................... 1:10:36,050....... Chevrolet Corvette C7.R Průměrná rychlost vítězů 151,2 km/h a 113,7 km/h (druhý závod byl přerušen)

dvojice Markus Pommer/Marvin Kirchhöfer (D/D) na Chevroletu Corvette (Callaway Competition) před třemi Audi R8 LMS v pořadí Niederhauser/Van der Linde, Schmidt/Haase a Feller/Vanthoor, zatímco ve druhém patřilo pódium jezdcům tří různých značek. Zvítězili Robert Renauer/Thomas Preining (D/A) na Porsche 911 GT3 R před dvojicí Ricardo Feller/ Dries Vanthoor (CH/B) na Audi R8 LMS a další posádkou Franck Perera/Rolf Ineichen (F/CH) na ­ Lamborghini Huracán GT3!

V mistrovství ADAC GT Masters 2019 opět startuje český tým Igora Salaquardy, který přešel do třídy GT po dlouhém působení v závodech formulových vozů, kde za ISR jezdily i největší hvězdy včetně pozdějších závodníků formule 1 a vítězů Indy 500! Připomeňme jen Daniela Ricciarda, Alexandera Rossiho, Sergeje Sirotkina, Sama Birda, Estebana Guerrieriho, Natha­ naëla Berthona, Lewise Williamsona, Francka Pe­ reru, Edoarda Mortaru, Nicolase Lapierra, Jazemana Jaafara a Jake Rosenzweiga! Situace se ►►►

7 S tímto vozem Mercedes-AMG GT3 startoval Fabian Vettel, mladší bratr čtyřnásobného mistra světa F1 8 Jezdci Lamborghini vyjeli dvě druhá místa (na snímku vůz posádky Perera/Ineichen) 9 Vozy Aston Martin Vantage GT3 v Mostě do boje o vítězství nezasáhly

6/2019 THauto

31


► ADAC GT MASTERS 2019

2

Foto Tom Hyan

3

Foto Helena Hyanová

1

4 ­ pakuje i ve třídě GT, syn šéfa týmu Filip Salaquarda už o druhou sezonu absolvuje ADAC GT Masters se zku­ šeným Frankem Stipplerem. Bohužel při premiéře 2019 v Oscherslebenu posádka českého týmu Frank Stippler/ Filip Sallaquarda (D/CZ) na Audi R8 LMS nedojela na bodovaných místech. Nedařilo se jim ani na domácí trati v Mostě, jezdci doplatili na kolize. K nejpočetnějším automobilům startovního pole patří Audi R8 LMS, nyní v evoluční verzi, které německá ­automobilka vyrábí výhradně pro klientský motorsport. Bojují proti sobě vozy různých koncepcí, motor upro­ střed před zadní poháněnou nápravou (tedy žádné quattro!) je u Audi a Lamborghini nepřeplňovaný deseti­ válec 5,2 litru, zatímco u Ferrari 488 GT3 přeplňovaný osmiválec Bi-Turbo 3,9 litru! Výjimkou jsou Porsche 911 GT3 R (typ 991.2) s plochým šestiválcem boxer 4,0 l za zadní nápravou; ostatní nasazené automobily GT3 mají motor uložený vpředu, s posunutím co nej­ více vzad (mid-ship), a to také různých koncepcí. Aston Martin Vantage V8 a BMW M6 GT3 jsou přeplňované osmiválce Bi-Turbo, první 4,0 litru a druhý 4,4 litru, ­zatímco mnohem větším objemem vynikají nepřeplňo­ vané Mercedes-AMG GT3 (6,3 litru) a americká klasika Chevrolet Corvette C7.R (6,2 litru, ale ještě s tyčkovým rozvodem OHV 2V). Všechny vozy mají šestistupňovou převodovku se sekvenčním řazením. Kupodivu nejstarší koncepce je velmi úspěšná, Cor­ vette týmu Callaway Competition vyhrála dva z prvních čtyř závodů 2019! Samozřejmě, Callaway je evropskou odnoží americké Callaway Cars, Inc., z Old Lyme ­(Connecticut), známého úpravce vozů GM (Chevrolet a Cadillac). Šéf společnosti Reeves Callaway pochází z rodiny výrobců golfového vybavení; zakladatel Ely

32

auto 2019/6

TH

5

1 Druhý závod byl po několika kolizích zastaven červenou vlajkou a pak restartován 2 Frank Stippler a Filip Salaquarda (vpravo) rozdávají autogramy 3 Sebastian Asch a Luca Ludwig, synové slavných otců, druhá závodnická generace 4 Český tým ISR Audi R8 (Salaquarda/Stippler) byl pronásledován smůlou a jezdci v prvních dvou podnicích nebodovali 5 Jediný BMW M6 GT3 byl rychlý, ale v Mostě také nebodoval (Nicolai Sylvest/ Jens Klingmann)

Reeves Callaway Jr. je jeho otcem (ELY/Callaway Golf z Carlsbadu, CA, patří ke špičkovým značkám v této oblasti). Evropská Callaway Competition vznikla coby Wöhr & Ciccone Team už v roce 1985, pánové Ernst Wöhr a Giovanni Ciccone jsou v jejím vedení dodnes. Závodní vozy staví v Leingartenu u německého Heil­ bronnu, sbírají jeden úspěch za druhým, a za volanty vozů Callaway Corvette se vystřídala řada vynikajících jezdců (není bez zajímavosti, že mezi nimi byli také naši Martin Matzke a Jiří Skula). V loňském roce patřilo druhé místo v obou mosteckých závodech vozu Corvette C7.R týmu Callaway Compe­ tition, který řídili Němci Marvin Kirchhöfer a Daniel ­Keilwitz. Letos to bylo ještě lepší! Po neúspěchu v prv­ ním závodě vyhrála nová dvojice Markus Pommer ­(vítěz druhého závodu v Mostě 2018 na Mercedesu) a Marvin Kirchhöfer druhý závod, čímž zopakovala ­triumf z Oscherslebenu! Navíc další Callaway Corvette rakouského týmu RWT Racing dojela čtvrtá a třetí (Sven Barth/David Jahn). V prvních čtyřech závodech tak mají Audi R8 LMS pouze jedno vítězství. Prvnímu závodu v Mostě dominovala posádka Patric Nieder­ hauser/Kelvin Van der Linde (CH/ZA). Podívaná to byla náramná, souboje jsou velmi vyrov­ nané a vozy Gran Turismo patří k tomu nejlepšímu, co běžně jezdí po veřejných komunikacích. V Mostě při druhém závodě zajel Markus Pommer s Corvettou ­úctyhodnou špičkovou rychlost 249,2 km/h. Mistrovství ADAC GT Masters 2019 po Mostu pokračuje dvoj­ závody na Red Bull Ringu, nizozemském Zandvoortu (tam se v roce 2020 vrátí formule 1!), na novém Nür­ burgringu a znovu na německých okruzích, nejprve Hockenheimringu a poté Sachsenringu.  ■


► Motorsport ► Z DOMOVA & ZE SVĚTA

Foto Tom Hyan

Foto Motor Journal

Bohumil Staša v Brně 2017

V úterý 21. května, pouhý den po odchodu Nikiho Laudy z tohoto světa, zemřel Bohumil Staša, naše legenda motocyklových závodů. První silniční jel tři dny poté, co získal řidičský průkaz; absolovoval jich 827, vyhrál 215. Byl továrním jezdcem ČZ i Jawy, po úpadku našeho motocyklového průmyslu startoval jako soukromník (Yamaha, Suzuki, Honda). Dobyl dvacet československých mistrovských titulů (1965 – 1985), jel 63 Velkých cen MS (nejlépe druhý v Brně 1971 na ČZ 350) a později vyvíjel vlastní závodní MBS (Motocykl Bohumila Staši). Narodil se 29. dubna 1944 v Malenovicích u Zlína, zemřel ve Strakonicích. Byl synem závodníka Vincence Staši (1916 – 1985), jeho syn Bohumil jr. také závodil.

Foto Tom Hyan

Michael Ammermüller

Foto Helena Hyanová

Max Hesse (Hyundai i30 N TCR)

V Mostě se jel německý Porsche Carrera Cup. Druhý závod vyhrál a v prvním byl třetí Michael Ammermüller, bývalý testovací a náhradní jezdec Red Bullu F1. Němec z Pockingu (narozen 14. února 1986 v Passau) má pozoruhodnou kariéru. Od deseti jezdil na motokárách, ve čtrnácti byl mistrem Evropy, s podporou Red Bullu prošel od F-Renault do F1, vyhrál v GP2 Series a třikrát jel FP1 na Velkých cenách 2006 (Čína, Japonsko, Brazílie). Pak podpora Red Bullu skončila! Nezbylo mu než přejít na GT a do Porsche Cupu, 2017 – 2018 vyhrál Porsche Supercup pro Lechner Racing a v pohárových závodech pokračuje.

Německé mistrovství ADAC TCR pokračovalo závody v Mostě, a tak jsme viděli nejnovější automobily této kategorie, zejména Hyundai i30 N Teamu Engstler a další. První závod vyhrál Mike Halder (ADAC Sachsen) na voze Honda Civic Type R průměrnou rychlostí 138,5 km/h, ve druhém triumfoval Fin Antti Burri, když na Audi RS3 LMS dosáhl průměru 148,1 km/h. Startovalo osmnáct vozů, Max Hesse (Team Engstler) byl nejlepším jezdcem Hyundai s druhým a pátým místem.

Foto Helena Hyanová

Fabian Vettel

Foto Tom Hyan

Mike Halder (Honda Civic Type R TCR)

Mladší bratr mistra světa F1, devatenáctiletý Fabian Vettel, letos postoupil do mistrovství ADAC GT Masters s vozem Mercedes-AMG GT3! V Mostě obsadil čtrnácté a sedmé místo pro Mann-Filter Team HTP s týmovým kolegou Philipem Ellisem (26), Britem žijícím v Mnichově a vítězem Audi Sport TT Cup 2016. Německý mladík začínal v poháru Audi TT, loni jel Lamborghini Supertrofeo a tam už vystoupil na pódium.

6/2019 THauto

33


Foto Roman Klemm

► Motorsport ► ASTON MARTIN VANTAGE DTM 2019

NOVÁČEK

1

K novinkám DTM patří přechod ze čtyřlitrových osmiválců na dvoulitrové čtyřválce Turbo, ale také výměna účastníků...

N

ová sezona DTM nabídne svým příznivcům několik novinek. Výrobci musí nyní použít pře­ plňované dvoulitrové čtyřválce, které budou oplývat výkonem kolem 610 koní (449 kW), ­přičemž minimální hmotnost vozu byla snížena na 986 kilogramů. K tomu zavedl pořadatel možnost časově ohraničeného zvýšení výkonu push-to-pass (na předjetí) o 30 koní (tedy 22 kW). Znamená to, že se siluety DTM zrychlí asi o tři sekundy na jeden okruh! O četná před­ jíždění během závodu se má nadále postarat systém sklopného zadního přítlačného křídla DRS... Největší novinkou ročníku 2019 je bohužel absence značky Mercedes-Benz (AMG), a to po více než třech dlouhých desetiletích! Německou značku překvapivě nahradí Aston Martin Vantage, historicky druhý britský účastník po Roveru 3500 z ostrovního království! Když Gerhard Berger, bývalý jezdec formule 1, před dvěma lety převzal funkci sportovního koordinátora DTM, tak rozhodně nevěděl, jaké překvapení mu připraví Merce­ des-Benz. Jen co Rakušan u DTM podepsal, oznámila stuttgartská značka, že po sezoně 2018 tento šam­ pionát opustí! Pro mezinárodní mistrovství DTM, ve kterém se angažovaly pouze tři velké značky, to téměř znamenalo smrtelnou ránu. Gerhard Berger a všichni ostatní v DTM proto s radostí přivítali, když v létě minu­ lého roku oznámil Aston Martin svůj vstup do tohoto prestižního šampionátu. Švýcarský tým R-Motorsport nastoupil se čtyřmi vozy ­Aston Martin Vantage DTM a v polovině února už ozná­ mil, že vozy obsadí dvěma bývalými jezdci Mercedesu a dvěma nováčky. Jedničkou celé operace se stal dva­ atřicetiletý ex-pilot formule 1 a mistr DTM 2010, skotský závodník Paul Di Resta, druhým ze zkušených je poto­ mek španělské závodnické dynastie Daniel Juncadella. Zbývající dva kokpity dostali ti, kteří jsou v závodech cestovních vozů sice nováčky, ale mají značné zkuše­

34

auto 2019/6

TH

2

ROMAN KLEMM, Hockenheim (D)

1 Jake Dennis před Danielem Juncadellou při debutu týmu R-Motorsport Aston Martin na Hockenheimu 2 Paul Di Resta (R-Motorsport 1), zkušený ex-pilot formule 1, zajel vynikající sedmé místo ve druhém závodě za sucha na Hockenheimu

nosti z formulových automobilů. Jedenadvacetiletý Ra­ kušan Ferdinand von Habsburg, přímý následník rakous­ ké rodiny panovníků, se po několika relativně úspěšných letech ve formulích Renault a 3 rozhodl, že svou slibnou kariéru bude dále rozvíjet právě v DTM. Angažmá třia­ dvacetiletého Brita Jake Dennise je jistě vstřícností smě­ rem k mateřskému Aston Martinu, protože Dennis již za R-Motorsport startoval s vozy GT3. Skutečností zůstává, že ani jeden ze čtveřice není továrním jezdcem britské noblesní značky. Má to jednoduchý důvod, za tovární vozy je zpravidla zodpovědný britský tým Prodrive ­zkušeného Davida Richardse, ten však neviděl rád, že Aston Martin bude atakovat DTM s jiným partnerem, a tak žádný z jeho továrních pilotů v DTM nepodepsal. Hlavním sponzorem projektu se nestal ani Red Bull, ­který s Aston Martinem ve formuli 1 spolupracuje. Když totiž Honda odmítla dodat Astonu svoje čtyřválce Turbo, vyhlásil Dr. Helmut Marko, že oni nemohou spolupraco­ vat s někým, kdo má vazbu na konkurenční Mercedes­ -Benz (vozy připravuje firma HWA AG, bývalý partner Mercedes-AMG v DTM). Manažeři Red Bullu se od DTM


3 Paul Di Resta (zcela vpravo) přihlíží přípravě svého Vantage v depu na Hockenheimu 4 Ferdinand von Habsburg (R-Motorsport 2), potomek císaře pána, zatím jezdil formuli 3 5 Jake Dennis (R-Motorsport 1) má za sebou starty v GP3 Series i v evropské formuli 3, v posledních letech sbíral zkušenosti v závodech GT 6 Daniel Juncadella se do formule 1 nedostal, jeho strýcové Luis Pérez-Sala a Alex Soler-Roig však ano, takže je to v rodině...

3 5

6

Foto Roman Klemm

4

7 Daniel Juncadella (R-Motorsport 2), potomek slavné závodnické dynastie, jehož otec Javier jezdil formule Seat a F3, ale strýc José-María Juncadella okusil i Ferrari 512S

7

vzdálili i tím, že letos škrtli tradiční závod na Red Bull Ringu ve Spielbergu. Za týmem R-Motorsport jsou Švýcaři Dr. Florian Kamelger a Dr. Andreas Baen­ ziger, jejichž AF Racing patří mezi špičkové organi­ zace různých sérií GT a navíc zastupují Aston Martin ve své alpské zemi. Kuriozitou je, že jmění vydělali ve zdravotnictví coby úspěšní chirurgové! Nové Vantage DTM vznikly tam, kde se stavěly Mer­ cedesy, tedy v dílnách HWA (Hans-Werner Auftrecht) v německém Affalterbachu, kde vyvinuli rovněž nové motory. Také na závodní okruhy budou čtyři Astony doprovázet především ostřílení zaměstnanci HWA, kteří dobře vědí, jak na to. Jedním z nich je mluvčí týmu Wolfgang Schattling, dříve dlouhá léta mluvčí Mercedesu. „Na stavbu vozů a přípravu nám nezbý­ valo mnoho času. Všichni ze sebe vydali maximum, abychom stihli testy v Jerezu a nastoupili hned v prvním závodě v Hockenheimu,” shrnul Dr. Kamel­ ger, přestože v pohledu na úzkou spolupráci s HWA a předpisy DTM, kdy jde vlastně o jednotné chassis/ motor se siluetou karoserie jednoho z výrobců, je

to tak trochu reklamní kampaň. Konkurence Audi a BMW ukázala pochopení a souhlasila, že Aston Martin smí během sezony absolvovat více testova­ cích dnů. Firma HWA AG, založená stejně jako AMG panem Auftrechtem, vytvořila spolu s AF Racing AG (majitelem R-Motorsport 1 a 2) společný podnik Vyna­ mic GmbH, který zaštítil vývoj nové techniky. O tom, že nový Vantage DTM je účelově postavenou silue­ tou, svědčí i jeho rozměry 4730 x 1950 x 1280 mm, je tedy cca o 270 mm kratší než sériový model. A jak se dařilo při debutu začátkem května v Hoc­ kenheimu? V sobotní kvalifikaci překvapil Paul Di Resta výborným třetím časem na mokré trati, nová­ ček Jake Dennis šestým. V odpoledním závodě při debutu Astonu pak dojel Daniel Juncadella devátým místem pro první body. V nedělním závodě Paul Di Resta tento výsledek zlepšil sedmou pozicí v cíli. Můžeme ještě letos zažít naprosto fantastické a pře­ kvapivé vítězství nováčka? Koho by to překvapilo? Nejlépe by se k této senzaci určitě hodil srpnový ­závod v Brands Hatch u Londýna!  ■

► STARTOVNÍ LISTINA DTM 2019 # 11.... Marco Wittmann (D). . . . . . . BMW M4 # 7...... Bruno Spengler (CDN) . . . . . BMW M4 # 16.... Timo Glock (D). . . . . . . . . . . BMW M4 # 25.... Philipp Eng (A). . . . . . . . . . . BMW M4 # 31.... Sheldon Van der Linde (ZA) . BMW M4 # 47.... Joel Eriksson (S) . . . . . . . . . BMW M4 # 99.... Mike Rockenfeller (D). . . . . . Audi RS5 # 28.... Loic Duval (F). . . . . . . . . . . . Audi RS5 # 21.... Pietro Fittipaldi (BR). . . . . . . Audi RS5 # 27.... Jonathan Aberdein (ZA). . . . . Audi RS5 # 33.... René Rast (D) . . . . . . . . . . . . Audi RS5 # 53.... Jamie Green (GB) . . . . . . . . . Audi RS5 # 4...... Robin Frijns (NL). . . . . . . . . . Audi RS5 # 51.... Nico Müller (CH). . . . . . . . . . Audi RS5 # 3...... Paul Di Resta (GB). . . . . . . Aston Martin # 76.... Jake Dennis (GB). . . . . . . . Aston Martin # 23.... Daniel Juncadella (E). . . . . Aston Martin # 62.... Ferdinand von Habsburg (A). . . . . . . Aston Martin

6/2019 THauto

35


Foto Vadim Ovsiankin

► Motorsport ► TARK ESTONIA (1958 – 1994)

1

Edgard Lindgren, ruský závodník švédského původu, na okruhu v Havířově (1981)

FORMULE 

/2

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

2

TOM HYAN 1 Edgard Lindgren (Estonia 21M) ještě v osmdesáti vyjíždí na závodní dráhu (Moscow Classic Grand Prix 2016) 2 Edgard Lindgren (MADI 03 – Estonia 19M) na starém mosteckém okruhu (1982)

36

auto 2019/6

TH

Vývojový a autoopravárenský závod v Tallinu patřil spolu s naším Metalexem k největším výrobcům závodních vozů na východ od železné opony...


Foto Vadim Ovsiankin

3 Edgard Lindgren (Estonia 21M) na okruhu Moscow Raceway, otevřeném v roce 2012 u Moskvy podle projektu Hermanna Tilkeho mezi obcemi Šeludkovo a Feďjukovo

3

5 Edgard Lindgren s dcerou Olgou, která také vystudovala univerzitu MADI, kde její otec působí téměř padesát let

Foto Vadim Ovsiankin

5

Foto MADI

4

4 Stanislav Gess-de-Kalve za volantem MADI 01, ruské formule 1 se šestiválcem GAZ 24-14; vedle vozu stojí Michail Nazarov, ředitel LSA MADI (1973)

S

kromné začátky formulových zá­ vodů v Estonské SSR stejně jako u nás inspirovala formule 3 s mo­ tocyklovými motory do 500 cm3, vystřídaná počátkem šedesátých let Juniory a novou litrovou formulí 3 (od 1964). Po další změně předpisů, kdy F3 posílila na 1600 cm3, se za železnou opo­ nou zrodila nová formule Easter, tedy Vý­ chodní, která poskytla vyrovnané závody jak v domácích šampionátech tzv. socialis­ tických zemí, tak v mezinárodním Poháru míru a přátelství. Zatímco u nás to byly monoposty MTX (Metalex), RAF a Avia, ­ ve východním Německu vyjely Melkusy a jejich nástupci SEG/SRG, v Polsku zá­ vodní automobily Promot/RAK a v zemích bývalého Sovětského svazu (Ruska) přede­ vším tallinské Estonie. Historie závodu TARK (Tallinna Autode Remondi Katsetehas), který vznikl v Talli­ nu na základech někdejší strojírny Hanse Feierbacha, založené v roce 1935 a po ­válce přeměněné ve velkou autoopravnu Tallinna Autoremonditehaseks Nr.1, by byla už dávno zapomenuta, pokud by se Ants Seiler a Jaan Küünemäe (ladič mo­ torů) nepustili do stavby závodních vozů!

Na přelomu let 1957/1958 vznikla Esto­ nia 1, monopost F3 o hmotnosti pouhých 320 kg, na rozdíl od britských vzorů pohá­ něný dvouválcem boxer IMZ M52C, se­ strojeným samozřejmě podle německého vzoru! Vzadu uložený motor měl objem 494 cm3 (ø 68 x 68 mm), rozvod OHV a vý­ kon 28 kW (38 k)/7200 min‑1; čtyřstupňová převodovka pocházela z trofejního KdF (Volkswagenu), trubkový rám nesl čtyři ­nezávisle zavěšená šestnáctipalcová kola. Do závodů vyrazili konstruktér Ants Seiler (1930 – 1968) a tovární jezdec Uno Aava (loni v listopadu oslavil devadesátiny), kteří pak setrvali na okruzích dlouhá léta (Seiler ale tragicky zahynul na okruhu Bikernieki v Rize). Další vývoj znamenaly Estonie 2 (Seiler mistrem SSSR 1961) a 3, motory M52C se používaly už s vlastními moto­ cyklovými převodovkami IMZ (ve voze se objevil také Enn Griffel, jehož Estonia 3 dostala československý jednoválec ESO 500). Sovětský autoklub vzal Estonii na ­milost a objednal sérii 36 vozů typu 3, čímž se sovětské okuhové závody dostaly na vyšší úroveň (Estonie 3 startovaly až do let 1967/1968). Na konstrukci vozů spolu se Seilerem pracovali také Väino Paasik

(od počátku), Roman Bertlov (od 1962, mj. typ 5) a Kalle Keel (od 1966, mj. typ 9). Následovala dlouhá řada různých typů, z nichž za první moderní monopost lze považovat Estonii 5 pro formuli Junior, ­ stejně jako německé vozy Heinze Melkuse vybavenou dvoudobým tříválcem Wartburg 1000. Tyto klasické typy s doutníkovou ka­ roserií a trubkovým rámem byly základem Estonií 9, 16 a 18, s nimiž výrobce TARK (rusky TOARZ = Tallinskij Opytnyj Avtore­ montnyj Zavod) postupoval z F-Junior přes formuli 3 do formule Easter (jednotné mo­ tory Lada 1300). Kromě toho vznikly další konstrukce, protože na sovětských (rus­ kých) tratích se jezdily závody národních formulí 4 (později Moloděžnaja s motocyk­ lovými motory IŽ-Jupiter 350), 3, 2 (větši­ nou motory Moskvič) a 1 (většinou Moskvič či Volga, ale také speciální konstrukce). V opravárenském závodě Nr.2 v Tartu (TARZ) též vznikly některé typy Estonií. Od počátku sedmdesátých let se Estonie sporadicky objevovaly rovněž na česko­ slovenských okruzích, vesměs v závodech Poháru míru a přátelství (PMP), tedy me­ zinárodního šampionátu ČSSR, SSSR, PLR, NDR, MLR, RSR a BLR. Mezi ►►►

6/2019 THauto

37


Foto Tom Hyan

► TARK ESTONIA (1958 – 1994)

1

Foto Tom Hyan

2

3

4

1 Na startu v Mostě v srpnu 1976, číslo 69 má tradičně Madis Laiv, číslo 61 Vladimir Grekov (oba Estonia 18M) 2 Depo v deštivém Mostě 1973, dvě Estonie 18, vpředu Madise Laiva, za ním Jukka Reintama (zahynul po vyjetí z trati ve Schleizu, byl prvním jezdcem, který okusil typ 18, stalo se tak na okruhu v Minsku 1972) 3 Madis Laiv (Estonia 18), vítěz Poháru míru a přátelství 1975, před startem o rok později v Mostě 4 V roce 1976 dosahovaly čtyřválce Lada 1300 (VAZ 21011) výkonu 55 kW (75 k)/6000 min‑1 (Estonia 18)

38

auto 2019/6

TH

závodníky byli jak nadějní nováčci, tak ostřílení veteráni. Například Edgard Lvovič Lindgren (nar. ­ 10. prosince 1935 v Moskvě) je mistrem SSSR 1983 a trojnásobným mistrem Ruska 1993 – 1995; v roce 1983 obsadil druhé místo v PMP, závodil přes čtyři­ cet let (začal v motokrosu a rally) a po dvacetileté přestávce se objevil na Classic Grand Prix 2015 a 2016 na Moskevském okruhu (Moscow Race­ way), kde se jako čerstvý osmdesátník znovu svezl v Estonii 21M formule Mondial (motor Lada 1600)! Po celý život pracoval v MADI (Moskovkij Avto­ mobilno-Dorožnyj Institut), jenž je podobně jako charkovský CHADI nejen výzkumným ústavem, ale i technickou univerzitou, kterou vystudovali nejen Lindgrenova dcera Olga (28), ale také Roman Abra­ movič a zástupy dalších slavných absolventů.


Foto Tom Hyan

5

6

Foto Tom Hyan

7 8

10

Foto Tom Hyan

9

11 Pod hlavičkou LSA MADI bylo zkonstruováno něko­ lik závodních automobilů, z nichž vyniká MADI 01 z roku 1973, ruská formule 1 moskevského kon­ struktéra a závodníka, jenž má nezvyklé jméno ­Stanislav Borisovič Gess-de-Kalve. Na první po­ hled je zřejmá inspirace vozem Lotus 72, pohonnou jednotkou je však prototypový vidlicový šestiválec GAZ 24-14 o objemu 2998 cm3 a výkonu 92 – 114 kW (125 – 155 k)/5400 min‑1 s pětistupňovou převodov­ kou, a to v letech 1973 – 1975, kdy rychlý Gess-de­ -Kalve usedal za volant. Říká se, že byl vynikajícím závodníkem, ale často nevítězil, protože neustále experimentoval s technikou. Když vůz dostal pří­ tlačná křídla vpředu i vzadu, objevilo se označení MADI 02, použité však i pro upravenou Estonii 19 pro Edgarda Lindgrena (1979 – 1981), resp. ►►►

5 Enn Griffel (Estonia 19) před startem v Mostě (1976) 6 Enn Griffel (Estonia 19) a Valerij Vajšvila (Lada 1300) v Mostě (1976) 7, 8 Vladislav Barkovskij a jeho Estonia 18M Lada 1300 (Most 1976) 9 Barkovskij si také upravil Estonii 18M pod označením BPS (Barkovskij, mechanik Poplov a Sport) ve spolupráci s LSA MADI (jede v Mostě 1977) 10, 11 Toivo Asmer, nyní úspěšný estonský podnikatel a politik, za volantem Estonie 20 (Havířov 1981)

6/2019 THauto

39


Foto Tom Hyan

► TARK ESTONIA (1958 – 1994)

1 3

2

Toomas Napa (Most 1977)

► PŘEHLED TYPŮ ESTONIA (1958 – 1994)

Foto Tom Hyan

(rok vzniku; typ; kategorie; motor; poznámka) 1958 Estonia 1 F3-500 IMZ M52C vývoj 1957 1959 Estonia 2 F3-500 IMZ M52C jediný kus 1959 Estonia 3 F3-500 IMZ M52C větší série 1961 Estonia 4 F3-500 ESO 500 jediný kus 1962 Estonia 5 FJ-1100 Wartburg 1000 větší série 1963 Estonia 8 SP-2500 GAZ M21 Spider (Tartu-1) 1966 Estonia 9(M) F3-1000 Wartburg 1000 (9F = Ford MAE) 1964 Estonia 10 F1-2500 GAZ M21 (Tartu-2) 1964 Estonia 11 F5/F-Libre GAZ M21/M13 2.9 I4/5.8 V8 1964 Estonia 12 F1-1500 Moskvič 407/1.4 rám Estonia 9 1965 Estonia 13 F1-1500 Moskvič 407/1.4 vývoj typu 12 1967 Estonia 14 F1-2500 GAZ M21 Laiv mistr F1 1968 1968 Estonia 15(M) FJ-350 IŽ-Jupiter 350 F-Moloděžnaja (do 1983) 1969 Estonia 16 F2-1600 Moskvič 412/1.5 také GAZ 21/24; 2,5 l 1972 Estonia 18(M) F-Easter Lada 1200/1300 přes 110 vozů 1975 Estonia 19(M) F-Easter Lada 1300 série 166 vozů do 1980 1979 Estonia 20(X) F-E/3/M Lada 1300/1600 série, jubileum 1000.vozu 1980 Estonia 21(M) F-E/3/M Lada 1300/1600 295 vozů do 1991 1980 Estonia 22 FJ-350 IŽ-Jupiter 350 později IMZ 650 1985 Estonia 23 F-Easter Lada 1300 později M412, Lada 1600 1986 Estonia 24 F-Mondial Lada 1600 první samonosný trup 1989 Estonia 25 F-E/3/4 Lada 1.3/1.6/VW 1.6 první samonosný v sérii

Foto Tom Hyan

Toomas Napa (Estonia 21) na autodromu v Mostě (1985)

MADI 03 F-Easter (další evoluce 1982 – 1983; Lind­ gren sedmý a druhý v PMP, mistr SSSR 1983). Gess­ -de-Kalve vyvinul i zcela nové vozy F-Easter (MADI 0113, 0213 a 0213B v letech 1976 – 1981, které po­ kračovaly experimenty 052 až 054 do roku 1988). LSA MADI značí Laboratorija Skorostnych Avtomobilej, tedy rychlostních vozů! V roce 1972 se také u nás na okruhu v Mostě před­ stavily Estonie 18 F-Easter, od roku 1976 modernizo­ vané na Estonie 18M. Vyrobilo se přes 110 vozů (různé prameny uvádějí 112 nebo 128), závodník Madis Laiv (nar. 1. června 1937 v Tartu) ovládl Pohár míru a přátel­ ství 1975, kde startovali rovněž Enn Griffel (1935 Assa­

40

auto 2019/6

TH

1, 2 Raul Sarap postavil Estonii 20X, inspirován Lotusem 81 formule 1, která se stala základem typu 21 (wing car, ale s trubkovým rámem, snímky z Mostu 1980) 3 Sedmadvacetiletý Raul Sarap v Mostě 1977 (jeho dalším koníčkem jsou letadla, nedávno si zrenovoval Jodel D-117)

malla – 2007 Tallin), Jukk Reintam (1938 Tallin, za­ hynul 1976 ve Schleizu), filmový kaskadér Vladislav Barkovskij z Moskvy (1944 – 2012), Alexandr Medvěd­ čenko (nar. 1950 v Kijevu), Vladimir Grekov z Krasno­ daru a další. Později patřil k výrazným postavám závod­ ník a amatérský pilot Raul Sarap (nar. 1950 v Tallinu), který si nejprve upravil Estonii 20X, inspirován tech­ nikou formule 1 (Lotus 81), aby pak pro TARK vytvořil nové typy 21, 24.10 a 24 (první se samonosnou skoře­ pinou), jež se uplatnily s různými motory také ve F-Mon­ dial (Lada 1600) a F3/F4 (VW Golf GTI). Raul Sarap později přešel k firmě Esttek, která od ­devadesátých let vyráběla monoposty skandinávské formule 4, ovšem nyní se věnuje létání. K dalším závodnickým hvězdám s monoposty Estonia patří ­ ­Toomas Napa (nar. 1953 v Tartu), vítěz PMP 1987, Viktor Kozankov (nar. 1959 v Moskvě), mistr PMP 1988 až 1989 (oba Estonia 21), a Alexandr Potěchin (nar. 1953 v Moskvě), vítěz posledního ročníku 1990 (Estonia 21.10). Rychlý Toivo Asmer (nar. 1947 v Oisu v. Järvamaa) na titul PMP sice nedosáhl, ale stal se úspěšným podnikatelem a politikem, jeho syn Marko (nar. 1984 v Tallinu) je britským mistrem 2007 ve for­ muli 3. Závod TARK vyrobil přes tisíc automobilů Esto­ nia ­(jubilejní byl typ 20 v roce 1985), nejúspěšnější byla řada Estonia 21, 21M a 21.10 (295 vozů do roku 1991). Typologii uzavřely Estonie 24 a 25, které se také vyvážely do Německa a Polska, a dnes se zú­ častňují historických závodů HAIGO. Po privatizaci se TARK proměnil na Kavor Motorsport, který nabízí upravené motory a příslušenství závodních vozů. ■


1

Foto Jiří Maršíček

► Motorsport ► Z DOMOVA & ZE SVĚTA

2 1 Jozef Studenič/Milan Zapadlo (1964 Škoda 1000 MB) na startu v Praze 2 Formulové hvězdy Jiří Moskal a Jan Veselý svorně s Fordem Sierra (model 1988)

4

Foto Jiří Maršíček

RALLYE PRAHA REVIVAL

Pražský Rallye Revival, jinak Memoriál Dalibora Janka, se stal především dostaveníčkem slavných soutěžních jezdců a závodníků minulosti, kteří se vracejí pro radost. Letos jsme opět viděli Andrzeje Jaroszewicze (Mercedes-Benz 190), Johna Hauglanda (Škoda 130 LR), Jani Paasonena (Porsche 944), Stasyse Brundzu (Lada 1600), Jana Sellholma (Opel Ascona), Blažeje Krupu (Renault 5) a další zahraniční účastníky, ale i naše hvězdy Václava Pecha, Jiřího Moskala, Jana Veselého, Jozefa Studeniče, Milana Zapadla, Vladimíra Bergera, Pavla Šofra, Milana Doláka atd. Vítězství po 586 km nakonec dobyla posádka Ladislav Hubálek/Ondřej Hašek (1977 BMW 323i) před dvojicí Vojtěch Štajf/ Vladimír Zelinka (1976 Subaru GL Coupé), startovalo přes 180 vozů a všichni se dobře bavili.

3 3 Václav Pech a František Šimek, tentokrát na BMW 325i (model 1984)

5

4 Poběda Sport (1956 GAZ M20) posádky Boris Kotello/ Taťjana Jelisejeva dorazila po ose až z Moskvy Foto Jiří Maršíček

5 Milan Dolák s Jardou Palivcem a jejich oblíbená Toyota Celica (1987)

ADÁMEK NA RECHBERGU

Miroslav Adámek ukončil aktivní závodní kariéru po devětačtyřiceti letech, když první i poslední závod jel na voze NSU TT! Poprvé do vrchu na Vyskeři 1970 ve třídě A1 – 1150, loni koncem září do vrchu v Itálii, kde se podílel na zisku titulu pro Českou republiku v Poháru národů v kategorii historických vozidel! Mezitím ovšem vyzkoušel řadu sportovních prototypů, z nichž mnohé přímo vycházely z monopostů F1, F2 a Indy Cars, jako jediný Čech vítězil v Intersérii a dobyl nespočet dalších vavřínů. V letošním Rechbergu vyjel na trať s NSU TT v roli předjezdce v exhibiční jízdě.

Foto Jan Škoda

Foto Jan Škoda

Mirek Adámek neodolal a znovu se projel do vrchu Rechberg

6/2019 THauto

41


► Motorsport ► JEZDCI FORMULE 1

Foto Tom Hyan

(2015)

Manor Marussia MR03B Ferrari (Hungaroring 2015)

WILL STEVENS (UK) nemluvě o desetinásobku na simulátorech! Bohužel i v sezoně

Will Stevens, který debutoval na Caterhamu CT05 Renault v Abu Dhabi 2014 (17. místo), se stal 753. účastníkem MS F1 a 143. britským. Před posledním závodem Caterhamu F1 v Abu Dhabi 2014, na který se fanoušci týmu složili, trénoval dvakrát v Silverstone (přes 500 km). Byl členem Caterham Racing Academy, ale když tým zkrachoval, přešel do rekonstruovaného Manor Marussia. Před debutem ve formuli 1 měl najeto přes tisíc kilometrů za volantem skutečných F1,

2015 uzavíral startovní pole, na více Manor Marussia nestačil. Brit narozený 28. června 1991 v Rochfordu (Essex) začínal ve dvanácti na motokárách, v roce 2008 jel Toyota Racing Series, pokračoval ve F-Renault a od 2012 jezdil F-Renault 3.5 (2014 vyhrál Monzu a Jerez pro Strakka Racing). Po zániku obou týmů F1 přešel na sportovní prototypy, 2016 vyhrál LMP2 na Fuji a v Šanghaji (Oreca 05); 2017 třídu LM GTE Am ve 24 h Le Mans (Ferrari 488 GTE).

Foto JPS a Buick

(1974)

Lola T87/00 Buick V6 (500 Indy 1988/1989)

JIM CRAWFORD (UK) V roce 1982 vyhrál britský šampionát F1 (Ensign N180B),

Mladý Skot se objevil v britském mistrovství F-Atlantic a považovali ho za nového Jima Clarka. Bojoval s finanční tísní, půjčoval si, ale vyhrával, a tak se po čtyřiceti startech objevil jako 500. účastník ve formuli 1! Colin Chapman z něho udělal testovacího jezdce a Jim dojel třináctý v Monze, ale v Silverstone havaroval (1975 Lotus 72). Když rozbil vůz potřetí, kariéra F1 skončila! Ještě se blýskl ve F-Atlantic, pak se odmlčel (pracoval pro Toyota Motorsport).

ale to už zářil v CanAm (1983 a 1984 vicemistr na Ensignu, resp. March 847 Chevy). Při debutu v Indy Cars čtvrtý v Long Beach (Theodore-Ford), o rok později znovu, v letech 1984 – 1993 jel osmkrát 500 Indy (nejlépe šestý 1988 na Lole T87/00 Buick), ale 1994 – 1995 se nekvalifikoval. Narodil se 13. února 1948 v Dunfermline, zemřel po nemoci 6. srpna 2002 v Tierra Verde na Floridě, kde provozoval rybářskou loď. Otec dvou dětí (Geoffrey a Emily).

Brabham BT55 BMW Turbo (Hungaroring 1986)

Foto Tom Hyan

(1992)

DEREK WARWICK (UK) motory F1 okusil až 1989 (Arrows-Ford), pak jel Lotus-Lamborghini

Britský závodník absolvoval 147 Grand Prix v letech 1981 (debut na Tolemanu) až 1993 (návrat na Footworku po dvouleté absenci, kdy vyhrál 24 h Le Mans a MS sportovních prototypů 1992 na Peugeotu 905). Nejlépe obsadil druhá místa v Zolderu a Brands Hatch 1984, v MS F1 skončil celkově dvakrát sedmý (1984 Renault, 1988 Arrows Megatron). Jako jeden z prvních začínal s motory turbo (Toleman-Hart, Renault, BMW a Megatron), větší

42

auto 2019/6

TH

(1990). Narodil se 27. srpna 1954 v Alresfordu (Hampshire). Když odstoupil ze závodů, rozvinul svoje obchodní impérium na ostrově Jersey (nemovitosti, stavebnictví, autodealerství). Krátce se vrátil k závodům (2006 formule GP Masters), byl ve vedení britského a australského mistrovství cestovních vozů a 2011 – 2017 vedl British Racing Drivers Club. Mladší bratr Paul (1969 – 1991) je mistrem britské F3000 in memoriam (1991 vyhrál pět závodů).


► JEZDCI FORMULE 1

Ferrari 312 T2 (mistr světa 1977)

Foto Jiří Maršíček a Goodyear

(1977)

NIKI LAUDA (A) a na Porsche 908, o rok později na Marchu jezdil ME F2 a debutoval

Nejslavnější rakouský závodník, který se nesmírnou pílí vypracoval na nejlepšího na světě, dobyl tři tituly mistra světa, dva na Ferrari (1975 a 1977) a jeden na McLarenu (1984). Viděli jsme ho i v Brně (1970 druhý ve formuli 3; 1972 na BMW-Alpina 3.0 CS odpadl); druhou brněnskou účastí si vydělával na starty F1 (March). Narodil se 22. února 1949 ve Vídni, proti vůli rodičů začal závodit (Mini), 1969 byl třetí ve F-Vau (Kaimann), 1970 postoupil do F3 (McNamara)

ve F1 (Zeltweg na Marchu 711). V roce 1972 si zaplatil místo u Marchu, jezdil mezi posledními, 1973 byl na BRM nejlépe pátý. I tak se dostal k Ferrarimu, 1974 při čtvrtém startu vyhrál v Jaramě, 1975 byl mistrem a 1976 těžce havaroval na Nürburgringu. Vrátil se na Monze (čtvrtý), 1977 byl opět mistrem světa. Během sezony 1979 odstoupil (Brabham); 1982 – 1985 se vrátil (McLaren). Zemřel 20. května 2019 ve Vídni.

Foto Tom Hyan

(1994)

Simtek S941 Ford (Imola 1994)

ROLAND RATZENBERGER (A) MS cestovních vozů (1987 čtvrtý v Brně), ale i formuli 3. Pokračoval

ve F3000, se sportovními prototypy, ale pro nedostatek sponzorů odešel do Japonska (1992 vyhrál F3000 v Suzuce). Startoval také ve 24 h Le Mans a 24 h Daytony, cílem však zůstávala formule 1. Smlouvu získal na sezonu 1994 s novým týmem Simtek. V Interlagos se nekvalifikoval, v Adelaide dojel jedenáctý a na GP San Marina mu v kvalifikaci praskl závěs přítlačného křídla. Náraz do bariéry v Imole rychlostí 308 km/h nemohl přežít.

Foto Ford

Od tragické Imoly 1994 uplynulo čtvrt století. V pátek 29. dubna se Rubens Barrichello zranil, v sobotu 30. 4. narazil Ratzenberger do hrazení, při startu závodu na Prvního máje byly zničeny dva vozy (JJ Lehto se nerozjel a Pedro Lamy do něho narazil) a po restartu smrtelně havaroval Ayrton Senna. Roland Ratzenberger se narodil 4. července 1962 v Salcburku, po úspěchu ve F-Ford (vítěz Festivalu 1986 v Brands Hatch) získal smlouvu od BMW a jel závody

Lotus 72 (mistr světa 1970)

(1969)

KARL-JOCHEN RINDT (A) brzd a řízení (Brabham-BRM). V roce 1965 vyhrál 24 h Le Mans

První rakouská hvězda formule 1! Jochen se narodil 18. dubna 1942, o rodiče přišel v roce 1943 při náletu na Hamburg, když však už byl evakuován v bezpečí u babičky a dědečka v Grazu. První start proměnil v šesté místo (Simca Aronde v Innsbrucku 1961), přesedlal na Alfu Romeo (první vítězství Aspern 1962) a do formule Junior (1963 druhý v Brně na Cooperu). Stal se hvězdou F2 a při debutu na GP Rakouska 1964 jezdil pátý, ale odpadl po defektu

(Ferrari 250 LM) a zahájil kariéru ve formuli 1 (Cooper; 1966 překvapivě celkově třetí), první Grand Prix dobyl v USA 1969 (Lotus-Ford, čtvrtý v MS). V roce 1970 startoval na starším Lotusu 49 i na revolučním typu 72, vyhrál šest Grand Prix, ale na Monze šéf týmu Colin Chapman opět experimentoval a poslal vozy na trať bez přítlačných křídel. Jochen havaroval v zatáčce Parabolica 5. září a zahynul. Jako první jezdec získal titul mistra světa in memoriam.

6/2019 THauto

43


Foto Roman Klemm

► Motorsport ► FORMULA W-SERIES 2019

1

2 3

ROMAN KLEMM

4

1 Všechny ženy startují se shodnými monoposty Tatuus T-318 (formule 3) 2 Tasmin Pepper je první ženou, která vyhrála jihoafrický závod formule VW 3 Alice Powell byla druhá (v roce 2014 se ucházela o start v Abu Dhabi na Caterhamu F1) 4 Jamie Chadwick vyhrála první závod na Hockenheimu (z formule 3 má největší zkušenosti)

► STARTOVNÍ LISTINA # 55....... Jamie Chadwick .......... (GB) # 37....... Sabre Cook ............... (USA) # 19....... Marta Garcia ................... (E) # 49....... Megan Gilkes ............(CDN) # 2......... Esmee Hawkey ............ (GB) # 21....... Jessica Hawkins .......... (GB) # 67....... Shea Holbrook .......... (USA) # 7......... Emma Kimiläinen .........(SF) # 85....... Miki Koyama ................ (JP) # 26....... Sarah Moore ............... (GB) # 31....... Tasmin Pepper .............(ZA) # 11....... Vicky Piria ....................... (I) # 27....... Alice Powell ................ (GB) # 3......... Gosia Rdest ..................(PL) # 99....... Naomi Schiff .............. (B/D) # 95....... Beitske Visser ...............(NL) # 5......... Fabienne Wohlwend ..... (FL) # 20....... Caitlin Wood ............. (AUS)

► W-SERIES 2019 04. 05........................HOCKENHEIM 18. 05..................................ZOLDER 08. 06................................. MISANO 06. 07............................ NORISRING 20. 07.................................... ASSEN 11. 08.................... BRANDS HATCH

44

auto 2019/6

TH

Motorismus je jedním z mála sportovních odvětví, kde účastníci bojují o poháry bez ohledu na pohlaví, jenže to se nyní mění...

N

a mezinárodních okruzích se stalo pra­ vidlem, že čím výše mladí talenti postupují, o to více v daných třídách ubývá děvčat. Je tomu již 43 let, co se na startu Velké ceny formule 1 naposledy objevila žena, a pohled na sou­ dobou scénu nenasvědčuje tomu, že by měla Lellu Lombardi brzy následovat nějaké jiná mladá tygřice, když se její krajanka Giovanna Amati nikdy nekvalifi­ kovala a Susie Stoddart-Wolff ze skotského Obanu si to nakonec rozmyslela, vdala se za Toto Wolffa, šéfa týmu Mercedes-AMG Petronas F1, stala se matkou a s aktivní závodní kariérou se rozloučila... Mezinárodní automobilová federace FIA, několik

sponzorů a různých promotérů se nedávno rozhodlo, že konečně pomohou něžnému pohlaví do sedla. Způsob, jakým toho chtějí dosáhnout, tedy zanevřít na tradiční společnou soutěž mezi děvčaty a chlapci, sice vedl k vášnivým diskuzím, ale prosadili svou. Od letoška je ryzí dívčí série formulových závodů zvaná W(Woman)-Series opravdu na světě. Jedno kouzlo tohoto nového šampionátu spočívá v tom, že účastnice dostaly příležitost zdarma! Osmnáct vy­ braných žen (o výběr z padesátky pozvaných zájem­ kyň se postarala zkušená porota, skládající se z bý­ valých závodníků Davida Coultharda a Alexe Wurze, konstruktéra Adriana Neweye, manažera Dave


► KRÁTCE

5 Podvozky mají odpružení systému pushrod vpředu i vzadu 6 Vozy pohánějí shodné čtyřválce Alfa Romeo 1750 Turbo v úpravě Autotecnica Motori 7 Shea Holbrook úspěšně jede americkou formuli 3 (byla třetí ve druhém závodě Road Atlanta)

5

8 Miki Koyama při prvním startu dojela sedmá

6

­ yana a novináře Matta Bishopa) pojede o ceny R v hodnotě 1,5 milionu dolarů (z toho půl milionu za celkové prvenství) v šesti závodech, které budou uspořádány v rámci víkendů DTM. Mezi odmítnutými byly mj. Veronika Cichá z České republiky, Alexan­ dra Marinescu z Rumunska, Ljubov Ozertskovskaja z Kazachstánu, Ines Taittinger z Francie, Bruna Tomaselli z Brazílie, Natalia Kowalska z Polska, ­ ­Stéphane Kox z Nizozemska a další. Sportovním ­náčiním je kompozitový monopost formule 3, italský Tatuus T-318 s jednotným čtyřválcem Alfa Romeo 1750 v úpravě Autotecnica Motori o výkonu 200 kW (270 k)/6000 min‑1 a šestistupňovou sekvenční pře­ vodovkou Sadev SL-R 82 (páčky pod volantem). Minimální hmotnost formule je 590 kg (s řidičkou ­ 650 kg). O vozy se nebudou starat jednotlivé týmy, ale ústřední tým pořadatele (britský Hitech GP). Vše, co ženám (a mladým talentům vůbec) v tomto beznadějně předraženém sportu pomůže, vítáme s optimismem a první mistryni se jistě dostane značné publicity. Ani její výhra však nestačí na F3 v roce 2020, o F2 nemluvě. Také o hodnotě titulu lze diskutovat: „Když chci nahoru mezi ně, tak mu­ sím kluky přece porážet už v juniorských třídách,“ shrnula ­Sophie Flörschová, zkušená pilotka italské F3. Mezi kvalifikovanými je několik známých, třeba

► Do posledních dvou závodů v Portlandu bojoval Mexičan Patricio O’Ward (nar. 6. května 1999 v Monterrey) s Kaliforňanem Coltonem Hertou o titul mistra Indy Lights, oba je vyhrál a získal titul s náskokem (491:447 bodům). Oba pak postoupili do Indy Cars, ale O’Ward se v květnu stal členem Red Bull Junior Team a byla mu přislíbena role náhradního jezdce Toro Rosso ve formuli 1 (dosud ji vykonává Sebastien Buemi). ► Negativní reakcí na oddělený šampionát W-Series pouze pro ženy se netajily úspěšné závodnice! Patří k nim Pippa Mann z Londýna, první žena, která zvítězila v Indy Lights a několikrát se zúčastnila 500 mil Indianapolisu; Simona de Silvestro (s muži soupeřila v Indy Cars a nyní jede australské mistrovství Super­ cars), Britany Force (žena, která po 35 letech ovládla šampionát dragsterů NHRA v nejvyšší třídě Top Fuel), Katherine Legge (Indy Cars a vítězství v IMSA), Christina Nielsen (dvojnásobný mistr IMSA GT) a mnohé další.

8

Foto Roman Klemm

7

► První vítězství pro sebe a nový tým získal osmnáctiletý Colton Herta při třetím startu v Indy Cars (a druhém letos)! Stalo se tak při premiéře NTT IndyCar Series na okruhu v Austinu (TX), když se vedoucímu Willu Powerovi zastavil stroj po 44 kolech v čele (ze 60). Loňský vicemistr Indy Lights jede v malém týmu Harding Steinbrenner Racing, který ještě před sezonou redukoval ze dvou na jediný vůz. Patricio O’Ward (mistr Indy Lights 2018) si tedy našel Carlin Racing a dojel osmý.

Beitske Visser (patřila do kádru Red Bullu a nyní je juniorkou BMW), Jamie Chadwick (zářila v britské F3), Vicky Piria a Alice Powell (jezdily GP3 Series), Gosia Rdes (cestovní vozy) atd. Češku v poli ne­ najdeme, k prvnímu kolu výběru pozvali pořadatelé i závodnici Veroniku Cichou ze série BossGP: „Ne­ bylo to ale nic, co odpovídá mé filozofii závodění,“ řekla česká závodnice. Některé šanci přivítali, třeba Vicky Piria: „Je to ohromná šance. Před pěti lety jsem kvůli nedostatku peněz musela kariéru přeru­ šit, ani v USA se mi nepodařilo proniknout. Tady mi platí přípravu vozu, dopravu a hotel. Na každý zá­ vod je vylosovaný vůz s mechanikem, navíc osobní sponzoři jsou zakázáni!“ První podnik sezony v Hockenheimu se stal kořistí jedenadvacetileté Jamie Chadwick z britského Bathu, která vládla závodu i kvalifikaci. V cíli byla po 32 min 59,079 s s náskokem 1,329 sekundy před ­Alicí Powell, dalších 0,363 sekundy dělilo třetí Martu Garcia; následovaly Beitske Visser, Sarah Moore, Fabienne Wohlwend, Miki Koyama, Tasmin Pepper, Gosia Rdest, Caitlin Wood a dalších osm žen. Otáz­ kou zůstává, jak by uspěly ve společném závodě s muži! Jamie se to však už podařilo, je první ženou, která vyhrála jak závod britské F3 (BRDC Cham­ pionship), tak britského mistrovství GT.  ■

► Koncem dubna zemřela nizozemská motoristická novinářka a závod­ nice Henny Hemmes, která šokovala mužskou konkurenci ziskem pole position ve 24 h Spa 1977 (Chevrolet Camaro, dojela šestá). Vystudovala strojní inženýrství, pomáhala Roelofu Wunderinkovi (dotáhl to až do F1) a pak sama začala závodit. Jako jediná žena vyhrála mistrovství Nizozemska 1984 (Camaro Z28) a 1987 (Ford Sierra Cosworth), okusila závody trucks (DAF, ale i náš LIAZ), proletěla se v proudovém Saabu 105 švédského letectva a akrobatickém Pittsu S-2A, byla členkou komise FIA Women in Motorsport a jury World Car of the Year. ► Ve dvaatřiceti letech začal závodit Jim Russell (1920 – 2019) na Cooper-JAP 500 F3, vyhrál 64 závodů F3 (britský mistr 1955 až 1957), 11 ve F2 a šest se sportovními vozy. Po zranění z 24 h Le Mans 1959 se vrátil jen krátce, ale už roku 1956 založil slavnou závodnickou školu Jim Russell Racing School ve Snettertonu, která má pobočky na celém světě a prošly jí tisíce nových závodníků, ale i novinářů (včetně našeho spolupracovníka Vadima Ovsiankina).

6/2019 THauto

45


► AUSTIN ALLEGRO (1973 – 1982)

Foto Leyland Cars

Historie

Nevím, kdo rozhodl, že Austin Allegro je nejhorší britský automobil, já znal horší a méně nápadité...

P

okud by dnes výroba jednoho typu osobního vozu dosáhla 642 350 kusů, rozhodně by­ chom nehovořili o neúspěchu! A to se v pří­ padě Austinu Allegro dávno podařilo. Auto­ mobil s neobvyklým designem, který doznal retuší podle požadavků technického vývoje, vzbudil averzi při své premiéře především pro kvadratický vo­ lant, jehož tvar připomínal obrysy tehdejších televizních obrazovek! Šéfdesigner Harris Mann, loni osmdesátiletý, vzpomínal, jak nejprve musel zvýšit vůz pro nadměrnou výšku motoru E-Series, ale také pro bohatě čalouněná komfortní sedadla ze zadání, kvůli nimž technici na popud ře­ ditele Georga Turnbulla oprášili nápad Davida Bacheho, tedy volant Quartic ve tvaru čtyřúhel­ níku se zaoblenými rohy (Ba­ che jej použil u zrušeného pro­ jektu sedanu Rover P8). K nejúspěšnějším britským automobilům ještě po vytvo­ ření koncernu British Leyland patřily čtyřdveřové vozy se splývající zádí podle projektu

46

auto 2019/6

TH

TOM HYAN ▲ Austin Allegro, nápaditý čtyřdveřový sedan s hydropneumatickým odpružením (na snímku 1300 Super model 1977) ▼ Interier čtyřdveřové verze 1300 Super (Series II), samozřejmě už s kruhovým volantem

ADO 16, nabízené jako Austin, resp. Morris 1100/1300, ale i pod čtyřmi dalšími značkami Riley, Wolseley, MG a Vanden Plas. British Leyland vznikl několika fúzemi v květnu 1968. Když se Sir Donald Stokes ujal vedoucí funkce, zjistil s překvapením, že ve vývoji nejsou ­žádné nové vozy střední třídy. Austin/Morris 1100 se vyráběl od roku 1962, spolu se silnější verzí 1300 ­ovšem v letech 1968 – 1969 zaznamenal své nejlepší prodeje! ­ Vycházel z Issigonisovy koncepce Mini, o něco větší, s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Pokus o modernizaci (projekt ADO 22, spíše facelift) se z finančních důvodů nerealizoval, ale Sto­ kes rozhodl o vývoji dvou zcela nových vozů střední třídy, avantgardního Austinu Allegro (ADO 67) a konvenčního Mor­ risu Marina (ADO 28). Obou úkolů se ujal Harry Web­ ster (1917 – 2007) z Coventry, který od učňovských let praco­ val pro Standard-Triumph až do roku 1968, kdy v Long­ bridge nahradil Aleca Issigo­


1

Austin Allegro 1500 Special byl lépe vybavenou verzí druhé série (1977)

2

V nabídce byly rovněž dvoudveřové verze (Allegro 1300 Super)

Nejlevnější v roce 1977 byl dvoudveřový 1100 De Luxe nise jako šéfkonstruktér celého koncernu British Leyland (BLMC). Zatímco Marina vznikla do tří let, vývoj Allegra byl o dva roky delší. Proti ADO 16 byly v zadání luxusní vzhled, bohatě čalouněná sedadla, zčásti nové motory (E-Series) a bezpečnostní prvky té doby, proto byl ADO 67 d ­ elší, širší a vyšší. Desig­ nové návrhy v Longbridge připravili Paul Hughes a Harris Mann, který uspěl, ale jeho návrh byl ještě modifikován podle připo­ mínek konstrukčního od­ dělení. Harris Mann přišel od Forda spolu se svým šéfem Royem Haynesem, ředitelem designu Forda a pak BLMC, po jeho odchodu ho v únoru 1969 ve funkci nahradil. Austin Allegro (ADO 67) byl stejné koncepce jako

3

4 1100/1300 (ADO 16), nikdy to bohužel nebyl hatch­ back, přestože se vyráběl deset let; vzhůru výklop­ nou stěnu v zádi měla jen pozdější verze Estate (kombi od 1975). Design dvou- a čtyřdveřové verze schválil George Turnbull do výroby 19. září 1969. Bohužel prostor na zadních sedadlech zůstal stejně velký jako u předchůdce, což bylo předmětem kri­tiky. V Issigonisově tradici měl nový vůz neobvyklé pro­ pojené odpružení bočních kol Hydragas (hydropneu­ matické měchy s náplní plynného dusíku), dílo Alexe Moultona (1920 – 2012), další vývoj jeho pryžových měchů Hydrolastic. Nabídku pohonných jednotek tvořily čtyřválce A-Series 1098 a 1275 cm3 se čtyř­ stupňovou převodovkou, známé z Mini, ale ►►►

1 Při pohledu zezadu vyniká panoramatické zadní okno; zlé jazyky tvrdí, že při zvednutí heverem mimo správné místo vypadlo z rámečku... 2 První série se dodávala s originálními volanty Quartic, jež zvětšily prostor pro nohy, ale vzbudily mnoho kritiky 3 Innocenti Regent, italská verze, ale vždy s otáčkoměrem a volantem Quartic 4 Základní typ Allegro 1100 De Luxe modelového roku 1977

6/2019 THauto

47


► AUSTIN ALLEGRO (1973 – 1982)

1

2

3 Exportní verze Allegro 1300 Special se čtyřmi hlavními světlomety (Series II)

1 Allegro mělo klasické víko zavazadlového prostoru, nikdy to nebyl hatchback 2, 3 Austin Allegro Super Estate, třídveřová verze kombi (1300 nebo 1500) 4 Systém propojeného odpružení Hydragas (hydraulická kapalina na bázi vody a plynný dusík)

4 roztažení

stlačení

48

auto 2019/6

TH

Předchůdce Austin 1100 (ADO 16), rovněž velmi úspěšný britský vůz


Very British – Allegro 1500 Super 4-Door pod temnou oblohou u bílých útesů

► AUSTIN ALLEGRO (1973) MOTOR – kapalinou chlazený řadový čtyřválec, uložený vpředu napříč, OHV 2V pro A-Series 1100/1300 a OHC 2V (řetěz) pro E-Series 1500/1750; jeden karburátor S.U. typ HS4 pro A, typ HS6 pro E; a) 1100: 1098 cm3 (ø 80,97 x 58,86 mm); 8,5:1; 48 k DIN (35,3 kW)/5250 min‑1 a 80,7 N.m/2500 min‑1; b) 1300: 1275 cm3 (ø 70,64 x 81,28 mm); 8,8:1; 57 k (42 kW)/5300 min‑1 a 92,2 N.m/3000 min‑1; c) 1500: 1485 cm3 (ø 76,2 x 81,28 mm); 9,0:1; 69 k (51 kW)/5500 min‑1 a 106 N.m/3200 min‑1; d) 1750: 1748 cm3 (ø 76,2 x 95,76 mm); 8,75:1; 76 k (56 kW)/5000 min‑1 a 132 N.m/2600 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka a převodovka s řazením na podlaze, čtyřstupňová (a/b: 3,525 – 2,218 – 1,433 – 1,000 – Z 3,544; stálý převod 4,333/3,938), resp. pětistupňová (c/d: 3,202 – 2,004 – 1,372 – 1,000 – 0,869 – Z 3,467; stálý převod 3,647). Synchronizace na všech stupních pro jízdu vpřed. Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu lichoběžníková náprava, vzadu vlečená ramena, odpružení Hydragas s propojenými bočními koly; kapalinové dvouokruhové brzdy s diagonálním propojením, vpředu kotoučové ø 240 mm, vzadu bubnové ø 203 x 38 mm; pro c/d) s posilovačem (ostatní na přání); řízení hřebenové, 3,5 otáčky na plný rejd, převod 18,26:1; pneumatiky 145 R 13, pro d) 155 R 13. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2440 mm; rozchod kol 1360/1365 mm; d/š/v 3850/1615/1400 mm; pohotovostní hmotnost a/b/c/d) od 800/830/840/880 kg, čtyřdveřový vždy o 30 kg těžší; objem zavazadlového prostoru 255 l; objem palivové nádrže 48 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b/c/d) – největší rychlost 126/140/148/152 km/h; zrychlení 0 – 60 mph (96 km/h) za 22,0/17,0/15,2/14,5 s; spotřeba paliva 7,4/7,7/8,8/9,5 l/100 km; cena při uvedení od 974 Lstg.

Sportovní Allegro 1750 HL s dvoukarburátorovým motorem 1748 cm3 i nové čtyřválce E-Series 1485 a 1748 cm3 s pětistupňovou, jaké se objevily v Maxi, převzatá převodovka 5M však dostala táhla místo problematických lanovodů (z původ­ ních Austinů Maxi). Později byly na přání i samočinné převodovky. V dvoukarburá­ torové verzi (dva S.U. HS6) vzrostl výkon motoru 1750 na 90  k (66  kW)/5500  min‑1 a točivý moment na 141 N.m/3100 min‑1. Navzdory kritice za volant Quartic měl Aus­ tin Allegro v květnu 1973 skvělý nástup, do té doby nejlepší z vozů British Leyland, vý­ roba v Longbridge (Birmingham) od startu dosahovala 1100 až 1200 vozů týdně, nej­ výše vzrostla na 2500 týdně, ale pláno­ vaných 4500 nikdy nedosáhla (1978 klesla na tisíc týdně). Britská policie s Allegry na­ hradila zastaralé Minory (Morris), ale pro specifické potřeby si vyžádala kruhový vo­ lant! Třídveřové kombi Allegro Estate vyjelo v roce 1975. Na rozdíl od předchůdce vznik­ la jen jediná značková varianta Vanden Plas 1500/1750, luxusní verze s dřevěnou palubní deskou a koženým čalouněním, od roku 1974 nabízená (výhradně s kruho­ vým volantem) z originální karosárny v Lon­ dýně a závěrem z MG Factory v Abingdonu

(1979  –  1980). Zpočátku jednotlivé verze Allegra odlišovaly mřížky přídě s vodo­ rovnými lištami pro De Luxe, svislými pro Super a s vloženým obdélníkovým motivem pro typy s motory 1500/1750; poslední řešení pak adoptovaly všechny modely. ­ Verze kupé (ADO 68/67), jedna ze tří v pro­ jektu Condor (1970), zůstala pouze make­ tou ve skutečné velikosti. V roce 1974 byl zahájen export do Evropy, v nabídce bylo až dvanáct modelů včetně nejsilnějšího 1750 Sport, ale největší po­ pularitu dobyly hospodárné 1100 a 1300. Na odbytu se podepsala nejen první ropná krize, ale především záliba britského děl­ nictva ve stávkování, dost tím utrpěla kva­ lita výrobků. Od konce roku 1975 vyjela Series II (více místa pro nohy vzadu, styli­ stické úpravy), ale konečně s kruhovým volantem pro všechny. Upravené odpruže­ ní bylo tužší vpředu a měkčí vzadu; výroba Allegra II se od června 1978 rozběhla rov­ něž v belgickém Seneffe. V té době ovšem Austin Allegro získal pozoruhodné privi­ legium, jako jeden ze čtveřice britských automobilů (před ním to byly postupně ­ Ford Anglia, Hillman Minx a Ford Cortina)

se objevil v prodeji v komunistickém Čes­ koslovensku! Říká se, že šlo tehdy o směn­ ný obchod, Allegro už bylo v útlumu... V roce 1979 vyjela Series III s jinou přístro­ jovou deskou a novým interiérem, dalšími stylistickými změnami a také alternativně se čtyřmi kruhovými světlomety (pro export do Evropy byly už na některých typech ­Series II). V červenci 1979 přišel sportovně laděný 1750 JL Equipe ve stříbrné barvě s oranžovými pruhy, nadále s obdélníko­ vými světlomety; po roce 1980 zmizel mo­ tor 1098 cm3 (skončil s Mini Clubmanem), Austin Metro ale debutoval se čtyřválcem A-Series Plus 998 cm3, a tak jej dostalo i Allegro 1.0, přestože nenabídl lepší hos­ podárnost než třináctistovka. Prodej dále klesal a v březnu 1982 výroba skončila. Teprve po roce Allegro nahradil Austin ­Maestro (LM 10), který za jedenáct let také dosáhl odbytu přes 600 tisíc vozů. O ne­ úspěchu tedy nelze hovořit ani u Allegra. Není bez zajímavosti, že Italové vyráběli licenční verzi Innocenti Regent 1300/1500, navíc každou s otáčkoměrem, ale v letech 1974 – 1976 činil odbyt zhruba tři tisíce ­italských vozů.  ■

6/2019 THauto

49


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na motocykl DANDY 125 (1999)

50

auto 2019/6

TH


► DANDY MJ / MU / JAWA (1995 – 2005)

PETR RUTEK

DANDY 50 na reklamním snímku z devadesátých let, kdy se výrobce z Motoru Jikov změnil na Moto Union, a. s., Vodňany (Budějovická ulice 319)

SLIBNÝ POKUS

U

zrodu motocyklů české značky Dandy byl známý konstruktér Jaroslav Pudil s bohatými zkušenostmi ze strakonické ČZ, kterého najala českobudějovická společnost Motor Jikov. Záměr byl jasný, vyrábět levné, ale kvalitní a elegantní motocykly nižších tříd. Základem byl licenční dvoudobý jednoválec Fichtel & Sachs, jehož výrobu Motor Jikov převzal s nadějí, že uplatní nové motocykly pod značkou Sachs na německém a dalších evropských trzích, k čemuž však nedošlo. Na designu Dandy se podílel průmyslový designer Václav Kasík. V letech 1993 – 1999 vznikla nejen řada verzí pade-

Foto Motokov

1

Foto Motor Jikov

Pád totalitního režimu znamenal návrat k podnikání, a tak jihočeští konstruktéři připravili motocykly Dandy 50 a 125...

2

sátek, ale také čtyřdobé stopětadvacítky s jednoválcem Honda CB 125G tchaj-wanské produkce. Motor Jikov, tradiční výrobce motocyklových i automobilových karburátorů, zahájil v polovině devadesátých let produkci motocyklů Dandy 50 v závodě 05 Vodňany, který začínal už v roce 1898 výrobou stavebního kování a zemědělských strojů (coby firma J. Buchtele a synové). Po znárodnění vyráběl i zážehové motory, jenže licenční sachsy 50 přicházely z českobudějovického závodu 01. První typy, podle provedení značené Dandy MJF, MJX, MJK nebo MJC 50, nesly na nádrži stylizovaná písmena MJ (= Motor Jikov), jež se během času změnila ►►►

1 Dandy MJC 50 a v pozadí enduro MJX 50 s drátovými koly na výstavě pod hlavičkou Motor Jikov Trading, s. r. o. 2 Stadion S22, československý moped z n. p.Motor České Budějovice (výroba 1960 – 1964 v  pobočném závodě v Rakovníku)

6/2019 THauto

51


► DANDY MJ / MU / JAWA (1995 – 2005)

1 ▲ Modely 1998, nahoře Dandy 50 Sport a závodní Dandy 50 Evropa pro Jakuba Smrže (už pod hlavičkou Moto Union) 1 Dandy MJF 50 na dobovém prospektu z konce devadesátých let 2 Motor České Budějovice proslavily karburátory Jikov pro motocyklové (na snímku) i automobilové motory ze závodu 03 na Křižíkově ulici

52

auto 2019/6

TH

na MU (= Moto Union) a nakonec Jawa, když spo­ lečný majitel obou podniků Jihostroj Velešín po pěti letech soustředil produkci do tradičního závodu Jawa Moto v Týnci nad Sázavou. Důvodem podle vedení podniku, součásti Charouz Holding, byla koncentrace zázemí pro motocyklovou výrobu v Týnci, kde se kdysi vyrábělo přes sto tisíc motocyklů ročně, zatímco Vodňany byly jen finální montážní linkou. Padesátky Dandy se vzduchem chlazeným motorem Sachs 49,8 cm3 (ø 38 x 44 mm) měly různý výkon 3,1/4,6 kW, tedy 4,2/6,5 k při 5000/8000 min‑1, podle verze a požadavků exportních trhů (mj. také Německo a Francie), pětistupňovou převodovku, dvojitý trubkový rám, sedmnáctipalcová litá kola (enduro MJX s drátovým výpletem a vpředu osmnáctipalcové), teleskopickou vidlici vpředu a kyvnou s centrální pružicí jednotkou vzadu. Kotoučové brzdy mohly být na obou kolech, vzadu se montovala alternativně bubnová. U typu MJC 50 uváděl výrobce největší rychlost 90 km/h s výkonem 4,6 kW (6,5 k), pohotovostní hmotnost 81 kg a průměrnou spotřebu 2,5 l/100 km. Podle dobových prospektů byly v nabídce rovněž motory 80 cm3 s výkonem 6,5 kW (8,9 k), případně tuningové Power Kits 50 a  80 cm3 s výkony až 8,8/11,0 kW (tedy 12/15 k). U verze MJF 50 bylo mazání směsí benzinu a oleje nahrazeno odděleným mazáním se samostatnou nádrží oleje, byla to totiž exportní verze 2,8 kW (3,8 k) s omezenou největší rychlostí na 50 km/h podle předpisů některých států EU. S motorem Sachs podle německé licence vyjela i Dandy pro silniční závody třídy Evropa 50 a jezdce Jakuba Smrže, naši pozdější hvězdu Superbike;

2


3

Foto Moto Union

4

5

Foto Motor Jikov

6

3 Moto Union (MU) Dandy 125 cestovní stroje dostaly v roce 1998 dukce vzduchem chlazených jednobyl uveden do výroby doplňkové označení Klasik nebo válců 317 cm3 konstrukce Wikov pro v roce 1998 Sport (prodával se za necelých 47 tilegendární motoroboty PF-6 z prossíc korun českých). Dalším pokusem tějovského Agrostroje (Wikovu). Po4 Jiná verze Dandy 125 byla montáž modernějšího kapalinou stupně přibývají přívěsné lodní moz původní nabídky chlazeného italského jednoválce tory (Orlík), motorové ruční pily (produkci převzala Jawa Moto) ­Minarelli 50 jak do závodního stroje, (JMP) a také mopedy Stadion z ra5 Motor Jikov (MJ) tak do cestovního MU Dandy MUC kovnického závodu (1957 – 1964), Dandy MJK 50 s jednodušší 50 (v tomto případě s výkonem poháněné modifikovanými jednoválci výbavou bez minikapotáže 4,5 kW/6,1 k při 8700 min‑1). Vývojový Jawa typ 552 z českobudějovického 6 Motor Jikov (MJ) tým Moto Unionu pro rok 1998 uvedl závodu (šikmo vzhůru vpřed vztyčeDandy MJF 50 s koly 17“ silnější model Dandy 125 se čtyřdoný válec místo horizontálního uspoz lehké hliníkové siltiny bým jednoválcem konstrukce Honda řádání). V rámci tzv. socialistického z produkce CPI Taiwan. V následu­ hospodářství byly Motoru přiděleny jícím roce však došlo k rozpuš­ tění konstrukčního i další závody ve Vodňanech, Rakovníku a Velešíně; týmu a převedení výroby do Týnce, Dandy 125 pře­ výrobní program se často direktivně upravoval. žila zhruba do poloviny první dekády 2000 jako Jawa V roce 1989 se národní podnik mění na státní podnik typ 112 (Dandy 112.000 s hliníko­vými paprskovými Motor Jikov, ve stejném roce vzniká AutoSAP (Sdrukoly, Sport 112.S00 a Dakar 112.S01 s drátovým žení automobilového průmyslu) a akciová společnost Motor Jikov Group je dodnes významným čle­výpletem kol). Jawa 125 Dandy záhy dostala levnější verzi motoru OHV (výkon 7,2 kW/9,8 k). nem sdružení. Nyní má čtyři podniky, tři v Českých Pro Motor Jikov to nebyl zdaleka první vstup do svěBudějovicích (MJ Slévárna, MJ Green a MJ Fostron) ta motorů. Podnik z Českých Budějovic, jenž letos a jeden v Soběslavi (MJ Strojírenská, dříve slavné slaví 120 let od svého založení coby strojírna Julius šicí stroje Lada). Zůstává významným výrobcem dílů pro automobilový průmysl, malých dvoudobých moŠkrlandt & Spol., vyráběl stacionární zážehové motorů Jikov, forem, nýtovacích pistolí, čerpacích statory už na počátku minulého století, po přejmeno­ vání v roce 1911 na Union také vodní turbíny a další nic CNG a jednoúčelových strojů, když karburátory stroje. Po znárodnění od roku 1948 pokračoval coby obecně udělaly místo vstřikování paliva. Společnost Motor Union, v roce 1954 se změnil na národní poddále spolupracuje s renomovanými partnery Bosch, nik Motor (komunistům se ten Union nelíbil!) a o rok Brano, Honeywell, Valéo, Edscha, Briggs & Stratton, později se v Českých Budějovicích rozbíhá výroba Tecumseh, Scania a dalšími; ovšem jednostopá voslavných československých automobilových a motozidla Dandy, ale i Stadion už patří do bohaté historie cyklových karburátorů značky Jikov, když už běží pronašeho průmyslu motocyklů a mopedů.  ■

► DANDY 125 (JAWA typ 112) POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – jednoválcový motor CPI Taiwan (Honda CB 125G), chlazený vzduchem; karburátor Scheng-Wey-PD; elektrický i nožní spouštěč; 124 cm3 (ø 56,5 x 49,5 mm); 9,0:1; 9,1 kW (12,4 k)/9000 min‑1 a 10 N.m/7000 min‑1. Tlakové oběžné mazání s olejem v klikové skříni. Akumulátor 12 V/5,5 A.h., alternátor 140 W. Vícelamelová spojka v olejové lázni, primární převod 4,05 ozubeným soukolím, pětistupňová převodovka (2,76 – 1,88 – 1,40 – 1,13 – 0,96), sekundární převod 2,60 řetězem; pohon zadního kola. PODVOZEK – jednoduchý rám z ocelových profilů a trubek; vpředu teleskopická a vzadu kyvná vidlice, vinuté pružiny a soustředné tlumiče, vzadu centrální odpružení, zdvih kol P/Z 170/150 mm; kotoučové brzdy P/Z ø 220/180 mm; paprsková kola z lehkých slitin; pneumatiky 2,75 – 17 vpředu a 3,00 – 17 vzadu. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor os kol 1330 mm; délka 1950 mm, šířka 740 mm; objem palivové nádrže 6,5 l (rezerva 1,2 l); pohotovostní hmotnost 103 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 108 km/h; průměrná spotřeba paliva 3,1 l/100 km.

6/2019 THauto

53


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na tahač PEGASO Troner 1237T (1992)

54

auto 2019/6

TH


► Historie ► PEGASO AUTOCAMIONES (1947 – 1994)

1

Foto Pegaso

2

Pegaso 3188, těžký typ 8x4 s motorem 225 kW (306 k) a rozvorem náprav 1400 + 4700 + 1300 mm, z  nabídky modelového roku 1979

EL ULTIMO GRANDE

P

Poslední velký – tak hodnotí Španělé značku Pegaso, která přežila do devadesátých let, kdy byla pohlcena koncernem IVECO a zrušena...

egaso nebyly jen nákladní automobily a autoFRANTIŠEK TVRDÝ busy, ale také exkluzivní sportovní osmiválce, považované za jakousi španělskou obdobu 1 Kropicí vůz Pegaso 1101/1 Ferrari; ostatně vytvořil je kontroverzní kons typickou budkou struktér Wifredo Ricart (1897 – 1974), který ze šedesátých let působil před válkou u milánské firmy Alfa Romeo a jako a  čtyřválcem 4,4 l/66 kW (90 k), tvůrce závodních vozů se dostal do Ferrariho blízkosti. vyráběný ještě v roce 1979 Po válce se vrátil do rodné Barcelony a nastoupil u spo- 2 Pegaso 3078, dumper 6x6 lečnosti ENASA (Empresa Nacional de Autocamiones, s motorem 191 kW (260 k) S.A.), založené pod dohledem ministerstva průmyslu a užitečnou/celkovou a státní organizace INI (Instituto Nacional de Industría) hmotností 23,5/33,5 tuny (rok 1977) pro výrobu užitkových automobilů, jichž byl na konci Autobusový podvozek Monotral 6054/2 se šestiválcem 10,17 l/125 kW (170 k), uloženým vzadu v prostorovém rámu ze čtyřhranných profilů (1974)

č­ tyřicátých let ve Španělsku velký nedostatek. Základem podniku byla zestátněná firma Hispano-Suiza, známý výrobce luxusních automobilů, u jejichž zrodu stál ­švýcarský konstruktér Marc Birkigt (1878 – 1953; a proto Hispano-Suiza, tedy španělsko-švýcarská). Ricart se stal v roce 1946 ředitelem nové organizace CETA (Centro de Estudios Técnicos de Automoción), která zahájila vývojové a výzkumné práce, o devět měsíců později vznikla ENASA s tehdy nevídaným kapitálem 240 milionů peset a převzala továrnu Hispano-Suiza v Barceloně (La Sagrera). Tím prakticky skončila historie automobilů Hispano-Suiza, přestože se firma ještě pokusila ►►►


► PEGASO AUTOCAMIONES (1947 – 1994)

1 1Pegaso Mider 1226, střední řada poslední generace se šestiválcem 10,5 l/191 kW (260 k) z počátku devadesátých let

Foto Tom Hyan

Foto Pegaso

2

3 4

2 Pegaso 1121, podvozek 4x2 se šestiválcem Pegaso 9130, který z objemu 6,6 litru dává výkon 99 kW (135 k), typ z konce sedmdesátých let

4 Pegaso Z-102 Coupé, zvané Panorámica podle tvaru čelního okna, patří k nemnoha vyrobeným sportovním automobilům španělské značky. Vůz na snímku je z roku 1956, jeho majitelem je americký sběratel Jack Vopal ze Simi Valley. Ve stejné karoserii měl vyjet také Z-103 s větším osmiválcem. Projekt ukončen roku 1957 po odchodu konstruktéra Wifreda Ricarta z firmy; vozy však startovaly i ve 24 h Le Mans, Carrera Panamericana a dalších závodech 5 Pegaso Monotral 6031-N/2, dálkový typ se samonosnou karoserií a šestiválcem 10,5 l/147 kW (200 k), uloženým uprostřed pod podlahou (1975)

56

auto 2019/6

TH

Foto Tom Hyan

3 Pegaso Ekus alias Volkswagen LT (1987)

5


6 Pegaso Obras 2434 se znakem náprav 8x4 pro stavebnictví z modernizované řady, nabízené dceřinou společností Pegaso Benelux N.V. z Bruselu (1991) 7 Velký furgon Pegaso SAVA 5744 se vznětovým čtyřválcem 3,8 l/56 kW (76 k) a užitečnou hmotností až 1550 kg včetně posádky 8 Malý autobus Pegaso SAVA 5715 pro čtrnáct cestujících, poháněný vznětovým čtyřválcem 2,5 l o výkonu 52 kW (71 k)

Foto Pegaso

9 Lehký furgon SAVA/Pegaso J4 1100 Combi, licence Austin se vznětovým čtyřválcem 1,8 l/37 kW (50 k), model 1979

6 7

o osobní vůz typu A11 ze své druhé barcelonské továrny v Hostalfranchs; ale v La Sagrera se už rozběhla nová éra Pegaso... Během války vznikly první nákladní vozy Hispano-Suiza Tipo 66 ve verzích se zážehovým (66G) i vznětovým motorem (66D); v letech 1946 – 1947 vyjely z Barcelony první sériové kusy, jež později dostaly označení Pegaso I, resp. Pegaso II (typ Z-203) s vlastním šestiválcovým dieselem Z-202 o výkonu 88 kW (120 k). Nová továrna byla postavena v Madridu (Barajas). V roce 1950 vznikl první autobus Pegaso se samonosnou karoserií, následovaly pásový traktor Z-DC-1, další typy užitkových automobilů a ze spolupráce s CETA rovněž sportovní osmiválec série Z-102, vytvořený pod taktovkou nadšeného Wifreda Ricarta v různých verzích s postupně sílícími pohonnými jednotkami. Karoserie Z-102, kupé i kabriolety, stavěla nejen samotná ENASA, ale také Touring Super­ leggera (I), Saoutchik (F) nebo Pedro Serra (E); poháněly je motory V8 z lehkých slitin o objemu 2472, 2814 nebo 3178 cm3, a to i v přeplňované verzi s kompresorem (Z‑102B), podle typu s výkony 104 kW (142 k, sériový 2,5 l s dvojitým karburátorem) až

8

265 kW (360 k, největší 3,2 l s kompresorem). K dalším projektům patřily Z-103/Z-104 se zvětšeným objemem osmi válců na 3,9 až 4,7 litru, ale k jejich sériové výrobě už ne­ došlo. Tato zajímavá epizoda by si zaloužila samostatný článek, byť se sportovních vozů Pegaso vyrobilo všeho všudy 84 kousků... Větší obchodní úspěch zažívaly užitkové modely. Do roku 1994 vzniklo více než 360 tisíc automobilů Pegaso, které se vyvážely do řady zemí, k nimž patřily Benelux, Francie, Kuba, Venezuela, Egypt a další; pro­ dukce běžně činila kolem deseti tisíc ročně (1966: 10 260 vozů; 1967: 9222 vozů), v roce 1974 se vyhoupla na rekordních pětadvacet tisíc! K zajímavým typům patřil Z-207 Barajas (5/6 t) s vidlicovým šestiválcem, budkou z vlnitého plechu a splývající střechou, která se pak stala typickým znakem dalších mo­ delů. Značka Pegaso už v padesátých letech navázala spolupráci s britským Leylandem, jenž tehdy patřil k největším a nejprogre­ sivnějším výrobcům užitkových automobilů (motory Leyland posloužily jako základ i pro nizozemský DAF). Vyráběla samonosné ­autobusy Monotral (na základě spolupráce italského Viberti) a Setra Seida (licence

9

Kässbohrer), ale i klasické autobusové podvozky; pásové traktory a nakladače (americká licence Allis-Chalmers), vojenská vozidla a vznětové motory vlastní konstrukce pro automobilové, průmyslové i námořní využití. ENASA v roce 1966 pohltila menší konkurenční značku SAVA (S.A. Vehículos Automóviles) z Valladolidu, jež vyráběla lehké a střední typy SAVA na základě licence British Motor Corporation (Austin/Morris). ­ V roce 1972 vyjela nová řada Pegaso s moderní budkou; v roce 1981 vystřídal britský Leyland jako partnera americký Interna­ tional Harvester, tehdy spřízněný se značkou DAF a britskou Seddon-Atkinson, takže vznikla nová společná budka Cabtec, jež se uplatnila na těžkých typech Pegaso Troner, které slavily premiéru na Barcelonském ­autosalonu 1987. Jak se později ukázalo, Troner byl posledním originálním automo­ bilem španělské značky Pegaso. Interna­ tional Harvester byl donucen evropské trhy opustit, odstoupil z Pegasa a za symbolickou jednu libru mu v roce 1983 přenechal Seddon-Atkinson z britského Oldhamu. Po ukončení výroby lehkých typů SAVA/­ Pegaso se pod značkou Pegaso ►►►

6/2019 THauto

57


► PEGASO AUTOCAMIONES (1947 – 1994)

Vznětový čtyřválec Pegaso 9140 o objemu 4370 cm3 a výkonu 66 kW (90 k) při 2600 min‑1 (přímý vstřik nafty) ► Pegaso 1186 se znakem náprav 8x2 a vznětovým šestiválcem 10,5 l/191 kW (260 k) z výrobního programu 1979 ▼

Šestiválec typu 96 RIEX o objemu 11 945 cm3 a výkonu 270 kW (367 k)/2000 min‑1 pro tahače Pegaso Troner 1237T ▼

Foto Pegaso

Setra-Seida S/155 na platformě Pegaso 5071/2 (samonosná konstrukce se šestiválcem Pegaso 9106, uloženým vzadu) podle německé licence (1975) ►

Pegaso Troner TX, poslední typ značky, tahač se šestiválcem 12,0 l/270 kW (367 k)

58

auto 2019/6

TH

objevily rovněž užitkové vozy Volkswagen LT a VW-MAN řady G; ale to už se samostatná existence barcelonského podniku blížila ke konci. O firmu se ucházelo německé konsorcium MAN/Daimler-Benz, ale v roce 1990 získal španělskou automobilku nadnárodní koncern IVECO, jenž už dříve sloučil Fiat, Magirus-Deutz, Lancia, OM a UNIC pod shodnou novou značku IVECO. Stejný osud tedy potkal jak Pegaso, tak podřízený Seddon-Atkinson. Do roku 1992 nabízel Pegaso nákladní vozy rovněž v řadě evropských zemí, přes padesát servisních středisek Pegaso bylo rozloženo na hlavních silničních tazích. V Madridu (Barajas) se v roce 1992 přešlo na produkci těžkých typů IVECO EuroTech a EuroStar; ještě nějaký čas nesly tyto vozy na přídi stylizova­ ného koně jako emblém původní značky. Produkce originálních Tronerů s vlastním čtyřventilovým řadovým šestiválcem Pegaso 96 RI Turbo Intercoooler 11 945 cm3 (ø 130 x 150 mm) o výkonu 270 kW (367 k)/2000 min‑1 skončila v létě 1994. Na španělských silnicích však můžete Pegaso, el vehículo espaňol, potkat ještě dnes.  ■


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na městský autobus PEGASO 6035 (1975)

6/2019 THauto

59


Foto Tom Hyan

eXtra

► WESTERN ANTIQUE AEROPLANE & AUTOMOBILE MUSEUM

Willys-Overland Model 75B (1917), za ním Dodge Bros. Roadster a další vozy nejstarší éry

Sdílená radost je dvojnásobná radost, řekl si Terry Brandt, a tak svou sbírku nenabídl na aukci, ale věnoval muzeu na malém letišti v Oregonu...

N

ebylo to tak jednoduché, Terry Brandt totiž musel to muzeum nejprve založit! Stalo se tak v roce 2006, kdy se rozhodl podělit o svoje padesát let budované sbírky s ve­ řejností. I při naší návštěvě byl zrovna v muzeu, které se za dalších dvanáct let rozrostlo na sbírku 325 letadel, automobilů, vojenských vozidel, mo­ tocyklů a traktorů! Když v září 2007 otevíral první hangár muzea, bylo v něm jen 42 letadel, 24 automobilů a 8 vo­ jenských Jeepů. Od té doby přistavěl další dva hangáry a původní značně rozšířil, nyní připravuje novou expanzi původní haly v projektu za pět milionů dolarů... Manželé Terry a Lois Brandtovi žijí v Hood Riveru v americkém státě Oregon na zá­ padě USA; muzeum nazvané WAAAM, tedy Western Antique Aeroplane & Auto­ mobile Museum, sídlí zhruba pět kilometrů od centra města na místním letišti, využíva­ ném především pro sportovní létání. Stále aktivní Terry se stará nejen o muzeum, ale také nadále velmi rád létá. Většina expo­ nátů je totiž v provozuschopném stavu, či

60

auto 2019/6

TH

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Hood River (OR), USA

Terry Brandt, zakladatel muzea

zrovna prochází renovací, aby znovu vzlétla či vyjela. Zakladatel muzea a jeho prezident vyrůstal na letišti v kalifornském Marysville, kde rodiče vedli leteckou ­školu. Terry se naučil létat ve dvanácti letech, v devate­ nácti si koupil svoje první vlastní letadlo, legendární ­Piper J-3 Cub roku výroby 1938. Od té doby nasbíral plno různých letadel, ale i automobilů a dalších strojů. Viděli jsme v USA mnoho automobilových i leteckých sbírek, ale málokterá na nás zanechala takový dojem, jako WAAAM v Oregonu. Nostalgie dýchá i z prostého prostředí hangárů, automobily a motocykly odpočívají pod křídly starých letadel (letouny od roku 1910, automobily od 1899), každou druhou sobotu v měsíci (10 – 14 h) mají zaměstnanci muzea (tedy většinou dobrovolníci) svůj play day, kdy se nejen vyjíždí s historickými vozy, ale také létá s historickými letadly, je připra­ ven teplý oběd a zájemci jsou srdečně zváni! K dalším atrakcím patří škola jízdy s vozem Ford Model T (kdo zná jeho techniku, tak určitě ví, že je to trochu ne­ obvyklé!), ale ta bývá vyprodána na dlou­


2

5

Foto Helena Hyanová

4

Foto Tom Hyan

1

3

1 Dodge Brothers Roadster (1916) je plně pojízdný a patří k nejoblíbenějším vozům při pravidelných jízdách každou druhou sobotu v měsíci

6

2 Hudson Super 8, luxusní osmiválec 3,5 l o výkonu 59 kW (80 k) z roku 1930 3 Prostě klasika, Ford Model A Standard Coupé (1930), poslední čtyřválec před nástupem V8 ho dopředu; anebo setkání automobilů Traffic Jam Car Show (bude v sobotu 13. července), či každoroční le­ tecký den Hood River Fly-In (letos 7. a 8. září, jako vždy víkend po Labor Day) s příletem dalších letadel a mož­ ností okusit, jak se létalo ve starém dvouplošníku. Do města Hood River dojedete z Portlandu krásnou ­krajinou po břehu Columbia River, která odděluje ame­ rické státy Washington a Oregon. Právě v Portlandu došlo k zajímavé události v červnu 1912, kdy čtyřia­ ­ dvacetiletý pilot Silas Christofferson s dvouplošníkem Curtiss Pusher odstartoval ze střechy desetipodlažního hotelu Multnomah a úspěšně přistál v nedalekém Van­ couveru (WA). Letěl 12 minut a aby to nebylo jen tak, dodal pytel s poštou, takže to byla údajně první doručená letecká pošta v USA! Tragickému konci však neunikl, o čtyři roky později se zabil po chybě pilotáže, kdy vystří­

4 Curtiss 1912 Headless Pusher Replica (1947), s níž Tom Murphy zopakoval v roce 1995 let z hotelové střechy v Portlandu 5 Originální Curtiss 1910 Pusher s osmiválcem OX-5, v roce 1934 zrenovovaný pro filmové účely a 2013 kompletně renovovaný v oregonském muzeu 6 Oldsmobile Futuramic 88 Holiday Coupé s pětilitrovým osmiválcem Rocket (1950)

dal jedno letadlo za jiné s odlišným ovládáním. V roce 1995 se Multnomah Hotel vrátil původnímu účelu coby Embassy Suites a Tom Murphy, pozdější šéf leteckých renovátorů WAAAM, na replice Curtissu z roku 1947 ­zopakoval Christoffersonův kousek! Také on přistál na letišti u Vancouver Barracks (nyní Pearson Field Airport). V muzeu je jak renovovaný Curtiss Pusher z roku 1910 s legendárním motorem Curtiss OX-5 (66 kW/90 k), jenž byl od roku 1934 využíván pro natáčení filmových scén (např. Million Dollar Mermaid, 1952), tak replika Curtiss 1912 Headless Pusher z roku 1947, kterou postavil Wal­ ter Bullock (šéfpilot Northwest Airlines) coby vzpomínku na letoun, na němž v roce 1916 získal pilotní průkaz. Druhé letadlo má motor Continental A-85 (63 kW/85 k) a právě s ním Tom Murphy zopakoval heroický let (v mu­ zeu promítají zajímavý film z této bláznivé akce). ►►►

6/2019 THauto

61


Foto Tom Hyan

► WESTERN ANTIQUE AEROPLANE & AUTOMOBILE MUSEUM

1 3

4

Foto Helena Hyanová

2

Mezi automobily nechybí žádná ze slavných ame­ rických značek, a to jak současných, tak těch, které už patří historii. V muzeu najdete alternativní pohony ­(parní Stanley, Locomobile, či traktor Aultman & Taylor; elektromobil Detroit Electric), sportovní i závodní vozy, pokusy o miniautomobily, klasické křižníky silnic, ­nákladní vozy a vojenská vozidla. Některé jsou velmi pozoruhodné konstrukce. Poprvé jsme si například ­prohlédli málo známý terénní vůz AMC M422 Mighty Mite pro americké námořnictvo ve stylu Jeepu, ale s ori­ ginálním vzduchem chlazeným vidlicovým čtyřválcem American Motors 1,8 l/38 kW (52 k). V letech 1959 – 1962 vzniklo 3922 vozů, vhodných pro letecký výsadek (hmotnost jen 770 kilogramů). K dalším značkám, jež nás zaujaly, patří Willys, Studebaker (včetně pokra­ čovatele Avanti II ročníku 1981), Kaiser, Rambler, Olds­ mobile, Crosley, Hudson, De Soto, Diamond T, White, Packard, Autocar, či třeba britský Jensen. V oblasti letectví si muzeum zakládá na sbírce různých letadel, poháněných kapalinou chlazeným osmiválcem Curtiss OX-5 o objemu 8,2 litru a výkonu 66 až 77 kW (90 až 105 k), dílem průkopníka letectví Glenna H. Cur­ tisse, jenž použil jiný osmiválec V/90° pro svůj rekordní motocykl (dosáhl 219,45 km/h v lednu 1907 s leteckým vzduchem chlazeným motorem typu B o objemu 4,4 litru a výkonu 30 kW/40 k). Unikátní je také sbírka ­

62

auto 2019/6

TH

1 Dva výrobky Velie Motors Corporation z Illinoisu, šestiválcový Velie Model 58 Touring Car (1922) a hornoplošník Velie Monocoupe 70 (1928) 2 HMV Free-Way z Minnesoty (1981), tříkolka s jednoválcem Tecumseh 345 nebo 453 cm3, případně s elektromotorem (celkem 700 kusů v letech 1979 –1982) 3 Terénní AMC M422 Mighty Mite se vzduchem chlazeným vidlicovým čtyřválcem 4 Crosley model CD Sedan (1950), neúspěšný pokus o americký lidový automobil se čtyřválcem 721 cm3

l­etadel WACO (Weaver Aircraft Co.), největší na světě, která čítá čtrnáct strojů od výrobce z Troy (OH), jenž v původní formě existoval v letech 1919 – 1947. Dvou­ plošníky WACO se však vyrábějí dodnes, od roku 1983 je dodává firma WACO Classic Aircraft z Battle Creeku (MI). Hned u vchodu vítá návštěvníky první česko­ slovenský celokovový větroň Let L-13 Blaník (1973), celá sbírka kluzáků je také pozoruhodná. Klasická letadla reprezentují především Cessna, Piper, Aeronca, Fairchild, Franklin, Curtiss, Stinson, Boeing, Stearman, Taylorcraft a další, většinou ze třicátých až čtyřicátých let, což je úžasná podívaná. Spojením mezi letectvím a automobilismem je Velie Motors Corp. z Moline (IL), která vyráběla nejen osobní a nákladní automobily; vystaven je šestiválec Velie Five Passen­ ger Touring Car (1922), který odpočívá vedle letounu Velie Monocoupe 70 (1928), dvoumístného hornoploš­ níku s hvězdicovým motorem Velie M-5 o výkonu 41 kW (55 k). Na celém světě se dochovalo 220 vozů Velie i větší množství Monocoupe, jejichž výroba po­ kračovala i po smrti otce a syna Veliových. Dalším ­příkladem je řadový čtyřválec z motocyklu Henderson, použitý v jednomístném hornoplošníku Long Hender­ son Longster III (1930), který si Les Long z Oregonu postavil podle plánků v časopise Popular Mechanics. Motocykl Henderson je vystaven u letadla.  ■


5 Studebaker Lark VIII Station Wagon (1960), za ním sportovní Avanti II (1981), pokračování nejatraktivnějšího Studebakeru u Avanti Motor Corporation 6 Pontiac Catalina Star Chief s vidlicovým osmiválcem 4,7 l o výkonu 132 kW (180 k) a samočinnou převodovkou Dual-Range Hydra-Matic (1955) 7 Rambler Classic 770 Taxi (1966), vozy tohoto typu vyráběl Renault v Belgii pro Evropu 8 Československý Let L-13 Blaník z roku 1973 (No.025519 od Judith Newmanové z Hood Riveru) vítá návštěvníky u vjezdu k letištnímu muzeu

5

Foto Helena Hyanová

9 Kluzáky Slingsby T.13 Petrel (1939) a modrý Laister-Kauffman TG-4A (1942); znovu létají po renovaci v muzeu od roku 2017, resp. 2018!

6

Foto Tom Hyan

7

WACO Nine s osmiválcem Curtiss OX-5, nejstarší z unikátní sbírky čtrnácti letadel od firmy WACO z Ohia (1925)

8

9

WESTERN ANTIQUE AEROPLANE & AUTOMOBILE MUSEUM (WAAAM) 1600 Air Museum Road, Hood River, Oregon 97031, USA www.waaamuseum.org Tel. 001 541 308 1600 otevřeno denně 9 – 17 h Základní vstupné 16 USD Fotografování povoleno; parkování zdarma

6/2019 THauto

63


► Krátce ► Z DOMOVA & ZE SVĚTA

Foto Škoda Auto

► V pondělí 27. května oznámil Renault, že dostal nabídku na fúzi 50/50 % se skupinou Fiat Chrysler Automobiles (FCA), kterou zvažuje. Podle dostupných informací by spojení mělo vzniknout bez ohledu na činnost členů aliance Nissan a Mitsubishi. Automobilový průmysl tak zjevně přijde o dalšího samostatného výrobce, FCA zaspal ve vývoji nových vozů, jeho jediným úspěchem je Jeep, a pro splnění nesmyslných emisních limitů EU oznámil zoufalou alianci s Tesla Motors. Inu, uvidíme! ► V rámci propagace elektromo­ bility se nový Opel Corsa představil v elektrické verzi! Není to však žádné překvapení, po převzetí Opelu skupinou PSA byl téměř dokončený vývoj Corsy na plat­ formě od General Motors zrušen a nahrazen značkovou variantou na francouzské platformě PSA CMP (Common Modular Platform); stal se tedy variantou Peugeotu 208, jenž také uvedl elektrickou verzi. Z osobních automobilů Opel z éry General Motors tak už zbývají jen Astra, Mokka X a Insignia. ► Čínská Geely Holding uvedla na autosalonu v Šanghaji novou značku Geometry, určenou výhradně pro elektromobily! První model A má variantu s kratším i delším dojezdem jako Tesla Model 3, a tak je jasné, kam míří. Základem je platforma CMA, sdílená s vozy Volvo XC40 (bude i EV) a Polestar 2. Další aktivitou Geely je společný podnik s Daimlerem pro záchranu značky Smart, která bude už jen elektrická, Daimler navrhne nové typy a Geely je bude vyrábět v Číně.

ŠKODA SUPERB PHEV

Společnost Škoda Auto využila své dlouholeté sponzorství IIHF Mistrovství světa v ledním hokeji, aby v Bratislavě představila několik nových vozů. K nejdůležitějším premiérám patří modernizovaný Superb, poprvé včetně provedení Superb iV (Plug-In Hybrid) a Superb Combi Scout. Jde o první automobil PHEV v historii české značky!

64

auto 2019/6

TH

BMW řady 1 (F40)

A je to tady! U BMW se zpronevěřili své tradici a připravili nejmenší řadu 1 o šestiválec (napříč se nevejde), ale především o pohon zadních kol! Ve třetí generaci je základem motor vpředu napříč (tříválec nebo čtyřválec) s platformou UKL2 a tedy pohonem předních kol! Předobrazem byl sedan řady 1 (F52), vyráběný v Číně od roku 2017

pro místní trh. Zůstává otázkou, proč si kupovat BMW v této třídě, když kvalitní vozy stejné koncepce za nižší cenu nabízí řada konkurentů, a zmizela výjimečnost bavorské koncepce. Základem je BMW 118i se tříválcem 1.5i/103 kW (140 k), vrcholem pak BMW M135i xDrive se čtyřválcem 2.0i/225 kW (306 k) a pohonem všech kol.

OPEL ZAFIRA LIFE

Foto Tom Hyan

► Znovuzrozený Ligier získal v roce 2015 titul World LM P2 Champion, pak několik titulů LM P2 a P3 v Evropě a Asii, pět titulů LM P3 v roce 2018 a ve sportovních automobilech jako Onroak Automotive dobyl 24 h Daytona, 12 h Sebringu a Petit Le Mans ve stejném roce 2018, což se podařilo naposledy Ferrari v sezoně 1998. Po spojení s americkým Crawfordem zavedl v roce 2018 v USA mistrovství jednotných vozů F3 (Ligier Crawford JS F3).

Foto BMW Presse

► Značka Ligier slaví 50 let! O její obnovení se zasloužil Jacques Nicolet, který začínal se závodním týmem, ale když se roku 2013 rozhodl vyrábět závodní vozy, tak založil Onroak Automotive. K 1. lednu 2019 spojil aktivity Onroak Automotive, OAK Racing, Sodemo (motory) a TORK Engineering do nové firmy Ligier Automotive, která letos nabízí nové LM P3, první Ligier JS Cup ve Francii (dodali 27 kupé JS2 R), Ligier JS P4 Ultimate Challenge, formule 4 a 3 v USA, kromě dalších aktivit v závodech sportovních prototypů.

Superb iV dostal zážehový čtyřválec 1.4 TSI/115 kW (156 k), trakční elektromotor 85 kW a akumulátory 13 kWh, které dovolují systémový výkon až 160 kW (218 k) a čistě elektrický dojezd 55 km. První sériový elektromobil Škoda Citigo-e iV (na základě VW e-Up!) má elektromotor 61 kW, akumulátory Li-Ion 36,8 kWh a normovaný dojezd 265 kilometrů.

Ve spolupráci Opelu a PSA vznikla čtvrtá generace velkoprostorového automobilu Zafira, technicky spřízněná s typy Peugeot Traveller, Citroën Jumpy a Toyota ProAce, a proto je k dispozici také pohon všech kol Dangel 4x4. Zafira může mít tři délky 4,60; 4,95 nebo 5,30 m; až devět sedadel a alternativně vznětové motory 1.5 CDTI o výkonu 75 nebo 88 kW (102 a120 k), resp. 2.0 CDTI o výkonu 110 nebo 130 kW (150 a 177 k). Se zážehovým motorem se nepočítá, v roce 2021 však přibude čistě elektrická verze.


Kresba Aston Martin

SLAVNÉ MOTORY

ASTON MARTIN 5.4 V8 (1969)

Osmiválec do V/90°; DOHC 2V; 5340 cm3 (ø 100 x 85 mm) Stupeň komprese 9,0; elektronické vstřikování Bosch Výkon od 232 kW (315 k)/5500 min‑1 Točivý moment od  488 N.m/3500 min‑1 ASTON MARTIN DBS V8 (1969 – 1972)

v kupé DBS V8 (1969), aby pak posloužila dalším vozům Aston Martin. Hliníkový blok a hlavy válců; V8 se vyráběl až do roku 2000, tedy 31 let! Poslední byla přeplňovaná Vantage V600 se dvěma kompresory Eaton (441 kW/600 k).

Foto Aston Martin

Proslulý osmiválec, jehož vývoj na přání Davida Browna začal polský šéfkonstruktér Tadek Marek v roce 1963, aby s ním nahradil svůj skvělý řadový šestiválec 3,7/4,0 l. Pětilitrová verze V8 debutovala ve 24 h Le Mans 1967 (Lola T70), sériová 5340 cm3


Kresba Ford

SLAVNÉ MOTORY

FORD 4.6 V8 (1991 – 2014)

Foto Ford

FORD CROWN VICTORIA 2003

Modular V8 by Ford, modulární osmiválec OHC 2V, nahradil předchozí typy OHV a přežil 24 let! Základní 4.6 V8 měl premiéru v Lincolnu (1991), poslední vyroben v květnu 2014 (E-Series Van); 1991 – 2010 byl standardem platformy Panther sedanů Lincoln Town Car, Mercury Grand Marquis a Ford Crown Victoria (dosloužily coby NY Taxi a policejní). Průkopník kompozitového sacího potrubí (od 1996; pak od 2002 nylon DuPont vyztužen hliníkem). Litinový blok válců, hliníkové hlavy; později celohliníkové verze, OHC 3V a DOHC 4V (Mustang). Verze až 5.8 V8, ale i 6.8 V10; dnešní evoluce Coyote 5.0 V8.

Osmiválec do V/90°; OHC 2V; 4601 cm3 (ø 90,2 x 90 mm) Stupeň komprese 9,4; elektronické vstřikování MPI Výkon 165 kW (224 k)/4800 min‑1 (Ford Crown Victoria) Točivý moment 369 N.m/4000 min‑1 (Ford Crown Victoria)

Profile for TH Auto

TH Auto 06 2019 (červen)  

Měsíčník o automobilech, zaměřený na konstrukci, design, motorsport a historii, který připravil Tom Hyan

TH Auto 06 2019 (červen)  

Měsíčník o automobilech, zaměřený na konstrukci, design, motorsport a historii, který připravil Tom Hyan

Profile for thauto

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded