■ JEEP AVENGER 4xe ■ vychází ze stavebnice Stellantisu a nabízí verzi s pohonem všech kol
■ LEAPMOTOR T03 ■ kompaktní vůz překvapil větším dojezdem, než udává jeho výrobce
■ NEW YORK INTERNATIONAL AUTO SHOW ■ první autosalon na Manhattanu se konal v roce 1900 a pokračuje dodnes
Systém Twin-Cam s dvojicí vysoko uložených vačkových hřídelů a hemisférickými spalovacími prostory se objevil na prvním motoru OHV od britské značky Riley, jenž debutoval ve voze Riley Nine v roce 1926, a určil koncepci čtyřválců Riley až do konce jejich produkce (Riley Pathfinder 2443 cm3 do 1957). První čtyřválec 1087 cm3 se proslavil ve sportovních verzích Nine Brooklands a přežil až do 1938 (Nine Victor Saloon).
Se stejnými rozměry válců vznikly odvozené řadové šestiválce 1633 cm3 (např. Riley 14/6).
Zážehový čtyřválec 1087 cm3 (ø 60,3 x 95,2 mm)
Snímací hlava válců; OHV 2V/90° Twin-Cam
Karburátor Zenith, S.U. nebo Solex (dva karburátory S.U.) Výkon 21,3 až 30,1 kW (29 – 41 k)/4200 – 5000 min-1
zprávy o stavu Evropské unie jsou neradostné. Evropané zjevně na nové evropské vozy nemají, anebo se jim nelíbí, či nenajdou v nabídce tradičních značek ten správný automobil. Něco, čemu říkám normální automobil, tedy vůz přijatelných rozměrů i ceny, ale právě ty se evropským značkám nevyplácí vyrábět, protože povinné výbavy podle EU a finančně náročné homologace každé verze je nesmyslně zdražují. A pak zbytečné výstřelky, třeba ambientní osvětlení (za jízdy v noci dost nepříjemné, vždy dlouho pátrám, jak to vypnout), či vyleštěná litá kola ve stylu prezentace na tuningovém srazu, která nevydrží na dnešních českých staveništích silnic jízdu bez poškození. Celoevropský prodej vozů klesá a ještě z něho ukusují noví příchozí. Mají sice odlišné podmínky, ale to nikdo neřeší, co je levnější, to se prostě kupuje. Problémem je i skutečnost, že evropským firmám chybí silné osobnosti. Luca De Meo vzdal boj v automobilovém průmyslu a odešel k parfémům, Carlos Tavares po sobě zanechal spoušť, která přinesla obrovské ztráty, a Ferdinand Piëch se musí obracet v hrobě. Evropský výprodej pokračuje. Piëchovo dítě, znovuzrozená Bugatti, byla nejprve začleněna pod Porsche, ale pak si ji začali přehazovat jako horký brambor. Nejprve získal Slovinec Mate Rimac podíl 55 procent a letos vyhlásil, že převede výrobu z Molsheimu do Záhřebu, aby pak podíl 45 procent od Porsche vykoupily záhadné fondy z New Yorku, jež vedou Hisham Elhaddad a Hazem Ben-Gacam. Samozřejmě, Bugatti není normální automobil, ale symbol evropského automobilového průmyslu, který by měl být zachován. Obraťme list, přeji příjemné čtení i pevné zdraví, vítězství rozumu a radost z jízdy!
Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR
Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015
Chairman of the Jury AUTO ROKU 2026 v ČR
Člen
mezinárodní jury
MOTOR + POHONNÁ
JEDNOTKA ROKU
Člen mezinárodní jury
VŮZ ROKU 2001 – 2015
JEDENÁCTÝ ROČNÍK
číslo 5 (121), květen 2026
Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na
Vydává TH Motormedia
šéfredaktor: Ing. Tomáš Hyan tom hyan@caroftheyear cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek net
art director: Mgr. Helena Hyanová helena hyanova@gmail com adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2026 redakční spolupráce: MUDr Jiří Nezdařil sr , MUDr Jiří Nezdařil jr , Ing Jiří Wohlmuth
Předseda poroty AUTO ROKU 2026 v ČR
► Za volanty nových vozů Volkswagen T-Roc a Golf, Renault Clio, Mercedes-Benz CLA 200 Hybrid, Subaru Forester, Hyundai Bayon, Opel Grandland GS, Leapmotor B10, BYD Dolphin Surf a mnoha dalších ► Automobilové klenoty v pražské Hostivaři ► Zapomenutý úspěch Wandereru ► Naši jezdci Velkých cen ► Wikov 7/28 Sport ► Neobvyklé motory
druhý depozitář v prostorách výrobního závodu, v němž vystavuje prototypy a designové studie...
Vjedinečné atmosféře historické tovární haly, větší a světlejší než v případě expozice Spící krása (historické vozy z let 1913 až 1948), otevřelo Škoda Auto Muzeum v březnu 2026 nový depozitář, zaplněný prototypy a designovými studiemi z let 1953 až 2023. Mladoboleslavská automobilka loni oslavila 130 let od založení firmy Laurin & Klement, 120 let od zahájení sériové výroby vozů, 100 let od fúze s plzeňskou Škodou a 30 let od otevření nového továrního muzea. Škoda Auto patří k nejstarším nadále existujícím automobilkám a její historie je nesmírně bohatá. Nová expozice zvaná Odtajněné koncepty, umístěná v hale s historií sahající až do roku 1913, je toho dalším důkazem. Oba nové depozitáře jsou přístupné veřejnosti za příplatek 200 Kč k ceně vstupenky; vzhledem k umístění v závodě a návštěvě pouze s průvodcem je rezervace předem nutná. Vystaveny jsou mnohé unikáty, které nebyly běžně k vidění, jako třeba prototypy nových větších automobilů, jejichž výroba měla v sedmdesátých letech doplnit, či
TOM HYAN, Mladá Boleslav (CZ)
Škoda Vision D (2011) podle návrhu
Jozefa Kabaně, předobraz Rapidu, a studie Joyster (2006) designera
Jense Manskeho
ŠKODA AUTO MUZEUM
Třída Václava Klementa 294, 293 01 Mladá Boleslav www.muzeum.skoda-auto.cz muzeum@skoda-auto.cz
Telefon +420 326 832 038
Otevřeno denně 9.00 – 17.00 h (v prosinci s omezením)
Základní vstupné 150 Kč; prohlídky obou depozitářů v továrně za příplatek 200 Kč (rezervace předem nutná)
vystřídat produkci typů vycházejících z řady s motorem vzadu, uvedené vozem Škoda 1000 MB v roce 1964 ze zcela nové mladoboleslavské továrny. Nechybí představitelé tajuplných typových řad 720, 740 a 760, o nichž se nikdy dříve příliš nepsalo. Vznikly totiž ve společenském uvolnění šedesátých let, tvrdě potlačeném od srpna 1968 okupací Československa armádou Sovětského svazu. Takže z toho nic nebylo; říká se, že i vlivem Sovětského svazu, který zakoupil italskou licenci na vozy Fiat 124 a jejich deriváty se staly nejrozšířenějšími automobily třídy 1200 až 1600 cm3 v zemích tzv. východního bloku, takže Škoda v této kategorii jistě podle názoru komunistických kolaborantů nebyla třeba. Pravdou ale je, že chyběly finanční prostředky...
Projekt Škoda 720 se začal rodit v roce 1967 s motorem vpředu a pohonem zadních kol, prošel bouřlivými proměnami stejně jako tehdejší Československo; vládním rozhodnutím byl v roce 1971 přesunut do Bratislavy a o rok později ukončen. První prototypy navrhovali domácí designeři (Josef Brokeš z AZNP, Milan Strejček z ÚVMV
Praha), ale podle tehdejších zvyklostí se automobilka z Mladé Boleslavi obrátila na věhlasné italské karosáře. Zájem projevily karosárny Bertone, Frua, OSI (byla to pobočka Ghia) a Vignale, ale nakonec dohodu zmařil nedostatek devizových prostředků (směnitelné měny).
Dodnes si ale pamatuji na krásný pětidveřový hatchback, který jsem u Mladé Boleslavi potkal ve zkušebním provozu ještě coby dílo českých designerů. Styling
1 Modern Solid Small (o malém by se dalo pochybovat), studie nového designového stylu Olivera Stefaniho pro elektromobily (2023)
2 Obdivovaný Joyster, představený na Pařížském autosalonu 2006, se také nedostal do sériové výroby
3 Škoda Vision C (2014) od Jozefa Kabaně, předobraz stylu Škoda Superb třetí generace
4 Škoda Tudor Coupé, designová studie Thomase Ingenlatha na základě Superbu (2002)
5 Škoda Favorit Coupé (typ 783) vycházel z původního návrhu Stile Bertone (vyjel 1987)
6 Dva prototypy Pick-Up, větší Yeti (2012) s využitím dílů VW Caddy Maxi vzadu, a Fabia (2007), vyrobená ve čtyřech kusech pro vnitřní dopravu
pro další předběžné prototypy Škoda 1250/1500 (typ 720) vytvořil Jan Žáček v AZNP, nicméně v automobilce to nevzdali a v roce 1969 navázali spolupráci s Giorgetto Giugiarem a jeho firmou SIRP – Ital Design. Slovutný Ital navrhl elegantní vozy na vrcholu té doby, sériová výroba měla začít v roce 1973 s kapacitou až 120 tisíc vozů ročně. Jak víme, nikdy nezačala. Vedení země se ujali prosovětští kolaboranti, kteří chtěli výrobu zavést v megalomanském projektu BAZ (Bratislavské automobilové závody), kde se žádná velkosériová produkce nikdy nerozběhla (až po změně společenských poměrů coby Volkswagen Slovakia se rozjela výroba jiných osobních vozů, mezi nimiž je dnes čtvrtá generace Škoda Superb a její klon Volkswagen Passat).
Projekt Škoda 740 od roku 1969 měl být základem menších vozů Škoda 900/1100 klasické koncepce. Vystaven je pětidveřový hatchback podle návrhu Josefa Čecha, jenž byl dokončen v roce 1971, prošel zkouškami, ale o rok později rovněž zrušen. Jedním z důvodů byla snaha komunistů zavést společnou výrobu osobních
1 Škoda zvaná Babeta (typ 973) ve stylu Jeepu Willys MB se bohužel nedočkala sériové produkce (1953)
2, 3 Škoda Buggy (typ 736) podle návrhu designera Josefa Čecha vznikla na podlahové plošině Š 110 L v odborném učilišti závodu (1975)
4 Škoda Agromobil (typ 998), pokus o víceúčelový automobil s pohonem všech kol (1963; celkem třináct zkušebních prototypů)
Michal Velebný, vedoucí renovačních dílen, představuje prototypy pro Š 1000 MB (zleva 990 Combi, 988 z roku 1958 a 976 z roku 1956)
6
5 Snaha o nové modelové řady; vpředu Škoda 740 podle návrhu Josefa Čecha (1971), vzadu Škoda 760 Ital Design 1300 (1973)
6 Škoda 720 (1500), první dílo Giorgetta Giugiara pro Škodu, vůz klasické koncepce (1969; vystaven tzv. opakovaný prototyp z roku 1971)
7 Úhledný sedan Škoda 760 Ital Design, jehož tvůrce Giugiaro byl odmítnut a ani s honorářem to nebylo valné, takže se trochu na Čechy zlobil (1973)
vozů ve spolupráci tehdejšího AZNP s východoněmeckými automobilkami, výrobci Trabantů a Wartburgů, a tak se v zadání objevil pohon předních kol. Zapomenutý projekt Škoda 750 (motor 1100 cm3 podélně vpředu, přední pohon) se nerealizoval, pokračováním stejné koncepce se stal vůz Škoda 760 (Š 1100/1300/1500), na jehož výrobě se v budoucnu měly podílet závody Mladá Boleslav a Bratislava na straně jedné (dohromady 300 tisíc ročně) a Eisenach se Zwickau na straně druhé (dalších 300 tisíc). Po prvních boleslavských prototypech v karoserii Š 727 (předchůdce sériových Š 742, jež však později zůstaly u motoru vzadu coby Š 105/120) byl opět osloven Giugiaro, který prototypům Š 760 ID (Ital Design) vtiskl nadčasovou eleganci. Po rozpadu spolupráce s NDR se projekt 760 (Š 761 dvoudveřový, 762 čtyřdveřový, 763 kupé, 764 a 765 dvě
verze kombi) vrátil ke klasické koncepci. V depozitáři je vystaven sedan Š 760 ID z roku 1973, jeden z posledních před dalším zmarem, ale také kupé Š 763 (1977) jako hřebík do rakve celého projektu. K dalším neobvyklým vozům, jež můžete vidět v depozitáři, jsou variace na téma Š 742 (tedy Škoda 105/120) včetně verze s pohonem předních kol, či na téma 781 Favorit (například funkční vzorek FV2, sedan 782 a kupé 783). Novou éru reprezentuje působivá série konceptů Vision C až X, jež se staly předobrazem sériových modelů Škoda Auto od druhé dekády jedenadvacátého století. Sbírky muzea nyní čítají 370 vozidel a 100 motorů, shromažďovaných od konce šedesátých let a nakupovaných od bývalých uživatelů dodnes. Návštěva vždy stojí za to, exponáty muzea i depozitářů se průběžně obměňují. ■
Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu
1 Testovaný Avenger 4xe byl z limitované série
The North Face Edition s bohatší výbavou, odlišenou řadou prvků výrazného designu
2 Na evropském trhu je Avenger nejmenším typem značky Jeep, ve čtyřech motorových variantách se vyrábí v polských Tychách
Vstupem do řady automobilů Jeep je nový Avenger, který vychází ze stavebnice Stellantisu rovněž ve verzi s pohonem všech kol...
Vrámci minulé aliance FCA (Fiat Chrysler Automobiles) byl Jeep povýšen na globální značku, z výrobce terénních speciálů se postupně stal mainstreamovým producentem osobních automobilů SUV, některých dokonce pouze s pohonem předních kol! Začátkem řady byl dříve malý Renegade (premiéra 2014), první Jeep vyráběný mimo Severní Ameriku (pro Evropu v italském Melfi), jehož nabídka na starém kontinentu loni skončila (spolu se spřízněným Fiatem 500X). Nástupcem je Avenger, první Jeep vyráběný v Polsku pro evropský trh (a v Brazílii pro jiné), který pře-
► JEEP AVENGER (2026)
typ výkon převodovka, spotřeba WLTP [kW/k/min-1] pohon [od l/100 km]
1.2 Turbo 100 74/101/5500 6M, FWD 5,7 – 5,9
1.2 e-Hybrid 110 celkem 81/110, mH 48 V DCT6, FWD 4,9 – 5,0 1.2 e-Hybrid 145 4xe celkem 107/145, mH 48 V DCT6, AWD 5,4 Electric 54 kWh EM 115/156 1A, FWD 15,5 – 16,0 kWh
kvapivě dobyl evropský titul Car of the Year 2023 v první elektrické verzi. Vznikl na platformě francouzského původu CMP (e-CMP), kterou sdílí s dalšími novými produkty koncernu Stellantis, nástupce FCA a PSA, stejně jako pohonné jednotky, jejichž základem jsou vedle elektromotorů zážehové tříválce PSA 1.2 Turbo, alternativně s různou úrovní elektrické asistence. Není žádným tajemstvím, že koncern Stellantis racionalizuje nabídku i produkci, a tak vozy jeho různých značek od Alfy Romeo po Citroën, DS, Fiat, Lancii, Jeep, Opel/Vauxhall a Peugeot vycházejí ze shodné platformy. Totéž nyní platí pro poháněcí soustavy,
Vyzkoušeli jsme provedení s pohonem všech kol Avenger 4xe, které ovšem nemá mechanické spojení mezi nápravami, ale pouze elektromotor vzadu
v Evropě založené především na zážehovém tříválci 1.2 Turbo (EB2, dříve PureTech) ve třetí generaci (rozvodový řetěz místo ozubeného řemenu), či elektrickém pohonu 83 nebo 115 kW s akumulátorem o kapacitě 44 nebo 54 kWh pro různou úroveň dojezdu. Jednotlivé varianty jsou uváděny postupně, bohužel údaje se různí, a tak odkazujeme na připojenou tabulku. Chaos ještě zvýšilo od března 2025 přejmenování Hybridů 100 na 110 a obdobně 136 na 145 (oba s motorem 1.2 Turbo), když původní číslo udávalo jen výkon spalovacího motoru, ale nové odráží kombinovaný výkon s elektromotorem. Platí to i pro Avenger (mimochodem toto jméno zdědil po zapomenutých sedanech Dodge, Hillman a Sunbeam), pod jehož vzhledem ve stylu Jeepu se ukrývá
technika osobních vozů s předním pohonem, pouze testovaný Avenger 1.2 Turbo e-Hybrid 145 4xe (na našich fotografiích) má systém pohonu všech kol s elektrickou asistencí hybridu 48 V. Znamená to, že vpředu je zážehový tříválec 1,2 litru Turbo/100 kW (136 k) s dvouspojkovou šestistupňovou převodovkou Punch Powertrain e-DCS6 a integrovaný elektromotor 21 kW (28 k) od firmy E-Motors, stejný motor je rovněž na zadní nápravě, napájený buď z trakčního akumulátoru, anebo z předního motor-generátoru za pomoci technologie Power Looping, pokud by energie nestačila. Vše probíhá samočinně bez zásahu řidiče, na rozdíl od sourozenců s předním pohonem nemá Avenger 4xe vzadu torzní příčku, ale plně nezávislé víceprvkové zavěšení kol Multilink. Podle ►►►
3 Volba jízdních režimů Selec-Terrain
4 Nová přístrojová deska s ovládáním převodovky tlačítky P-R-N-D/M na středové konzole jako u Fiatů (ale Alfa Romeo Junior převzala volič PSA) 5, 6 Interiér The North Face Edition vyniká nápaditým zbarvením s originálními designovými prvky
1 Zavazadlový prostor má základní objem 325 litrů
2 Verze s pohonem všech kol 4xe se dodává pouze v provedení 1.2 Turbo e-Hybrid 145 se zvýšeným výkonem
POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (1.2 Turbo e-Hybrid 145 4xe) – kapalinou chlazený zážehový řadový tříválec 1.2 Turbo (EB2), přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva; Stop & Start, EU6e; 1199 cm3 (ø 75 x 90,5 mm); 11,5:1; 100 kW (136 k)/5500 min-1 a 230 N.m/1750 min-1 Systém 48 V Mild Hybrid + IS 2 kW (řemenový spouštěč/booster Valeo), synchronní elektromotor/generátor 21 kW, 55 N.m, vložený do převodovky vpředu; druhý elektromotor 21 kW, 55 N.m vzadu; trakční akumulátor Li-Ion 0,89/0,41 kWh, 48 V, hmotnost 12,5 kg. Celkový výkon soustavy 107 kW (145 k). Pohon všech kol bez mechanické vazby se zadní nápravou. Šestistupňová dvouspojková převodovka e-DCS6.
PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové zavěšení Multilink; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 302 x 26/ø 268 x 12 mm, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/TSC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kola z lehkých slitin, pneumatiky 215/60 R 17.
ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2563 mm, rozchod kol neuveden; d/š/v 4088/1776 (se zrcátky 1981)/1541 mm; světlá výška 210 mm; nájezdové úhly P/Z 22°/35°, přechodový úhel 21°; objem zavazadlového prostoru 325/1218 l; objem palivové nádrže 44 l; pohotovostní hmotnost od 1455 kg, celková 1965 kg; nebrzděný/brzděný přívěs 620/920 kg.
PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 194 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,5 s; brodivost 400 mm; spotřeba paliva WLTP od 5,4 l/100 km; emise CO2 od 123 g/km.
VÝROBCE – Stellantis Europe, S.p.A., 10135 Torino, Itálie; v závodě Stellantis Polska, sp. z o.o., ul. Turyńska 100, 43100 Tychy, Polsko
výrobce urazí až 50 procent vzdálenosti ve městě čistě elektricky a malý akumulátor 0,9 kWh je pod sedadlem řidiče. Verze 1.2 Turbo e-Hybrid 110 s pohonem jen předních kol má shodnou poháněcí soustavu vpředu, ale výkon tříválce byl snížen ze 100 na 74 kW (ze 136 na 100 k), zatímco výkon elektromotoru zůstal shodných 21 kW (28 k). Kombinovaný výkon se tak snížil na 81 kW (110 k), vzadu je nepoháněná náprava s torzní příčkou.
Akční model Avenger 4xe The North Face Edition s pohonem všech kol se představil na Bruselském autosalonu 2026 a coby limitovaná série 4806 kusů vzdává poctu výšce Mont Blancu. Palubní desku zdobí topografické linie s profilem velehory Mont Blanc, exteriér a interiér oživují žlutě zbarvené segmenty, a to i na omyvatelných robustních sedadlech, jež nesou u předních úložné prostory ve stylu batohů. Na první pohled vůz odlišují polepy s nápisy a také sedmnáctipalcová litá kola se znakem Jeep ve žluté barvě (místo v zelené). The North Face Edition rovněž zahrnuje hlavní světlomety Full-LED, koncové svítilny LED, masku chladiče se sedmi otvory a grafikou topografických linií, zatmavená zadní skla oken, exkluzivní sedadla s prvky v odstínu Summit Gold, vícebarevné ambientní osvětlení, pryžové koberečky s grafikou pohoří, parkovací čidla 360°, elektricky ovládané zadní víko, bezklíčkový vstup a start Keyless Entry & Go i mnoho dalšího. Samozřejmě pouze pro 4806 prvních klientů. Svět se mění a s ním i nabídka Jeepu na evropském trhu, odvislá od regulací EU. Modely Avenger (B-SUV) a nový Compass (C-SUV) jsou jedinými se zážehovými motory pro Evropu, americké bestsellery Wrangler a Grand Cherokee už se nemohou oficiálně dovážet. Na letošní rok slibuje dovozce jejich náhradu novými typy Recon a Wagoneer S v segmentu D-SUV, ovšem pouze s plně elektrickým pohonem. V době testu byl Avenger 4xe od 739 900 Kč ve verzi Upland a od 789 900 Kč jako Overland, limitovaný model The North Face byl za 889 900 Kč. Základní Longitude 1.2 Turbo 100 od 489 900 Kč, elektrický od 729 900 Kč (více a podrobněji na www.jeep.cz). ■
červen 2026
Nová Fabia čtvrté generace (PJ) se představila ve virtuální realitě přímého přenosu z pražského střediska současného umění DOX už 5. května 2021, poprvé jsme ji viděli o něco později tamtéž a nakonec 18. srpna 2021 usedli za volant při dynamické prezentaci v okolí polského Gdaňsku. Od té doby počet vyrobených Fabií dosáhl pěti milionů, ale největším hitem je právě nová Fabia 130, která vychází z verze Monte Carlo 1.5 TSI včetně sníženého sportovního podvozku o 15 milimetrů, ale navíc dostala zvýšený výkon ze 110 na 130 kW (ze 150 na 177 k). Co k tomu dodat? Není to vyloženě hot hatch, ale po delší době zase jeden normální automobil pro radost z jízdy! S maximální rychlostí 228 km/h překonává všechny předchůdce, takže jde o nejrychlejší sériovou Fabii všech dob.
Konstruktéři však šli ještě dále, a proto lze v menu volit upravené režimy ASR/ ESC Sport, které umožňují větší prokluz kol pro sportovní vyžití i pozdější zásah systému stability ESC, byť nikdy není zcela vypnutý. Výhodou při novém nala
TOM HYAN
Škoda Fabia 130 je oslavou radosti z jízdy a jubilea mladoboleslavské automobilky; nový model vychází z výbavy 1.5 TSI Monte Carlo se sníženým podvozkem o 15 mm
► MOTORY FABIA 2026 (GEN. IV) typ, počet válců převodovka výkon spotřeba WLTP [kW/k] [l/100 km]
dění ASR/ESC a sportovního řízení byla skutečnost, že se vůz dodává výhradně na osmnáctipalcových kolech se sportovními pneumatikami Continental (u jiných verzí Fabie se musí optimalizovat na různou velikost kol, takže jde o kompromis, což u stotřicítky nehrozí). Nová verze motoru řady EA211 Evo 2, označená DXDG, je určena pouze pro Fabii 130 a žádné jiné vozy VW Group ji nemají. Bude v nabídce až do povinného ukončení při nástupu emisní normy EU7. Vzhledem k tomu, že Škoda Auto má ve skupině Volkswagen na starosti nejen všechny malé zážehové motory, ale i příslušné převodovky, došlo k využití specifických dílů EA211 Evo 2 ke zvýšení dynamických parametrů (systém sání, ale třeba i jiná vahadla ventilů a třívrstvé těsnění pod hlavou válců). Motor DXDG i dvouspojková sedmistupňová převodovka DQ200 mají ostřejší charakteristiku, zvýšený výkon 130 kW (177 k) přichází v rozsahu otáček 5750 až 6000 min1, zatímco zachované maximum točivého momentu 250 N.m (limitem byla kapacita převodovky) je k dispozici v rozsahu 1500 až 4000 min1. Ostřejšímu pro
jevu motoru brání jen povinnost plnit emisní normu EU6e. Byla ale upravena funkce řazení pro režim Sport, je rychlejší, a to jak při vyšších otáčkách směrem nahoru, tak důrazněji dolů s automatickým meziplynem. Pro manuální řazení jsou vhodná pádla pod volantem. Jízdní režimy tvoří jako obvykle volby Eco, Normal, Sport a Individual. Modulární koncernová platforma MQBA0 umožnila výraznou modernizaci čtvrté generace Fabie a její spříznění s většími modely Scala a Kamiq, motor DXDG se však v jiném koncernovém voze neobjeví. Karoserie vyniká o 20 % větším podílem vysokopevnostních ocelí, a tak při větších rozměrech není vůz výrazně těžší, u verze Fabia 130 je pohotovostní hmotnost od 1196 kilogramů, což lze
1 Výroba vozu je omezena platností emisní normy EU6e, po zavedení EU7 skončí
2 Volba režimů jízdy na centrálním dotykovém displeji 9,2“
3 Kontrolní údaje na displeji virtuálního kokpitu 10,25“ před volantem
4 Přehledná přístrojová deska Fabie 130 s manuálním řazením pádly pod volantem
5, 6 Interiér odlišují sportovní sedadla a originální grafické prvky ►►►
Zavazadlový prostor nezměnil základní objem 380 litrů
v dnešní době považovat za nízkou hmotnost! Nová Fabia 130 opravdu potěší jízdními vlastnostmi, spontánně reaguje na pohyb volantu a sešlápnutí plynového pedálu (v režimu Sport), odpružení je dostatečně tuhé a na dobrých cestách komfortní, na českých staveništích ovšem je třeba dávat pozor na výmoly a nerovnosti!
Na první pohled vůz vedle emblémů 130 odlišují nový spoiler vpředu i vzadu, difuzor s dvojitou koncovkou výfuku; specifická litá kola Libra 18“ s barevným efektem Smoke Coat a rovněž díly v černém lakování bez ohledu na barvu vozu (metalické laky, vedle bílé i červená, modrá či černá), k nimž patří
MOTOR (FABIA 130) – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec 1.5 TSI EA211 Evo 2 Miller Cycle (DXDG), přeplňovaný turbodmychadlem VGT, uložený vpředu napříč; hliníkový blok a hlava válců; DOHC 4V (ozubený řemen); vypínání válců 2/4 ACT Plus; přímé vstřikování paliva, EU6e; 1498 cm3 (ø 74,5 x 85,9 mm); 12,0:1; 130 kW (177 k)/5750 – 6000 min‑1 a 250 N.m/1500 – 4000 min‑1. Tlakové oběžné mazání s plnoprůtokovým čističem oleje, olejová náplň 4,3 l.
PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – automatizovaná sedmistupňová převodovka DSG7 (DQ200) se dvěma suchými spojkami a upraveným programem sportovního řazení (převody neuvedeny; pravděpodobně 3,500 – 2,087 – 1,343 – 0,940 –0,974 – 0,780 – 0,653 – Z 3,722 jako u jiných typů); stálé převody rovněž neuvedeny. Diferenciál XDS, pohon předních kol.
PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/ASR; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; kola z lehké slitiny; pneumatiky Continental, 215/40 R 18.
ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2562 mm, rozchod kol 1501/1484 mm; d/š/v 4137/1780 (se zrcátky 1954)/1458 mm; objem zavazadlového prostoru 380/1190 l; objem palivové nádrže 40 l, na přání 50 l; pohotovostní hmotnost DIN od 1196 kg; celková povolená hmotnost 1710 kg; nebrzděný/brzděný přívěs 620/1200 kg.
PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 228 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,4 s, 60 – 100 km/h za 3,8 s a 80 – 120 km/h za 4,8 s; spotřeba paliva WLTP 5,6 l/100 km; emise CO2 od 126 g/km.
VÝROBCE – ŠKODA AUTO, a.s., Třída Václava Klementa 869, 293 01 Mladá Boleslav, Česká republika
1 Specifická litá kola Libra 18“ a červené třmeny brzd 2, 3 Čtyřválec 1.5 TSI Evo 2 s kódovým označením DXDG bude pouze ve Fabii 130
maska, střecha, sloupky A/B, oba spoilery, difuzor, vnější zrcátka a lemování čelního okna. Tmavé jsou nejen ráfky, ale také zatmavené hlavní světlomety BiLED s asistencí dálkového osvětlení, naopak efektně červené jsou brzdové třmeny. V interiéru najdete přehledný virtuální kokpit 10,25“ a středový dotykový displej infotainmentu 9,2“, multifunkční tříramenný volant, sportovní sedadla vpředu s velmi dobrým bočním vedením, speciální prahové lišty z hliníku, či dekorativní prvky ve stříbrném odstínu na palubní desce a madlech dveří. Bohatá výbava obsahuje parkovací čidla vpředu i vzadu, parkovací kameru, bezklíčové zamykání a spouštění motoru, obvyklé jízdní asistenty atd.
Fabia 130 je k dispozici od prosince 2025, doporučená cena činí 699 900 Kč, vůz s maximální příplatkovou výbavou vyjde na 768 500 Kč (více a podrobněji na www.skodaauto.cz). Výhradně pro tento typ je připraven paket 130 plus za čtyřicet tisíc korun českých, který zahrnuje systém asistované jízdy 1.5+ (adaptivní tempomat, adaptivní vedení v jízdním pruhu Lane Assist+ a kontrolu mrtvého úhlu Side Assist), hlasové ovládání (digitální asistentka Laura), posílenou audiosoustavu, infotainment Navi 9,2“ s navigačním systémem, vyhřívané čelní sklo, ostřikovače předních světlometů, ale také dojezdové náhradní kolo. Připlatit lze i za boční airbagy vzadu a kolenní airbag řidiče vpředu. A závěr? V mezích dnešních možností jde opravdu o sympatický počin, vůz se skvělým podvozkem a přece jen navýšeným výkonem motoru proti základní variantě. ■
Před rokem vozy Omoda a Jaecoo u nás nikdo neznal, po prvním čtvrtletí však tady vládnou prodejům čínských automobilů...
Společnost Grand Automotive East s kanceláří v Praze 4 koncem března 2025 uvedla na český trh první automobily Omoda 5 (T34) a Jaecoo 7 (T35), které se zrodily coby nejnovější značky čínského státního podniku Chery Automobile, jenž zahájil výrobu osobních vozů v prosinci 1999, tedy jen dva roky po založení. Za další dva roky realizoval první export (do Sýrie), 2006 uvedl montáž SKD na Ukrajině (AvtoZAZ) a 2007 v Itálii (DR Motor), 2008 přidal výrobu v Egyptě, 2010 v Sýrii, 2011 ve Venezuele a 2014 v Brazílii. Zároveň vsadil na multibrandovou strategii, a tak dnes sdružuje mateřskou značku Chery spolu s dalšími pokračujícími Soueast (= South + East, nově od 2024), Exeed/Exlantix (od 2017), Jetour (od 2018), iCar/iCaur (od 2020), Omoda (od 2022),
TOM HYAN, Pecínov (CZ)
1 Omoda 9 SHS-P je vlajkovou lodí čínské značky, nejsilnějším a největším modelem s pohonem všech kol a soustavou Plug-In Hybrid
2 Vozy čínských prémiových značek Omoda a Jaecoo jsou určeny pouze na export, na domácím čínském trhu se neprodávají
Luxeed a Jaecoo (obě od 2023), Lepas (od 2025), Karry (od 2009, lehké užitkové), Rely (2009 – 2012, obnovena 2025 pro pick-upy) a Himla (nová řada pick-upů, uvedená na Shanghai Auto Show 2025).
Plug-in hybridní vozy kategorie SUV od Chery Automobile dostaly v letech 2024 až 2025 nejnovější pátou generaci zážehových čtyřválců SQRH 4J15; jejich seznam tvoří Chery Tiggo 7/8/9 PHEV, Omoda 9 (C9) SHS-P, Jaecoo 7 (J7) SHS-P a Jetour X70 Lightning PHEV. Všechny mají základní pohon předních kol, pouze Omoda 9 výhradně a Chery Tiggo 9 alternativně pohon všech kol. Právě kombinované hybridní systémy s motorem 1.5 TGDI a různým počtem elektromotorů, pohonem předních nebo všech kol, odlišnou velikostí akumulátorů, bez externího nabíjení SHS-H (Hybrid),
či naopak s externím SHS-P (Plug-In Hybrid) ze zásuvky, byly předmětem testovacího dne Omoda/ Jaecoo v Pecínově u Benešova.
Zkratka SHS značí Super Hybrid System. U samonabíjecích verzí SHS-H (Hybrid) jsou vpředu elektromotory EM1 (spouštěč a generátor) a EM2 (trakční) o celkovém výkonu 150 kW v samočinné převodovce 1DHT (Dedicated Hybrid Transmission) a optimalizovaný zážehový čtyřválec 1.5 TGDi o výkonu 105 kW (143 k)/5200 min-1. Motor páté generace typu SQRH 4J15 od ACTECO – Chery Powertrain Division prošel rekonstrukcí, dostal Millerův pracovní cyklus, kapalinový mezichladič stlačovaného vzduchu, přímé vstřikování paliva Bosch (350 barů) a průběžně se měnily také základní rozměry válců (nyní ø 72 x 92 mm, ve čtvrté generaci ø 74,5 x 85,95 mm, ve druhé ø 77 x 80,5 mm) a stupeň komprese na vysokých 14,5:1 (z 11,5:1; ještě ve druhé generaci byl jen 9,5:1). Všechny změny byly zaměřeny na hospodárnost a sladěnou funkci s elektrickým pohonem.
Kombinovaný výkon tak dosahuje 165 kW (224 k) u menších hybridů Omoda 5 SHS-H a nového Jaecoo 5 SHS-H, akumulátor Li-Ion 1,83 kWh v tomto případě přispívá pouze asistenční funkci pohonu a dobíjí se brzdnou rekuperací. Spotřeba Omody 5 se tak snížila na 5,3 l/100 km proti 7,4 l/100 km u staršího typu s motorem 1.6 TGDI o výkonu 108 kW (147 k)/5000 min-1 bez elektrické asistance, ale s převodovkou DCT7, který jsme vyzkoušeli v loňském roce. Stejné poháněcí ústrojí jako oba zmiňované hybridy má také Jaecoo 7 SHS-P (Plug-In), ovšem doplněné větším akumulátorem 18,3 kWh, takže vůz ujede až 91 km čistě elektricky a jeho kombinovaný systémový výkon vzrostl na 255 kW (349 k). Vrcholem nabídky je ovšem větší Omoda 9 SHS-P, dodávaná výhradně v provedení Plug-In Hybrid AWD, tedy s pohonem všech kol a nejvýkonnější poháněcí soustavou, v níž má zážehový čtyřválec 1.5 TGDI standardní výkon 105 kW (143 k), ale trojice elektromotorů posílila na úctyhodných 340 kW, tedy ►►►
3 Technicky jsou všechny vozy Omoda/Jaecoo odvozeny od dalších typů mateřské automobilky Chery (loni prodala celkem 2 631 381 vozů)
4 Základní objem zavazadlového prostoru u Omody 9 SHS-P činí 660 litrů, sklopením sedadel se zvětší až na 1783 litrů
5 Přístrojová deska Omody 9 SHS-P složená ze dvou stejně velkých displejů 12,3“ pod společným překrytem
6 Petra Růžičková, ředitelka Omoda/Jaecoo pro Českou republiku, představuje nové hybridní vozy na setkání v Pecínově
7 Poháněcí soustava 1.5 TGDI + 3DHT AWD je nejsilnější, kombinovaný výkon dosahuje 395 kW (537 k)
1 Jaecoo 7 SHS-P se od vozů Omoda 5 a 9 odlišuje především jiným designem, což se projevuje také v interiéru
2 Poháněcí soustava 1.5 TGDI + 1DHT pro přední pohon vozu Jaecoo 7 SHS-P
► OMODA 9 SHS-P (T41)
Jaecoo 7 SHS-P je zatím vrcholem řady Jaecoo, ale připravuje se Jaecoo 8 SHS-P s pohonem všech kol I-AWD a soustavou 1.5 TGDI + 3DHT; vyzkoušeli jsme Jaecoo 7 SHS-P (Plug-In Hybrid) s kombinovaným výkonem 255 kW (349 k)
vpředu na 165 kW (75 + 90 kW) a vzadu nově přibylo 175 kW. Kombinovaný výkon činí 395 kW (537 k) a kombinovaný točivý moment 650 N.m (elektromotor krátkodobě až 700 N.m, čtyřválec 215 N.m jako u sourozenců). Akumulátor NMC posílil na 34,46 kWh. Je to samozřejmě znát, devítka je tak z čínské nabídky nejdynamičtější se zrychlením na sto za 4,9 sekundy, byť největší rychlost je omezena na
POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (Plug-In Hybrid) – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec ACTECO-Chery
Powertrain 1.5 TGDI (SQRH 4J15) Miller Cycle, přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem vzduchu, uložený vpředu napříč; DOHC 4V VVT; přímé vstřikování paliva Bosch (350 barů); 1499 cm3 (ø 72 x 92 mm); 14,5:1; 105 kW (143 k)/5200 min-1 a 215 N.m/2500 – 4000 min-1. Tři střídavé synchronní elektromotory s permanentními magnety, vpředu EM1 (75 kW/170 N.m; spouštěč/generátor) a EM2 (90 kW/220 N.m; trakční) spolu s hybridní třístupňovou převodovkou 3DHT 165; vzadu EM3 (175 kW/310 N.m); trvalý pohon všech kol I-AWD. Trakční akumulátor NMC 34,46 kWh, 107 A.h, 322 V, o hmotnosti 240 kg. Pomocný akumulátor 12 V.
PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy Multilink; vinuté pružiny a aktivní teleskopické tlumiče, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kola z lehké slitiny, pneumatiky Michelin 245/50 R 20.
ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2800 mm, rozchod kol 1641/1642 mm; d/š/v 4775/1920/1671 mm; světlá výška 210 mm; nájezdové úhly P/Z 19,3°/21,2°; objem zavazadlového prostoru 660/1783 l; pohotovostní (DIN)/celková hmotnost 2203/2717 kg; hmotnost přívěsu nebrzděného/brzděného 750/1500 kg; objem palivové nádrže 70 l.
PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 180 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 4,9 s; spotřeba paliva WLTP 1,7 l/100 km; emise CO2 38 g/km; spotřeba elektrické energie 18,1 kWh/100 km. Elektrický dojezd 145 km, celkový 1100 km. Dobíjení AC 6,6 kW (0 – 100 %) za 5,5 h; DC 70 kW (30 – 80 %) za 25 minut.
180 km/h. Proti stylisticky příbuznému vozu Omoda 5 SHS-H byl prodloužen rozvor z 2610 na 2800 mm, délka ze 4447 na 4775 mm, šířka se zvětšila z 1824 na 1920 mm a výška narostla z 1588 na 1671 mm. Značně objemnější je zavazadlový prostor (základ 660 proti 442 litrům). Logicky vzrostla také hmotnost, která u mohutnějšího vozu převyšuje 2,2 tuny. Celkový dojezd dosahuje 1100 kilometrů, čistě
VÝROBCE – Chery Automobile Co., Ltd., 8 Anshan Road, Jiujiang District, Wuhu 241009 (Anhui Province), Čína Omoda 9 SHS-P
elektricky vůz ujede slušných 145 km, zárukou je sedmdesátilitrová palivová nádrž. Interiér je prostorný a pohodlný, proti zavedené konkurenci rozhodně vozy Omoda/Jaecoo nezaostávají. Točivý moment na obě nápravy se v systému inteligentního pohonu I-AWD rozděluje samočinně podle adheze, a to 0 až 90 % na přední nápravu a 10 až 100 procent na zadní. Ploché akumulátory jsou uloženy v podlaze, za nimi pak nádrž benzinu ještě před zadní nápravou. Omoda 9 SHS-P se u nás dodává pouze ve vyšší výbavě Premium, která zahrnuje digitální kokpit 12,3“ + 12,3“ pod společným překrytem, Head-Up Display, panoramatickou kameru, adaptivní tempomat, čtrnáctireproduktorovou audiosoustavu Sony, dvacetipalcová litá kola s pneumatikami Michelin, kožený interiér, funkci V2L (externí napájení spotřebičů) a řadu známých asistentů jízdní bezpečnosti. V době testu začínaly zvýhodněné ceny nejdražší Omody 9 od 1 199 000 Kč (více na www.omoda-jaecoo.cz), záruka je na sedm let nebo 150 tisíc ujetých kilometrů.
3 Základní Omoda 5 se dodává se třemi druhy pohonu (ICE 1.6, Hybrid 1.5 a BEV)
4 Vyzkoušeli jsme Omodu 5 SHS-H, hybridní verzi s kombinovaným výkonem 165 kW (224 k)
5 Základem všech hybridních typů je čtyřválec 1.6 TGDI o výkonu 105 kW (143 k); na snímku ve voze Omoda 5 SHS-H
Kurizozitou jistě zůstává, že po necelém roce od uvedení na trh v České republice získaly vozy Omoda/Jaecoo pozici nejprodávanější čínské značky v prvním čtvrtletí 2026 s 1067 vozy (642 Jaecoo, 425 Omoda); následují čínská MG s britským rodokmenem (742 vozů) a pak s větším odstupem mateřská Chery (231), BAIC (225), BYD (144), Leapmotor (69) a další (přes čtyřicet různých). Čínská invaze začala, a tak uvidíme, jak jí budou tradiční výrobci do budoucna čelit. Na setkání v Pecínově jsme se dozvěděli také o připravovaných modelech Omoda/ Jaecoo, které rozšíří celkový počet typových řad na čtyři (Omoda 4, 5, 7 a 9), resp. na tři (Jaecoo 5, 7 a 8), přičemž vedle popsaných pohonných jednotek jsou v nabídce zážehové 1.6 TGDI bez elektrické asistence (převodovka DCT7), obě hybridní 1.5 TGDI (převodovky 1DHT s předním pohonem a 3DHT s pohonem všech kol) a akumulátorové elektromobily (67 kWh pro malou Omodu 4; 61 kWh pro Omodu 5 a Jaecoo 5). Největší typy dostanou luxusní verzi Black Knight Edition ještě letos. ■
► KRÁTCE
► Toyota v roce 2025 opět vládla celosvětovým prodejům automobilů s 11,32 milionu kusů (předloni 10,82), a to před Volkswagen Group (pokles na 8,93 milionu) a Hyundai (7,27), když General Motors klesl na čtvrté místo (6,18). Pátý je Stellantis (5,48 milionu) a následují čínské BYD (4,60) a SAIC Motor (4,51), přičemž první desítku uzavírají Ford (4,40), Geely Holding (4,12) a Honda (3,52).
► Čína ovšem vede už sedmnáctý rok v řadě jak v celkové výrobě (34,531 milionu vozů), tak v prodejích (34,4 milionu). Pořadí čínských značek je BYD (4 602 436 vozů), SAIC Motor (4 507 000 včetně SAIC-VW a GM-Shanghai), Geely (3 024 567, ale bez evropských značek), Changan (2 913 000), Chery (2 631 381) a Great Wall Motors (1 323 672). Všechny ostatní mají produkci pod jeden milion, ale značek je nepřeberné a nepřehledné množství. Například Xiaomi Auto v prvním plném roce 2025 prodala přes 400 tisíc vozů; u nás známé Leapmotor 596 555 a NIO jen 326 028 vozů.
► Ford prodal celosvětově 4 395 000 automobilů, což značí pokles o dvě procenta (2024 to bylo 4 470 000 vozů), ale vykázal opět ztráty, a to největší v elektrické divizi Ford Model E (další jsou Ford Blue a užitkové vozy Ford Pro). Soustřeďuje se na severoamerický trh a postupně opouští Evropu, kde zavírá továrny, či je prodává partnerům (rumunskou tureckému Otosanu). Zachráncem je pick-up F-Series, po 44 let nejprodávanější automobil v USA (loni 828 832 vozů) a po 49 let v řadě nejprodávanější pick-up v USA.
Ford kromě SUV a lehkých užitkových vozů už nevyrábí žádné sedany, z klasických vozů přežil Mustang (Focus zrušen loni).
► Čínská SAIC Motor v roce 2005 prodala 4,507 milionu automobilů, z toho 2,928 milionu vlastních značek, k nimž patří i MG s britskými kořeny, ale také méně známá IM Motors (jen 81 tisíc vozů). Z jednotlivých divizí prodaly SAIC-Volkswagen 1,06 milionu, SAIC-General Motors 562 tisíc (z toho 122 tisíc Buick MPV) a SAIC-GM-Wuling 1,635 milionu. SAIC exportuje do 170 zemí; loni v Evropě to bylo přes tři sta tisíc vozů.
► Na voze BYD Yangwang typu U9 Extreme (2220 kW), elektrickém hypersportu, dosáhli v srpnu až říjnu 2025 němečtí jezdci Marc Basseng (ročník 1978) a Moritz Kranz (1987) zajímavých výkonů. Nejprve Basseng zajel 472,41 km/h v Papenburgu, což tam záhy vylepšil na 496,22 km/h (v jednom směru), pak Kranz zdolal Nürburgring za 6:59,157 min.
Zvláštností je skutečnost, že většina výrobců vsadila na obrovské elektromobily a jaksi neřeší, že největší smysl elektromobility je právě u malých městských vozů. Jistě, při dnešní legislativě EU vyžadující spoustu nesmyslných doplňků roste cena vozidel, a to bez ohledu na to, zda jsou malá, či velká. Jenže u velkých si výrobci mohou dovolit vyšší ceny, takže se jim to vyplatí. Kontraproduktivní politika EU znamená, že malé automobily z výrobních programů evropských značek mizí. Pamatuji, jak skvělá byla elektrická troj
Leapmotor T03 je prvním exportním výrobkem nové čínské automobilky (a druhým celkově po kupé S01 pro domácí trh)
TOM HYAN čata Škoda Citigo, Volkswagen Up! a Seat Mii! Kde je jich ale konec? Pokud dnes chcete podobná vozidla, nezbývá než sáhnout po čínském výrobku. Jistě, v Číně jsou poněkud odlišné podmínky podnikání, nicméně jejich malé elektromobily existují...
Malý Leapmotor T03 se stal vítězem EcoBest Challenge 2025, srovnávacího testu patnácti elektromobilů v anketě AutoBest, když potvrzeným dojezdem 290 kilometrů překonal o 9,4 % údaj výrobce (WLTP kombinace 265 km). Při našem krátkém testu za příznivých podmínek (slunečno, teplota 7 až 15 °C) jsme s vy
obrazeným vozem ujeli 95 km ve smíšeném provozu včetně dálnice, ale uváděný dojezd klesl pouze o 57 kilometrů! A to jsme testovali i nejvyšší rychlost 130 km/h, rychloměr sice ukazoval 140 km/h (z praktických důvodů je optimistou), ale při maximálce už vůz prostě nezrychluje. Zástupce českého dealera Leapmotoru nám potvrdil, že dobré zkušenosti s větším dojezdem má více řidičů.
A co je vlastně Leapmotor? Jedna z nejmladších čínských automobilek v kategorii NEV (New Energy Vehicles), která vznikla v prosinci 2015 a první vůz představila na Guangzhou Auto Show 2017. Soustředila se na elektromobily, k nimž přidala vozy s prodlužovačem dojezdu (motorgenerátor). První bylo sportovní čistě elektrické kupé Leapmotor S01 (přední pohon, 125 kW), jehož prodej v Číně začal v červnu 2019, takže jde o automobilku produkující pouhých sedm let, která první půl milion vozů vyráběla pět let, ale milionové hranice dosáhla jen o rok později!
Druhým modelem se stal testovaný minivůz, tedy městský T03 (prodej v Číně od května 2020), jenž se spolu s C10 (větší DSUV a první oficiálně globální
Leapmotor) od poloviny 2024 stal první nabídkou pro evropské klienty. V roce 2025 prodal Leapmotor celosvětově 596 555 automobilů (z toho 67 052 byl export). V současné době připravuje evropskou produkci v závodě Stellantis/Opel ve španělské Zaragoze (typ B10 od října 2026, později další tři).
Výrobce označuje T03 za pětidveřový městský commuter segmentu A s interiérem velikosti segmentu B, zatímco větší C10 je pětidveřové SUV na vlastní architektuře LEAP 3.0 s technologií CTC (celltochassis). Vybraní evropští novináři měli možnost vyzkoušet oba modely na podzim 2024 v Miláně a okolí, tedy krátce poté, co v květnu 2024 vznikla společnost Leapmotor International (51 % Stellantis a 49 % Leapmotor), která převzala export a prodej vozů Leapmotor mimo Velkou Čínu. První dohodu o strategické spolupráci podepsali Carlos Tavares (tehdejší CEO Stellantis) a Zhu Jiangming (zakladatel a CEO Leapmotor) už 26. října 2023 v čínském Hangzhou, když Stellantis koupil 21 % akcií Leapmotoru za 1,5 miliardy eur! Zažili jsme představení značky na Pařížském autosalonu 2024, které ►►►
1 Leapmotor T03
se od června 2024 montoval v polských Tychách, ale produkce záhy skončila, další typy pro Evropu mají být ze Španělska
2 Malý městský elektromobil překvapil větším dojezdem, než sděluje údaj na kontrolních přístrojích
3, 4 Přehledená deska s displeji LCD 8“ před řidičem (udává dojezd 205 kilometrů při převzetí, ale zvládne více) a středovým dotykovým 10,1“
5, 6 Vůz je typován coby čtyřmístný, na předních pohodlných sedadlech je dost místa, zadní jsou víceméně nouzová
1, 2 Verze pro evropský trh má výkon elektromotoru 70 kW a akumulátor 37,3 kWh, jiné v Číně měly 40 až 85 kW a různou kapacitu akumulátoru (dojezd až 403 km)
3 Zavazadlový prostor má objem 210 litrů, sklopením opěradel lze zvětšit na 880 litrů
4 Dvě zásuvky dobíjení pod krytkou na přídi
POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (T03D) – elektrická; synchronní elektromotor (typ TZ180XS007) s permanentními magnety, uložený napříč v bloku s jednostupňovým redukčním převodem na nápravě vpředu; plochá sada akumulátorů LFP s napětím 400 V, uložená v podlaze mezi nápravami, kapacita brutto/netto 37,3/36,0 kWh a hmotnost 295 kg; maximální výkon elektromotoru 70 kW (95 k) a točivý moment 158 N.m, trvalý výkon (30 min) 38 kW (52 k). Nabíjení AC 3,7/6,6 kW (0 – 100 %) za 330/210 minut , resp. rychlonabíjení DC 48 kW za 36 minut (30 – 80 %). Pomocný akumulátor 12 V/36 A.h vpředu. Pohon předních kol.
PODVOZEK – bezrámová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzní příčkou; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vzadu nesoustřednými; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, rekuperace brzdné energie, ABS/EBD/BA, ESC; kola z lehké slitiny; pneumatiky 165/65 R 15 (na testovaném voze Kumho).
ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol neuveden; d/š/v 3620/1652 (se zrcátky 1925)/1577 mm; světlá výška 140 mm; objem zavazadlového prostoru 210/880 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 1175 kg, celková 1475 kg; přívěs nepovolen.
PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 130 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 12,7 s; spotřeba elektrické energie WLTP 16,3 kWh/100 km; dojezd kombinace WLTP 265 km.
VÝROBCE – Zhejiang Leapmotor Technology Co., Ltd., 451 Wulianwang Street, Binjiang District, Hangzhou 310051 (Zhejiang Province), Čína
zahájil Carlos Tavares. Byly tam uvedeny typy T03, C10, B10 a C16. Kuriozitou zůstává, že montáž T03 se rozběhla v závodě Stellantisu (exFiat) v Tychách, ale v březnu 2025 skončila poté, co Poláci podpořili zavedení cel na čínské elektromobily! Od září 2024 se v Evropě prodává od 18 900 eur vylepšený model (interní označení T03D).
Leapmotor T03 je malý elektromobil vhodný pro městský provoz, jeho kompaktní rozměry usnadňují parkování i manévrování, dvojici cestujících poskytne obvyklé pohodlí, jízda ve čtyřech je však vhodná jen na krátké vzdálenosti, neboť vzadu mnoho místa není (rozvor 2400 mm odpovídá vozu Škoda 1000 MB, převisy jsou však výrazně kratší s koly v rozích karoserie). Trvalý výkon elektromotoru 38 kW (52 k) odpovídá výkonu embéčka ve dvoukarburátorové verzi MBX, největší výkon ale v evropské verzi dosahuje 70 kW (95 k) a točivý moment 158 N.m, což umožňuje vcelku svižný provoz (0 – 100 km/h za 12,7 sekundy). I při snaze o rychlou jízdu nezačne spotřeba elektrické energie dramaticky vzrůstat. Jak jsme už napsali, dojezd přes 200 km je naprosto v pohodě, ve starém stylu má T03 ještě tlačítko spouštěče a dálkové otevírání s obvyklým klíčkem (větší typy už jen kartu, kód či aplikaci). Přívětivý design vozu připomíná někdejší malé vozy Fiat, také v tomto případě vzbuzuje pozitivní reakce kolemjdoucích. Jízdní vlastnosti jsou příjemné, tlumení podvozku velmi dobré a na všech kolech jsou kotoučové brzdy. Přední náprava je obvyklého typu McPherson, vzadu je jednoduchá torzní příčka. Akumulátory jsou uloženy v těžišti vozu pod podlahou mezi nápravami. Překvapí velké elektricky zakrývané střešní okno, elektrické ovládání všech okenních skel, displeje 8“ před volantem a dotykový 10,1“ ve středu desky, osm airbagů a bohatá výbava dalších bezpečnostních prvků Leap Pilot (jízda v pruhu, mrtvé úhly, nouzové brzdění, adaptivní tempomat), tři jízdní režimy (vždy se spustí jako první Eco) atd. Vzhledem k tomu, že evropské automobilky malé vozy nabízejí už jen řídce, či mají s uváděním nových značné zpoždění, jistě stojí T03 za úvahu. Samozřejmě, není za 250 tisíc, vždyť inflace tvrdě vládne, a tak ceny na českém trhu začínají od 470 tisíc Kč včetně DPH (více na www.leapmotor.net). V České republice je jedenáct prodejních a servisních míst dealerů (např. Emil Frey ČR, s.r.o., v Praze). V současné době nabízejí typy T03, C10, C10 REEV (s prodlužovačem dojezdu – čtyřválcem 1499 cm3) a nejnovější B10. ■
Kia Corporation není jediná, která ruší výrobu bestsellerů.
Osud Ceedu se naplnil podobně jako zahynuly Focus, Fiesta, Punto a další oblíbené vozy...
Výsledek se dostavil okamžitě, jeden z nejoblíbenějších automobilů českého trhu vypadl v roce 2025 z první desítky nejprodávanějších osobních vozů, aby se tam poprvé posunula Toyota Corolla. Ještě v roce 2004 uzavírala Kia Ceed ze slovenské produkce v Žilině první desítku se 4975 registrovanými vozy, tedy tvořila 2,15 % trhu (údaje SDACIA). Třetí generace Ceedu byla stálicí na českém trhu a jedním z mála normálních automobilů, které bylo možné ještě koupit. Ke dvacátým narozeninám byla zrušena...
Kia Ceed byla vždy modelem, určeným pro Evropu, jinde se úspěšně prodávaly obdobné kompaktní vozy Kia, značené Forte,
TOM HYAN
Kia Ceed končí, byla spolu se Sportage nejúspěšnějším vozem značky na evropském trhu
► MOTORY KIA CEED (CD)
typ počet převodovka výkon spotřeba WLTP (turbo) válců [kW/k] [l/100 km]
K3 nebo Cerato podle trhu. Pozornost vzbudilo jméno vozu, psané podivným způsobem, jenž působil problémy, ale Korejcům to asi přišlo vtipné. První generace totiž v roce 2006 vyjela jako Kia cee’d, dostala kódové označení ED, původně se měla jmenovat CEEED (Community European Economic/European Design), ale zřejmě to přišlo Korejcům nepraktické, a tak to vylepšili nahrazením jednoho písmena E apostrofem! Ještě úchvatnější bylo první jméno třídveřové sportovní verze pro_cee’d, která vyjela v roce 2007 stejně jako kombi cee’d SW. Světová premiéra evropského automobilu Kia cee’d pro Evropany se odehrála na Pařížském autosalonu 2006. V roce 2009 se začaly názvy pomalu měnit na
Vyzkoušeli jsme Ceed 1.5 T-GDI z limitované Edice 30 na počest 30. výročí vstupu značky na český trh (to bylo v roce 1994)
1 Zážehový čtyřválec se zmenšil z 1,6 na 1,5 litru a výkon klesl ze 118 na 103 kW (160, resp. 140 k)
2, 3 Cestující mají ve voze třetí generace více místa vzhledem k větší šířce a nižší poloze sedadel
schůdnější Ceed a Pro Ceed, v dalších generacích pak na Proceed a XCeed (od 2019 crossover SUV, jehož výroba v Žilině ještě pokračuje). Loňské ukončení Ceedu včetně Ceedu SW bylo vzhledem k zájmu klientů překvapením, třídveřový Proceed zmizel koncem roku 2024. A důvod? V Žilině přece musí vyrábět elektromobily, protože Evropané podle EU nemají používat vozy se spalovacími motory...
Během let procházel Ceed vývojem. Vůbec první Cee’d v České republice nám osobně předal Vít
Pěkný, tehdejší ředitel Kia Motors Czech, ke krátkému testu, jenž byl velmi příjemným překvapením (ujeli jsme 271 km; viz snímek na straně 25 nahoře). Šlo o moderní pětidveřový hatchback s pohonem předních kol, čtyřválcem 1.4/80 kW (109 k) a pětistupňovou manuální převodovkou. Další verze jsme vyzkoušeli při třetí návštěvě Koreje na jaře 2007. Poprvé jsme tam vyjeli na běžné silnice (dříve jsme testovali jen na zkušebním polygonu Hwasung Plant). V Koreji se na rozdíl od Japonska jezdí vpravo jako u nás a v okolí Ulsanu, Gyeongju a Pohangu byly kupodivu názvy na orientačních tabulích ►►►
4 Edice 30 dostala litá kola a pneumatiky rozměrů 225/45 R 17
5 Přístrojová deska s digitálním přístrojovým štítem 12,3“ před řidičem a centrálním dotykovým displejem 10,25“
6 Základní objem zavazadlového prostoru 395 litrů při sklopení zadních opěradel vzroste až na 1291 litrů
MOTOR (1.5 T-GDI) – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec Smartstream G 1.5T-GDI, přeplňovaný turbodmychadlem Single-Scroll, uložený vpředu napříč; DOHC 4V Dual-VVT; přímé vstřikování paliva, trojčinný katalyzátor a GPF, EU6e; 1482 cm3 (ø 71,6 x 92,0 mm); 10,5:1; 103 kW (140 k)/5500 min-1 a 253 N.m/1500 – 3000 min-1
PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka a šestistupňová mechanická převodovka (3,615 – 1,962 –1,257 – 0,951 – 0,778 – 0,674 – Z 3,583); stálý převod 3,941. Pohon předních kol.
PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu i vzadu; kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy MultiLink; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BAS, VSM/ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 195/65 R 15, 205/55 R 16 nebo 225/45 R 17 (testovaný vůz).
ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2650 mm; rozchod kol 1573/1565/1559 mm vpředu a 1581/1573/1567 mm vzadu (podle pneu); d/š/v 4310/1800/1447 mm; objem zavazadlového prostoru 395/1291 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1255 kg, celková 1820 kg; hmotnost nebrzděného/ brzděného přívěsu 610/1210 kg.
PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost 197 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,5 s; spotřeba paliva WLTP 5,6 – 6,3 l/100 km; emise CO2 128 – 142 g/km.
VÝROBCE – Kia Slovakia, s.r.o., Sv. Jana Nepomuckého 1282/1, 01301 Teplička nad Váhom (Žilina), Slovensko
1 Kia Ceed třetí generace prošla v létě 2021 důkladnou modernizací a faceliftem
2, 3 Kombi Ceed SW mělo v roce 2023
ještě vznětovou verzi 1.6 CRDi Mild-Hybrid s výkonem 100 kW (136 k)
latinkou, nemluvě o zabezpečení trasy signalizujícím personálem Kia Motors! K dispozici jsme měli pětidveřové hatchbacky Cee’d s označením Made in Slovakia, nové kombi Cee’d SW (Sporty Wagon), ještě smontované na prototypové lince v Koreji, a také malé Picanto po faceliftu (ještě s kamufláží). Obě karosářské verze Cee’du tam poháněly zážehové motory U1.6, Beta 2.0 (také s tuningovou optickou úpravou a nízkoprofilovými pneumatikami 225/40 ZR 18) a vznětový D2.0.
Jízdní vlastnosti zkoušených vozů byly velmi dobré a tehdy jsme napsali, že Cee’du opravdu nelze nic vytknout ani v oblasti dílenského zpracování a kvality použitých materiálů. Proti starším vozům Kia Sephia, Rio a Cerato šlo o výrazný krok vpřed, a to i v působivém designu. Druhá generace (codename JD) vyjela v roce 2012, krátce po premiéře vozu na Ženevském autosalonu jsme se zúčastnili First European Cee’d Test Drive v okolí Vídně, kde jsme vyzkoušeli vznětový 1.4 WGT/66 kW (90 k) v provedení EcoDynamics, ale i špičkovou verzi 1.6 GDI/99 kW (135 k) s dvouspojkovou převodovkou DCT6. Došlo k downsizingu, první nabídku tvořilo pět motorů 1.4/1.6, v obou případech zážehových i vznětových. V roce 2015 jsme navštívili výrobní závod v Žilině a seznámili se s vozy po faceliftu, který přinesl tři designové varianty (základní, GTLine a nejostřejší GT).
Finální třetí generace Ceed (CD) byla uvedena v roce 2018, ale u toho jsme už nebyli (letos uplynulo deset let od zrušení naší práce ve významném automobilovém časopise, a tak pozvánky pro nás skončily), nicméně se zpožděním jsme mohli několik vozů vyzkoušet. V létě 2021 prošla třetí generace faceliftem a modernizací. Tím posledním na rozloučení byl vyobrazený hatchback Ceed Edice 30, uvedený spolu se Sportage Edice 30 na počest třicátého výročí vstupu jihokorejské značky na český trh (bylo to v roce 1994). Dostal nový tmavý lak v odstínu šedé Wolf, svébytné čalounění interiéru (látka/umělá kůže), sedmnáctipalcová kola z lehké slitiny, černou masku přídě a posílenou standardní výbavu včetně displeje infotainmentu 10,25“ s navigací GPS a podporou DAB, Kia Connect, Android Auto/Apple Car Play a zadní parkovací kamerou. Vyzkoušeli jsme vůz s motorem 1.5 TGDI/103 kW (140 k) se šestistupňovou manuální převodovkou, jehož akční cena v modelovém roce 2025 byla 549 980 Kč. Downsizing přinesl zmenšení motorů, jejich výkonů a zúžení nabídky na tříválec 1.0 TGDI/74 kW (100 k), který nahradil čtrnáctistovku, a čtyřválec 1.5 TGDI/103 kW (140 k) místo šestnáctistovky. Samozřejmě, hodnocení praktického vozu a dobrých jízdních vlastností se nezměnilo, byli jsme velmi spokojeni. Průměrná spotřeba v zimním testu dosáhla 6,2 l/100 km, zatímco výrobce udává 5,8 l/100 km.
V době testu jsme vůbec netušili, že jde o rozlučkovou jízdu, v Žilině však už věděli. V lednu 2026 řada Ceed po třech generacích skončila, na nějaký čas přežije XCeed. Jedna kapitola automobilové historie se tak uzavřela. Zákazníci rozhodnou, zda nové typy Kia K4 a K4 Sportswagon, které do Evropy od letoška poputují přes půl světa z Mexika, dokáží stejně úspěšně nahradit řadu Ceed z Žiliny. Kia chce na Slovensku vyrábět elektromobily EV4 Hatchback (jen pro Evropu; globální EV4 Fastback je z Koreje) a zcela nový EV2. ■
První autosalon na Manhattanu
se konal v listopadu 1900, kdy téměř žádný z dnešních vystavovatelů ještě neexistoval...
Knejprodávanějším americkým automobilům patří tradičně vozy Chevrolet a Ford, které soupeří po dlouhá desetiletí. Chevrolet, jenž se zrodil v roce 1911, se v New Yorku pochlubil staronovými studiemi, které už loni představil na Motorsports Gathering v The Quail Lodge s visačkou not available for sale (neprodejné). O co tedy jde? Především o inspiraci pro design budoucích sportovních vozů Corvette. Šedá Corvette CX Concept a žlutočerná CX.R Vision Gran Turismo (VGT) jsou studie odvážných tvarů, navržené a zhotovené v Chevrolet Performance Studio (GM) ve Warrenu (MI) pod taktovkou šéfdesignera Phila Zaka jako konstrukční cvičení; obě mají vpřed odklápěný jednodílný překryt dvousedadlové kabiny ve stylu stíhacích letadel, ztvárněný ve spolupráci s GM Motorsports Aero Group. Inovací je Vacuum Fan System, kdy zabudované ventilátory vytvářejí potřebný přítlak pod vozem a zlepšují průtokem zadního difuzoru aerodynamické vyvážení vozu, přičemž ramena závěsů kol mají aerodynamické tvarování (ostatně proto se studie nazývá CX). Pohon je elektrický se čtveřicí motorů (jeden pro každé kolo) s celkovým výkonem přes 2000 koní (1470 kW) a akumulátory LiIon 90 kWh. Verze CX.R VGT pro počítačovou hru Gran Turismo 7 má navíc velké přítlačné křídlo na zádi (spolu
TOM HYAN
1 Matt McAlear, CEO Dodge a nový CEO Chrysler a Alfa Romeo NA (předchůdkyně Christine Feuell v únoru odstoupila), uvedl největší americké novinky
2 Chrysler Pacifica 2027 se dočkal faceliftu, příznivci netrpělivě čekají na další model legendární značky
3 Dodge Durango GT America 250 Edition, výroční model na oslavu 250 let Spojených států amerických
4 Pod kapotu Duranga R/T se objevil osmiválec Hemi 392 (6,4 litru) ve verzi o výkonu 350 kW (475 k)
práce Corvette Racing), ale liší se neobvyklým uprostřed uloženým motorem 2.0 V8 TwinTurbo s výkonem 662 kW (900 k) a otáčkami až 15 000 min1, který pohání zadní kola prostřednictvím převodovky DCT8. Celkový výkon je rovněž 1470 kW (2000 k) se třemi elektromotory (dva vpředu, jeden v převodovce vzadu).
Sériové Corvette 2027 dostaly nový motor GM Small Block šesté generace, jehož výroba se vrátila do místa zrodu ve Flintu (MI), kde se vyráběly od roku 1954. Rekordní výroba General Motors zaznamenala přes 100 milionů motorů Small Block s ventilovým rozvodem OHV, z toho 40 milionů ve Flintu. Nové LS6 jsou osmiválce 409 CID (6,7 litru) o výkonu 393 kW (535 k)/6100 min1 s vysokým stupněm komprese 13,0 coby standardní pohonná jednotka Corvette 2027 (Stingray, Grand Sport a Grand Sport X). Proti předchůdci 6,2 litru LS2 se zvětšil zdvih ze 92 na 100 mm, vrtání zůstalo shodných 103,25 mm. Kuriozitou je, že všechny z více než 100 milionů motorů mají shodnou rozteč válců 4,4 palce (111,76 mm). Investice do GM Flint Engine Plant dosáhly půl miliardy dolarů, do výroby bloků a hlav válců v GM Saginaw Metal Casting Operations pak 150 milionů $. Dodge Durango GT America 250 Edition (GT A250) je dalším osmiválcem, navíc v akčním modelu ke 250. vý
ročí vzniku USA, samozřejmě s návratem k motoru Hemi 5,7 litru/265 kW (360 k). Durango bylo prvním vozem, oficiálně představeným novinářům na letošním autosalonu, když je v hale The Jacob K. Javits Convention Center uvedl Matt McAlear, CEO Dodge. Vyrábí se v Detroitu (Detroit Assembly Complex – Jefferson), k dispozici je také slabší verze 3.6 Pentastar V6/217 kW (295 k), všechny s pohonem všech kol a specifickým interiérem v černé kůži. Dodge vyrábí automobily 112 let, motor Hemi V8 se zvýšeným výkonem na 522 kW (710 k) se objevil ve verzi Durango SRT Hellcat, nyní prodávané ve všech padesáti státech USA. Další lahůdkou jsou vozy Dodge Charger nové generace (dvoudveřové či čtyřdveřové, vždy
5 Chevrolet Corvette CX.R Vision Gran Turismo, hybridní verze pro počítačovou hru
6 Jeep Wrangler 85th Anniversary, akční model k narozeninám (první Jeepy vyjely v roce 1941)
7 Chevrolet pokračuje s osmiválci, nový LS6 má objem 409 CID (6,7 litru)
8 Sériové Corvette 2027 dostaly nový motor Small Block šesté generace
9 Dodge Charger, návrat legendy, nyní s řadovým šestiválcem 3.0 Hurricane Twin-Turbo
10 Chevrolet Corvette CX Concept, aerodynamická studie elektrického supersportu
s pohonem všech kol) s řadovými šestiválci Sixpack 3.0 Hurricane (standard R/T 420 k, Scat Pack 550 k), či v elektrické verzi Charger Daytona Scat Pack o výkonu 493 kW (670 k). Chrysler uvedl modernizovaný minivan Pacifica 2027 s novou přídí, ale také drsnější Pacifica Grizzly Peak Concept. Ikonický Jeep Wrangler byl středem expozice legendární značky, která letos slaví 85 let, a to včetně extrémní verze Wrangler Rubicon a plugin hybridu Wrangler 4xe, ale i pickupu Gladiator Rubicon. Můžeme jen závidět, tato klasika už do Evropy nesmí vzhledem k předpisům EU (nejen emisním). Platí to také o Grand Cherokee, pro Evropany budou elektrické Jeep Recon a Wagoneer S. Pro návštěvníky byla opět připravena osmadvacet stop (8,5 metru) vysoká Jeep Mountain, zkušební dráha pro prověření jízdních schopností.
Ford z osobních vozů nabízí už jen Mustang, ostatní jsou SUV a pickupy. Mustang je ovšem především osmiválec, nově představený Mustang Dark Horse SC (Supercharged) s motorem 5,2 litru V8 o výkonu přes 515 kW (700 k) nabízí další možnost, je nástupcem Mustangu Shelby GT500 (skončil 2022) a výkony se řadí mezi standardní Dark Horse s motorem Coyote 5.0 V8/334 kW (453 k) a ultraexkluzivní Mustang GTD, jehož motor 5.2 V8 dává dokonce 600 kW (815 k) a 500 N.m pro největší rychlost 325 km/h. Základní Mustang GT pro Evropu má pětilitrový osmiválec 328 kW (446 k) a šestistupňovou manuální nebo desetistupňovou samočinnou převodovku. Ford z dalších typů nejvíce zdůrazňoval Bronco a pickup Maverick.
Volkswagen představil Atlas druhé generace pro modelový rok 2027, velké SUV pro USA na platformě MQB Evo, s výkonnější verzí dvoulitrového čtyřválce EA888 (282 k) a pohonem předních kol (AWD je na přání), které se ale vzhledem příliš neměnilo. Výroba pokračuje v závodě Chattanooga (Tennessee). Subaru má největší odbytiště právě v USA, a tak se nový sedmimístný model Getaway (o něco delší než klasický Subaru Ascent SUV) stal další elektrickou premiérou značky v New Yorku (loni tam představili nový Trailseeker a facelift Solterry). Na rozdíl od nové generace Toyota Highlander 2027 (BEV též s předním pohonem) bude sesterský Getaway výhradně s pohonem všech kol. Je to vůbec největší a nejvýkonnější Subaru (elektromotory celkem 310 kW, akumulátor 95,8 kWh a dojezd přes 480 km). Subaru Forester Hybrid (v USA s motorem 2,5 litru) dostal zvýšenou verzi Wilderness. Hyundai Boulder Concept, byť bez dokončeného interiéru, vzbudil pozornost především proto, že jde o terénní vůz na klasickém rámovém podvozku, který je předobrazem sériového modelu na rok 2030. Mezi novinkami se objevily druhé generace Kia Seltos (SP3, bude i Hybrid) a velké Telluride (LQ2). Po loňském překvapivém vyhlášení elektro
1, 2 Dvanáctiválcový supercar Zenvo Aurora Agil, na jehož dánském výrobci se údajně podílejí podnikatelé z České republiky
3 Ford Mustang Red Dark Horse Supercharged se řadí mezi standardní Dark Horse a exkluzivní Mustang GTD
4 Lamborgini Temerario, nástupce Huracánu, ale s osmiválcem 4.0 (flat-plane L411) a trojicí elektromotorů (dva vpředu, jeden vzadu)
5 Infiniti QX65 pro modelový rok 2027, zcela nový crossover japonské odnože Nissanu
6 Genesis G90
Wingback Concept, návrat ke sportovnímu kombi
mobilu Kia EV3 při zahájení autosalonu v prostorách
The Jacob K. Javits Center za World Car of the Year (tehdy nebyl v New Yorku vystaven) nyní novinka dorazila na americký trh (prodej od konce 2026).
Revoluční BMW iX3 z maďarské produkce dobyl titul World Car of the Year 2026, stejně jako World Electric Vehicle. Zjevně pro porotce této ankety už nastala pouze doba elektrická, žádný z oceněných nových automobilů v šesti kategoriích nemá spalovací motor, všechno jsou elektromobily jen s akumulátory! Ano, volí 98 porotců ze 33 zemí v šesti kategoriích s přívlastkem světový vůz, takže World Luxury Car je americké SUV Lucid Gravity, World Performance Car korejský Hyundai Ioniq 6N, World Urban Car čínské Firefly od firmy NIO a World Car Design of the Year 2026 dobyla Mazda 6e (resp. EZ6), kterou pro japonskou automobilku vyrábí čínský Changan. Bodové hodnocení vždy trojice finalistů přinášíme v obvyklé tabulce. Smutné je, že zvláště v kategorii malých městských vozů ubývá evropských značek, které v tomto segmentu dříve patřily k nejlepším.
V expozici supersportů Manhattan Motorcars kromě jiných zářil poprvé dánský Zenvo Aurora Agil s unikátním motorem Mjølner 6.6 V12/90° QuadTurbo (konstrukce
Mahle Powertrain) o výkonu 919 kW (1250 k)/9800 min1 a se třemi elektromotory, jež zvyšují celkový výkon na 1360 kW (1850 k). Kompozitový trup vznikl ve spolupráci s Managing Composites, dodávají se verze Agil (track days) a Tur (grand touring). Vznikne limitovaná série 100 kusů. Zenvo vyrábí supersportovní vozy od roku 2008. Na stánku Jersey Macs, sdružení majitelů vozů McLaren, byla ve vstupní hale Crystal Palace vystavena kolekce šesti vozů od prvního MP412C (2014) po hybridní Artura Spider 2025; další exponáty byly 570S Spider a 720S (oba 2018), 765LT Coupé (2021) a 750S Coupé (2025), navíc poblíž se skvěl sedmý, a to nejnovější McLaren 750S Spider 2026, vystavený ve skleněném boxu! Dlužno dodat, že britská McLaren Automotive byla loni prodána CYVN Holdings LLC, státnímu investičnímu fondu z Abu Dhabi, jenž vložil 1,5 miliardy liber do rozvoje a umožnil tak fúzi s britským startupem Forseven, který pod vedením Nicka Collinse (nyní CEO McLaren Group Holdings po spojení Forseven s McLaren Automotive) po tři roky tajně vyvíjel i vozy jiných segmentů. Výprodej Evropy pokračuje, když CYVN má strategickou investici v čínské automobilce NIO (vložil 2,9 miliardy $ a nyní využije také
7 Bentley Continental GT Supersports 4.0 V8 (490 kW/666 k) s pohonem jen zadních kol pro film s Travisem Pastranou (série 500 vozů vyprodána)
8 Subaru Getaway, největší z elektromobilů své značky (světová premiéra)
9 Hyundai Boulder Concept, zatím jen studie bez dokončeného interiéru
10 Volkswagen Atlas se od roku 2017 vyrábí v Tennessee, nyní přichází druhá generace (MQB Evo s motory 2.0 TSI)
pro McLaren), podíly v McLaren Racing a McLaren Licensing, ale rovněž už v roce 2023 získal Gordon Murray Technologies včetně patentů na superlehké konstrukce. Záměrem bylo využít elektrické platformy NIO pro projekty Forseven, ale vzhledem k současnému vývoji byl tento plán přehodnocen, McLaren má do roku 2030 uvést více nových modelů, všechny však se spalovacím motorem a jistou formou elektrické asistence. Podobně se vyjádřil Koenigsegg, obě firmy půjdou do elektrických supersportů jen tehdy, budeli zájem. Podle Collinse neměl být Forseven novou značkou (nyní byl zrušen), ale jen přispět plánovanému návratu originálního britského designu, pro což v tichosti angažoval na sedm stovek odborníků včetně Nicka Collinse (exFord, Jaguar a LandRover).
Na autosalonu v New Yorku si přijde na své každý, a to jak příznivci nových technologií, tak klasických automobilů. Sběratel Bob Kerekes opět představil vzácná historická vozidla (1935 Auburn Speedster, 1937 Cord V8 a 1933 PierceArrow V12), na testovací dráze bylo možno vyzkoušet nové elektromobily i těch značek, jež jinak vlastní stánky v New Yorku nemají (například Cadillac). ■
TOM HYAN
Před deseti lety vznikla nová společnost pro dodávky terénních vozů...
1 Dva nové vozy Acela Monterra 4x4
2 Třínápravové provedení Monterra 6x6
3, 4 Stewart & Stevenson FMTV 6x6 při zkouškách v Rakousku
5, 6 Vozy mají klasický žebřinový rám a tuhé nápravy
Vroce 2016 se zrodila Acela Truck Company v Bozemanu v americkém státě Montana, aby uvedla vozy Acela Monterra 4x4 a 6x6 na základě vyřazených vojenských FMTV (Family of Medium Tactical Vehicles), resp. jejich vylepšené verze LMTV A1 (Light to Medium TV), jejichž původ je v Evropě. Rakouská společnost Steyr Antriebstechnik v letech 1988 – 1991 s americkým partnerem Stewart & Stevenson z Houstonu (TX), který zajistil výrobu (povinnost 50 % amerických dílů), vyhrála konkurz U. S. Army. Vozy 4x4 (2,5 t) a 6x6 (5,0 t) na základě konstrukce Steyr 12 M18, ale s motory Caterpillar 3116, převodovkami Allison MD-D7 a tuhými nápravami Rockwell R611, přišly do výzbroje U. S. Army v lednu 1996. Do října 2004 bylo dodáno 11 491 vozů a 2292 přívěsů. Nejprve je vyráběl Stewart & Stevenson (do 2006), pak jeho nástupci (do 2007 Armor Holdings Inc., do 2011 BAE Systems). Vylepšené LMTV A1 přišly do výzbroje v roce 2004, celkem vzniklo 21 149 vozů, následoval program FMTV A1P2 a FMTV A2, kde výrobu převzala Oshkosh Corporation. Vyřazené vozy s poměrně nízkým proběhem rekonstruuje Acela Truck Company pro civilní účely. Každý vyžaduje přes 700 pracovních hodin, dokumentovaný proces s více než 2500 kroky, výměnu zhruba 600 dílů a certifikaci (300 testů). Nyní se montují motory Caterpillar 3126/C7, vznětové šestiválce 7,2 litru o výkonu 246 kW (330 k), samočinné sedmistupňové
převodovky Allison a nápravy Meritor RF611. Vozy snesou boční náklon 30 % a mají stoupavost 60 %. Slouží hlavně ve stavebnictví, jako autojeřáby a vrtné soupravy, na ropných polích, u hasičů a záchranářů. Nová značka nabízí i druhý model Acela Dispatcher 4x4 na základě pick-upu Jeep Gladiator se zážehovým motorem Pentastar 3.6 V6 a osmistupňovou samočinnou převodovkou. ■
Kdyby měli výrobci automobilů více předvídavosti, žádná Oshkosh Corporation by dnes neexistovala. William R. Besserdich a Bernhard A. Mosling nabídli své patenty na vůz s pohonem všech kol různým automobilkám, ale všechny je odmítly. Založili si tedy firmu vlastní a ta přežila do dnešních dnů, přestože opustila výrobu těžkých civilních nákladních vozů. Nyní se zaměřuje na vojenské automobily a nové programy v divizi Oshkosh Defence, k nimž kuriozně patří vítězství v konkurzu na nové NGDV (Next Generation Delivery Vehicle) pro americké pošty U.S. Postal Service (verze Hybrid i BEV, motory Ford). Podobně jako Tatra Trucks získala Oshkosh Corporation největší proslulost s těžkými nákladními vozy do terénu, které mají pohon 4x4 až 10x10. Dnes je především dodavatelem ozbrojených sil, ale v minulosti vyráběla nákladní vozy pro silniční dopravu (některé neměly pohon všech kol). Její specialitou zůstavají automobily pro vojenský transport, stavebnictví, hasičské a komunální účely (sněžné pluhy). Historie dnešní Oshkosh Corporation se sídlem ve městě Oshkosh (WI), pojmenovaném po indiánském náčelníkovi z kmene Menominee, je dlouhá a plná zajímavých zvratů. Kuriozitou, nakonec hojně rozší-
řenou, se staly domíchávače betonu s jednomístnou budkou a vyprazdňováním bubnu vpředu, přičemž motor byl uložen vzadu. Cesta k letištním hasičským speciálům začala v roce 1968, v roce 1981 byl uveden HEMTT 8x8 (Heavy Expanded Mobility Tactical Truck), kterých bylo během dvaceti let dodáno přes šestnáct tisíc.
Dnešní Oshkosh Corporation zůstala samostatnou skupinou a od 1996 připojila přes patnáct významných společností z oboru speciálních vozidel, nástaveb a příslušenství. Počátkem letošního roku dorazily na Slovensko první JLTV 4x4 (Joint Light Tactical Vehicle), nástupci Humvee, jejichž dokončování probíhá u útvarů v Martině (objednáno 160 kusů). ■
První nákladní automobil Oshkosh vznikl v roce 1917 coby průkopník 4x4...
1 Oshkosh Last Mile Delivery Van
2 HARR-E (Hail-able Autonomous Refuse Robot – Electric) pro robotický odvoz domovního odpadu z popelnic (CES 2025)
3 Oshkosh FMTV A2, nyní s kapotovou budkou
4 Oshkosh M-1120 A4 HEMTT 8x8 v pouštním provedení
5 Oshkosh S-Series Front Discharge Mixer
6 Oshkosh JLTV od letošního roku slouží také na Slovensku
7 Pro výrobu NGDV vznikla nová továrna ve Spartanburgu (SC)
Nový showroom Mazda byl na Spořilově otevřen v roce 1997
S Jindřichem Nevrlou pasovali Mazdu na japonskou značku č. 1 v České republice
Nizozemský podnikatel Rolf Lauret, který se zasloužil o návrat značky Škoda na nizozemský trh a vstup značky Mazda na československý trh, ve věku 88 let odchází na zasloužený odpočinek (narodil se 20. ledna 1938). Rozloučení s českými partnery proběhlo 13. dubna v pražském dealerství AutoPalace Spořilov za přítomnosti významných hostů, mezi nimiž nechyběl Ing. Jindřich Nevrla, který stal odpočátku coby generální ředitel AutoPalace Praha právě v čele importu vozů Mazda na náš trh a byl blízkým spolupracovníkem Rolfa Laureta, majitele nizozemského holdingu AutoPalace/AutoBinck Car Distribution. Rolf v pouhých 21 letech převzal vedení AutoPalace v Nizozemsku (založeno 1927) po náhlém úmrtí svého otce a vybudoval rozsáhlou prodejní síť vozů různých značek, přičemž v roce 1991 vstoupil na náš trh s vozy Mazda, k nimž později přibyly Hyundai, Mitsubishi, Ford a další.
Opel oslavil pětatřicet let Astry na českém trhu uvedením modernizovaných vozů jedenácté generace ve dvou karosářských verzích hatchback a kombi na slavnosti v německém stylu, aby zdůraznil původ značky z Rüsselsheimu, a to navzdory úzkému spojení s francouzskou skupinou PSA, resp. Stellantisem. Přichází facelift v polovině výrobního cyklu (ceny od 579 990 Kč). V nabídce jsou 1.2 Hybrid 145, 1.5 Diesel 130, 1.6 PHEV 195 a elektrický BEV 156 k (dojezd až 454 km s akumulátorem 58 kWh). Na první pohled novou Astru poznáte podle upravené masky Opel Vizor, poprvé s trvale podsvětleným logem tradičního blesku.
Martin Hejral, PR manager Opelu, uvádí novou Astru v německém stylu
Opel Astra dále nabízí různé verze ICE Hybrid (na snímku), Diesel a BEV
Dvoumístná Tesla Cybercab má být masově vyráběným vozem
TESLA CYBERCAB
Na mezinárodním autosalonu v Chicagu byla letos znovu vystavena Tesla Cybercab, kontroverzní dvoudveřové robotaxi pro plně autonomní jízdu (volant chybí), jehož výroba v Austinu (Texas) se má právě rozběhnout. Podle Elona Muska bude zahrnovat převratný systém Unboxed Process (rozbalené vozidlo), kdy Cybercab vzniká nikoli postupně na pásové lince, ale spojením šesti samostatně vytvářených kompletů na vysokorychlostní lince, připomínající výrobu spotřební elektroniky. Původně se tak měla vyrábět malá levná Tesla v Mexiku, ale Cybercab dostal přednost. Zatím má však pro Teslu už tradiční zpoždění. S akumulátorem 35 kWh bude dojezd 320 km.
Nejnovější italský hypersport Pagani Utopia Roadster bude patřit k exkluzivním automobilům, které se objeví na pražské výstavě Legendy 2026 ve dnech 29. až 31. května. Otevřená varianta Utopia Roadster následuje po kupé (Project C10), tedy voze třetí generace Pagani (po typech C8 Zonda a C9 Huayra), a vznikne v limitované sérii 130 exemplářů. Dodává se s nasazovací střechou hardtop, vychází z kupé (má stejnou hmotnost jen 1280 kilogramů) včetně pohonné jednotky MercedesAMG 6.0 V12 TwinTurbo o výkonu 635 kW (864 k) a točivém momentu 1100 N.m, tříkotoučové spojky a sedmistupňové manuální nebo automatizované převodovky Xtrac. Cena od 3,1 milionu eur (bez daně).
Utopia Roadster
Ve voze nenajdete volant ani pedály
LLC na autosalonu v Chicagu (2026)
JEEP RECON 2026
Zcela nové jméno vyjadřuje zcela nový typ Jeepu, který prý sází na 85 let tradice a navzdory výhradně elektrickému pohonu má zahrnovat všechny schopnosti pohybu v terénu, na jaké jsme u Jeepu zvyklí. V Evropě nahrazuje legendární Wrangler, jehož výroba pro jiné trhy samozřejmě pokračuje (a to i s osmiválcem Hemi). Recon na platformě STLA Large s nezávislým zavěšením všech kol bude z mexického závodu Toluca, je samonosné konstrukce s pohonem všech kol DualMotor o celkovém výkonu 480 kW, pěti režimy jízdy SelecTerrain, akumulátorem 100 kWh a dojezdem přes 400 km. Ceny od 65 000 $.
Revival měla jubilejní patnáctý ročník!
V tradičním dubnovém termínu startovalo 154 posádek...
Pražský Rallye Revival opět nezklamal. Diváci viděli znovu úžasné stroje, skutečné youngtimery, a za jejich volanty nejen legendy závodních tratí minulosti, ale i specialisty na sbírání minimálního počtu bodů (kdo má nejméně, vítězí), stejně jako nové adepty motoristického sportu. Soutěž, která je nejen sportem, ale rovněž příjemným setkáním milovníků spalovacích motorů a významnou společenskou událostí, přinesla opět novinky v představení dalších čerstvě renovovaných strojů. Letošní ročník třídenního podniku navíc startoval v pátek v mrazivém počasí na Hradčanském náměstí v Praze a poskytl tak přihlížejícím a zejména fotografům skutečně výjimečné kulisy. Přejímka byla tradičně v Radotíně (Kart Centrum), ale trasa se každoročně mění podle daných možností, realizovaných na základě neustávajícího vyjednávání Edy Patery, promotéra amatérských závodů do vrchu Edda Cup a soutěžních Revivalů. Tentokrát itinerář zavedl posádky už podruhé až do Českých Budějovic, jihočeské silnice byly vítaným zpestřením pro skutečnou radost z jízdy. První den se jelo za hustého pátečního provozu z Pražského hradu do areálu v Milovicích, kde jezdci dvakrát absolvovali první Show Section na uzavřeném okruhu, aby pak zamířili jižním směrem do cíle
TOM HYAN
a JIŘÍ MARŠÍČEK, Praha/Sedlčany (CZ)
1 Posádka Michel Grimaldier/ Antonio Caldeira (Triumph 2000) před startem na Hradčanském náměstí v Praze
2 Jiří Moskal Junior se spolujezdcem Davidem Haumerem představili krásně renovovaný vůz Lancia Delta Integrale z rodinné sbírky
3 Ladislav Kopelent (1985 Škoda 130 RS) na trati v Sedlčanech
4 Jako první jede vždy Dodo Studenič s vozem Škoda 1000 MB (na snímku vlevo)
5 Škoda 120 S slovenské posádky Jan Mesároš/Marian Žačik
na Staré Živohošti. V sobotu byly vyvrcholením Show Section na rallykrosové trati v Sedlčanech (ráno byla pěkná mlha!), jízda do Písku a Českých Budějovic, znovu Sedlčany a konec na Staré Živohošti. Sobotní večerní program byl vyvrcholením společenského setkání, ale ráno se jelo znovu na Sedlčany (rallykrosová trať se projížděla v opačném směru) a po okolí do cíle v Radotíně. Pořadatelé to neměli lehké, pořadí ve dvanácti různých třídách bylo velmi těsné, o vítězích rozhodovaly až závěrečné etapy. Pokud jde o absolutní prvenství podle počtu bodů, tak dvojice Daniel Tomek/Šimon Brousek (1985 Honda Civic 1.6) překvapila tradiční specialisty Ladislava Hubálka (1977 BMW 323), Radka Urbana (1984 BMW
▲ Jiří Moskal (za volantem) s Pavlem Záleským (BMW 318 iS) pravidelně na pražském Revivalu, když dříve spolu startovali v týmu LIAZ na Dakaru
325) a Filipa Silovského (Triumph TR7), kteří skončili na dalších místech. Startovní číslo 1 měl jako obvykle Jozef (Dodo) Studenič s originálem Škoda 1000 MB a opět vyjel s Milanem Zapadlem. Jen pro ilustraci, v první desítce na startu byly podle startovních čísel posádky Lukáš Krupička/Pavel Ryšánek (č.2, Audi Quattro Sport), Ladislav Kopelent/Vladimír Rajnoch (č.3, Škoda 130 RS), Norové Svein Lund/Oddvar Moland (č.4, Datsun 240 Z), Poláci Grzegorz Baran/Sławomir Wojcik (č.5, Volkswagen Golf), Jiří Moskal/Pavel Záleský (č.7, BMW 318 iS), Němci Mike Beckhusen (nahradil Moniku Petzold po zranění ruky)/Eckehard Jahnke (č.8, Lada Samara), Jiří Černý/Petra Husáková (č.10, Peugeot 309), Marcel Tuček/Miroslav Vrba (č.11,
6 FSO Polonez 1600 č.24 (Němci Torsten Riedel/ Alexander Silkeit) na rallykrosové trati v Sedlčanech
7 Nesmrtelné Trabanty 601 (45 = Stanislav Pelc/Pavel Chlustina; 44 = Ivan Rejmon/Jiří Polák)
8 Wartburg 353W německé posádky Kai-Michael Schwarz/Sabrina Kunze
9 Organizátor Eda Patera u vozu Škoda 130 RS posádky Kopelent/Rajnoch
10 Přehlídka vozů na Hradčanském náměstí (v popředí Volvo PV544 norské posádky Egil Nicolaysen/Stein Roed)
11 Ladislav Hubálek (1977 BMW 323) tentokrát celkově druhý (ale vítěz třídy 8)
Audi 80 Coupé), Antonín Muzikant/Tomáš Drásta (č.12, Peugeot 205 GTI) a francouzskoportugalská posádka Michel Grimaldier/Antonio Caldeira (č.13, Triumph 2000). Překvapily výkony zahraničních účastníků, jezdců a navigátorů ze čtrnácti zemí. Nejúspěšnější byl vítěz třídy 7 a celkově šestý Wojciech Białowas z Varšavy, jezdec závodů do vrchu a rallykrosu, účastník Dakaru 2012 – 2013 (poprvé s veteránem Grzegorzem Baranem na MAN TGA 18.480, podruhé s Robertem Szustkowskim Jr. na MercedesBenz Unimog U400).
Tradiční akce, za níž stojí neúnavný Eda Patera se svým týmem, se opět vydařila. Mnozí účastníci se už těší na další podnik Rallye Berounka Revival, který se pojede v termínu 31. října až 1. listopadu 2026. Zájem je obrovský, spojit zábavu a sport se totiž v dnešní přeregulované době ukazuje být tím nejlepším řešením. ■
posádka vůz body
1. Daniel Tomek/Šimon Brousek 1985 Honda Civic 1.6 1944
1. Ladislav Hubálek/Eliška Šalounová 1977 BMW 323 2002
3. Radek Urban/Jaroslav Urban 1984 BMW 325 2013
4. Filip Silovský/Martin Bozděch 1977 Triumph TR7 2031
5. Jan Brabec otec a syn 1984 Opel Kadett 2041
6. Wojciech Białowas/Adam Cibart (PL) 1983 VW Golf GTI 2046
Deutsche Tourenwagen Masters mají nové vedení pod taktovkou ADAC Motorsport GmbH (ředitel Thomas Voss a finanční ředitelka Claudia Wagner), ale také nové speciální obutí DTM od Pirelli, a to poprvé Made in Germany. Pořádající ADAC Motorsport představil 21 vozů DTM/GT3 osmi značek a chce oslovit mladší příznivce motorsportu. Všechny vozy jsou pro 2026 silně modifikovamé evoluce, Lamborghini představil nový typ Temerario GT3. Proti třem bývalým mistrům (Preining, Bortolotti a Wittmann) se postaví zkušení jezdci známých jmen, ale i nováčci. Klíčem k úspěchu je sladit vozy právě s novými pneumatikami, v závodech jsou předepsány výměny kol, ale nikoli střídání jezdců. Letošní kalendář tvoří závody o víkendech končících nedělí 26. 04. Red Bull Ring (vyhráli Preining a Engel), 24. 05. Zandvoort, 21. 06. Lausitzring, 05. 07. Norisring, 26. 07. Oschersleben, 16. 08. Nürburgring, 13. 09. Sachsenring a 11. 10. Hockenheimring. ■
ROMAN KLEMM
Red Bull Ring byl místem představení šampionátu i jeho prvním letošním závodem...
Schubert/BMW M4 Evo (3 Kelvin van der Linde, 11 Marco Wittmann) Landgraf/Mercedes-AMG GT3 (22 Lucas Auer, 84 Tom Kalender) Mercedes-AMG Mann-Filter/Ravenol (48 Jules Gounon/80 Maro Engel) Emil Frey Racing/Ferrari 296 Evo (14 Matteo Cairoli, 69 Thierry Vermeulen)
Red Bull Team Abt/Lamborghini Temerario (10 Marco Mapelli, 130 Luca Engstler) TGI Team GRT/Lamborghini Temerario (19 Mirko Bortolotti, 63 Maximilian Paul) Manthey/Porsche 911 GT3 R Evo (90 Ricardo Feller, 91 Thomas Preining) Land/Porsche 911 GT3R Evo (29 Bastian Buus) HRT Racing/Ford Mustang Evo (36 Arjun Maini, 64 Finn Wiebelhaus) Comtoyou/Aston Martin Vantage (7 Nicki Thiim, 8 Nicolas Baert) Dörr Motorsport/McLaren 720S Evo (16 Timo Glock, 25 Ben Dörr)
Kimi Antonelli vyhrál Velkou cenu Číny jako druhý nejmladší závodník v historii MS F1 a po dalším triumfu v Japonsku se stal nejmladším jezdcem ve vedení šampionátu.
Závod v Austrálii ovládl jeho týmový kolega George Russell (Mercedes-AMG W17). Po třech závodech bylo mistrovství F1 přerušeno a Velké ceny Bahrainu a Saúdské Arábie zrušeny bez náhrady vzhledem k válce v Íránu (podobně jako WEC 2026 v Kataru).
Před VC Miami vede Antonelli (72 bodů), druhý je Russell (63) a třetí Leclerc na Ferrari (49).
Oliver Bearman (Haas) na Velké ceně Japonska přežil těžkou havárii s přetížením 51 g! V závodě se rychle přiblížil za Franca Colapinta (Alpine), kterého postihl výpadek elektrické energie a zpomalil, rozdíl rychlostí byl cca 50 km/h. Oliver ve snaze zabránit kolizi vyjel z trati, nezvládl vůz a bočně narazil do hrazení. Sám však dokázal vystoupit. Ukázalo se, jak je nový kombinovaný systém pohonu F1 s elektrickým podílem téměř 50 % pro jezdce nebezpečný. Dojde-li elektrická energie z akumulátoru, výkon náhle prudce klesne.
Roman Staněk (motor Toyota) na okruhu Motegi při premiéře v japonské Super Formuli obsadil desáté místo po startu z deváté pozice, ale dostal jen půl bodu, protože pro déšť jezdci neabsolvovali aspoň 75 % závodu (všichni na Dallara SF23). Ve druhém byl sedmnáctý. Do třetího v Autopolisu se Staněk kvalifikoval dvanáctý (ze 24 jezdců), ale závod byl zrušen pro průtrž mračen.
Roman jede v týmu Masahika Kondo, stejně jako Jaroslav Janiš v roce 2005 (pouze tři závody, ale nejlépe sedmý). Kalle Rovanperä do šampionátu nenastoupil pro zdravotní problémy.
Doriane Pin (ročník 2004), francouzská závodnice European Le Mans Series (Duqueine Team) a vítězka F1 Academy 2025, je další ženou, která jela ve formuli 1. V dubnu testovala starší Mercedes-AMG W12 (2021) na okruhu v Silverstone, kde ujela 76 kol, a v týmu pracuje od ledna coby vývojový jezdec na simulátoru. Před ní okusila Stříbrný šíp (tehdy West McLaren-Mercedes MP4-17) Američanka Sarah Fisher v Indianapolisu 2002.
TOM HYAN
Neuvěřitelných
6:15,977 min zajel Ford GT na Nürburgringu...
1 Frédéric Vervisch (Ford GT Mk IV) jede rekordní kolo na Nürburgringu
2 Ford GT Mk IV je vůbec nejrychlejším vozem na Nürburgringu, poháněným spalovacím motorem bez elektrické asistence
3 Úspěšný tým Ford Racing/ Multimatic Motorsports po rekordní jízdě
Ford GT Mk IV ustavil počátkem dubna 2026 rekord produkčních vozů v Zeleném pekle na Nürburgring Nordschleife a je absolutně nejrychlejším americkým automobilem, kterému se to podařilo na okruhu délky 20 832 metrů (Mustang GTD totiž už ztratil rekord ve prospěch Corvette ZR1X). Frédéric Vervisch, tovární jezdec Ford Racing, dosáhl času 6:15,977, čímž překonal MercedesAMG One (6:29,090), když řídil třetí nejrychlejší vůz na Nürburgringu, a to včetně prototypů. Pořadí je Porsche 919 Hybrid Evo 5:19,546 (prototyp LMP1h); Volkswagen ID.R Electric 6:05,336 (pokořitel rekordů i v Goodwoodu a na Pikes Peaku); Ford GT Mk IV 6:15,977 (první ICE bez elektrické asistence), elektrické Xiaomi SU7 Ultra 6:22,091 a Lotus Evija X 6:24,047, hybridní MercedesAMG One 6:29,090 a další. Ford mohl být rychlejší, ale pro nezvykle chladné počasí se 1. dubna dostal jen na maximálku 312 km/h, i když může jet přes 200 mph (320 km/h). Zkušený Belgičan Vervisch (ročník 1986) byl v roce 2008 mistrem AsianPacific i Německa ve formuli 3, čtvrtý ve FAtlantic 2009 v USA, vyhrál 24 h Nürburgringu 2019 a 2022 a je továrním jezdcem Ford Racing od roku 2023 (Mustang GT3).
Označení produkční u GT Mk IV je ovšem zavádějící, stejně jako tvrzení, že jde o nejrychlejší vůz, jaký můžete koupit. Zjevně nemůžete, už v modelovém roce 2023 ohlášená poslední verze je limitovanou sérií 67 vozů, inspirovaných vítězem 24 h Le Mans 1967, určená jen pro vybrané klienty z client selections za 1,7 milionu $, tedy trojnásobek původní ceny. Tím výroba třetí generace Fordu GT končí. Vůz má řadu úprav pro track days (na silnici totiž nesmí na rozdíl od MercedesAMG One), a to prodlouženou kompozitovou záď Long Tail, delší rozvor náprav, adaptivní podvozek Multimatic Spool Valve (stejně jako Mustang GTD) a výkon motoru EcoBoost 3.8 V6 TwinTurbo zvýšený přes 800 koní (590 kW), konkrétně u rekordního vozu bylo uvedeno 820 k (603 kW) pod taktovkou známého ladiče RoushYates Engines. Před GT Mk IV ustavili rekordy na Nürburgringu další členové týmu Ford Racing! Romain Dumas zajel 6:43,482 min na speciálu Ford F150 Lightning SuperTruck a 6:48,393 na Ford Transit SuperVan 4.2, zatímco Dirk Müller jel za 6:52,072 min (Ford Mustang GTD), ale pak byl překonán Corvettou ZR1X, řízenou vývojovým inženýrem Drew Cattellem a nikoli profesionálním závodníkem (6:49,275 min). ■
Kaliforňan italského původu se narodil 10. července 1926 ve filipínské Manile, závodit začal v USA se sportovními MG TC, Jaguar XK140, Ferrari, Corvette a Mercedes-Benz 300 SL, v letech 1955 a 1956 byl Pacific Coast GT Champion, koncem padesátých let se podílel na sportovním voze WRE-Maserati 2000 (vyhrál s ním VC Neapole 1959), v Evropě startoval také v závodech sportovních vozů (1962 Corvette v Le Mans) než vstoupil do formule 1 s podporou Hugha Powella. V roce 1962 jel tovární
Emeryson-Climax (dva starty a sedm mimo MS), 1963 založili Scirocco-Powell (Racing Cars) Ltd., upravili rám a coby Scirocco 01 vyjeli s osmiválcem BRM (čtyři starty a čtyři mimo MS), když vrcholem bylo druhé místo za Jackem Brabhamem na VC Rakouska v Zeltwegu (mimo MS, dojely jen tři vozy). Tony se vrátil do USA, pokračoval se sportovními vozy, jel TransAm, CanAm, ale také WEC (1966 na AC Cobra v Targa Florio, Spa a Nürburgringu). Končil ve F5000 (1974), ale s veterány jel ještě na 70. narozeniny! Zemřel 4. května 2014 v Renu (NV).
Chtěl patřit k prvním japonským jezdcům F1, na VC Japonska 1976 však byl jediným z čtveřice, který neodstartoval (jeli Hasemi, Hoshino a Takahara). Už v roce 1974 testoval Brabham BT44, měl smlouvu na Fuji 1976, ale vozy sestavy RAM byly v Německu zadrženy pro dluhy týmu.
Odjel na Wolf-Williams FW05 dva tréninky, sponzoři ale nezaplatili, a tak ho Frank Williams nahradil Hansem Binderem. Narodil se 14. září 1950 v Kamagaye, v osmnácti začal na sedanu Datsun,
přešel na 240Z a k formulím (Brabham BT16). Odjel do Londýna a stal se nejúspěšnějším asijským jezdcem v Evropě od doby prince Biry. V britském mistrovství F3 několikrát vyhrál, 1973 byl druhý v Rouenu (March 733 Ford TC), postoupil do formule 2 (1974 čtvrtý v Karlskoga na Marchu 742 BMW), 1975 jel jak evropskou F2, tak japonskou F2000 (vozy March). Když neuspěl ve formuli 1, vrátil se k dvoulitrovým formulím, ale po roce 1979 ho zastavil nedostatek sponzorů. Později byl šéfem týmu GT v japonském mistrovství a filmovým kaskadérem.
Všestranný závodník se narodil 21. května 1944 v Leónu, 1965 začal na Seatu 600 v úpravě Siata, stal se továrním jezdcem FASA-Renault a hvězdou španělské formule Seat 1430 (později 1800), kde byl celkově druhý 1971 a třetí 1975. Vítězil na okruzích i v rally (jel Monte Carlo 1970 na Renaultu 8 TS), ale v kvalifikaci na 24 h Le Mans (1974 March 74S BMW) a Velkou cenu Španělska 1976 neuspěl. Nejprve chtěl koupit Ertlův Hesketh, pak Peter Gaydon doporučil Williams FW04, podpořila ho
pojišťovna Mapfre, jenže se na starém voze v Jaramě nekvalifikoval stejně jako krajan De Villota (RAM/Brabham BT44B). Kariéra se zpomalila, vrátil se k cestovním vozům, s Gregoirem (Lucas Sáinz) vyhráli 2 h Copa Renault 5 v Jaramě 1980 a Zapico tam byl nejrychlejší v závodě veteránů (Lamborghini Miura SV). Pak jezdil ME cestovních vozů (třetí v 500 km Zeltwegu 1985 na BMW 635 CSi). V roce 1985 se objevila falešná zpráva o jeho smrti v závodě, ale zahynul až 6. srpna 1996 v Huete (Castilla –La Mancha) po pádu s ultralightem v letecké soutěži.
Oblíbená Lola T70 znovu vyjíždí do světa...
1 Lola T70S GT je první automobil této značky, schválený pro silniční provoz, zatímco verze T70S má licenci FIA Historic pro závody
2 Lola T70S je přesnou replikou ikonického závodního vozu z konce šedesátých a počátku sedmdesátých let
3 Chevrolet V8 poháněl většinu vozů T70, pro T70S byl zvolen small block 5,0 litru (305 CID)
Britská Lola vyhrála stovky různých závodů, ale po dvou vážných krizích zanikla. První způsobil poslední pokus o vstup do formule 1, druhou finanční problémy po neúspěšné diverzifikaci. Obchodník Till Bechtolsheimer, CEO Arosa Capital Management (alternativní energie), získal značku Lola po bankrotu a obnovil Lola Cars, Ltd. v roce 2022. Jeho tým tvoří především Mishern Chetty (CEO Lola; exMercedesAMG F1 a Liberty Global), technický ředitel Peter McCool (exF1 Alpine, Super Aguri a McLaren, exMercedes FE) a sportovní ředitel Mark Preston (rovněž exF1 a FIA FE), ale také ambassador značky Johnny Herbert,
bývalý jezdec F1 a vítěz 24 h Le Mans. Firma sídlí na závodním okruhu v Silverstone (Northants).
První novou konstrukcí se stala elektrická formule LolaYamaha T001 (Gen3), s níž značka vstoupila do jedenácté sezony FIA FE v roce 2024; druhou je reinkarnace slavného kupé Lola T70, které vznikne v limitované sérii šestnácti kusů, a to buď v závodní verzi T70S (s licencí FIA Historic), anebo poprvé v historii značky coby silniční vůz Lola T70S GT (těžší o 30 kilogramů, s jiným motorem Chevy 6,2 litru a výkonem sníženým o 22 kW/30 k). Po dvouletém vývoji se nová Lola T70S představila v březnu 2026, navazuje na legendárního předchůdce, jenž v otevřených i uzavřených verzích vyhrál nespočet závodů (např. CanAm 1966 a 24 h Daytony 1969). Podle Bechtolsheimera vyšli z původních výkresů a skenování nejlepších zachovaných exemplářů T70 Mk3B, ovšem využili nové technologie a udržitelné materiály (kompozity LNCS, Lola Natural Composite System, tedy rostlinného původu). Základem jsou samonosný hliníkový trup, nezávislé zavěšení všech kol na dvojitých příčných ramenech, kotoučové brzdy s čtyřpístovými třmeny a osmiválec Chevrolet 305 CID (4998 cm3) o výkonu 390 kW (530 k)/7300 min1 a točivém momentu 577 N.m/5500 min1 s pětistupňovou převodovkou Hewland LG600. Vůz o vlastní hmotnosti 860 kilogramů zrychluje 0 – 100/200 km/h za 2,5/8,9 sekundy a dosahuje rychlosti 325 km/h. ■
Motoristický novinář a všestranný závodník, jezdil se vším, co má kola, ale formuli 1 jen testoval, na tu neměl sponzory. Mnohokrát jel v Brně (BMW, Jaguar, Volvo, Ford), vyhrál tam 1976 (s Xhencevalem byli mistry Evropy) a znovu 1979 (druzí v ME) na BMW-Luigi 3.5 CSL. Narodil se 24. března 1947 v Bruselu, chtěl závodit, odešel tedy do Anglie, kde pracoval v různých garážích a pro Roba Walkera, udělal závodnickou školu a začal s Alfou Romeo v Tour de France a v malých formulích
(Vee, S-Vee, F3, F-Pacific). Jeho úspěchy jsou nespočetné, třikrát vyhrál 24 h Spa (1974 a 1975 BMW-Luigi s Xhencevalem, 1981 Mazda RX-7 s Walkinshawem), jedenáctkrát jel 24 h Le Mans (1977 osmý na BMW-Luigi, třikrát vyhrál třídu na Mazda 757/767B, třikrát třetí ve třídě na Ferrari 512 BB) atd. Za nejlepší spolujezdce považuje Jeana Xhencevala, Steve Sopera a Davida Kennedyho, nejraději má Severní smyčku Nürburgringu, Brno a Bathurst. Napsal nespočet článků, ale také velkou knihu o historii japonské Mazdy ve 24 h Le Mans.
Baron Hugh z belgického šlechtického rodu (mají zámky Freux a Limal) se narodil 10. prosince 1942 ve Freuxu (Libramont). Začal závodit 1964 na Mini Cooperu, ve F3 (Cooper T83 Ford) a do 1984 jezdil ME cestovních vozů (pátý na Monze, BMW 635 CSi). V roce 1976 byl druhý v Brně a Mugellu (s De Waelem), vyhrál Salzburg i Nürburgring a skončil celkově třetí v ME za dvojicí Xhenceval/Dieudonné, s níž společně zvítězil ve 4 h Jarama a TT Silverstone (BMW-Luigi 3.0 CSL).
Spolu vyhráli také 24 h Spa 1975 (BMW 3.0 CSL). Působil i jako sportovní manažer, jeho svěřenci vyhráli 24 h Spa 1977 (Joosen/Andruet, BMW-JUMA 530i). Sedmkrát jel 24 h Le Mans, navíc se jednou nekvalifikoval (1967 Ferrari 275 GTB s Gosselinem); nejlépe byl pátý v ročníku 1970 (Ferrari 512 S s Alistairem Walkerem) a desátý 1976 (BMW 3.5 CSL, Posey/Grohs), okusil tam rovněž Ferrari 512 M (1971 odpadl s De Cadenetem), Lolu T280 DFV (1972 odpadl s Ecurie Bonnier), Ferrari 365 GTB/4 (1975 dvanáctý, Anduet/Pilette) a další vozy.
CSL
JEAN XHENCEVAL (B)
Blízký spolupracovník italského emigranta Luigiho Cimarostiho, který založil v Belgii slavný tým Luigi Racing, ostatně byli rovněž švagři. Narodil se 6. února 1945 v Comblain-au-Point, začal u Luigiho jako pomocník a mechanik, ale 1971 už byl sedmý v Brně (BMW 2800 CS). Většinu vítězství dobyl na BMW-Luigi 3.0 CSL s Pierre Dieudonném (dvakrát 24 h Spa 1974 a 1975; pak 1976 Monza, Mugello, Brno, TT Silverstone, Jarama a mistři Evropy; 1977 Mugello, druzí v Brně a druzí v ME; 1979 Monza,
Brands Hatch, Brno, Pergusa a druzí v ME), třikrát spolu jeli 24 h Le Mans (desátí 1980 ještě s Regoutem a devátí 1981 s Libertem na Ferrari 512 BB, 1977 osmí na BMW-Luigi 3.0 CSL s Dinim coby vítězové třídy IMSA). Pro Luigiho okusil také Chevrolet Camaro a když belgický ladič přešel na Alfu Romeo Alfettu GTV V6, tak dojel třetí v Brně 1982 (s Marco Micangelim vyhráli divizi do 2,5 litru v Brně, Vallelunze, Mugellu a Zeltwegu). V roce 1983 se vrátil na BMW (na 635 CSi pro JUMA Team pátý ve Valellunze). Žije v rodném Comblainu.
Neobyčejně populární jezdec mistrovství světa sidecarů, který čtyřikrát dosáhl na druhé místo (1958, 1959, 1962 a 1963 vždy na BMW), ale mistrem světa se nikdy nestal. Narodil se 23. května 1924 ve Wittenbachu (Saint-Gall), vyučil se mechanikem, 1945 založil motodílnu ve Veytauxu, 1947 začal závodit na motocyklu (poprvé vyhrál půllitry 1948 ve Schaffhausenu). Byl velmi temperamentní, a tak často havaroval a utrpěl četná zranění. V roce 1954 poprvé okusil sidecary, ale dále vítězil
i v sólo třídách (MV Agusta 125, Guzzi 250 a Norton 500). Původní BMW přestavěl na sidecar, při stavbě dával přednost tvrdému letování před svary, což se mu stalo osudným. Jeho rám praskl v Brands Hatch a Florian zemřel 10. října 1965 při převozu do nemocnice. Devětkrát jel Tourist Trophy (sólo i sidecar), ale vyhrál jen 1963. U nás v Brně vyhrál 1958 až 1960. Patřilo mu šest vítězství Grand Prix mistrovství světa v kategorii sidecars do 500 cm3 (Assen 1958 a 1959, Hockenheim 1959, Spa 1962 a Rouen 1965 na BMW; Barcelona 1964 s Gilerou).
Syn Romea a prasynovec Floriana se narodil 9. února 1981 v Luganu, ve čtrnácti začal na motokárách, startoval na závodech po celém světě od Polska po Brazílii, než v roce 1999 přešel na formule (F3 Italia, Open Formula Nissan a F3000), ale do vysněné formule 1 se nedostal. V roce 2003 jel Indy Car (Champ Car World Series), ale po polovině sezony v týmu Dale Coyne Racing končil na Lausitzringu. Poté se dlouhá léta soustředil na sportovní vozy GT, na Porsche vyhrál Le Mans Series
GT2 2006 s Liebem a International GT Open 2007 s Lietzem (to zopakoval 2009 na Ferrari F430 s Fässlerem). Roku 2008 přešel na Ferrari F430 pro BMS Scuderia Italia s Davidem Rigonem, vyhráli GT2 ve 24 h Spa-Francorchamps, ale v Brně neuspěli. Pokračoval v různých týmech Ferrari a Porsche (jel 24 h Le Mans 2012 a 2016 na typu 911), vyzkoušel také Aston Martin, Mercedes-AMG SLS a Audi R8 LMS. Vyhrál na Nürburgringu v European GT4 Series 2021 (Porsche 718 Cayman). Je ředitelem Camathias RE & Management SA v Luganu.
Úspěšný strýc Florian inspiroval Romea k závodům, ale synovec volil bezpečnější čtyři kola. Největším úspěchem byla druhá místa v MS značek sportovních prototypů 1977 ve 24 h Daytony a 6 h Mugella, kde Romeo na Porsche 935 Turbo doplnil dvojici Finotto/Facetti. Narodil se 16. prosince 1947 v Saint-Gall, s vozy Fiat 128 SL, Alfa Romeo 2000 a BMW 3.0 CSL jel ME cestovních vozů; 1976 v Brně a Salcburku šestý a na Nürburgringu třetí v absolutní klasifikaci s Alfou GTV 2000 jako
vítěz divize II; 1977 vítěz do 2,0 l s Alfou v Zandvoortu a celkově druhý na BMW v Mugellu atd. Okusil sportovní prototypy Sauber C5 a Lola T296, v roce 1978 jel dva závody formule 2 pro Heini Madera (Ralt RT1-BMW), ale pak se znovu soustředil na cestovní vozy (1985 opět v Brně s Alfettou GTV6). Stále více se věnoval podnikání (založil finanční společnost a obchod s nemovitostmi Camathias Group), sporadicky však startoval až do 1988 (Ford Sierra RS500). Zemřel 22. května 2017 v Luganu; rodinnou firmu vedou syn Joël a dcera Roberta.
▲ Konstrukér Willibald Gatter v roce 1924
1, 2, 3 Dochovaný Gatter 10 HP na výstavě v Praze
4 Willi Gatter v cíli Jízdy do Vysokých Tater 1931
5 Gatter 10 HP na dobovém prospektu (cena 15 800 Kč v roce 1932)
Podle statistik jezdilo koncem 1934 v Československu celkem 51 malých vozů značky Gatter ze Zákup (Reichstadtu) u České Lípy. V roce 1929 se tam usadil jistý Willibald Gatter, jedno z osmi dětí Josefa Gattera a Marie Eiseltové, absolvent Vyšší školy průmyslové v Liberci. Narodil se 12. prosince 1896 v Kuřívodech (Ralsko), pracoval ve Škodových závodech v Plzni, u Austro-Daimlera ve Vídeňském Novém Městě (s Ferdinandem Porschem), od 1926 u firem Linser v Liberci a Schicht v Ústí nad Labem, sám získal několik patentů v oboru pohonu a podvozků vozidel, než se osamostatnil a v roce 1930 dokončil stavbu dílny v Zákupech. Poslední vůz vyjel 1934, o dva roky později jeho Autowerk Gatter Reichstadt skončil. Gatter byl doslova lidový vůz, jehož základem se stala dlouhá podélná listová pera ve funkci rámu, která nesla na koncích tuhé nápravy. Vpředu uložený motor byl vzduchem chlazený motocyklový jedno-
Znáte české automobily? Gatter se krátce vyráběl v Zákupech...
válec 350 cm3 s dvoustupňovou převodovkou bez zpátečky, který poháněl zadní kola kloubovým hřídelem a dvojicemi řetězů. Vozík o hmotnosti 220 kg dosahoval rychlosti 60 km/h. V březnu 1931 následovala verze 9 HP s kapalinou chlazeným jednoválcem Villiers 349 cm3, s níž Willi Gatter jezdil soutěže (1931 úspěšně absolvoval II. Jízdu do Vysokých Tater). Finálním typem se stal Gatter 10 HP s motorem vlastní konstrukce, a to kapalinou chlazeným dvoudobým jednoválcem 449 cm3 (ø 90 x 70,5 mm), nyní s elektrickým spouštěčem, převodovkou 2+Z a pohonem zadních kol kloubovým hřídelem s klasickou rozvodovkou (dlouhá pera místo podélníků rámu zůstala). Vůz měl rozměry 2600 x 1050 x 1350 mm, rozvor náprav 1800 mm a rozchod kol 900/900 mm. Hmotnost vzrostla na 340 kg a rychlost na 70 km/h. Dochovaný exemplář Gatter 10 HP v provedení 1932 – 1934, který jsme si kdysi prohlédli na výstavě v Praze, je nyní v Sudetendeutsches Museum na Hochstrasse 10 v Mnichově (nechybí tam ani motocykl Böhmerland). Willi Gatter zemřel 14. května 1973 v Kirchheimu-unter-Teck, kde se oženil ve čtyřicátých letech a v Německu zůstal. Ještě v roce 1956 postavil prototyp minivozu ve stylu Smart ForTwo, ale nebyl zájem ani finance. ■
Ve 24 h Le Mans 1949 s Otto Krattnerem vyhráli třídu 750 cm3, byli druzí podle Indexu výkonnosti za vítězným Ferrari a patnáctí celkově (ujeli 177 kol průměrem 99,66 km/h). Na druhém Aero Minoru Sport byli Poch/Hodáč devatenáctí a třetí ve třídě (151 kol). František se narodil 28. ledna 1913 v Plzni v rodině obchodníka, strýc byl výtvarník Ladislav Sutnar (1897 Plzeň – 1976 New York). Začínal na BSA 500 v motocyklových soutěžích, po válce na voze Singer 9 začal vítězit, v rally mu
byla navigátorkou rovněž manželka Dagmar. V Rally Monte Carlo 1949 byl pátý ve třídě (už s Krattnerem), za ním druzí Lancman/Štípek, šestí Hodáč/Machač a devátí Poch/Klouda (všichni Aero Minor). Po úspěchu v Le Mans vyhrál mnoho domácích závodů 1950, ale koncem roku byli s Krattnerem zatčeni a odsouzeni na 15 a 11 let za údajnou velezradu. Propuštěn až 30. listopadu 1963, směl pracovat pouze jako dělník, a tak koncem šedesátých let s Dagmar, synem Františkem a dcerou emigrovali. Zemřel 1. července 1990 ve švýcarském Curychu.
Narodil se 27. října 1904 v Nové Pace (části Vrchovina), provozoval tam mlýn a později autodílnu i čerpací stanici. Začínal s motocykly, dobyl nespočet úspěchů, debutoval na Itaru, pro firmu Bratři Šulcové vyhrál Velkou motocyklovou soutěž 1931 (BSA 500), byl prodejcem i továrním jezdcem Jawy, a to nejen na motocyklech (čtyřikrát dojel na zlatou v Šestidenní), ale i s automobily Jawa (speciály pro 1000 mil československých), ale také v Rally Monte Carlo (1939 osmý ve třídě na Minoru).
Podílel se na organizaci (Zlatá přílba, Krakonošův okruh, Šestidenní), koncem války i na utajeném vývoji Jawy 250 Pérák a těsně po válce zajistil trofejní vozy MercedesBenz W154 (uchován v NTM Praha, druhý vyvezen do USA). V roce 1948 mu byla dílna znárodněna, skončil v Jawě, závodil ale dále na Nortonu (vítěz VC v Brně 1950 ve 350 a 500 cm3, 1951 znovu 500 cm3), po úspěchu dostal Jawu 500 OHC (vítěz v Brně 1952) a naposledy 1955 (třetí v Brně na Nortonu 500). Pak se věnoval výchově mladých jezdců. Zemřel 18. března 1978 v Nové Pace.
OTTO KRATTNER (CS)
Narodil se 5. prosince 1908 v Liberci, ale téměř celý život prožil v Plzni, kde se vyučil ve Škodových závodech a pracoval tam v leteckém oddělení. Po vojenské službě (letecký mechanik) byl zaměstnán coby prodejce vozů i motocyklů, než se osamostatnil (zastoupení Ogar, ČZ, Aero, Praga, Ariel a další). První soutěž absolvoval na motocyklu Standard (1939 dojel na zlatou v Napříč Šumavou), 1934 založil Klub motozávodníků v Plzni, stal se organizátorem závodů, přešel na čtyři kola
(Singer, Aero Minor), ale po úspěchu v Le Mans 1949 se Sutnarem uložili výhru ve Švýcarsku, což byl až do osmdesátých let (!) pro československého občana trestný čin (Čech nesměl vlastnit vydělané devizy, musel je svěřit státu, později se měnily na tzv. bony). Když oba navíc odmítli spolupráci s komunistickou StB, byli posléze obviněni z velezrady a uvězněni na dlouhá léta. Tím jejich závodnická činnost skončila. Podle dostupných pramenů Krattner zemřel v roce 1979 (jiné uvádějí už 14. dubna 1968 v Mariánských Lázních).
od karosárny
ale málokdo věděl, že je vytvořil nadějný Giorgetto Giugiaro...
Carrozzeria Ghia před šedesáti lety uvedla několik sportovních a cestovních vozů, na nichž se Giorgetto Giugiaro podílel coby vedoucí stylistického oddělení Ghia, kam přešel v roce 1965 od Bertoneho a působil tam do dubna 1967, než zahájil svou cestu k samostatnosti. Z éry Ghia patří k jeho nejlepším návrhům Maserati Ghibli, De Tomaso Mangusta, ISO Rivolta Fidia, Oldsmobile Toronado Thor, Isuzu 117 Coupé a městský elektromobil De Tomaso Rowan Ghia. Giorgetto Giugiaro se narodil 7. srpna 1938 v Garessiu v italské provincii Cuneo. Jeho otec Mario, děd Luigi a praděd Paolo byli umělci, malíři a hudebníci. Mario často opravoval fresky v kostelích, ale Giorgetto odešel do Turína ve čtrnácti, aby studoval figurální kresbu.
TOM HYAN
Ital Design Bizzarrini Manta po dvaceti letech opět při testování na silnici
Jako chlapce z venkova ho automobily příliš nezajímaly, většinu času trávil ve volné přírodě, pomáhal otci a zúčastnil se mnoha aktivit, jež organizovala jeho matka Maria. V Turíně se objevily Giorgettovy kresby na výstavce karikatur automobilů, což vzbudilo pozornost zástupců Fiatu, a tak záhy kreslil v Centro Stile Fiat. Podpořil ho samotný Dante Giacosa, později přijal Nuccio Bertone a jmenoval šéfdesignerem (1959 – 1965), pak pokračoval v karosárně Ghia (do 1967). V raném období u Bertoneho se rovněž podílel na designu mnoha skvělých vozů, k nimž patří kupé Alfa Romeo 2000/2600 Sprint a Giulia Sprint 1600 GT, Maserati 5000 GT, Simca 1000 Coupé, Fiat 850 Spider, ISO Rivolta a Grifo, BMW 3200 CS a Mazda Luce 1500. Chtěl však být vlastním pánem,
a tak s Aldo Mantovanim dne 13. února 1968 založil firmu Ital Design – S.I.R.P. v Moncalieri u Turína.
Ital Design (zpočátku psáno zvlášť) tvořil nejen návrhy sériových osobních automobilů (do světa vyjelo přes 50 milionů vozů, jež nesou Giugiarovu pečeť), ale také krásné designové kreace. Bylo jich více než 200, pouhý výčet se nám nevejde do článku. První studií byla 1968 Bizzarrini Manta a druhou 1969 Alfa Romeo Iguana, záhy po svém zrodu vystavená rovněž v Praze. Právě Manta, kterou představujeme na těchto stránkách, se stala Giugiarovou prvotinou nové samostatné éry. Unikátní vůz vznikl v rekordní době 40 dnů, aby mohl být představen na Turínském autosalonu 1968, dochoval se a je plně funkční, což předvedl testovací jízdou pro vybrané novináře dvacet let po svém zrodu.
1 Přístup k motoru Chevrolet V8, uloženému před zadní poháněnou nápravou, je velkým překrytem, odklápěným vzad
2 Manta dostala jméno podle dravé ryby, která také vyniká velkou šířkou
3 Jednoprostorová karoserie má profil projektilu
Firma Giugiaro Italdesign z Moncalieri u Turína přežila dodnes coby dceřiná společnost Volkswagen Group, když na základě dobrých vztahů (je autorem prvního Golfu, Scirocca a Passatu) prodal Giugiaro v roce 2010 svůj podnik německému koncernu. Po změně vedení ale došlo k rozporům, a tak se Giorgetto se synem Fabriziem v roce 2015 zbavili zbývajících 9,9 procenta podílu a založili nový podnik GFG Design (Giorgetto + Fabrizio Giugiaro), kde opět nezávisle pokračují v tvůrčí práci.
Ital Design Bizzarrini Manta z roku 1968 je tedy první kreací Giugiara coby samostatného designera, znamená rychlý sportovní vůz s jednoprostorovou karoserií, jejíž boční profil připomíná projektil, navíc vybavenou trojicí sedadel v řadě, kde řidič sedí uprostřed.
Čelní sklo klesá v úhlu 15°, výhledu vpřed napomáhají tři nastavitelné štěrbiny pod jeho spodní hranou v krátké přídi (převis jen 870 mm). Boční plochy jsou naopak bohatě prosklené, vpředu sahá okno až nad výřez kola, také vzadu jsou průzory ve štěrbinách ventilace. Vůz postrádá klasické nárazníky, nechybějí však deformační zóny. Základem konstrukce je trubkový rám ze sportovního prototypu Bizzarrini P538 (chassis číslo 003), který se s jinou karoserií zúčastnil slavného závodu 24 h Le Mans 1966 (švýcarská posádka Edgar Berney/André Wicky odpadla). Inženýr Giotto Bizzarrini poskytl tento podvozek a Giugiaro postavil novou hliníkovou karoserii, vůz startoval s původně zamýšleným motorem Chevrolet Corvette V8 o objemu 5359 cm3 (osmička v typovém značení P538 patří motoru V8), zatímco první dva podvozky měly na žádost klienta čtyřlitrový dvanáctiválec Lamborghini. V Giugiarově studii zůstal klasický motor Chevrolet V8 o výkonu 309 kW (420 k)/5400 min1 s dvouventilovým rozvodem OHV a čtyřmi dvojitými karburátory Weber 45 DCOE, který poháněl zadní kola prostřednictvím čtyřstupňové manuální převodovky. Podlaha kokpitu byla plochá (bez středové konzole), řadicí páka vetknuta vpravo vedle prostředního sedadla řidiče
1 Originální kresba Manty od tvůrce Giorgetta Giugiara
2, 3 V třímístném kokpitu sedí řidič uprostřed
4 Stavba prototypu v Moncalieri u Turína
5 Mladý Giorgetto Giugiaro se svou první samostatnou kreací (1968)
a palivové nádrže se přestěhovaly dozadu k motoru. Všechna kola (vpředu 6x15, vzadu 7x15, pneumatiky Goodyear) byla zavěšena nezávisle na dvojitých příčných ramenech, odpružena vinutými pružinami s kapalinovými tlumiči a příčným zkrutným stabilizátorem vpředu, řízení bylo samozřejmě hřebenové a brzdy kotoučové, vzadu montované inboard po stranách rozvodovky. Při pohledu zpředu je zřejmé, proč vůz dostal jméno dravé ryby. Je dlouhý 4100 mm, ale široký tehdy značných 1855 mm při výšce pouhých 1050 mm. Rozvor náprav činí 2500 mm, rozchod kol 1470 mm vpředu a 1484 mm vzadu. Výrobce uváděl největší rychlost až
330 km/h (jak bylo zvykem u sportovních prototypů pro 24 h Le Mans). Velkoobjemový motor lze obdivovat pod plochým zadním oknem. Vzhledem k tomu, že šlo o výstavní studii, nemá vůz klimatizaci a přístrojová deska je velmi jednoduchá, dvouramenný volant speciální konstrukce tvoří deformační člen sloupku řízení, jeho hluboká koncepce byla u dalších studií využita pro nesení kontrolních přístrojů (u Manty jsou po straně). Interiér včetně trojice sedadel je čalouněn černou kůží. Hmotnost vozu nebyla uvedena.
Giorgetto Giugiaro později jednoprostorovou koncepci Monovolume Coupé dále rozvinul, k legendám patří rovněž studie Alfa Romeo Iguana (1969), VWPorsche Tapiro (1970), Alfa Romeo Caimano (1971) a především Maserati Boomerang (1972). Účelné obestavění vnitřního prostoru OneBox nabídly i jeho další kreace pro jiné segmenty jako jsou Alfa Romeo New York Taxi (1976), Lancia Megagamma (1978), Capsula (1982), Lancia Together (1984), Golf Orbit Syncro (1986), Columbus (1992), Biga Electric (1992), Structura (1998) a další. Jeho tvůrčí rozmach a rozsah prací je neuvěřitelný. Proto je Giorgetto Giugiaro právem považován za jedno z největších designerů všech dob, neli vůbec největšího! ■
Leyland byl nejslavnější britskou značkou nákladních vozů
a autobusů, sloužily na celém světě a jejich konstrukce položila základy také jiným...
TOM HYAN
1 Leyland Super Hippo, britská legenda s kapotovou budkou, vyráběná od roku 1948 do šedesátých let se šestiválci o výkonu až 147 kW (200 k)
2 Řada Leyland Freightline s novou bohatě prosklenou budkou Ergomatic pro inovované nákladní vozy od Cometu po Octopus
Všedesátých letech nikoho ani ve snu nenapadlo, že by Leyland mohl někdy zaniknout. Jméno bylo totiž přímo synonymem britského nákladního automobilu či autobusu, proslavilo název vesnice Leyland z hrabství Lancashire na všech kontinentech a dodnes tam nástupce britské společnosti vyrábí užitkové automobily pod taktovkou amerického koncernu PACCAR, ale už pod značkou DAF, kterou kdysi Leyland učil vyrábět motory (koupila licenci). U zrodu podniku stál koncem předminulého století mladík James Sumner, jenž začal s parními stroji, které poháněly nejprve primitivní tříkolku, sekačky trávy a nakonec kočáry bez koní. Zaujal Henryho Spurriera, jehož syn vedl Leyland Motors ještě v šedesátých letech, a tak se spojili a v roce 1896 založili Lancashire Steam Motor Company, předchůdce Leyland Motors, Ltd., legendárního výrobce užitkových vozů. O rok později vyjel první Steam Wagon 30 cwt na železných obručích a testy prokázaly jeho
3 Leyland Roadtrain 16-28, poslední typ s novými motory pro dálkovou dopravu (1980, Ogle Design podle návrhu Toma Karena) ►►►
dobré vlastnosti, a tak partneři rozšířenou výrobu přestěhovali z Herbert Street Works do nové továrny North Works. Následovalo spojení se strojírenskou firmou Coulthards z Prestonu, po němž společný podnik změnil název na Leyland Motors Ltd. Za prvních šest let zhotovili 72 parních nákladních vozů, ale už věděli, že budoucnost patří spalovacím motorům.
První model 12 HP byl dokončen v roce 1904, brzy následovaly větší s užitečnou hmotností 3, 4 a 5 tun včetně autobusů, vybavené zážehovým motorem o dvojnásobném výkonu. Dva vozy uspěly v armádních zkouškách War Office Trials, výsledkem bylo šest tisíc nákladních automobilů Leyland (většinou typu R.A.F.), dodaných britským vojenským silám za druhé světové války. Po válce se kapacita podniku zdvojnásobila, továrna v Leylandu byla značně rozšířena a přibyly velké železárny v nedalekém Faringtonu. Poptávka po roce 1919 vedla dokonce k tomu, že Leyland založil další továrnu v KingstononThames, zpětně odkoupil tři tisíce armádních vozů, rekonstruoval je tam a prodával civilním uživatelům s dvouletou zárukou! Začala expanze na zahraniční trhy, Leyland na podzim 1919 založil filiálky v Austrálii a na Novém Zélandu, k nimž přidal další v Kanadě a Jižní Africe. Ve dvacátých letech se
1 Osmikolové typy nesly tradičně označení Octopus (model 1964 s celkovou hmotností do 24 tun, s přívěsem do 33 tun)
2 Leyland Retriever, druhý člen řady se sníženou hmotností, poháněný šestiválcem O.600 Diesel o výkonu 103 kW (140 k) z roku 1964
3 Leyland Super Hippo v exportní verzi s motorem Leyland O.600/680 o výkonu 92/110 kW (125/150 k) coby model 1959
4 Nejmenší z programu sklápěčů 1964 je Comet s rozvorem náprav 2,99 metru, motorem 81 kW (110 k) a celkovou hmotností 13 209 kilogramů
v konstrukci mnoho neměnilo, ale sortiment se rozšířil na typy s užitečnou hmotností 2 až 8 tun, autobusy od 28 do 48 sedadel, a tak jedinou novinkou byl krátký vstup do světa osobních vozů (osmiválcový Leyland Eight byl konkurencí RollsRoyce, naopak lidový Trojan jezdil ještě na plných obručích). V roce 1925 přišla
5 Těžký tahač Super Hippo (modifikace 30EH.4B) pro jihoafrické sklárny Pilkington Brothers (1959)
6 Leyland Beaver se vznětovým šestiválcem O.600/680 (9,8 nebo 11,1 litru, 103 – 147 kW/140 – 200 k)
7 Dvou- nebo třínápravový Leyland Cub se ve třicátých letech dodával alternativně se zážehovým nebo vznětovým motorem
8 Low-Weight Octopus se sníženou hmotností vozu bez nástavby ze 7646 na 6743 kg, ale se zachovanou celkovou hmotností 24 385 kilogramů
9 Leyland Hippo, třínápravová verze těžké řady (dvounápravový Beaver, čtyřnápravový Octopus) s budkou Vista-Vue ze šedesátých let
změna, autobusy už nebyly odvozeny od nákladních vozů, ale dostaly specifický podvozek série L (do 1928 vzniklo přes 2500 autobusů Lion, Lioness a Leviathan). Kostky byly vrženy a výrobky sílily, vedle čtyřválců přišly šestiválce, zrodily se první dvoupodlažní autobusy (Titan), rozšířila výroba hasičských vozů (první od 1910), vznikly železniční motorové vozy Leyland Rail Car a debutoval motor Leyland Diesel 8,6 Litre. Druhá světová válka znamenala přechod na vojenskou produkci, železárny Spurrier Works ve Faringtonu rozjely produkci obrněných pásových vozidel (vzniklo přes 3000 tanků a 10 000 tankových motorů, přes 7500 těžkých leteckých pum, přes 11 milionů zápalných pum a přes pět milionů nábojnic 20 mm). Výroba kolových vozidel byla sice utlumena, ale i tak jich do roku 1945 vzniklo přes devět tisíc, z toho jeden tisíc desetitunových typu Hippo Mark II. Poválečná éra byla přehlídkou úspěchů, produkce se rozvíjela až do sedmdesátých let, ale Leyland se bohužel stal smutným symbolem neblahého spojování britských výrobců, které v reorganizacích zanikaly a nakonec stáhly do propadliště dějin britského strojírenského průmyslu celou British Leyland Motor Corporation (BLMC). Ve zlatých letech šedesátých tvořily skupinu Leyland Motors osobní a dodávkové vozy StandardTriumph (od 1961) a nákladní Leyland, Albion (od 1951) a Scammell (od 1955), další fúze přidaly AEC, Jaguar/Daimler/Guy, Rover/Alvis a celou skupinu British Motor Corporation (Austin, Morris, MG, Riley, Wolseley, Vanden Plas a traktory Nuffield). Jeden z nejúspěšnějších britských podniků Leyland Motors, který vyvážel svoje produkty do celého světa, však na státní politiku slučování těžce doplatil. Začátek konce přišel v roce 1987, kdy vláda rozhodla o prodeji Leyland Trucks nizozemské konkurenci DAF Trucks (autobusová divize zanedlouho putovala do Volvo Group). Nějaký čas
se na britském trhu prodávaly vozy jako LeylandDAF, ale pak oba noví majitelé značku Leyland zrušili. Zbyla společnost Leyland Motors, která v Leylandu vyrábí automobily značky DAF, jež za svůj rozvoj v padesátých letech vděčí poskytnutí licence Leylandem... Zlatou éru Leyland Motors představovala padesátá až sedmdesátá léta s neobyčejně rozsáhlou paletou užitkových vozidel, ale i vznětových motorů, které používaly stovky dalších firem pro svoje produkty (jiné automobily, traktory, stavební stroje). Na prostřední dvoustraně článku jsou kromě jiných některé typy Leyland z programu sklápěčkových automobilů z roku 1964, kdy hmotnostně odstupňovaná řada představovala typy Comet, Super Comet, Beaver, Retriever, Hippo, Octopus, LowWeight Octopus, Super Beaver a Super Hippo, vesměs s motory vlastní konstrukce Leyland Diesel s přímým vstřikováním paliva a výkony 81 až 147 kW (110 až 200 k). Kromě kapotových typů jde o vozy s typickou budkou VistaVue oblých tvarů (alias LAD, tedy ze spolupráce Leyland, Albion a Dodge Kew), kterou od roku 1964 začala nahrazovat revoluční Ergomatic a nakonec poslední aerodynamická C40 od Ogle Design pro Roadtrain Range, dílo vítězného návrhu Toma
1 Parní furgon pro královskou poštu Royal Mail se svislým kotlem a ležatým parním strojem 35 HP, dodaný v roce 1900 na Ceylon
2 Dvoupodlažní typy Tiger a Titan (na snímku) s motory vpředu (v šedesátých letech to byly O.600 o výkonu 92 kW/125 k)
3 Výroba parních nákladních vozů přežila do dvacátých let minulého století (Leyland Undertype Wagon z roku 1926)
4 Leyland Royal Tiger Worldmaster s ležatým motorem uprostřed rámu patří k nejslavnějším autobusům, vyráběným od čtyřicátých do šedesátých let
5 Leyland M.C.W. Olympic pro Jižní Afriku, typ samonosné konstrukce ze spolupráce s karosárnou Metropolitan-Cammell-Weymann (ležatý motor uprostřed)
6 Leyland Leopard Coach s ležatým motorem typu O.600 uprostřed pod žebřinovým rámem a zakázkovou karoserií ze šedesátých let
7 Legendární dvoupodlažní Leyland Atlantean s motorem uloženým zcela vzadu napříč (šestiválec O.600 nebo O.680); vzniklo přes šest tisíc kusů
Karena s československými kořeny (1976), čímž se historie nákladních vozů Leyland uzavřela. Autobusy Leyland patřily rovněž k nejrozšířenějším na světě. Legendami se staly poválečné série Royal Tiger Worldmaster, Leopard a Tiger Cub s motorem uprostřed pod rámem, jejich samonosné verze Olympian a Olympic ze spolupráce M.C.W., originální Panther (ležatý motor podélně vzadu) a Atlantean (motor napříč vzadu), ale i klasické typy s motory vpředu jako robustní Comet a dvoupodlažní Tiger, Titan a Lowlander. Po rozpadu British Leyland se také tato divize osamostatnila, ale v březnu 1988 se Leyland Bus stal součástí Volvo Group a výroba posledních typů Tiger, Lynx a Olympian záhy skončila. Jedna slavná kapitola z dějin britského automobilového průmyslu se tak definitivně uzavřela. ■
Full-size modely Mercury vládly prodejům značky
v sedmdesátých letech, zatímco kompaktní klony standardních
Nová značka Mercury byla od modelového roku 1939 zařazena mezi Forda a Lincolna (podobně jako později neúspěšný Edsel) a tvořila základ Lincoln-Mercury Division (od října 1945), když v portfoliu Ford Motor Company představovala střední třídu mezi lidovějšími Fordy a luxusními Lincolny. Přes postupnou ztrátu vlastní identity dlouho držela místo v první desítce nejprodávanějších značek v USA, mnozí ji ovšem považovali jen za dražšího Forda, jiní za levnější alternativu
TOM HYAN
1 Mercury 1976, vpředu luxusní Grand Marquis 4 Door Pillared Hardtop 6,6 litru V8, za ním Cougar XR-7, proti originálu 1967 opticky poněkud mohutnější
2 Mercury Marquis Brougham
2 Door Hardtop 1976, standardně s osmiválcem 400-4V CID a samočinnou převodovkou Select-Shift
3 Mercury Montego MX Brougham 4 Door Pillared Hardtop 1976 (v Evropě jméno Montego později využíval britský Austin)
4 Nejlevnější výbava nesla označení Montego (na snímku 4 Door Pillared Hardtop 1976)
Lincolna. Ford rozhodl o zrušení Mercury až v roce 2010, tedy v době, kdy se zbavil rovněž zahraničních účastí a soustředil své úsilí na značky Ford a Lincoln. Poslední velký sedan Mercury Grand Marquis čtvrté generace opustil výrobní linku 5. ledna 2011 v kanadském Ontariu (St.Thomas Assembly Plant).
Na těchto stránkách představujeme klasické vozy Mercury v kategorii full-size (tedy velké), kterou v modelovém roce 1976 tvořily řady Marquis, Cougar XR-7 a Montego, jejichž osmiválcové motory OHV posílily na 351 CID (5,8 litru) a 400 CID (6,6 litru). Například největší typy Marquis měly rozvor náprav 3150 mm a délku 5816 mm, takže to byly skutečné křižníky silnic, typické velké americké vozy, než po ropné krizi následovala vlna downsizingu, a to jak objemů a výkonů, tak celkových rozměrů. V roce 1967 vzbudilo sice senzaci sportovní kupé Cougar, spřízněné s legendou Ford Mustang, jehož první generace z let 1967 – 1970 měla působivý design v italském stylu, další však včetně modelů 1976 se tvary přiblížily americkému vkusu.
Přesto se Cougar stal nejúspěšnějším vozem značky Mercury s produkcí téměř tři miliony kusů.
Vrcholem nabídky 1976 byla řada Marquis, tedy tři série šestimístných vozů Grand Marquis, Marquis Brougham a Marquis, u nichž se čtyřdveřové sedany
5 Vrcholný Grand Marquis
2 Door Hardtop 1976 v dvoubarevném provedení Tu-Tone (na přání větší motor 460-4V CID V8)
6 Mercury Grand Marquis
4 Door Pillared Hardtop 1976 s osmiválcem 400-4V nebo 460-4V CID a zvýšeným výkonem přes 147 kW (200 k)
7 Čtyřdveřová verze Montego MX (vozy této řady vynikaly nezávislým zavěšením i zadních kol)
8 Vyšší výbava nese označení Montego MX (na snímku 2 Door Hardtop 1976 s motorem 351-2V CID V8)
9 Základní Marquis 4 Door Pillared Hardtop 1976 s osmiválcem 400-2V CID V8 (pouze dvojitý karburátor, 4V je čtyřhrdlový) ►►►
kuriozně označovaly coby 4 Door Pillared Hardtop (klasický hardtop totiž nemá střední sloupek B); další karosářské varianty byly Station Wagon (alternativně osm místo šesti míst, či dřevěné boky woody Colony Park) a 2 Door Hardtop (rovněž šestimístný). Elegantní bylo zakrytí hlavních světlometů obdélníkovými klapkami na přídi, stejně jako částečné zakrytí zadních kol a příplatková dvoubarevná kombinace Tu-Tone. Základní motor 400 CID V8 měl objem 6555 cm3 (ø 101,6 x 101,6 mm) a výkon 132 kW (180 k)/3800 min-1 s dvojitým karburátorem Ford, převodovka byla samočinná třístupňová Select-Shift s volicí pákou pod volantem. Karoserie byla uložena na obvodovém rámu s nezávislým zavěšením předních kol a tuhou zadní poháněnou nápravou; řízení s oběhem kuliček i brzdy (vpředu kotoučové) měly standardně posilovač. Palivová nádrž o objemu 91,6 litru mohla být na přání nahrazena větší Extended Range na 121,9 litru! Celkové rozměry čtyřdveřového vozu činily 5816 x 2022 x 1389 mm, rozvor náprav 3150 mm a rozchod kol vpředu/ vzadu 1628/1633 mm. Pro zvláštní účely (Police Package) byly k dispozici motory 460 CID V8 o objemu 7538 cm3 (ø 110,7 x 97,8 mm) s čtyřhrdlovým karburátorem Ford nebo Motorcraft a výkonem 149 kW (202 k)/3800 min-1, jakož i kotoučové brzdy
na všech kolech a další úpravy. Oba velké motory přežily do modelového roku 1979, kdy se objevila nová generace Marquis po downsizingu (rozvor náprav 2830 mm), která zahrnovala 351 CID V8 jako největší motor (vedle standardního 302 CID V8). Mercury Montego 1976 měl rozvor náprav 2896 mm ve dvoudveřové a 2997 mm ve čtyřdveřové verzi, čemuž odpovídala délka 5479, resp. 5563 mm; vozy byly 1996 mm široké a 1372 mm vysoké. Všechny byly šestimístné, dodávaly se výbavy Montego MX Brougham, Montego MX a Montego; karoserie 2 Door Hardtop, 4 Door Pillared Hardtop a Villager (Station Wagon). Konstrukce byla ještě rámová, ale vůz měl na americké poměry té doby neobvyklé čtyřprvkové nezávislé zavěšení zadních kol s vinutými pružinami místo tuhé nápravy. Základní motor byl osvědčený 351 CID V8 o objemu 5752 cm3 (ø 101,6 x 88,9 mm) a výkonu 113 kW (154 k)/3400 min-1, převodovka samočinná třístupňová Select-Shift. Zcela nový Mercury Cougar XR-7 v modelovém roce 1976 zůstal pětimístným kupé s motorem 351 CID V8, převodovkou Select-Shift a tuhou zadní nápravou. Rovněž obě menší řady mohly mít na přání velké osmiválce 400/460 CID. V modelovém roce 1977 ovšem přišla změna, Cougar expandoval a vedle kupé Cougar XR-7 dostal klasické karosářské verze Cougar Brougham (sedan) a Cougar Villager (Station Wagon), protože nahradil Montego. V roce 1976 zahrnovala řada Mercury rovněž menší typy se samonosnou karoserií Bobcat (Ford Pinto), Comet (Ford Maverick) a Monarch (Monarch, Monarch Ghia a Grand Monarch Ghia na základě Ford Granada
▲ Standardní interiér Grand Marquis 1976
▼ Klasická přístrojová deska Cougaru XR-7 1976
Mercury Cougar 1967, první a stylisticky nejzdařilejší na základě úspěšného vozu Ford Mustang (motor V8 4,7 nebo 6,4 litru)
1, 2 Mercury Cougar XR-7 byl naposledy v roce 1976 považován pouze za sportovní kupé (2 Door Hardtop), od 1977 další verze nahradily Montego
3 Mercury Sportsman
2 Door Convertible model 1946 s motorem 239 CID V8 (L-Head) o výkonu 74 kW (100 k) a třístupňovou mechanickou převodovkou
USA), kromě Bobcatu nadále s možností zástavby osmiválce (nejmenší byl 302 CID V8). V modelovém roce 1976 vzrostly prodeje Mercury o 24 procent na 428 023 vozů, největší nárůst zaznamenaly řady Marquis a Monarch (až o 60 procent), největší propad naopak kompaktní Comet (o 37 procent). V modelovém roce 1976 probíhala výroba Mercury v osmi amerických závodech (Atlanta/GA, Wayne/MI, Mahwah/NJ, Metuchen/NJ, Lorain/OH, Kansas City/MO, St.Louis/ MO a San José/CA) a kanadském St.Thomas/ON. V posledním kalendářním roce 2010 se prodalo 93 165 vozů Mercury, nejdéle přežil Grand Marquis, značková verze velkého sedanu Ford Crown Victoria (Panther Platform, společná i pro Lincoln Town Car). ■
Nabídka Mercury byla v roce 1966 jednodušší než o deset let později, kompaktní Comet se zvětšil na střední třídu (přešel na platformu Ford Fairlane), kabriolet Comet Cyclone GT byl vyznamenán coby předjezdec 500 mil Indianapolisu (řídil Benson Ford, vnuk Henryho) a závod vyhrál Graham Hill na monopostu Lola T90 s motorem Ford 256 CID V8. Menší řada Comet nabízela verze 202 (šestiválce 200 CID 3,3 litru od 2206 $, za příplatek 106 $ s osmiválcem 289 CID 4,7 litru), Capri, Caliente, Cyclone (sportovní GT s motorem 390 CID V8 6,4 litru) a Villager, resp. Voyager (oba Station Wagon). Poznávacím znakem byly dvojice světlometů nad sebou ve stylu Mercedes-Benz, vozy měly rozvor náprav 2946 mm (STW 2870 mm)
V roce 1966 jel Cyclone GT coby zaváděcí vůz při 500 mil Indianapolisu...
1 Mercury Comet
Cyclone GT 2 Door Hardtop
2 Mercury Comet Villager (Woody paneling)
3 Mercury Montclair
2 Door Hardtop
4 Mercury Park Lane
4 Door Hardtop
a délku 5156 (5077) milimetrů. Comet měl třístupňovou manuální převodovku, čtyřstupňová nebo samočinná Merc-O-Matic byly na přání.
Velkou řadu tvořily spřízněné modely Monterey, Montclair, Park Lane a dvoudveřový sportovní S-55, všechny s rozvorem náprav 3124 mm (délka 5598 mm), resp. Commuter a Colony Park coby Station Wagon s rozvorem 3023 mm (délka 5499 mm). Motory byly pouze osmiválce 390, pro Mercury exkluzivně 410 a na přání 428 CID, tedy s objemem válců 6390, 6718 a 7016 cm3 a odpovídajícími výkony 265/275, 330 a 345 koňských sil, tedy 195/202, 243 a 254 kW. Přestože 98 procent prodaných Mercury Full-Size mělo převodovku Merc-O-Matic, třístupňová a čtyřstupňová manuální byly k dispozici. Karosářské varianty 4 Door Sedan a 4 Door Hardtop odlišovala absence sloupku B u druhé varianty, další byly 2 Door Hardtop, Convertible a Station Wagon. Rozpětí cen 2783 až 3614 $. Velké vozy Mercury ovládly dva závody NASCAR Grand National 1966; Darel Dieringer (1926 – 1989) z Indianapolisu vyhrál závěrečné ve Weaverville/NC a Darlingtonu/SC a celkově byl dvanáctý, když v roce 1965 skončil celkově třetí s jediným vítězstvím na Mercury v Daytoně. V roce 1966 bylo vyrobeno 334 858 vozů Mercury. ■
muzeum v lotyšské
vzniklo v někdejším depozitáři rižského,
Zatímco slavné Rigas Motormuzejs bylo po tříleté rekonstrukci znovu otevřeno v červenci 2016, tak se mnohé exponáty z Bausky už nestěhovaly zpátky. Rovněž z kapacitních důvodů po rozšíření sbírek bylo rozhodnuto, že Bauskas Motormuzejs bude zachováno (oficiálně jako Bauskas Expozicija, pobočka Rigas Motormuzejs).
Výsledkem je, že Lotyšsko má dvě velká automobilová muzea, reprezentační v účelově postavené budově v Rize (ulice Sergeje Eizenšteina číslo 8) a poněkud skromnější ve velké hale v Bausce (ulice Derpeles číslo 2). Obě expozice dělí vzdálenost 67 kilometrů, v každé najdete vzácné unikáty, a proto se nabízí možnost navštívit obě za společné vstupné patnáct eur (vstup do Bauskas Expozicija vyjde na pouhých pět eur).
Samozřejmě jako vždy jsme se zaměřili na místní speciality, které jinde neuvidíte. Patří k nim motorová vozidla vyráběná v Lotyšsku, ale i v bývalém Sovětském svazu. Z éry poválečné sovětské okupace Lotyšska pocházejí tři generace minibusů RAF Latvija od 1949 (Rižská autobusová/automobilová fabrika) a bohatý sortiment jízdních kol, mopedů a malých motocyklů,
TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Bauska (LV)
Reprezentační ZiS-101 na základě amerického Buicku, vůz z poslední válečné série z roku 1942
jejichž výrobcem byl Rižskij Motozavod (RMZ) Sarkana zvaigzne (tedy Rudá hvězda) až do zániku produkce v devadesátých letech, kdy po změně společenských poměrů chyběly v malé zemi potřebné finanční prostředky na investice. Zajímavým pokusem byl Baltijas Džip (Baltic Jeep) BD1322, první osobní vůz 4x4 z Lotyšska, z jehož malé série se dochovaly čtyři. Konstruktér Feliks Tontegode využil rámu UAZ a motorů Volga 2,4 litru, či vznětových Iveco; laminátové karoserie se rovněž vyráběly v Rize. Přesto vznikly pokusy o pokračování RAF, jak dokládají Perestrojka Merchants, tedy další verze klasických minibusů Latvija včetně zcela nových konstrukcí. Jsou vystaveny prototypy RAF M1 Roksana (1991), vývoj ve spolupráci s britským studiem IAD (International Automotive Design), RAF M2 Stils (1993) s pohonem předních kol, zkonstruovaný ve spolupráci s moskevskými partnery ZiL (dnes už zaniklá automobilka) a výzkumným ústavem NAMI (nyní se podílí na výrobě luxusních limuzín Aurus Senat spolu se závodem Aurus v Jelabuze), či prodloužená limuzína RAF GAZ3102 Volga (1996). Nic z toho nepřišlo do výroby, chyběly
peníze a automobilka v Rize v roce 1998 zanikla. Expozici zdobí RAF977V první generace, který byl vystaven na Ženevském autosalonu 1960, aby poté byl vyvezen do Chile, odkud se roku 2021 vrátil domů v nálezovém stavu.
Mezi vystavenými sovětskými automobily zaujme reprezentační ZiS101, první ze sériově vyráběných ruských amerik (od ledna 1937) s řadovým osmiválcem 5,98 litru o výkonu 66 kW (90 k), který byl pro muzeum získán v Estonsku (je v nálezovém stavu po dobových úpravách). Kuriozní historii těchto vozů zahájil Zavod Krasnyj Putilovec (později Kirovskij zavod) v Leningradě, když vyrobil šest
limuzín L1 s osmiválcem 5,7 litru/77 kW (105 k) coby kopie amerického typu Buick 3290, než se automobilu v roce 1934 ujala moskevská továrna ZiS (později ZiL) z iniciativy ředitele Ivana Lichačeva. Upravila vůz coby ZiS101 s osmiválcem 5766 cm3 (ø 85 x 127 mm) podle amerického vzoru, ale rekonstruovaným na metrický systém. Tato praxe se využila i později, takže ruské vozy jsou sice kopiemi amerických, ale nelze jednoznačně určit, kterého typu. Výkon ZiS101 byl nejprve 66 kW (90 k) se stupněm komprese 4,8, pak 74 kW (100 k) se stupněm 5,5 a nakonec od roku 1940 coby ZiS101A zvýšen na 85 kW (116 k) se stupněm ►►►
1 ZiS-101 (1942) z Moskvy a poválečná Čajka GAZ-13 (1974) z Gorkého mají společnou inspiraci, a to velké americké osmiválce
2 GAZ-M (Emka), vlastní vývoj z Gorkého na základě Fordu Model B 40A se čtyřválcem 3,3 litru (1936)
3 Moskvič 410 N, jeden z prvních osobních vozů s pohonem všech kol, čtyřválec 1,4 litru (celkem 11 890 vozů včetně kombi v letech 1957 – 1960)
4 GAZ-M72 Poběda, provedení s pohonem 4x4 na základě sedanu M20 s podvozkem GAZ-69 (vzniklo 4677 vozů v letech 1956 – 1958)
5 RAF-977V Latvija (1960) s motorem GAZ Volga 2,4 litru o výkonu 59 kW (80 k), nalezená v Chile
6 Originální Ford Model A Roadster De Luxe, dovezený v roce 1930 do Rigy místním dealerem
7 GAZ-AA, užitková verze osobního vozu GAZ-A, vyráběného na základě poskytnuté dokumentace Ford Model A (1932 – 1937)
1 Adler Trumpf Junior 1E (1936), populární německý vůz, který se dostal po válce do Rigy jako sovětská válečná kořist
2 Tříkolka Rigas Motorüpnica Ponijs 50 (1994) a malý motocykl RMZ Latvijas Mini (1985)
3 Buick Special 41, řadový osmiválec 4,1 litru o výkonu 79 kW (107 k), dovezený do Rigy dealerem T/N Pauls Romans v roce 1938
4 Vzácný automobil zapomenuté italské značky Aurea model 600 (1926), nalezený v Austrálii
komprese 6,4. Všechny vozy měly tuhý rám ze dvou podélníků s výztuhou X, stejně jako originální Buick, jehož osmiválec 5,7 litru (ø 84,1 x 127 mm) dosahoval vyššího výkonu 77 kW (105 k) už v roce 1932. ZiS101 ve všech variantách zaznamenal asi 9500 kusů včetně 101A a kabrioletu 102, nástup modernizovaného 103 zmařila válka. Vývoj pokra
čoval s typem ZiS110 (od roku 1945), který ovšem byl kopií Packarda, jenž si sovětský vůdce Stalin velmi oblíbil. Šestilitrový motor měl tentokrát vrtání a zdvih ø 90 x 100 mm, zatímco Packard 180 sázel na rozměry válců ø 89 x 100 mm a dával výkon 118 – 121 kW (160 – 165 k)/3500 – 3600 min1 proti 103 kW (140 k)/3600 min1 druhé ruské kopie, jež přežila ve výrobě v Moskvě až do roku 1958. Ford Model A byl na základě americké pomoci prvním velkosériově vyráběným ruským automobilem coby GAZA, vyjížděl ze závodu GAZ v Gorkém (Nižnyj Novgorod) od počátku třicátých let. V muzeu je vystaven americký originál z roku 1930, který do Lotyšska dovezl dealer Gunnar Haagensen z Rigy. Nákladní verze GAZAA (Ford AA) vyjížděla z linky v Nižném Novgorodě od 1932, do roku 1938 vzniklo 409 985 vozů v základním provedení a další ve speciálních verzích jako je vystavený exemplář dobro
5 Poslední výrobky RAF z Rigy (zleva prototypy M1 Roksana 1991, M2 Stils 1993 a limuzína GAZ-3102 Volga 1996)
6 Baltijas Džips BD-1332 s motorem z Volgy 2,4 litru o výkonu 72 kW (98 k) a pohonem všech kol (1995)
7 Těžký motocykl PMZ-750A s rámem podle vzoru BMW a dvouválcem ve stylu Harley-Davidson/Indian (vzniklo 4636 strojů v letech 1933 – 1939)
8 LuAZ-969A Volin 4x4 s motorem ze Záporožce (1975 – 1978) a známý GAZ-69A (přes 600 tisíc vozů vyrobeno)
volných hasičů z Rigy. Všechna áčka měla čtyřválec 3285 cm3 o výkonu 31 kW (42 k). Smlouva s Fordem byla uzavřena na deset let do roku 1939, ale modernizovaný GAZM byl už upravenou ruskou verzí (teprve zpětně dostal označení GAZ M1) na základě Modelu B se shodným čtyřválcem 3,3 litru (v letech 1936 – 1942 vzniklo 62 888 vozů). Poválečná produkce GAZ pokračovala novými modely Poběda, Volga a Čajka; zatímco Moskvič se zrodil na základě válečných reparací (do Moskvy odvezena celá výrobní linka Opel Kadett). V muzeu najdete ovšem i řadu automobilů jiných značek. Překvapením byl italský osobní vůz Aurea od firmy FATA (Fabbrica Anonima Torinese Automobili) z Turína, který se do muzea dostal až z Austrálie. FATA vyráběla automobily v letech 1920 až 1929, nesilnější typ 600 dostal čtyřválec SV 1497 cm3 o výkonu 20 kW (27 k) a v roce 1926 dosahoval rychlosti 80 km/h. Další vystavené vozy nesou značky Adler, Buick, Dodge, Fiat, Hanomag, Horch, KAvZ, LuAZ, MercedesBenz, Oldsmobile, Overland, Renault, REO, Steyr, Willys a některé další; nechybějí ani motocykly. Bauska je ostatně městem s velkou motoristickou tradicí, také naši autokrosaři startovali na místní terénní trati. ■
BAUSKAS MOTORMUZEJS (RIGAS MOTORMUZEJS –BAUSKAS EKSPOZICIJA)
Derpeles iela 2, LV-3901 Bauska, Lotyšsko www.motormuzejs.lv bauskainfo@motormuzejs.lv
Telefon: +371 670 25 887
Otevřeno denně 10 – 18 h kromě pondělí Základní vstupné 5 eur (včetně muzea v Rize 15 eur) Parkování zdarma
► Bastien Baudy nahradil Gordena Wagenera, jenž po třiceti letech opustil společnost Mercedes-Benz na vlastní žádost ke 31. lednu, a to ve funkci šéfdesignera. Baudy vystudoval automobilový design na univerzitě v Pforzheimu a hned nastoupil v roce 2010 u Daimler Advanced Design, aby se stal šéfdesignerem AMG, než převzal 1. února 2026 vedoucí funkci v celé skupině. Kai Sieber vede nový design Smart u Mercedes-Benz, přestože značce už vládnou Číňané a vyrábí jen v Číně (Global CEO Smart je Tong Xiangbei).
► Stellantis má příliš mnoho značek a nevyužitou kapacitu továren. Podle zahraničních zpráv zvažuje prodej či pronájem výrobních závodů čínským partnerům; Bloomberg uvádí jednání s Dongfengem, který už v roce 2014 kapitálovým vstupem zachránil Peugeot SA, základ Stellantisu, ale údajně i s jinými (XPeng, Xiaomi). Členové skupiny Stellantis v roce 2025 prodali v Evropě 1,66 milionu vozů, 2021 ale 2,12 milionu a 2020 dokonce 2,17 milionu! Ohrožen je i bývalý závod Citroënu v Rennes. Čínská Chery se netají tím, že továrna v Barceloně (ex-Nissan) pro evropskou expanzi nebude stačit, navíc založila vývojové a výzkumné středisko v Paříži.
► Evropa má údajně čtyřicet pět procent nevyužité výrobní kapacity, odbyt vozů klesá, a tak Volkswagen zavřel nejprve závod Audi v Bruselu a Skleněnou manufakturu v Drážďanech, Ford závod v německém Saarlouisu (konec Focusu) a Michelin provozy v Choletu a Vannes.
► FIA Formula E nastoupí v sezoně 2026/2027 s novými monoposty Gen 4, u nichž vzroste výkon pro kvalifikaci a v režimu Attack ze 350 na 600 kW (816 k) s pohonem všech kol a maximální rekuperací 700 kW (dříve 600 kW). Na startu už nebudou DS Automobiles (DS Penske), které oznámily konec a nový směr sponzoringu (jachting se SailGP; do konce března 2026 ve 142 závodech vyhrály 4 tituly, 18 závodů a 26 pole positions).
► Opel GSE Formula E Team vstoupí do FIA Formula E v sezoně 2026/2027 (Gen 4) místo DS Automobiles, koncern Stellantis tam má rovněž Citroën Racing. Elektrická formule se jezdí od 2014, letos naposledy s monoposty třetí generace. Opel je průkopníkem, už v roce 2021 vypsal ADAC Opel Electricity Rally Cup, označení GSE (Grand Sport Electric) nyní patří elektrickým modelům. Reklama stále zdůrazňuje German Engineering, přestože Opel je už konstrukčně zcela integrován do Stellantisu (s využitím techniky PSA).
AUTO BEST 2026
Novinářská anketa Auto Best prošla po čtvrtstoletí existence velkou změnou. Proměnila se na Auto Best Conquest s kombinovaným hlasováním 32 odborných novinářů ze 32 evropských zemí a široké veřejnosti na oficiální platformě Auto Best, přičemž druhé hlasování zůstalo otevřené až do poloviny závěrečné show s vyhlášením ceny Best Buy Car of Europe 2026, kterou získal Renault 4 E-Tech (39 676 bodů) před vozy Citroën C3 Aircross (38 259), Fiat Grande Panda (35 405), MG S5 EV (31 022), Ford Puma Gen E (24 795) a BYD Dolphin Surf (22 843). Ze šesti finalistů navíc Fiat dobyl Best Car Design, Citroën ocenění Best User’s Car a MG S5 byl nejlepší v dostupné technice Best Affordable Car Technology. První cenu Auto Best 2002 získala Škoda Fabia.
Už 3. května na tři týdny otevírá Mercedes-Benz Studio v pražském Mánesu, jedno z deseti na celém světě, které je oslavou 140 let automobilu.
Pro příznivce automobilové techniky budou vystaveny různé vzácné vozy, jsou přislíbeny premiéry nové S a C-Klasse, AMG GLC 53 a facelift EQS. První týden půjde o 140 let inovací Mercedes-Benz, druhý o Maybach & Design a třetí o AMG & Performance. Příznivci rychlých kol se mohou těšit na Mercedes-AMG One a repliku závodního 300 SLS (s originálem vyjel Paul O’Shea mistrovský titul SCCA 1957 v USA).
Půjde nejen o automobily a mobilitu, ale také o nejrůznější doprovodné aktivity a kulturní akce (více na www.mercedes-benz-studio.cz).
Freelander Concept 97
Jetta X Concept
BEIJING AUTO SHOW 2026
Čínský autosalon vedle záplavy různých modelů pro domácí trh, rozvojové země a export do Evropy předvedl i některé kuriozní aktivity. Volkswagen Group se snaží udržet na čínském trhu zuby nehty a tak vymyslel novou značku AUDI (nikoli Audi se čtyřmi kruhy), uvedl nové výhradně čínské typy VW
ve spolupráci s XPengem a posílil samostatnou značku Jetta (vznikla 2019). Ještě dále jde joint-venture Chery JLR s novou značkou Freelander (Concept 97 odkazuje na rok vzniku britského Freelanderu), první sériový SUV Freelander 8 bude v elektrické i hybridní verzi s tím, že se připravuje export také do nebohé Evropy
Značky Wolseley, Riley a MG se staly součástí organizace Lorda Nuffielda (Williama Morrise) do roku 1938 a následovala racionalizace. Wolseley Eight coby luxusní verze Morrisu Eight Series E (1938 – 1948) dostal stejný čtyřválec 918 cm3, rekonstruovaný z postranních ventilů SV na modernější rozvod OHV s ventily v hlavě válců, ale i bohatší výbavu s koženým čalouněním. Prototyp vznikl v roce 1939, válka odsunula výrobu až na léta 1946 – 1948 (celkem 5344 vozů). Plánovaná cena 172 liber se zvýšila na 416 liber (Morris Eight byl tehdy za 301 liber).
Zážehový čtyřválec 918 cm3 (ø 57 x 90 mm)
Snímací hlava válců; OHV 2V
Spádový karburátor S.U.
Stupeň komprese 7,3
Výkon 24,3 kW (33 k)/4400 min‑1
Točivý moment 61 N.m/2400 min‑1
Poslední desetiválec Audi, jehož výroba skončila v roce 2024, byl dalším vývojem motoru Lamborghini V10, který vznikl pro prototypy P140/L140 Calà s objemem 3960 cm3 (ø 85,5 x 69 mm).
Zvětšením pod taktovkou VW/Audi na 4961 cm3 (ø 82,5 x 92,8 mm jako u pětiválce Audi 2.5 TFSI) vznikl motor pro Lamborghini Gallardo (2003), další rekonstrukcí (rozteč válců 90 místo 88 mm, o 2 mm větší vrtání) se zrodil poslední 5.2 FSI o výkonu až 471 kW (640 k)/8250 min‑1. Audi R8 druhé generace (Typ 4S) sdílelo platformu s Lamborghini Huracán (oba konec výroby 2024).
Audi R8 Coupé V10 GT RWD
ze závěrečné limitované série 333 vozů s pohonem zadních kol (2022 – 2024)
Zážehový desetiválec do V/90°
DOHC 4V Dual VVT
Objem válců 5204 cm3
(ø 84,5 x 92,8 mm)
Přímé a nepřímé vstřikování
Stupeň komprese 12,5
Vypínání válců 5/10 podle zatížení
Mazání se suchou klikovou skříní
Výkon 456 kW (620 k)/8000 min‑1
Točivý moment
565 N.m/6400 – 7000 min‑1
Údaje platí pro
Audi R8 Coupé V10 GT RWD (2022)