TH Auto 04 2022 (duben)

Page 1

4

2022

ŠKODA ENYAQ

COUPÉ iV

PŘEDSTAVUJEME ■ AUDI Q5 ■ po modernizaci a v nejnovějším karosářském provedení Sportback ■ BMW 2 ACTIVE TOURER ■ má přední pohon a oslovuje klientelu v novém segmentu ■ PALATOV ■ dosud vyráběl jen vozy pro track days, nyní míří do světa hypersportů


Kresby Maserati / Giovanni Cavara

SLAVNÉ MOTORY

MASERATI 250F (1954 – 1958) Nejúspěšnější vůz Maserati formule 1, vítěz mnoha závodů a stroj mistra světa (1957 Juan-Manuel Fangio). Pohon řadovým šestiválcem typu 250F, který v letech 1953/1954 zkonstruoval Gioachino Colombo (přišel od Ferrari a Alfy Romeo F1) a dokončil Valerio Colotti (známý tvůrce převodovek), aby už v lednu 1954 vyhrál GP Argentiny. Výkony během let vzrůstaly od 176 do 200 kW (240 až 270 k), vůz o hmotnosti 550 až 670 kg (vzniklo 27 vozů, pět přestavbou typu A6 GCM) dosahoval největší rychlosti 290 až 315 km/h. V posledním roce také verze Tipo 2 s dvanáctiválcem 2491 cm3 (ø 68,7 x 56 mm) do V/60° a výkonem 235 kW (320 k), dílo Giulia Alfieriho, ale Maserati skončil se závody.

Šestiválec 2494 cm3 (ø 84 x 75 mm) DOHC 2V; stupeň komprese 12,0 – 10,8:1 Výkon 200 kW (270 k)/8000 min‑1 Tři dvojité karburátory Weber 42 (45) DCOE 3 (1956 zkušebně nepřímé vstřikování paliva)


4

SEDMÝ ROČNÍK číslo 4 (72), duben 2022 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

2022

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2022 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth také v tomto vydání najdete větší počet představených nových osobních automobilů. Podařilo se dokonce neuvěřitelné, zúčastnili jsme se znovu zahraničních premiér světových novinek, a to v těch zemích, které patří mezi moje nejoblíbenější! Pěkné počasí v Itálii bylo zárukou normálních podmínek pro testování elektromobilů, nikoli jako v Praze, kde za mrazů jejich dojezd automaticky klesl o třetinu. Vrátil jsem se také do Velké Británie, která byla vůbec první cizí zemí, kam jsem vyrazil, pokud nepočítám prázdniny s rodiči na Balatonu. Zajímavé je, že přestože jsem ve Velké Británii společně s USA prožil nejdéle ze svého času mimo území Československa a České republiky, tak jsem tam nikdy nezažil to legendární špatné počasí. Všechny testovací jízdy, jiné události i dovolené proběhly v naprosté pohodě, podle vlastních zkušeností vím, že tam nemůže pršet více než kdekoli jinde! Britská akce je zatím pod embargem, novinku smíme představit dle požadavků výrobce až uprostřed května (takže v červnu). Příšerné počasí, jež nás naopak připravilo o testování nových vozů a pěkné motoristické akce, jsme zažili pouze ve Francii (nový vůz nešlo vyfotografovat, po silnicích plných bahna a větví nešlo projet), Izraeli (z hotelu nebylo možno vyjít pro obrovskou průtrž mračen) a také v Kalifornii, kde prý naopak nikdy neprší (závody zrušeny pro silné deště). Děkuji za přízeň a přeji pěkné počasí, příjemné čtení, pevné zdraví a radost z jízdy!

►►► OBSAH ŠKODA Enyaq Coupé (2022) ��������������������� 2 AUDI Q5 Sportback 40 TDI quattro ����������� 6 BMW 2 Active Tourer (U06) �������������������� 10 VOLKSWAGEN Taigo 2022 ��������������������� 14 MERCEDES-BENZ EQA 250 (H243) �������� 18 HYUNDAI i10 N Line (AC3) ��������������������� 20 Novinky na českém trhu �������������������������� 22 PALATOV D8 ������������������������������������������� 24 47. Salon Internationale de l’Auto 1977 �� 26 Formule 1 – start sezony 2022 ���������������� 30 Jezdci formule 1 �������������������������������������� 34 Victor Henry Elford (1935 – 2022) ����������� 37 English Racing Automobiles (ERA) ��������� 38 Danny Ongais (1942 – 2022) ������������������� 40 Jezdci formule 1 �������������������������������������� 42 Muzeum nákladních automobilů Tatra ���� 44 DE TOMASO Guarà (1993 – 2004) ����������� 50 FSD / ZBNS NYSA (1957 – 1994) ������������� 56 Nadace Elišky Junkové: JAWA Šotek & JAWAMOBIL Motorex �� 60 Stadion S23 �������������������������������������������� 62 Motorová koloběžka ŠTÍSTKO ����������������� 62

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2021/2022 v ČR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Předseda poroty AUTO ROKU 2021/2022 v ČR

► Za volanty nových automobilů Toyota Yaris Cross, Audi A6 Allroad, BMW M240i xDrive Coupé, Volkswagen Tiguan Allspace, Dacia Sandero Stepway a Jogger, Opel Mokka-e, Hyundai Kona, Kia Sportage a dalších ► Cizeta Moroder V16-T ► Sobieslaw Zasada ► Závody v Sebringu a na Pikes Peaku ► Italští karosářští mistři

4/2022 THauto

1


Foto Tom Hyan

► ŠKODA ENYAQ COUPÉ (2022)

Foto Tom Hyan

Testovací vozy Enyaq Coupé, připravené za ideálních podmínek k testování při novinářské premiéře v italském Grossetu

ELEKTRICKY...

Škoda Enyaq, první osobní elektromobil české značky na speciální elektrické platformě, dostal atraktivního sourozence...

Z

atímco první Enyaq iV se oficiálně představil už 1. září 2020 v Praze, na Enyaq Coupé iV jsme čekali dalších dvaapůl roku. I po této době zůstává řada Enyaq iV jedinými vozy Volkswagen Group na platformě MEB (Modularer E-Antriebs-Baukasten), vyráběnými mimo ­ Německo (ze saského Cvikova na MEB jsou klony VW ID.3/4/5, Audi Q4 e-tron a Cupra Born), ale také jedinými, kompletovanými na společné lince s klasic­ kými (spalovací motory), a to přímo v hlavním závodě Škoda Auto v Mladé Boleslavi. Sportovně laděná varianta Coupé nezahrnuje provedení iV 50 (motor ­ 109 kW, akumulátor 55/52 kWh), které je u Enyaqu

2

auto 2022/4

TH

TOM HYAN, Grosseto (I) Enyaq Coupé iV je spolu se základním modelem Enyaq prvním vozem Škoda, odpočátku konstruovaným na speciální elektrické platformě

­ rčeno pouze pro export, ale začíná až modelem iV 60 u (132 kW; 62/58 kWh) a samozřejmě končí sportovně laděnou dvoumotorovou verzí Enyaq Coupé RS iV. Dlouhá přestávka mezi uvedením obou karosářských verzí však znamená pozitivní vývoj, Coupé totiž dostalo nové software ME3, vyvinuté výhradně pro Enyaq. ­Přináší zlepšené provozní vlastnosti (rychlejší nabíjení DC výkonem až 135 kW mimo typu iV 60, kde zůstává DC 120 kW, a samozřejmě zvýšený dojezd). Stávající software lze updatovat online na ME3 u již vyrobených automobilů Enyaq, ovšem vzhledem k časové náročnosti v autorizovaném servisu. Hodnoty dojezdu WLTP tak pro základní Coupé a Coupé Sportline ve verzích


1

Foto Tom Hyan Foto Škoda Auto

Jako první z nabídky testovacích vozů jsme vyzkoušeli nejvýkonnější dvoumotorový Enyaq Coupé RS iV

2 1 Pohled pod přední kapotu, u testovaného typu RS iV je ovšem elektromotor nejen vpředu, ale i na zadní nápravě

Foto Škoda Auto

3

2 Podle výbavy Loft, Sportline nebo RS (na snímcích) se liší provedení interiéru, který však vyniká kvalitním zpracováním už na první pohled 3 Obrovská prosklená střecha je standardní výbavou verze RS

60/80/80x činí 416, 544 a 520 km za ideálních podmíKonstrukce Coupé se s výjimkou upraveného tvaru ka­ nek, u sportovního RS to je 504 km. Nabíjení DC roserie v zadní části od prvního Enyaqu (SUV) prakticky 130 kW z 10 na 80 procent kapacity proběhne za 29 neliší, většina rozměrů zůstává shodných, rozdíly jsou opravdu minimální. Splývající záď lehce zmenšila objem minut u typu 80, ale za 36 minut u typu 80x a RS, prozavazadlového prostoru, který tože verze s pohonem všech kol využívají jinou nabíjecí je však se 570 litry (po sklopení ► ŠKODA ENYAQ COUPÉ iV – PŘEHLED TYPŮ křivku, jak vysvětlil vedoucí opěradel až 1610 litrů) více než typ počet výkon kapacita zrychlení maximální dojezd vývoje elektrického vozu Petr vyhovující. Rovněž přístrojová motorů, motorů akumulátoru 0 – 100 km/h rychlost podle WLTP deska zůstává shodná, přibyly Dvořák na mezinárodní dynapohon [kW/k] [kWh] [s] [km/h] [km] jen neviditelné softwarové inomické prezentaci v italském 60 1, zadní 132/180 62/58 8,8 160 416 Grossetu. Pro iV 60 s nabíje- 80 vace, které jsou i za zvýšením 1, zadní 150/204 82/77 8,8 160 544 cím výkonem DC 120 kW je 80x celkového výkonu v dvou­ 2, všech kol 195/265 82/77 7,0 160 520 potřeba 35 minut. RS 2, všech kol 220/299 82/77 6,5 180 504 motorovém provedení ►►►

4/2022 THauto

3


Foto Tom Hyan

► ŠKODA ENYAQ COUPÉ (2022)

1 1 Atraktivní Enyaq Coupé RS iV v červené barvě budil v Itálii velkou pozornost, kdekoli jsme zastavili (standardně má svítící příď Crystal Face) 2 Výkonnější trakční elektromotor je uložen vzadu (150 kW, 310 N.m)

Foto Tom Hyan

3 Verze iV 80x a iV RS mají trakční elektromotor také vpředu (80 kW, 162 N.m)

2

► ŠKODA ENYAQ COUPÉ POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – dva trakční elektromotory, uložené po jednom napříč na každé nápravě, vzadu synchronní s permanentními magnety, vpředu asynchronní; a) iV 80x: max. celkový výkon 195 kW (265 k) a točivý moment 425 N.m; b) RS iV: max. celkový výkon 220 kW (299 k) a točivý moment 460 N.m; samočinná jednostupňová převodovka s redukčním převodem 3,900 vzadu a 2,760 vpředu; pohon všech kol; vysokonapěťový akumulátor Li-Ion 82/77 kWh, 288 článků (12 modulů po 24); přídavný akumulátor 12 V. Nabíjení AC 11 kW, možnost rychlonabíjení DC až 135 kW; doba nabíjení 36 min (DC 135 kW 10 – 80 %) až 7 h 30 min (AC 11 kW 0 – 100 %). PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání aktivními DCC; příčné zkrutné stabilizátory; kapalinové brzdy, vpředu kotoučové s vnitřním chlazením, vzadu bubnové, ABS/EBD/BA, ESC/MKB; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kola z lehké slitiny, pneumatiky vpředu 235/55 R 19, 235/50 R 20 nebo 235/45 R 21, vzadu 255/50 R 19, 255/45 R 20 nebo 255/40 R 21. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2768 mm, rozchod kol P/Z 1587/1566 (RS: 1600/1573) mm; d/š/v 4653/1879 (se zrcátky 2147)/1622 (RS: 1607) mm; světlá výška a/b) 187/173 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,240 – 0,271/0,248 – 0,272; objem zavazadlového prostoru 570/1610 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 2127/2180 kg podle výbavy; celková 2750/2740 kg; hmotnost brzděného přívěsu 1200 – 1400 kg (do stoupání 12/8 %). PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost omezena na 160/180 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,0/6,5 s; spotřeba elektrické energie (WLTP) 16,6 – 18,0/17,2 – 18,1 kWh/100 km; elektrický dojezd (WLTP) 520/504 km; stopový průměr otáčení 10,8 m. VÝROBCE – Škoda Auto, a.s., třída Václava Klementa 869, 292 01 Mladá Boleslav II, Česká republika

4

auto 2022/4

TH

3 ze 195 na 220 kW (ze 265 na 299 k) pro verzi RS. Při premiéře v Grossetu byly tedy k dispozici verze 80x a RS se shodnými pohonnými jednotkami, pouze naladěnými na odlišný výkon. Provedení Sportline má snížený podvozek se světlou výškou ze 187 na 173 mm (vpředu o 15 mm, vzadu o 10 mm) stejně jako Enyaq Coupé iV RS, ale s adaptivními tlumiči DCC je jízda vždy komfortní i ve sportovním módu, konečně kdo by sportoval s vo­ zidlem o vlastní hmotnosti přes 2,1 tuny, vyplněným půl tuny těžkým blokem akumulátorů mezi nápravami... S vozy řady Enyaq se Škoda Auto vrací k pohonu zadních kol, s nímž měli čeští řidiči vždy velké zkušenosti vzhledem k přechodu značky Škoda na koncepci vše vzadu už od roku 1964, která vydržela až do roku 1990. Modulární platforma MEB byla primárně konstruována pro trakční elektromotor vzadu, což dostaly verze 50, 60 a 80, zatímco vyspělejší Enyaq iV 80x a RS mají elektromotor jak vzadu, tak vpředu! Pohon všech kol je jistě vhodnější u tak těžkého vozu zejména za zhoršených adhezních podmínek! Plochý blok vysokonapěťových akumulátorů Li-Ion je dole v těžišti mezi nápra­ vami, k dispozici jsou varianty s největší kapacitou 55, 62 a 82 kWh (využitelných 52, 58 a 77 kWh), přičemž soustavu tvoří 8, 9 nebo 12 modulů po 24 článcích, tedy


Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu motorismu

Vystavené elektrické kupé na vinici Frescobaldi s doplňkovou výbavou a ukázkou nabíjení

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist Foto: Robe orii

4

Duben 2022

U

rt Sobčák

Ka vnitř na lendápříloha rok ř a 20 kcí 22

Nestranný a nez

ávislý měsíčn

Foto Tom Hyan

4

Ročník XXII . číslo 240 150•Kč

4 Druhým vyzkoušeným vozem byl Enyaq Coupé iV 80x, který má rovněž pohon všech kol, ale proti verzi RS nižší výkon 195 kW (265 k)

5

)

René Lalique

Škoda 120 Es tel

le

Jiří Musil

MJ_2022_04.in

dd 1

22.03.2022

0:40

Právě vyšlo dubnové číslo plné zajímavého čtení

Foto Škoda Auto

5 Základní objem zavazadlového prostoru 570 litrů lze zvětšit až na 1610 litrů po sklopení opěradel zadní řady sedadel

Aero 30 (193 4

Skleněné kle

René Laliqunoty ea

Veteránsalon René Lalique v době, Motor Journa kdy převzal dílnu lu 4/2022 Destapem po Julesi

Ať už je signat let odděleně . René voňavky, svícnuura Lalique na chladič plnou hlavu dalších Lalique měl v té době ovém , unikátním plánů a také mětu, předst šperku anebo maskotu, váze, flakon Jmenovala se avuje vždy Augustina Alice jinou ženu. u jiném dekora nosti. Díla Ledruová. V roce 1890 si tivním předRené Lalique punc vytříbenosti, důmys René Lalique a vyvolávají dílnu na Rue otevřel novou lnosti a výjime Therese 20 v úžas, kdeko č- jen několik centru Paříže, ené Lalique liv se objeví set metrů od se narodil 6. . Louvru. V násle‑ dubna 1860 dujících letech, v Ay nedaleko Arts

R

celkem 192, 216 nebo 288 článků. Rozlo­ žení hmotnosti na nápravy se blíží ideál­ nímu poměru 50:50 %. Největší rychlost je z praktických důvodů omezena na 160 km/h vzhledem k dojezdu, pouze RS může dosáhnout až 180 km/h. Motor se na rozdíl od VW ID.3/4 aktivuje normálně tlačítkem vpravo na sloupku volantu, volič D/B-N-R je na středové konzole, nechybí volba jízdních režimů. Rekuperační brzdění je natolik účinné, že kotoučové brzdy jsou jen na předních kolech, vzadu postačí bubnové, parkovací brzda je elektrická. Lze volit automatickou rekuperaci (naše volba), anebo ji řídit ve třech stupních páčkami pod volantem, jejichž účinek je však variabilní v závislosti na rychlosti a způsobu jízdy. Design vozu je působivý, zejména v provedení se svítící lištou čelní masky Crystal Face (131 LED), lze volit kola 19, 20 nebo 21“ z lehké slitiny. Možnosti výbavy ve stupních Loft, Sportline a RS jsou více než bo­ haté s virtuálním kokpitem 5,3“ (ukazuje mj. dojezd a nyní i zbývající kapacitu akumulá­

toru v procentech) a největším středovým dotykovým displejem 13“ z nabídky Škoda Auto. Zmínku zaslouží Head-Up Display s rozšířenou realitou, jízdní Travel Assistent 2.5 (jízda v pruhu, nouzová brzda), panoramatická střecha s tepelnou izolací, sedm nebo devět airbagů (včetně středového), osvětlení LED (na přání LED Matrix) a další prvky, nabízené v paketech či za individuální příplatky. Ceny na českém trhu v modelovém roce 2022 začínají od 1 124 900 Kč včetně DPH (iV 60 Loft) a dosahují 1 559 900 Kč (iV RS), více a podrobněji viz www.skoda-auto.cz. Do uvedení Coupé vykázal Enyaq odbyt padesát tisíc vozů (z toho přes 6500 export do Nizozemska, u nás tisíc vozů) a 40 procent klientů volilo Crystal Face. Plán výroby v Mladé Boleslavi činí až osmdesát tisíc ročně, z toho třetinu Enyaq Coupé, vše ovšem závisí na dnešní politické situaci, kdy chybí dodávky kabelových svazků z Ukrajiny a polovodičů z asijských zemí. Na akumulátor je záruka (minimum 75 % kapacity) 160 000 km nebo osm let. ■

Remeše. Když kdy s Augustin Decoratifs, později asi dva roky, touto dílnou, ou bydlel nad se dostal na stáž rodina se přestěho mu byly Sydenha vznikly jeho mu v do šperky. kosti Paříže, nejobdivovanější Lalique hojně kde začal chodit vala do blíz‑ čil studiem Anglii a své vzdělání zakon‑ využíval různých u sochaře Justina lyceu Turgot. do školy na teriálů – rohovinu ma‑ Ve dvanácti École Bernard Lequiena na , slonovinu, perly, letech vyhrával ceny za své Palissy v roce smalt i sklo korály, kresby val tehdy jako – společně s 1880. Praco‑ do světa dekorati a maminka ho uvedla polodrahokamy, šperkař pro firmu a vytvářel z reta, ale své nich vního umění, M. Vuille‑ něj zařídila návrhy prodával když pro šperků, na kterýchintarzie. Jedinečný styl vyučení u předního šperkařských řadě dalších se objevova ského zlatníka firem včetně motivy, bájná paříž‑ a Boucher značek Cartier a zvířata i lidské ly rostlinné on. Svými Lalique přitom šperkaře Louise Aucoca. postavy, přita‑ hoval pozorno začal studovat byl mladý Lalique originálními šperky st promine ntních zákazník na École des jakým byla v té době již ů, známý. dobře Bernhar například slavná herečka Sarah dtová. Lalique Roku 1885 převzal svá díla vystavoval a zájem pravideln v Paříži dílnu mém klenotní o něj měly i renomov ě kovi Julesi Destapes po zná‑ ané nil se s Marií ovi a ože‑ Louisou 1888 se jim narodila Lambertovou. Roku dcera Georgett zemřela roku a, která 1910. deno v roce 1898, Manželství bylo rozve‑ ale to již oba žili několik

Petr Dražan se svou

Aero 30 HP před startem

do poslední etapy

Soutěže spolehlivos

Aero 30 HP

Obálka programu Théodora, Théâtre Sarah Bernhardt (1902) 34

ti Československem

2021 o objemu 998 cm³. Příznivý

„Rychlá jízda hmotností a poměr mezi výkonem umožňo automobilist zatáčkami v novém aerovce jezdit val litrové voze Aero u o nové, rychlostí přes dosud nepoz 30 Aero 30 HP Přestože světem 100 km/h. ,narovnal‘ nané sporto HP obohacuje krize, zmítala hospodá zatáčky, kdysi text vysoča vní zážitk automobily Aero řská y. Vůz V nské autom roce 1932 automob se prodávaly dobře. obilky. Pokud obávané,“ hlásal reklam mohl se na uvede ilka venské výroby ný text spolehnout. to majitel nebral doslov ní 1400 vozů a roku 1936 vyrobila více než rekordních Patrně té doby požad a, 1700 vozů. níků splňov avky sporto nejnižší vůz českoslo- za zavedenýUdržovala si tak čtvrté téměř René Lalique si prohlíží al. vně naladě místo svou mi vázu značkam Ještěrky ných z roku 1913. Snímek i Škoda, Praga utomobilka zákaz- a Tatra. pořízen kolem roku v borůvkách 1925tých let jako Aero vstupovala do třicá‑ Podnětem

Odznak pro vojenský alegorie vlasti chránícísirotčinec od R. Laliquea, dítě (květen 1915)

A

úspěšný výrobce automobilů. malých Kromě jednovál Motor Journal 4/2022 cového vozu

MJ_2022_04

.indd 34

22.03.2022

Prototyp automobil

u Aero s předním

50

Aero 500 přibyl v výkonnější dvouváleroce 1931 v její nabídce c Aero 662 a později Aero o dva roky 1000 poháněn é dvouválcem

0:42

k vozu Aero 30 byl projekt pana Josefa Baška, vedoucího výroby Aero. Společně v továrně se a mechanikem svým švagrem Vilímkem Kolínským postavili kromé garáži dvoumístný prototyp v sou‑ vybavený

pohonem J. Baška

Wikipedia:

Ing.MJ_2022_04 Andrej Barčák vystudova .indd 50 l Vysokou školu technickou v Košicích v Praze… Dlouhodoba České vysoké učení technické a USA. Koncem roku ě působil ve Velké Británii 1987 se stal generálním ředitelem PZO Motokov. 1976. V prosinci 1989 Členem KSČ se stal roku se stal ministrem obchodu v krátce existující českoslove zahraničního vládě Mariána Čalfy. nské první Jedním z těch, Čalfy (vláda národníhoV následné druhé vládě Mariána mobilce, byl kdo výrazně ovlivnili a zastával ho do června porozumění) si post udržel dění v mlado Ing. Andre 1990. Od roku jejím zaměs j Barčák. A boleslavské tnance to přesto, auto- pro firmu General Motors. Zakládal 1990 pracoval že její pobočku kariéru v Ústavu m. Vystudovaný GM Czechoslovakia. strojní inžený se nikdy nestal pro výzkum vedení a v letech Byl členem jejího evropského s nástupním r začal roku motorových 1992–2000 zastával platem nešlo 1970 regionálníh pozici jejího bez uvozo uživit rodinu vozidel (ÚVMV). Jenom o ředitele vek. . V tomto případ že V letech 2000–200 pro střední a východní Evropu. 1 byl členem představen ě naštěstí, firmy Z ÚVMV do Adam Opel AG stva Po třech měsících Motokovu výkonným ředitelem a v období let 2000–2005 jezdcem Škodovk pro prodej vozů značek Nitra. V té době jsem narukoval do Dukly Saab, Daewoo a Chevrolet Opel, jsem už aktivně nevadilo nám y, rukovali do Nitry. Ale velkým odběratelů roku 1966 za to, závodil, od Hovoří osmi jazyky, m. ASK Stavby králové. Dukla na Slovensku jsme byli je ženatý a má dvě Praha pod vede‑ ním legendár měla svoje služební otec Andrej děti. Jeho ního jezdil jsem závody vozy, a ministrem Barčák (1920–1984) byl politikem jsem měl nastoup Viktora Mráze. Původně se Škodou 120 KSČ zahraničního obchodu 1929 Bentley i závody do it do Dukly pobočný závod vrchu s monopo a po vojně Praha, ale ČSSR v 70. letechSpeed Six

Škoda 120 Est

Náš člověk

AZNP Vrchlabí do Prahy svoji si prosadil posádku, tedy jsme jezdcem Jirkou Šedivým, později se spolu‑ továrním

Motor Journal 4/2022

elle

22.03.2022

v King’s Lynn

0:43

u

1964 Aston Martin

DB5

Když jsem se stem MTX. vrátil do civilu, pak dva tři roky se v Gottwald dostal jsem působil. Nechal ově/Zlín když moji manželk jsem toho, s Václavem Blahnou ě v letech 1971–1972 u svezl při Vašek Blahna. a Antonínem tréninku do továrního Jakmile zastavil, Dolejšem Barum Teamu, Aukčn se ho, jestli zeptala í síň H & takhle jezdím v němž jsem H uspoř ádala i já. smíchem, že v Imperi Řekl jí álním se ještě válečném muzeu svou první letošn dění. Ale nelitoval rychleji. A bylo po bylo výběr í živou aukci v Duxfordu jsem, chtěli jsme závo‑ z více než a kdyby se mi ve středu 16. stovky autom rodinu, něco stalo… Psal března. Na obilů čtyřice se rok Tehdy už jsem 1974. ejdražším ti různých pracoval rok vozem aukce značek. tedy podniku v Motokov se podle očeká‑ vání stal u, Bentley zahranič Mulliner objednal se věnoval exportu ního obchodu Speed Six z 1929, novodob , který jeho roku rál sir ě upravený do do zahranič Ernest Augustu první majitel admi‑ měrou motorov í, velkou podoby vozů ích ých vozidel. startujíc postava britských s Taylor, velmi známá Po ÚVMV to roku 1929 v Le Mans. bylo mé druhé společenských h záznamů zaměstnání. dobovýc Do ústavu jsem měl původně Dle Poválečné osudy kruhů. se po vojně sice vozu jsou karo‑ neznámé vrátil, ale 1550serii kupé, kterou si u bého měsíčně korun hru‑ karosárny H. a pak byl objeven po mnoho let při nájmu 700 J. sběrateli rických korun na zalo‑ žení rodiny histo‑ 1963 automobilů. nestačilo, ani V devadesátých AC Ace 2.6 byl upraven slib, že mi do pěti let zvýší letech do současné plat na 1800. podoby. Prodal se za 438 750 Takže jsem se po roce zeptal liber. Druhým s karoserií Weyman v několika továrnác vozem byl Aston nejdražším v Pragovce, h, také a lze jej koupit n Saloon stojí 875 liber Martin DB5 v Avii, ale neměl když se prodal z roku 1964, Až v létě 1974 jsem štěstí. nebo šedé barvě. v tmavě červené, černé za 435 000 jsem nastoupi Martin DB6 liber. Aston Překvapivě za l do podniku zahraničního druhé série 17 606 liber obchodu PZO z roku 1971 prodal za 310 se prodal krásný pouhých Motokov, krátce poté, kdy vyhořel se 20 hp 000 Sunbeam liber. z roku 1928 Mezi položky aukce do té doby sídlila Veletržní palác, v němž s uzavřenou se zařadily troskynejdražší rií typu Weyman karose‑ z roku 1963 n. Unikátní ač jsem byl strojař, řada pézetek. Vzali mě, s výrobním číslem AC Ace zachovalým byl dokonale nikoli koženkovým kterými chyběl 032, mezi obchodn vil jsem ale ík, mlu‑ 1930 Morris potahem karose‑ rie a původní hlavně rám. šesti jazyky. Cowley však výrobní m interiérem. Nescházely Po požáru jsme seděli v budově štítky a celá Dalším vým vozem byla Sudopu prodala za 202 hromada se Lagonda 12/24 zajíma‑ lidí v jedné místnost na Olšanech. Dvacet 500 liber. 1925. Vůz vážící hp z roku i, drnčely tam Za uzavřen asi 600 kg je telefony ý sivní konstruk velmi 1930 s plochým Morris Cowley z roku ce. Rám a spodní progre‑ serie jsou snýtovan část karo‑ Motor Journal 4/2022 rém stavu zaplatilchladičem ve velmi dob‑ é jako jeden jej čtyřválec o nový majitel díl. Pohání Austin Seven objemu 8775 liber. z roku 1929 tisku byla Lagonda 1460 cm³. V dobovém se 16 875 liber 12/24 vysoce i s malým podvalní prodal za cena pro hodno‑ snadnou tin Twenty z kem. Aus‑ roku 1928 s 22.03.2022 vybavení interiéru jízdu do kopce a luxusní 0:43 karoserií landau‑ lette teprve po . V aukci nabídnu třetím majiteli je jedním z pěti 45 000 liber. se prodal za známých dochovan tý vůz 1929 Austin Seven Prodal se za ých vozů. Chummy 16 875 liber. V továrním katalogu automob Morgan Aero beam se můžeme ilky z roku 1928 stál nového dočíst, že model Sun‑ majitele 36 000 liber. Vozík 20 hp JAP měl motor LTOW/C/W, tj. o objemu 1100 cm³

H & H v imp eri

álním muzeu

N

V srpnu 1976 se představila 40

MJ_2022_04

.indd 40

Škoda 120, typ 742

1928 Austin Twenty 1928 Sunbeam 20

68

MJ_2022_04

.indd 68

hp

1925 Lagonda 12/24 Motor Journal 4/2022

22.03.2022

0:44

www.MotorJournal.cz


Foto Tom Hyan

Automobily

► AUDI Q5 SPORTBACK 40 TDI QUATTRO

Audi Q5 Sportback je druhou karosářskou variantou SUV Q5 po modernizaci v modelovém roce 2021

Druhá generace Audi Q5 prošla po třech letech modernizací, vyzkoušeli jsme nejnovější karosářské provedení Sportback...

S

třední řada SUV Audi Q5 je od roku 2008 druhým vozem ingolstadtské značky v této kategorii. Přišla po větším typu Q7 a dnes je uprostřed palety modelů SUV od Audi, k nimž patří nejen menší Q3 (od 2011) a Q2 (od 2016) spolu s větší Q7 (od 2005) a Q8 (od 2018), ale také čistě elektrické vozy Audi e-tron (od 2019 bez bližšího typového určení Q) a Q4 e-tron (2021). Pro nezasvěcené klienty jde o trochu nepřehlednou situaci, uvážíme-li, že mnohé z těchto vozů se dodávají alternativně ve verzi Sportback, tedy SUV Coupé, nemluvě o nástupcích novějších generací. Q-pětka ovšem patří k základním typům, a to vždy na platformě MLB (Evo) s podélně uloženým motorem, jak bylo dříve rozšířeným zvykem. Vozy první generace (8R) vyjely ze základního závodu v Ingolstadtu v roce 2008 a dosáhly odbytu přes 1,6 milionu kusů, na Mondial TOM HYAN V polovině výrobního cyklu prošla Q5 modernizací, de l’Automobile 2016 v Paříži představený Q5 druhé ge­takže všechny Sportbacky se od počátku dodávají ve nerace (FY) se z kapacitních důvodů vyrábí od 30. září vylepšeném provedení druhé generace Q5 (první Q5 2016 ve zcela nové továrně v San José Chiapa (Puebla) verzi Sportback neměla). Samozřejmě jde o stavebnici, v Mexiku, postavené právě pro vývozy Q5 a Q5 Sportback na plat­ robu tohoto typu. Na podzim 2020 formě MLB Evo sdílejí paletu mo­ ► MOTORY AUDI Q5 SPORTBACK byla představena odvozená verze delů včetně pohonných jednotek typ vozu motor převodovka výkon spotřeba EU Q5 Sportback (FYT) a počátkem (viz přehled v obvyklé tabulce), a to (mHEV) [kW/k] [l/100 km] loňského roku se objevila na trhu. rovněž nejvýkonnější verzi SQ5. Už Q5 45 TFSI quattro 2.0 TFSI (12 V) DSG7 195/265 7,4 – 7,6 Za pět let produkce vzniklo v Puebla v lednu 2017 vyjel z výrobní linky Q5 35 TDI 2.0 TDI (12 V) DSG7 120/163 4,7 – 4,8 přes 700 tisíc Audi Q5, dodávaných Q5 40 TDI quattro společnosti Audi México v mexic2.0 TDI (12 V) DSG7 150/204 5,3 – 5,5 do celého světa (kromě Číny, tam Q5 50 TDI quattro 3.0 V6 TDI (48 V) 8A Tiptronic kém státě Puebla celkově osmi­ 210/286 6,7 – 6,9 mají vlastní výrobu Q5). SQ5 TDI quattro 3.0 V6 TDI (48 V) 8A Tiptronic 251/341 7,0 – 7,1 miliontý vůz Audi s pohonem všech

6

auto 2022/4

TH


Foto Tom Hyan

1

2

3

kol quattro. Byl to samozřejmě nový Q5, a to jen ­krátce po zahájení produkce druhé generace. Od roku 1980 se označení quattro objevilo na více než stovce různých modelů Audi... Modernizovaná Audi Q5 byla uvedena na trh na podzim 2020 prvním typem Q5 40 TDI quattro se soustavou Mild-Hybrid (mHEV) a zvýšeným výkonem inovovaného dvoulitrového turbodieselu o 10 kW (14 k) na 150 kW (204 k), který ovšem vykazuje nižší spotřebu paliva EU od 5,3 l/100 km, k čemuž přispívá rekuperace kinetické energie při brzdění, setrvačná jízda s vypnutým motorem a využití systému Stop/ Start při rychlosti pod 22 km/h. Při stejných rozměrech válců má čtyřválec 2.0 TDI Evo nový hliníkový blok (o 20 kg lehčí) a klikový hřídel se sníženou hmotností o 2,5 kilogramu. Úspora paliva činí kolem 0,3 l/100 km. Systém mHEV s řemenovým spouštěčem/generátorem ISG postupně dostávají všechny motory, dvoulitrové čtyřválce se soustavou o napětí 12 V a třílitrové šestiválce s vyspělejší 48 V. Modernizace přinesla výraznější vzhled druhé generaci Audi Q5 a další zlepšení, všechno je ovšem u nového Sportbacku hned od uvedení na trh. Osmiúhel-

níková maska přídě novým designem vůz opticky rozšiřuje, stejně jako tvary světlometů LED (na přání Matrix LED) s diodami denního svícení. Kromě základní výbavy jsou za příplatek dvě stylistické linie. Advanced line je opatřena chromovanými svislými žebry na masce Singleframe a spodními ochrannými panely pod předním a zadním nárazníkem ve stříbrné barvě místo černé, zatímco S Line zahrnuje sportovní voštinovou mřížku přídě a chromovanou lištu po obvodu zadního difuzoru. Poprvé se v sériové výrobě uplatnila osvětlovací technika OLED (na přání ji mohou mít koncové svítliny), od jejího uvedení je nyní k dispozici také u jiných vozů Volkswagen Group. Zahrnuje bezpečnostní funkci samočinného rozsvícení koncových svítilen při přílišném přiblížení jiného účastníka silničního provozu, jež by mohlo být nebezpečné. V interiéru je velký nový dotykový displej coby vyspělá platforma infotainmentu MIB3 a už známý virtuální digitální kokpit (na přání Audi Virtual Cockpit Plus 12,3“); místo otočného ovladače na konzole středového tunelu nyní zaujímá odkládací přihrádka. Interiér se dodává ve třech variantách (základní, Design Selection a S line), na přání jsou posuvná ►►►

4 1, 2 Virtuální kokpit a digitalizace, to je prostě dnešní cesta, byť někdy může být dotykové ovládání za jízdy opravdu nebezpečné 3, 4 Velikost a uspořádání variabilního interiéru uspokojí všechny běžné nároky

4/2022 THauto

7


Foto Tom Hyan

► AUDI Q5 SPORTBACK 40 TDI QUATTRO

Sportback od uvedení přebírá všechny prvky, zavedené při modernizaci Q5 druhé generace, včetně stylistických úprav s ostřejšími liniemi 1 Oblíbený vznětový čtyřválec 2.0 TDI Evo se vyznačuje lehčím hliníkovým blokem a elektrickou asistencí Mild-Hybrid

1

2

2 Zavazadlový prostor nabízí objem od 510 do 1480 litrů po sklopení opěradel druhé řady

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (Q5 40 TDI quattro) – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválec 2.0 TDI Evo, přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem vzduchu, uložený podélně vpředu; DOHC 4V; Stop/Start, EU6d; 1968 cm3 (ø 81 x 95,5 mm); 15,5:1; 150 kW (204 k)/3800 – 4200 min‑1 a 400 N.m/1750 – 3250 min‑1; přímé vstřikování common rail; oxidační katalyzátor, EGR, DPF, SCR/AdBlue (nádrž 12 l, na přání 24 l). Mild-Hybrid, elektrická výzbroj 12 V (trakční akumulátor Li-Ion), pomocný akumulátor 68 A.h, 380 A. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – sedmistupňová dvouspojková převodovka S tronic (DSG7) s možností manuálního řazení (3,188 – 2,190 – 1,517 – 1,057 – 0,738 – 0,508 – 0,386 – Z 2,750); spojky v olejové lázni; vícelamelová mezinápravová spojka, stálý převod 5,302; trvalý pohon všech kol quattro ultra s integrální rozpojovací spojkou v zadním diferenciálu. PODVOZEK – samonosná ocelová karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, pětiprvkové závěsy vpředu i vzadu; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči (na přání pneumatické); příčné zkrutné stabilizátory; čtyři kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, ESC/ ASR, EDL; hřebenové řízení s variabilním elektrickým posilovačem, převod 15,9:1; základní pneumatiky 235/65 R 17 (nejsou v ČR) nebo 235/60 R 18, na přání 235/55 R 19, 255/45 R 20 a 255/40 R 21. ROZMĚRY A HMOTNOSTI (Sportback) – rozvor náprav 2819 mm, rozchod kol 1616/1609 mm; d/š/v 4689/1893 (se zrcátky 2140)/1660 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,31; objem zavazadlového prostoru 510/1480 l; objem palivové nádrže 65 l, na přání 70 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1825 kg, celková 2495 kg; nebrzděný/brzděný přívěs do 750/2400 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 222 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,6 s; spotřeba paliva EU od 6,1/4,8/5,3 l/100 km; emise CO2 od 140 g/km. VÝROBCE – Audi México, S.A. de C.V., Boulevard Q5 No.1, Zona Industrial Audi, San José Chiapa, Puebla 75012, Mexiko.

8

auto 2022/4

TH

zadní sedadla Audi Plus se stavitelným sklonem opěradel, usnadňující cestování i využití zavazadlového prostoru. Podvozek je ve čtyřech verzích (standard s vinutými pružinami, sport, aktivní tlumiče a vzduchové odpružení), dodávají se osmnáctipal­ cová až jedenadvacetipalcová kola (základní sedmnáctipalcová pro český trh nejsou k mání), volba až sedmi režimů Audi Drive Select je samozřejmě sériovou výbavou. Konektivita je na vysoké úrovni, daná posunem vlastností multimediálního systému z MIB2 na MIB3, nechybí trvalý přístup k internetu a digitální příjem autorádia DAB+. Jízdní vlastnosti vozu jsou velmi příjemné, podvozek je přiměřeně tuhý i v komfortním režimu, a tak je jízda opravdu zážitkem. Nabídku nedávno rozšířily verze 2.0 TFSI Plug-In Hybrid, odlišené písmenem e v typovém označení. Audi Q5 Sportback 50 TFSI e quattro nabízí systémový výkon 220 kW (279 k), silnější 55 TFSI e quattro dává 270 kW (367 k), oba s akumulátorem Li-Ion 14,4 kWh mají elektrický dojezd 61 km podle WLTP (anebo 71 km podle optimističtějšího, ale méně realistického NEDC). Ceny vylepšeného Audi Q5 druhé generace v karosářském provedení Sportback jsou poněkud vyšší než u základního SUV. V době testu začínaly od 1 442 900 Kč včetně DPH za vyzkou­ šený a vyobrazený model Q5 Sportback 40 TDI ­quattro, vrcholem je samozřejmě nejvýkonnější Audi SQ5 Sportback TDI quattro od 1 923 900 Kč (více a podrobněji na stránkách www.audi.cz). ■



Foto Tom Hyan

► Automobily ► BMW 2 ACTIVE TOURER (U06)

1

BMW 2 Active Tourer zaútočil na klientelu v novém segmentu, která do té doby kupovala jen vozy jiných značek... TOM HYAN, Chateau Trnová (CZ) 1 V okolí Trnové jsme nejprve vyzkoušeli základní model BMW 218d Active Tourer se vznětovým dvoulitrovým čtyřválcem (bez mild-hybridu)

2

P

2 Druhá generace BMW řady 2 Active Touring má téměř shodné rozměry, ale bohatší výbavu, vyspělejší pohonné jednotky i posílenou asistenci řidiče

3

odle vyjádření představitelů společnosti řadě kompaktních automobilů, k nimž patří třetí geneBMW Group při uvedení prvního BMW s porace Mini na UKL1 a větší vozy Mini Clubman a série honem předních kol odbyt malých vozů nových BMW s motory vpředu napříč na UKL2. První 3 Na trhu jsou zatím pouze v tzv. prémiovém segmentu poroste nejbylo překvapení v podobě kompaktního pětimístného verze s předním pohonem, rychleji. Navíc většina majitelů BMW řady 1 MPV řady 2 Active Tourer (F45), jež bylo uvedeno pohon všech kol přinese ani nevnímá, že jejich vůz má pohon předních, nikoli až provedení Plug-In Hybrid na trh 27. září 2014 v modelech BMW 218i (tříválec zadních kol! Na základě toho se tedy nelze divit, že 1.5i), 225i (čtyřválec 2.0i) a 218d (vznětový čtyřválec (s elektromotorem na zadní nápravě) BMW Group u kompaktních vozů vsadila na přední 2.0d) jako vůbec první automobil BMW s pohonem ­pohon, zvláště když si jeho vhodnost pouze předních kol. Následovaly odzkoušela na třech generacích vozů verze 220d a 225i s pohonem všech ► BMW 2 ACTIVE TOURER (U06) Mini (a Roveru 75). Pro bavorskou kol xDrive a přestože tyto vozy nemotor hybrid výkon spotřeba WLTP značku to byla samozřejmě revoluce, typ jsou primárně určeny do terénu, (turbo) [kW/k] [l/100 km] pro klienty nikoli. První BMW 2 Active ukázka možností na motokrosové 3R 1.5 – 100/136 6,2 – 6,8 Tourer přinesl bavorské značce 218i trati v blízkosti francouzského Mira3R 1.5 mHEV 48V 125/170 5,9 – 6,5 mas byla velmi zajímavá, zvládly i na českém trhu většinový podíl 220i 223i (xDrive) 4R 2.0 mHEV 48 V 160/218 6,0 – 6,6 (6,6 – 7,3) ­nových zákazníků. strmé výjezdy i sjezdy, brody i boční 225e xDrive 3R 1.5 PHEV 100/136 + 80/109 1,1 – 1,4 Nová modulární platforma BMW 230e xDrive 3R 1.5 náklony. Je tedy zřejmé, že se nePHEV 110/150 + 130/177 1,1 – 1,4 Group UKL (Untere Klasse) od roku 218d ztratí ani na polní cestě, či na sněhu; 4R 2.0d – 110/150 4,8 – 5,3 2014 posloužila ve dvou variantách Pozn. všechny vozy se sedmistupňovou převodovkou DCT Steptronic jízdní vlastnosti byly příjemným pře-

10

auto 2022/4

TH


Foto BMW Presse

7

Foto Tom Hyan

8

4

5

9 10

Foto BMW Presse

6

kvapením. V červenci 2015 přišla sedmimístná varianta řady 2 Gran Tourer (F46), která také měla verzi xDrive, a dosud se jich prodalo kolem 200 tisíc, zatímco Active Tourer první generace včetně faceliftu od ledna 2018 přesáhl celkem 430 tisíc vozů. Kratší Tourer se vyrábí v Lipsku, delší v Řezně (BMW Werk Regensburg) Úspěch automobilu, jenž vznikl jako sonda zájmu nových klientů, znamená nyní uvedení druhé generace Active Toureru (U06), zatímco větší Gran Tourer (F46) ještě lze objednat v první generaci (nový nebude). Když MPV, tak jen sportovní, rozhodli u BMW Group. Nová generace, která jako první BMW nese kódové označení začínající na U (dosud E, F a G), se představila v říjnu 2021 a letos přichází na trh. Stejně jako dříve se vyrábí v Lipsku s motory 1,5 (tříválce) a 2,0 litru (čtyřválce), přičemž tříválce jsou nyní jen zážehové (viz tabulka modelů), využívané i pro připravované verze Plug-In Hybrid (pátá

generace eDrive). Ty budou pro většinu trhů v Evropě jedinou možností s pohonem všech kol (na zadní nápravě elektromotor, zážehový motor pohání ­ přední kola). Celá řada 2 Active Tourer se tak změnila na vozy výhradně s pohonem předních kol, když připravovaná verze 223i xDrive mHEV nebude k dispozici na všech trzích. Paleta nabízených modelů BMW 2 Active Tourer se zúžila, při uvedení na trh jsou k dispozici typy 218i, 220i, 223i a 218d; všechny vozy mají standarně ­vylepšenou dvouspojkovou sedmistupňovou převodovku Steptronic (manuální se už nedodává), pro vybrané typy poprvé přichází mild-hybrid 48 V (ISG 14 kW/19 k), tedy integrovaný spouštěč/generátor rekuperované energie, namontovaný na motoru vpředu. Osvědčené zážehové motory nyní pro větší účinnost využívají Millerova cyklu, jenž zkracuje čas otevření sacích ventilů a optimalizuje tak plnění turbodmychadlem včetně chlazení stlačo- ►►►

4 Přeplňovaný vznětový čtyřválec 2,0 litru pod kapotou typu 218d Active Tourer 5 Tlačítko spouštěče se přestěhovalo na centrální konzoli (za ním je volič automatizované převodovky) 6 Základní objem zavazadlového prostoru je 470 nebo 415 litrů podle toho, zda jde o verzi bez, či s mild-hybridní soustavou 7, 8 Přístrojová deska typu 223i, který je zatím na vrcholu nabídky 9, 10 Pětimístný variabilní interiér s nastavitelnými opěradly a posuvnou zadní řadou sedadel

4/2022 THauto

11


► BMW 2 ACTIVE TOURER (U06)

1

Foto Tom Hyan

1 BMW 223i Active Tourer má zatím pohon předních kol, později bude v nabídce také provedení xDrive 2 Zážehový dvoulitrový čtyřválec dostal Millerův pracovní cyklus, mild-hybridní soustavu 48 V a zdvojené vstřikování paliva

2

▲ Závěrem testovacích jízd jsme okusili zatím špičkový model BMW 223i Active Tourer (do doby, než přijdou Plug-In Hybridy)

vaného vzduchu. Zdvojené vstřikování Dual Injec­ tion kromě vysokotlakého HPI využívá nově i nízkotlaké. Vznětové motory, nyní jen dvoulitrové čtyřválce, dostaly ocelové písty s nižším třením. Nové PHEV mají rychlejší nabíjení AC výkonem 7,4 kW (dosud 3,7 kW), na plnou kapacitu za 2,5 hodiny a čistě elektricky ujedou až 90 kilometrů. Na české novinářské prezentaci v Trnové u Jílo­ viště jsme vyzkoušeli typy 218d a 223i, tlačítko spouštěče je nyní na středové konzoli spolu s malým voličem režimů automatizované převodovky DCT Steptronic. Kromě inovovaných pohonných jednotek patří k novinkám rozšířená výbava včetně

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený přeplňovaný čtyřválec BMW TwinPower Turbo, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické vstřikování paliva, EU6d; a) 218d: vznětový, turbo VGT; 1995 cm3 (ø 84 x 90 mm); 16,5:1; 110 kW (150 k)/3750 – 4000 min‑1 a 360 N.m/1500 – 2500 min‑1; akumulátor 12 V/70 A.h, b) 223i: zážehový, Valvetronic a Double-VANOS, turbo TwinScroll, mild-hybrid 48 V, ISG 14 kW (19 k) a 55 N.m; 1998 cm3 (ø 82 x 94,6 mm); 11,1:1; 150 kW (204 k)/5000 – 6500 min‑1 a 320 N.m/1500 – 4000 min‑1; akumulátor 12 V/60 A.h a Li-Ion 48 V/20 A.h. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – sedmistupňová automatizovaná dvouspojková převodovka Steptronic s možností přímého řazení (4,308 – 2,526 – 1,556 – 1,089 – 0,843 – 0,675 – 0,547 – Z 3,869), stálý převod a/b) 3,474/3,789. Pohon předních kol. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení Servotronic s elektrickým posilovačem EPS, převod 15,8:1; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD, DSC/DTC; pneumatiky a) 205/65 R 16, b) 205/60 R 17; na přání až 225/45 R 19. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2670 mm, rozchod kol 1586/1587 mm; d/š/v 4386/1824/1576 mm; součinitel odporu vzduchu a/b) cx = 0,26/0,27; pohotovostní hmotnost (DIN) a/b) 1545/1545 kg, celková 2805/2105 kg, brzděný přívěs do 1400/1500 kg, nebrzděný do 750/750 kg; zatížení střechy 75 kg; objem zavazadlového prostoru a) 470/1455 l, b) 415/1405 l; objem palivové nádrže 45 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 220/241 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,8/7,0 s; spotřeba paliva WLTP kombinace 4,8 – 5,3/6,0 – 6,6 l/100 km; emise CO2 125 – 138/137 – 149 g/km. VÝROBCE – BMW AG, Werk Leipzig, BMW Allee 1, 04349 Leipzig, Německo

12

auto 2022/4

TH

asistentů řidiče, redesign interiéru, nový operační systém iDrive se software osmé generace, digitální přístrojový štít BMW Curved Display (displeje 10,25 a 10,7 palce), úbytek klasických tlačítek (dotykové displeje a hlasové povely, ale nikoli česky), posí­ lená konektivita a související online služby. V pětimístném interiéru je mezi sedadly vpředu poprvé středový airbag, zadní polohovatelná opěradla a podélně posuvná sedadla v rozsahu 130 milimetrů mohou zvětšit objem zavazadlového prostoru až o 90 litrů. Základní po sklopení zadních opěradel činí 470/1455 litrů (218i a 218d), resp. 415/1405 ­litrů (220i a 223i), protože u druhé dvojice je vzadu akumulátor Li-Ion mild-hybridního systému. Podle verze činí hmotnost brzděného přívěsu až 1500 ­kilogramů, závěsné zařízení se vysune elektricky. Konstruktéři vylepšili také jízdní vlastnosti, velmi příjemné a jisté na suché vozovce i s pohonem pouze předních kol, nově jsou naladěny pružiny i tlumiče, na přání je sportovní podvozek se sníženou světlou výškou o 15 milimetrů. Proti předchůdci se zvětšila délka o 32 mm při shodném rozvoru náprav, šířka o 24 mm a výška o 21 mm, rozchod kol přibral vpředu 25 mm a vzadu 26 mm. Sériově se dodávají např. hlavní světlomety LED, tempomat s detekcí překážek a nouzovým brzděním (na přání s funkcí Stop&Go), asistent ­parkování s kamerou (na přání 360°) a Front-Collision Warning. Lze připlatit i za Head-Up Display, či aktivní navigaci. Podle výbavy základní, Luxury Line a M Sport Package se montují šestnácti- až devatenáctipalcová kola. Ceny nového Active Toureru (U06) na českém trhu začínají od 757 900 Kč včetně DPH, starší sedmimístný Gran Tourer (F46) lze stále pořídit od 707 200 Kč (více a podrobněji na www.bmw.cz). ■


Foto BMW Presse


Foto Tom Hyan

► Automobily ► VOLKSWAGEN TAIGO 2022

OŽIVENÍ TRHU...

Většina dnešních osobních vozů je příliš velkých a těžkých, navíc podobných si jako vejce vejci, ale kompaktní Taigo chce být jiné...

V

yznat se v poněkud nepřehledné nabídce TOM HYAN Řešením jsou tedy dva modely, které se změnou karo­ serie hlasí ke sportovním automobilům, od dvojice Polo/ dnešních automobilů rozhodně není pro laika Volkswagen Taigo lehké, ono pochopit důvod výroby přebytečT‑Cross je to odvozený SUV/Coupé zvaný Taigo, za­ je zcela nový model tímco od faceliftovaného modelu T-Roc unikátní T-Roc ného množství vozů na stejném základě a se crossoveru SUV/Coupé, stejnými motory, lišících se jen několika cenCabriolet. Tentokrát se zaměříme na nové Taigo, které postavený timetry celkových rozměrů, se zřejmě daří jen marketinač v nižším segmentu, je kupodivu delší než T-Roc. Není na platformě MQB-A0, snad něco jasné? T-Roc a T‑Cross jsou crossovery govým specialistům. V nejnižším segmentu podle něspolečné i vozům meckých zvyklostí značeném A0 značka Volkswagen SUV, Taigo ovšem na první pohled atraktivnější SUV Polo a T-Cross Coupé, byť takřka se shodnými užitnými vlastnostmi nabízí Polo, T-Cross a nové Taigo na shodné modu­ lární platformě MQB-A0, nemluvě o klonech jiných ­(objem zavazadlového prostoru je proti T-Crossu menší koncernových značek. K tomu Volkswagen ­ o pouhých 15 litrů). Tvary karoserie se splýva► VOLKSWAGEN TAIGO 2022 jící zádí mají ale další výhodu, tento automobil má ještě T-Roc na větší platformě MQB-A1, ale porovnáním rozměrů zjistíte, že ten má motor převodovka výkon spotřeba EU od jeho sourozenců rozeznáte... rozvor jen o 40 mm delší než T-Cross a délku Zajímavá byla novinářská prezentace no­ [kW/k] [l/100 km] o pouhých 120 mm, takže pokud si nepřečtete 1.0 TSI vého vozu v Obříství u Neratovic, neboť před5M 70/95 4,7 – 4,9 nášející začal nejprve vypočítávat designové nápis na zádi, opravdu nevíte, se kterým 1.0 TSI 6M/DSG7 81/110 4,8/4,9 – 5,0 1.5 TSI DSG7 110/150 5,1 prvky od paketů Roof Pack (černá střecha z dvojice SUV máte tu čest...

14

auto 2022/4

TH


Foto Tom Hyan

1

2

3

na přání), Design Pack a Black Style Package (černé prvky místo chromovaných pro R-Line, černá kola Misano 18“), deseti různých tvarů šestnácti- až osmnáctipalcových kol, osmi barev exteriéru a pěti dekorů interiéru, příplatkových světlometů IQ.Light LED (Matrix), šestireproduktorové audioaparatury beats 300 W a centrálního airbagu až po v dnešní době obvyklou paletu bezpečnostních prvků a asistentů. Nevynechal konektivitu a pak svoji prezen­ taci uzavřel. Co z toho vyplývá? Že o mechanických skupinách vozu není třeba hovořit, každý přece ví, že jiné motory než 1.0 TSI a 1.5 TSI pro malé vozy Volkswagen už neexistují, pohon předních kol a torzní příčka vzadu místo zcela nezá­ vislého zavěšení kol už zdomácněly i ve vyšších třídách, takže je přece všechno jasné. Evropské Taigo má zajímavou historii. Vychází z vozu Volkswagen Nivus, prvního globálního automobilu značky, navrženého v rámci projektu New Urban Concept společností Volkswagen do Brasil. Design vozu je dílem dvojčat José-Carlos a Marco Pavone. Před pětatřiceti lety jako studenti poslali svoje první návrhy společnosti Volkswagen s tím, že chtějí být jejími designery. Dnes je José-Carlos

šéfem designu VW do Brasil a jeho bratr Marco tvůrcem návrhu Nivus/Taigo! Výroba vozu se rozběhla v první polovině roku 2020 v závodě VW ­Anchieta v São Bernardo do Campo (SP) spolu s typy Polo a Virtus (sedan Polo), samozřejmě ve specifických verzích pro Brazílii (dvoupalivový 1.0 TSI TotalFlex na benzin a etanol z cukrové ­třtiny; se šestistupňovou samočinnou převodovkou Aisin). Pro Evropu se zdařilý design příliš neměnil, ale byla rozšířena nabídka motorů a převodovek (viz obvyklá tabulka), přičemž tříválce 1.0 TSI doplnil čtyřválec 1.5 TSI Evo, oba z řady EA211 (evo); přibyly také manuální převodovky 5M/6M a automat nahradila dvouspojková DSG. Už v době uvedení brazilského Nivusu slíbil Ralf Brandstätter, šéf značky Volkswagen, novinku evropským klientům. Dostala jméno Taigo, podle tradice začínající písmenem T, a nový výrobní závod ve španělské Pamploně, kde loni vyrobili 221 122 vozů na platformě MQB-A0, z toho prvních 8844 modelů Taigo. Vyzkoušeli jsme tři různé vozy Taigo, dva s tříválcovým motorem 1.0 TSI o výkonu 81 kW (110 k) a jeden se čtyřválcem 1.5 TSI o výkonu 110 kW ►►►

4

1 Vyzkoušeli jsme Taigo 1.0 TSI v oblíbené výbavě Style se silnějším litrovým motorem o výkonu 81 kW (110 k) 2 Navzdory splývající střeše je dost prostoru i na zadních sedadlech 3 Digitální přístrojová deska a dotykový displej s využitím nové generace infotainmentu MIB3.1 4 Základní objem zavazadlového prostoru činí 440 litrů (T-Cross má 455 litrů)

4/2022 THauto

15


► VOLKSWAGEN TAIGO 2022

Foto Tom Hyan

Volkswagen Taigo vychází z brazilského modelu Nivus, prvního z vývoje Volkswagen do Brasil pro globální trhy

Zážehový tříválec 1.0 TSI se stal základní pohonnou jednotkou většiny automobilů německé skupiny Volkswagen

(150 k), všechny s automatizovanou dvouspojkovou převodovkou DSG7, a s jejich jízdním projevem, předvídatelným chováním a komfortem jízdy jsme byli velmi spokojeni. Jedinou výtku proto opět zaslouží nesmyslný přechod na výhradně dotykové ovládání na displejích a zejména tzv. sliders (ovlá­ dací lišty), kdy je regulační odchylka proti otočným ovladačům velká, trefit příslušnou ikonu za jízdy

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (1.0 TSI DSG) – kapalinou chlazený zážehový řadový tříválcový motor 1.0 TSI (typ EA211), přeplňovaný turbodmychadlem; hliníkový blok a hlava válců; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva; Stop/Start, EU6d; 999 cm3 (ø 74,5 x 76,4 mm); 11,5:1; 81 kW (110 k)/5500 min‑1 a 200 N.m/2000 – 3000 min‑1. Převodovka automatizovaná sedmistupňová dvouspojková DSG7; na přání elektronický závěr diferenciálu XDS, pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/ASR, HSA; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, pneumatiky 205/60 R 16, pro Style/R-Line 205/55 R 17, na přání 215/45 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2554 mm, rozchod kol 1523 – 1531/1508 – 1516 mm; d/š/v 4266/1757 (se zrcátky 1995)/1494 – 1515 mm; přední převis 844 mm; objem zavazadlového prostoru 440/1222 l; objem palivové nádrže 40 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1185 kg, celková 1720 kg; nebrzděný/brzděný přívěs 630/1100 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 191 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 10,9 s; spotřeba paliva EU 4,9/4,2/6,0 l/100 km; emise od CO2 111 g/km. VÝROBCE – Volkswagen Navarra, S.A., Poligno Landaben, C.E., s/n, 31012 Pamplona, Španělsko

16

auto 2022/4

TH

po nerovné silnici velmi obtížné a nebezpečné, takže i pro seřízení klimatizace, či volbu stanice autorádia je rozumnější zastavit. To jsou ovšem velmi dobře známé skutečnosti, stejně jako prodleva při spouš­ tění motoru systémem Stop/Start. Digitální kokpit 8“ je standardní výbavou, vrcholná verze Pro 10,25“ je stejně jako nabízené světlomety IQ.Light LED Matrix (Dynamic Light Assist) za příplatek. Samozřejmě posílená konektivita, služby online a asistenční systémy hrají dnes u nových vozů důležitou roli, málokdo v nové době využívá automobil pouze coby dopravní prostředek. Výrobce zdůrazňuje nabídku asistence IQ.Drive Travel Assist, která zahrnuje prediktivní tempomat s hlídáním jízdy ve zvoleném pruhu do rychlosti 210 km/h, Front Assist s nouzovým brzděním a City Emergency Braking pro rychlosti 5 až 85 km/h. Tyto systémy, vlastně částečně autonomní jízda stupně 2, jsou u většiny vozů Volkswagen Group obvyklou nabídkou. Vybavení se různí podle stupně Taigo, Life, Style a R-Line. S litrovým tříválcem, jenž je nejrozšířenější pohonnou jednotkou, se naše spotřeba paliva pohybovala kolem šesti litrů na stovku kilometrů. Ceny na českém trhu začínají od 484 900 Kč včetně DPH (motor 75 kW), resp. 499 900 Kč (81 kW) a u čtyřválce 1.5 TSI (pouze s DSG) od 628 900 Kč (více a podrobněji na www.volkswagen.cz). ■


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na lidový VOLKSWAGEN Typ 1 (Brouk) z roku 1965

4/2022 THauto

17


Foto Tom Hyan

► Automobily ► MERCEDES-BENZ EQA 250 (H243)

Vyzkoušeli jsme Mercedes-Benz EQA 250, základní model nové série EQ pro dnešní elektrickou mobilitu

ZÁKLAD ŘADY

Počátkem řady elektromobilů EQ, kterou nyní tvoří šest typů, je kompaktní EQA 250 s pohonem předních kol...

M

ercedes-Benz Group AG (dříve Daimler AG) má bohaté zkušenosti s elektromobily; první vyrobil v Německu už v předminulém století. Dnešní všeobecná podpora elektromobility znamená, že po EQC (N293, od 2018) následovalo dosud pět dalších typů od crossoveru EQA (H243) až po luxusní sedan EQS (V297). Právě kompaktní EQA je základem elektrické řady, ale není od prvního dne navržen coby elektromobil, nýbrž elektrický vůz, odvozený z klasické řady malých typů Mercedes-Benz, konkrétně jiného crossoveru GLA (H247). Na první pohled to prozrazují

18

auto 2022/4

TH

TOM HYAN, Praha/Voznice (CZ) Všechny verze EQA se vyrábějí v německé továrně v Rastattu, původně postavené pro montáž E-Klasse (W124), ale v roce 1997 přestavěné pro kompaktní A-Klasse

téměř shodné tvary karoserie, byť poháněcí soustava je zcela jiná. Původně to měla být elektrická A-Klasse, jak naznačil EQA Concept z autosalonu IAA 2017 ve Frankfurtu (třídveřový hatchback), ale pak Daimler sáhl po ­pětidveřové variantě SUV ve stylu oblíbeného GLA... Novinka se představila ve virtuální realitě 20. ledna 2021, o rok později jsme ji vyzkoušeli v okolí Prahy při běžných krátkých jízdách, ovšem v chladném počasí. Při prvních kilometrech spotřeba elektrické energie dosahovala 29 kWh/100 km, udávaný dojezd nebyl ­ ­čtyři, ale jen tři stovky kilometrů, a pouze ekojízdou


► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (EQA 250) – vpředu napříč před nápravou uložený asynchronní trakční elektromotor v bloku s převodem a diferenciálem; největší výkon 140 kW (190 k) a točivý moment 370 N.m; rekuperace brzdné energie; jednostupňový redukční převod, pohon předních kol. Akumulátory Li-Ion, pět modulů (celkem 200 článků), 420 V, 79,8 kWh (využitelných 66,5 kWh) a 187,5 A.h, uloženy pod podlahou mezi nápravami. Tepelné čerpadlo v chladicím okruhu akumulátorů, motoru a výkonové elektroniky, propojené se soustavou klimatizace.

1

4

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy s příčnými a podélnými rameny; pérování vinutými pružinami a teleskopickými plynovými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/ EBD, ESP/ASR; kola z lehkých slitin, pneumatiky 235/55 R 18, 235/50 R 19 nebo 235/45 R 20. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2729 mm, rozchod kol 1585/1584 mm; d/š/v 4463/1834 (2020)/1620 mm; přední převis 913 mm; světlá výška 154 mm; objem zavazadlového prostoru 340/1320 l; pohotovostní (DIN)/celková povolená hmotnost 2040/2470 kg; nebrzděný/brzděný přívěs do 750/750 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost omezena na 160 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,9 s; dojezd 402 – 429 km (WLTP); standardní spotřeba 17,7 – 19,0 kWh/100 km. Nabíjení DC 100 kW za 32 minut (10 – 80 %), AC 11 kW za 6,25 hodiny (10 – 100 %).

2 1, 2 Důvěrně známá přístrojová deska z GLA, jen přístroje mají pro elektromobilitu jiné údaje a grafiku (dojezd 305 km)

VÝROBCE – Mercedes-Benz AG, Mercedesstrasse 1, 76432 Rastatt, Německo

► KRÁTKÝ TEST VE SMÍŠENÉM PROVOZU (údaje v km)

3 Zavazadlový prostor má základní objem 340 litrů 4, 5 Velikost interiéru vyhovuje všem běžným nárokům, automobil je schválen k provozu jako pětimístný 6 Zásuvky dobíjení jsou vzadu pod krytem na pravoboku

jsme ji srazili na 21,6 kWh/100 km, což je poněkud více než uváděných 17,7 – 19,0 kWh/100 km. Obvyklou trasu Praha – Voznice a zpět (88 – 90 km) zvládl EQA 250 bez problémů dvakrát a ještě zbylo tolik kapacity akumulátoru, že jsme nemuseli mít strach z poklesu na nulu. Samozřejmě, jízda je jiná, neustále sledujete dojezd. Dlužno ovšem říci, že jízdní vlastnosti vozu jsou při pomalejší jízdě velmi dobré, při rychlejší za mokra jsou asi lepší verze EQA 300 a 350 s pohonem všech kol 4Matic (dodává se standardně, pouze EQA 250 vystačí s jedním elektromotorem). Všechny tři typy mají shodný

3

Foto Tom Hyan

5

6

▲ Pohled pod kapotu základní verze EQA 250 s pohonem jen předních kol

ujeto jednotlivá indikace pokles poznámka celkem jízda dojezdu dojezdu 0 – 305 – start Praha 23 23 286 19 město 69 46 229 57 dálnice 113 44 200 29 mimo město, ekojízda 157 44 138 62 dálnice 201 44 106 32 mimo město, ekojízda 212 11 77 29 město, velký provoz

trakční akumulátor s využitelnou kapacitou 66,5 kWh. Dojezd ovlivňuje také volba jízdního režimu Eco, Comfort (naše jízdy), Sport a Individual. Trakční asynchronní elektromotor je na rozdíl od konkurence uložen vpředu, vůz má tedy pohon předních kol. Verze s pohonem všech kol mají druhý elektro­ motor, synchronní s permanentními magnety, na zadní nápravě, pro EQA 300/350 4Matic se uvádí systémový výkon 168/215 kW (228/292 k) a točivý moment 390/ 520 N.m, dynamické vlastnosti se zlepšily (0 – 100 km/h za 7,7/6,0 místo 8,9 sekundy), ale limit největší rych­ losti 160 km/h zůstává shodný. Uváděný dojezd WLTP je v těchto případech kupodivu také obdobný, místo 402 – 429 km činí u obou vozů 4Matic 411 – 438 km. ­Výrobce ovšem pracuje na zlepšení, v letošním roce uvedená nová verze EQA 250+ dostala akumulátor 70,5 kWh a při stejném výkonu 140 kW (190 k) ujede až 540 kilometrů (výrobce uvádí snížení spotřeby na 14,9 kWh/100 km). Interiér vozů se dvěma displeji pod společným překrytem (7 nebo 10,25 palce), dotykovými ovladači a hlasovou aktivací vybraných funkcí odpovídá kompatním vozům Mercedes-Benz se spalovacími ­motory, resp. hybridním verzím. Elektromobil je proti srovnatelnému typu klasické koncepce dražší a vyžaduje trpělivost při čekání na nabíječce za delších cest, ale dojezd 300 km není u EQA žádný problém. V době testu ceny EQA začínaly od 1 299 540 Kč, A-Klasse byla od 654 610 Kč a srovna­ telný crossover GLA od 834 800 korun českých (více a aktuálně na www.mercedes-benz.cz). ■

4/2022 THauto

19


Foto Tom Hyan

► Automobily ► HYUNDAI i10 N LINE (AC3)

1

V paletě osobních vozů Hyundai je nový i10 třetí generace ten nejmenší... TOM HYAN

1 Vyzkoušeli jsme Hyundai i10 v atraktivní výbavě N Line se silnějším motorem 1.0 T-GDI 2 Hyundai i10 je už třetím vozem stejného jména; generace třetí přišla na trh po 1,1 milionu prodaných v Evropě 3 Malý Hyundai i10 se pro evropský trh vyrábí v tureckém závodě v Izmitu (Kocaeli)

20

auto 2022/4

TH

M

alé dostupné vozy z trhu nenápadně mizí, ale Hyundai je výjimkou. Třetí gene­ race pětimístného Hyundai i10 se před­ stavila Evropanům na autosalonu IAA 2019 ve Frankfurtu, kde jsme si také poprvé pro­ hlédli atraktivní i10 N Line s výkonnější verzí přepl­ ňovaného litrového tříválce, který zastiňuje i druhou alternativu čtyřválce 1,2 litru, nabízeného rovněž pro N Line. Malé vozy opravdu nemusí být nudné, ve zvyklostech Hyundai je označovat sportovní varianty písmenem N, přičemž optické úpravy sportovního stylu nesou jméno N Line. Nový Hyundai i10 třetí generace (AC3) se nabízí poprvé jako N Line, je čtvrtým modelem značky, ­ ­který se objevil v provedení N Line (před ním to byly i30 od roku 2018, následovaly i30 Fastback a Tuc­ son). Právě nejsilnější tříválec je vyhrazen jen této variantě, standardní Hyundai i10 má vedle zmíně­ ného čtyřválce 1.2i jen základní tříválec 1.0 MPI. V nabídce pro i10 jsou tedy vylepšené motory 1.0 MPI a nyní 1.2 MPI, oba nepřeplňované s ne­ přímým vstřikováním paliva, ale i menší tříválec s vý­ konem 49 kW (67 k) dovoluje svižnou jízdu s ob­ vyklým obsazením dvěma osobami. Větší čtyřválec 1.2 MPI vznikl z původního 1,25 litru zkrácením zdvihu, výkon 62 kW (84 k) je zhruba shodný. Pouze stylisticky upravená i10 N Line sportovního střihu má místo 1.0 MPI přeplňovanou verzi litrového tříválce 1.0 T-GDI (shodný objem 998 cm3) s přímým

2

3


► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový řadový motor Kappa, uložený vpředu napříč; DOHC 4V (řetěz) Dual-CVVT; hliníkový blok a hlava válců; elektronické vstřikování paliva, pro T-GDI přímé, Stop/Start, EU6d; a) 1.0 T-GDI: tříválec 998 cm3 (ø 71 x 84 mm); 10,5:1; 74 kW (100 k)/4500 min‑1 a 172 N.m/1500 min‑1; pořadí zážehu 1-2-3; b) 1.2 MPI: čtyřválec 1197 cm3 (ø 71 x 75,6 mm); 11,0:1; 62 kW (84 k)/6000 min‑1 a 118 N.m/4200 min‑1; pořadí zážehu 1-3-2-4. Jednokotoučová suchá spojka a přímo řazená pětistupňová převodovka; pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou CTBA (Coupled Torsion Beam Axle); odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy ø 252/234 mm, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD, ESC/VSM; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem MDPS (Motor Driven Power Steering); kola 16“ z hliníkové slitiny, pneumatiky 195/45 R 16.

5

6

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 185/171 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 10,5/12,6 s; spotřeba paliva EU od 4,8/4,9 l/100 km; emise CO2 od 105/105 g/km.

Foto Tom Hyan

4

7

vstřikováním, výkonem 74 kW (100 k)/4500 min‑1 a točivým momentem 172 N.m/1500 min‑1. Dodává se výhradně s pětistupňovou manuální převodovkou a jízda vzhledem k nárůstu výkonu je o poznání živější. Připočteme-li k tomu atraktivní vzhled se ­ zdůrazněnými logy N Line, jinou mřížkou masky ­ s denním svícením LED, sportovním nárazníkem, specifickými litými koly a upraveným interiérem, tak dostaneme vůz, který potěší skromné motoristy mla­ dé duchem a bude budit zaslouženou pozornost. Jízdní vlastnosti jsou totiž velmi dobré, ale motor zů­ stává úsporný, dosáhli jsme průměrné spotřeby 5,7 litru benzinu na stovku kilometrů, a to v tvrdších zim­ ních podmínkách. Vůz je homologovaný jako pěti­ místný (viz tři opěrky hlavy na zadních sedadlech). Oživením interiéru je červené prošívání sedadel a červené rámečky na přístrojové desce, působivý je

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2425 mm, rozchod kol 1467/1478 mm; d/š/v 3675/1680/1483 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 252/1050 l; objem palivové nádrže 36 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od a/b) 1024/932 kg; celková 1470/1430 kg; přívěs se nedoporučuje; zatížení střechy 60 kg.

VÝROBCE – Hyundai Assan Otomotiv Sanayi ve Ticaret, A.S., Alikahya Atatürk, 41 310 Izmit/Kocaeli, Turecko

dvou­barevný exteriér (testovaný vůz v černé Phan­ tom Black s červenými doplňky a oranžovou střechou). Rozvor náprav od první generace i10 narostl o 45 milimetrů, délka se zvětšila o 85 mm, resp. u N Line o 90 mm na dnešních 3675 mm, což při rozvoru ­náprav 2425 mm výrazně zlepšilo proporce vozu. Hyundai i10 vždy patřil k nejširším v segmentu, a proto přidal jen 20 mm, zatímco výška se snížila také o 20 mm. Navzdory tomu, že nedosahuje ani čtyřmetrové délky nabízí relativně prostorný interiér, počítá se více s jízdou ve dvou, takže prostor na zad­ ních sedadlech může posloužit při větším počtu za­ vazadel. Výrobce uvádí délku pro nohy vpředu/vzadu 1070/865 mm a šířku ve výšce ramen 1326/1328 mm, objem zavcazadlového prostoru (VDA) 252 litrů lze zvětšit sklopením zadních sedadel až na 1050 litrů. Ke standardní výbavě patří nabídka bezpečnostních prvků Hyundai SmartSense včetně detekce překážek s automatickým nouzovým brzděním, udržování jízdy v pruhu s aktivním (a přiměřeným) zásahem do řízení, samočinného přepínání světlometů, nouzového vo­ lání e-Call, či kontroly bdělosti řidiče a rychlostních ­limitů. Kuriozitou Hyundai je indikace rozjezdu vozidla před vámi, tzv. systém LVDA (Leading Vehicle Depar­ ting Alert) se zvukovou výstrahou a sdělením na ­displeji. V novém ceníku Hyundai i10 na rok 2022 akční ceny začínají od 249 990 Kč, N Line 1.2i je od 349 990 Kč a za verzi s motorem 1.0 T-GDI se připlácí třicet tisíc (podrobněji na www.hyundai.cz). ■

8

4 Přístrojová deska se zabudovaným osmipalcovým displejem infotainmentu 5, 6 Ve voze je poměrně dost místa zejména na předních sedadlech, ale ani vzadu dva cestující nestrádají (tři to mají těžší) 7 V řadě Hyundai i10 je tříválec 1.0 T-GDI 100 vyhrazen jen výbavě N Line 8 Zavazadlový prostor má základní objem 252 litrů, lze zvětšit sklopením zadních opěradel

4/2022 THauto

21


Foto Tom Hyan

► Automobily ► NOVINKY NA ČESKÉM TRHU K velkým novinkám patří druhá generace crossoveru SUV Lexus NX (AZ20), která se představila při dynamické novinářské prezentaci na zámku Mcely. Vyzkoušeli jsme oba typy, hybridní NX 350h a plug-in hybridní NX 450h+, který se stal zároveň prvním Lexusem s externím dobíjením (sdílí poháněcí soustavu s Toyotou RAV4 PHEV). Nový typ přichází na trh sedm let po uvedení první generace (AZ10), jež se na českém trhu stala druhým nejprodá­ vanějším vozem značky (2019 to bylo 86, 2020 už 98 vozů), ale míří výše s plánem odbytu 400 ročně (z tisícovky všech Lexusů v roce 2022). Novinkou je platforma TNGA-K, čtvrtá generace hybridní soustavy a zcela nový PHEV. První typ může mít pohon předních nebo všech kol, celkový výkon vzrostl ze 145 na 179 kW (ze 197 na 244 k), základem je čtyřválec 2,4 litru a elektromotor 134 kW vpředu, resp. alterna­ tivně též 40 kW vzadu. Druhý typ má zvýšený celkový výkon na 227 kW (309 k) a výhradně pohon všech kol. Ceny začínají od 1,34, resp. 1,85 milionu Kč.

Lexus NX 350h (hybrid) Rumunská Dacia Jogger je kompaktní rodinný crossover v segmentu C, který spojuje výhody kombi (Logan MCV), SUV (Duster) a MPV (Dokker VP/Lodgy) v jediném novém modelu. Nabízí variabilní interiér, tři řady sedadel až pro sedm cestujících, objem zavazadlového prostoru až 1819 litrů (VDA) při sklopení zadních opěradel a tři stupně výbavy Media Control, Media Display a Media NAV. Výhodou je nízká hmotnost vozu kolem 1200 kg a zvýšená světlá výška na 200 mm. Dodávají se dva přeplňované tříválce 1.0 TCe, a to zážehový benzinový TCe 110 s výkonem 81 kW (110 k), anebo dvoupalivový TCe 100 LPG s výkonem 74 kW (100 k), přičemž výhodou je zachování obou nádrží pro dojezd až 1200 kilometrů (50 l benzin, 40 l LPG). Ceny od 373 500 Kč. Dacia Jogger 1.0 TCe 110 (akční model DCtreme)

Lexus NX 450+ (plug-in-hybrid) Litá kola AEZ Atlanta Titan a Atlanta Black

Foto Tom Hyan

Dacia Jogger 1.0 TCe 100 LPG

Foto Tom Hyan

Společnost Alcar Bohemia představila jarní novinky na tradiční tiskové konferenci ve svém sídle v Nupakách u Prahy. Kola z lehké slitiny nového designu AEZ Atlanta a AEZ Porto mají homologaci ECE pro řadu rozšířených automobilů Škoda, Audi, Volkswagen, BMW, Tesla, Volvo a Range Rover, takže nevyžadují zápis do technického průkazu. Pětiděrové Atlanta se dodávají 17 až 20 palců, pětiděrové Porto 18 až 21 palců. K dalším novinkám patří litá kola Dotz Tanaka 18 až 21 palců a hybridní kolo Alcar Hybrid 2.0 pro novou Škodu Fabia. Dodavatel nabízí 3D konfigurátor a webshop (více na www.alcar.cz).

22

auto 2022/4

TH


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na osobní automobil SUBARU WRX z roku 2005

4/2022 THauto

23


► Automobily ► PALATOV D8

Foto Palatov Motorsport

Palatov D8, nový elektrický hypersport z Oregonu bude dokončen ještě letos

Denis Palatov nabízí alternativně D8 s čistě elektrickým pohonem, anebo klasickým osmiválcem Chevy 6,2 litru

D

Palatov dosud vyráběl jen vozy pro track days, do světa hypersportů nyní míří jeho model D8...

ennis Palatov je americký elektrotechnický inženýr, ale zatím od října 2008 vyráběl hlavně vozy se ­ spalovacím motorem, které zkoušel ­ na okruhu Oregon Raceway Park, ­dodával klientům pro track days a ob­ čas nasazoval do závodů. Teprve v roce 2019 se na závodě do vrchu Pikes Peak objevil jeho první elek­ trický typ D2 EV, když jiní už s elek­ tromobily vítězili. Výrobky značky Palatov jsou většinou otevřené spi­ ­ dery, pro jízdu na okruhu se zakrytým sedadlem spolujezdce, velmi lehké ­ a velmi rychlé, poháněné buď mnoh­ dy přeplňovanými motocyklovými motory, či velkoobjemovými osmiválci Chevrolet. ­ Do první skupiny patří Palatov typu D4, unikátní po­ honem všech čtyř kol (vybavení na přání), což při hmot­ nosti 360 až 410 kilogramů a výkonu do 147 kW (200 k) z objemu 1,0 nebo 1,3 litru (motor je vpředu napříč před řidičem) zaručuje opravdu neobvyklé zážitky. Základem

24

auto 2022/4

TH

TOM HYAN

je trubkový rám z chrom-molybdeno­ vých trubek a nezávislé zavěšení všech kol na dvojitých příčných rame­ nech s odpružením systému pushrod. Kompaktní rozměry 2637 x 1709 x 1143 milimetrů (včetně ochranného oblouku) a rozvor 1740 mm jsou jas­ ným svědectvím o tom, že jde spíše o širokou motokáru! Stejně jako motor je i převodovka z motocyklu, šesti­ stupňová sekvenční bez zpátečky! Dospělejší variantou, s osmiválcem Chevy Small Block 6,2 litru LS3 o zá­ kladním výkonu 316 kW (430 k), ­uloženým uprostřed za řidičem v trub­ kovém rámu, je Palatov D2, skutečné sportovní kupé nebo spider, schvá­ lené i pro silniční provoz. Z prvního typu D1 je odvo­ zen jednomístný speciál D1 PPS na základě úspěš­ ných vozů D1/D4 PPS z Pikes Peaku, nabízený s třílitrovým osmiválcem Hartley H1 V8 (jaký v Evropě používá Dan Michl ve svém Lotusu), či s přeplňo­ vaným čtyřválcem Hartley H2 (v tomto případě jsou


► KRÁTCE Nový hypersport má neobyčejně nízkou výšku 38 palců (965 mm), tedy ještě o dva palce méně než Ford GT40

► Zprávy o voze De Lorean mění obrysy! Nástupce De Lorean Motor Company z Texasu, který získal práva na značku a dodává náhradní díly, se podle dnešní módy rozhodl pro elektrickou budoucnost. De Lorean EVolved zachová klasické tvary původního kupé DMC-12 (design Giorgetto Giugiaro) s křídlovými dveřmi, ale v roce 2022 uvede jen elektrickou verzi. Stejná společnost v roce 2016 ohlásila novodobou repliku, ale nic z toho nebylo!

Průhled vozem ukazuje odpružení pushrod s příčným uložením pružících jednotek

► Elektrický Cadillac Lyriq, konkurent Tesly Model S, přijde do prodeje v květnu, výroba se rozběhla 21. března v továrně ve Spring Hillu (Tennessee), kdysi postavené pro značku Saturn, a další bude u GM-SAIC v čínském Yantai. Zajímavé je, že v souvislosti s elektromobilitou tři stovky amerických dealerů Cadillacu ruší kontrakty, protože také úspěšný Escalade SUV nebude mít jiného než elektrického nástupce. ► Model S, nejstarší Tesla, ale také nepříliš podařené SUV Tesla Model X, prošly modernizací s drobným faceliftem a novým interiérem s volantem yoke ve stylu leteckého kniplu. Navzdory stáří (od 2013) ovšem Model S nadále zůstává nejlepším vozem Tesla, což o SUV Model X (od 2015) říci nelze. Dodavatelské problémy znamenaly, že se loni prodalo jen 24 964 dražších vozů S a X proti 911 208 vozům Tesla 3 a Y (Tesla Motors nesděluje podíly jednotlivých modelů).

motory uloženy vpředu vpravo vedle sedačky ­jezdce). Motory Hartley mají také původ v moto­ cyklech, V8 je spojením dvou motorů. Poslední novinkou je silniční hypercar Palatov D8, první z vozů oregonského konstruktéra, nabízený ­primárně s elektrickým pohonem, byť Dennis říká, že podle přání klienta postaví i verzi s osmiválcem (Chevy LT4, LT1). Ostatně stejnou praxi realizoval u typu D47, repliky Lotus 47 Europe buď s motorem Ford 2.4 Duratec a převodovkou Porsche (originál měl šestnáctistovku Ford Twin Cam), anebo s elek­ tromotorem a akumulátory ModBatt... Jako elektrotechnický inženýr však Dennis vymyslel metodu vysokonapěťových modulů on-demand, ­které se budou skládat podle požadovaného dojez­ du: „Nemá smysl vozit obrovské baterie pro 400 mil, když chcete jezdit denně jen 40 mil...“ Založil pro jejich výrobu novou společnost Modular Battery ­ Technologies (ModBatt) a poprvé je uplatní nejen v hypercaru D8, ale také v připravovaných D9 a D47 EV. Ve voze jsou akumulátory uloženy v těžišti mezi sedadly a za sedadly, nový D8 má rovněž prostorový trubkový rám jako evoluci D1/D2/D4 a karoserii z uhlíkových kompozitů. Jeden elektromotor od ­firmy Cascadia Motion z oregonského Wilsonville (od 2019 součásti BorgWarner) je za přední nápra­ vou, druhý za zadní. Silnější typ iM-375 proti iM-325 nabízí největší/trvalý výkon 400/175 kW a točivý

­ oment 580/300 N.m, otáčky až 12 000 min‑1 a hmot­ m nost 73 kilogramů. Systém pracuje s napětím 800 V, kapacita modulárních akumulátorů činí 30 až 60 kWh dle volby klienta (dojezd až 480 kilometrů) a podle toho je hmotnost vozu 726 až 998 kilogramů. Palatov D8 má vnější rozměry 3683 x 2032 x 965 mm a vzhledem k rozvoru 2413 mm umožňuje i montáž repliky karoserie Ford GT40 (výška 1016 mm). Ne­ bude ovšem nijak rozšířený, výroba je omezena na pouhých osm kusů. Společnost Palatov Motorsport LLC z Oregonu se letos také chystá na 100. ročník závodu do vrchu Pikes Peak v Coloradu, kde zku­ šený závodník David Donner při premiéře Palatovu v roce 2012 vyhrál třídu Unlimited na speciálu D4 PPS s motorem Hartley 3.0 H1 V8 a pohonem všech kol. Celkově obsadil páté místo, což se zatím jiným jezdcům Palatovu nepodařilo překonat. Při premiéře elektrického vozu Palatov D2 EV v ročníku 2019 zajel bývalý motocyklista Greg Tracy devátý čas ­ a dobyl druhé místo ve třídě Unlimited (byla to šestá oficiální účast Palatov Motorsport). Hned ­ v srpnu se pak zúčastnili Speedweeku 2019 v Bon­ neville, Tracy dosáhl rychlosti 316,97 km/h, ale další jízdy byly zrušeny pro nepřízeň počasí. Do jubilej­ ního 100th Running Pikes Peak 2022 jsou přihlášeni dva vozy Palatov, klasický D2 TT (David Meyer) a nový typ pro dalšího z věrných jezdců značky, ­kterým je Rodney Tu čínského původu. ■

► Elon Musk navzdory zvyšování výroby není schopen včas uvést nové modely, kontroverzní Tesla Cybertruck (pick-up), předvedený v roce 2019, se znovu odsouvá na rok 2023 (dříve oznámen na konec 2021, pak druhou polovinu roku 2022); a také levný elektromobil za 25 000 USD pro výrobu v Šanghaji byl definitivně zrušen. Musk se nyní zabývá humanoidními roboty (nahradí výpadek pracovních sil) a v březnu zdražil všechny vozy o dva až deset tisíc dolarů. ► Společnost Fisker se znovu vrátila jako výrobce elektromobilů. Velké SUV Fisker Ocean bude od listopadu 2022 vyjíždět z továrny Magna v rakouském Grazu, zatímco levnější pětimístný PEAR (Personal Electric Automotive Revolution) za pouhých 29 000 USD bez daně se má vyrábět ve spolupráci Foxconn v Ohiu v USA s kapacitou nejméně 250 tisíc ročně. Připomeňme, že všechny předchozí projekty Henrika Fiskera byly neúspěšné. Čínský XPeng prodává v Evropě elektromobily od roku 2020 v Norsku (sedany P7 a crossovery G3) a letos rozšířil působnost na Nizozemsko a Švédsko.

4/2022 THauto

25


Foto TH Motormedia

► Automobily ► 47. SALON INTERNATIONALE DE L’AUTO 1977

1

2

3

Ženevský autosalon byl stálicí automobilového světa, než od roku 2020 ovládly svět koronavirová a hospodářské krize...

E

vropská sezona automobilových výstav opravdu začínala až v Ženevě, lednový auto­ salon v Bruselu nikdy nebyl velký ani tak významný jako dostaveníčko v Ženevě. ­ Každoročně jsme tam vyráželi, abychom ­ zhlédli novinky automobilového světa, přehlídku karo­ sářských kreací a speciální výstavy historických či zá­ vodních strojů. Kromě možnosti vidět tyto automobily na vlastní oči šlo také o setkání s přáteli, společenskou událost a vůbec skvělý zážitek, k němuž patřily rovněž procházka Ženevou, návštěva skvělých restaurací a individuálních akcí včetně exkluzivních testů a před­ stavení projektů na akcích pro zvané. Přesto jsem se

26

auto 2022/4

TH

TOM HYAN 1, 3 Studio su Ferrari 308 GTB, aerodynamicky optimalizovaná studie od Pininfariny na základě zkoušek ve vzduchovém tunelu 2 Ferrari 308 GT Rainbow, neobvyklá studie kupé, představená už v Turínu 1976 (Bertone karosoval Ferrari jen zřídkakdy)

ještě během posledních let konání autosalonů setkal s názory o jejich zbytečnosti, když lze vše vidět ve vir­ tuální realitě a neztrácí se čas. Smutné bylo, že tyto názory pronášeli ti, kteří se prohlašují za motoristické novináře. Inu časy a generace se mění... První výstava v Ženevě s názvem La Premiére Exposi­ tion Nationale Suisse de l’Automobile et du Cycle se konala 29. dubna až 9. května 1905 a patřila hlavně ­ ­švýcarským automobilům (tehdy vládla značka Martini, založená roku 1897, ale také Turicum, Berna, Saurer, Dufaux a další); též byly vystaveny vozy jiných výrobců v oddělení Section Étrangére (zahraniční sekce). Vývoj byl v roce 1907 přerušen, když se výstava přestěhovala


Foto TH Motormedia

4 5

6

7 do Curychu a v letech 1908 – 1922 se nekonala. V pová­ lečném rozsahu byla obnovena v roce 1947 a neustále se rozšiřovala, v roce 1982 přesídlila do nové výstavní haly Palexpo u ženevského letiště z centra města v his­ torickém Palais des Expositions. K velkým světovým premiérám jednotlivých let patří například Fiat 509 (1927), Chrysler Airflow (1934), Fiat 600 (1955), Jaguar E-Type (1961), Lamborghini Miura (1966), Volkswagen Scirocco (1973), Porsche 928 (1977), Audi Quattro (1980), Ford Mondeo (1993), Ferrari F50 (1995), BMW řady 3 E46 (1998), Lancia Thesis (2001), Škoda Yeti (2009), Range Rover Evoque (2011), Bugatti Chiron (2016), Ferrari F8 Tributo (2019), Škoda Kamiq (2019) a mnohem více za ta dlouhá léta, kdy byl Ženevský ­autosalon považován za jediný skutečně mezinárodní bez dominantního vlivu domácích výrobců jako v Ně­ mecku, Francii, USA, Číně nebo Japonsku, či kdysi v Itálii a Velké Británii, které už svůj automobilový

4 Bertone Ascot, kupé 2+2 na podvozkových skupinách Jaguar včetně dvanáctiválce 5,3 litru z typu XJS 5 Šestimístné kupé Alfa Romeo Triplex TTS, dílo Chrise Humberstone (premiéra byla v Londýně 1976) 6 Zagato Zeta 80, kupé pro osmdesátá léta, bez určení typu dvoulitrového motoru 7 Pininfarina Peugette, závodní jednomístná verze se zakrytým sedadlem spolujezdce (Peugeot 104 ZS)

­ růmysl pohřbily. Důvod byl prostý, kromě několika spe­ p cialistů nikdo automobily ve Švýcarsku nevyrábí... Před pětačtyřiceti lety se konal 47. ročník Salon Interna­ tional de l’Auto, z něhož přinášíme vzpomínky v podobě archivních záběrů vystavených automobilů exotických značek, z nichž mnohé již upadly v zapomnění. Pama­tuji se, jak jsem upřímně v době komunistického jha v býva­ lém Československu záviděl trojici kolegů, kteří získali povolení vycestovat do kapitalistické ciziny, aby ze Že­ nevy 1977 udělali reportáž. Žadonil jsem tak dlouho, až se mi od nich podařilo některé materiály vypůjčit či do­ konce získat, uchovat a využít je pro základ tohoto vzpo­ mínkového článku. Patří jim velké poděkování! Ano, já jsem tam nebyl, ale všechny novinky jsem díky nim po­ znal, prostudoval a udělal si poznámky (žádný internet neexistoval!), a proto se s vámi dnes mohu o ně podělit... V roce 1977 se v Ženevě představily mnohé sériové ­novinky, dodnes dostatečně známé, tak je zmí­ ►►►

4/2022 THauto

27


Foto TH Motormedia

► 47. SALON INTERNATIONALE DE L’AUTO 1977

1

4 2

1 Pontiac TransAm Idea-Car Type K, návrh Jerryho Brocksteina, na podvozku TransAm postavila karosárna Pininfarina 2 Monteverdi Sierra, luxusní sedan na podvozku Plymouth Volaré s velkoobjemovým osmiválcem Chrysler

3 níme, ale zaměříme se na studie, prototypy a malo­ sériové kousky. K velkým premiérám patřily Porsche 928, sportovní osmiválec, vzápětí překvapivě oceněný evropským titulem Car of the Year 1978 (před BMW řady 7 a Fordem Granada), sedany Alfa Romeo Alfetta 2000 a Toyota Cressida, první Mazda 323, luxusní kupé Mercedes-Benz 230C/280C/CE, malý sedan Volkswagen Derby, Jeep se vznětovým motorem Renault, kupé Datsun Cherry a Volvo 262C, řecká ­

28

auto 2022/4

TH

3 Monteverdi Safari, předchůdce dnešních velkých SUV, postavený na americkém podvozku International Harvester Scout 4 Felber FF Excellence, kupé na základě Chevroletu Camaro s osmiválcem 6,6 litru a samočinnou převodovkou

v­erze Fiatu 126 coby DIM, univerzální Matra-Simca Rancho, sériové provedení Hyundai Pony, modernizo­ vaný Fiat 132 s dvoulitrovým motorem, vylepšené Rolls-Royce Silver Shadow II a mnohé další. Tradicí Ženevy vždy byly stánky italských i jiných karo­ sářských mistrů. Pininfarina uvedl atraktivní verzi Stu­ dio su Ferrari 308 GTB v působivém barevném designu (červeno-stříbrná) s aerodynamickými úpravami, ale také závodní verzi malého Peugette na základě studie stejnojmenného konceptu z Turínského autosalonu 1976 na podvozkových skupinách Peugeot 104 ZS. Bertone, tehdy také výrobce sériových typů (Fiat X1/9 a Volvo 262C), rozvinul starší koncept Ferrari 308 GT Rainbow (z Turína 1976) odvozeným kupé Ascot s uspořádáním sedadel 2+2 na podvozkových sku­ pinách Jaguar XJS V12. Neméně slavný Ghia, nyní už coby Ghia Operations pod taktovkou Ford Motor Com­ pany, představil studie Megastar a Corrida. První je ­futuristický sedan na základě Fordu Granada 3.0 V6, druhá sportovní kupé s křídlovými dveřmi na podvozku Ford Fiesta 1,1 litru. Zagato prezentoval vůz Zeta 80 jako vizi osmdesátých let, aerodynamické kupé s moto­ rem 2.0 litru mělo vykazovat především nízkou spo­ třebu paliva. Pietro Frua navrhl další kupé na základě BMW, tentokrát sedanu 520 s rozvorem zkráceným


7

8

9 na 2,4 metru, ale také výsledek svého dalšího projektu číslo 379, což je plážový vozík Fiat 127 Dinghy se čtyřmi sedadly bez dveří a bočních oken. Předvedli se rovněž designeři z jiných zemí. Brit Chris Humberstone uvedl kuriozní šestimístné kupé Triplex TTS (Ten Twenty Special) na základě Alfa Romeo ­Alfasud s pohonem předních kol, jehož karoserie ukrývá dvě dvojice sedadel za sebou a po jejich stranách vždy po jednom dalším, posunutým vzad do příčné osy zmí­ něné čtveřice. Kromě první dvojice lze všechna sedadla sklápět a zvětšovat tak objem zavazadlového prostoru, jenž není od interiéru oddělen a prosklená zadní stěna dovoluje lepší výhled vzad (sklo Triplex). Francouz Denis Meyrignac zase vytvořil kupé ostrých hran klínového pro­ filu se čtyřválcem Renault 1,6 litru z Alpine A110. Švýcar Barmettler navrhl kupé Jet pro malosériovou výrobu coby přestavbu Brouka VW s plochým čtyřválcem v zádi. Franco Sbarro, italský emigrant usazený ve Švýcarsku, nevynechal žádný Ženevský autosalon od roku 1968. Jeho nejslavnější kreací je replika klasického roadsteru BMW 328 ze třicátých let s novými motory 1,8 a 2,0 litru bavorské značky, dodnes se svými žáky vytváří jed­ notlivé originální koncepty. V roce 1977 se podílel na elektromobilu Pilcar, městském voze s délkou jen 3,06 metru, poháněném elektromotorem 16 kW, který ujede

6

Foto TH Motormedia

5

10 5 Sbarro BMW 328, nejslavnější dílo Franca Sbarra, replika roadsteru ze třicátých let s moderním motorem bavorské značky 6 Fiat 127 Dinghy, dílo Frua podle objednávky číslo 379 7 Kupé Ghia Corrida s křídlovými dveřmi (základ Ford Fiesta) 8 Panther Rio, pokus o luxusní verzi sedanu na základě Triumphu Dolomite 9 Elektromobil Sbarro Pilcar s největší rychlostí 90 km/h a dojezdem až 120 km na jedno nabití akumulátorů 10 Panther De Ville jako čtyřdveřový sedan (byly i dvoudveřové kupé nebo kabriolet, ale také šestidveřová limuzína)

až 120 kilometrů při cestovní rychlosti 60 až 70 km/h. Další švýcarskou značkou byl Monteverdi, předvedl luxusní sedan Sierra na základě Plymouthu Volaré ­ s osmiválcem Chrysler 5,2 nebo 5,9 litru, ale také už známé SUV Monteverdi Safari (premiéra v Ženevě 1976) na podvozku International Harvester Scout s mo­ torem Chrysler 5,2/5,7/7,2 litru V8. Třetí Švýcar Felber se pochlubil kupé FF Excellence, odvozeném z americ­ kých výrobků General Motors. Mezi zapomenutými značkami, jež měly v Ženevě své stánky, je rovněž britský Panther, dílo Roberta Jankela, který se rozhodl pro individuální výrobu luxusních vozů pro bohaté klienty. Jeho neoklasický Panther De Ville byl vzpomínkou na Bugatti Royale, ovšem s motorem Jaguar, šestiválcem 4,2 nebo dvanáctiválcem 5,3 litru, od roku 1974 vzniklo cca 60 kusů s různými karose­ riemi, ke klientům patřili zpěvák Elton John a herec Oli­ ver Reed. Podobně jako British Leyland vytvářel luxusní verze malých Austinů pod značkou Vanden Plas, připra­ vil Jankel malý sedan Panther Rio na základě Triumphu Dolomite s prodlouženou přídí i zádí, vzniklo jich ale jen osmatřicet v letech 1975 – 1977. Zajímavé je, že Panther je tvůrcem roadsteru Felber FF (Felber Ferrari), který se představil už v Ženevě 1974 coby Panther FF, aby se pak stal švýcarským automobilem. ■

4/2022 THauto

29


Foto Ferrari

Motorsport

► FORMULE 1 2022

Na trati v Saúdské Arábii měl Charles Leclerc smůlu, zasáhla žlutá světla po nehodě jiných, ale Max Verstappen byl neskutečně rychlý

ODSTARTOVÁNO! Ve formuli 1 se opět bojuje na trati! První dva závody v Bahrainu a Saúdské Arábii přinesly dramatický souboj o vítězství...

K

onečně změna, tak jsme se radovali při loň­ ském závěru mistrovství světa formule 1, a naštěstí tento vývoj pokračuje! Nudné defilé jezdce s nejsilnějším monopostem ­ snad už patří minulosti, také on nyní může prokázat své mistrovství v nových soubojích, které při­ náší vyrovnanější startovní pole. Věřme, že bude znovu rozhodovat především umění závodníků a nikoli pře­ vaha jednoho technicky nadřazeného týmu. Nové před­ pisy pro formuli 1, jež charakterizují hlavně přechod na osmáctipalcové nízkoprofilové pneumatiky, spodek vozu s přísavným účinkem (ground-effect floor) a nové nastavení aerodynamických prvků, přinesly návrat ­dramatických bitev a vzájemných soubojů. Smutné je, že vrcholný šampionát začíná na podivných umělých okruzích v těch částech světa, které nemají s historií ani budoucností motorového opojení pranic společného, je to však obraz dnešního anomálního světa, jenž přináší stále více vážných problémů, než je vůbec zdrávo! Ještě si dobře pamatujeme, jak pro sociální nepokoje musel být závod v Bahrainu zrušen, nyní se druhý ročník Velké ceny Saúdské Arábie nesl ve znamení raketového útoku jemenských povstalců na deset kilometrů od trati vzdálenou rafinerii Aramco, tedy firmy, která patří k hlavním sponzorům formule 1. Ruský útok na Ukrajinu, a to v mnohem agresivnějším

30

auto 2022/4

TH

TOM HYAN Charles Leclerc (Ferrari F1-75) při premiéře v Bahrainu největší soupeře z týmu Red Bull Racing dokázal porazit

módu než bylo přepadení Československa sovětskou armádou, znamenal změny v kalendáři i ve startovním poli. Normální příznivec formule 1 ovšem jen těžko nesl, že jediný americký tým pragmaticky sáhl pro rus­ kém sponzorovi, jehož vládce chtěl místo pro svého syna mezi jezdci Grand Prix! Velká cena Ruska v Soči byla zrušena včetně dlouholeté smlouvy, takže nedojde ani na její přenesení na nový okruh Igora Drive u Petro­ hradu, plánované na sezonu 2023...


Foto Mercedes-Benz

Charles Leclerc a jeho monopost Ferrari F1-75, pojmenovaný na oslavu 75. výročí automobilů Ferrari

3 4

Foto Ferrari

Carlos Sainz (Ferrari F1-75) prodloužil smlouvu se slavným týmem z Maranella

Foto Red Bull

2

Foto Ferrari

1

Kalendář formule 1 je v neustálém vývoji, před vypad­ nutím Ruska měl mít rekordních 23 Velkých cen, ale další změny mohou velmi lehce nastat v průběhu se­ zony. Premiéru 2022 zajistila Velká cena Bahrainu, ­následovala Velká cena Saúdské Arábie necelé čtyři měsíce po loňské premiéře na rychlé trati v Jeddahu, obnovení starých pořádků znamená návrat Velké ceny Austrálie v Melbourne, která dříve šampionát otevírala. Potěšitelné je opětovné zařazení italské Imoly až po ročník 2025 (Velká cena San Marina se tam jezdila 1981 – 2006), nyní jde o Gran Premio dell’Emilia ­Romagna, takže se závody vrací do míst, odkud pochá­ zejí jejich tradiční příznivci. Velkým otazníkem je Grand Prix na floridském městském okruhu v Miami Gardens, jedenácté trati z dosud pořádaných Velkých cen USA. První testy upravených monopostů F1 z loňské sezony na osmnáctipalcových kolech se konaly po závodě v Abu Dhabi 2021, nové vozy pro sezonu 2022 vyjely ve

1 Dvacítka nejlepších jezdců světa před Velkou cenou Bahrainu 2022 2 Charles Leclerc také touží po titulu mistra světa, s Verstappenem soupeřili už kdysi na motokárách 3 Max Verstappen vykročil za obhajobou mistrovského titulu vítězstvím v Saúdské Arábii 4 Překvapivá kvalifikace v Jeddahu; zleva Leclerc, Pérez (pole position) a Sainz

t­řídenním testu v Barceloně. K nejrychlejším tehdy ještě patřil McLaren, ale prim hrály Ferrari, Mercedes-AMG, Red Bull a AlphaTauri. O tři týdny později se znovu zkou­ šelo tři dny v Bahrainu před závodem už opravdu na­ ostro. Vládly Ferrari, Red Bull a AlphaTauri, zatímco McLaren a Mercedes-AMG začaly zaostávat. Nové na­ stavení zcela změnilo rozložení sil, Ferrari se vrátil mezi nejlepší, stejně jako se velmi zlepšily vozy týmů, jimž dodává motory (Alfa Romeo a Haas). Překvapivě se drží Red Bull a AlphaTauri, navzdory tomu, že přišly oficiálně o tovární motory Honda. Pokračují s nimi pod hlavičkou Red Bull Powertrains (převzali HPD UK v Milton Keynes včetně personálu), ale po Verstappenově titulu mistra světa 2021 poněkud Honda změnila názor, a tak dále poskytuje z Japonska plnou podporu. V prvních závodech 2022 byla dvojice největších soupeřů Verstappen (Red Bull)/Hamilton (Mercedes-AMG) na­ hrazena soubojem Leclerc (Ferrari)/Verstappen, ►►►

4/2022 THauto

31


Foto Haas

► FORMULE 1 2022

1

2

Foto Haas

Kevin Magnussen (vlevo) v přímém souboji s dvojicí Mercedes-AMG Petronas (Russell vpravo, Hamilton vzadu)

3

Foto Mercedes-Benz

4

přičemž jejich týmoví kolegové Sergio Pérez (Red Bull) a Carlos Sainz (Ferrari) jim zdatně sekundují. V Bah­ rainu zajel Leclerc pole position před Verstappenem, Sainzem, Pérezem a Hamiltonem, a to přestože Ver­ stappen vládl druhému a třetímu tréninku (v prvním byl nejrychlejší Pierre Gasly na AlphaTauri). Charles Leclerc prakticky vedl celý závod, po startu se ujal ve­ dení před Verstappenem a na prvním místě krátce nebyl jen pro zastávky v boxech (dvě kola vedl Sainz). Po ­první návštěvě depa a návratu na trať svedl krásný sou­ boj s Verstappenem, několikrát se díky DRS předjeli, ale Leclerc po zahřátí pneumatik prvenství uhájil. Drama pro Red Bull Powertrains přišlo v závěru, nejprve vzpla­ nul motor Gaslymu, pak v 54. z 57 kol zpomalil Ver­ stappen po ztrátě výkonu, zajel do boxů a vzdal. Hned následující kolo udělal Pérez hodiny, když se náhle za­ stavil přívod paliva. Oba Red Bully odpadly s poruchou dvojice palivových čerpadel, která jsou pro všechny vozy F1 podle předpisů shodná (dodávají je Bosch

32

auto 2022/4

TH

1 Kevin Magnussen musel z týmu Haas kvůli penězům Mazepinova otce, po Nikitově propuštění se za volant vrátil 2 Kevin Magnussen (Haas VF-22 Ferrari) při prvních dvou Grand Prix dvakrát bodoval 3 George Russell a Lewis Hamilton, nová týmová dvojice Mercedes-AMG Petronas (náhradníkem je Nyck De Vries) 4 Lewis Hamilton (Mercedes-AMG W13) dojel třetí v Bahrainu a desátý v Saúdské Arábii

a Marelli). Možná motorům příliš nechutnala nová pali­ vová směs E10, která od letošní sezony nahradila loň­ skou E5 (podíl etanolu z udržitelných zdrojů zvýšen z 5 na 10 procent). Neštěstí jedněch je štěstím jiných, oba vozy Mercedes-AMG tak postoupily na třetí (Hamilton) a čtvrté místo (Russell). Bylo to 85. obsazení prvních dvou míst pro Ferrari (Sainz za Leclercem). Hrdinou závodu v Bahrainu se stal Dán Kevin Mag­ nussen, když se při návratu do formule 1 kvalifikoval sedmý a dojel pátý, čímž se Haas F1 Team vyšvihl na průběžné třetí místo za Ferrari a Mercedes-AMG. Rovněž další vozy s motory Ferrari jely skvěle, Valtteri Bottas byl šestý a čínský nováček Guanyu Zhou při ­debutu bodoval desátým místem (oba Alfa Romeo). Restrikce v podobě covidových testů opět uškodily, ­Daniel Ricciardo (McLaren) nemohl testovat a dojel čtr­ náctý, Sebastian Vettel (Aston Martin) musel oba první závody vynechat. Jeho náhradníkem se stal Nico Hul­ kenberg, ale slabé výkony Aston Martinu znamenaly,


► FORMULE 1 2022 (startovní číslo, jezdec, tým, motor) 1 Max Verstappen (NL) Red Bull 11 Sergio Pérez (MEX) Red Bull 44 Lewis Hamilton (GB) Mercedes-AMG 63 George Russell (GB) Mercedes-AMG 16 Charles Leclerc (MC) Ferrari 55 Carlos Sainz Jr. (E) Ferrari 3 Daniel Ricciardo (AUS) McLaren 4 Lando Norris (GB) McLaren 14 Fernando Alonso (E) Alpine 31 Esteban Ocon (F) Alpine 10 Pierre Gasly (F) AlphaTauri 22 Yuki Tsunoda (JPN) AlphaTauri 5 Sebastian Vettel (D) Aston Martin 18 Lance Stroll (CDN) Aston Martin 27 Nico Hulkenberg (D) Aston Martin 77 Valtteri Bottas (SF) Alfa Romeo 24 Guanyu Zhou (CHN) Alfa Romeo 20 Kevin Magnussen (DK) Haas F1 Team 47 Mick Schumacher (D) Haas F1 Team 23 Alexander Albon (TH/GB) Williams 6 Nicholas Latifi (CDN) Williams

5

Esteban Ocon (Alpine A522 Renault) byl sedmý a šestý, s týmovým kolegou Fernandem Alonsem si nic nedarují

Red Bull (Honda) Red Bull (Honda) Mercedes Mercedes Ferrari Ferrari Mercedes Mercedes Renault Renault Red Bull (Honda) Red Bull (Honda) Mercedes Mercedes Mercedes Ferrari Ferrari Ferrari Ferrari Mercedes Mercedes

Foto Haas

Foto Alpine

6

7 8

Foto Alfa Romeo

Alfa Romeo C42 Ferrari v nové livreji podle návrhu Centro Stile Alfa

že stejně jako Lance Stroll neuspěl. Body z Bahrainu si odvezl také celý tým Alpine, Japonec Yuki Tsunoda byl jediný, který s Red Bull Powertrains dojel do cíle (osmý). Útok na rafinerii poznamenal úvod Velké ceny Saúdské Arábie, nakonec se podařilo zajistit bezpečnost a všech­ ny závody se odjely včetně FIA F2 a F3 (obě formule opět s českým týmem Charouz Racing System). V kva­ lifikaci jezdce Ferrari překvapil Sergio Pérez (Red Bull), první před Leclercem, Sainzem a Verstappenem. Už to vypadalo, že se zopakuje výsledek z Bahrainu, Leclerc se znovu dostal do vedení, když Pérez o první místo ­přišel vývojem situace na trati (safety car po havárii Latifiho). Po restartu se Leclerc udržel v čele před ­ ­Verstappenem, když Péreze předjel ještě Sainz. Oba favorité se drželi těsně za sebou, pak se Verstappen ­přiblížil ve 42. kole pod jednu sekundu, využil systému DRS a předjel Leclerca. Jejich taktická bitva byla ohromná, díky DRS se znovu několikrát předjeli, ale v 48. z 50 kol byl Leclerc za Verstappenem, chystal

5 Fernando Alonso (Alpine A522 Renault) byl devátý v Bahrainu, pak odpadl pro ztrátu výkonu 6 Laurent Rossi (CEO Alpine) a Fernando Alonso při prodloužení smlouvy na sezonu 2022 7 Mick Schumacher (Haas VF-22 Ferrari) na trati v Jeddahu před těžkou havárií 8 Alfa Romeo F1 Team Orlen, zleva čínský nováček Guanyu Zhou, Valtteri Bottas a náhradník Robert Kubica

­ dvetu, ale rozsvítila se žlutá světla (kolize Strolla s Al­ o bonem), a tak Verstappen první místo uhájil. Byl to velmi korektní čistý souboj, Charles zůstal o 0,549 sekundy za Maxem, třetí Carlos Sainz už měl ztrátu 8,097 sekundy. Navrátilec Magnussen opět bodoval (devátý), když po­ razil Lewise Hamiltona; Nico Hulkenberg byl dvanáctý před týmovým kolegou Strollem. Startovalo pouze ­osmnáct jezdců, Mick Schumacher (Haas) byl na dopo­ ručení lékařů jen divákem po těžké nehodě v kvalifikaci, Yuki Tsunoda (AlphaTauri) tentokrát pro technické pro­ blémy nedojel ani na start. Charles Leclerc (45 bodů včetně 2x 1 za nejrychlejší kolo v obou závodech) se ujal vedení MS F1 2022 před Carlosem Sainzem (33), Maxem Verstappenem (25), George Russellem (22), Lewisem Hamiltonem (16), Estebanem Oconem (14), Sergio Pérezem (12), Kevinem Magnussenem (12), Valtteri Bottasem (8) a dalšími. Do konce šampionátu je však ještě daleko. Finále se jede až 20. listopadu na okruhu Yas Marina v Abu Dhabi. ■

4/2022 THauto

33


► JEZDCI FORMULE 1

Foto Haas F1 Team

(2022)

Haas VF-22 Ferrari (Bahrain 2022)

KEVIN MAGNUSSEN (DK) Grand Prix (McLaren, Renault a Haas). Narodil se 5. října 1992

Překvapením roku je návrat do formule 1, když těsně před sezonou přerušil program závodů se sportovními vozy a nastoupil místo Rusa Nikity Mazepina v týmu Haas, jehož kariéra vzala zasvé po ruské invazi na Ukrajinu. Právě Mazepin se štědrým sponzorem Uralkali byl důvodem, proč Kevin musel tým Haas po sezoně 2020 opustit! Při návratu v Bahrainu 2022 si vedl skvěle od druhého dne testů, byl sedmý v kvalifikaci a pátý v cíli! V letech 2014 – 2020 jel celkem 119

v Roskilde, začínal na motokárách, 2008 debutoval ve F-Ford (dánský mistr, 11 vítězství), 2009 byl druhý v NEC F-Renault 2.0 (a sedmý v Eurocupu), 2010 třetí v Euro F3, 2011 druhý v britské F3 a 2013 mistr F-Renault 3.5. Po kariéře F1 v sezoně 2021 zkusil Indy Car (odpadl v Road America, tým Arrow McLaren SP), Cadillac DPi (vítěz v Detroitu) a 24 h Le Mans (Oreca 07 Gibson). V roce 2019 se oženil s Louisou, v roce 2021 se narodilo jejich první dítě (dcera Laura).

Stewart SF01 Ford VJ 3.0 (A1-Ring 1997)

Foto Tom Hyan

(1997)

JAN MAGNUSSEN (DK) přidal 1990 (formule K). V roce 1992 ovládl F-Ford Festival a zářil

Kevinův otec Jan jel 23 GP v letech 1997 – 1998 (Stewart-Ford), ale stejně jako Kevin debutoval ve formuli 1 na McLarenu s motorem Mercedes-Benz (jediný start na GP Pacifiku 1995 v japonské Aidě, desátý coby náhradník za Miku Häkkinena). Získal jediný bod za šesté místo v Montrealu 1998, ale tam jeho kariéra F1 skončila (nahradil ho Jos Verstappen). Narodil se 4. července 1973 v Roskilde, vyhrál mistrovství světa juniorů 1987 a 1989 na motokárách, třetí titul

v britské F-Ford 1600, 1994 pro Paula Stewarta dobyl titul britské F3, 1995 zaskočil ve F1 a 1996 v Indy Cars (Team Penske). Po odchodu z formule 1 se stal hvězdou závodů sportovních prototypů, vítězil ale i v Dánsku s cestovními vozy a zavítal do Brna na novinářskou premiéru kupé Ford Puma. Do roku 2020 byl továrním jezdcem Corvette Racing, zkusil i NASCAR Cup (2010 v Sonomě). Se synem Kevinem a Andersem Fjordbachem jel 24 h Le Mans 2021 (29. na Oreca LMP2).

Foto Shellsport Luxembourg

(1973)

Lola T330 Chevrolet V8 (1973 F5000)

TOM BELSØ (DK) umožnil debut F1. Z pěti přihlášek Grand Prix ve Švédsku 1973 nejel

Věčně usměvavý Tom byl mistrem Dánska a Skandinávie v závodech cestovních vozů a ve své rodné zemi národním hrdinou, když jako první Dán bodoval ve F2 (Hockenheim 1972) a jako první staroval ve formuli 1. Narodil se 27. srpna 1942 v Kodani, koncem šedesátých let prodal autodílnu v Tastrupu a odjel do Anglie. Z formulí Ford a Atlantic postoupil do F2 (Brabham BT38 Ford) a F5000 (Lola T330 Chevy), kde vzbudil zájem Franka Williamse, který mu

34

auto 2022/4

TH

(sponzor nezaplatil) a 1974 se dvakrát nekvalifikoval, odpadl v Kyalami (selhala spojka) a byl osmý v Anderstorpu. Pak se vrátil do F5000, naposledy jel Lolu (devět závodů 1977) pro Johna Jordana, výrobce cereálií, a tak to zkusil taky. Založil Belso Cereals v Peterboroughu (1977) a odstoupil ze závodů, když už neměl sponzory. Rodinu však zajistil, svou firmu prodal Bokomo Foods UK až v roce 2005. Otec dvou synů a dcery zemřel 12. ledna 2020 v britském Rushdenu.


Foto Penske Racing

► Motorsport ► Z DOMOVA & ZE SVĚTA Pětaosmdesátiletý The Captain Roger Penske, bývalý závodník, šéf závodních týmů a úspěšný podnikatel, má další důvod k radosti! Po triumfu v 500 mil Daytony 2022 (Austin Cindric) jeho tým vyhrál také oba první závody Indy Cars, když Scott McLaughlin zvítězil vůbec poprvé (GP of St. Petersburg) a Josef Newgarden v prvním letošním oválu XPEL 375 na Texas Motor Speedway vyjel celkově 600. vítězství za 56 let existence týmu! Dva týdny před závodem se dohodli, že když dosáhnou magické hranice 600, tak všichni členové týmu dostanou po 1000 dolarech, jen závodník se spokojí se 600 USD. A tak se také stalo. Team Penske, resp. Penske Racing, má velmi dlouhou historii od prvního startu ve 24 h Daytony 1966, která zahrnuje osmnáct triumfů v 500 mil Indianapolisu, přes 220 vítězství Indy Cars, přes 210 ve stock cars a další se sportovními vozy, CanAm a TransAm. John Watson vyhrál pro Penskeho jediný závod formule 1 v Rakousku 1976.

1

1 John Watson (Penske PC4 Ford) ve formuli 1 (1976)

4

Foto Porsche

3

Foto Helena Hyanová

2

5

Yann Ehrlacher, vítěz WTCR 2021 a 2020

4 Mark Donohue (Porsche 917/10) v Mosportu 1972 5 Emerson Fittipaldi (Penske PC24 Mercedes) v Mid Ohiu (1995)

Foto Tom Hyan

2, 3 Roger Penske v roce 2018 v Portlandu

Velkým zklamáním je zrušení úvodního závodu WTCR 2022 v Mostě! Nejprve závod plánovaný na 9. – 10. dubna vypadl ze seznamu mosteckých akcí, až 19. března se objevila oficiální zpráva WTCR o zrušení údajně z důvodu výjimečného stavu v ČR, zavedeného 4. března (na 30 dnů, ale s možností prodloužení). Kromě toho FIA World Motor Sport Council rozhodl, že přesunout závod na jiný termín není možné z logistických důvodů. Proslýchá se však, že důvody jsou jiné, související se zvýšenými nároky promotéra Discovery Sports Events. Vrcholný sport tedy u nás opět neuvidíme. Paradoxem zůstává, že jsme vlastně potrestáni stejně jako Rusko, které přepadlo Ukrajinu. V Soči byly zrušeny jak WTCR, tak formule 1. WTCR zahajuje 6. – 8. května na francouzském okruhu Pau-Ville.

Foto Tom Hyan

Závody WTCR v Mostě letos neuvidíme!

► VÝSLEDKY WTCR 2021 (pořadí, jezdec, tým/vůz, počet bodů) 1. Yann Ehrlacher (F) ...........Cyan Racing/Lynk&Co ���������������� 223 2. Frédéric Vervisch (B) .......Comtoyou Team/Audi ������������������ 195 3. Jean-Karl Vernay (F) ........Engstler Liqui Moly/Hyundai ������� 177 4. Yvan Muller (F) ................Cyan Racing/Lynk&Co ����������������� 169 5. Santiago Urrutía (URY).....Cyan Performance/Lynk&Co �������� 167 6. Esteban Guerrieri (RA)......All-Inkl.com. Münnich/Honda ������ 164

4/2022 THauto

35


Oslava týmového vítězství FORD CORTINA GT v sezoně 1965 (jezdci Vic Elford a Roger Clark)

36

auto 2022/4

TH


► Motorsport ► VICTOR HENRY ELFORD (1935 – 2022)

1

2

4

Foto Porsche

3

5

QUICK VIC

V neděli 13. března zemřel snad nejvšestrannější britský závodník...

V

ic Elford byl prostě All-Rounder, vítězil se vším, co má kola. Jeho cesta k motorsportu nebyla lehká, neměl na vlastní auto. Začínal coby navigátor v klubovních soutěžích, postoupil k Davidu Siegle-Morrisovi a spolu vystřídali řadu vozů, než se David stal továrním jezdcem BMC. Vic s ním pokračoval, ale toužil po volantu, jenže žádný nebyl volný. Nakonec mu prodali Mini 850 a v šestadvaceti debutoval jako jezdec. Narodil se 10. června 1935 v Londýně, jeho táta měl hospodu The Angels Arms v Brixtonu, vzal ho na britskou Grand Prix 1948, a to rozhodlo! Nakonec dobyl titul mistra Evropy Rally 1967 na Porsche 911, v únoru dominoval prvnímu rallykrosu na Lydden Hillu a v srpnu téhož roku porazil Tatry 603 v Marathonu de la Route na Nürburgringu, když v závodě na 84 hodin jezdil noční stinty po 7,5 hodinách! Jen devět dnů po triumfu v Rally Monte Carlo 1968 (Porsche 911S) vyhrál 24 h Daytony (Porsche 907). Největší úspěchy dobyl se sportovními prototypy Porsche, ale když tovární tým po roce 1971 odstoupil, jel Alfu Romeo 33TT3 a Ferrari Daytona. Ve 24 h Le Mans dvakrát vyhrál svou třídu, ale absolutní triumf na Porsche 917 mu unikl, přestože patřil k nejrychlejším. Při debutu ve formuli 1 dojel čtvrtý v Rouenu 1968 ­(Cooper T86B-BRM V12) a bodoval ještě třikrát, byl to

TOM HYAN 1 Ve formuli 1 na McLarenu M7A (1969)

6 7

2 Na Cooperu T86-Maserati sedmý v Monaku (1969) 3 Chaparral 2J-Chevy s přísavným efektem (CanAm 1970) 4 Rychlý Vic, vítěz Targa Florio 1968 5 V Rally Monte Carlo 1967 (Porsche 911S s Davidem Stonem) 6 Ve 24 h Daytony 1970 (Porsche 917 s Kurtem Ahrensem) 7 Na Targa Florio 1967 (Porsche 910 s Jochenem Neerpaschem)

jeho nejlepší výsledek ze třinácti Grand Prix (Cooper, McLaren-Ford a BRM P160 do 1971), ale pak už ne­ sehnal trvalé angažmá. Zkoušel všechno možné, objevil se i ve formuli 2, ve stock cars (jedenáctý při debutu v 500 mil Daytony 1971), CanAm a Interserii, kde při záskoku na Porsche 917/30 Turbo vyhrál z pole position na Hockenheimu 1973 a ujel ostatním o tři minuty! ­Vrátil se jako manažer Inaltery v Le Mans a ATS formule 1. Od roku 1984 žil v USA, vedl kurzy závodní jízdy, ale letos po roce prohrál boj s rakovinou. ■

4/2022 THauto

37



► Motorsport ► ENGLISH RACING AUTOMOBILES (ERA) 1

1 Bruce Spollon (ERA R8C z roku 1936) v závodě do vrchu Centenary Meeting v Shelsley Walsh (2005) 2 ERA Mini Turbo, limitovaná série upravených Mini, určených především pro export do Japonska (1990) 3 ERA E-Type (GP1) závodníka Leslie Johnsona v bývalém muzeu závodních automobilů v Doningtonu

Foto Tom Hyan

4, 5 Formule ERA Historic Single Seater při premiéře na Festivalu rychlosti v Goodwoodu (2003)

TOM HYAN

2

Značka ERA žije nejen závody historických vozů, ale i znovuzrozenými typy... 4

5

Foto Tom Hyan

3

Č

innost britské společnosti ERA neskončila ani dlouho po válce, přestože se zkratka English Racing Automobiles později změnila na Engineering, Research and Application, Ltd., vzhledem k novému zaměření na výzkum a vývoj. Leslie Johnson, majitel ­firmy od roku 1947, startoval v poválečných závodech na typu E (GP1) až do počátku padesátých let. Absolvoval jeden závod MS F1 v Silverstone 1950, ale odpadl s poruchou kompresoru. Také druhý vůz dvojice Peter Walker/Tony Rolt tam nedokončil pro problémy s převodovkou. Poslední typ G se představil v MS 1952, ­dostal však dvoulitrový šestiválec Bristol (BMW 328) místo originálního šestiválce ERA, jenže Stirling Moss při startech ve Spa-Francorchamps, Silverstone a Zandvoortu vždy vzdal právě s poruchou motoru. Leslie Johnson se rozhodl skončit, projekt G-Type přenechal firmě Bristol, a ta na jeho základě postavila tři aerodynamické vozy Bristol 450 pro 24 h Le Mans 1954. Nakonec Johnson v roce 1955 firmu ERA prodal, když ho postihl ­infarkt a uchýlil se na venkov, a to výrobci karburátorů Zenith Carburetters Ltd (Zenith, Stromberg a Solex, nyní spolu se S.U. Carbu­

retters ve firmě Burlen Ltd. ze Salisbury). ERA se však nevyhnula dalším vozům; v Dunstable na základě Austin Rover Mini v letech 1989 – 1991 vyrobili 436 automobilů ERA Mini Turbo s přeplňovaným čtyřválcem BMC A-Series 1275 cm3 o výkonu 69 kW (94 k)/6200 min‑1, upraveným podvozkem s třináctipalcovými koly a luxusním interiérem. Na designu se podílel Dennis Adams (ex-Marcos a Probe 16) a vozy se hojně exportovaly do Japonska. Značku ERA poté získala rodinná firma Tiger Racing z britského Wisbechu, založená roku 1989, která vyrábí vozy Tiger ve stylu ­Lotus Seven. Využila ji pro formuli ERA HSS (Historic Single Seater) s trubkovým rámem, motorem Ford Zetec 1.8/2.0 před zadní nápravou, pětistupňovou převodovkou Hewland Mk.9 a hmotností 460 kg pro levné značkové závody monopostů. Druhým typem je ERA 30, replika sportovního spyderu Lotus 23 (s přídí ve stylu ­Lotusu 30) s trubkovým rámem, laminátovou karoserií a pohonnou jednotkou Zetec 1.8/Hewland Mk.9 v zádi, pojmenovaná podle ­výšky 30 palců k hraně čelního skla (podobně jako Ford GT40 pro výšku 40 palců). Znamená to, že ERA žije dodnes. ■

4/2022 THauto

39


Foto Tom Hyan

► Motorsport ► DANNY ONGAIS (1942 – 2022)

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

1

3

2

4

ON-GAS...

Koncem února zemřel Létající Havajan; jediný, který jel formuli 1 a 500 mil Indy...

5

S vozem Shadow DN9 Ford formule 1 (1978)

Foto Porsche

6

D

anny patřil k nemnoha špičkovým závodníkům z USA, kteří startovali za minulého režimu také v Československu! Přivezl ho emigrant Vasek Polak, který zařídil start u Joest Racing na Porsche 962 v Interserii 1986 v Mostě. V tréninku byl Ongais čtvrtý za týmovými kolegy Klausem Ludwigem a Johnem Winterem, ale také Walterem Brunem (všichni Porsche 956); v prvním závodě dojel čtvrtý, ale ve druhém už druhý za Johnem Winterem. Nemluvný The Flyin’ Hawaiian byl nesmírně všestranným jezdcem. Zapsal se do historie jako vítěz s dragstery, na oválech i silničních okruzích. Narodil se 21. května 1942 v Kahului (Maui). Nikdy nebyl hovorný, Roger Penske vzpomíná, jak nechtěl při Indy 500 mluvit s novináři (nám ale v Mostě poskytl rozhovor a prozradil, že startoval i na ČZ 250 Cross). Údajně byl ženatý a otcem syna, ale o svém soukromí zásadně nevyprávěl. Ve čtrnácti začal na motocyklech, v sedmnácti vítězil se sportovními vozy a debutoval s dragstery. Stal

40

auto 2022/4

TH

Projekt Interscope/Porsche Indy byl zrušen (1980)

TOM HYAN 1, 2 Ve druhém závodě Interserie 1986 v Mostě dojel druhý 3 Na oválu v New Hampshire (1996) 4 Danny Ongais a Vasek Polak na tiskové konferenci v Mostě (1986) 5 Mickey Thompson a Danny Ongais zajeli řadu rekordů na Bonneville (1968) 6 Většinou startoval v Indy Cars pro Interscope Racing

se jedním z nejlepších, za dragstery odjel do Kalifornie (1962), vyhrál tři tituly a reprezentoval USA v britském Blackbushe 1965 (jako první v Evropě překonal 200 mph, tedy 320 km/h). Do roku 1975 jezdil dragstery, i pro Mickey Thompsona a Vel’s Parnelli Jones Team, nezřídka v jednom dni Top Fuel i Funny Car. Později pracoval u Goodyearu pro závody Indy Cars, s pod­ porou Interscope Racing (Ted Field) přešel na okruhy, vyhrál šest závodů Indy Cars (1976 – 1977), dvanáctkrát jel 500 Indy (nejlépe čtvrtý 1979, ale ještě 1996 sedmý jako náhradník za Scotta Braytona) a zvítězil ve 24 h ­Daytony 1979 (na Porsche 935 s Fieldem a Hurley Haywoodem). Tým Interscope mu umožnil i debut ve for­ muli 1 (v USA 1977 odpadl, ale sedmý v Kanadě 1977 na Penske PC4); 1978 na továrním Ensignu dvakrát odpadl a na pomalém Interscope/Shadow DN9 se nekvalifikoval. Po sezoně 1998 skončil. Zemřel na zástavu srdce 26. února 2022 v Anaheim Hills v Kalifornii. ■


► Motorsport ► Z DOMOVA & ZE SVĚTA Tým Blue Garage by Boulder Motor Sports před závody v Daytoně

Foto Boulder Motor Sports

Kamil Holán (Ducati Panigale V2) vyjíždí na trať

Švédská rally byla znovu úspěchem pro vůz Škoda Fabia Rally2 evo týmu Toksport WRT, když Andreas Mikkelsen letos podruhé vyhrál skupinu WRC2, přestože to tentokrát bylo mnohem těžší. Na prvních šesti místech dojeli kromě Mikkelsena pouze jezdci s vozy Volkswagen Polo GTI Rally2 (Ole Christian Veiby druhý, Egon Kaur čtvrtý) a Ford Fiesta Rally2 (Jari Huttunen třetí). Po vítězství v úvodní Rally Monte Carlo opět Mikkelsen se spolujezdcem Torsteinem Eriksenem nedali nikomu šanci, zatímco i týmový kolega Nikolaj Grjazin přišel o třetí místo výletem do sněhové závěje. Bruno Bulacia (bratr Marca) při debutu ve WRC2 byl s Fabií devátý.

Foto Toyota

Kalle Rovanperä dobyl své třetí vítězství WRC (po Estonsku a Acropolis 2021)

Mikkelsen (vpravo) s Eriksenem podruhé vyhráli

Foto Škoda Auto

Finský mladík Kalle Rovanperä (Toyota GR Yaris Rally1) ovládl Švéskou rally 2022, čímž zopakoval úspěch svého otce Harriho, který ve Švédsku vyhrál jubilejní padesátý ročník 2001 na továrním Peugeotu 206 WRC! Toyota znovu dominuje soutěži od sezony 2019 (loni se nejelo), třetí dojel náš starý známý Esapekka Lappi (rovněž na GR Yaris Rally1), bývalý jezdec Škoda Motorsport, který však svůj nejlepší výsledek nepřekonal (2019 druhý na Citroënu C3 WRC). Elfyn Evans odpadl, Japonec Takamoto Katsuta se vyšvihl na čtvrté místo (oba GR Yaris Rally1). Druhý skončil Thierry Neuville (Hyundai i20 N Rally1). Vítěz WRC2 Mikkelsen byl celkově sedmý (Škoda).

Kamil Holán (vpravo) před velkým závodem

Český závodník Kamil Holán znovu překvapil! V osmdesátém ročníku 200 mil Daytony 2022 dojel patnáctý na první pokus (Ducati Panigale V2)! Poprvé se jelo podle pravidel Supersport a Kamil využil spolupráce s týmem Boulder Motor Sports z Colorada, pro nějž jel už v roce 2019 na Pikes Peaku. Do závodu se kvalifikovalo 35 jezdců, vítězství zopakoval dvacetiletý Brandon Paasch z New Jersey (letos na Triumphu Speed Triple RS, loni na Yamaze). Dosáhl průměrné rychlosti 182,077 km/h, první čtyři jezdce v cíli dělilo 0,126 sekundy! Jihoafričané Cameron Petersen byli druhý o 0,007 sekundy a Sheridan Morais třetí o 0,057 sekundy (oba Yamaha YZF-R6)! 200 mil Daytony se jezdí od roku 1937, nejprve na pláži a od 1961 na Daytona Speedway (nyní trať 5,65 km, využívající okruhu v infieldu a části slavného oválu). Yamaha dosud vyhrála sedmadvacetkrát, Triumph čtyřikrát.

4/2022 THauto

41


► JEZDCI FORMULE 1

Foto Tom Hyan

(2001)

Minardi PS05 Cosworth V10 (Imola 2005)

PATRICK FRIESACHER (A) přes F3 postoupil do F3000 (vítěz Hungaroring 2003 pro Red Bull

Narodil se 26. září 1980 v rakouském Wolfsbergu. Splnil se mu sen postoupit po čtyřech sezonách F3000 do formule 1, ale jeho kariéra se nevyvíjela tak, jak by si přál. V jediné sezoně 2005 na Minardi PS05 (první závody PS04B Cosworth V10) bodoval šestým místem v Indianapolisu, kde jelo pouze šest vozů (na pneumatikách Bridgestone, týmy s Micheliny pro nebezpečné defekty odstoupily). Od deseti let jezdil motokáry, 1994 se stal jedním z prvních Red Bull Juniors,

Junior Team a 2004 pro Coloniho), zaskočil v A1 Grand Prix 2006 a pro Risi Competizione (2008 IMSA Ferrari F430), ale zranil se při testu nového monopostu A1 GP (motor Ferrari) v Magny Cours (2008). Řídil také dvoumístný Champ Car F1x2 (European Minardi) v USA spolu se Zsoltem Baumgartnerem (např. v červnu 2007 svezli v Clevelandu 20 vyvolených). Nyní instruktorem na Red Bull Ringu, pro Red Bull předvádí stock cars (Toyota) i vozy formule 1.

Foto Tom Hyan

(1999)

HRT F112 Cosworth CA 2.4 V8 (Hungaroring 2012)

NARAIN KARTHIKEYAN (IND) Series 1994), byl čtvrtý v britské F3 (2000) a WS by Nissan (2003).

První indický závodník F1 (46 GP) se narodil 14. ledna 1977 v Coimbatore (Tamil Nadu). Otec Kakarla Karthikeyan Naidu sedmkrát vyhrál South India Rally, další příbuzný Sundaram Karivardhan Naidu byl závodníkem a tvůrcem F-Maruti (s ní vyhrál Narain první závod ve Sriperumpuduru), ale i trenérem Naraina, Karuna Chandhoka a Armaana Ebrahima. Narain záhy odjel do Francie (semifinalista Elf Winfield School 1992 ve F-Renault), pak do Anglie (mistr FF Winter

První sezonu 2005 jel u Jordanu (čtvrtý v USA), 2006 – 2007 testoval pro Williamse, jel A1 GP, 2009 debutoval v Le Mans (sedmý na Kolles/ Audi) a 2010 v NASCAR Truck (Toyota Tundra); 2011 – 2012 se vrátil do formule 1 (HRT). Tým zkrachoval, šel do AutoGP (2013 vítěz v Brně), pokračoval v japonské Superformuli (2014 – 2018), ale znovu vyhrál až druhý závod souboje Super GT kontra DTM 2019 na Fuji (Honda NSX GT). Pokračuje v Asian Le Mans Series.

Foto Tom Hyan

(2011)

Dallara GP2 08 Mécachrome 4.0 V8 (Hungaroring 2008)

KARUN CHANDHOK (IND) 2006 vyhrál první mistrovství F-Asia V6 by Renault (sedm vítězství

Druhý indický závodník F1 (11 GP) se narodil 19. ledna 1984 v Chennai. Jeho otec Vicky byl závodníkem a později šéfem indické federace FMSCI, který se zasloužil o Velkou cenu Indie F1. Karun debutoval na motokárách, 2000 byl mistrem F-Maruti, 2001 mistrem F2000 Asia a 2002 – 2003 šestý a třetí v britské F3 National, 2004 čtrnáctý v British F3 a jel formuli WS by Nissan, 2005 spolu s Ebrahimem reprezentoval Indii v A1 GP a postoupil do F-Renault 3.5,

42

auto 2022/4

TH

ze 12 závodů). V roce 2007 přešel do GP2 Series, vyhrál ve Spa (Durango) a testoval Red Bull F1 v Barceloně. V sezoně 2008 dvakrát zvítězil (GP2 a GP2 Asia), ale vstup do týmu Force India se nezdařil, a tak pokračoval v GP2 Series. Jel první polovinu MS F1 2010, na pomalém HRT nebodoval, znovu zaskočil až na Nürburgringu 2011 (Lotus T128). Naposledy startoval 2016 (Oreca LMP2) a pro Mahindru 2014/2015 v elektrické formuli FIA. Nyní je komentátorem F1 (2021 Sky Sports).


► JEZDCI FORMULE 1

Honda RA106/03 Honda 2.4 V8 (Imola 2006)

Foto Tom Hyan

(2006)

ANTHONY DAVIDSON (GB) a Williamsem neuspěl, než ho v letech 2007 – 2008 uvolnila pro starty

Odstoupil po 6 h Bahrainu 2021 a je oficiálním komentátorem FIA WEC. Narodil se 18. dubna 1979 v Hemel Hempsteadu, od osmi jezdil na motokárách, od 1999 ve F-Ford, 2000 vyhrál F-Ford Festival a získal McLaren Autosport Young Driver Award. Ještě jako jezdce britské F3 ho angažovala Honda (BAR, pak Honda F1 Racing), 2002 dvakrát zaskočil na Minardi F1 za Yoonga, jednou na BAR 007 za Sata, ale Honda ho neuvolnila až do 2006, takže v jednání s Jaguarem

u Super Aguri, kde jel plnou sezonu, ale během 2008 tým skončil. Po 24 GP se vrátil k testům Honda F1 a pokračoval i po přeměně týmu na Brawn GP a Mercedes-AMG (až do konce 2021). Od 2009 byl hvězdou sportovních vozů (13 vítězství), vystřídal Lolu Aston Martin, Peugeot 908 HDi a Toyoty (2013 druhý v Le Mans, 2014 mistr světa WEC, 2016 přišli o triumf v Le Mans pro poruchu v předposledním kole). Končil v LMP2 (DragonSpeed a Jota Sport).

Toyota TF102 Toyota 3.0 V10 (Imola 2002)

Foto Tom Hyan

(2002)

ALLAN McNISH (GB) do 2002. Tehdy musel vyměnit Porsche za Toyotu i ve 24 h Le Mans,

Slavný britský závodník ve formuli 1 strávil jen první sezonu u Toyoty (16 GP v roce 2002 bez bodů), když byl především vývojovým jezdcem nového týmu. Ještě roku 2003 byl testovacím jezdcem Renaultu F1, ale pak obrátil svou pozornost ke sportovním vozům. Narodil se 29. prosince 1969 ve skotském Dumfries, začal na minibike a motokárách (1983 britský mistr), postupoval od F-Ford 1987 přes F3 (britský vicemistr 1989) do F3000, kde vydržel až do roku 1995, ale kontrakt F1 nedostal až

kde po návratu znovu vítězil (1998 Porsche 911 GT1, 2008 Audi R10 TDI a 2013 Audi R18 e-tron quattro, kdy byl i mistrem světa WEC). Kromě toho třikrát vyhrál mistrovství ALMS a čtyřikrát 12 h Sebring (vždy Audi). Od roku 2011 účinkuje na F1 jako zástupce jezdců mezi komisaři, v prosinci 2013 skončil se závody, ale je manažerem Harry Tincknella, komentátorem BBC F1 a 2017 – 2021 šéfem Audi Sport v elektrické formuli FIA (tým pro 2022 odstoupil).

Foto Tom Hyan

(2006)

Super Aguri SA05 Honda 2.4 V8 (Imola 2006)

YUJI IDE (JP) vítězství) a dosud se soustředí na Super GT300 (Honda NSX, Toyota 86,

Japonský závodník se objevil krátce v sezoně 2006 jako člen týmu Super Aguri s podporou Hondy, debutoval v jedenatřiceti letech a přinesl si zkušenosti z japonské F-Nippon a startů ve formuli 3 (sedmý v mistrovství Francie 2002). Narodil se 21. ledna 1975 v Sai­ tama, v patnácti začal na motokárách, 1994 postoupil do japonské F3, 1999 přidal Super GT300 a 2000 byl japonským vicemistrem F3 (Dome Mugen). Formuli Nippon jezdil 2003 – 2010 (celkem tři

Nissan Z, Skyline a GT-R; 2018 Bentley GT). Při čtyřech startech F1 se kvalifikoval jen proto, že limit 107 % kvalifikačního času nebyl ještě zaveden. Pouze v Austrálii dojel třináctý, jinak vždy odpadl a v květnu ho Aguri Suzuki nahradil Franckem Montagnym s tím, že bude náhradníkem, jenže FIA mu odebrala superlicenci za to, že v Imole v prvním kole poslal Christijana Alberse na Midlandu do svodidel. Vrátil se do F-Nippon a nyní má znovu jet Nissan GT-R Nismo GT3 (2022 Super GT300).

4/2022 THauto

43


Historie

Foto Tom Hyan

► MUZEUM NÁKLADNÍCH AUTOMOBILŮ TATRA

1

ZÁSLUŽNÝ ČIN

V Kopřivnici vzniklo obdivuhodné muzeum, zaměřené na nákladní automobily Tatra, které se tam dlouhá léta vyrábějí... TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Kopřivnice (CZ) 1 Legendární stojedenáctky, sklápěč Tatra 111 S2 z roku 1957 (proti T 111 S má celokovovou ložnou plochu) a valník Tatra 111 z roku 1953

2

M

uzeum nákladních automobilů Tatra bylo slavnostně otevřeno 17. listopadu 2021, tedy v den prvního výročí úmrtí pana Jiřího Hlacha, jehož sbírka užitko­ vých vozidel dnes tvoří základ nového muzea. Jiří Hlach zemřel ve věku 73 let, sbíral auto­ mobily přes padesát let a později se soustředil na užit­ kové vozy Tatra. Svou sbírku od roku 2011 uložil do opuštěné tovární haly v Trhových Svinech jako Muzeum užitkových vozidel, avšak později nabídl Národnímu technickému muzeu v Praze, které sice projevilo zá­ jem a nechalo vozy ocenit, ale pak nabídku nepřijalo.

44

auto 2022/4

TH

2 Prototyp Tatra 162 S3T 6x4 s motorem T5-928-51 o výkonu 228 kW (308 k), novou šestnáctistupňovou převodovkou Tatra a užitečnou hmotností 15 tun (1989) 3 Prototyp tahače Tatra 165 4x2 s motorem T5-928-70 o výkonu 292 kW (395 k) a nepoháněnou dělenou přední nápravou konstrukce Tatra (1999)

3 Nakonec došlo k dohodě se samotnou automobilkou Tatra Trucks, která v roce 2015 kolekci 63 vozidel ­odkoupila za čtrnáct milionů korun českých. Společnost Tatra Trucks pro nové muzeum poskytla nejen vozidla, ale také objekt bývalé slévárny, jenž se po dvouleté rekonstrukci a přípravách stal dalším stánkem automobilové historie v Kopřivnici. Na ploše přes pět tisíc metrů čtverečních představuje osmdesát nákladních vozidel a dalších sbírkových předmětů. ­Některé užitkové automobily byly převzaty z původního Technického muzea Tatra v Kopřivnici, jež se nyní sou­ střeďuje na osobní vozy, ale také zajišťuje prohlídky


Foto Tom Hyan

4

Foto Helena Hyanová

5

8

6 7

v depozitáři motorového vozu Slovenská strela, ­který je po renovaci uložen v nové budově přímo proti vchodu do Muzea nákladních automobilů. Muzeum nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici vlastní Moravskoslezský kraj coby součást tradič­ ního Muzea Novojičínska. Vzniklo celkovým nákla­ dem 173 milionů Kč, z nichž 140,8 milionu Kč bylo zaplaceno z dotací Evropského fondu regionálního rozvoje. Exponáty jsou rozděleny do čtrnácti tema­ tických celků podle časového období a typů vozidel. Na úrovni doby je zapojení virtuální reality do prohlí­ dek, kdy návštěvník s pomocí vypůjčených tabletů může u skutečných exponátů vyvolat další zajímavé informace všetně doplňujících fotografií a filmových záznamů. V den naší březnové návštěvy získalo ­muzeum cenu Moravskoslezského kraje Počin roku 2021 v oblasti cestovního ruchu. Historie Tatry je spojena se jménem zakladatele Igná­ ce Šustaly (1822 – 1891), který sice podnik v Kopřiv­ nici založil už v roce 1850, ale výroby automobilů se nedožil. Stal se však významným výrobcem kočárů, a proto jedním z nich začíná expozice nového muzea. Až v roce 1897 v Kopřivnici z iniciativy technického ředitele Ing. Hugo Fischera a pod vedením mistra ­Leopolda Svitáka začala stavba prvního automobilu NW Präsident, pro jehož pohon zakoupili německý dvouválec Benz. První kopřivnický automobil ►►►

4 Skupina Tatra 805 (většina z roku 1956); v popředí replika velitelského vozu s otevřenou kabinou pro výsadek z vojenských kluzáků Jakovlev Jak-14 5 Model prototypu Tatra 116 z nerealizované řady s plochými motory, uloženými uprostřed pod klasickým žebřinovým rámem (1949) 6 Dvanáctiválec Tatra 111A o výkonu 132 kW (180 k) v provedení s pohonem ventilátorů klínovými řemeny (1956) 7 Tatra 815 KHA 28 s hasičskou nástavbou Rosenbauer (1983) pro Moravské chemické závody v Ostravě 8 Dva speciály na základě Tatry 111, autobagr D030 z Podpolianskych strojáren Detva (1958) a dumpcar T 147 DC5 z roku 1959, nalezený v Madridu

4/2022 THauto

45


Foto Tom Hyan

► MUZEUM NÁKLADNÍCH AUTOMOBILŮ TATRA

1

3

2

4

Foto Helena Hyanová

5

1 Slavná Tatra 148 coby domíchávač betonu AM-368 (výrobce Stasis Horní Slavkov), přihlášený do provozu v srpnu 1980 2 Tatra 815 S1 (jednostranný sklápěč 6x6 z roku 1987) s desetiválcovým motorem T3-929, jehož posledním majitelem byl soutěžní jezdec Emil Triner 3, 4 Vzduchem chlazený osmiválec řady T 928 o výkonu 132 kW (180 k) pro nákladní vůz Tatra 138 5 Přeplňovaný dvanáctiválec Tatra T930-4K s výkonem 206 kW (278 k), určený pro motorové vozy M 240.0 z Vagonky Tatra ve Studénce (1959 – 1964)

46

auto 2022/4

TH

pak proslul jízdou z Prahy do Vídně v květnu 1898, v témže roce se zrodil i první nákladní vůz, jehož přesná replika je rovněž v muzeu. Podnik velmi záhy přešel na vlastní konstrukce motorů a zahájil výrobu automobilů, jež nesly značku Nesselsdorf (Kopřiv­ nice) anebo Nesselsdorfer (Kopřivnický). Záhy po zkušebních jízdách ve slovenských Tatrách se na nákladním voze typu TL 4 objevil nápis Tatra a toto jméno bylo v nové Československé republice přijato za značku kopřivnických vozů. Další už dobře znáte, Tatra se stala nejprogresiv­ nějším československým výrobcem automobilů, ­průkopníkem aerodynamických karoserií, vzduchem chlazených motorů, páteřových rámů a kyvadlových polonáprav. Bez Ignáce Šustaly, jenž nikdy neviděl automobil na vlastní oči, by ovšem nebyla. Tradice pokračuje výrobou nákladních vozů v akciové společ­ nosti Tatra Trucks, výroba osobních automobilů Tatra byla ukončena v roce 1998. Za více než 120 let vzniklo nepřeberné množství různých konstrukcí, nej­ více ovšem nákladních a jiných užitkových automobi­ lů, na jejichž vývoj a historii se nové muzeum v Kop­ řivnici specializuje. Nechybějí nejvýznamnější typy ze

všech epoch historie, v níž se také majitelé automobil­ ky měnili, ale Tatra se nikdy nezastavila. Před válkou byla součástí Ringhofferova koncernu, jehož počátky sahají do prosince 1771, kdy František Ringhoffer za­ ložil kovárnu mědi na pražském Smíchově, z níž jeho potomci vytvořili obdivuhodný podnik, který vstoupil do mnoha průmyslových odvětví, zejména výroby ­automobilů, tramvají a železničních vozidel. Po válce byly všechny podniky v Československu postupně znárodněny, Tatra pokračovala coby národní podnik a dále navyšovala produkci, než se po změně spole­ čenských poměrů znovu stala akciovou společností a soustředila se na nákladní automobily, jak ostatně vyjadřuje nový název Tatra Trucks. Dnes patří k nej­ zkušenějším výrobcům speciálních automobilů. Po prvním období Kopřivnické vozovky připravila ­Tatra revoluční koncepci páteřového rámu s nosnou ocelovou rourou a vzduchem chlazené motory, při­ čemž obě nová řešení se poprvé objevila na malém osobním automobilu Tatra 11 v dubnu 1923 a stala se základem většiny následujících typů Tatra. Vylep­ šený dvouválec Tatra 12 ve vzácné nákladní verzi ze sbírky Jiřího Hlacha je v muzeu, stejně jako zesílené


Tatra 114 z roku 1947, vlastně malá stojedenáctka, ale 4x2 s užitečnou hmotností tři tuny a odvozeným řadovým čtyřválcem 4,9 litru o výkonu 48 kW (65 k)

6

Foto Helena Hyanová

7

8 nákladní provedení Tatra 13 a tříkolka Tatra 49, poháněná polovinou motoru z T 12, tedy jedno­ ­ válcem 528 cm3 (ø 82 x 100 mm)! Jsou vystaveny rámy s centrální rourou i kompletní vozidla; rámy ­ovšem můžete karosovat ve virtuální realitě na za­ půjčeném tabletu. Nechybí ani šestikolové verze T 26/30, jakož i mohutné podvozky stejné koncepce pro těžké nákladní vozy (například T 24/67). Z jejich předchůdců si můžete prohlédnout vozy s kapalinou chlazenými motory (konstrukce Lang a Kronfeld), ale také unikátní čtyřtunu TL4 (první vůz, jenž později nesl značku Tatra) se čtyřválcem typu T o objemu 3562 cm3 (ø 90 x 140 mm), který vynikal rozvodem OHC se svislým královský hřídelem. Velmi úspěšným předválečným automobilem je ­Tatra 27 s centrálním rourou rámu a nezávislým za­ věšením všech kol, ale ještě s kapalinou chlazeným motorem, vystavená s hasičskou nástavbou Hrček & Neugebauer z Brna. Po válce je nahradily typy T 114/T 115 se čtyřválcem z nové řady motorů, cha­ rakterizované vrtáním a zdvihem ø 110 x 130 mm, jež se staly základem produkce. Nejslavnější dva­ náctiválce sloužily k pohonu legendárních vozů

Foto Tom Hyan

9

10 ­ atra 111 (10 t) se znakem náprav 6x6 a odvo­ T zených verzí T 141 (tahač přívěsů do 100 t) a T 147 (dumpcar DC5), jež si můžete také prohlédnout, ­tahač byl získán z bývalé NDR a dumpcar ze Špa­ nělska. Osmiválce poháněly nákladní T 128 a hor­ ské autobusy HB 500, je vystaven rovněž unikátní osmnáctiválcový prototyp V955 o objemu 22,2 litru a výkonu 221 kW (300 k) při 2000 min‑1. Působivá je kolekce těžkých vozů T 111, stejně jako lehkých T 805 se zážehovým osmiválcem T 603; vystavený podvozek T 805 prozrazuje odpružení náprav dvoji­ cemi dlouhých torzních tyčí. Tatra 111 se vyráběla téměř dvacet let a vzniklo 33 691 vozů do roku 1962. Pohnuté osudy T 805 znamenaly produkci 13 624 vozů do roku 1960, v muzeu nechybějí expediční speciály pro cestovatele Hanzelku a Zikmunda. Další etapou vývoje byl přechod na unifikovanou řadu motorů, tentokrát s vrtáním a zdvihem ø 120 x 130 mm, která přinesla slavné osmiválce T 928, de­ setiválce T 929 a dvanáctiválce T 930; vystaven je ale i řadový čtyřválec T 924, jenž sloužil například k po­ honu samohybných kolových jeřábů SMC-5 z ČKD Slaný. Osmiválce se objevily pod kapotou ►►►

6 Tatra 805 v hasičském provedení DVS-8 s vysokou skříňovou nástavbou, zážehovým osmiválcem T 603 a pohonem všech kol (1958) 7 Tatra 111 C z roku 1961 s tříkomorovou cisternovou nástavbou o objemu sedm tisíc litrů, v prodloužené verzi devět tisíc a s přívěsem ještě více 8 Třínápravová Karosa-Tatra 500 HB (horský bus) s osmiválcem z Tatry 128, uloženým v zádi, určená až pro šedesát cestujících (1956) 9 Tatra 128 z roku 1951, rovněž inspirovaná T 111, ale se znakem náprav 4x4, užitečnou hmotností 3 t a odvozeným vidlicovým osmiválcem 9,9 litru o výkonu 96 kW (130 k) 10 Podvozek nákladního vozu Tatra 24/67 se vznětovým šestiválcem 16,6 litru o výkonu 103 kW (139 k) z let 1936 – 1938, vystavený po renovaci poprvé

4/2022 THauto

47


Foto Helena Hyanová

► MUZEUM NÁKLADNÍCH AUTOMOBILŮ TATRA

Foto Tom Hyan

1

2 nové řady nákladních vozů T 138 (12 t) na jejichž designu se podílel průmyslový návrhář Zdeněk Kovář (1917 až 2004), jejich nástupců T 148 a také dodnes vyráběných T 815. Prvních vzniklo 48 222 do roku 1972, druhých re­ kordních 113 988 do roku 1982. Nová T 815 pak za první čtyři roky produkce (do konce roku 1986) překonala ­padesátitisícovou hranici. V různých verzích T 815 se uplatnily tyto motory V8, V10 i V12 a vzhledem k tomu, že T 815 nahradila nejen T 148, ale i speciální těžkou ­sérii T 813, objevila se během let vozidla T 815 se znaky náprav 4x4, 6x6, 8x8, 10x8, 10x10, 12x8 a dokonce 12x12. Průběžné modernizace T 815 se odehrály nej­ prve pod označením T 815-2, později TerrNo.1 (1997) a také Terra (2018). V letech 1997 – 2015 byla v nabídce rovněž verze s kapotovou budkou, známá coby T 163 Jamal. Osmsetpatnáctka proslula rovněž úspěšnou účastí v soutěži Paříž – Dakar, zejména zásluhou nedáv­ no zesnulého Karla Lopraise. U dalších verzí motorů ­Tatra se vrtání a zdvih změnily na ø 120 x 140 mm. Unikátní Tatra 813 slavila premiéru jako čtyřnápravový vojenský valník a tahač přívěsů Kolos 8x8 v roce 1967, její standardní pohonnou jednotkou se stal dvanácti­ válec T 930 o výkonu nejprve 184 kW (250 k) a později 199 kW (270 k), výrobní sortiment doplnily verze 6x6 a 4x4, sklápěče i tahače návěsů a přívěsů. Při předsta­ vení v roce 1967 bylo uvedeno, že pro T 813 bude k dis­ pozici osm variant motorů od 132 do 250 kW (180 až 340 k), k tomu však nedošlo. Verze 8x8 se představila s celkovým počtem převodových stupňů 20 + 4Z, výkyvnými polonápravami zavěšenými na svazcích ­

48

auto 2022/4

TH

1 Vozy Tatra 813 jsou vystaveny v dvounápravové, třínápravové i čtyřnápravové verzi; dvanáctiválcový Kolos 8x8 měl premiéru v roce 1967

3 4

2 Tatra 815 AWS z počátku devadesátých let s řízením všech čtyř kol (tzv.krabí chod) 3, 4 Speciál Tatra 815 6x6 s dvanáctiválcem o výkonu 305 kW (410 k) pro Paříž – Dakar 1986, vybavený originálními šlapadly proti zapadnutí v písku 5 Nákladní NW TL4 měl už v roce 1916 ventilový rozvod OHC; vačkový hřídel v hlavě válců byl vpředu poháněn svislým hřídelem (tzv. královským)

5


MUZEUM NÁKLADNÍCH AUTOMOBILŮ TATRA

7 ­odélných listových per a sedmi diferen­ p ciály (mezinápravový P/Z, dva mezinápra­ vové u tandemových náprav a čtyři nápra­ vové). Měla vnější rozměry 8800 x 2500 x 2780 mm, pohotovostní/užitečnou hmotnost 14,0/8,2 tuny a možnost vlečení přívěsu do 12 tun v terénu a do 65 tun na silnici (výji­ mečně i 100 tun). Ve své době vzbudila vel­ kou pozornost. V letech 1967 – 1982 vzniklo 11 751 vozů všech verzí T 813. Kuriozním pokusem byly prototypy řady ­Tatra 116 až 120, které vznikly kolem roku 1949 (částečně zachráněná T 116 se reno­ vuje). Zatím si v muzeu můžeme prohléd­ nout jen model šestitunového valníku T 116, jenž znamenal odklon od centrální nosné roury, pod jeho klasickým žebřinovým rá­ mem je zavěšen plochý šestiválec nové řady motorů ø 120 x 150 mm, nadále chlazených vzduchem. Byly připraveny stavebnicové vznětové motory se čtyřmi (T 904, řadový pro traktory), šesti (T 116) a osmi válci (T 118, plochý pro třínápravovou verzi), na­ konec však zůstalo u osvědčených motorů ø 110/120 x 130 mm a nosné roury. Tyto vozy s bezkapotovou budkou byly dílem kon­ struktéra Korbela, jenž přišel do Tatry z ČKD Praha a měl tedy dost odlišné představy. ­Nakonec Kopřivnici opustil a jeho místo za­ ujal Ing. Julius Mackerle, známý propagátor

Foto Tom Hyan

6

Foto Helena Hyanová

Husova 1326/13, 74221 Kopřivnice www.muzeumtatra.cz; info@muzeumtatra.cz Telefon +420 737 102 330 Otevřeno Út – Ne 9:00 – 16:00 h (květen – září do 17:00 h) Základní vstupné 200 Kč, snížené 150 Kč, rodinné 500 Kč (2 + 4 děti)

8

6 Nákladní tříkolka Tatra 49 a její podvozek, poháněná jednoválcem 528 cm3 (polovina motoru T 12), pro užitečnou hmotnost 400 kg (1929 – 1939) 7 Klasický rám s centrální rourou pro lehký nákladní vůz Tatra 13 (1924), jaký se vlastně používá dodnes a je základem tzv. tatrovácké koncepce 8 Prototyp Tatry 82 (V683) z roku 1935 se čtyřválcem boxer 2,5 litru o výkonu 41 kW (55 k), renovovaný v letech 2020/2021 a poprvé vystavený vzduchem chlazených motorů. Zvláštností motoru T 904 bylo spouštění pomocným ­zážehovým dvouválcem T 910 (odvozeným z osmiválce T 603), jenž se později objevil v malých závodních vozech Tatra 605. Motory Tatra sloužily také jiným výrobkům. Vystaven je třeba obrněný transportér OT‑810, polopásový na základě německého vzoru Sd.Kfz.251 (Hanomag HKL6p, tedy zvaný Hakl), jenž byl po válce rekonstruován na osmiválcový motor T 928 a vyráběly jej Podpolianske strojárne (PPS) v Detvě do roku 1962, stejně jako vystavené auto­ rypadlo D030 na podvozku Tatra 111. Další je OT-64 SKOT (Střední Kolový Obrněný Transportér), který vyráběl polský závod FSC Lublin (ano, výrobce Žuků!) podle

československé dokumentace s motory ­Tatra 928 o výkonu 132 kW (180 k) a prese­ lekční převodovkou Praga-Wilson. Licho­ běžníkové závěsy všech osmi poháněných kol připomínají tehdejší vozy formule 1 (vzniklo 4500 vozidel do počátku sedmdesá­ tých let). Mnohé další kuriozity jsou v muzej­ ních sbírkách, patří k nim i vznětový motor Tatra s dvoudobým pracovním cyklem. Zmínku zaslouží také prototypy, jež se ne­ dostaly do sériové produkce. Ještě koncem devadesátých let chtěla Tatra rozšířit záběr i na vozy pro přednostně silniční provoz, a tak se zrodila například nepoháněná přední náprava konstrukce Tatra, funkční vzorky silničního tahače i nových sklápěčů s modernizovanou budkou, kapotovou i trambusovou. Tatra rovněž připravila mo­ dernizované vzduchem chlazené motory pro splnění emisních předpisů EU5, praco­ vala i na EU6, ale pro velkou finanční nároč­ nost provedení se vstřikováním Bosch com­ mon rail nedokončila. Vzduchem chlazené motory se nadále vyrábějí pro méně nároč­ né trhy, Tatra 158 Phoenix ovšem využívá řadové šestiválce PACCAR splňující emisní limity EU6. Prohlídku muzea můžete za­ končit na galerii, kde jsou vystaveny histo­ rické motocykly, a to i exotických značek. Nákladní automobily však hrají prim. ■

4/2022 THauto

49


50

auto 2022/4

TH


► Historie ► DE TOMASO GUARÀ (1993 – 2004)

Foto De Tomaso

De Tomaso Guarà s motorem BMW V8 na snímku pořízeném před Ženevským autosalonem 1998

Vzácný snímek, nabídka Guarà Coupé a Barchetta před Ženevským autosalonem 1999

Posledním projektem Alejandra De Tomaso byl sportovní vůz Guarà, dodávaný ve třech karosářských variantách... TOM HYAN ▼ Premiéra projektu De Tomaso Guarà v Ženevě 1993 (naposledy se zúčastnil Alejandro De Tomaso osobně)

DAL vznikla v březnu 1998 na základě dohody mezi De Tomaso Modena S.p.A. a americkým zástupcem British Motor Car Distributors, Ltd., jehož šéf Bruce ­ ­Qvale (syn Kjella, velmi úspěšného dovozce britských vozů do USA) dokonce nechal v Modeně postavil další závod pro výrobu nové Mangusty, jen nedaleko od staré Alejandrovy továrny, jenže značku De Tomaso nezískal a vozy pak zvané Qvale Mangusta nikdo nechtěl. V té době byl Alejandro ještě na živu, značka De Tomaso mu patřila a Guarà byla prostě poslední. Bylo to v době, kdy Guarà vyměnila motor ze čtyřlitrového BMW V8 za větší americký osmiválec Ford 4,6 litru (od roku 1998), když jej Qvale použil i pro novou Mangustu... Dostupné údaje o výrobě a počtech vozů se liší, více jak 52 jich nebylo, ­ovšem ani původně uváděných třiadva­ cet není správně. Nejstřízlivější údaje hovoří o devatenácti s motory BMW a šestnácti s velkými Fordy, podle karo­ sářských variant jde o 21 Coupé ►►► Foto Tom Hyan

P

okud měla Pantera, nejúspěšnější automobil De Tomaso, poněkud těžký život a uspěla jen díky spolupráci s Ford Motor Company, garantem prodejů v USA, pak na tom Guarà byla ještě hůře. Projekt se zrodil počátkem de­ vadesátých let coby nástupce Pantery, která v roce 1990 oslavila dvacetiny, a nová Guarà měla premiéru na ­Ženevském autosalonu 1993. Byli jsme tam, na stánku italské značky jsme ovšem viděli Alejandra De Tomasa (1928 – 2003) naposledy, zanedlouho ho postihla mrtvice a po dalších deset let života byl odkázán na invalidní vozík, když většinu času prožil ve svém hotelu Canalgrande v Modeně, kde také zemřel. Přestože druhá Mangusta (dříve Biguà, vůz klasické koncepce s motorem vpředu) a Guarà (motor uprostřed před zadní nápravou) byly vystaveny na au­ tosalonech v Ženevě od 1998 novou společností De Tomaso Automobiles Ltd. (DAL), k dalšímu rozvoji už nedošlo.

4/2022 THauto

51


► DE TOMASO GUARÀ (1993 – 2004)

Foto De Tomaso

3

1

Foto De Tomaso

4

2 (osm BMW, třináct Ford), čtyři Spidery (pouze BMW) a deset modelů Barchetta, tedy Spiderů ve stylu závod­ ních vozů bez čelního skla (sedm BMW, tři s Fordem). Verze pro sériovou produkci (hovořilo se o limitu pade­ sáti vozů ročně) se představila v roce 1994, výroba však byla pouze kusová a několikrát přerušená, po roce 2000 vzniklo už jen několik vozů na individuální ob­ jednávky s platbou předem. Podle jiných údajů nejde o 35 vozů, ale o 52 kousků (38 Coupé, deset Barchetta a čtyři Spidery), což však nic nemění na neslavném konci značky. Poslední Guarà vyjela v roce 2004, kdy byla po smrti Alejandra De Tomasa společnost De To­ maso Modena S.p.A. v likvidaci. Alejandro De Tomaso se v roce 1975 spolu se státním GEPI podílel na záchraně značky Maserati, kterou francouzský vlastník Citroën za ropné krize dovedl ­ k bankrotu. V říjnu 1989 odkoupil akcie GEPI a uzavřel spolupráci s Fiatem, podržel si však 51% podíl. Kromě známé řady Biturbo připravil na rok 1991 sérii zá­ vodních vozů Maserati Barchetta pro značkový pohár (Trofeo Monomarca Barchetta Maserati 1992 a 1993), které dostaly centrální páteřový rám stejně jako první silniční vozy De Tomaso, závěsy kol ve stylu formule 1 a kompozitovou otevřenou karoserii (v letech 1991 až 1992 jich vzniklo sedmnáct u De Tomasa v Modeně).

52

auto 2022/4

TH

1 De Tomaso Guarà model 1998 se čtyřlitrovým osmiválcem BMW a šestistupňovou manuální převodovkou Getrag 2 De Tomaso Guarà Barchetta (motor BMW V8) v roce 1995 3 Interiér De Tomaso Guarà v modelovém roce 1999 4 V roce 1999 dostaly vozy Guarà nový motor, a to modulární osmiválec Ford 4.6 V8 ve verzi s čtyřventilovým rozvodem a hliníkovým blokem 5 De Tomaso Guarà Coupé model 1999

5 Stejný hliníkový rám, ovšem prodloužený vzhledem k zástavbě většího osmiválce BMW (typ M60 B40) ­místo šestiválce Maserati 2.0 Biturbo (typ AM 501), se stal páteří Guarà. Jak karoserii Barchetty, tak Guarà navrhl málo známý Carlo Gaino (narozen 1957 v Turí­ nu), zakladatel Synthesis Design. Koncept Guarà měl blíže k závodnímu automobilu než k silničním sportovním vozům, jak je známe dnes, kdy jsou stavěny především pro boháče, kteří jejich mož­ností ani neumí plně využít! Guarà byla opravdu ostré spor­ tovní náčiní, jež svému řidiči neodpustí žádnou chybu. Inženýr Giordano Casarini, dnes technický ředitel u Za­ gata, vzpomíná: „Mnohokrát jsme vysvětlovali, že zákaz­ ník De Tomaso dobře ví, co si kupuje. De Tomaso není Ferrari, náš vůz je brutální a není vůbec uhlazený, musí mít to nejlepší jak z Ferrari, tak z Maserati, ale nikdo ­neočekává, že bude mít motor vlastní značky. Když tra­ diční dodavatel Ford nebyl schopen dodávat nové modu­ lární 4,6 litru, sáhli jsme po čtyřiltrovém osmiválci BMW. Byl sice třikrát dražší, ale vůz s ním byl lehčí.“ Casarini byl uvolněn od Maserati, aby se pokusil o znovuzrození značky De Tomaso v polovině devadesátých let a její ­návrat na americký trh. Jeho dílem je především Biguà/ Mangusta II, která pak prošla proměnou z De Tomaso/ Qvale na britsko-italský MG XPower SV...


► DE TOMASO GUARÀ (1993 – 2004)

MOTOR – kapalinou chlazený zážehový osmiválec do V/90°, uložený podélně uprostřed před zadní nápravou; elektronické vstřikování paliva; DOHC 4V; hliníkový blok a hlavy válců; a) BMW, typ M60 B40 (do 1998); 3982 cm3 (ø 89 x 80 mm); 10,0:1; 208 kW (283 k)/5500 min‑1 a 402 N.m/4500 min‑1; b) Ford, typ 4.6 V8 Modular Engine (od 1998); 4601 cm3 (ø 90,2 x 90 mm); 9,85:1; 227 kW (320 k)/6000 min‑1 a 408 N.m/4800 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka a šestistupňová převodovka Getrag s přímým manuálním řazením (pro a) 4,25 – 2,53 – 1,68 – 1,24 – 1,00 – 0,83 – Z 3,89 a stálý převod 2,93); pro b) převodové poměry nezjištěny, stálý převod je 3,875. Samosvorný diferenciál ZF a pohon zadních kol. PODVOZEK – hliníkový páteřový rám; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, převod pohybu vzpěrami pushrod vpředu i vzadu; příčné zkrutné stabilizátory; kapalinové dvouokruhové kotoučové brzdy ø 332/314 mm s vnitřním chlazením; hřebenové řízení; kola z hořčíkové slitiny; pneumatiky Michelin, vpředu 245/40 ZR 18 a vzadu 285/35 ZR 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2610 mm, rozchod kol 1630/1660 mm; d/š/v 4190/2030/1200 (Barchetta 1033) mm; přední převis 935 mm; objem palivové nádrže 80 l; pohotovostní hmotnost od 1200 (Barchetta 1050) kg, pro b) Coupé 1400 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost přes 260 km/h; zrychlení pro a) 0 – 100 km/h za 5,8 s a 0 – 1000 m za 24,9 s; spotřeba paliva 16 – 22 l/100 km.

▲ Páteřový rám z hliníku nese nezávislé zavěšení kol a vzadu je rozšířen pro uložení motoru Zavěšení kol systému pushrod, zadní s vodorovně a příčně uloženými pružicími jednotkami, přední se svislými jednotkami odpružení

Kresby De Tomaso

Základem vozu Guarà je zmíněný pateřový rám z hliní­ kových slitin, který nese lehkou karoserii z uhlíkových kompozitů. Konstrukce rámu z uzavřeného vysokého profilu v centrální části, vpředu s pomocným trubkovým rámem pro uložení závěsů kol a vzadu rozšířená trub­ kovou konstrukcí pro uložení motoru a pomocného rámu (odlitek) pro převodovku a závěsy zadních kol, patří k tradici silničních vozů De Tomaso. Prvně se ­objevila na kupé Vallelunga (1963), prototypu Ghia-De Tomaso 70P a odvozeném kupé Mangusta první gene­ race (1966 – 1971), pouze Pantera vzhledem k větším sériím dostala samonosnou karoserii. Závěsy kol s pře­ vodem pohybu vzpěrami pushrod navrhl Enrique Sca­ labroni, argentinský konstruktér vozů formule 1 (Dallara, Williams, Ferrari, Lotus a Peugeot/Asiatech).

Při náběhu modulárního motoru 4.6 V8 (od 1991) ne­ byl Ford schopen zaručit dodávky, a tak De Tomaso sáhl po čtyřlitrovém BMW s výkonem naladěným na 208 kW (283 k). Vzhledem k hmotnosti vozu jen 1200 kilogramů (odlehčená Barchetta má 1050 kg) byl záru­ kou větší dynamiky než v originálu BMW 840 Ci. Od roku 1998 byl vůz upraven pro modulární ►►►

4/2022 THauto

53


► DE TOMASO GUARÀ (1993 – 2004) 1, 2 Představení projektu Guarà na autosalonu v Ženevě 1993 (Coupé a kompletní podvozek)

Foto Tom Hyan

3, 4 Guarà Barchetta na stánku De Tomaso ve Frankfurtu (mezinárodní autosalon IAA 1993)

1

Foto Tom Hyan

2

3 4.6 V8 od Forda, ale vyspělejší verze s hli­ níkovým blokem a čtyřventilovým roz­ vodem DOHC (jako u BMW). Pro nové ­milénium vznikla Guarà 2000 se zvýšeným výkonem osmiválce Ford na 280 kW (375 k)/5800 min‑1, výrobce pak uváděl zrychlení 0 – 100 km/h za 4,7 sekundy pro Coupé (hmotnost 1400 kg) a 4,5 sekundy pro Barchettu (1050 kg), přičemž celková hmotnost vozu vzrostla na 1675/1355 kg.

54

auto 2022/4

TH

Na autosalonu v Ženevě 2001 nám tiskový mluvčí značky Jan Pellissier sdělil, že spo­ lečnost De Tomaso Modena S.p.A. má dea­ lery v Itálii, Velké Británii a Kuvajtu, ale do konce roku 2001 chce vytvořit novou evropskou síť s dvaceti dealery. Podařilo se to jen částečně, poslední vozy se prodaly v Itálii, Švýcarsku a Rakousku. Guarà nikdy nezískala homologaci pro prodej v USA. První Guarà Spider (motor BMW), tedy třetí

karosářská verze kabriolet s plátěnou stře­ chou, vznikla ke 40. výročí značky z inicia­ tivy německého designera Manfreda Langa a na její realizaci se podílela karosárna Au­ tosport di Bacchelli & Villa v Bastiglii u Mo­ deny. A perlička nakonec? Ve všech typech Guarà se cestuje pouze s kreditní kartou, vůz nemá žádný zavazadlový prostor, příď je vyplněna systémem odpružení pushrod a záď pohonnou jednotkou. Je to prostě ­závodní automobil pro silniční provoz. V listopadu 2009 koupil značku De Tomaso italský průmyslník Gian Mario Rossignolo stejně jako továrny Pininfarina v Grugliascu (Torino) a Delphi v Guasticce (Livorno). V Ženevě 2011 představil crossover SUV De Tomaso Deauville, chtěl vyrábět tři modely v počtu osm tisíc ročně, ale v roce 2012 byl italskými orgány zadržen (soudy se táhnou dodnes, nyní mu je 91 let), když zmizely ­pobídky za 7,5 milionů eur ze státních fondů, nová společnost De Tomaso Automobili S.p.A. zkrachovala a 900 lidí zůstalo bez práce (800 v Grugliascu a 100 v Livornu). Rossignolo hned značku v roce 2012 prodal čínské Hotyork Investment Group (Car Lu­ xury Investment), ale ta nezaplatila; v říjnu 2015 se to opakovalo se švýcarskou L3 Hol­ ding a lucemburskou Genii Capital (ta měla podíly na Lotusu a Polaroidu). Na druhý ­pokus v roce 2015 značku získala Consoli­ dated Ideal Team Ventures z Hong Kongu (a se sídlem na Virgin Islands), která v roce 2019 představila v Goodwoodu sportovní vůz De Tomaso P72 na základě Apollo In­ tensa Emozione, neboť koupila rovněž ně­ mecký Gumpert Apollo. Při návrhu údajně vycházeli ze sportovního prototypu 70P

4 (1965) a oslavy sedmdesáti let vozů De To­ maso. Sérii 72 kusů pro Evropu dodá vý­ hradně prodejce Louwman Exclusive z nizo­ zemského Utrechtu. Cena s motorem Ford-Roush 5.0 V8 je 750 000 eur. Covidová krize změnila místo výroby z USA na Ně­ mecko (Capricorn Group nedaleko Nürburg­ ringu) a posunula dodávky na rok 2023. Zda je to důstojná oslava automobilů z Modeny ovšem zůstává otázkou. ■


4/2022 THauto

55


► Historie ► FSD / ZBNS NYSA (1957 – 1994)

Modernizovaný mikrobus Nysa M501 z poloviny šedesátých let

POLSKÝ PRACANT

Lehké užitkové automobily a mikrobusy Nysa v mnoha variantách jezdily po dlouhá léta i na československých silnicích... 2

Kresby Motoimport Warszawa

1

TOM HYAN 1 Mikrobus Nysa M522 na reklamním snímku exportní organizace Pol-Mot (model 1976) 2 Mikrobus Nysa N59M z první generace automobilů z továrny ZBNS Nysa 3 Desetimístný interiér mikrobusu Nysa N59M z roku 1959

56

auto 2022/4

TH

M

ikrobusy (tenkrát se slovo minibus ­ještě nepoužívalo) a lehké užitkové skříňové vozy s trambusovou (tedy bezkapotovou) přídí se vyráběly od padesátých let hlavně u Volks­ wagenu, Renaultu, Peugeotu, Austinu, Bedfordu, Commeru a dalších značek. V zemích tzv. socialis­ tického tábora však citelně chyběly. Kupodivu to byli právě Poláci, kterým se podařilo zavést sériovou výrobu tohoto typu užitečných automobilů, jedno­ duchých a spolehlivých, zatímco u nás jsme na

3


4 První sériové provedení Nysa N59F (Furgon, dodávkový skříňový vůz) 5 Sanitní provedení Nysa N59S první generace 6 Nysa T501, automobil pro smíšenou přepravu osob i nákladů (towarowo-osobowy, tedy towos) 7 Modernizovaná verze Nysa F501 (Furgon) z poloviny šedesátých let

6

5

7

Kresby Motoimport Warszawa

4

z­ ahájení produkce Škody 1203 čekali více než deset let (do roku 1968), a tak potřebu řešili nejprve dovozem. Na našich silnicích se tehdy objevily nejen polské Nysy a od­ vozené Žuky (první verzí byl pick-up), ale i východoněmecké Barkasy B1000, či jugo­ slávské IMV 1000. První prototypy Nysa N57 vyjely z polské Nysy v roce 1957 (bylo to třináct vozů), ­jejich rok výroby se odráží v typovém ozna­ čení, menší série se rozběhla typem N58 (v roce 1958 vyrobeno 300 furgonů) a větší série typem N59. Jejich trambusová karo­ serie během let měnila zejména masku ­přídě, ale sériový model N59 byl stylisticky na úrovni své doby, pod karoserií ukrýval solidní rám, převzal poháněcí soustavu i nápravy z osobního vozu FSO Warszawa 201 (ten se ovšem odlišoval samonosnou karoserií). Vývoj podvozku byl zahájen v roce 1956 ve Varšavě, kde se vyráběly Warszawy podle vnuceného ruského vzoru GAZ M20 Poběda včetně čtyřválců 2,1 litru s rozvodem SV, ale na nové jednoprosto­ rové karoserii pracovali konstruktéři závodu Zaklady Budowy Nadwozi Samochodowych (ZBNS) v Nyse, jehož výrobní program se už roku 1952 změnil z kovového nábytku na

účelové nástavby nákladních vozů. Třetím do party se stala další polská továrna FSC (Fabryka Samochodów Ciežarowych, tedy nákladních) z Lublinu, kde na stejném pod­ vozku jako Nysa zahájili výrobu pick-upů Žuk A03 a později dalších verzí (skříňové, kombi, hasičské). Zatímco podvozek s nezávisle zavěšenými koly vpředu (příčná ramena a vinuté pru­ žiny) a poháněnou tuhou nápravou vzadu (podélná listová pera) se prakticky po celou dobu produkce neměnil, vznikla neobyčejně široká paleta různých modelů a karosář­ ských verzí. První série měla tři typy N59F (furgon alias skříňová dodávka), N59M ­(mikrobus až pro deset osob) a N59S (sa­ nitní se dvěma nosítky) na větších kolech s diagonálními pneumatikami rozměrů 6,50 x 16. Výrobce uváděl užitečnou hmotnost 800 kilogramů (furgon), pohotovostní hmot­ nost 1375 až 1710 kg podle verze, největší rychlost 100 km/h a spotřebu benzinu 12,5 až 13 litrů na stovku kilometrů. Speciální verze se základním typovým označením N60, N61 a N63 přinášely drobná zlepšení, v podstatě však vždy šlo o automobily první generace N59, vyráběné až do nástupu nové Nysy 501 v roce 1964, která opět

změnila tvář, ale i nabídla možnost montáže modernější verze motoru (S-21 místo M20). V roce 1967 se vyrobilo 7480 vozů Nysa, v roce 1975 už 18 500 vozů. Automobil s pořadovým číslem 300 000 vyjel ze závodu v roce 1984. Zastaralé, ale vlastně spolehlivé, tak lze cha­ rakterizovat zážehové čtyřválce o objemu 2120 cm3, ještě se spodovými ventily (SV), které Nysa i Žuk převzaly z osobní Warsza­ wy 201. Uváděný výkon byl 42 kW (57 k) při 3600 min‑1, motor vystačil s jednoduchou třístupňovou převodovkou. Tato pohonná ­ jednotka přežila až do roku 1964, kdy se ob­ jevila upravená Nysa 501, u níž alternativně nabízený modernizovaný motor S-21 s vr­ chovým rozvodem (OHV) dával ze shod­ ného objemu větší výkon 52 kW (70 k) při 4000 min‑1. Velmi zajímavá je historie motoru GAZ-20, jenž byl po válce odvozen zkráce­ ním o dva válce a snížením zdvihu (ze 110 na 100 mm) z řadového šestiválce Chrysler/ Dodge D5 (flathead SV), na jehož výrobu Rusové získali licenci, když potřebovali rychle nahradit starý čtyřválec GAZ-A (Ford). Výběr motoru vedl Andrej Lipgart, šéfkon­ struktér Pobědy M20, po řadě úprav nové šestiválce GAZ-11 (3485 cm3) pohá­ ►►►

4/2022 THauto

57


► FSD / ZBNS NYSA (1957 – 1994)

3

1 2

4 5

1 Nysa M522 s novou přídí ze sedmdesátých let na výstavě polského automobilového průmyslu v pražských Holešovicích 2 Automobily Nysa, v popředí starší typ s trojúhelníkovými bočními okénky vpředu, ale za ním tři nové Nysa 501 s panoramatickým čelním sklem 3 Dva vozy Nysa F501 při testování v roce 1966 v Rusku, kde jely z Moskvy na Krym a také do hor Kavkazu 4 Příčný řez původním motorem M20 (konstrukce GAZ-20), ještě s plochou hlavou válců a postranními ventily SV (vlevo od válce) 5 Rozměrový náčrtek Nysa 521 (verze bez zvýšené střechy)

58

auto 2022/4

TH

něly vylepšený GAZ-M1 alias GAZ-11-73 od 1939, ale i ruská bojová vozidla, luxusní ZIM (GAZ-12) a především přes tři miliony nákladních vozů GAZ51, jež se od roku 1951 vyráběly také v Polsku jako FSC Lublin 51. Během let byly motory rekonstruo­ vány na rozvod OHV (S-21; GAZ-12/GAZ-51). U modernizované Nysy 501 zmizela typická trojúhel­ níková boční okénka vpředu, vůz dostal panorama­ tické sklo zaoblené do stran, byť nadále dvoudílné. Změnilo se také označení modelů, nyní to byly fur­ gon F501, mikrobus M501, kombinovaný typ pro přepravu osob i nákladu T501 (towarowo-osobowy neboli towos), C501 (chladírenská skříň pro pře­ pravu potravin), S501 (sanitní) a další. Největší sty­ listickou změnu přinesla Nysa 521/522, představená na Mezinárodním veletrhu v Poznani roku 1968, ­která dostala prodlouženou stupňovitou příď polo­ kapotového typu, jež ovšem měla k relativní eleganci prvních typů hodně daleko. Postupně se uplatnily díly ze sériové výroby nového sedanu Polski-Fiat 125p ve Varšavě. V té době se jméno výrobního

z­ ávodu změnilo na FSD (Fabryka Samochodów Do­ stawczych, tedy Továrna dodávkových automobilů), jež lépe vystihovalo výrobní program. V roce 1959 se sice vyrobilo jen 1350 automobilů Nysa, ale plných 200 jich dokonce zamířilo na ex­ port! K nám se Nysy dovážely do konce šedesátých let, než se konečně rozběhla výroba dlouho očeká­ vané Škody 1203. Poláci stejně jako jiní z tzv. zemí socialistického tábora potřebovali tvrdé valuty, a proto uplatnili Nysy dokonce na trhu tehdejší NSR, západní části Německa, i ve Francii a Španělsku, byť ve velmi malém množství. V roce 1968 se vy­ vezlo 50 % produkce; v letech 1973 – 1974 export dosahoval až 70 % vyrobených automobilů (celkem 35 exportních trhů). Kromě Bulharska, Maďarska a Sovětského svazu (Ruska) mířily Nysy rovněž do Egypta, Vietnamu, Iráku, Kolumbie, Ghany, Číny, Turecka, Finska, či na Kubu. V letech 1986 – 1995 byla továrna FSD Nysa začleněna ve skupině FSO (Fabryka Samochodów Osobowych) z Varšavy, ale vzhledem k zastaralé koncepci výroba Nysy skon­


► ZBNS NYSA N59F (1960) MOTOR – zážehový řadový čtyřválec FSO M20, uložený podélně vpředu; SV 2V; 2120 cm3 (ø 82 x 100 mm); 7,0:1; 42 kW (57 k) SAE/3600 min‑1 a 121 N.m/2100 min‑1; spádový karburátor G-35. Litinový blok, hliníková hlava válců; třikrát uložený klikový hřídel; chlazení kapalinou (10,5 l); mazání s olejem v klikové skříni (6,0 l). Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 60 A.h.

Mikrobus Nysa M501 s panoramatickým čelním sklem (1968)

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka; třístupňová manuální převodovka s řazením pod volantem (3,115 – 1,772 – 1,000 – Z 3,738), synchronizace na II. a III. stupni; stálý převod 5,125. Pohon zadních kol. PODVOZEK – nosný ocelový rám, svařený z podélníků obdélníkového průřezu 50 x 100 mm tloušťky stěny 2,5 mm, spojený příčkami stejného průřezu; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, vzadu tuhá náprava; vpředu vinuté pružiny a příčný zkrutný stabilizátor, vzadu podélná poloeliptická listová pera; kapalinové teleskopické tlumiče, vpředu soustředné; kapalinové bubnové brzdy, ruční brzda mechanická na zadní kola; řízení 16,6:1 s globoidním šnekem a dvojitou kladkou; ocelová disková kola 4,50E x 16, pneumatiky 6,50 x 16. ROZMĚRY A HMOTNOSTI (furgon) – rozvor náprav 2700 mm, rozchod kol 1365/1372 mm; d/š/v 4410/1760/1955 mm; světlá výška 210 mm; rozměry ložného prostoru d/š/v 2649/1675/1270 mm; objem palivové nádrže 55 l; pohotovostní/celková hmotnost 1400/2420 kg, užitečná hmotnost 800 kg + dvě osoby.

Provedení T522 (towos) v nové generaci s prodlouženou přídí (1976)

PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost 100 km/h; zrychlení 0 – 80 km/h za 33 s; spotřeba paliva 12 – 14 l/100 km.

Konstrukce karoserie a podvozku vozu Nysa první generace (N59)

VÝROBCE – Zaklady Budowy Nadwozi Samochodowych, Szlok Chrobrego 6, Nysa, Polsko

Foto Pol-Mot

Motor FSO M20 z osobní Warszawy 201, uložený v rámovém podvozku pro Nysu (nebo Žuk)

čila po změně společenských poměrů 3. února 1994 po vyrobení celkem 380 578 vozů. Není bez zají­ mavosti, že nakonec spřízněný Žuk z Lublinu výrob­ ními počty Nysu překonal a přežil. Vzniklo 587 818 vozů (dle jiných údajů 587 500) do posledního kusu ze 13. února 1998. Další historie, jak se stalo v devadesátých letech zvy­ kem, znamenala jen krátké pokračování. V roce 1995 byla v Nyse zahájena montáž dodávkových vozů ­Citroën C15 a později jejich nástupců Berlingo. Když se v roce 1996 mateřská FSO stala součástí korej­ ského konglomerátu Daewoo Motor, tak v Nyse mon­ tovali užitkové verze Polonezu coby Daewoo-FSO Truck, a tato produkce přežila po bankrotu Daewoo do roku 2003. Ten rok v Nyse smontovali posledních 288 vozů, než se historie reorganizované firmy Nysa Motor s. z o.o. (tedy polského es-er-óčka) definitivně uzavřela. Pokus o výrobu městských vozíků Clic s italskými motory Lombardini 505 v bývalém závodě FSD Nysa skončil také bankrotem celého projektu, iniciovaného Waclawem Stevnertem (2005). ■

4/2022 THauto

59


► JAWA ŠOTEK & JAWAMOBIL MOTOREX

1

NA 4 KOLECH...

Před druhou světovou válkou byla Jawa výrobcem automobilů, po válce šlo už jen o ojedinělé čtyřkolové pokusy...

TOM HYAN 2 1 Motorex zahájil zkušební provoz v roce 1956, ale do sériové výroby se nedostal 2 Čtyřkolový Motorex měl vzadu užší rozchod kol než vpředu a celkové řešení bylo poplatné módě padesátých let 3 Otevírání dveří v čelní stěně známe z původní Isetty a dalších podobných vozíků 4 Ve stupňovité zádi byl uložen motor (většinou dvoudobý dvouválec Jawa 350)

60

auto 2022/4

TH

3 4


5

6

7

V

povědomí veřejnosti je Jawa nadále značkou úspěšných motocyklů, byť produkce ze statisíců kusů klesla na tisíc. S automobily to bylo horší, po válce byla výroba Minoru II v Jawě zakázána a projekt přežil jen několik let coby Aero Minor. Pomineme-li účast na poválečné výstavě minivozů, pak další čtyřkolové Jawy představovaly realizovaný Motorex (později zvaný Jawamobil), nerealizovaný projekt Jawa Šotek a použití značky Jawa pro několik vozíků z italské a francouzské výroby, které chtěl v novém tisíciletí na našem trhu uplatnit podnikatel Antonín Charouz (včetně verzí pro patnáctileté s rychlostí 40 km/h). První Motorex nezapře inspiraci vozíky BMW Isetta Motocoupé, Heinkel Kabine a Zündapp Janus, s nimiž sdílí především dveře v čelní stěně, ale měl čtyři sedadla ve dvou řadách za sebou. Údajně vzniklo pět prototypů ve spolupráci Jawy a Velorexu, první s ocelovou karoserií, poslední dva s laminátovou (a nápisem Jawamobil vpředu), jejichž poznávacím znakem byla trambusová příď a dlouhá stupňovitá záď. Na designu pracoval Josef Sodomka, zkušební jízdy začaly v roce 1956, zadní kola poháněl dvou­ válec Jawa 350 s nuceným chlazením ventilátorem a výkonem 8,8 kW (16 k), ale připravoval se nový ­Jawa-ČZ 400 s ležatými válci (v prvním Motorexu byla dvěstěpadesátka Jawa). Seriozní údaje chybí, šlo jen o pokus. Vozík měl rozměry 3000 x 1450 x 1360 mm, podle kuriozního tvaru se na první pohled zdálo, že vůz jede pozadu, a tak si vysloužil přezdívku

8 couvátko. Při pohotovostní hmotnosti 420 kg uvezl 225 kg, dosahoval rychlosti 80 km/h a spotřeby 6,5 litru na 100 kilometrů. Jezdil na kolech s pneumatikami 4,25 x 12. Nedošlo ani k pokusu o sériovou výrobu. Hezkým pokusem byla studie ucelené řady minivozů Jawa Šotek, kterou v roce 1963 předložil Ing. Jaroslav Hausman, známý konstruktér, závodník, pilot a dlouholetý šéfredaktor Světa motorů, ve spolupráci s designerem Pavlem Huškem. Návrhy čtyř vozíků unifikované řady Šotek vynikají logickým designem ve styku tehdejších kreací italských mistrů s alternativně montovanými motory o objemu 250, 500, 750 a 1000 cm3, uloženými v zadní části karoserie, jak bylo tehdy rozšířenou volbou (dnes se k této koncepci vracejí moderní elektromobily). Pavel Hušek dále stylistické návrhy rozvinul, ale tím skončil poslední pokus o osobní automobily Jawa originální koncepce. V případě aktivit Antonína Charouze šlo pouze o badge engineering. Mezi nabízenými produkty byly rovněž pěkné roadster buggy Secma. ■

5 Návrh typové řady minivozů Jawa Šotek od Ing. Jaroslava Hausmana (design Pavel Hušek) 6, 7 Zajímavá byla koncepce celé odklopné střechy místo klasických dveří (design Pavel Hušek) 8 Pavel Hušek svoje návrhy z roku 1963 dále rozvinul, podle Hausmana bylo třeba vytvořit něco mezi skútrem Čezeta a Trabantem

4/2022 THauto

61


Foto Motokov

► Historie ► MADE IN CZECHOSLOVAKIA

Exportní Stadion S23 O československých mopedech Stadion, výrobcích závodu Stadion v Rakovníku, jsme už v našem časopise psali. Čtenářům dlužíme ještě fotografii atraktivní sportovní verze Stadion S23, odvozené od mopedu druhé generace S22, která dostala horizontálně situovanou nádrž jako u velkého motocyklu včetně uzavřeného rámu s horní rámovou trubkou. Typy S23 se hlavně vyvážely (vzniklo cca 2500 kusů), jeden se nedávno objevil v USA, kde se prodávaly pod značkou Jawa, nalezený

exemplář má ujeto pouhých 60 mil (96 km). Také S23 pohání dvoudobý jednoválec konstrukce Jawa (typ 552), který vyráběl národní podnik Motor v Českých Budějovicích, jehož pobočným závodem byl právě Stadion v Rakovníku. Z objemu 49,8 cm3 (ø 38 x 44 mm) dával při stupni komprese 7,5 s větším karburátorem Jikov 2914 PS (průměr difuzoru 14 místo 12 mm) výkon 1,3 kW (1,8 k) při 5500 min‑1, a proto rychlost sportovní verze vzrostla na 55 až 60 km/h. Převodovka zůstala dvoustupňová.

Foto Tom Hyan

Koloběžka Štístko (1946 – 1947) s detonačním motorem 31 cm3

Kuriozitou je motorová koloběžka Štístko, uvedená na náš trh v roce 1947 společností Malokubaturní motorářská, Ing. Šístek, se sídlem na ulici Maršála Stalina 55 v Praze 12. Pohon obstarává dvoudobý jednoválec 31 cm3 s detonačním spalováním jako u modelářských motorků (nemá zapalování), jehož výkon při stupni komprese 15 je cca 0,55 – 0,74 kW (0,75 – 1,0 k)/4300 min‑1, a to na speciální směs paliva s podílem 15 % éteru a 15 % ricinového oleje (píst má ploché dno a čtyři kroužky). Podle některých údajů Ing. Šístek motor zkonstruoval, podle jiných jde o trofejní německé motorky z gyroskopů řízených střel. Litrová nádrž nad zadním kolem vystačí na 30 – 40 km jízdy, motor se spouští šňůrou na řemenici, či roztlačením koloběžky, která nemá brzdy, ale jen plynovou otočnou rukojeť vpravo na řídítkách. Sestoupí-li jezdec, rám se zdvihne a hnací váleček se vzdálí od zadní poháněné pneumatiky; nastoupí-li, třecí váleček přilehne ke kolu a stroj jede. Kolik se jich vyrobilo, není známo, v září 1947 byla navržená prodejní cena 3000 Kčs.

62

auto 2022/4

TH


4/2022 THauto

63


► Motokrosař Zdeněk Velký pokračoval v USA a stal se v roce 1974 druhým československým mistrem Inter-AMA (prvním byl Válek). Inter-AMA se jezdila 1969 až 1975 se stroji 250 cm3. Mistrovské tituly postupně získali Arne Kring (Husqvarna), Ake Johnson (Maico), Vlastimil Válek (ČZ), Gary Jones (Yamaha), Heikki Mikkola (Husqvarna), Zdeněk Velký (ČZ) a Tony Di Stefano (ČZ). Zdeněk Velký letos oslavil sedmdesátiny (narodil se 13. února 1952 v Berouně). Při debutu v MS 1976 byl třetí ve třídě 125 cm3 za týmovým kolegou Jiřím Churavým (oba ČZ) a mistrem Gastonem Rahierem (Suzuki).

► Krátce ► ZE SVĚTA & Z DOMOVA

Jaroslav Falta v době své největší slávy

JAROSLAV FALTA (1951 – 2022) V neděli 27. března náhle zemřel nejlepší československý jezdec motokrosu ve věku 71 let (narodil se 23. března 1951 v Rumburku a vyrůstal v Jiříkově). Po vzoru staršího bratra Jiřího a strýce Jaroslava Čermáka začal jezdit motokros, v letech 1974 – 1975 tvořil světovou špičku a na ČZ 250 vybojoval titul mistra světa 1974, o který však záhy přišel ve prospěch Gennadije Mojsejeva (SSSR) s rakouským továrním strojem KTM po vykonstruované penalizaci. Titul však vyhrál, přestože mu další

64

auto 2022/4

TH

SKOKAN ROKU F1 2021

Fernando Alonso (Alpine) v sezoně 2021

V anketě Skokan roku za sezonu 2021 zvítězil Fernando Alonso po součtu hlasů od 3066 respondentů. Pro Alonsa je to již druhý triumf, stejně jako má dva tituly mistra světa F1. Poprvé se stal Skokanem roku F1 2005, tedy ve druhém roce pořádání ankety, která byla založena 2004 jako součást www.constructorsf1.com, zatímco nyní volba probíhá na www.climberf1.com. Věříme, že se letos podaří ceny jezdci a týmu Alpine předat. Poháry každoročně zhotovuje poděbradská sklárna Crystal Bohemia, a.s.

Foto Helena Hyanová

► Mistr světa Gennadij Mojsejev po kontroverzním titulu 1974 získal na rakouské KTM 250 ještě další dva (1977 a 1978), pak se Rusové nedohodli s KTM a vrátili se ke strakonické ČZ, která Mojsejeva vzala do týmu, přestože ji nesportovním způsobem připravil o titul! Stroje však už nepatřily do špičky, a tak šestinásobný mistr SSSR skončil jako trenér. Narodil se 3. února 1948 na vesnici v leningradské oblasti, zemřel 23. července 2017 v Rusku.

Rusové nesportovně bránili v jízdě. Rozhodnutí o titulu bylo zásluhou trenéra Františka Helikara odloženo na kongres FIM, kde však československá delegace prosovětských kolaborantů tento bod z programu stáhla a věnovala Faltův titul mistra světa ruským soudruhům (podrobněji v knížce Ukradený titul od Ivo Helikara). Falta byl pětkrát domácím mistrem na ČZ 250 (1970, 1977 až 1980) a třikrát s Duklou Praha mistrem v družstvech. V MS byl nejlépe druhý 1974, šestý 1973 a sedmý 1980.

Foto Jiří Křenek

► Český tým Charouz Racing System opět startuje v meziná­ rodním mistrovství FIA F2 a F3! Ve formuli 2 nasazuje Enza Fittipaldiho z Brazílie a Cema Bölükbasiho z Turecka, v prvním hlavním závodě 2022 v Bahrainu jim patřilo třinácté a čtrnácté místo. Enzo je vnuk Emersona, narodil se 18. července 2001, už loni pro Charouze bodoval v Jeddahu (F2) a byl druhý na Hungaroringu II (F3). Je italským mistrem F4 2018. Cem se narodil 9. února 1998, slavil úspěchy v e-sportu, ale skutečně začínal už v šesti letech v mini-motokrosu. ► Pestrou sestavu má Charouz Racing System ve formuli 3. Ayrton Simmons, britský závodník (nar. 29. dubna 2001), přišel z tamější F3, Euroformule Open a F4, když začínal na motokárách. Francesco Pizzi (nar. 12. listopadu 2004) je italský mladík se zkušenostmi z F4 a F-Regional EU by Alpine (shodné monoposty Tatuus F3/2019 Renault). Maďar László Tóth (nar. 2. června 2000) debutoval už loni ve FIA F3 po závodech F4 a Eurocupu F-Renault. V prvním závodě v Bahrainu však nebodovali.

V závodě do Strmého vrchu v pražském Břevnově (1973)

Foto Jiří Maršíček

► Zapomenutou epizodou je americké vítězství, které Jaroslav Falta (ČZ 250) dobyl v Los Angeles Colliseum 1974, kde před pětašedesáti tisíci diváků vyhrál obě rozjížďky a porazil slavného Rogera De Costera! Dvojice Falta/Velký s trenérem Hřebečkem vyjela na letní turné Inter-AMA 1974 jako součást reklamy pro dovozce American Jawa. Falta vyhrál ještě v kanadském San Lazare, ale pak se vrátil, aby se soustředil na MS 250 cm3.

Replika Bugatti 35 z dílny Ládi Samohýla Villoresiho pohár za vítězství G.P. Brno 1937

MASARYKŮV OKRUH (VÝSTAVA) Ve dnech 6. března až 28. srpna 2022 je v Muzeu T. G. Masaryka v Lánech možno zhlédnout výstavu Jezdíš jako Širón, která je věnována nejslavnější éře závodů na Masarykově okruhu v Brně. V letech 1930 – 1937 se v Brně sedmkrát uskutečnila Grand Prix (1936 se nejelo), na niž navázala jediná poválečná

Velká cena Československa 1949, vypsaná pro automobily F1 a F2, které se o rok později za našimi zavřenými hranicemi zúčastnily prvního ročníku MS F1. Mezi exponáty vyniká pohár Luigiho Villoresiho za brněnské vítězství ve třídě do 1,5 litru na Maserati 6CM v ročníku 1937, zakoupený sběratelem v Itálii.


BMW 2500 (E3) model 1971

SLAVNÉ MOTORY BMW M06 (1968) Návrat k šestiválcům znamenal v roce 1968 uvedený sedan BMW 2500 a 2800 (codename E3). Konstrukce motoru sice vycházela ze čtyřválce M05, ale teprve pátý automobilový šestiválec v historii BMW přinesl nové spalovací prostory Triple-Hemi-Swirl pro zlepšení účinnosti. Vznikly verze 2,2 litru (ø 86 x 63 mm; pouze prototyp), 2,5 litru (ø 86 x 71,6 mm) a 2,8 litru (ø 86 x 80 mm). Vyvážený běh motoru připomínal turbínu a stal se základem dnešního úspěchu všech řadových šestiválců bavorské značky. Foto a kresba BMW Presse

Šestiválec 2494 cm3 (ø 86 x 71,6 mm) Rozvod OHC 2V; stupeň komprese 9,0 Dva karburátory Zenith 35/40 (32/40) INAT Výkon 110 kW (150 k)/6000 min‑1 (BMW 2500) Točivý moment 206 N.m/3700 min‑1 (BMW 2500)

BMW M06 B25


SLAVNÉ MOTORY

Foto a kresby Daimler-Benz

MERCEDES-BENZ M130 (1968) Poslední a největší řadový šestiválec tzv. střední řady s rozvodem OHC ze série M180 (2,2/2,3 litru, od 1951)/M127 (SE, od 1958) až po M108/M129 (2,5 litru, od 1965) a M130 (2,8 litru, 1968 – 1971). Uveden v nové řadě sedanů 280 S (W108) se dvěma karburátory jako M130V (Ver­ gaser) a 280 SE se vstřikováním Bosch jako M130E (Einspritzung), resp. pro prodloužené verze 280/300 SEL (W109 E28). Odvozen od M129 zvětšením vrtání. Do stejných vozů se montoval do roku 1967 i tzv. velký šestiválec 2996 cm3 odlišné konstrukce s větším blokem (M189 pro 300 SE/SEL). Řadový šestiválec OHC 2V, 2778 cm3 (ø 86,5 x 78,8 mm) Stupeň komprese 9,0 (SE: 9,5) 280 S: 103 kW (140 k)/5200 min‑1 a 224 N.m/3600 min‑1 300 SEL: 125 kW (170 k)/5750 min‑1 a 240 N.m/4500 min‑1

Mercedes-Benz 300 SEL (W109; 1968 – 1970)