TH Auto 02 2022 (únor)

Page 1

2

2022

MERCEDES-BENZ

S 400d

4MATIC

PŘEDSTAVUJEME ■ ŠKODA AUTO ■ má globální odpovědnost za vývoj platformy MQB-A0 v rámci skupiny VW ■ DACIA SPRING ELECTRIC ■ nejdostupnější elektromobil na trhu získal ocenění AutoBest 2022 ■ KIA SORENTO ■ slaví dvacetiny a její čtvrtá generace je vlajkovou lodí značky na našem trhu


SLAVNÉ MOTORY Osmiválec do V/90°; SV 2V, spádový dvojitý karburátor a) 3622 cm3 (ø 77,7 x 95,25 mm); 6,2:1; 63 kW (85 k)/3800 min‑1 b) 2230 cm3 (ø 66 x 81,3 mm); 6,6:1; 44 kW (60 k)/3500 min‑1 Monoblok válců z šedé litiny, dvě hliníkové hlavy válců Vačkový hřídel poháněn ozubeným soukolím Třikrát uložený klikový hřídel Hmotnost motoru a/b) 195/124 kg Údaje platí pro modely 1937 – 1939

FORD V8 FLATHEAD Legendární motor s ventilovým rozvodem SV, což mu vyneslo přezdívku Flathead, přispěl k masovému rozšíření osmiválců. Vyráběl se v USA v letech 1934 – 1953, ale také v Evropě a jinde, odvozené verze přežily ve výrobě do šedesátých let (Simca/Ford Aquilon), resp. do 1990 (vojenská Simca Unic Marmon Bocquet). Nejslavnější jsou 136 (2,2 litru) a 221 CID (3,6 litru); určené pro osobní i užitkové vozy. Další verze 239 (3,9 litru), 255 (4,2 litru) a 337 CID (5,5 litru) pro Lincoln/Mercury a nákladní vozy. Pro sportovní účely nové hlavy Edelbrock, Offenhauser a další, také konverze Ardun na rozvod OHV. Pro hot rods se používají dodnes. Výroba už před válkou překročila osm milionů.

Foto Ford

Kresby Ford

FORD V8 DE LUXE (1937)


2

SEDMÝ ROČNÍK číslo 2 (70), únor 2022 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

2022

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

otevíráte druhé číslo sedmého ročníku TH Auto, v celkovém pořadí už sedmdesáté. Rád bych napsal něco veselého, ale v současné situaci stále nevidím světlo na konci uměle vytvořeného tunelu. A tak si vy­ půjčím jednu vzpomínku. Létající Fin Ari Vatanen, vynikající soutěžní jezdec, tu myšlenku vyjádřil za nás všechny normální lidi. Cituji: „Před dvaapadesáti lety jsem poprvé řídil legálně za denního světla. Ve Finsku lze řídit tři měsíce před osmnáctými narozeninami s označením L. ­Nemohl jsem déle čekat. Moje matka ovšem musela jezdit se mnou až do 27. dubna. Stále si pamatuji ten senzační pocit svobody. Svět byl pro mě otevřen. Všechno bylo možné. Je to jako včera, ale já mám stejný pocit, kdykoli řídím. Jaké to štěstí!“ U nás to bylo jinak. Musel jsem čekat do osmnácti. Bylo to světle modré embéčko, od jízdní zkoušky mě hned vyhodili. Nechtěl jsem komisaře provokovat, a tak mi řekl, že jezdím příliš pomalu. Měl jsem totiž špatnou zkušenost, když jsem rozčílil učitele jízdy. Při mojí premiéře za volantem se hrabal v papírech a jen povídal, ať jedu. Když už jsem byl z Holešovic na Letné, zvedl hlavu a pravil: „Okamžitě zastav! Je to první hodina, né? Tak koukej dát jedničku a budeš na ni jezdit kolem bloku!“ Slavný motor na stránce vlevo je z mého prvního vozu, zakoupeného v Praze roku 1970. Moc jsem s ním neujel, ojnice vyskočila v Budapešti. Ale byly to krásné časy. Přeji jako obvykle příjemné čtení, pevné zdraví a radost z jízdy!

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2022 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH ŠKODA / VW Platform MQB-A0 Global ������ 2 MERCEDES-BENZ S-Klasse (W223) ��������� 6 KIA Sorento (MQ4) ��������������������������������� 10 DACIA Spring Electric 45 ������������������������ 14 Novinky na českém trhu �������������������������� 16 OPEL Crossland po faceliftu �������������������� 18 SUBARU Forester Sport (SKE) ���������������� 20 HONDA Sports 360 až 800 ���������������������� 22 Novinky z elektrického světa ������������������� 26 NTT Indy Car Series 2021 ����������������������� 28 NASCAR Whelen Euro Series 2021 ��������� 32 Kyle Larson NASCAR Champion 2021 ���� 33 DAKAR 2022 ������������������������������������������� 34 Jezdci formule 1 �������������������������������������� 37 FIA Presidency 2021 / 2022 ��������������������� 38 Sir Frank Williams (1942 – 2021) ������������ 40 ACI Rally Monza 2021 ����������������������������� 43 Bob Bondurant (1933 – 2021) ����������������� 44 DE LOREAN DMC-12 (1981 – 1982) �������� 46 SIATA (1926 – 1970) ������������������������������� 50 Nadace Elišky Junkové: STADION S11 a S22 (1957 – 1965) ������ 52 VEB Robur-Werke Zittau (1957 – 1951) ����56 The Donington Collection (1973 – 2018) ���60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄ Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2021/2022 v ČR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Předseda poroty AUTO ROKU 2021/2022 v ČR

► Za volanty nových automobilů BMW M8 Competition Coupé, Volkswagen Polo, Renault Clio, Audi Q4 e-tron, Toyota C-HR, Mitsubishi L200 a dalších ► Legendy formule 1 ► ERA aneb English Racing Automobiles ► Pamatujete na Jawettu? ► Italští karosářští mistři ► Honda N360, N600 a 1300 ► De Tomaso Pantera

2/2022 THauto

1


Foto Tom Hyan

► ŠKODA / VW PLATFORM MQB-A0 GLOBAL

1

VELKÉ ÚKOLY

Součástí aktivit Škoda Auto je převzetí globální zodpovědnosti za vývoj platformy MQB-A0 v rámci skupiny Volkswagen...

Š

koda Auto zásobuje rovněž regiony, kde módní elektromobilita v nejbližší době zda­ leka nehrozí, a tak s výrobou spalovacích motorů rozhodně nekončí. Z pověření Volks­ wagen Group vede Škoda Auto vývoj vozů pro perspektivní trhy Indie, Ruska, severní Afriky, Latin­ ské Ameriky a dalších regionů. V Evropě se ovšem ­stejně jako ostatní musí zaměřit na situaci vyvolanou kontroverzními předpisy EU, a proto bude vyrábět elektromobily ve všech českých závodech včetně jejich dílů. Přesto chce být do roku 2030 jednou z pěti nej­ prodávanějších značek v Evropě. S významem převzetí celosvětové zodpovědnosti za vývoj platformy MQB-A0 (MQB27) v rámci koncernu Volkswagen nás seznámil Ing. Jiří ­Dytrych, vedoucí produktové řady Small (malé vozy) ve společnosti Škoda Auto. Zdůraznil, že vlastně od časů Favorita se tak poprvé do Mladé Boleslavi vrací kompletní vývoj platforem, a pokud Škoda Auto uspěje, nejsou vyloučeny další přesuny zodpovědností v rámci koncernu. Už nyní to znamená velké posílení konstrukčních aktivit, zejména navýšení počtu zaměstnanců technic­ kého vývoje v Mladé Boleslavi o několik stovek lidí. Platforma MQB‑A0 už nyní slouží velkému množství automobilů od Škody Fabie po Audi A1, ale vzhledem

2

auto 2022/2

TH

TOM HYAN, Praha/Mladá Boleslav (CZ) 1 První seznámení s vozy Škoda Kushaq a Fabia čtvrté generace v pražských Holešovicích v červnu 2021 2 Ing. Jiří Dytrych, vedoucí produktové řady Small ve společnosti Škoda Auto, představuje novou Fabii čtvrté generace

2

k současnému vývoji nebude do budoucna určena pro nové evropské vozy, jež budou poplatné ještě nikoli zcela přesně určené emisní normě EU7. Dále vyvíjená platforma MQB-A0 je tedy perspektivou především pro jiné globální regiony s co největším množstvím automobilů na shodném základě. Hovoří se o 7,5 milionu vozů v prvním běhu sedmi let, ale může pokračovat zjevně i ve druhém běhu. Jde o regiony ­citlivé na cenu vozu, a proto dostala vývoj na starost Škoda Auto, která umí pracovat s tzv. nákladově orien­ tovanou platformou (design-to-cost). Jde ovšem o komplexní vývoj, jehož cílem je sjednotit platformy pro příslušné regiony a nevyrábět např. odlišné sedany stejné kategorie v Indii a v Brazílii, Číně či Rusku, což se zatím děje. Platforma zahrnuje ­nejen podlahu, ale veškerou strukturu karoserie, tedy to, co není na první ­ ­pohled vidět. Kromě motoru a převo­ dovky k tomu patří topení a chlazení, elektrická architektura, struktura se­ dadel, výfukový systém, řízení a další; podle regionů je třeba vzít do úvahy nejen místní klima (v Indii třeba jen do -10 °C, v Rusku do -40 °C), průměrný stav komunikací, ale i přísnost emis­ ních předpisů a odlišné požadavky bezpečnosti (nárazových testů). V roce 2018 převzala Škoda Auto zod­ povědnost za aktivity koncernu Volks­


Foto Tom Hyan

Kompaktní SUV Škoda Kushaq na platformě MQB-A0-IN se vyrábí od června 2021 v závodě Škoda Auto Volkswagen India v Púně

wagen na indickém trhu, 2019 tam otevřela nové Technologické centrum v Púně a 2020 nové centrum designu, když představila studii Škoda Vision IN, po­ čátek projektu India 2.0. Pokračováním se stal sériový model Škoda Kushaq, jenž oslavil statickou premiéru 18. března 2021 ve virtuální prezentaci. Vyrábí se v in­ dické Púně, stejně jako modernizovaný Rapid a nová Slavia, přičemž podíl lokální výroby dosáhne až 95 % (včetně indických motorů 1.0 TSI). Rozdělení kompe­ tencí ovšem přichází i z jiných důvodů, skupina Volks­ wagen měla vzhledem k náročné elektrifikaci a digi­ talizaci v posledních letech velmi dramatické náběhy výroby (viz Golf osmé generace, či první elektrický ID.3), a tak v rámci restrukturalizace a úspor vsadila rovněž na centralizované vedení pro globální trhy s objemovým potenciálem, tedy řečeno koncernovým slovníkem. Přestože se Škoda Kushaq nebude prodávat v Evropě, tak jsme si nové kompatní SUV prohlédli poprvé 24. června 2021 v pražských Holešovicích při vyhlášení strategie Škoda Next Level 2030, kde jsme také poprvé viděli Fabii čtvrté generace. Kushaq je velmi elegantní automobil, první v rámci projektu India 2.0, ale ►►►

Nový sedan Škoda Slavia na platformě MQB-A0-IN jsme si poprvé prohlédli koncem listopadu 2021 v Kosmonosích u Mladé Boleslavi

2/2022 THauto

3


Foto Tom Hyan

► ŠKODA / VW PLATFORM MQB-A0 GLOBAL

1

2

1 Škoda Fabia čtvrté generace, první na platformě MQB-A0, se představila českým novinářům v Polsku mezi Gdaňskem a Sopotami 2 Zcela novou Škodu Scala na platformě MQB-A0 jsme poprvé vyzkoušeli na dynamické prezentaci v okolí chorvatského Splitu

4

auto 2022/2

TH

ve střednědobém horizontu se plánuje jeho uvedení i na dalších tzv. růstových trzích. Konstrukce je přizpů­ sobena indickým podmínkám, světlá výška činí 188 mm a klimatizace je standardní výbavou. Kuriozitou je od­ kládací prohlubeň v přístrojové desce, kam si může ­indický řidič odložit svůj talisman pro štěstí. Vůz na plat­ formě MQB-A0-IN má rozvor náprav 2651 mm, celkové vnější rozměry 4221 x 1760 x 1612 mm a základní objem zavazadlového prostoru 385 litrů. Kola jsou ­ ­ocelová 16“, na přání 16“ nebo 17“ z lehké slitiny. Čtyři volby poháněcí soustavy tvoří tříválec 1.0 TSI/85 kW (115 k) se šestistupňovou manuální nebo šestistupňo­ vou samočinnou převodovkou s kapalinovým měničem, resp. čtyřválec 1.5 TSI/110 kW (150 k) se šestistup­ ňovou manuální převodovkou anebo sedmistupňovou automatizovanou dvouspojkovou DSG. Poháněna jsou přední kola. Kushaq je první vůz na indickém trhu se standardním ESC ve všech verzích; v nabídce je až šest airbagů, tempomat, hill holder, multikolizní brzda, středový dotykový displej 7“ nebo 10“ a další. Na tiskové konferenci 30. listopadu 2021 ve školicím centru Škoda Auto nedaleko Mladé Boleslavi jsme si poprvé prohlédli sedan Škoda Slavia, druhý z produktů projektu India 2.0 (platforma MQB-A0-IN), určený rovněž pro výrobu v Púně. Má shodný rozvor náprav jako Kushaq, což ukazuje, jak odlišné vozy lze stavět na ­jednom základě, tříprostorový sedan je totiž o 320 mm delší, o 8 mm užší a o 125 mm nižší. Když vezmeme do úvahy základní objem zavazadlového prostoru 521 litrů, tak je na první pohled zřejmé, jak krátkozraký je odklon evropských klientů od tohoto druhu karoserie. Nabídka pohonných jednotek je shodná jako u Kushaqu. Skupina Volkswagen přistoupila k výrobě vozů na spo­ lečné platformě MQB (Modularer Querbaukasten) v roce 2012, kterou průběžně vylepšuje a rozšířila nabídku na různé velikosti. Nejmenší MQB-A0 měla premiéru v roce 2017 (VW Polo/Seat Ibiza) a je rovněž základem součas­ ných malých vozů Škoda Kamiq, Scala a Fabia, Audi A1 a Volkswagen T-Cross a Taigo (kromě jiných). Levnější verze MQB-A0-IN je základem Slavie, Kushaqu a Volks­ wagenu Virtus, přičemž další vozy budou následovat (varianta VW od Slavie). Nyní se vývoj MQB-A0 sou­ středí v Mladé Boleslavi na MQB27(W) Global, pokra­ čování MQB27G (Global) pro mimoevropské trhy (W = Weiterentwicklung, tedy další vývoj). ■


Zdroj Škoda Auto


► MERCEDES-BENZ S-KLASSE (W223)

Foto Tom Hyan

Automobily

Navzdory elektromobilitě je tady stále klasika, velká S-Klasse slaví padesátiny, od roku 1972 se vyrábí už v sedmé generaci...

V

červenci 2013 přišla na trh šestá generace TOM HYAN standardně vybaveným tranzistorovým zapalováním Mercedes-Benz třídy S (W222), poprvé a elektronickým vstřikováním benzinu Bosch D-Jetronic. uvedená s reklamním sloganem Best or ­ Odborná porota rovněž ocenila průkopnickou aplikaci Vyzkoušeli jsme provedení ­nothing, tedy Nejlepší, nebo nic! Velké luxusní řady prvků pasivní i aktivní bezpečnosti, které MercedesS 400 d 4Matic L, automobily mají u stuttgartské značky dlou-Benz pasovaly na vedoucí pozici v této oblasti automotedy vůz s řadovým hou tradici, ale označení S-Klasse se oficiálně používá bilové konstrukce. Právě S-Klasse první generace se vznětovým šestiválcem během výrobního cyklu stala prvním vozem, vybaveným až od roku 1972, takže tady máme nyní sedmou novo(turbodiesely nemají dobou generaci (W223), která byla uvedena v září protiblokovacím systémem ABS a vzduchovým vakem soustavu mild-hybrid) 2020. Na rozdíl od předchůdců ovšem jde už pouze v hlavě volantu, známým coby airbag. Od roku 1978 o sedan v různých délkách, když navíc byla průkopníkem přeplňova­ ných vznětových motorů (pětiválcový ­velké kupé a kabriolety S-Klasse byly ► MOTORY PRO S-KLASSE (W/V/Z 223) turbodiesel 300 SD). Druhá generace nahrazeny jinými modely. motor převodovka výkon spotřeba WLTP (W126) pokračovala v tomto trendu Označení S-Klasse se zrodilo v první typ (turbo) [kW/k] [l/100 km] generaci (W116), která se ovšem jako od prosince 1979 (818 036 vozů do 3.0 R6 9A 210/286 6,4 – 7,7 (8,0) jediný z vozů značky Mercedes-Benz S 350 d (4M) roku 1991) a jako první S-Klasse při3.0 R6 9A 243/330 6,7 – 7,9 nesla odvozenou verzi kupé SEC v roce 1974 stala držitelem prestižní- S 400 d 4M S 450 (4M) 3.0 R6 + mH 9A 270/367 + 16/22 7,6 – 9,0 (9,5) ho evropského titulu Car of the Year ­(dalších 74 060 vozů od 1981). S 500 4M 3.0 R6 + mH 9A 320/434 + 16/22 8,1 – 9,6 (Vůz roku), konkrétně v modelu 450 S 580 e Poslední kvarteto generací po nahra3.0 R6 + PHEV 9A 270/367 + 110/150 0,6 – 1,0 zení známého mamuta (W140) neslo SE (Einspritzung), jenž se představil S 580 4M 4.0 V8 + mH 9A 370/503 + 15/20 9,9 – 11,4 na podzim 1973 s osmiválcem 4,5 litru, S 680 4M 6.0 V12 9A 450/612 13,4 – 14,4 už logickou sekvenci kódového zna­

6

auto 2022/2

TH


1

2

3

5 čení W220 (1999), W221 (2005), W222 (2013) a W223 (od 2020). Během výroby předchozí gene­ race (W222) se objevily nové řadové šestiválce a devítistupňová samočinná převodovka, které sedmá generace převzala (V6 a 7G-Tronic už patří minu­ losti). Rozvor náprav se mírně zvětšil (+ 71/51 mm podle verze), stejně jako délka (+ 54/34 mm) se zkrácenými převisy, což přineslo prostornější interiér a větší objem zavazadlového prostoru. Zmizely čtyřválce, z předchůdce byly převzaty řadové třílitrové šestiválce pro většinu modelů včetně hybridních (S 580 e), v zážehové verzi vždy coby 48 V EQ Boost (mild-hybrid). Nadále přežil vidlicový osmiválec (čtyř­ litrový mild-hybrid pro S 580) a dvanáctiválec (šesti­ litrový pro S 680). Převodovka je výhradně samočinná 9G-Tronic, kromě základních modelů (alternativně jen zadní pohon pro S 350 d a S 450) se využívá trvalý pohon všech kol 4Matic. V nabídce jsou dvě délky rozvoru náprav, krátká 3106 mm (řada W223) a dlouhá 3216 mm (V223), k nimž přibyla superluxusní va-

Foto Tom Hyan

4

6

rianta Mercedes-Maybach S 580/S 680 (Z223) s rozvorem 3396 mm. Odpovídající délky vozu činí 5179, 5289 a 5469 mm. Navzdory nárůstu rozměrů má rekordní hodnotu součinitele odporu vzduchu cx = 0,22 a díky uhlazenějšímu designu působí méně mohutným dojmem, i když jeho rozměry jsou opravdu značné, což poznáte při parkování. To však usnadňuje soustava pěti kamer, multifunkční ve vnitřním zpětném zrcátku, další v obou vnějších, čelní na přídi a zpětná vzadu, nemluvě o řadě ultrazvukových čidel. Vyzkoušeli jsme prodlouženou verzi Mercedes-Benz S 400 d 4Matic L se vznětovým řadovým šesti­ válcem o výkonu 243 kW (330 k), na rozdíl od zážehového bez soustavy mild-hybrid 15 kW (20 k), standardně vybavenou jako všechny ostatní pneumatickým odpružením Airmatic s manuální i samočinnou regulací světlé výšky (při vyšší rychlosti se automaticky sníží). Novinkou jsou elektricky výsuvné kliky dveří a nová přístrojová deska nikoli s pásem dvou velkoplošných displejů vedle ►►►

1 Nová S-Klasse poskytuje všemožný komfort s elektricky seřiditelnými předními sedadly, vyhřívanými i větranými s masážní funkcí 2, 3 Zadní polohovatelná sedadla s výklopnou středovou opěrkou, v níž je vyjímatelný tablet pro nezávislé ovládání komfortních funkcí 4, 5 Lze volit různé zobrazení digitálního přístrojového štítu od Classic s mapou uprostřed (2D nebo 3D) až po červené Sport (okamžité využití výkonu, zrychlení g a další údaje) 6 Nová přístrojová deska s velkým dotykovým středovým displejem, na němž lze nastavit vše od Head-Up Display po charakteristiku podvozku

2/2022 THauto

7


► MERCEDES-BENZ S-KLASSE (W223)

Foto Tom Hyan

1

2 1 Sedmá generace S-Klasse se představila v září 2020 v době zrušených autosalonů pro kovidové restrikce 2 Základní pohonnou jednotkou je nová generace řadových šestiválců 3 Objem zavazadlového prostoru se zvětšil na 540 litrů 4 Testovaný vůz měl dvacetipalcová kola a příčně odvrtávané duté kotouče brzd

3

sebe pod společným překrytem, ale s digitálním přístrojovým štítem 12,3“ před volantem a velkým tabletem 12,8“ ve středu přístrojové desky, kde lze nastavit prakticky vše od systému Head-Up Display s rozšířenou paletou zobrazení až po charakteris­ tiku podvozku. Svůj tablet mají také dva cestující vzadu, na zadní straně opěrek hlavy, resp. vyjímatelný ve středové opěrce, ovládání komfortních funkcí je propojeno. Samozřejmě, lze cestovat i v pěti, krajní sedadla však jsou všestranně elektricky seřiditelná, vyhřívaná a větraná, vybavená masážní funkcí a vzadu také jakousi obdobou lůžkové úpravy. Pro řidiče je však důležitější Dynamic Select s volbou jízdních režimů Eco, Comfort, Sport, Sport+ a Individual, které mění nastavení

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (S 400 d 4Matic L) – kapalinou chlazený řadový vznětový šestiválec Mercedes-Benz OM656, přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem vzduchu, uložený podélně vpředu; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování common rail, Stop/Start, EGR, DPF, EU6d; hliníkový blok a hlava válců, rozteč válců 90 mm, ocelové písty a válce s činnou plochou Nanoslide; objem 2925 cm3 (ø 82,0 x 92,3 mm); kompresní poměr 15,5:1; největší výkon 243 kW (330 k)/3600 – 4000 min‑1 a točivý moment 700 N.m/1200 – 3200 min‑1. Náplň motorového oleje 8,0 l. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná devítistupňová převodovka Mercedes-Benz 9G-Tronic (5,35 – 3,24 – 2,25 – 1,64 – 1,21 – 1,00 – 0,86 – 0,72 – 0,60 – Z 4,80) s možností přímého manuálního řazení páčkami pod volantem Direct Select; stálý převod náprav 3,46; trvalý pohon všech kol 4Matic. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, víceprvkové závěsy s příčnými a podélnými rameny (čtyřprvkové vpředu, pětiprvkové vzadu); vzduchové odpružení Airmatic s adaptivními teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, ESP/ASR; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; řízení všech kol do 4,5° a pneumatiky 255/40 R 20 (testovaný vůz). ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3216 mm, rozchod kol 1655/1683 mm; d/š/v 5289 (5393 se závěsným zařízením)/1954 (2109 se zrcátky)/1503 mm; přední převis 877 mm; světlá výška 130 mm; objem zavazadlového prostoru 540 l; objem palivové nádrže 65 nebo 76 l, SCR/AdBlue 25 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 2015 kg, celková povolená hmotnost 2815 kg; hmotnost brzděného/nebrzděného přívěsu 2100/750 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,4 s; spotřeba paliva WLTP 6,7 – 7,9 l/100 km; emise CO2 175 – 209 g/km.

8

auto 2022/2

TH

4 motoru, převodovky, posilovače řízení, odpružení včetně světlé výšky (ve sportovních se samočinně snižuje při rychlost od 120 km/h) a zásahu stabili­ zace ESP, která zahrnuje asistent bočního větru (zasahuje naprogramovanou aktivací brzd při rychlosti 75 až 200 km/h) a stabilizaci přívěsu od 65 km/h cíleným jednostranným brzdným zásahem. Samozřejmostí jsou všechny další dostupné bezpečnostní systémy, ať už jde o dodržování bezpečného odstupu Distronic při 20 až 210 km/h, aktivní asistenci jízdy v doprtavní zácpě (do 60 km/h samočinné rozjezdy po zastavení do 60 sekund), či sledování bdělosti a udržování jízdy v pruhu se zásahem na volantu, či nouzovým brzděním. Ve voze je až dvanáct airbagů, už známé dva čelní, jeden kolenní pro řidiče, dva okenní po celé délce interiéru (společné pro obě řady sedadel), po dvou bočních na vnější straně předních i zadních se­dadel a jako novinka středový vpředu (uložený ve vnitřní straně řidičova sedadla) a rovněž dva zadní čelní (Rear Seat Airbag), jež jsou vloženy do zadní strany opěradel předních sedadel (lze vypnout p ­ rostřednictvím multimediálního systému, např. kvůli dětské se­ dačce). Je to samozřejmě nejvyspělejší systém v historii SRS (Supplemental Restraint System). Příplatkovou výbavou je řízení zadních kol, a to s natáčením do 4,5° (testovaný vůz), anebo do 10°, které dále zlepšuje jízdní vlastnosti a zmenšuje ­poloměr zatáčení. V kombinovaném provozu za chladného prosinco­ vého počasí jsme dosáhli spotřeby motorové nafty 10,6 l/100 km. V době testu začínaly ceny S-Klasse od 2 584 560 Kč včetně DPH (typ S350 d), testovaná S 400 d 4Matic L byla od 3 005 640 Kč, osmiválce od 3 285 150 Kč a dvanáctiválce Mercedes-Maybach S 680 4Matic Extra-Long od 5 656 750 Kč (více a aktuálně na www.mercedes-benz.cz). ■


Testovaný vůz Mercedes-Benz S 320 CDI páté generace v roce 2007 (W221)

2/2022 THauto

9

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

Testovaný vůz Mercedes-Benz S 400 d 4Matic šesté generace v roce 2018 (W222)


Foto Tom Hyan

► Automobily ► KIA SORENTO (MQ4)

ČTVRTÁ

GENERACE

Kia Sorento slaví dvacetiny, během let opravdu vyspěla, její čtvrtá generace je vlajkovou lodí jihokorejské značky na českém trhu...

P

rvní Sorento se objevilo v roce 2002 ještě TOM HYAN nost po krátkém svezení s provedením 1.6 T-GDI jako terénní automobil klasické koncepce Plug‑In Hybrid. Oba vozy se také liší počtem převo­ 4x4 s karoserií přišroubovanou na žebřinodových stupňů výhradně samočinné převodovky Kia Sorento vém rámu, se základním pohonem zadní (u dieselu osmistupňová, u hybridu šestistupňová); přišla loni na český trh nápravy a s redukční převodovkou! Proti druhý má sice o 47 kW (63 k) větší výkon, ale také už ve čtvrté generaci; prvotině (s kódovým označením JC) se však druhá o 120 000 Kč vyšší základní cenu. Sorento je nyní vyzkoušeli jsme Sorento ­generace Sorenta (XM) o sedm let později jasně přiopravdu globálním automobilem, jehož nápaditý design ve špičkové výbavě je dílem týmu Kia Global Design pod vedením Petera klonila k současnému trendu SUV. Motor se přemístil Top Nappa do polohy vpředu napříč, základem se stal pohon Schreyera a Luca Donckerwolkeho, kteří uplatňují střízse vznětovým motorem a pohonem všech kol livé tvarosloví převzaté ze svého někdejího působení předních kol a především konstrukci automobilu od té doby tvoří samonosná karoserie. Na Pařížském autou Volkswagen Group. Nová Sportage, u níž byl vedousalonu 2014 předvedená třetí generace (UM) samocím designu exteriéru domácí senior designer Seo Je zřejmě v této koncepci pokračovala, ale značně vyWon, je také stylisticky spřízněna s větším americkým spěla a komfortem se už vyrovnala běžným osobním modelem Telluride, za jehož návrhem stojí Tom Kearns automobilům, jak jsme se přesvědčili při prvních jízz kalifornského centra Kia Design v Irvine, jenž zase dách COTY Media Drive na jihokorejském ostrově uplatnil ostré linie, jaké kdysi tvořil u Cadillacu (do Kia Jeju. Celkový počet vyrobených vozů Sorento přesáhl Motors přešel v roce 2004). Vše začal sám Peter tři miliony a nová čtvrtá generace (MQ4) jede v tomto Schreyer velkým typem SUV Kia Borrego/Mohave, jenž směru dále, je to jeden z nejlepších automobilů této se po faceliftu z roku 2019 dále prodává v Koreji. značky, jaký jsme od prvních testů Seo Je Won vycházel z tradice Kia Motors v roce 1994 řídili... a uvádí, že druhá generace Sorenta ► KIA SORENTO NA ČESKÉM TRHU Na silnicích Středočeského kraje dostala větší rozvor a nižší karoserii typ, motor převodovka, výkon spotřeba WLTP jsme důkladně vyzkoušeli špičkovou (hybrid) díky samonosné konstrukci, třetí byla pohon [kW/k] [l/100 km] verzi Top Nappa (kožené čalounění) elegantnější s lépe využitým vnitřním 1.6 T-GDI (HEV) 4R 1.6 T 6A, 4x4 169/230 6,8 – 7,5 v atraktivní červené barvě Runway 1.6 T-GDI (PHEV) 4R 1.6 T prostorem a čtvrtá na zcela nové 6A, 4x4 195/265 1,9 Red, poháněnou novým vznětovým 2.2 CRDi platformě Hyundai/Kia N3 (ta slouží 4R 2.2 Td 8DCT, 4x2 148/202 6,5 – 6,7 čtyřválcem, kterému jsme dali před- 2.2 CRDi 4R 2.2 Td 8DCT, 4x4 148/202 6,5 – 6,8 i páté generaci menšího Sportage) je

10

auto 2022/2

TH


2

3

4

Foto Tom Hyan

1

5

6 podobným krokem vpřed, ovšem s downsizingem pohonných jednotek (šestiválec zmizel), zavedením HEV a PHEV, vyspělejšími asistenty a dále posíleným robustním vzhledem Refined Boldness s mírným nárůstem rozměrů podle hesla Functional Emotions. Typické prvky designu zůstaly zachovány, ať už je to pro vozy Kia typická maska přídě Tiger Nose (tygří nos), či pro Sorento zdůrazněné lemy blatníků a mohutný zadní D-sloupek. Linie boků vytváří jakousi čáru ponoru a spojuje horní kraje hlavních světlometů LED s horními hranami koncových svítilen, opticky vůz prodlužuje, přestože navzdory většímu rozvoru o 35 milimetrů se délka vozu protáhla jen o 10 mm. Převisy vpředu a vzadu jsou tedy kratší, což přispívá spolu s kompaktním motorovým pro­

storem k lepšímu využití obestavěného prostoru až sedmimístného interiéru (tři řady sedadel, obě zadní se zcela zaklápějí do ploché podlahy). Svislé koncové svítilny jsou inspirovány modelem Telluride. Rovněž řešení interiéru, na němž se podíleli především Kim Young Moo (Kia Interior Design Team) a Choi Yeon Hee (Kia Color Team), působí dojmem vozů prémiových značek a bezesporu se podílí na tom, že mnozí dnes považují Sorento za nejlepší automobil pro evropský trh, jaký kdy Kia vyrobila. Horizontálně členěná přístrojová deska s velkými ­digitálními displeji (před řidičem 12,3“, uprostřed dotykový 10,25“ kromě nejnižší výbavy Comfort s 8“) a barevné podsvícení interiéru LED Crystal Mood Lightning v různé barvě vytvářejí útulné pro- ►►►

1 Větší rozvor náprav a kratší převisy znamenají prostornější interiér 2 Přístrojová deska s horizontálním členěním a dvojicí velkoplošných digitálních displejů 3 Přední sedadla s koženým čalouněním ve špičkovém provedení Top Nappa 4, 5 Druhá řada sedadel sklápěním a posuvem dovoluje přístup ke dvěma sedadlům v řadě třetí 6 Třetí řada s dvojicí sklopných sedadel

2/2022 THauto

11


► KIA SORENTO (MQ4)

1

Foto Tom Hyan

2

1, 2 Zavazadlový prostor lze zvětšovat sklápěním sedadel (na snímku se sedmi a pěti sedadly)

3 3 Vznětový motor nové generace Smartstream 2.2 CRDi má hliníkový blok a mírně snížený objem válců (jiné vrtání i zdvih) 4 Provedení Plug-In Hybrid má jiný zážehový motor 1.6 T-GDI

středí, jež podle výrobce připomíná luxusní lounge a přispívá tak k dobré pohodě i bezpečnosti jízdy. Dvouzónová automatická klimatizace je samozřejmostí, stejně jako páčky pod volantem pro přímé ­řazení, sedm airbagů včetně středového bočního, adaptivní tempomat a parkovací čidla; v nabídce jsou kožené čalounění, audiosoustava Bose s dvanácti reproduktory, Head-Up Display, vpředu vyhřívaná i větraná sedadla, kamera 360° atd. Soustava

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválec Smartstream 2.2 CRDi, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; hliníkový blok a hlava válců; DOHC 4V (řetěz); elektronické přímé vstřikování common rail, SCR/AdBlue, EU6d; 2151 cm3 (ø 83 x 99,4 mm); 16,0:1; 148 kW (202 k)/3800 min‑1 a 440 N.m/1750 – 2750 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová automatizovaná převodovka 8DCT s dvojicí spojek v kapalinové lázni (3,429 – 2,217 – 2,217 – 1,621 – 0,860 – 0,673 – 0,791 – 0,653 – Z 3,697), stálý převod 4,846/3,320. Pohon předních (FWD) nebo všech kol (AWD). PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy Multi-Link; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými plynovými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 345/325 mm, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/TCS; hřebenové řízení 13,27:1 s elektrickým posilovačem, 2,53 otáčky na plný rejd; kola z lehkých slitin; pneumatiky 235/65 R 17, 235/60 R 18, 235/55 R 19 nebo 255/45 R 20 podle výbavy. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2815 mm, rozchod kol vpředu 1651/1646/1700 mm a vzadu 1661/1656/1647 mm (pneumatiky 17“/18“ + 19“/20“); d/š/v 4810/1900/1685 mm, přední převis 930 mm; světlá výška 176 mm; nájezdové úhly P/Z 16,8°/21,3°; přechodový úhel 16,5°; objem zavazadlového prostoru (VDA) sedmisedadlový 187/821/2011 l (tři/dvě/jedna řada sedadel), resp. pětisedadlový 910/2100 l; pohotovostní hmotnost (5d/7d) od 1715/1757 kg (FWD), resp. od 1777/1819 kg (AWD), celková hmotnost 2510/2550 kg (FWD), resp. 2510/2600 kg (AWD); hmotnost brzděného/nebrzděného přívěsu do 2500/750 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce; FWD/AWD) – největší rychlost 202 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,0/9,2 s; spotřeba paliva (WLTP) 6,5 – 6,7/6,5 – 6,8 l/100 km, emise CO2 od 161 – 169/169 – 179 g/km.

12

auto 2022/2

TH

4 bezpečnostních asistentů zahrnuje vše, co je dnes obvyklé, tedy udržování jízdy v pruhu, autonomní nouzové brzdění, detekci překážek při odbočování, sledování mrtvého úhlu a únavy řidiče, asistenci pro bezpečné vystupování a další. Jízda je velmi příjemná, vůz má plně nezávislé zavěšení všech kol. Jak se stalo dnes zvykem, v nabídce pohonných jednotek probíhá downsizing. Přehled typů pro český trh uvádíme v tabulce, nejprve se při loňském uvedení na trh představily testovaný turbodiesel Smart­stream 2.2 CRDi (nový hliníkový blok válců) o výkonu 148 kW (202 k) spolu s hybridní verzí Smartstream 1.6 T‑GDI/169 kW (230 k), využívající elektromotor 44 kW a akumulátor Li-Ion 1,49 kWh. V létě přibylo pro­ vedení Plug-In Hybrid s celkovým výkonem 195 kW (265 k), u něhož motor 1.6 T-GDI/132 kW (180 k) zůstává stejný, ale elektromotor má 67 kW a akumulátor 13,8 kWh (dojezd EV 57 km). Všechny vozy mají výhradně samočinnou převodovku, u hybridů šestistupňovou, u turbodieselů osmistupňovou dvouspojkovou, pohon je na všechna čtyři kola, ­pouze nejlevnější 2.2 CRDi může být alternativně s pohonem jen předních kol. Vozy pro Evropu se ­vyrábějí v korejském závodě Hwaseong Plant; severoamerické ­verze ve West Pointu (Georgia), kde se vzhledem k jiným předpisům montují větší zážehové motory Smartstream, a to jak v nepřeplňované verzi 2.5 GDI, tak přeplňované 2.5 T-GDI. Ceny na českém trhu v době testu začínaly od 1 099 980 Kč, ­testovaná verze Top Nappa byla s příplatky za 1 444 980 Kč (více a podrobněji na www.kia.com). ■


Foto Jiří Maršíček Foto Tom Hyan

Kia Sorento první generace (ještě s rámovým podvozkem) při premiéře na Ženevském autosalonu 2002

Poprvé jsme Sorento předchozí třetí generace okusili v jeho vlasti na ostrově Jeju (2014)

2/2022 THauto

13


Foto Tom Hyan

► Automobily ► DACIA SPRING ELECTRIC 45

ELEKTRICKY...

V tradici znovuzrozené značky Dacia přichází její první elektromobil, který se má stát nejdostupnějším na trhu...

E

lektrická Dacia Spring je určena pouze pro ­Evropu, vychází z malého elektromobilu Renault City K-ZE, uvedeného v Číně už v roce 2019, proti němuž samozřejmě prošla lehkým face­ liftem, než byla loni vržena do Evropy coby nejdostup­ nější elektromobil. Historie Springu je však ještě delší, neboť základní stavba vozu pochází z malého SUV Renault Kwid, uvedeného na indický trh v roce 2015 (a od 2017 na brazilský), zatímco joint venture eGT New Energy (Renault-Nissan/Dongfeng) vyrábí v čínském Shiyanu elektrické sourozence City K-ZE pod značkami Renault, Dacia, Nissan a Dongfeng (Fengxing, Venuncia). Dacia Spring je automobil pro ty, kteří nemají přehnané nároky, dovedou se uskromnit a jezdí na krátké vzdálenosti. Podle zkušeností našich i našich kolegů patří Spring k elektromobilům s nejpřesnější indikací dojezdu; bohužel jsme vůz testovali za nepříznivých klimatických podmínek uprostřed prosince, a tak indikovaný dojezd při převzetí vozu neodpovídal údajům výrobce. Jak nám bylo vysvětleno a jak jsme později ověřili, malý Spring totiž nemá rád zimu stejně jako my, a tak když není po nabití v teple, dojezd se poněkud zkrátí. Přesto jízda na krátké vzdálenosti po městě je naprosto bez problémů, mimo Prahu jsme se však nevydali, ostatně v prosinci nebylo kam. Výsledky našeho testu přinášíme v obvyklé tabulce, porovnání skutečně ujeté vzdálenosti a úbytku dojezdu je rozhodně zajímavé. Ještě dále šli naši kolegové z mezinárodní ankety AutoBest 2022, kteří prověřili dojezd Springu za ideálních

14

auto 2022/2

TH

TOM HYAN Dacia Spring je nejlevnějším osobním elektromobilem na českém trhu

podmínek ve Španělsku v nezávislém testu BEV s eliminací chyb (střídání řidičů), který potvrdil skutečný dojezd 221 km při indikaci 224 km (verze Spring 45 ­ Comfort Plus, tedy shodná s naší testovací). Jak známo, anketa AutoBest – Best Buy Car of Europe dnes vlastně převzala původní myšlenku evropské COTY (Car of the Year), kdy vybírá nejlepší automobil především z hlediska Value for Money. O výsledném pořadí Dacia Spring (14 674 bodů), Škoda Fabia (13 364), Opel ­Mokka (13 312), Renault Arkana (13 196), Toyota Yaris Cross (12 988) a Hyundai Bayon (12 466) můžeme


► KRÁTKÝ TEST VE SMÍŠENÉM PROVOZU (údaje v km) poznámka Zličín start Karlín Troja, Dejvice Karlín Hostivař Karlín Zličín konec

Foto Tom Hyan

ujeto jednotlivá indikace pokles stav celkem jízda dojezdu dojezdu akb (%) 0 – 142 – 97 18 18 142 0 94 42 24 125 17 78 50 8 114 11 73 62 12 101 13 64 94 32 79 22 47 113 19 56 23 34

1 1 Základní objem zavazadlového prostoru má 270 litrů 2 Ujeli jsme 113 kilometrů a dalších 56 dojezdu zůstalo 3, 4 Poloha P na voliči neexistuje, nesmíte zapomenout zatáhnout ruční brzdu

2

► DOSTUPNÉ TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – vpředu napříč uložený synchronní elektromotor/generátor s permanentními magnety; 33 kW (44 k)/3000 až 8200 min‑1 a 125 N.m/500 až 2500 min‑1. Jednostupňový redukční převod; pohon předních kol. Elektronická řídicí jednotka, akumulátory Li-Ion 27,4 kWh (využitelných 26,8 kWh), blok o hmotnosti 186 kg (12 modulů a 72 článků) uložen pod zadními sedadly; pomocný akumulátor 12 V. PODVOZEK – všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; vpředu kotoučové brzdy, vzadu bubnové, ABS/EBA, ESC/HSA; pneumatiky 165/70 R 14.

3

4

­iskutovat, nicméně výběr kandidátů má daleko d ­větší šanci na obchodní úspěch než současná sedmička elektrických finalistů COTY 2022, kde lze ­totéž říci pouze o novém Peugeotu 308. Čtyřmístná Dacia Spring přináší překvapení. Už dlouho jsem nejel s novým vozem, který by měl výkon pouhých 33 kW (44 k) jako kdysi, nicméně ­ elektromotor si to vynahrazuje větším točivým momentem hned od rozběhu. Otočný volič na středové konzoli má pouze polohy D-N-R, takže parking (P) zcela chybí, po zastavení vozu vás nápis na displeji

upozorní na nutnost zatáhnout klasickou ruční brzdu! Kompaktní rozměry s délkou necelých 3,8 metru jsou do městské džungle výhodou a pokud jde o hvězdičky EuroNCAP, tak to neřešte, ty už dávno nevypovídají o skutečné bezpečnosti, ale hlavně o vyplnění karoserie nesmyslnými asistenty, jaké se do levnějších vozů nedávají. Pro rozvážkovou službu se připravuje dvoumístná verze Cargo s ložným ­objemem 1000 litrů pro 300 kg nákladu. Na český trh přijíždí Dacia Spring s cenou od 454 900 Kč včetně DPH (více a podrobněji na www.dacia.cz). ■

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2423 mm, rozchod kol 1385/1365 mm; d/š/v 3734/1579 (se zrcátky 1770)/1516 mm; přední převis 692 mm; světlá výška 151 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 270/620 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 937 kg, celková povolená hmotnost 1300 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 125 km/h; zrychlení 0 – 50 (0 – 100) km/h za 5,8 (19,1) s; dojezd 230 km (WLTP); standardní spotřeba 12,0 kWh/100 km; nabíjení jednofázové AC 2,3/3,6/6,6 kW (10/16/32 A) do 14/9/5 hodin, rychlonabíjení DC 125 A (0 – 80 %) do jedné hodiny.

2/2022 THauto

15


Foto Tom Hyan

► Automobily ► NOVINKY NA ČESKÉM TRHU V minulém roce dodal Peugeot tři stovky nových vozů pro Českou poštu, završil 210 let existence, uvedl jiné retrospektivní logo a jako první vůz s ním představil třetí generaci typu 308. Nový automobil sice slavil premiéru už loni, ale z koronavirových důvodů jsme Peugeoty 308 poprvé okusili na silnici až letos v lednu, kdy přišly do prodeje na českém trhu. Řada 308 patří k nejúspěšnějším, dosud vzniklo přes 2,7 milionu vozů. Nabídka začíná známými zážehovými tříválci 1.2 PureTech/81 a 96 kW (110 a 130 k), ale nechybí ani vznětový čtyřválec 1.5 BlueHDi/96 kW (130 k), poprvé však dochází k elektrifikaci a nová 308 je k dispozici coby PHEV 180 nebo 225 e-EAT8 (číslo udává celkový výkon v koních), vždy se zážehovým čtyřválcem 1.6 PureTech, naladěným na 110, resp. 132 kW (150 a 180 k). Přibudou i verze Mild-Hybrid. Jde o stavebnici na vylepšené podlahové plošině PSA EMP2 V3 (Gen 3). Vozy se vyrábějí ve francouzských Mylhúzách.

1 1 Peugeot 308 se zážehovým motorem 1.2 PureTech 130 a šestistupňovou převodovkou

2

2 Přístrojová deska i-Cockpit v hybridním Peugeotu 308 PHEV 225 e-EAT8

Foto Tom Hyan

Peugeot také u nové řady 308 pokračuje s inovativním kokpitem i-Cockpit 2D (3D), který vehementně prosazuje už od roku 2012 (přes sedm milionů uživatelů). Jde o plně digitální přístrojový štít před volantem, ve vyšších verzích se zobrazením 3D a nyní s novou elektronickou architekturou NEA. Nevýhodou tohoto řešení zůstává, že nevyhovuje všem řidičům (tlustý věnec volantu zakrývá přístroje) a není kompatibilní se systémy Head-Up Display, takže ty nadále u Peugeotu chybí. Akční ceny od 490 000 Kč.

3 Ve stejném období jako Peugeot 308 se představil také jeho luxusní sourozenec DS4 od samostatné divize DS Automobiles, která míří do vyšších sfér a staví na tradici nejslavnějšího Citroënu všech dob. V tomto případě ale Head-Up Display s rozšířenou realitou je naopak novinkou, stejně jako DS Active Scan Suspension (v režimu Comfort úprava tlumení podvozku podle naskenovaného povrchu silnice). K dispozici je výhradně samočinná převodovka EAT8, nabídka pohonných jednotek se zdá být zbytečně široká vzhledem k zaměření segmentu C Premium. Zážehové jsou 1.2 PureTech/96 kW (130 k), 1.6 PureTech/132 a 165 kW (180 a 225 k) či hybridní E-Tense 225 (1.6 PureTech 132 kW a EM 81 kW), přežívá turbodiesel 1.5 BlueHDi/96 kW (130 k). Elektrická varianta si dává na čas, poslouží ji platforma STLA Medium (viz Chrysler Airflow Concept). Ceny začínají od 720 000 Kč. Vozy se vyrábějí v německém Rüsselsheimu (u Opelu).

16

auto 2022/2

TH

3 Špičkové provedení DS4 E-Tense 225 (PHEV) se prodává od 1 115 000 Kč 4 DS4 E-Tense pohání zážehový čtyřválec 1.6 PureTech 180 s elektromotorem 81 kW (110 k)

4


Nový Volkswagen Taigo je brazilský design, který přichází do Evropy. Crossover SUV Coupé se představil nejprve jako Nivus v květnu 2020 v Jižní Americe, kde se vyrábí v São Bernardo do Campo, zatímco upravená verze pro Evropu coby Taigo vyjíždí ze španělského závodu v Pamploně. Vzhledem k platformě MQB-A0 jde o vůz pouze s předním pohonem, spřízněným s modely Polo a T-Cross, a poháněným obvyklou paletou zážehových motorů VW Group. Při uvedení na český trh jsme krátce vyzkoušeli tříválec 1.0 TSI/81 kW (110 k) ve výbavě Style a čtyřválec 1.5 TSI/110 kW (150 k) v atraktivní R Line, oba s převodovkou DSG7. Ovládání ani jízdní projev vozu se neliší od sourozenců na stejném základě, výhodou je sportovní vzhled, který má oslovit nové klienty. Ceny testovaných vozů začínají od 514 900 Kč, levnější je pouze 1.0 TSI se sníženým výkonem na 70 kW (95 k) a pouze pětistupňovou převodovkou za 499 900 korun českých.

5

5 Nový Volkswagen Taigo 1.5 TSI DSG7 jsme vyzkoušeli za příšerného lednového počasí v okolí Neratovic 6 Přístrojová deska Taiga je stejná jako v Polu

6

Foto Tom Hyan

7 Nový Volkswagen Multivan (T7) je stoprocentně osobním vozem, žádné užitkové varianty zatím nehrozí Divize Volkswagen Užitkové vozy vstupuje do světa osobních automobilů! Emisní předpisy EU si totiž vynutily oddělení osobních a užitkových verzí Transporteru, a tak nový Multivan (interně T7) je stoprocentně osobní verzí bez užitkové varianty, navíc odlišné konstrukce na známé platformě MQB, výhradně s automatizovanou převodovkou DSG a poprvé s verzí PHEV. Kromě klasických typů 1.5 TSI/100 kW (136 k), 2.0 TSI/150 kW (204 k) a 2.0 TDI/110 kW (150 k) nabízí e-Hybrid výkon soustavy 160 kW (218 k) z kombinace zážehového čtyřválce 1.4 TSI, elektromotoru 85 kW a akumulátoru Li-Ion 10,4 kWh (elektrický dojezd 50 km). Při shodném rozvoru náprav 3124 mm se dodávají dvě délky vozu 4973 nebo 5173 mm podle zadního převisu. Na každém boku jsou jak křídlové, tak druhé posuvné dveře. Ceny na českém trhu začínají od 1 202 103 Kč. Vozy T7 se vyrábějí v Hannoveru. Paralelně pokračuje v Hannoveru a polské Poznani produkce užitkových typů T6.1

Foto Tom Hyan

7

2/2022 THauto

17


► Automobily ► OPEL CROSSLAND

Foto Tom Hyan

FACELIFT

Po třech letech prošel Crossland faceliftem, dostal příď v novém stylu a přišel o X ve svém označení...

C

rossland je průkopníkem spolupráce Opel/ TOM HYAN Pro modelový rok 2021 prošel Crossland modernizací PSA, která začala ještě před převzetím tra­ a faceliftem, které charakterizuje především zcela odliš­ diční německé automobilky francouzským né řešení přídě Opel Vizor ve stylu nových souro­zenců, Nový Opel Crossland partnerem. Už při prvním pokusu o sblížení jež vůz opticky rozšiřuje a dává mu dospělejší výraz. byl prvním faceliftem General Motors a PSA Peugeot-Citroën bylo v roce O tom, že to byla trefa do černého, svědčí skutečnost, že s novou přídí Opel Vizor, 2012 rozhodnuto o vývoji trojice společných typů uvedený v listopadu 2020 ze 5352 vozů Opel u nás prodaných v minulém roce (Crossland X, Grandland X a Combo), od­ (údaj dovozce) bylo plných 1664 právě Crosslandů, takže se tento typ stal best­ lišených jen typickými prvky spolupracují­ ► MOTORY OPEL CROSSLAND 2022 cích značek. Opel Crossland X byl z nich sellerem značky. Ostatně v celé Evropě se výkon převodovka spotřeba WLTP od roku 2017 do konce listopadu 2021 pro­ nejmenší, převzal podlahovou plošinu typ [kW/k/min-1] [l/100 km] PSA PF1 (PSA Plate-Forme No.1), zná­ dalo celkem 416 194 Crosslandů a Crosslan­ 1.2 S/S 61/83/5750 5M 5,8 – 6,3 mou z Peugeotu 208 a Citroënu C3. Dostal dů X obou značek Opel/Vauxhall. Crossland 1.2 Turbo S/S 81/110/5500 6M 5,7 – 6,1 prodloužený rozvor náprav na 2604 mili­ může mít pouze pohon předních kol, protože 1.2 Turbo S/S 96/130/5500 6M 5,7 – 6,0 metrů jako Citroën C3 Aircross, čímž se 1.2 Turbo S/S 96/130/5500 u platformy PF1 je alternativa pohonu všech 6A 6,0 – 6,3 výrazně zvětšil objem interiéru téměř 1.5 CDTI S/S 81/110/3750 kol vyloučena, ale klienti po tom netouží, do 6M 4,6 – 4,9 těžkého terénu přece nebudou jezdit. ­jednoprostorové karoserie. 1.5 CDTI S/S 88/120/3750 6A 5,0 – 5,2

18

auto 2022/2

TH


► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový vznětový čtyřválec PSA 1.5 CDTI (DV5), přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva; Stop & Start, EU6d; 1499 cm3 (ø 75 x 84,8 mm); a) 81 kW (110 k)/3750 min‑1 a 250 N.m/1750 min‑1; b) 88 kW (120 k)/3750 min‑1 a 300 N.m/1750 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a) jednokotoučová suchá spojka a přímo řazená šestistupňová převodovka, b) samočinná šestistupňová s kapalinovým měničem momentu; převodové poměry neuvedeny. Pohon předních kol. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu podélná ramena spojená torzně poddajnou příčkou; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/ASR; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 205/60 R 16 nebo 215/50 R 17.

1

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2604 mm, rozchod kol 1518/1491 mm; délka 4217 – 4229 podle verze, šířka 1765 (se zrcátky 1976) mm a výška 1605 mm; světlá výška 153 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 410/520/1255 l; objem palivové nádrže 45 l a 14,8 l AdBlue; pohotovostní hmotnost DIN a/b) 1205/1275 kg, celková hmotnost 1835/1860 kg; brzděný přívěs do 840/870 kg.

2

Crossland je nyní alternativou dříve oblíbených ma­ lých hatchbacků, sedanů a kombi v segmentu B, u něhož zákazníci oceňují především vyšší posaz a tedy lepší výhled z vozu i prostornější interiér. Facelift byl představen v listopadu 2020, výrobce zdůraznil novou tvář vozu ve stylu Opel Mokka (Crossland ji převzal jako první), posuvná zadní sedadla o 150 milimetrů (objem zavazadlového ­ prostoru až 1255 litrů), příplatková ergonomická sedadla v alcantaře s certifikací AGR (Aktion ­ Gesunder Rücken e.V.), vylepšení podvozku včet­ ně aplikace adaptivního systému trakce IntelliGrip a upravené zážehové i vznětové motory pro emisní limity EU6d. K dalším změnám patří nová kola 16 a 17 palců z lehkých slitin, dodatečné úpravy přídě i zádě včetně umístění registrační značky, nové na­ ladění tlumičů konstruktéry v Rüsselsheimu podle zvyklostí Opelu a systém IntelliGrip, který pracuje v pěti volitelných režimech Normal/On-Road, Snow (úprava trakce na sněhu do 50 km/h), Mud (s vět­ ším prokluzem kol do 80 km/h pro odstranění bláta),

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 185/183 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 11,8/11,5 s; spotřeba paliva WLTP 4,6 – 4,9/ 5,0 – 5,2 l/100 km; emise CO2 120 – 127/ 130 – 138 g/km.

5 Sand (proti zapadnutí v písku) a ESP Off (vypnutí stabilizace do rychlosti 50 km/h). Nabídka pohonných jednotek se prakticky nezměnila, všechny úpravy byly zaměřeny na snížení emisí. Čtyřválcový turbodiesel 1,5 litru už dříve vystřídal starší 1,6 litru, mezi zážehovými tříválci 1,2 litru se objevila verze 96 kW (130 k). Vyzkoušeli jsme neob­ vyklé provedení turbodieselu se samočinnou šesti­ stupňovou převodovkou, které patří k nejsilnějším, ale i nejdražším modelům. Nový Crossland dále nabízí rozšířenou nabídku asistenčních systémů, k nimž pa­ tří navigace Multimedia Navi Pro, samočinné přepí­ nání hlavních světlometů Full-LED s integrálním na­ svícením zatáček, nouzové brzdění s detekcí chodců AEB, kontrola bdělosti řidiče, Head-Up Display, udr­ žování jízdy v pruhu, kamera 180° pro couvání, par­ kovací čidla atd. Standardní výbava se různí podle stupně od Edition přes Elegance až po špičkový Ulti­ mate. V době testu začínaly akční ceny na 399 990 Kč, testovaný 1.5 CDTI se samočinnou převodovkou byl od 509 990 Kč (více a aktuálně na www.opel.cz). ■

Foto Tom Hyan

4

3

6 1, 2, 3 Variabilní interiér je dostatečně prostorný; posouváním, naklápěním a sklápěním zadních opěradel lze měnit velikost interiéru i zavazadlového prostoru 4 Přehledná přístrojová deska vozu se samočinnou převodovkou a vznětovým motorem 5 Výkonnější verze vznětového čtyřválce 1.5 CDTI po sejmutí plastového krytu 6 Variabilní zavazadlový prostor se zdvojenou podlahou

2/2022 THauto

19


► Automobily ► SUBARU FORESTER SPORT (SKE)

Foto Tom Hyan

STÁLICE

K

Forester je tady už čtvrt století jako jeden z nejúspěšnějších vozů Subaru...

oncepci Foresteru naznačila stu­ die Subaru Streega na Tokijském autosalonu 1995, jež už tehdy ­prozradila vývoj jednoho z prvních crossoverů SUV, který se ještě v první ­generaci více podobal automobilům kombi než pozdějším značně zvýšeným SUV. Když jsme si na Detroitském autosalonu 1997 prohlíželi předsériový vůz Subaru SUV Concept, zdaleka jsme netušili, že jde o základ úspěšného produktu, ktertý bude stálicí nabídky Subaru i po více než čtvrt století. Tenkrát nás více zaujaly sportovní výkony vozu, jenž v říjnu 1996 získal oceně­ ní Hulman Trophy, když na slavném oválu v Indianapolisu zajel rekord na 24 hodin průměrnou rychlostí 180,082 km/h, platný pro produkční vozy T1 a uznaný sportov­ ními federacemi FIA a ACCUS. Forester první generace (SF) přišel na trh v únoru 1997 v Japonsku a záhy v USA jako automobil modelového roku 1998. Vý­ roba se rozběhla v japonské Gunmě, už první vozy měly výhradně ploché čtyřválce boxer, druhá generace (SG od 2002) se na pohled příliš nelišila, teprve třetí (SH od 2008) s většími rozměry označil výrobce za crossover SUV a nikoli wagon (tedy kombi). Premiéru tenkrát slavil boxer ve vznětové verzi. Čtvrtá generace (SJ od 2012) pře­

20

auto 2022/2

TH

TOM HYAN

kvapila první aplikací plynulé převodovky CVT Lineartronic, režimu X-Mode a bez­ pečnostního kamerového systému Eye­ Sight. Pátá generace (SK; u nás od 2019) slavila debut na autosalonu v New Yorku 2018, do Evropy přišla výhradně jako mild­ -hybrid e-Boxer s globální platformou SGP, zatímco systémy Lineartronic a EyeSight jsou už standardní výbavou. Celková produkce všech generací Fores­ teru atakuje hranici čtyř milionů vozů. Vy­ zkoušeli jsme atraktivní provedení e-Boxer ES Sport 2.0ie-S (SKE), tedy vůz v nové specifikaci Sport, uvedené v modelovém roce 2021. Průběžná modernizace vozu na nové platformě SGP (Subaru Global Platform), která je dnes základem všech typů značky, není na první pohled nápad­ ná, ale o to významnější. Jde o cizelování všech prvků směrem k dokonalosti. Přede­ vším nová platforma umožňuje větší tuhost karoserie a zvýšení bezpečnosti, například pohonná jednotka e-Boxer/Lineartronic při případném nárazu zajíždí do spodní části vozu, torzní tuhost se zvýšila o 70 procent a podélná pevnost v ohybu o 90 %, a tak se Forester pyšní nejlepšími výsledky v ná­ razových testech EuroNCAP (ochrana ­dospělých cestujících 97 % a dětí 91 % je nejlepší v segmentu Small Offroad/MPV,


► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – hybridní Subaru MHEV; a) kapalinou chlazený zážehový čtyřválec FB20 s protilehlými válci, uložený podélně vpředu; DOHC 4V; přímé vstřikování paliva, EU6d; 1995 cm3 (ø 84 x 90 mm); 12,5:1; 110 kW (150 k)/5600 – 6000 min‑1 a 194 N.m/4000 min‑1; b) synchronní elektromotor/generátor v převodovce; 12,3 kW (16,7 k) a 66 N.m; c) akumulátor Li-Ion 0,6 kWh; 118,4 V; uložený nad zadní nápravou; d) dva akumulátory 12 V vpředu, 48 A.h pro příslušenství a 45 A.h pro restart motoru (ISG, 12 V/165 A). PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná převodovka CVT Lineartronic s kapalinovým měničem a plynulým převodem (3,601 až 0,513 – Z 3,682), resp. se sedmi nastavenými stupni pro přímé řazení (3,552 – 1,892 – 1,474 – 1,228 – 1,024 – 0,852 – 0,682); stálý převod 3,900. Trvalý pohon všech kol.

Subaru Forester v nové specifikaci Sport a se zatmavenými kryty světlometů od modelového roku 2021

PODVOZEK – bezrámová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu dvojitá příčná ramena; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, VDC (ESC); pneumatiky 225/55 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2670 mm, rozchod kol 1565/1570 mm; d/š/v 4625/1815/1730 mm; světlá výška 220 mm; objem zavazadlového prostoru 509/1179 l; objem palivové nádrže 48 l; pohotovostní hmotnost 1652 až 1692 kg podle výbavy, celková 2185 kg; hmotnost brzděného přívěsu do 1870 kg.

tedy v tomto případě C-SUV). Evropská verze s hybridním pohonem e-Boxer také vykazuje nej­ vyšší bezpečnost pokud jde o ochranu vysoko­ napěťových dílů, účinně integrovaných mimo de­ formační zóny. Například trakční akumulátor Li-Ion je uložen v pevné schránce v přední části podlahy zavazadlového prostoru, aby odolal nárazům zepředu i zezadu. Samozřejmě, pětihvězdičkové ­ hodnocení oceňuje unikátní kamery EyeSight (uloženy nahoře pod čelním sklem) a zvýšenou ­ ochranu chodců, jakož i sedm airbagů (včetně kolenního pro řidiče), sledování jízdních pruhů ­ a systém samočinného nouzového brzdění. Už při prvním testu vozu páté generace jsme oce­ nili výrazně komfortnější naladění podvozku proti ­čtvrté generaci, samozřejmě bez vlivu na vynikající průchodnost terénem. Výkon 110 kW (150 k) dvou­ litrového zážehového čtyřválce je naprosto dosta­ čující, navíc asistence mild-hybrid v podobě elek­ tromotoru 12,3 kW (16,7 k) zlepšuje ovladatelnost v terénu, zaručuje pružnější reakci po sešlápnutí pedálu plynu, posílenou dynamiku a díky rekupe­ raci také nižší spotřebu. Na vícefunkčním volantu, resp. ovladačem na středové konzole, se volí SI‑Drive (jízdní režimy Sport/Intelligent) a X-Mode podle terénu (Snow-Dirt nebo Deep Snow-Mud). Při testu jsme dosáhli spotřeby 8,6 l/100 km. Na českém trhu se nový Forester prodává od 925 tisíc, základní cena testovaného vozu Sport je 1 085 000 Kč (podrobněji na www.subaru.cz). ■

2

3

Foto Tom Hyan

1

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 188 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 11,8 s; spotřeba paliva EU 8,1 l/100 km; emise CO2 od 185 g/km.

4 1 Osvědčený dvoulitrový boxer s výkonem 110 kW (150 k) 2 Přístrojová deska Sport, rovněž zdobená oranžovým lemováním

5 6

3, 4 Nové čalounění sedadel Sport s vodou odpuzující tkaninou se šedým dekorem a oranžovým prošíváním 5 Vylepšený kamerový systém EyeSight za čelním sklem 6 Manévrování usnadňuje rovněž kamera ve vnějším zpětném zrcátku

2/2022 THauto

21


Foto Honda

► Automobily ► HONDA SPORTS 360 / 500 / 600 / 800

1 3

Foto Tom Hyan

2

YOUNGTIMER

Před šedesáti lety vstoupila japonská Honda do světa automobilů s malými sportovními roadstery S Series, které jsou dnes ceněnými youngtimery... TOM HYAN 1 Honda S800, originál z roku 1967 dochovaný na ostrově Jersey, který prošel renovací v roce 50. výročí Honda UK 2 Honda Sports 360 (S360), s níž japonská motocyklová továrna vstoupila do světa sportovních automobilů 3 Sportovní vozy Honda v továrním muzeu na okruhu Twin Ring Motegi (v popředí S500 z roku 1963)

22

auto 2022/2

TH

H

onda Motor Company v šedesátých ­letech rozšířila svůj záběr. Jako moto­ cyklová značka měla za sebou mnoho skvělých úspěchů, a tak se rozhodla pro radikální řešení. Už v říjnu 1962 před­ stavila první čtyřkolové produkty, a to lehký dodáv­ kový vůz T360 a první verzi sportovního roadsteru označenou S360 také podle objemu motoru, ovšem v lednu 1964 navíc zveřejnila záměr vstoupit do for­ mule 1. Na Nürburgringu téhož roku dvanáctiválec Honda F1 poprvé vyjel do Velké ceny Německa. V říjnu 1963 se Honda S360 proměnila na typ S500, v březnu 1964 následoval S600, v lednu 1965 uza­

vřený S600 Coupé a v lednu 1966 modernizovaná řada S800 a S800 Coupé. V únoru 1965 byl zahájen export S600, dříve určených jen pro japonský trh; od října 1966 následoval vývoz S800 a S800 Coupé. Objevily se v Itálii, Belgii, Francii, Německu, Velké Británii a dalších zemích. Byla to doba velkých sportovních úspěchů. Honda dobyla mistrovství světa silničních motocyklů 1966 ve všech pěti objemových třídách 50, 125, 250, 350 a 500 cm3; vozy Brabham-Honda 1000 vyhrály je­ denáct závodů formule 2 v nepřetržité řadě a už o rok dříve triumfovala Honda formule 1 ve Velké ceně Mexika. Lehké sportovní roadstery a kupé


Foto Honda

4 6

Foto Honda

5

7

8

4 Klasická Honda S800, jaké se v roce 1967 začaly dovážet do Velké Británie

Foto Tom Hyan

5, 6 Jeden z dochovaných vozů Honda S360, poháněných miniaturním čtyřdobým čtyřválcem s konečným řetězovým převodem na zadní kola

byly logickou nabídkou příznivcům značky, jen v Japonsku se prodávaly také dodáv­ kové T360 a kombi L700, teprve v listo­ padu 1966 následovaly čtyřmístné mini­ vozy N360 (dvouválce, později N600, známé i u nás) a v roce 1968 vyjel první čtyřdveřový sedan Honda 1300 s originál­ ním vzduchem chlazeným čtyřválcem. Všechny automobily Honda vycházely z bohatých zkušeností motocyklové kon­ strukce, která začala v roce 1946 pomoc­ nými dvoudobými motory 50 cm3 pro jízdní kola, ale už v roce 1969 zahrnovala čtyřvál­

cový supermotocykl Honda CB750, jenž vzbudil světovou senzaci. Ostatně motory prvních sportovních vozů Honda byly minia­ turní čtyřválce a posloužily i dalšímu vývoji pohonných jednotek právě pro čtyřdobé su­ permotocykly! Soichiro Honda se nemohl zbavit závislosti na motocyklových zvyklos­ tech, a tak první roadstery měly sice kapali­ nou chlazený a podélně uložený čtyřválec se čtyřstupňovou nebo pětistupňovou pře­ vodovkou, kloubový hřídel i diferenciál, ale z něho se točivý moment přenášel na každé z dvojice zadních kol jedním řetězovým

7 Další Honda S500 s řetězovým pohonem zadní nápravy se představila v říjnu 1963 8 Zapomenuté kombi L700, jeden z prvních osobních vozů Honda, představený v říjnu 1965 převodem! Kola byla zavěšena na podél­ ných vlečených kyvných ramenech, jež tvořila zároveň kryt řetězového převodu, ­ a odpružena kombinovanou jednotkou vinu­ tá pružina/tlumič. Tvůrci vozu použili žebři­ nový rám a ocelovou karoserii (u prototypů ještě hliníkovou), přední kola byla zavěšena na dvojitých příčných ramenech. Typické bylo osazení vysokootáčkového celohliní­ kového čtyřválce čtyřmi karburátory Keihin! Honda S360 vyjela se čtyřválcem DOHC 354 cm3 (ø 49 x 47 mm), vyvinutým pro nej­ nižší daňovou třídu 360 cm3 v Japon­ ►►►

2/2022 THauto

23


Foto Tom Hyan

► HONDA SPORTS 360 / 500 / 600 / 800

1 2

3

Foto Honda

Foto Tom Hyan

4

sku, který disponoval výkonem 24 kW (33 k)/9000 min‑1 a uděloval lehkému vozíku o délce těsně pod tři metry největší rychlost přes 120 km/h. Další typy byly o něco delší a výkonnější, jak vzrůstal objem motoru, ale kon­ cepce se neměnila. Honda S500 dostala čtyřválec 492 cm3 (ø 59 x 52 mm) o výkonu 30 kW (40 k)/8000 min‑1; koncem roku 1963 představil Soichiro Honda v Němec­ ku exportní verzi se čtyřválcem 531 cm3 (ø 54 x 58 mm), který dával 32 kW (44 k)/8000 min‑1 a její délka narostla na 3,3 metru (dvoumetrový rozvor byl u všech variant zachován). Dalším pokračováním se stala Honda S600 s motorem 606 cm3 (ø 54,5 x 65 mm) a výkonem 42 kW (57 k)/8500 min‑1, vyráběná v letech 1964 až 1968. K podstatné změně došlo u posledního (a nejvýkonněj­ šího) typu Honda S800. Vůz dostal klasickou tuhou zad­ ní nápravu s diferenciálem v ose kol (dříve v ose kývaní vlečených ramen a prvního řetězového kola), odpru­ ženou vinutými pružinami. Řetězové převody tak defini­ tivně zmizely. Výkon čtyřválce DOHC 791 cm3 (ø 60 x 70 mm) vzrostl na 51 kW (70 k) podle DIN (čistý výkon s příslušenstvím), převodovka byla výhradně čtyřstup­ ňová (ale už celosynchronizovaná), motor poháněl zadní nápravu delším volným kloubovým hřídelem (původně rotoval v trubce). Kupé dostalo výklopné víko v zádi, bylo o 19 kg těžší a nádrž paliva měla zmenšený objem ze 35 na 30 litrů. Roadster se alternativně dodával s pevnou nasazovací střechou Hardtop. Největší rychlost 160 km/h prověřil pozdější francouzský jezdec formule 1 Jean­ -Pierre Beltoise, který na okruhu Linas-Montlhéry

24

auto 2022/2

TH

1 Automobily členů Club Honda S800 France při setkání na okruhu Linas-Montlhéry u Paříže 2 Nástupcem S800 se po letech stala Honda Beat, kterou však poháněl tříválec uložený napříč před zadní nápravou (1991) 3 Vysokootáčkový celohliníkový čtyřválec Honda S800 se čtyřmi horizontálními karburátory Keihin 4 Palubní deska S800 s kruhovými přístroji a sportovním volantem s dřevěným věncem (model 1966)

u Paříže dosáhl průměrné rychlosti 160,941 km/h v září 1966, když jeden okruh projel za 57 sekund. Použil ne­ upravený sériový typ Honda S800 Coupé výrobního čísla 1 000 274, který měl najeto pouhých 245 km. Sportovní roadstery a kupé této řady se vyráběly do ­poloviny roku 1970, vzniklo téměř dvanáct tisíc vozů, jež se vyvážely také do Evropy. Přestože to není z dnešního pohledu velký počet, těšily se obrovské ­popularitě jako první celosvětově známé osobní auto­ mobily značky Honda. Výrobce se k podobné koncepci vrátil typem S2000 na přelomu tisíciletí, jehož vysoko­ otáčkový dvoulitrový čtyřválec vycházel ze stejné filozo­ fie (do roku 2008 vzniklo 110 tisíc vozů). Na japonském trhu ovšem zaznamenali ještě půvabný dvoumístný roadster Honda Beat, který se představil v roce 1991, ale s tříválcem OHC 656 cm3, uloženým vzadu upro­ střed před poháněnou nápravou. Vyráběl se do února 1996, údajně vzniklo 33 600 těchto automobilů s nej­ větší rychlostí omezenou na 140 km/h. Výkon motoru, samozřejmě nepřeplňovaného, dosahoval 47 kW (64 k)/ 8100 min‑1, převodovka byla pětistupňová a hmotnost roadsteru činila jen 760 kilogramů. V roce 1964 dosáhl tým s vozy Honda S600 význam­ ného úspěchu na druhém ročníku Velké ceny Japon­ ska, obsadily totiž prvních šest míst ve své třídě! Vysoko­ otáčkové motory a lehké vozy Honda totiž nenašly rovnocennou konkurenci. V srpnu 1965 Honda S600 Coupé vyhrála vytrvalostní závod na Nürburgringu. Úspěchů přibývalo, pro S800 se objem válců zvětšil


► HONDA S800 (1967) MOTOR – kapalinou chlazený řadový čtyřválec Honda, skloněný o 45° vlevo a uložený podélně vpředu; hliníkový blok a hlava válců; DOHC 2V (řetěz); čtyři horizontální karburátory Keihin Seiki CYB 31/26/1; objem válců 791 cm3 (ø 60 x 70 mm); 9,2:1; 51 kW (70 k DIN)/8000 min‑1 a 66 N.m/6000 min‑1; čerpadlo mazání se dvěma čističi, náplň oleje 3,2 l; chladicí kapalina 6,5 l; elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 40 A.h, generátor 300 W.

5

Foto Tom Hyan

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka s kapalinovým vypínáním; synchronizovaná čtyřstupňová převodovka s řazením na podlaze (4,00 – 2,48 – 1,61 – 1,14 – Z 4,57); stálý převod 3,15; pohon zadních kol. PODVOZEK – rám ze dvou podélníků a příček; vpředu dvojitá příčná ramena, podélné torzní tyče a kapalinové tlumiče, příčný zkrutný stabilizátor; vzadu tuhá náprava, vinuté pružiny a kapalinové tlumiče; kapalinové brzdy, vpředu kotoučové; ruční brzda na zadní kola; řízení hřebenové; pneumatiky 5,20 - 13. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2000 mm; rozchod kol 1150/1150 mm; d/š/v 3335/1400/1210 mm; pohotovostní hmotnost od 678 kg; objem palivové nádrže 35 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 160 km/h; spotřeba paliva 6,5 l/100 km.

5 Honda S800 v závodní úpravě Group 4 z roku 1968 s převrtaným motorem na 818 cm3 (ø 61 x 70 mm) o výkonu 70 kW (95 k)/9000 min‑1

6

6, 7 Honda S800 Coupé už měla výklopné víko na zádi (v roce 1966)!

8 na 791 cm3, pro závodní formuli 2 dostal motor objem na hranici 1000 cm3, čtyřventilový rozvod a výkon 110 kW (150 k)/11 000 min‑1. Z patnácti závodů for­ mule 2 v sezoně 1966 nevyhrály monoposty Brabham pouze jediný, když Jack Brabham a Denny Hulme s motory Honda v posledním roce litrové formule 2 ­získali dvanáct prvních míst. Jack Brabham dobyl titul britského i francouzského mistra (evropský šampionát ještě nebyl vypsán), kromě toho, že se stal mistrem světa ve formuli 1 1966 (Repco-Brabham V8).

8 Honda stejně jako Mazda přizvala k vývoji sportovních vozů evropské odborníky, na snímku Paul Frère při testu S800 na okruhu Suzuka (1969)

Foto Honda

7

Čtyřválce typu RA302E měly obrovskou převahu, Jack Brabham vzpomínal, jak se snažili neujet ostatním ­příliš, aby neznehodnotili šampionát (Denny měl úkol jezdit druhý, ve formuli 1 bez týmové režie se ukázalo, že Jack je stejně rychlejší). Na přípravě motorů se podílel Nobuhiko Kawamoto, pozdější prezident ­ ­Honda Motor Company, který stál u zrodu programu Honda F1 a vstupu Hondy mezi automobilky. Zkuše­ nosti ze závodní dráhy se pak promítly do konstrukce mnoha sériových typů. ■

2/2022 THauto

25


Foto Chrysler

Foto Stellantis

► Krátce ► Z ELEKTRICKÉHO SVĚTA

Chrysler Airflow Concept při premiéře na CES 2022

Původní Chrysler Airflow ve třicátých letech vsadil na aerodynamiku

Foto Sony

K velkým novinkám veletrhu spotřební elektroniky CES 2022 (Consumer Electronics Show) v Las Vegas, který se za protikovidových opatření v lednu konal v redukované formě (General Motors, BMW a Mercedes-Benz měly jen prezentace online), patří Chrysler Airflow Concept. Přes historické jméno jde o crossover BEV s pohonem všech kol (EM 2x 150 kW), akumulátorem 118 kWh (dojezd 563 až 644 km) a možností autonomní jízdy Level 3. Tvůrci využili STLA Medium Platform, STLA SmartCockpit a STLA Brain (infotainment), vůz vyjede v roce 2025 a pod vedením nové ředitelky (CEO) Christine Feuell (jmenována 13. září 2021) se Chrysler stane od 2028 pouze elektrickou značkou. Carlos Tavares krátce představil vůz už na Stellantis Software Day, kde Yves Bonnefont (ředitel pro software) potvrdil připravenost sériové produkce. Převážně francouzské vedení Stellantisu převede všechny značky na platformy STLA (Small, Medium, Large a Frame).

1

1 Sony Vision-S 02 při světové premiéře v Las Vegas 2 První sedan Sony, nyní značený Vision-S 01 3 Dva roky se zkouší sedan Sony Vision-S (od 2020)

3

Foto General Motors

Na vlně elektromobility se chce přiživit kdekdo, a tak Sony na jaře založí divizi Sony Mobility, Inc., když představila na CES 2022 už druhý BEV Vision-S 02 (až sedmimístné SUV se třemi řadami sedadel). Vůz využívá platformu jako sedan Vision-S z CES 2020 s pohonem všech kol (EM 2x 197 kW) a zrychlením 0 – 96 km/h do pěti sekund. Elektronický gigant na vývoji spolupracoval s partnery Magna (hovoří se o modulární platformě, jakou používá Fisker Ocean), ZF, Continental, Bosch, Qualcomm, Nvidia a dalšími. Sony do vozu přidá asistenční systémy (LiDAR, čidla CMOS) pro autonomní jízdu Level 2+, vyspělou audioaparaturu a spojení online s domácí Playstation klientů, aby se na pěti sedadlech vzadu mohli věnovat nezbytným hrám.

2

26

auto 2022/2

TH

Mary Barra uvedla Chevrolet Silverado EV online, když se účasti na CES 2022 vzdala. První přijdou na jaře 2023 pro modelový rok 2024 jako konkurence Fordu F-150 Lightning. Vozy s délkou 5918 mm mají pohon všech kol a druhý ložný prostor e-Trunk v prázdné přídi, technika vychází z GMC Hummer (ale jen dva motory). Podle verze WT (Work Truck)/ RST (Rally Sport Truck) je výkon 375/488 kW, užitečná hmotnost 1200/1300 liber (544/590 kg) a hmotnost přívěsu do 8000/10 000 liber (3629/4536 kg). Hovoří se o dojezdu až 400 mil (644 km) s akumulátorem GM/LG Chem 200 kWh (platforma Ultium 800 Volt), rychlonabíjení až 350 kW (na 160 km za 10 minut), zrychlení 0 – 96 km/h do 4,5 sekundy v silnější verzi a možnosti poskytovat až 10,2 kW pro externí spotřebiče. Ceny od 39 900 (WT) do 105 000 USD (RST First Edition s řízením všech kol a vzduchovým odpružením).

Elektrický pick-up Chevrolet Silverado budou následovat další BEV Chevrolet Equinox a Blazer


► KRÁTCE ► Prodej nových osobních vozů u nás podle statistik SDA v loňském roce vzrostl na 206 876 kusů. Proti loňskému propadu na 202 971 z předloňských 249 915 vozů je to nárůst o 1,9 %. Rekordem zůstává rok 2017 se 271 595 novými vozy. Mezi dovozci panuje mírný optimismus, i když koronavirová opatření jsou nevyzpytatelná jak u nás, tak v zahraničí, a vážně poškozují všechny oblasti soukromého i veřejného života. SsangYong Musso EX je nyní pick-up (dříve SUV) SsangYong Korando poslední generace

Foto SsangYong

Korejský SsangYong má turbulentní historii, několikrát vyměnil majitele a pod indickou taktovkou Mahindra & Mahindra (měla 75 %) dospěl k bankrotu v roce 2020. V lednu bylo oznámeno, že novým kupcem za 305 miliard wonů (cca 255 milionů USD) je Edison Motors Co., Ltd., korejský výrobce elektrických autobusů a nyní i nákladních vozů (One-Ton BEV, 130 kW, 150 – 300 km podle akumulátoru). Plánem jsou elektrické crossovery SUV pod zachovanou značkou SsangYong. Mahindra v roce 2019 zrušila investici 406 milionů USD a prodej vozů klesl ze 132 799 na 107 tisíc v roce 2020 a 84 tisíc loni, kdy se však u nás po návratu SsangYongu prodalo 1020 vozů (údaj SDA). CEO Kang Young-kwon koupil předchůdce Edisonu na základech Hankuk Fiber (kompozity) v lednu 2017 od čínské Tai Chi Group, přejmenoval na Edison Motors a vyhlásil We will overtake Tesla Motors! Zatím představil projekt aerodynamického osobního vozu Edison Smart S (tři elektromotory, 480 kW, 0 – 100 km/h za 2,5 sekundy a dojezd 640 km).

► Domácí Škoda opět vládla českému trhu, když dodala 70 946 nových osobních vozů. V loňském žebříčku Top Ten vede před značkami Hyundai (20 200), Volkswagen (16 813), Toyota (10 334), Kia (9787), Mercedes-Benz (8226), Peugeot (7652), Ford (7038), Dacia (6821), Seat (6337), Renault (5457), BMW (4909), Opel (4457), Citroën (4018), Audi (2910), Mazda (2492) a dalšími. Pozoruhodné jsou výsledky Ferrari (101 vozů), Lamborghini (45), Bentley (33), Rolls-Royce (21), Maserati (26), Aston Martin (9) a Jaguar (148). ► Mezi novými vozidly na českém trhu tvoří osobní automobily většinu 65,56 %. V dalších kategoriích se v roce 2021 prodalo 8679 nákladních vozů, 19 660 lehkých užitkových, 1006 autobusů (vede IVECO před SOR, Setra a Mercedes-Benz), 48 549 přívěsů a návěsů, 22 019 motocyklů, 5815 traktorů a 2961 vozidel jiných kategorií. Znepokojivý je nárůst registrací ojetých osobních automobilů, importovaných z ciziny, který dosáhl 19,6 % a v konkrétních číslech 185 663 osobních vozů (2020 jich bylo 150 731), což vede ke zvyšování průměrného stáří automobilů na našich silnicích.

Elektrický projekt SsangYong J100 (2021) s předchůdci Musso a Korando, známými z českého trhu

Značka osobních vozů Volvo, která zcela patří čínské Geely Holding, nabízí plně elektrická a elektrizovaná vozidla pod novým označením Volvo Recharge. Jako BEV s dobíjením DC 150 kW (na 80 procent kapacity za 32 minut) dodává XC40 Recharge v jednomotorovém provedení 2wd (170 kW; dojezd 423 kilometrů) a dvoumotorovém 4wd (300 kW; 414 km). Novinkou je C40 Recharge (pouze 4wd), spřízněné SUV Coupé. Ostatní Recharge využívají systém Plug-In Hybrid. Jsou to XC60, XC90, S/V90 (S90 je výhradně z čínské produkce) a S/V60 (S60 je výhradně z americké výroby).

► Koronavirové restrikce a nedostatek polovodičů omezují výrobu a prodej nových vozů. Naše Škoda Auto loni dodala jen 878 200 automobilů proti 1 004 800 v předloňském roce (pokles o 12,6 %). Pořadí největších trhů tvoří Německo (136 800), Rusko (90 400), Česká republika (podle údajů výrobce 79 900), Čína (71 200), Velká Británie (55 800), Polsko (47 100), Francie (31 100) a Itálie (25 200). Bestsellery jsou Octavia (200 800), Kamiq (120 700), Karoq (119 200), Fabia třetí a čtvrté generace (99 100) a Kodiaq (98 600); na devátou pozici se vypracoval elektrický Enyaq iV (44 700 kusů).

Foto Volvo Cars

Pod čínskou taktovkou míří Volvo Recharge k elektromobilitě

► Elektrická Tesla dosáhla rekordního výsledku, když v loňském roce vyrobila 930 422 vozů a 936 172 dodala zákazníkům, z toho 308 600 v posledním čtvrtletí 2021. Naprostou většinu z dodaných elektromobilů (97 %) tvořily Model 3 a odvozené SUV Model Y. Tesla Motors staví nové továrny Berlin-Brandenburg (pro trhy EU) a Austin (Texas).

2/2022 THauto

27


► NTT INDY CAR SERIES 2021

ŠPANĚLSKÝ MISTR Finále Indy Cars se jelo v netradičním termínu v Long Beach, kalendářem opět zamíchaly koronavirové restrikce... TOM HYAN 1 Na trati v Laguna Seca vede Colton Herta před Alexandrem Rossim, Will Powerem a Alexem Palou v předposledním závodě sezony 2021 2 Alex Palou, první španělský mistr Indy Cars

28

auto 2022/2

TH

N

ejrychlejší formulové závody, zejména pak květnové vyvrcholení 500 mil ­Indianapolis, přinesly ve dvou posled­ ních sezonách řadu novinek. Po od­ stoupení hlavního sponzora Verizon Wireless (2014 – 2018) se mistrovství od roku 2019 změnilo na NTT Indy Car Series podle nového ­hlavního partnera. Shodou okolností japonská NTT (Nippon Telegraph & Telephone Corporation) má obdobný předmět podnikání jako Verizon, působí dlouho na severoamerickém trhu a už dříve pod­ pořila úspěšný tým Chipa Ganassiho, ale i řadu ­závodníků individuálně. Shodné monoposty od roku 2012 dodává italská spo­ lečnost Dallara Automobili ze svého amerického zá­ vodu v Indianapolisu (typ IR12; od roku 2012 také zvaný DW12 podle Dana Wheldona), ale od sezony 2018 mají jednodušší aerodynamickou konfiguraci.

Foto Honda Racing

Foto Honda Racing

Motorsport

1 2


4 Romain Grosjean přestoupil z formule 1, ve své první sezoně Indy Cars byl patnáctý před Sebastienem Bourdaisem

Foto Honda Racing

5

Foto Chevrolet Racing

3

6

Zatímco v letech 2012 – 2014 využívaly vlastní aerodyna­ mický kit Dallara (Mk.I), na jehož vývoji se podílel tra­ gicky zesnulý britský závodník Dan Wheldon, v letech 2015 – 2017 nasazená evoluce Mk.II dostala tovární kity připravené výrobci motorů Chevrolet (spolupráce Pratt & Miller) a Honda (Wirth Research), když třetí výrobce mo­ torů Lotus (Judd) už odstoupil. Kity procházely průběž­ ným vývojem s různými změnami. V roce 2018 přišel návrat k jedinému kitu pro evoluci Dallara Mk.III, který využili všichni jezdci coby UAK18 (Universal Aero Kit). Další významnou úpravou vozů DW12 byla od sezony 2020 náhrada otevřeného kokpitu zvýšeným štítem ­Aeroscreen z vícevrstvého polykarbonátu s titanovými nosníky, výsledek spolupráce s Red Bull Advanced Technologies pro účinnější ochranu jezdce, který se zkoušel od 2016 (systém Halo F1 se v Indy Cars neuplat­ nil, Red Bull naopak neprosadil Aeroscreen do F1). Štít chrání jezdce před odletujícími kusy vozů po kolizi (až

3 Josef Newgarden na nové trati Music City Grand Prix v Nashville (Tennessee) 4 Josef Newgarden druhý v St. Petersburgu, tato pozice mu zůstala i v celkovém hodnocení 5 Alex Palou s týmem oslavuje pole position v Portlandu 6 Helio Castroneves s novým týmem slaví čtvrtý triumf v 500 mil Indianapolisu 7 Úspěch v Indianapolisu znamená pro Castronevese návrat do šampionátu

7

do zatížení 150 kN jako Halo). Vývoj urychlila tragická smrt Justina Wilsona v 500 mil Pocona 2015, kdy byl ­zasažen do přílby troskami z jiného vozu. Už od pátého závodu sezony 2019 (Indianapolis GP) se uplatnil střed­ ní titanový sloupek v čelním štítu, který dodala Dallara coby AFP (Advanced Frontal Protection), součást dneš­ ního Aeroscreenu. Zůstávají dva výrobci motorů 2.2 V6 Bi-Turbo, a to Honda (HPD) a Chevrolet (Ilmor), o roz­ šíření se jedná s výhledem na sezonu 2023, kdy se po­ honné jednotky změní (hybridní V6 s větším objemem válců 2,4 litru a systémem KERS), přičemž vozy bude dále dodávat Dallara. Převodovka je šestistupňová ­sekvenční Xtrac (řazení páčkami pod volantem). Podle stupně přeplňování (limit tlaku se mění podle okruhu) mají motory spalující směs E85 (85 % etanolu, 15 % benzinu) výkon 429 až 503 kW (583 až 684 k) při otáčkách do 12 000 min‑1 (omezovače dodává orga­ nizátor závodů). Pro superspeedways (čtyř­ ►►►

2/2022 THauto

29


► NTT INDY CAR SERIES 2021

► INDY CAR SERIES 2021

Foto Chevrolet Racing

(závod, vítěz, motor, průměrná rychlost) Barber Park..................Alex Palou............. Honda...........177,030 km/h St. Petersburg..............Colton Herta.......... Honda...........155,352 km/h 300 Texas (O)..............Scott Dixon .......... Honda ..........278,415 km/h 375 Texas (O)..............Pato O’Ward.......... Chevrolet.......272,500 km/h GP of Indianapolis I.....Rinus VeeKay........ Chevrolet.......186,798 km/h 500 Indianapolis (O)....Helio Castroneves.Honda...........306,820 km/h Detroit Belle Isle I.........Marcus Ericsson... Honda...........150,456 km/h Detroit Belle Isle II........Pato O’Ward.......... Chevrolet.......156,438 km/h Road America ..............Alex Palou............. Honda...........192,153 km/h Mid Ohio......................Josef Newgarden... Chevrolet.......174,423 km/h Nashville......................Marcus Ericsson... Honda...........116,825 km/h GP of Indianapolis II....Will Power............ Chevrolet.......182,554 km/h WWTR Gateway (O)......Josef Newgarden... Chevrolet.......217,609 km/h Portland ......................Alex Palou............. Honda...........164,136 km/h Laguna Seca................Colton Herta.......... Honda...........167,519 km/h Long Beach..................Colton Herta.......... Honda...........147,923 km/h Pozn. (O) = ovál

► INDY CAR SERIES 2020

1

(závod, vítěz, motor, průměrná rychlost) 300 Texas (O)..............Scott Dixon .......... Honda ..........281,898 km/h GP of Indianapolis I.....Scott Dixon........... Honda...........184,696 km/h Road America I.............Scott Dixon........... Honda...........189,905 km/h Road America II............Felix Rosenqvist.... Honda...........191,378 km/h Iowa I (O).....................Simon Pagenaud... Chevrolet.......212,742 km/h Iowa II (O)....................Josef Newgarden... Chevrolet.......218,663 km/h 500 Indianapolis (O)....Takuma Sato......... Honda...........253,939 km/h WWTR Gateway I (O)....Scott Dixon........... Honda...........230,927 km/h WWTR Gateway II (O)...Josef Newgarden... Chevrolet.......261,614 km/h Mid Ohio I....................Will Power............ Chevrolet.......183,391 km/h Mid Ohio II...................Colton Herta.......... Honda...........173,391 km/h GP of Indianapolis II....Josef Newgarden... Chevrolet.......191,568 km/h GP of Indianapolis III...Will Power............ Chevrolet.......191,656 km/h St. Petersburg..............Josef Newgarden... Chevrolet.......137,685 km/h Pozn. (O) = ovál

► INDY CAR SERIES 2021

2

30

auto 2022/2

TH

1 Po startu na přírodním okruhu Road America vede Josef Newgarden před Jackem Harveyem 2 Na stupních vítězů v Long Beach slaví Honda prvenství mezi výrobci motorů, zleva jezdci Josef Newgarden, Colton Herta a Scott Dixon 3 Felix Rosenqvist dojel v Portlandu šestý (předloni poprvé vyhrál v Road America II)

► INDY CAR SERIES 2020 (pořadí, jezdec, tým/motor, počet bodů) 1. Scott Dixon (NZ).......................... Ganassi/Honda.....................537 2. Josef Newgarden (USA)............... Penske/Chevrolet.................521 3. Colton Herta (USA)...................... Andretti/HS/Honda...............421 4. Pato O´Ward (MEX)..................... Arrow McLaren /Chevrolet....416 5. Will Power (AUS)......................... Penske/Chevrolet.................396 6. Graham Rahal (USA).................... RLL/Honda...........................377 7. Takuma Sato (JP)......................... RLL/Honda...........................348 8. Simon Pagenaud (F).................... Penske/Chevrolet.................339 9. Alexander Rossi (USA)................. Andretti/Honda.....................317 10. Ryan Hunter-Reay (USA).............. Andretti/Honda.....................315 Pozn. všichni s vozy Dallara DW12; startovalo 35 jezdců

3

Foto Honda Racing

kilometrové ovály), krátké ovály nebo silniční přírodní a městské okruhy jsou monoposty odlišně upraveny včetně aerodynamiky, výkonu motoru (plnicí tlak) a po­ volené hmotnosti (748 až 767 kilogramů). Součástí ­systému je krátkodobé zvýšení výkonu Push-to-Pass (pro předjetí) o 45 kW (61 k) s četností a délkou využití podle před­pisů. Výsledky závodů přinášíme v obvyklé tabulce, nejrychlejší byly ovály v Texasu a Indiana­ polisu, když Pocono bylo definitivně ze šampionátu ­vyřazeno (podle názoru některých jezdců jde o nebez­ pečnou trať, s čímž však Mario Andretti nesouhlasí a upozorňuje, že je třeba se tam naučit jezdit). Poslední sezony 2020 a 2021 byly poznamenány ­koronavirovou krizí s nejrůznějšími restrikcemi včetně zákazu cestování, takže se kalendář závodů vyhlásil a pak vždy změnil. Nejhorší to bylo v roce 2020, kdy byly úvodní závody v St. Petersburgu a Barber Parku nejprve zrušeny; nejelo se ani jednou v Detroitu, od­ padly tradiční Toronto, Portland, Laguna Seca a Long Beach, zatímco úvodní St. Petersburg byl nakonec ­přeložen na závěr sezony. Mistrovství 2020 navzdory tomu tvořilo čtrnáct závodů, když se na silničním okruhu v Indianapolisu zásluhou nového majitele šampionátu Rogera Penskeho jelo dokonce třikrát (GMR Grand Prix v červnu a dva závody Harvest GP v říjnu). Po dvou závodech měly také ovály World Wide Technology ­ ­Raceway v Madisonu v Illinoisu (dříve Gateway Motor­ sports Park) a Iowa Speedway, stejně jako přírodní sil­ niční okruhy Road America v Elkhart Lake (Wisconsin) a Mid Ohio u Lexingtonu. Přestože se Roger Penske snažil a přeložil 500 mil Indianapolisu 2020 z května na srpen, tak se stejně jelo bez diváků.

(pořadí, jezdec, tým/motor, počet bodů) 1. Alex Palou (E).............................. Ganassi/Honda.....................549 2. Josef Newgarden (USA)............... Penske/Chevrolet.................511 3. Pato O’Ward (MEX)...................... Arrow McLaren /Chevrolet....487 4. Scott Dixon (NZ).......................... Ganassi/Honda.....................481 5. Colton Herta (USA)...................... Andretti/CA/Honda...............455 6. Marcus Ericsson (S).................... Ganassi/Honda.....................435 7. Graham Rahal (USA).................... RLL/Honda...........................389 8. Simon Pagenaud (F).................... Penske/Chevrolet.................383 9. Will Power (AUS)......................... Penske/Chevrolet.................357 10. Alexander Rossi (USA)................. Andretti/Honda.....................332 Pozn. všichni s vozy Dallara DW12; startovalo 43 jezdců


5

4 Marcus Ericsson loni poprvé vyhrál; na snímku vede před Scott Dixonem v Mid Ohiu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu motorismu

4

Sezona 2021 byla o něco lepší, mnohé ­tradiční závody se znovu pořádaly (viz ta­ bulka), ale na výstavišti v Torontu opět ka­ nadské úřady závod nepovolily. Kupodivu po předloňských dvou závodech zmizela Iowa Speedway, kalifornské Long Beach se z jara přesunulo na závěr sezony, sestáva­ jící ze šestnácti závodů na větším počtu okruhů, a v Austinu (Texas) byli rádi, že se jim vrátila alespoň formule 1. Vrcholem se­ zony se ovšem stal 105. ročník 500 mil In­ dianapolis v tradičním květnovém termínu, když navrátilec Helio Castroneves dobyl své čtvrté vítězství, ale vůbec první pro malý tým Meyer Shank Racing. Dosáhl ne­ uvěřitelné průměrné rychlosti 306,820 km/h. Velkou událostí byla rovněž premiéra Music

Nestranný a nez

City Grand Prix na městském okruhu v downtownu Nashville (Tennessee), kde propuštěný jezdec F1 Marcus Ericsson ­vyhrál svůj druhý závod sezony. Úspěch Helia Castronevese v Indianapolisu byl ukázkou, že jezdci ve zralém věku mo­ hou být nadále konkurenceschopní. Helio vyhrál v sedmačtyřiceti letech a tento výkon znamená návrat do Indy Cars v týmu Meyer Shank Racing, který se pro sezonu 2022 rozšiřuje a ve druhém voze nasadí Simona Pagenauda, rovněž bývalého jezdce Teamu Penske. Populární Tony Kanaan se také nemůže s Indy Cars rozloučit, přestože už před třemi lety vyhlásil Last Lap Tour, ale pro 500 Indy 2022 už má smlouvu s týmem Chipa Ganassiho, jehož jezdci Scott Dixon a Alex Palou vyhráli poslední dva ročníky šampionátu. Jinou kapitolou je postup Ro­ maina Grosjeana po první sezoně Indy Cars (2021 celkově patnáctý) do týmu Mi­ chaela Andrettiho, zatímco jeho syn Marco Andretti se soustřeďuje už jen na 500 Indy. Novou krev představují především mladíci Alex Palou ze Španělska, vítěz šampionátu 2021 ve své druhé sezoně, Mexičan Pato O’Ward a americký závodník druhé gene­ race Colton Herta, kteří spolu bojovali už o titul Indy Lights v roce 2018 (vyhrál Pato), ale také Švédové Marcus Ericsson z for­ mule 1 (loni dvě vítězství) a Felix Rosenqvist (vyhrál už předloni v Elkhart Lake), či třeba Nizozemec Rinus VeeKay. Tým čtyřnásob­ ného vítěze 500 Indy, legendárního A. J. Foyta, ohlásil smlouvu s Tatianou Calderón z Kolumbie, která se od roku 2013 stává ­první ženskou účastnicí celého šampionátu (tenkrát to byla Simona De Silvestro). Dalším jezdcem Foytova týmu je americký debutant Kyle Kirkwood, vítěz mnoha šampionátů niž­ ších formulí dominantním stylem (naposledy Indy Lights 2021). Nová sezona začíná opět v St. Petersburgu na Floridě, a to už 27. úno­ ra 2022. Ve výhledu je sedmnáct závodů, mezi něž se vrátí Toronto a Iowa Speedway, zatímco 500 mil Indianapolisu je napláno­ váno tradičně na 29. května. ■

ávislý měsíčn

6 Ostrý start v Long Beach (v čele Newgarden před Dixonem, Palou, Pagenaudem a dalšími třiadvaceti jezdci)

6

2

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

5 Colton Herta na přírodním okruhu v Mid Ohiu

Únor 2022

Ročník XXII . číslo 238 130•Kč

Foto: Ivo Peka

ř

Mercedes‑Be

nz 680 S

H.‑J. von Morg en

Jan Jáchim

Jaroslav Netuš

il

MJ_2022_02.in

dd 1

25.01.2022

1:48

Právě vyšlo únorové číslo plné zajímavého čtení

Jaroslav Netušil na

startu Velké ceny

Brna 1950

Jaroslav Ne

Jaroslav Netušil v

tušil

roce 1974

Ve sportovních ,dvěstěšestku‘.“ Škoda 206 byl světové válce zprávách z našich motor malý nákladní vůz, na kterém byl Netušil. Stala se pravidelně objevo istických podniků po plzeňskou továrnu naložen materiál pro druhé vala jména se téměř synony vený vůz předvedl . Když Netušil připrav závodech Bobek , Fousek mem pro úspěch panu Pulcharo na , se mu zježily y automobilů vi, údajně tovární jezdec okruzích i v autom Škoda ty pitomče, vousy a zařval: „Tak si obilov mladobolesl myslím, narodil před že kvůli tobě avské Škodo ých soutěžích. Budou budou muset 110 lety dne v Praze policajti stát 4. února 1912. vky Jaroslav Netuši cí yučil se u firmy l se v rozrušení z prvnína hlavě!“ Netušil totiž Podlipný

V

samostatné jízdy v Mladé Boleslavi a potom toval registrač namonní značky na V době, kdy mobilce. „Nastoup začal pracovat v autoJaroslav Netušil vůz obrácen Náklad dodal ě. do Škodovky v naprostém il jsem do nastoupil a zajížděcího (tehdy pořádku zkušebního val pak podobné oddělení po Akciová společno to byla firma ASAP – příležitosti častěji.a dostávyučení v roce 1929. Když začala šoval tak své Zlepmysl), zabývali st pro automobilový průřidičské schopno sériová výroba vyrobili jsme typu 430, se v zajížděc přibývaly najeté sti, ale jak i tři soutěžní novými typy ím oddělení vozy. K těm dneš‑ ním s šesti Škoda 4R a mu ani karambo kilometr y, nevyhnuly se přídavnými 6R. Automo jezdily zatíženy ly. V Pojizersk světly a stokoň‑ bily z března skými motory točenými hlavicem ých listech 1933 se můžeme měly daleko, na trase i granátů Mladá ale byla také jiná doba. Poprvé dočíst: „Najel Boleslav – Turnov na železničn Netušil í zábrany. V jsem s jedním a startoval na minulých z nich a své však ještě neměl řidičský zpět. najel šofér Jaroslav Boleslavské řidičské schopno průkaz po Netušil z Mladé dnech soutěži, pak „Zimní“ a potom 8. hod. več. sti mohl prověřov na pouze v katastru obce Boleslavi na speciáln at zábrany, druhým. Jeden už šly podniky jeden za Jan Veselá Jáchim přinazávodě před přijíždějí týden třeba vali pro pojížděn ím vozíku, který použído vrchu cím rychlíkem soutěž, druhý týden závod. í uzavřené. Silně č. 48 V roce však mladý člen kolem továrny. Po roce se je zkušebního oddělení 1937 jsem jel se šéfem zajížděcího oddělení rychlík nevykole poškodil a bylo štěstím, že bez obav postavit jil a Horákem, mohl ního náměstk před zkušebn První motorist nikdo k úrazu nepřišel.“ a, soutěž Malou otcem dneš‑ saře a získat dohodou. Pak vypukla jiná řidičský průkaz. ího komi- rého se Jaroslav ický sportovní podnik, dramata, válka,“ ktetovárny už nebyly Jízdy kolem Netušil zúčastnil pan Netušil vzpomínal Vánoc 5. června 1932 , se konal e jsou tady v rozhovoru dostal příležito „načerno“ a velmi brzo jako „Soutěž v sedmdesátých již od Keltů letech. st vyzkoušet a výkonnosti spolehliv ale tatoosti jako oslava i jízdu po silnici. Jednoho doba, kdy automobilů dne za ním přišel se člověk slunovratu. aUvědo v Mladé Boleslav motocyk lů si char a řekl: muji mistr i“. Byla Pulnicotnost svéhona chvilku zastaví, dobou Pro mne je „Pojedeš do to poměrně mečná událost, kteří byli Plzně, připrav výji- daleko vzpomínání. bytí oproti si se na závodech protože tovární škodovk přátelům a chytřejší, nikdy nepotk y již ám. Jak jde šikovnější a aktivnější, kamarádům, let často neobjevo od poloviny dvacátýc všeobe h čas, dříve a přesto je 2000 cm³ startovalvaly. Zde v kategorii cném nebo pozdě zapomenutí, do ji všichni končí už y hned tři míná až na několi Škoda 430 s továrníjejich k jedinců, ve vozy práce, díla, která jezdci které stále je přežila a Otokarem Volfem Josefem Jedním Cemperem, z takových připo‑ která stále lidí, od jehož a Františkem uplyne přinášejí radost Netušil byl v Dlouhým 4. odcho února . jednom z nich du do „nebe již osmnáct . spolujezdcem. Všichni dojeli ských garáží let, byl Jan a licence chyběly. na Jáchim. “ Také překážel tem pro přípravu zlatou medaili.onza zení, záruky PodněJáchim, dalších továrníc rodičů, ale také a data narozvaný Štelér Škoda Popular na ních vozů byl hzručnost pro svoji občas odepnul Honzův otec závod- , se Alpské úspěch a neratovická pásek. Honza narodil 18. druhým Ing. Vladimír jízdě v roce 1934. S tímto vozem 1000 mil českoslo a populari válečná Spolana, kde ta závodu v té době zkří5. žil Maneta 90 startoval František Jahn a Otokar Volf. se vyučil strojvenských vKozly léta prožil ve venkovsk 1934, ním zámečníkem. s ČZ 125 b, J. Oba dojeli do cíle roce u v programech byl tento stroj é škole 1933. Chrástu. Následov 36 bez trestných bodů Mařík s Jaroslavem Netušilem, se V továrně vzniklo tzv. Studijní A potom, uváděn pod kam si jeho vedoucí ve Všetatec oddělenh, výrobní značkou RAPARD í, reálné gymnáziala měšťanka rád Jirka jak říká jeho spolužák a a tři mšenské Jaroslav kamaVacek, Horák vybral nejzkušenější um v Mělníce ročníky to vždycky dojel odborníky a soutěže. Manety přišlo. Mšenské terénní tak, že mu nakonec s ním jezdce. Vedle Cejp fandil! Aby byly, ale vůdčí MJ_2022_02 získal 3. výkonno Slávek .indd 36 listy musel stní třídu, absolvovat Motor Journal 2/2022 manetech nebyla několik soutěží, což na žádná procház vým sadem, zejména Jilemnic ka růžoských stezkách ká po lyžař. První závod 25.01.2022 1:49 s licencí jel u Mělníka, kde v Tupadlích startoval mjr. Pilecký s celou Duklou. Honza dojel, ale měl dikep: v přilbě osobní henuloženou rezervní která mu při svíčku, každém skoku hlavě, a tak jí rajtovala po domlouval, jak řekl po závodě, „jebej, jebej, ale na mozek se mně neš“. Závody přerušila dvouletá nedosta‑ rou nastoupi l v Pardubicích vojna, kte„panský kočí“ a velitelova jeepu. prožil jako hody, které jsem Vojenské příod něj slýcháva na samostatný l, by vydaly článek. Jen pro jednu činnost po dvouletý ch zkušenostech S bronzovým věncem zviklat. Když se nedal z motokrosových jsem ho prosil, závodů bych ho koupil jestli – když 30 – by pro mne nerestau jeep. To si nekupuj, řekl mi tenkrát, roval je strašná zima v něm i v létě.

Jan Jáchim

H

Závody na zamrzlém autoklubu. Na startu jezeře Eibsee 3. února 1929 byly poslední Austro­Daimler ADR stojí zleva Hans Kilian na Bugatti Type částí programu Zimní soutěže německéh se stal Stuck před (st. č. 142) a vpravo Heinrich­Joachim 37 A (st. č. 44), Hans Stuck se závodním o von Morgenem a von Morgen na voze vozem Kilianem Amilcar C6 (st. č. 151). Vítězem

Heinrich‑Jo

achim von

Morgen

Z několika různých hodno starých motor cení závod ních jezdců , které lze von Morge istických časopisech, najít n byl řazen vyplývá, že Německo mělo. Heinrich‑Joach ve mezi šest nejlep ších jezdců, jaké im kdy

MJ_2022_02

.indd 30

Heinrich­Joachim

Motor Journal 2/2022

Veteránsalon

von Morgen

25.01.2022

Motor Journa

lu 2/2022

1:49

A

utomobilový závodník Heinrich von Morgen -Joachim se narodil 1. v Berlíně v rodině vysokého února 1902 důstojníka Kurta armádního Heinrich-Joachimvon Morgen (1858–1928). měl o devět bratra Ernsta let staršího Roberta a o sedm sestru Sofii Elisabeth, která let starší 1919 provdala se v roce za Anthonyho Fokkeraleteckého konstruktéra Heinricha-Joachim . Ještě před narozením a stihl Kurt expedice do vést dvě Kameru Služba v koloniíc nu, Nigérie a Čadu. do šlechtického h mu vynesla povýšení stavu. Stal se vým druhým pak císařopobočníkem a zastával funkci vojenského atašé v Istanbul světové války u. Za první byl šen na generála Kurt von Morgen povýpěchoty a získal německý řád za zásluhy Pour nejvyšší s dubovými ratolestm le Mérite i.

František Kudela a

jeho Mercedes­Benz

680 S (1928) s karoserií

Mercedes‑Be

Gangloff Sport 4,

podvozek č. 35979

nz s kompre

Heinrich­Joachim von Morgen na voze kdy vyhrál třídu závodních Amilcar vozů do 1100 cm³ C6 na zimní soutěži německého autoklubu ADAC 46

MJ_2022_02

.indd 46

sorem

V jednom z Hospodářská těchto vozů vyhrál Rudolf Caracciola první spojení konku situace Německa po Velkou cenu pro sportovn první světov í vozy na dráze Německa é válce si vynuti jena v roce renčních firem Daimle Avus v Berr a Benz. Jedná 1925 a formá la líně 11. července 1926. V 26. června deštivém počasí lně uzavře vyhrál závod ní byla 1926. Obě firmy tak spojily na smlouvou podep zahá‑ nou rychlost na 392,3 kilometrů průměrment. Skonči sanou í 135,2 km/h l výrobní kapac a od té doby se mu začalo posílená firma také jejich souboj na ity i manag říkat Regenm závodních se mohla vrhnou e‑ původně eister. Vůz byl tratích a Automobily navržen pro t na vývoj Mercedes‑Benz závody Grand nových výkon vzájemně a pro start v závodním Prix závodě model ných tratím téměř S, vozů. být v závodním sportovních vozů musel do poloviny SS, SSK a SSKL domin oddělení upraven třicátých let. ovaly sedadlový eště před spojením na čtyř-

v roce 1929,

J

tourer. bauer nezávod V té době již Alfred Neuil, ale byl stále zátorem dění více organiv depu. podrobné komunik Přišel s myšlenkou ace závodníh se svým depem pomocí systému o jezdce a informačních vlaječek tabulí a také nováním zastávek přesným v boxech. Neubaue plásystém poprvé r svůj použil na okruhu 12. září 1926. Solitude Bezprostředním firem byla spoluprávýsledkem spojení obou térů Dr. Ferdinan ce nadaných konstruk da Porsche, Hanse Nibela a Fritze Nallinge modelu, který ra na konstrukci nového značce zaručil ního výrobce místo předluxusních sportovn Mercedes-Benz model S z roku ích vozů. znamenalo Sport, 1927, byl prvním přeplňov kde S sportovním aným vozem postaven Mercedes-Benz ým značkou pro závodní účely. Vznikl dalším vývojem sportovních vozů Model Největším rozdílem od předchozího K. byl nový motor vozu M 06, který nahradil motor

firem Benz a bylo odsouhla Motor Journal seno, že závodní Daimler Nejvýkonnějším 2/2022 obou značek z nich byl převezme Daimler aktivity přeplňovaný dvoulitrový Gesellschaft, osmiválec Motoren dem která již po dva Porschem, obecně navržený Ferdinanroky pracoval na vozech s známý jako model a Monza, mechanickým protože byl poprvé kompresorem. 25.01.2022 1:50 představen na Velké ceně Itálie v Monze v říjnu 1924.

Velká cena Německa sportovních vozů spolujezdcem Eugenem na okruhu Salzerem na dvoulitrové Avus, 11. července 1926. Vítěz Rudolf Caracciola m osmiválci Mercedes se s kompresorem

54

MJ_2022_02

.indd 54

Motor Journal 2/2022

25.01.2022

1:50

www.MotorJournal.cz


Foto Tom Hyan

► Motorsport ► NASCAR WHELEN EURO SERIES 2021

1

Foto Tom Hyan

ČESKÝ MISTR

2 3

4 TOM HYAN

Evropský seriál zažil senzaci, mistrem v kategorii 2 je český reprezentant Martin Doubek... 1, 2 Martin Doubek, první český mistr v závodech NASCAR 3 Martin dává rozhovor těsně před startem v Mostě 4 Nizozemský tým Hendriks Motorsport vyhrál vše, hodnocení týmů i obou šampionátů jezdců 5, 6 Loris Hezemans (Hendriks Motorsport/Ford Mustang) opět ovládl kategorii Pro

32

auto 2022/2

TH

J

iž podruhé se konaly závody evropské série ­NASCAR Whelen Euro Series na okruhu v Mostě, šampionát pokračoval ještě dalšími v Chorvatsku (Grobnik), Belgii (Zolder) a Itálii (Vallelunga), a právě tam Martin Doubek dobyl evropský titul v kategorii 2! Startoval na špičkově připraveném voze Ford Mustang týmu Hendriks Motorsport, s nímž nizozemský závodník druhé generace Loris Hezemans znovu dobyl titul v kategorii 1 (Pro). Nejlepší jezdci tradičně dostanou možnost startu v USA, kde Martin už debutoval v sezoně 2020. Letos koncem února se do Ameriky vrátí a rád by získal licenci pro seriál ­NASCAR Xfinity (jakási druhá liga, pak následuje už jen NASCAR Cup). Všichni jezdci v Evropě startují s identickými vozy, které dodává Team FJ z francouzského St. Denis-sur-Loire, a to s motory V8 5,7 litru (348 CID) o výkonu 294 kW (400 k) na základě GM Small Block, se čtyřstupňovou manuální převodovkou a trubkovým prostorovým rámem podle homologace FIA, nesoucím siluetu karoserie Chevrolet Camaro nebo Ford Mustang, případně anonymní verzi EuroNASCAR FJ. V Evropě se jezdí závody stock cars, tedy upravených sériových vozů amerického původu, už více než deset let pod záštitou organizace NASCAR (National Association for Stock Car Auto Racing). Martin Doubek jede EuroNASCAR od sezony 2015, předloni poprvé vyhrál a sezonu 2021 začal ve velkém stylu, když ve španělské Valencii vyhrál oba

5 6

z­ávody, zajel vždy pole position i nejrychlejší kolo. V Brands Hatch ani u nás v Mostě se mu nedařilo, k vítězství se vrátil v prvním závodě v Grobniku a druhém v Zolderu, přičemž titul pečetil ve finále ve Vallelunze. Spolu s největším soupeřem Tobiasem Dauenhaurem měli po pěti vítězství, ale Doubek získal 445 bodů (Tobias 428, Talor Naveh 381 a Justin Kunz 377). V první lize EuroNASCAR Pro porazil Loris Hezemans nejbližšího soupeře o tři body (412:409); další pořadí je Gianmarco Ercoli, Nicolo Rocca a Vittorio Ghirelli. V Mostě se pojede 3. – 4. září 2022. ■


► Motorsport ► KYLE LARSON NASCAR CHAMPION 2021

V loňském roce nespravedlivě vyhozen, letos vyhrál mistrovský titul...

Foto Chevrolet

1

3 4

Foto Chevrolet

2

5

V

dnešním světě není nemožné nic absurdního. To, co po léta bylo běžné, se stává opovržení hodným zločinem, stačí když nazvete Afro-Američana tmavé rasy po staletí používaným pojmem (N-Word) a někdo to slyší! To se stalo při televizním přenosu podobně nesmyslného virtuálního závodu iRacing v dubnu 2020 za časů covidových restrikcí a do dvou dnů byl Kyle Larson vyhozen z týmu Chipa Ganas­ siho a přišel o všechny sponzory. Byl suspendován z NASCAR na dobu neurčitou, naštěstí mohl dále startovat v jiných závodech, a tak se vrátil na hliněné dráhy World of Outlaws. Hned 23. května 2020 zvítězil v Pevely (Missouri), přidal další triumfy (v červnu v Knoxville vyhrál dvakrát; 2020 celkem dvanáct ­vítězství z 26 startů), absolvoval očistnou kúru a pro 2021 byl vzat na milost. Smlouvu mu dal a sponzory sehnal slavný tým Hendrick Motorsport/Chevrolet, Kyle pečetil svůj první titul mistra NASCAR Cup a čtrnáctý pro Ricka Hendricka. Devětadvacetiletý

6

Kaliforňan navíc loni zvítězil v deseti závodech ­NASCAR Cup; kromě toho, že s midgety (včetně World of Outlaws) vyhrál 46 závodů na šotolině, když musel vynechat podniky NASCAR. Finále v Phoenixu rozhodlo, největší soupeři Martin Truex Jr. a Denny Hamlin dojeli druhý a třetí (oba Toyota), zatímco mistr 2020 Chase Elliott (Chevrolet) byl ­ pátý. Pořadí NASCAR Cup 2021, v němž Larson vyhrál už první klasickou část před postupem do finále Chase for the Cup, bylo Kyle Larson (5040 bodů na Chevroletu), Martin Truex Jr. (5035), Danny Hamlin (5034), Chase Elliott (5032), Kevin Harvick (2361), Brad Keselowski (2354) a dalších 36 závodníků. Povšimněte si skóre na prvních čtyřech pozicích, tak je šampionát vyrovnaný! Toyota dobyla ­tituly ve druhé lize Xfinity Series (Daniel Hemric) a mezi pick-upy (Ben Rhodes). Larsonova manželka Katelyn je sestrou Brada Sweeta, trojnásobného ­mistra World of Outlaws 2019 až 2021. ■

7

TOM HYAN 1 Kyle Larson pečetil triumf až v posledním závodě v Phoenixu (Truexe Jr. porazil rozdílem pěti bodů při skóre 5040:5035)! 2 Larson vyhrál nejdelší závod 600 mil Coca Cola na Charlotte Motor Speedway v Concordu (NC) 3, 4 Kyle Larson, mistr NASCAR Cup 2021 s deseti triumfy v jediné sezoně 5 Alex Bowman loni převzal startovní číslo 48 po Jimmie Johnsonovi (vyhrál v Doveru) 6 Chase Elliott jako vítěz na COTA Austin 2021 (Chevrolet) 7 Mistr 2020 Chase Elliott

2/2022 THauto

33


Foto Benzina Orlen Team

► Motorsport ► DAKAR 2022

Martin Prokop (Ford Raptor) bojoval o umístění v první desítce, než ho zradila převodovka Na start do Saúdské Arábie přivezl Prokop nový automobil podle předpisů T1+

Foto Benzina Orlen Team

Martin Prokop opět nastoupil se spolujezdcem Viktorem Chytkou

Nejúspěšnějším českým účastníkem Dakaru posledních let je Martin Prokop, který také letos bojoval o umístění v první desítce (nejlépe sedmý 2018), ale zasáhla porucha převodovky v desáté etapě, takže klesl až na 25. místo v cíli, když 24. dojel Miroslav Zapletal (Ford F150 Evo). Martin Prokop pro letošní ročník postavil nový Ford Raptor RS Cross Country podle nových předpisů T1+, které mají vyrovnat rozdíl mezi klasickými vozy 4x4 a velkými buginami. Hlavní změnou jsou větší kola 17“ s pneumatikami 37“ (dříve 16“ a 32“), zdvih odpružení vzrostl ze 280 na 350 mm, motorem zůstává osvědčený pětilitrový osmiválec z Mustangu. Vůz je ovšem o 150 kg těžší (2,2 tuny), o 300 mm delší a o 200 mm širší. Martin Prokop se blýskl třetím místem v první etapě za Nasserem Al-Attiyahem a Sébastienem Loebem, kteří soutěž zcela ovládli.

Čtvrté vítězství na Dakaru dobyl katarský závodník Nasser Al-Attiyah, pokaždé však na jiné trati, ale tři poslední s francouzským spolujezdcem Mathieu Baumelem. Prvního vítězství v Argentině 2011 dosáhl s Němcem Timo Gottschalkem na továrním Volkswagenu Race Touareg 3, druhého v Argentině 2015 na Mini ALL4 Racing už s Baumelem a třetího v Peru 2019 na továrním pick-upu Toyota Hilux. V ročnících 2020 a 2021 po přesunu Dakaru do Saúdské Arábie byl vždy druhý, ale letos mu ve vítězství nezabránily ani penalizace. Od roku 2017 startuje pro Toyota Gazoo Racing, letos vyhrál v nové kategorii T1+ pro upravené vozy 4x4 na novém Hiluxu GR DKR s motorem 3.5 V6 Bi-Turbo (podle předpisů 221 kW/300 k a 660 N.m), uloženým uprostřed. Vítěz měl náskok 27 min 46 s před Sébastienem Loebem (BRX Prodrive Hunter T1+), který na triumf v Dakaru ještě čeká, ale hned po návratu senzačně vyhrál Rally Monte Carlo při debutu Fordu Puma Rally1 (PHEV 1.6 I4 + EM 100 kW, aku 3,9 kWh). Po dojetí do cíle v Saúdské Arábii na prvním místě ▲ Nasser Al-Attiyah vyhrál Dakar počtvrté

Foto Toyota

Foto Toyota

Nassar Al-Attiyah (Toyota Hilux GR DKR T1+) vládl Dakaru od startu

34

auto 2022/2

TH


Foto Goodyear

Vítězství ruských kamionů Kamaz na Dakaru už nikoho nepřekvapí. Kdo slyšel o celoročním tréninku na polygonu v Naběrežných Čelnych, tak jistě ví, že nikdo jiný nemůže tomuto systému konkurovat (vlastně ani nechce, když jde o okrajovou kategorii motorsportu). O to více překvapí, že pořadatelé, kteří přesunuli Dakar do země s nejvyšším počtem poprav po komunistické Číně, najednou prohlédli a z politických důvodů zakázali účast běloruskému týmu MAZ SportAuto, který už byl na cestě do Saúdské Arábie. První čtyři místa patřila vozům Kamaz 43509 v pořadí Dmitrij Sotnikov, Eduard Nikolajev, Anton Šibalov a Andrej Karginov. Samozřejmě, Kamazy dávno nemají motory z Jaroslavle, ale americké konstrukce Cummins ISZ13, vyráběné licenčně čínským Dongfengem (DCEC).

▲ Dmitrij Sotnikov vyhrál podruhé (zopakoval loňský triumf) ◄ Kamaz 43509 jezdce Šibalova obsadil třetí místo

Foto GasGas

Naši jezdci podlehli také Teamu De Rooy Iveco (na snímku Martin van den Brink)

Foto Goodyear

Sam Sunderland vyjel první vítězství španělské značce GasGas

Foto Coronel Dakar Team

Rychlá Century CR6 Chevy V8 Buggy bratří Coronelů

▲ Bratři, jak se patří, od roku 2018 společně na Dakaru (a také 2009)

Foto GasGas

Českým účastníkům v kategorii kamionů se letos nedařilo, podlehli nejen neporazitelnému Kamazu, ale také nizozemskému Teamu De Rooy s vozy Iveco Powerstar. Páté místo obsadil Janus van Kasteren a šesté veterán Martin van den Brink, jenž se rozešel s českým ladičem MKR (Mario Kress). Z Čechů byl nejlepší Martin Macík (Big Shock Racing/Iveco Powerstar) na sedmém místě, když ztratil čtyři hodiny opravou výfukového potrubí, zatímco Aleš Loprais (Praga V4S DKR) až jedenadvacátý (penalizace za nedokončenou etapu s poruchou servořízení) a Tomáš Tomeček (doprovodná Tatra 815-2) třiadvacátý. Dvaatřicetiletý Sam Sunderland vyhrál Dakar na motocyklu značky GasGas, která tak prvním triumfem teoreticky narušila dominanci slavných, ale skutečnost je trochu jiná. Jde o badge-engineering, kdy rakouská KTM (Pierer) koupila španělskou GasGas v roce 2019 a nyní dala vítěznému stroji KTM 450 Rally jen alternativní značku! Sam Sunderland se stal prvním britským vítězem Dakaru už v roce 2017 (KTM). Letos dojel Slovák Štefan Svitko dvanáctý, nejlepší Čech Jan Brabec třiadvacátý (oba KTM 450 Rally). Nizozemská dvojčata Tim a Tom Coronelové jsou vášnivými účastníky Dakaru! Po loňském šestadvacátém místě vyměnili svůj Beast Baja Buggy za novou Century CR6, které v Jižní Africe vyrábí Julien Hardy, šéf Century Racing. Vůz má jen pohon zadních kol sedmilitrovým osmiválcem Chevrolet, ale je podstatně rychlejší. Zatímco Tom Coronel je profesionálem, jenž se dokonce ucházel o formuli 1 (smlouvu ale tehdy dostal Jos Verstappen), Tim se soustřeďuje na Dakar (pětkrát jel s bratrem, osmkrát zcela sám a 2007 poprvé s přítelkyní Gaby Uljee). Bohužel letos museli odstoupit, když si Tim pohmoždil záda v šesté etapě, a mohl stěží chodit, natož řídit. Příští rok se vrátí.

2/2022 THauto

35


36

auto 2022/2

TH


► JEZDCI FORMULE 1

Ensign N174 Ford DFV (Monza 1974)

MIKE WILDS (GB) Odešel tedy do jiných kategorií, stal se čtrnáctkrát britským mistrem

Neuvěřitelnou kariéru má Mike Wilds, který je na okruzích přes 55 let a nikdy nepřestal závodit. Narodil se 7. ledna 1946 v Chiswicku u Londýna, debutoval v roce 1965, přes F-Ford a F3 se dostal do F5000 a 1974 se objevil ve formuli 1. Osmkrát byl přihlášen, třikrát se kvalifikoval (1974 jel v USA na továrním Ensignu, 1975 odpadl v Argentině a Brazílii na Stanley-BRM P207), naposledy se nekvalifikoval v Brands Hatch 1976 (Team PR Reilly Shadow DN3B).

(naposledy 2016 Britcar Endurance Class 2 na Ferrari 458 Challenge se synem Anthonym). V letech 1981 – 1988 jel 24 h Le Mans (především pro Ecurie Ecosse C2). Vystřídal obrovské množství vozů, moderních i historických (např. Porsche 962, Elva Mk.V, Ferrari 312T, Williams FW06). Je instruktorem závodní jízdy (Mike Wilds Performance Driving Tuition) a létání (Helicopter Tuition). Žije na jihoanglickém pobřeží a věnuje se rovněž jachtingu.

March 731 Ford DFV (1973)

ROGER WILLIAMSON (GB) Postoupil do formule 2, na Wheatcroftově voze March 732 BMW

Britská naděje formule 1, jehož strmou kariéru po dvou Grand Prix ukončila tragická nehoda v Zandvoortu. Narodil se 4. února 1949 v Ashby-de-la-Zouch (Leicester), začínal na motokárách a se sedanem Ford Anglia (motor MAE z F3) v klubovních závodech, než ho ve F3 objevil Tom Wheatcroft, majitel Donington Parku. S vozem March 713M Ford vyhrál mistrovství Lombank F3 1971, s vozem GRD 372 Ford přidal dvě mistrovství F3 1972 (Forward Trust a Shell).

vyhrál na Monze 1973. Testoval pro BRM, ale vůz nebyl dobrý, tak pokračoval u Wheatcrofta na GRD 273 a Marchu ve formuli 2. Pro britskou Grand Prix dostal tovární March 731, ale skončil v hromadné havárii zaviněné Jody Scheckterem. V následující Velké ceně Nizozemska 29. července 1973 havaroval (po defektu pneumatiky), vůz se převrátil, ale Roger byl nezraněn, ještě hovořil s Davidem Purleyem, než zemřel na otravu spalinami z hořícího vozu.

LEC CRP1 Ford DFV (1977)

DAVID PURLEY (GB) a pak třikrát vyhrál F3 v belgickém Chimay. Po startech F-Atlantic a F2

Nejznámější je David pro pomoc Rogeru Williamsonovi v Zandvoortu 1973. David jediný zastavil, pokusil se převrátit hořící March 731 na kola, ale sám to nezmohl a plameny ho zahnaly. Nikdo jiný mu nepomohl, nevhodně oblečení pořadatelé nezasáhli. Narodil se 26. ledna 1945 v Bognor Regis jako syn výrobce ledniček LEC a miloval dobrodružství, vstoupil do British Army coby parašutista, po vzoru souseda Dereka Bella začal závodit (1968 AC Cobra)

debutoval ve F1 na Marchu 731 s podporou LEC (při debutu v Monaku 1973 odpadl), jel 7 Grand Prix a čtyřikrát se nekvalifikoval. Po sezoně 1974 na pomalém Tokenu RJ02 se soustředil na F5000 (1975 dvě vítězství a 1976 mistr Shellsport F5000 na Chevronu B30), v roce 1977 se vrátil s vlastním vozem LEC CRP1, ale těžce havaroval v Silverstone. Po 1979 se věnoval letecké akrobacii. Zahynul 2. července 1985 po pádu dvouplošníku Pitts Special do moře u Bognor Regis.

2/2022 THauto

37


► Motorsport ► FIA PRESIDENCY 2021/2022 2

3

Foto Marlboro

1

Francouz Jean Todt s nesmírně bohatými zkušenostmi z motoristického sportu odstoupil z funkce prezidenta FIA, když absolvoval tři nejvíce možná období v nepřetržité řadě od roku 2009. Muž s polskými kořeny se narodil 25. února 1946 v Pierrefortu (Auvergne) a ve dvaceti začal jezdit rally na rodinném Mini a pak coby spolujezdec nejlepších jezdců, v roce 1981 se posádka Fréquelin/Todt podílela na titulu MS značek pro Talbot Sunbeam Lotus. Jako šéf týmu dovedl Peugeot ke čtyřem titulům MS rally, dvakrát k vítězství 24 h Le Mans a Ferrari ke 14 titulům MS F1 (jezdci i konstruktéři). Pod jeho taktovkou vyhrál Michael Schumacher, o jehož osudu se ani po osmi letech nic neví, pět titulů MS F1 2000 – 2004 (72 vítězství). Šéfem týmu Ferrari byl v letech 1994 – 2007. V roce 2009 nahradil Maxe Mosleye v čele FIA. Jeho syn Nicolas (nar. 1977) je manažerem špičkových závodních jezdců a týmů. Od roku 2004 je partnerkou Jeana Todta malajsijská herečka Michelle Yeoh (ročník 1962), známá například z filmu Tomorrow Never Dies (1997 James Bond).

4

1 Jean Todt v akci (1999)

5

2 Jean-Claude Andruet a Jean Todt (vpravo), vítězové Rally Lyon-Charbonnières 1968 na Alpine-Renaultu A110-1440 3 Zleva Jean Todt, Ari Vatanen a Michael Schumacher Foto Marlboro

4 Jean Todt v akci na trati (2000) 5 Michael Schumacher (Ferrari F1-2000) v úspěšné sezoně 2000

6

6 S Janem Šťovíčkem v Mostě (léto 2021) 7 Mohammed Ben Sulayem v sezoně 1995 8 Před startem s irským spolujezdcem Morganem Ronanem (1995 Toyota Celica GT-Four)

Foto Marlboro

Foto Tom Hyan

8

38

auto 2022/2

TH

7

Novým prezidentem FIA byl 17. prosince 2021 zvolen Mohammed Ben Sulayem (UAE), který získal většinu hlasů před druhým kandidátem Grahamem Stokerem z Velké Británie (61,62:36,62 %, ostatní nevolili). Také Ben Sulayem má velké zkušenosti z motoristického sportu, v letech 1983 – 2002 vyhrál 61 mezinárodních soutěží a je čtrnácti­ násobným mistrem FIA Middle East Rally. Jako viceprezident FIA pro motoristický sport navštívil loni Českou republiku, kde byl s Janem Šťovíčkem předjezdcem na Barum Rally a asistoval nedělním závodům ETRC/NASCAR v Mostě. Narodil se 12. listopadu 1961 v Dubaji, vystudoval American University ve Washingtonu (DC) a University of Ulster ve Spojeném království, od roku 2008 působí ve FIA. V roce 2009 okusil Renault F1, ale při jízdě v Dubaji narazil do hrazení. Také Jan Šťovíček byl znovu zvolen prezidentem AČR (skóre 201:57 proti Adamu Eliášovi). Vede AČR od 2016 (Roman Ječmínek do té doby vládl 26 let).


2/2022 THauto

39


1

Foto Williams

► Motorsport ► SIR FRANK WILLIAMS (1942 – 2021)

2

Foto Williams

Foto Tom Hyan

3

SILOU VŮLE...

Frank Williams řídil svůj tým z invalidního vozíku, poslední léta mu pomáhala dcera Claire...

V

e formuli 1 má britský tým Williams zvláštní postavení. Byl beznadějně poslední, ale v sedmdesátých letech začala cesta ke slávě s mnoha tituly mistra světa, než se znovu propadl do druhé poloviny startovního pole. Poslední vítězství vyjel Pastor Maldonado z Venezuely ještě s motorem ­Renault ve Španělsku 2012... Zakladatel týmu Frank Williams byl sám závodníkem. Ve dvaceti začínal s cestovními vozy. V Mallory Parku na Austinu A35 vylétl z trati, záhy ve stejném místě ­přistál Austin A40 jmenovce Jonathana Williamse. Když Frank vylézal oknem, uslyšel: „Věděl jsem, že se dříve či později potkáme!“ Jonathan ho seznámil s Piersem Couragem, který byl jeho prvním jezdcem F1. V sezoně 1962 závodili Frank a Jonathan s vozy A40, než přešli do formule 3, kam zamířili i jejich kamarádi Piers Courage, Charlie Crichton-Stuart, Charles Lucas a Američan Roy Pike. Frank si na sicilském okruhu Enna ve Velké ceně Pergusy 1966 vedl s vozem Brabham F3 zdatně, prolétl cílem jako šestý, když skupinu prvních šesti dělilo jen půl sekundy. „Největším úspěchem je, že jsem se nezabil,“

40

auto 2022/2

TH

TOM HYAN 1 Thierry Boutsen (Williams FW12C Renault) na Hungaroringu (1989) 2 Frank Williams od roku 1986 řídil tým z invalidního vozíku 3 Koncem šedesátých let jako šéf týmu formule 1 ▼ S Emersonem Fittipaldim vzpomínají na slavné závody

prohlásil Frank, když pověsil přílbu na hřebík a založil vlastní tým. Ve formuli 3 vodil nejprve Coopera a od 1966 nového Brabhama, ale po dvou vážných nehodách (Caserta a Vila Real) zjistil, že jiní mají větší talent. U závodů chtěl zůstat, tak koupil Brabham BT21 formule 2 a v sezoně 1968 nasadil Courageho... Do formule 1 vstoupil coby Frank Williams Racing Cars v roce 1969 s vozem Brabham BT26 Ford DFV a Courage se blýskl druhými místy v Monaku a USA, jenže o rok později zahynul ve Williamsově De Tomasu 505 v Zandvoortu. Williams pokračoval s vozy March, Politoys a Iso Marlboro, než svůj tým prodal Walteru Wol­ fovi, ale po rozkolu si založil nový Williams Grand Prix Engineering (s technikem Patrickem Headem), který přežil dodnes. Zatímco Patrick Head vytvořil první vlastní konstrukci Williams FW06, absolvoval jejich ­jezdec Patrick Neve sezonu 1977 s vozem March. Když se v polovině sedmdesátých let podařilo získat štědré sponzory ze Saúdské Arábie, rázem se Williams z outsidera stal favoritem. První Velkou cenu vyhrál Clay Regazzoni v Silverstone 1979 (na typu FW07 Ford)


Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

4

7 4 Alan Jones (Williams FW07 Ford), první mistr světa na Williamsu (1980)

Foto Tom Hyan

5

5 Damon Hill (Williams FW15C Renault) na trati v Barceloně (1993) 6 Frank Williams nalezl zdatného spolupracovníka ve svojí dceři Claire

Foto Williams

7 Frank Williams a Bernie Ecclestone na Hungaroringu (1987)

6 a první titul mistra světa získal Alan Jones (1980 vylepšený FW07B Ford). V éře přeplňovaných motorů si Williamse vybrala Honda, pak se stal prvním týmem Renaultu, titulů přibývalo a na Williamsu jezdili také Ayrton Senna, Carlos Reutemann, Keke Rosberg, Mario Andretti, Nigel Mansell, Alain Prost, Nelson Piquet, Jacques Villeneuve, Damon Hill, Alex Zanardi, Rubens Barrichello, Juan-Pablo Montoya, Nico Rosberg, Felipe Massa, Valtteri Bottas, George Russell a další hvězdy. Frank Williams prožil osobní tragédii. Po automobilové nehodě z 8. března 1986 při cestě z Le Castellet na letiště v Nice byl upoután na invalidní vozík, ale svůj tým dále vedl pevnou rukou. V roce 2000 se do formule 1 vrátila firma BMW jako dodavatel motorů 3.0 V10 pro Williamsův tým, rok 2006 znamenal krok zpátky (jiné motory než Cosworth CA V8 nebyly). Dále vystřídali Toyotu, Renault a nakonec od hybridní éry Mercedes-Benz. Technický šéf Patrick Head, spolumajitel týmu, odešel do ústraní a pracoval na jiných úkolech v dceřiné společnosti Williams Hybrid Power. Frank Williams přežil osobní drama díky obětavé pomoci

► WILLIAMS F1 – MISTR SVĚTA Jezdci: 1980................ Alan Jones (AUS) FW07B Ford 1982...............Keke Rosberg (SF) FW07C/08 Ford 1987..............Nelson Piquet (BR) FW11B Honda Turbo 1992..............Nigel Mansell (GB) FW14B Renault 1993..................... Alain Prost (F) FW15C Renault 1996..................Damon Hill (GB) FW18 Renault 1997...Jacques Villeneuve (CDN) FW19 Renault Pohár konstruktérů: 1980 a 1981 (Ford); 1986 a 1987 (Honda Turbo); 1992, 1993, 1994, 1996 a 1997 (Renault)

8

8 Ayrton Senna pro Franka testoval už v roce 1983, ale do týmu nastoupil až o jedenáct let později

manželky Ginny (1946 – 2013; zemřela po dvouletém boji s rakovinou). Po zbytek život zůstal jako kvadru­ plegik na vozíku; jejich dcera Claire Williams (od roku 2018 provdaná Harris) se v roce 2013 prakticky stala šéfem týmu (jako Deputy Team Principal). V roce 2016 se Frankovi zhoršilo zdraví a přestal cestovat na všechny závody, ale v Silverstone 2019 ho před zraky Claire vzal na dvoukolovou projížďku Lewis Hamilton (po okruhu s velkým vozem Mercedes-AMG S-Klasse Cabrio). V jeho týmu Patricka Heada nahradil Pat ­Symonds (ex-Renault) a získal třetí místo v Poháru konstruktérů 2014 – 2015. Pro 2017 přišel Paddy Lowe (ex-Mercedes-AMG), ale vozy FW41 a 42 zklamaly. V roce 2020 Frank Williams svůj tým prodal (držel 50,1 procenta) investiční firmě Dorilton Capital, čímž skon­ čila účast rodiny Williamsů ve formuli 1 (Claire od­ stoupila 7. září 2020 po závodě na Monze). Novým šéfem se stal Simon Roberts (ex-McLaren) a poradcem Jenson Button; v červnu 2021 Robertse ­vystřídal náš starý známý Jost Capito (ex-Ford Performance a VW Motorsport). Součástí prodeje nebyla sbírka závodních vozů v Grove, kterou vede Jonathan Piers Williams, v roce 1975 pojmenovaný rodiči po ­největších přátelích z počátků týmu. Ze tří dětí Ginny (Virginie) a Franka (vzali se v srpnu 1974) se o druhém synovi Jaime nic neví. Ginny se seznámila s Frankem v roce 1967, prodala svůj byt v Knightsbridge, aby podpořila Frank Williams Racing Cars. V roce 1991 napsala knihu A Different Kind of Life o enormním úsilí pro udr­ žení týmu. Frank Williams byl povýšen do šlechtického stavu v roce 1999 a je jedním z mála cizinců, kteří získali nejvyšší francouzské vyznamenání Légion d’honneur. Frank byl v pátek převezen do nemocnice a za dva dny zemřel v neděli ráno 28. listopadu 2021. Jeho tým vyhrál 114 Velkých cen a dobyl sedm titulů mezi jednotlivci a devět v Poháru konstruktérů F1. Do letošní sezony nastupuje Williams Racing s jezdci Nicho­ lasem Latifim a Alexem Albonem. ■

2/2022 THauto

41


► JEZDCI FORMULE 1 (Brno 1984)

Foto Tom Hyan a Pirelli

ATS D7 BMW Turbo (1984)

MANFRED WINKELHOCK (D) ale vyvázl nezraněn. Ve formuli 1 zaskočil za Jochena Masse na Monze

Přátelé ho přemluvili, ať zkusí VW Junior Cup 1976, a on na Sciroccu hned vyhrál! Mladíka pozval Jochen Neerpasch do BMW Junior Teamu, a tam postoupil z cestovních vozů do formule 2. Narodil se 6. října 1951 ve Waiblingenu; mladší bratři Joachim a Thomas se také objevili na závodní dráze stejně jako syn Markus. Ve formuli 2 byl nejlépe jednou druhý a několikrát třetí, pozornost vzbudila havárie na Nürburg­ ringu, kde s monopostem March 802 BMW F2 udělal přemet,

1980, ale nekvalifikoval se (Arrows A3). S podporou BMW postoupil do týmu ATS (1982 pátý v Brazílii), v Portugalsku 1984 zaskočil na Brabhamu BT53 (desátý) a poslední sezonu 1985 nedokončil (RAM 03 Hart 415). Pro BMW jezdil ME cestovních vozů (přijel i do Brna) a pro bratry Kremery na Porsche v MS sportovních vozů. Vyhrál 1000 km Monza 1985, ale v Mosportu na Porsche 962 havaroval a zemřel druhý den 12. srpna 1985 v nemocnici v Torontu.

Foto Tom Hyan

(2019)

Audi R8 LMS GT3 (Most 2019)

MARKUS WINKELHOCK (D) šest kol a v jediném závodě startoval jako první i poslední

Neobyčejně úspěšný závodník s vozy GT je synem Manfreda a synovcem Joachima Winkelhocka. Markus se proslavil při jediném startu F1 ve Velké ceně Evropy 2007 na Nürburgringu, kde nahradil Christijana Alberse (sponzoři nezaplatili), a po zaváděcím kole jako jediný přezul na pneumatiky do deště. Po startu z pit lane se ujal vedení před Massou a Alonsem. Závod byl zastaven, po restartu Markus odpadl v 15. kole pro poruchu hydrauliky, celkem vedl

(Spyker F8-VII Ferrari). O rok dříve byl testovacím jezdcem Midland F1. Narodil se 13. června 1980 ve Stuttgartu, v roce 1998 debutoval ve F-König a F-Renault, postoupil do F3, DTM a FIA GT1 (mistr 2012). K řadě jeho vítězství patří 24 h Zolder 2012, 24 h Spa-Francorchamps 2014 a 2017, 12 h Bathurst a 12 h Sepang 2015, 24 h Dubai 2016, 24 h Nürburgring 2017 atd. V letech 2018 – 2019 startoval při ADAC GT Masters také v Mostě (BWT Mücke Motorsport Audi).

Foto Ford

(1973)

Arrows A1 Ford DFV (Interlagos 1979)

JOCHEN MASS (D) 105 Velkých cen. Narodil se 30. září 1946 v Dorfenu, začínal

Vyhrál jediný závod formule 1, po tragické Stommelenově nehodě zkrácenou Velkou cenu Španělska 1975 v barcelonském parku Montjuich (McLaren M23 Ford). Startoval ve 105 závodech MS F1, první šanci dostal od Johna Surteese v roce 1973, kdy pro něho vyjel druhé místo v ME F2. Po přestupu k McLarenu jednou vyhrál, byl druhý ve Švédsku 1977 a šestkrát třetí, v MS nejlépe sedmý (1975). Končil s pomalými vozy ATS, Arrows a March; celkem jel

42

auto 2022/2

TH

s cestovními vozy (1971 jsme ho viděli s Fordem Escort v Brně), postoupil do F3, F2 a byl velmi úspěšný se sportovními vozy. V letech 1982 – 1987 vyhrál osm vytrvalostních závodů pro Porsche, v roce 1989 se stal mistrem světa sportovních prototypů a vyhrál 24 h Le Mans (Sauber C9 Mercedes). V roce 1991 odpadl v Le Mans z vedení, což otevřelo Mazdě cestu k prvnímu triumfu. Později se stal komentátorem závodů a účastníkem historických festivalů (hlavně pro Mercedes-Benz).


► Motorsport ► ACI RALLY MONZA 2021

Foto Škoda Auto

Kajetan Kajetanowicz (Škoda) je vicemistrem WRC3

Andreas Mikkelsen se spolujezdcem Philem Hallem slaví titul WRC2 (Škoda Fabia Rally2 evo)

Vozy Škoda Fabia Rally2 evo s tovární podporou Škoda Motorsport znovu ovládly světový šampionát v kategorii WRC2! Norský jezdec Andreas Mikkelsen (Toksport WRT Škoda) dobyl titul mistra WRC2 2021, čtvrtý byl Marco Bulacia z Bolívie a šestý Nikolaj Stanislavovič Grjazin z Ruska, jenž pro poslední soutěž vyměnil VW Polo GTI R5 také za Fabii Rally2 evo. Čtyřiadvacetiletý Rus vyhrál WRC2 na Rally Monza před Huttunenem a Mikkel­ senem, čímž zajistil vítězství italskému týmu Movisport Srl o jediný bod před Toksportem WRT Škoda (242:241)! Celkové pořadí WRC2 za poslední sezonu je Andreas Mikkelsen 149 bodů, Mads Østberg 126 (Citroën C3), Jari Huttunen 107 (Ford Fiesta), Marco Bulacia 107 (Škoda) a další; Martin Prokop má 51 bodů a je devátý, přestože nejel všechny soutěže (Ford Fiesta Rally2). V kategorii WRC3 má 130 bodů Francouz Yohan Rossel (Citroën C3); celkově druhý je Polák Kajetan Kajetanowicz 127, třetí Fin Emil Lindholm 73 a čtvrtý Brit Chris Ingram 70 bodů (všichni Škoda Fabia Rally2 evo).

Foto Toyota

Nikolaj Grjazin vyhrál v Monze a letos pojede Fabii v týmu Toksport WRT (přestoupil z Movisportu)

Sébastien Ogier pečetil osmý titul mistra světa vítězstvím na Monze Sébastien Ogier a spolujezdec Julien Ingrassia, mistři světa WRC 2021

Koronavirové restrikce změnily také mistrovství světa WRC; od sezony 2020 se podruhé končilo v italské Monze, když se místní Monza Rally Show změnila na finále WRC! Rally dell’Autodromo, neboli Rally di Monza, byla dříve setkáním motoristických sportovců z různých disciplín, a tak se do seznamu vítězů zapsali například Valentino Rossi (2005 – 2006 na Fordu Focus RS WRC; 2012, 2015 až 2018 na Fiestě RS WRC), Dindo Capello (na vozech WRC 2000 Subaru, 2008 Focus, 2009 Citroën C4 a 2004 – 2005 Škoda Fabia WRC) a Robert Kubica (2014 Fiesta RS WRC). Poslední dva ročníky bylo všechno jinak, Sébastien Ogier (Toyota Yaris WRC) tam pečetil vítězstvím svůj sedmý a osmý titul mistra světa v automobilových soutěžích! V šampionátu WRC 2021 vyhrála Toyota Yaris WRC devět a Hyundai i20 Coupé WRC tři soutěže; prvních osm míst šampionátu patří jezdcům těchto dvou týmů. Ford a Citroën neměly šanci.

2/2022 THauto

43

Foto Škoda Auto

Marco Bulacia (Toksport WRT Škoda) na slavném okruhu v Monze


► Motorsport ► BOB BONDURANT (1933 – 2021)

LEGENDA

TOM HYAN

Foto Tom Hyan

Odešel všestranný závodník a zakladatel školy jízdy...

1 Čtvrtý v Monaku 1966 na BRM P261 (Team Chamaco)

4 5

2 Ferrari 158 (GP USA 1965; za ním Jochen Rindt na Cooperu) 3 Na Ferrari 412P v závodech sportovních prototypů 4 Pebble Beach (2002)

Foto AAR

5 Eagle 101 Climax (Watkins Glen 1966) 6 Bob Bondurant jel devět Grand Prix F1

1

6

Foto Ferrari

R

2

Foto Ferrari

3

44

auto 2022/2

TH

obert (Bob) Bondurant zemřel 12. listopadu 2021 v Paradise Valley (AZ). V posledním čase se netěšil dobrému zdraví, a tak jeho Bondurant School of High Performance Driving v Chandleru (AZ) dostala v roce 2019 nového majitele (Radford Racing School/Dodge SRT). Počátky školy závodní jízdy sahají do roku 1961, kdy ji založil Carroll Shelby a angažoval Petera Brocka a Boba Bonduranta, jenž školu v roce 1968 převzal, 1990 přestěhoval do Arizony a 2015 získal kontrakt s Dodge SRT. V roce 2010 se (znovu) oženil s model­ kou, designerkou a architektkou Patricií Chase, která s ním pak školu vedla. Tehdy se vzali v dubnu na ari­ zonské trati a obřad si zopakovali v květnu 2010 v za­ táčce 12 na Velké ceně Monaka mezi pátečními tréninky. Bob se narodil 27. dubna 1933 v Evanstonu (IL), ve třech letech odjeli do Los Angeles, v osmi ho vzal otec na závo­ dy midgetů, po rozvodu rodičů žil s matkou, která mu kou­ pila motokolo Whizzer, jež záhy vystřídal James 125 a v osmnácti Indian 101 Scout, s nímž začal závodit. Pře­ šel na čtyři kola (Morgan Plus 4, Triumph TR2) a v letech 1961 – 1963 vyhrál 30 ze 32 závodů na Chevroletu Cor­ vette. Carroll Shelby ho pozval do týmu, 1964 s Danem Gurneyem vyhráli GT ve 24 h Le Mans (čtvrtí celkově) a 1965 se stal jediným americkým vítězem FIA WEC (Shelby Cobra). Ve formuli 1 jel devětkrát (nejlépe čtvrtý v Monaku 1966 na BRM), startoval rovněž na Ferrari a Eagle. Byl konzultantem pro Frankenheimerův film Grand Prix, učil herce závodní jízdu (1968 k nim patřili Paul Newman a Robert Wagner pro film Winning, 1990 Tom Cruise pro Days of Thunder, 2000 Nicolas Cage pro Gone in 60 Seconds a také 2019 Christian Bale pro roli Kena Milese v Le Mans ’66, resp. Ford v. Ferrari). Bob v roce 1967 havaroval v CanAm Watkins Glen, když ­praskl závěs kola, jeho McLaren udělal osm přemetů, ale on nehodu přežil. V nemocnici se rozhodl, že bude učit rychlou a bezpečnou jízdu. Závodů se zúčastňoval už jen sporadicky do roku 2012. Patricia Bondurant uvedla, že jeho škola vychovala půl milionu řidičů za padesát let. ■



46

auto 2022/2

TH


Historie

► DE LOREAN DMC-12 (1981 – 1982)

▲ John Zachary De Lorean na přebalu knihy, kterou o jeho životě sepsali Ivan Fallon a James Srodes (vydal Hamish Hamilton v Londýně už roku 1983) ◄ De Lorean se představil v roce 1981 jako sportovní automobil, vyráběný v severoirském Dunmurry ▼ Přestože byl DMC De Lorean původně značen DMC-12, tak se v propagačních materiálech toto typové číslo už neobjevilo

TOM HYAN

SPLNĚNÝ SEN

Americký koncept, francouzský motor, italský design, britský podvozek a výroba v Severním Irsku, to je DMC De Lorean...

Foto De Lorean

S

plněný sen Johna Z. De Loreana, bývalého manažera General Motors, ovšem znamenal také peníze britských daňových poplatníků. Projekt z počátku osmdesátých let se změnil pro mnohé v noční můru, továrna během dvou let zkrachovala, z prvních ­sedmi tisíc vozů prodala necelou polovinu, vše skončilo u soudu. A krásný sportovní De Lorean DMC-12? Je nejen ukázkou ne­ tradiční konstrukce, ale i znovuzrozeného zájmu. Stal se kultovním vozem, nakonec se všechny prodaly, zářil ve filmovém seriálu Návrat do budoucnosti a po více než 35 letech se rozběhla výroba DMC-12 Continua­ tion Series ze zbylých dílů i stavba nových replik. Další oznámení o výrobě De Loreanu přišlo před dvěma lety, majitelé práv na značku chtějí vůz zrekonstruovat podle nových předpisů, ale také na výkonnější motor! Právě díky filmu Back to the Future je De Lorean na rozdíl od podobných projektů dobře známý. Unikátní vůz poznají všichni,

kteří jej viděli ve třech dílech z let 1985, 1989 a 1990, ale i v pozdější animované verzi. A co je na něm výjimečného? Sice nedokáže cestovat v čase jako ve filmu, ale vyniká působivým designem a představoval technickou revoluci s leštěnými krycími ­panely karoserie z nerezové oceli, mechanicky připevněnými na laminátovém ske­ letu, jenž byl zase uložen na páteřovém ocelovém rámu, chráněném proti korozi epoxidovým nátěrem. Dvoumístný interiér je relativně prostorný, do kokpitu se vstupuje vzhůru výklopnými křídlovými dveřmi, motor je uložen podélně vzadu. Úhledná karoserie, jejíž design je dílem Giorgetta ­Giugiara, je moderní ještě dnes. John Zachary De Lorean prožil svůj ame­ rický sen. Nejstarší ze čtyř synů emigranta z francouzsko-německého pomezí se na­ rodil 6. ledna 1925 v Detroitu. Otec byl dělníkem ve Fordově slévárně, ale jeho závislost na alkoholu vedla k rozvodu. Matka vzala syny do Kalifornie, po roce se ►►►

2/2022 THauto

47


Foto Tom Hyan

V České republice byl De Lorean k vidění v muzeu veteránů v Nové Bystřici

▲ Podle dostupných informací už tento De Lorean z Nové Bystřice zmizel, majitel muzea si místo něho pořídil dva dvanáctiválcové Lincolny ▼ Interiér De Loreanu v provedení se samočinnou převodovkou

Foto De Lorean

Foto Tom Hyan

► DE LOREAN DMC-12 (1981 – 1982)

vrátili do Detroitu, John vystudoval techniku a nastoupil u Chryslera, přešel k Packardu a zakotvil u General Motors. Tam postupoval rychle, stal se nejmladším šéfem jedné z divizí, populárního Pontiacu, a vydělával hodně peněz. Podílel se na mnoha pro­ slulých vozech donedávna největšího automobilového koncernu světa. K jeho nej­ známějším dílům patří Pontiac GTO, první americký muscle car, který v upravené karoserii ukrývá silný osmiválec. De Lorean však po roztržce s vedením General Motors podnik opustil. Rozhodl se, že postaví vlastní vůz, který přivede jeho společnost De Lorean Motor Company (DMC) na samý vrchol automobilového průmyslu. První DMC-12 se rodil dlouho. Prototyp z roku 1976 měl ještě samonosnou karoserii z laminátu bez nosného rámu a motor ulo­ žený uprostřed před zadní nápravou, ale pak se šestiválec PRV přesunul za zadní nápravu a z iniciativy Colina Chapmana dostal vůz páteřový nosný rám, jaký Chapman používal u vlastních sportovních vozů. De Lorean při hledání partnerů našel Chapmana, jehož monoposty Lotus vládly formuli 1, a pomohl

48

auto 2022/2

TH

mu se vstupem sportovních Lotusů na severoamerický trh, kde díky jeho známostem proběhla homologace hladce a rychle. Colin pak na oplátku rekonstruoval De Loreanův návrh, protože sám prošel podobným vývojem, když první Lotus Elite byl samonosným vozem z laminátu, ale následující Elan a Europa už dostaly ocelový nosný rám. Dalším skvělým spolupracovníkem, jehož De Lorean pro projekt získal, je Giorgetto Giugiaro. Dnes více než osmdesátiletá legenda italského designu, Giugiaro založil svůj Italdesign v roce 1968 a do světa vyjelo přes šedesát milionů vozů, které nesly jeho rukopis. Už v roce 1970 navrhl Tapiro na podvozku VW-Porsche 914/6, následovaly další studie ostrých tvarů jako Maserati ­Boomerang (1972), a právě z nich bral inspiraci De Lorean DMC-12, uvedený na jaře 1981 na autosalonu v Ženevě, ale také už dříve na místní Ulster Motor Show 1981, protože Severní Irsko bylo vybráno jako lokalita pro stavbu továrny! Pobídka britské vlády šla do milionů, továrna vznikla v rekordním čase 27 měsíců v Dunmurry u Belfastu a první DMC-12 vyjel z linky 21. ledna

1981. Dvanáctka v typovém označení značila sen o prodejní ceně dvanáct tisíc do­ larů, po všech peripetiích však vůz vyjel s cenovkou přes 25 tisíc. Na první pohled bylo jasné, že jde o výjimečný automobil. Elegantní silueta dvoumíst­ ného kupé s délkou 4267 mm, impozantní šířka 1999 mm a výška pouhých 1114 mm propůjčují vozu dynamický vzhled, přestože rozvor náprav činí obvyklých 2408 mm, ale rozchod kol je dobrých 1490 mm vpředu a 1488 mm vzadu. Komplikovaná konstrukce rámu, skeletu a povrchových panelů zvýšila hmotnost vozu na 1244 kg. Vzadu uložený motor byl zvláštní volbou, zatímco konku­ renti sáhli po amerických osmiválcích, Američan De Lorean zvolil šestiválec 2,85 litru od francouzského Renaultu, známý coby PRV, tedy společná konstrukce Peugeot – Renault – Volvo. Výkon 96 kW (130 k) nebyl ničím výjimečným. Motor poháněl zadní kola prostřednictvím pětistupňové převodovky, jak se na sportovní vůz sluší, alternativou byl třístupňový automat, bližší americkým klientům, pro něž je ovládání spojkového pedálu španělskou vesnicí.


► DE LOREAN DMC-12 POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový šestiválec PRV s válci do V/90°, uložený podélně za zadní nápravou; OHC 2V; nepřímé vstřikování paliva Bosch K-Jetronic; 2849 cm3 (ø 91 x 73 mm); 9,5:1; 96 kW (130 k)/5500 min‑1 a 207 N.m/2750 min‑1. Jednokotoučová suchá spojka; pětistupňová synchronizovaná převodovka Renault (na přání třístupňová samočinná); stálý převod 3,44:1; pohon zadních kol. Alternátor 12 V/770 W, akumulátor 12 V/70 A.h. PODVOZEK A KAROSERIE – páteřový ocelový nosný rám, vpředu i vzadu rozvidlený (Double-Y Frame); laminátová (GRP) nosná struktura karoserie s povrchovými panely z nerezavějící oceli; nezávislé zavěšení všech kol na dvojitých příčných ramenech; pérování vinutými pružinami a kapalinovými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; dvouokruhové kotoučové brzdy Girling ø 254/267 mm s podtlakovým posilovačem; hřebenové řízení 14,9:1 (2,42 otáčky na plný rejd); kola z lehké slitiny, pneumatiky Goodyear vpředu 195/60 HR 14 a vzadu 235/60 HR 15. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2408 mm, rozchod kol 1490/1488 mm; d/š/v 4267/1999/1114 mm; objem palivové nádrže 49/61 l; objem zavazadlového prostoru 396 l; pohotovostní/celková hmotnost 1244/1454 kg; základní rozložení hmotnosti 35/65 % na přední/zadní nápravu. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 220 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,5 s; spotřeba paliva 10 – 15 l/100 km.

Foto De Lorean

VÝROBCE – De Lorean Motor Company, Park Avenue, New York City, USA, v závodě De Lorean Motor Cars, Ltd., Dunmurry Industrial Estate, Dunmurry, Co. Antrim, BT17 9JJ, Severní Irsko (UK)

1 Přestože DMC-12 vzbudil obdiv, výroba se potýkala s kvalitou, zlobily křídlové dveře, výrobce se jednotlivé problémy snažil odstranit, modifikace nebyly vždy úspěšné. Říkalo se, že některé starší kousky byly ­lepší než ty novější, přesto se v přístavu v Belfastu nakládalo pro export do Ameriky, kde čekalo přes 300 dealerů. Klienti si pak kromě kvality stěžovali na ­decentní výkon motoru, tedy zrychlení 0 – 100 km/h za více než 9 sekund, zatímco o dvacet let starší ­Jaguar E-Type měl dvojnásobný výkon a stovky dosáhl za 7 sekund! Společnost DMC se záhy dostala do finančních problémů, prodej váznul, všechny zinkasované pobídky se kamsi vytratily, De Loreanovi ve finále chybělo 17 milionů dolarů, a tak souhlasil s provizí 24 milionů za pomoc při pašování drog. Byla to provokace od FBI, pro své podezřelé obchody byl hned zatčen, uvězněn a předvolán k soudu. Sice se obvinění zprostil, když se prokázalo, že to byla past FBI, ale s automobilkou byl konec. De Lorean pak ­zemřel 19. března 2005 v Summitu (NJ). Údaje o celkové produkci se různí, nepřesáhla devět tisíc vozů (uvádí se 8583 až 8975 exemplářů). Dnes však jsou zbylé De Loreany ceněnými veterány a zdobí sbírky také v České republice. Stephen Wynne přišel do USA z Liverpoolu, začal opravami evropských vozů a pak obnovil De Lorean

2

3 Motor Company v Texasu pro servis a restaurování starších vozů. Koupil všechny zbylé náhradní díly z Belfastu i práva na značku. Když od prosince 2015 zákon o malých sériích (Low Volume Motor Vehicle Manufacturers Act) povolil produkci 325 vozů ročně s úlevami od přísných bezpečnostních norem, oznámil návrat De Loreanu DMC-12, který se nadále těší obrovské popularitě hlavně díky filmovým rolím. ­Filmaři nahradili původní motor šestiválcem Porsche a také Wynne slibuje pohonnou jednotku o výkonu až 257 kW (350 koní). Cena jednoho nového kousku ovšem vzrostla přes sto tisíc dolarů. Kromě jiných úprav má vůz moderní infotainment, bez něhož se dnešní uživatelé neobejdou. ■

1 Výroba všech vozů probíhala necelé dva roky v Dunmurry u severoirského Belfastu (1981 až 1982) 2 Neznámý nízkopodlažní autobus De Lorean DMC-80 (motor Mercedes-Benz nebo MAN Diesel) zůstal ve fázi prototypu 3 Původní koncept DMC-12 neměl nosný rám, Colin Chapman však navrhl podobný jako u vozů Lotus Elan a Europa

2/2022 THauto

49


50

auto 2022/2

TH


Foto Siata

► Historie ► SIATA (1926 – 1970)

1

PRO RADOST

Sportovní roadster Spring v retrostylu vyjel v roce 1967 na základě průzkumu mezi mladými klienty, který výrobce zahájil o dva roky dříve... 1 Siata 850 Spring je nejznámějším automobilem malé italské značky, který také vznikl v největší sérii

TOM HYAN

2 Siata 850 Spring na jednom z autosalonů konce šedesátých let, design přídě vytvořil Enrico Fumia (navrhl mj. Lancia K Coupé; nyní vede Fumia Design)

► SIATA 850 SPRING (1968) MOTOR – kapalinou chlazený řadový čtyřválec Fiat 850, uložený podélně vzadu; 843 cm3 (ø 65 x 63,5 mm); 8,8:1; 37 k (27 kW) DIN/5000 min‑1 a 54,9 N.m/3400 min‑1; litinový blok a hliníková hlava válců, třikrát uložený klikový hřídel; OHV 2V (řetěz); karburátor Weber 30 ICF3 (nebo Solex C30 PIB4); náplň chladicí soustavy 7,5 l; náplň oleje 3,7 l. Elektrická výzbroj 12 V, dynamo 230 W, akumulátor 36 A.h.

3 Spring měl plátěnou střechu pro případ nepohody 4 Předchůdcem Springu byla Siata Rallye, replika britského roadsteru MG TF (na základě typu Daina s motorem Fiat 1400)

2

S

pring se stal jedním z nejznámějších výrobků značky. Malý roadster v retrostylu vznikl na podvozkových skupinách lidového Fiatu 850, samonosná karoserie byla příslušně vyztu­ žena vzhledem k absenci pevné střechy a vyráběla ji SIATA ve své továrně na Strada di Lanzo v Turíně. V letech 1967 – 1970 vzniklo údajně 3500 vozů, když se vyrábělo až třináct denně. Prodávaly se nejen v Itálii, ale také ve Francii, Německu, Nizozemsku a USA (Abarth Sales Corporation z Newarku, NJ, vůz nabízela od 1995 dolarů, za kola s drátovým výpletem se připlácelo 126 a za výfuky Abarth 84 dolarů). Auto­ mobil vytvořil Renato Ambrosini, syn zakladatele, jako poslední pokus o záchranu firmy. Společnost SIATA (Società Italiana Applicazioni Tech­ niche Auto-Aviatorie) založil v roce 1926 automobilový závodník Giorgio Ambrosini (1890 – 1974), který se ­věnoval úpravám Fiatů a za války také zkonstruoval ­pomocný motor pro jízdní kola, z něhož vzešlo ►►►

3 4

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka; čtyřstupňová synchronizovaná převodovka Fiat 850 s řazením na podlaze (3,636 – 2,055 – 1,409 – 0,963 – Z 3,615), stálý převod 4,625; pohon zadních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu horní příčná ramena a dole příčné listové pero, vzadu vlečená ramena se šikmou osou kývání a vinuté pružiny; kapalinové tlumiče a příčné zkrutné stabilizátory; kapalinové bubnové brzdy; řízení šnekem a kladkou; pneumatiky 5,50 – 12. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2025 mm, rozchod kol 1145/1210 mm; d/š/v 3545/1400/1385 mm; světlá výška 120 mm; pohotovostní/celková hmotnost 640/810 kg; objem palivové nádrže 30 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 125 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 28,0 s; 0 – 1000 m za 43 s; průměrná spotřeba paliva 6,0 l/100 km.

2/2022 THauto

51


Foto Tom Hyan

► SIATA (1926 – 1970)

Siata 140S Daina Sport (1952), kupé nebo kabriolet s motorem z Fiatu 1400 (celkem 228 vyrobených vozů)

1

2

1 Siata 400F (1953), kupé s dvoulitrovým osmiválcem Fiat 8V; plán zástavby čtyřlitrového Chrysleru V8 se nerealizoval 2 Siata 208S Vignale Coupé, další kreace na základě dvoulitrového Fiatu 8V (1954) úspěšné Cucciolo (Ducati). První automobil Siata vyjel roku 1936, následovala Amica na základě Topolina (Fiat 500), po válce ­pokračovala od roku 1949 a výrobce upravil zkratku na S.I. Auto Trasformazioni Acces­ sori. Výroba byla v malých sériích a když ­firma poprvé zkrachovala, tak ji zachránilo spojení s Abarthem (1959 převzal podíl 49 procent). V roce 1967 nabídku oživil Spring, ale to už bylo poslední zvonění. Spring skončil v roce 1970, zájem byl sice velký, jenže výrobu ochromila čtyřměsíční stávka. Linku pak převzala ORSA (Officina Reali­ zzazione Sarda Automobili), přestěhovala do Cagliari, vylepšila motorem 903 cm3 z li­ cenční produkce Seat 850 Especial, ale přestože Ing. Piero Rivolta (Iso) koupil 75 procent akcií, produkci v roce 1975 zasta­ vily následky první ropné krize. Spring se tak ovšem stal jediným italským automobilem ze Sardinie, počty vyrobených vozů ORSA z let 1973 – 1976 nejsou známé. Uvádí se, že se dochovalo cca 300 vozů. Au­ tomobil si rovněž zahrál v několika filmech, k nimž patří Ho! z roku 1968, což byla pře­

52

auto 2022/2

TH

zdívka závodníka Françoise Holina (Jean­ -Paul Belmondo), proměněného v gang­ stera. Jeho krásná přítelkyně Bénédicte (Joanna Shimkus) jezdila ve žlutém Springu, ale vztah s Holinem se jí stal osudným. Ve filmu režiséra Roberta Enrica se také před­ stavil tým Matra Sports se sportovním proto­ typem a formulí 2 na okruhu v Montlhéry. Historie značky Siata je ovšem mnohem ­bohatší. První malé vozy Amica se vyráběly nejen s motory Fiat 500 a později 600 (od 1956), ale také pro USA se čtyřválci Crosley 750. Na základě lidového Fiatu 600 vznikly další kreace, přičemž Siata v duchu předválečné činnosti (hlavy válců Super­ testa SIATA) upravovala i motory (zvětšila objem na 735 cm3), resp. vytvářela úhledná kupé a kabriolety podle návrhů Giovanni Michelottiho. Od roku 1959 vyjely rovněž vozy se značkou Siata-Abarth, ale Renato Ambrosini tehdy založil samostatné spo­ lečnosti SIATA Auto (po vstupu Abarthu do původní firmy SIATA) a SIATA Española ve španělské Tarragoně, pro úpravu vozů Seat 600 a 1400B podle licence Fiat

(do roku 1972, pak pohlcena Ebro/Motor Ibéria). V Itálii ze šestistovky Multipla vznikly lehké užitkové vozy. Zajímavostí je miniautomobil Siata Mitzi vlastní konstrukce včetně vzduchem chlaze­ ného dvouválce OHV 434 cm3 (ø 62 x 72 mm) o výkonu 8 kW (11 k)/3600 min‑1 z let 1953 – 1956, na nějž Ambrosiniové prodali licenci do Argentiny, aby se zaměřili opět na spolupráci s Fiatem na základě typů 500, 600, 8V, 1100, 1200, 1400 (slavná Daina) a nové řady 1300/1500 (Siata Auto TS Coupé). Mitzi měla motor uložený vzadu jako podobný Fiat Nuova 500, a tak Giorgio Ambrosini raději volil spolupráci s Fiatem, jehož šéf Gianni Agnelli ho podporoval a se­ hnal pomoc při prvním bankrotu, když ­přesvědčil Abartha, aby do Siaty investoval. Spolupráce Siata-Abarth sice brzy skončila, ale Siata tak přežila další desetiletí. Giorgio Ambrosini už v roce 1914 sestrojil automobil Vittoria, od roku 1926 upravoval Fiaty a s Piero Dusiem (zakladatelem Cisitalie) jeli Mille Miglia 1929 na Fiatu 521, jehož motor Siata upravila. Další vývoj už znáte. ■


Foto Tom Hyan

► STADION S11 a S22 (1957 – 1965)

PETR RUTEK

1 Stadion S11 je součástí mnoha motocyklových sbírek (Moto & Velo Muzeum Tomáše Moravce v Přerově nad Labem) 2, 3 Motor Jawa 552 pro mopedy Stadion S11 v názorném řezu 4 Stadion S11 na dobové kresbě se schématem řazení otočnou rukojetí

1

SPLAŠENÉ

TRUBKY

P

ostavit Evropu na kola se stalo velkým úkolem hned po druhé světové válce. Skútry, mopedy a motokola se rozšířily od polo­ viny minulého století. Českoslo­ venský průmysl ovšem kvůli centrálnímu ­řízení trochu zaostával, teprve v roce 1957 se na trhu objevily skútry Čezeta a koncem téhož roku nejlevnější mopedy Stadion S11, záhy následované mopedy Jawetta s konstrukčně spřízněným motorem. Za­ tímco Jawetta se příliš nerozšířila, nej­ slavnějších mopedů Stadion S11 vzniklo přes 150 tisíc, takže se jich také nejvíce dochovalo. Kozí dech nebo splašené trubky byly nejčastějšími výrazy, s nimiž vstoupily tyto skromné stroje do povědomí veřejnosti, nicméně byly dostupné (za cenu jedné a půl běžné výplaty), takže se na přelomu pade­ sátých a šedesátých let značně rozšířily. Nevyžadovaly registrační značku ani řidič­ ský průkaz. Mohl je řídit každý, kdo dosáhl patnácti let, nebylo-li pochybnosti o jeho zdravotní způsobilosti... O výrobě československých mopedů se začalo uvažovat během roku 1955. Roz­ hodnutím Ministerstva automobilového průmyslu a zemědělských strojů ČSR byl výrobou pověřen národní podnik Motor České Budějovice, známý tvůrce ►►►

Kresby Stadion Motor

Nejdostupnějším motorovým dopravním prostředkem v bývalém Československu byly jednoduché mopedy Stadion... 2

3

4

2/2022 THauto

53


► STADION S11 a S22 (1957 – 1965)

Foto Tom Hyan

1

3

Foto Stadion Motor

2

4

5

1 Stadion S11 se dodnes těší zájmu sběratelů (snímek z brněnské výstavy ve Vaňkovce) 2 Rozměrový náčrtek mopedu Stadion S22 (hodnoty rozvoru a délky jsou na originální kresbě přehozeny) 3 Rozměrový náčrtek mopedu Stadion S11 4 Stadion S22 na oficiálním továrním snímku ze šedesátých let 5 Modernější Stadion S22 vystřídal původní typ S11 po roce 1960

54

auto 2022/2

TH

karburátorů, maloobjemových motorů a dalších za­ řízení, ale navržení a konstrukci mopedu dostali za úkol v Ústřední konstrukční kanceláři velo­ průmyslu v Rokycanech (ÚKK), protože moped má přece blíže k velocipedu než k motocyklu! Toto rozhodnutí se ale ukázalo coby zásadní chyba, ­ ­protože první Stadion byl poddimenzovaný a neče­ kané prasknutí hlavy přední vidlice zapříčinilo do­ konce smrtelné úrazy (tehdy nebyly předepsány přílby)! Po defektu totiž upadlo přední kolo i s blat­ níkem a jezdec na mopedu udělal přemet... Z důvodu návaznosti na bicykly byl pro produkci Sta­ dionů S11 vybrán výrobce jízdních kol Velo-Stadion v Rakovníku, který byl začleněn jako pobočný závod 02 pod českobudějovický Motor, kde v roce 1957 ­zahájili výrobu mopedových motorů. Problémem byl výběr motoru, vznikly nevyhovující prototypy v ČZ Strakonice, ale první mopedy značené S1 jezdily s dovezenými německými padesátkami Sachs, ­jenže jejich větší import pro valutovou náročnost teh­ dy nepřicházel do úvahy. Bylo proto rozhodnuto o spolupráci s Výzkumným a vývojovým závodem Jawa v Praze-Strašnicích, který vyvinul malé dvou­ dobé jednoválce 49,8 cm3 s horizontálně uloženým válcem pro svůj moped Jawetta (typ 551), ale také

poskytl pomocnou ruku a na žádost Motoru vytvořil další motor Jawa typ 552 se shodnou spodní částí, ale se stojatým válcem skloněným šikmo vpřed ­podle vzoru Sachs 50. Parametry typů 551 a 552 byly téměř shodné, tedy vrtání válce 38 mm, zdvih pístu 44 mm, výkon 1,5 koně (1,1 kW) při otáčkách 4250 (Stadion) nebo 4500 min‑1 (Jawetta) a točivý moment 2,65 N.m při 2500 min‑1. Motor byl chlazen náporovým vzduchem, s dvoudobým pracovním cyklem, tříkanálový s vratným vyplachováním a spa­ lováním směsi benzin-olej v poměru 20:1. Poháněl zadní kolo stodvanáctičlánkovým řetězem Favorit přes dvoustupňovou převodovku s řazením otočnou rukojetí, primární převod měl ozubená kola, spojka byla lamelová v olejové lázni a umístěná přímo na klikovém hřídeli. Podle definice mopedu nesměly chybět pedály, převod šlapadel na zadní kolo měl ve dvou stupních hodnoty 1,17 – 0,58. Prvním sériovým typem byl Stadion S11, na pohled prozrazující původ z jízdního kola s dámským ote­ vřeným provedením rámu, tedy jen spodní rámo­ vou trubkou pro snazší nasedání i v sukni. Přední vidlice s předsunutými kyvnými vahadly byla něko­ likrát rekonstruována a hlavně zesílena, výrobce je vyměňoval zdarma, ale problémem bylo, že vzhle­


► STADION S22 (1960 – 1965) MOTOR – vzduchem chlazený dvoudobý tříkanálový jednoválec konstrukce Jawa 552 se šikmo vpřed skloněným válcem (výrobce Motor n.p., České Budějovice); vratné vyplachování válce; 49,8 cm3 (ø 38 x 44 mm); 7,5:1; 1,3 kW (1,8 k)/4250 min‑1 a 2,65 N.m/2500 min‑1; polospádový kaburátor Jikov 2912 PS s průměrem difuzoru 12 mm; zapalování setrvačníkovým magnetem PAL 6 V, zapalovací svíčka PAL 14/225 nebo 14-7-RZ; mazání olejem v palivu 20:1, při záběhu 16:1, doporučený olej M5 Mix. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – vícelamelová spojka v olejové lázni; dvoustupňová převodovka s řazením otočnou rukojetí (2,01 – 1,00); primární převod koly se šikmým ozubením (4,75) a sekundární řetězem (2,92); šlapadla s převodem 1,17 – 0,58 působí na předlohový hřídel převodovky; pohon zadního kola řetězem Favorit Transport 12,7 mm. PODVOZEK – jednoduchý otevřený rám, svařený z ocelové trubky a nosné skříně z ocelových profilů; vpředu vidlice se sunutými spodními vahadly, vzadu kyvná; vinuté pružiny a vpředu pryžové dorazy, zdvih odpružení P/Z 65/70 mm; mechanické bubnové brzdy v obou kolech; pneumatiky 2,25 – 23.

6

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor os kol 1165 mm; d/š/v 1820/640/1165 mm; výška sedla nad zemí 850 mm; světlá výška 175 mm; objem palivové nádrže 5,6 l (rezerva 0,5 l); suchá/pohotovostní/celková hmotnost 48/51,6/151,6 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost na jednotlivé stupně 25 – 40 až 45 km/h; stoupavost 16/8 %; spotřeba paliva 1,6 l/100 km při rychlosti 40 km/h.

vidlici s dvojicemi jednotek vinutá pružina/tlumič. Výkon převzatého motoru Jawa 552, který vyráběl národní podnik Motor České Budějovice, vzrostl na 1,8 koně (1,3 kW)/4250 min‑1, hodnota největší­ ho točivého momentu se nezměnila. Pohotovostní hmotnost vzrostla na 51,6 kg, větší nádrž na rámu měla objem 5,6 litru. Pneumatiky byly širší 2,25 – 23. Provozní parametry se příliš nezměnily, byla uvá­ děna nižší spotřeba 1,6 l/100 km při rychlosti 40 km/h, brzdná dráha ze čtyřicítky se zkrátila na 9,7 metru. V šedesátých letech se zvýšila životní úroveň oby­ vatelstva a zájem o mopedy poklesl, takže pro­ dukce byla v Rakovníku ukončena roku 1965 a podnik se vrátil k jízdním kolům. Přesto Stadion S22 dosáhl výroby 240 tisíc kusů. Kromě toho se od 1962 vyráběla atraktivní sportovní verze Stadion S23 s horizontální nádrží jako u motocyklu a uza­ vřeným rámem s horní rámovou trubkou. Typy S23 se hlavně vyvážely (cca 2500 kusů), jeden nád­ herný exemplář nedávno objevil Martin Samson z Chicaga s tím, že moped má najeto pouhých šedesát mil (96 km). Do USA se exportovaly se ­ značkou Jawa. Ve své vlasti však Jawa neuspěla, její Jawettu z let 1958 – 1962 odbytem překonal Stadion, vyráběný v letech 1957 – 1965. ■

8

6 Mopedy Stadion S22 a S11 na výstavě Veteran Mania 2021 v pražských Holešovicích 7 Závodní Stadion s výkonem 4,2 k (3,1 kW) pro továrního jezdce Josefa Sejka (stroj ze sbírky Petra Hošťálka) 8 Stadion S22 na dobové kresbě se schématem řazení otočnou rukojetí 9 Také mopedy Stadion S22 jsou oblíbenými sbírkovými předměty

9

Foto Tom Hyan

dem k absenci registrací neměl přesný přehled o majitelích, takže poddimenzované hlavy vidlice mohly u mnoha strojů zůstat. Také původní odpru­ žení s pryžovými prstenci bylo nahrazeno vinutými ocelovými pružinami s pryžovými dorazy. Zadní kolo bylo uloženo v rámu přímo bez odpružení. Ná­ drž o objemu tři litry benzinové směsi vystačila dlouho, udávaná spotřeba paliva při rychlosti 20/30/40 km/h činila 1,4/1,6/1,9 litru na stovku kilo­ metrů; brzdná dráha z největší rychlosti 40 km/h byla dvanáct metrů při použití ruční i nožní brzdy. Moped vážil 42 kg připravený k jízdě a uvezl až 100 kilogramů, přičemž největší zatížení předního kola bylo 52 kg a zadního 90 kg. Stadion S11 zachytil nástup mopedů a touhu obča­ nů po mobilitě, v roce 1960 se prodával za 1900 Kčs, jedna pneumatika stála 80 Kčs (měla rozměry 2,00 – 23). Podle dostupných údajů se prodalo přes 150 tisíc kusů. Zatímco typ S11 vycházel konstrukčně z jízdních kol, které továrna v Rakovníku vyráběla až do roku 1956, koncem roku 1960 se představil nový typ Stadion S22 v evropském stylu se smí­ šenou konstrukcí rámu (svařenec z plechových ­výlisků a ocelové trubky), jenž vynikal působivým designem a také odpruženým zadním kolem v kyvné

Kresby Stadion Motor

7

Foto Tom Hyan

VÝROBCE – Motor n.p., České Budějovice; závod Stadion, Rakovník, Československo

2/2022 THauto

55


► Historie ► VEB ROBUR-WERKE ZITTAU (1957 – 1991)

Foto Robur

PRÁCE

1

VŠEHO DRUHU

Po ukončení výroby vozů Praga předválečné konstrukce u nás nebyly třítunové nákladní automobily; problém vyřešil dovoz...

V

ozy Praga typů RN a RND věrně sloužily až do sedmdesátých let, ale pak už byly opravdu za zenitem. Náhrada z domácích zdrojů ­nebyla k mání až do roku 1968, kdy vyjely první Avie. Předválečné třítuny Praga, které vyběhly z linky v roce 1953, totiž ve výrobě nahradily vojenské speciály V3S, nevhodné pro civilní provoz, a proto se československé úřady rozhodly nedostatek řešit dovozem. Jedinou rozumnou variantou se staly východoněmecké Robury, modernizované verze Ga­ rantů, které dostaly bezkapotovou budku a pětistup­ ňovou převodovku. Měly zážehový i vznětový motor, podobně jako u naší Tatry chlazený vzduchem. Výroba vozů Robur v saské Žitavě (město Zittau) za­ nikla po roce 1991, továrna VEB Robur-Werke Zittau propustila postupně více než pět tisíc zaměstnanců. Její historie je dlouhá, Gustav Hiller zahájil v roce 1888 výrobu vysokých jízdních kol, 1898 motocyklů a 1907 nákladních tříkolek Phänomen, jejichž typickým zna­ kem byl vzduchem chlazený motor, uložený nad řetě­ zem poháněným předním kolem. Zprvu dvouválce, od roku 1912 výhradně čtyřválce a tento počet válců stejně jako chlazení vzduchem se nezměnily až do ­konce výroby užitkových Roburů v roce 1991. Jedinou výjimkou byly osobní Phänomeny z let 1912 – 1927,

56

auto 2022/2

TH

TOM HYAN 1 Klasický valník Robur LD 2500 z poloviny šedesátých let ve společnosti ruského vrtulníku Mi-4 z konstrukční kanceláře Michajla Leontějeviče Mila 2 První prototypy LO 2500 vznikly v letech 1957 – 1960 ve spolupráci s karosárnou VEB Karosseriewerk Halle jako šest autobusů ještě se jménem Garant, první z nich se představil na Lipském veletrhu 1957

2


5

6

Foto Robur

3

7

4 j­ejichž příď zdobil klasický vodní chladič. Přestože Hiller vyráběl také tyto osobní čtyřkolové automobily Phänomen, největší proslulost mu posmrtně (zemřel roku 1913) vydobyly lehké vozy pro rozvoz zboží. Do roku 1927 tříkolky, ale pak nástupce 4RL dostal čtyři kola, zesílený podvozek pro náklad 750 kg a klasicky vpředu uložený čtyřválec 1,5 litru o vý­ konu 11,8 kW (16 k) pro pohon zadních kol. Zatímco Phänomen 4RL byl malý dodávkový vůz, od počátku třicátých let změnila továrna Phänomen­ -Werke Gustav Hiller AG ze Žitavy výrobní program a zaměřila se na klasické nákladní vozy, u nichž nejprve vzrostla užitečná hmotnost na 1,5 tuny ­ (Granit 25, od roku 1942 silnější Granit 1500 a Gra­ nit 27 4x4), později až na 2,5 tuny (od roku 1936 nový Granit 30). Samozřejmě zůstalo u vzduchem chlazených čtyřválců, nejprve 2,5 litru/26 kW (35 k), později 3,1 litru/41 kW (56 k). Po válce byla továrna v ruské okupační zóně, strojní zařízení demontováno a odvezeno do Ruska, do roku 1950 jako součást znárodněného automobilového průmyslu IFA půso­ bila pouze jako opravna. Teprve koncem roku 1949 byl znovu smontován první nákladní Granit 27 (se znakem náprav 4x2 a zvýšenou užitečnou hmotností na 2 tuny), jenž se stal základem poválečné výroby.

8

Pokračovalo nadšení pro vzduchem chlazené mo­ tory, tehdy se neřešily emise výfukových plynů, a chlazení vzduchem proti kapalinovému poskytovalo výhodu jednodušší a spolehlivější konstrukce bez rizi­ ka úniku chladicí kapaliny. Novou iniciativou byl od roku 1951 vývoj vznětového čtyřválce, jenž se od roku 1953 stal na dlouhá léta alternativou zážehového mo­ toru, klienti měli možnost volby obou čtyřválců jak v Granitu, tak u nástupců Garant a Robur. V červenci 1956 byl Granit po modernizaci přejmenován na ­Garant, dostal novou kapotovou příď, nyní s typickými zapuštěnými světlomety pod šikmými překryty. Od 1. ledna 1957 se název podniku změnil na VEB Ro­ bur-Werke Zittau a výroba vozů Robur Garant pokra­ čovala do roku 1960. Zatímco Granity se u nás obje­ vily jen coby trofejní stroje v poválečném období, Garanty se začaly oficiálně dovážet, ale většího rozší­ ření dosáhly Robury s novou bezkapotovou budkou. Vzduchem chlazené vznětové motory vyráběl Robur jako stavebnicovou koncepci s 1, 2, 3 nebo 4 válci i pro průmyslové účely. První Robur vznikl v prototy­ pové sérii autobusů, zhotovených ve spolupráci s VEB Karosseriewerk Halle v letech 1957 – 1960 (první prototyp zářil na Leipziger Messe 1957 ještě s označením Garant na trambusové přídi). ►►►

3 Jeden z prvních LO 2500 na dobovém prospektu v českém jazyce ze šedesátých let 4 Elegantní autobus Robur LO 2500 s prosklenou střechou, určený až pro 20 cestujících 5 Robur LD 2500 se nezalekl ani lehčího terénu, později ale přibyly i civilní verze 4x4 6 Kofferwagen, vůz s oddělenou skříní o ložném objemu 12,8 m3, se dodával na podvozku Robur LO 2500 nebo LD 2500 7 Skříňový automobil s integrální nástavbou o ložném objemu 14,0 m3, který se u nás využíval například pro svoz prádla do prádelen 8 Jeden z prvních autobusů s mírně odlišnou čelní maskou a označením značky velkými písmeny v řadě (nikoli střídavě)

2/2022 THauto

57


► VEB ROBUR-WERKE ZITTAU (1957 – 1991)

1 Provedení kombi s jedenácti sedadly a velkým odděleným prostorem 3,2 m3 pro náklad do hmotnosti 1685 kg 2 Robur LO 2202 AKF 4x4 s novou přídí a pohonem všech kol (užitečná hmotnost 2350 kg), vyráběný v letech 1973 – 1990 3 Prototyp Robur D609 z roku 1978 s novou budkou a vznětovým motorem o výkonu 66 kW (90 k) 4 Robur LO 3000 dostal od roku 1973 jednodušší mřížku přídě, ale i zvýšenou užitečnou hmotnost na tři tuny

Foto Robur

5 Labutí píseň značky Robur, typ LD 3004 s motorem Deutz F4L 912F a rozšířenou plastovou mřížkou masky i mohutnějším nárazníkem

1

2

3

4 5

58

auto 2022/2

TH

Přestože Robur LO 2500 (O = Ottomotor) a LD 2500 (D = Diesel) koncepčně vycházel z předchůdců, dostal v roce 1961 novou bezkapotovou budku moderního ­stylu a silnější motory s větším objemem válců, znovu čtyřválce s chlazením vzduchem, podpořeným axiálním ventilátorem. Převodovka byla pětistupňová místo ­čtyřstupňové, zůstaly tuhé nápravy odpružené svazky podélných listových per. Nabídka zahrnovala desítky různých variant, na odděleném žebřinovém rámu se objevily nejrůznější nástavby. Vedle základního valníku s užitečnou hmotností 2,6 tuny (diesel 2,525 tuny) to byly různé skříňové verze, malý autobus pro dvacet cestujících, kombi pro jedenáct osob a náklad, vůz s hasičským žebříkem a mnohé další. Zážehový motor o objemu 3345 cm3 nabízel shodný výkon 52 kW (70 k) jako vznětový 3927 cm3, ale o 200 otáček výše (2800 proti 2600 min‑1).Výhodou druhého, uvedeného v roce 1963 pro LD 2500, byla normovaná spotřeba 12,5 litru nafty proti 18 litrům benzinu na stovku kilometrů.


► ROBUR LO/LD 2500 (1964)

6

MOTOR – vzduchem chlazený řadový čtyřválec Robur, uložený podélně vpředu; OHV 2V; tlakové oběžné mazání; a) zážehový LO4 (typ 34, resp. 4 VO 11,8/9,5 SRL); 3345 cm3 (ø 95 x 118 mm); 6,0:1; 52 kW (70 k)/2800 min‑1 a 216 N.m/1900 min‑1; jeden spádový karburátor; b) vznětový Robur (typ 33, resp. 4 KVD 12,5/10 SRL); 3927 cm3 (ø 100 x 125 mm); 20,0:1; 52 kW (70 k)/2600 min‑1 a 216 N.m/1700 min‑1; nepřímé vstřikování paliva. Dynamo 12 V/220 W, autobus 500 W; spouštěč 12 V/1,3 kW. Akumulátory a) jeden 12 V/85 A.h, bus 105 A.h, b) dva 12 V/105 A.h.

7

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka; pětistupňová převodovka (7,62 – 4,60 – 2,79 – 1,62 – 1,00 – Z 7,06), synchronizace na II. až V. stupni. Rozvodovka se soukolím Gleason, stálý převod 5,17; pohon zadních kol. PODVOZEK – žebřinový rám ze dvou podélníků a většího počtu příček; tuhé nápravy, odpružené podélnými listovými pery, teleskopické tlumiče vpředu i vzadu; šnekové řízení 18,0:1; kapalinové jednookruhové (pro bus později dvouokruhové) bubnové brzdy ø 330 mm na všech kolech, ruční brzda působí na zadní kola. Ocelová kola, pneumatiky 6,50 – 20.

9

Foto Robur

8

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (valník) – rozvor náprav 3025 mm; rozchod kol 1560/1530 mm; d/š/v 6175/2365/2440 mm; rozměry ložné plochy d/š/v 3800/2200/ 500 mm; výška ložné plochy nad zemí 1000 mm; objem palivové nádrže 90 l; pohotovostní hmotnost a/b) 2600/2875 kg, celková hmotnost 5200/5400 kg; hmotnost přívěsu do 3000 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 85/80 km/h; stoupavost do 37/35 %; normovaná spotřeba 18,0/12,5 l/100 km, průměrná spotřeba na silnici 23 – 26/17 – 20 l/100 km.

6 Výhodou vznětového čtyřválce typu 4 KVD 12,5 SRL pro Robur LD 2500 byla nižší normovaná spotřeba nafty 12,5 l/100 km

Oficiální představení Roburu LO 2500 se odehrálo na Lipském jarním veletrhu 1961, první sériové vozy odebrala armáda NDR, která si vyžádala verze s pohonem všech kol (LO 1800 A), byť Robury byly určeny především pro civilní sektor. Po první řadě LO/LD 2500 od roku 1965 následovaly vylepšené LO/LD 2501 se dveřmi budky zavěšenými vpředu, přičemž kapalinové brzdy dostaly od roku 1968 posilovač. Vojenské LO 1800 A se změnily na ­ LO 1801 A, celkem vzniklo 67 750 vozů Robur první generace. V roce 1973 se představila druhá gene­ race se základním typem LO 3000, jenž dostal ­jednodušší mřížku přídě, větší užitečnou hmotnost tři tuny a mírně navýšený výkon zážehového čtyř­ válce na 55 kW (75 k)/2800 min‑1. Terénní verze od 1974 vystřídaly LO 2002/2202 A (Allrad-Antrieb) se zvýšenou užitečnou hmotností, nabízené i na export do Afriky a Jižní Ameriky. Vznětový motor se vrátil v roce 1982 s výkonem 50 kW (68 k) pro

LD 3000 a nový LD 2002/2202 A. Další moderni­ zace od 1985 znamenala typy LO/LD 3001 a 3002 (liší se menšími koly). Připravený projekt LD 3001 pro montáž v Indonésii (motory Deutz F4L 916) se nerealizoval, stejně jako LD 3003 s motorem rekon­ struovaným na přímé vstřikování nafty. Druhá ge­ nerace zaznamenala 111 950 vyrobených vozů. Pokusy o modernizaci s řadou O611/D609 ze sedm­ desátých let neuspěly, za třicet let Robur zestárl a jeho historie se uzavřela. Vykonal však mnoho uži­ tečné práce. Do Československa bylo dovezeno přes deset tisíc Roburů včetně elegantních auto­ busů. Výroba se uzavřela posledními typy LD 3004 a LD 2004 A, ale se západoněmeckým vzduchem chlazeným čtyřválcem Deutz F4L 912 o objemu 3770 cm3 (ø 100 x 120 mm) a velkoplošnou plasto­ vou mřížkou přídě (asi 300 vozů). Celkem vzniklo v letech 1949 – 1991 v Žitavě více než 250 tisíc auto­ mobilů se jmény Granit, Garant a Robur. ■

7 Motory Robur byly vzduchem chlazené čtyřválce, zážehový LO4 nabízel výkon 52 kW (70 k), tedy stejně jako vznětový 8 Klasický podvozek s tuhými nápravami, listovými pery a kapalinovými bubnovými brzdami 9 Z nabídky užitkových automobilů z NDR, tvořené nákladními vozy IFA W50, Robur a transportéry Multicar, do dnešních dnů přežily jen posledně jmenované

2/2022 THauto

59


eXtra

► THE DONINGTON COLLECTION (1973 – 2018)

Foto Tom Hyan

S tímto vozem McLaren M23 Ford V8 se stal James Hunt mistrem světa 1976 po známém souboji s Niki Laudou (Ferrari)

1

2

SPLNĚNÝ SEN

Byl to splněný sen malého diváka, který v Doningtonu sledoval závody, ale o pětatřicet let později se tam projížděl ve vlastních formulích...

F

enomenální sbírka The Donington Grand Prix Collection, která byla živou historií závodů Grand Prix, už bohužel neexistuje. Po otevření československých hranic po roce 1989 se stala prvním britským muzeem, které jsem ­ ­navštívil. Bylo tam více než 130 závodních automobilů, převážně formule 1, jež jsem do té doby znal pouze z obrázků. Frederick Bernard Wheatcroft (8. 5. 1922 až 31. 10. 2009), zvaný Tom, rodák z Castle Doning­ tonu (Leicestershire), vydělal velké peníze ve sta­ vebnictví, a tak si v roce 1964 koupil první formuli od Australana Dicka Cobdena. Byl to třináct let starý Ferrari 125 (chassis 114) po Peteru Whiteheadovi, ­ovšem přestavěný na osmiválec Chevrolet, a tak v le­ tech 1971 – 1972 vůz kompletně zrenovoval a znovu spojil s originálním dvanáctiválcem.

60

auto 2022/2

TH

TOM HYAN, Donington (UK) 1 Lotus 72/8 Ford V8, s nímž startoval legendární Ronnie Peterson (1973 – 1974) 2 Eagle T2G, ještě se čtyřválcem Coventry Climax 2,7 litru, když se vývoj dvanáctiválce Weslake pro Dana Gurneye opozdil (1966)

Vše se zrodilo z nadšení malého chlapce, jenž si v po­ lovině třicátých let zajel na kole do Doningtonu, aby ­viděl motocyklové závody na okruhu nedaleko Derby. Tom Wheatcroft tam od roku 1935 nevynechal žádný závod a byl svědkem heroických bitev továrních týmů Mercedes-Benz a Auto Union, které angažovaly nej­ lepší jezdce té doby Rudiho Caracciolu, Bernda Rose­ meyera (vítěz 1937), Manfreda von Brauchitsche, Tazia Nuvolariho (vítěz 1938), Hermanna Langa, Richarda Seamana a další hvězdy. Po válce podnikal ve staveb­ nictví, ale láska k závodům ho nikdy neopustila. Neměl potřebné předpoklady stát se automobilovým závodní­ kem, za války byl tankistou, po výbuchu miny ho záře nakrátko oslepila, ale naštěstí se vyléčil. Po prvním ­Ferrari sbíral další vozy a v roce 1971 koupil panství Donington Hall za sto milionů liber, jehož součástí je


Foto Tom Hyan

Foto Donington Collection

3

7

4

8

5 6

Foto Donington Collection

3 Nepojízdný Mercedes-Benz W154 (M163) z roku 1939 byl v roce 1973 zapůjčen do Doningtonu z NTM Praha 4 Bellasi S1-1-70 Ford V8, unikátní formule 1 konstruktéra Guglielma Bellasiho pro Švýcara Silvio Mosera (1970) 5 Tom Wheatcroft se svými oblíbenými monoposty 6 Ojedinělý Shadow DN7 s dvanáctiválcem Matra pro Jean-Pierra Jariera (1975) 7 March 732 BMW formule 2, s nímž Roger Williamson zvítězil v Misanu (1973) 8 March 701 Ford továrního týmu pro Chrise Amona (1970) 9 Wheatcroft R26 formule 2 s motorem Hart 420, jenž nahradil neúspěšný řadový šestiválec Abarth-Holbay (1977)

9 bývalý okruh Grand Prix. Trať přestavěl, svou sbírku umístil v objektech u okruhu, závody tam vrátil v roce 1977 a získal Velkou cenu Evropy 1993 formule 1 (vyhrál Ayrton Senna na McLarenu). Sám se často po okruhu projížděl, před závodem F1 předvedl divákům Mer­ cedes-Benz W154, tedy automobil, jaký tam viděl zá­ vodit před válkou. Wheatcroftova sbírka byla otevřena 16. března 1973 pro veřejnost a kromě jeho vlastních vozů se objevily další zapůjčené exponáty. V té době už podporoval také závodní jezdce a založil vlastní tým. Počátkem sedmdesátých let se Tom sešel v Monaku s Rogerem Williamsonem, britskou nadějí F1, který tehdy na soukromém Marchu srdnatě bojoval s jezdci slavných týmů formule 3. Podpořil ho a Wheatcroft Team záhy dosáhl řady vítězství; v roce 1972 vyhrál hned dvě britská mistrovství formule 3! Williamson o rok ►►►

2/2022 THauto

61


► THE DONINGTON COLLECTION (1973 – 2018)

3 1 Slavný šestnáctiválec BRM H16 (typ P83), s nímž startoval Mike Spence (v roce 1967 vůz předvedl na staré trati v Brně) 2 Britský Thin Wall Special z roku 1951 na základě Ferrari 375, za ním Ferrari 500/05 z roku 1952 (ex-Tony Gaze) Foto Tom Hyan

3 První Tyrrell 001, který Derek Gardner tajně postavil ve své garáži pro Jackieho Stewarta, vedl hned při prvních startech v Kanadě a USA 1970!

1

2 později ve formuli 2 na Wheatcroftově Marchu triumfoval v italském Misanu a byl hvězdou dalšího závodu na ­Monze. Úspěchy ho přivedly do továrního týmu March formule 1, při prvním startu 1973 byl ale zapleten do hro­ madné kolize v Silverstone, zaviněné Jody Scheckte­ rem. Druhý start v Zandvoortu byl osudný. Po defektu závěsu kola Roger havaroval a v převráceném voze ­uhořel. David Purley, jehož pozdější LEC formule 1 je také ve Wheatcroftově sbírce, se ho marně snažil ­zachránit. Rogeru Williamsonovi, nadějnému britskému jezdci s ambicemi světového šampiona, byla věnována v Doningtonu samostatná expozice a v roce třicátého ­výročí smrti na okruhu vztyčena bronzová socha. Majitel sbírky nechal postavit vlastní monopost Wheat­ croft R26 pro formuli 2 a formuli Atlantic, v němž zkoušel různé motory, a který řídili především Brian Henton (také rodák z Castle Doningtonu) a Bob Evans, pozdější jezdci F1. Vůz konstrukce Mike Pilbeama postavili zaměstnanci muzea v dílnách v Leicesteru. V dobách největší slávy nechyběly v expozici žádné z významných vozů Grand Prix. Mnohé exponáty byly unikáty. Zlatou éru Grand Prix

62

auto 2022/2

TH

4 Italský osmiválec ATS Tipo 100 z roku 1963 (nemá nic společného s německým ATS formule 1)

4 reprezentovaly Bugatti, Sunbeam, Delage, Frazer-Nash, Maserati a Alfa Romeo ze třicátých let, objevily se i velmi vzácný Auto Union 1,5 litru typu E, či jeho poválečný ná­ stupce Cisitalia Porsche 360. Několik let měl Wheatcroft zapůjčen nepojízdný Mercedes-Benz W154 (M163) z pražského Národního technického muzea. Kapitolu pa­ desátých a šedesátých let reprezentovaly nejen Ferrari, Vanwall, Aston Martin, OSCA, Cooper-Bristol a Mase­ rati, ale také první vozy formule 1 s motory vzadu (Lotus, Porsche, Cooper). Nechyběly vítězné monoposty Jima Clarka (Lotus), Grahama Hilla (BRM), Dana Gurneye (Eagle), Jackie Stewarta (Tyrrell), Nikiho Laudy (Brab­ ham), Nigela Mansella (Williams) atd. Neobyčejně zají­ mavá byla kolekce vozů formule 1 s pohonem čtyř kol, zkoušeným na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Tom Wheatcroft shromáždil všechny kromě francouzské Matry, rovněž kuriozní Cosworth (1969), výrobek zná­ mého tvůrce závodních motorů, který se pod vedením zakladatele Marchu Robina Herda pustil do stavby svého prvního a jediného kompletního automobilu. Cosworth má samozřejmě legendární motor Ford Cosworth DFV,


Foto Tom Hyan

5

6 ale na startu se nikdy neobjevil. Další vozy s pohonem všech kol Lotus 63 a McLaren M9A nebyly úspěšné, stejně jako turbínový Lotus 56B (1971) pro Emersona Fittipaldiho. Pohon všech kol měl také Ferguson P99 s motorem Climax, uloženým ještě vpředu (1961). Lotus 49 uvedl legendární osmiválec Ford Cosworth DFV a Jim Clark s ním napoprvé v Holandsku 1967 vy­ hrál. Později se tento stroj stal standardní pohonnou jednotkou většiny vozů formule 1 od úspěšných Lotusů, Tyrrellů, Marchů, McLarenů, Williamsů, Brabhamů až po kuriozní Bellasi, LEC, Maki, Trojan, Connew, Amon, Surtees a dalších. Vystaveny byly nejen kompletní vozy, ale i jejich části, motory a příslušenství. Ve vitrí­ nách zářila třeba ochranná přilba, která na Velikonoční pondělí 1962 zachránila život Stirlingu Mossovi, když v Goodwoodu těžce havaroval a musel ukončit kariéru. V době naší návštěvy kolekce vzdávala hold také Mike Hailwoodovi s přehlídkou motocyklů Honda; českou stopou se staly plochodrážní motocykly Jawa 500 a ESO 500 DT, když jeden z nich zapůjčil sám velký Ivan Mauger. Během let se muzeum vyvíjelo, vznikla

5 Pocta devítinásobnému mistru světa Mike Hailwoodovi (v popředí čtyřválcová Honda 500 z let 1966 – 1967) 6 LEC Ford CRP1, zapomenutý automobil formule 1 konstruktéra Mike Pilbeama pro Davida Purleye (1977) 7 McLaren M23 Ford v barvách Yardley pro amerického závodníka Petera Revsona (1973)

7 unikátní sbírka vozů Vanwall, téměř kompletní kolekce McLarenů a další jinde nevídané monoposty. V roce 2007 souhlasil Tom Wheatcroft se stopadesáti­ letým pronájmem pozemků společnosti Donington Ven­ tures Leisure, která získala desetiletý kontrakt na pořá­ dání britské Grand Prix (místo Silverstone) od sezony 2010. Okruh skutečně začala přestavovat, ale pak zkra­ chovala a Bernie Ecclestone změnil názor. Tom Wheat­ croft mezitím zemřel po delší nemoci 31. října 2009 ve svém domě v Arnesby. Kevin Wheatcroft, jedno ze ­sedmi dětí Toma, se sbírky ujal a nějaký čas pokračoval, když přidal svou kolekci vojenských vozidel. Bohužel sbírka byla definitivně uzavřena 5. listopadu 2018, ještě před vypuknutím celosvětového covidového šílenství, neboť podle Kevina nebyl provoz v novodobých podmín­ kách už vůbec možný. Kevin také pronajal okruh společ­ nosti MotorSport Vision, vedené bývalým jezdcem F1 Jonathanem Palmerem, ale i podle něho po počátečním zájmu nebyl provoz muzea dlouhodobě finančně udrži­ telný Zapůjčené vozy byly vráceny majitelům, vlastní nabídnuty v aukci. Zbyly jen krásné vzpomínky. ■

2/2022 THauto

63


► Krátce ► ZE SVĚTA & Z DOMOVA

► Česká republika patří k několika málo zemím světa, kde v prodeji automobilů vedou domácí značky (USA ze skupiny vypadly loni, když Toyota překonala General Motors). Mezi nejprodávanějšími deseti osobními vozy v ČR za rok 2021 jsou pouze tři, které nenesou značku Škoda. První je Fabia (15 450 vozů, vedla naposledy v roce 2008), druhá Octavia (14 007, vedla od 2009 do 2020; zřejmě nedostatek vozů), třetí Kamiq (10 453), pátý Karoq (9671), šestá Scala (8632), sedmý Kodiaq (6250) a devátý Superb (5205).

Foto Honda

NORTH AMERICAN CAR OF THE YEAR 2022

► Mezi první desítku českého trhu se dále vklínily jen Hyundai i30 (10 304) a Tucson (5696), ale také Volkswagen Golf (4654). Bestsellery svých značek jsou Renault Clio (2396), Kia Ceed (4132), Dacia Duster (3439), Toyota Corolla (2082), Seat Arona (2883), Peugeot 2008 (2689), Opel Crossland (1664), Ford Puma (1586), Mercedes-Benz GLE (1243), Citroën Berlingo (1161), Nissan Qashqai (1151) a další.

► Společnost Volvo Cars vykázala loni nárůst prodejů ze 661 713 na 698 693 vozů, když bestsellery jsou modely SUV XC60 (215 635), XC40 (201 037) a XC90 (108 231). Novým CEO společnosti byl od 21. března jmenován Jim Rowan, který přichází od výrobce vysavačů Dyson Group a Ember Technologies. Předchůdce Hakan Samuelsson (CEO 2012 – 2022) byl ke stejnému datu převelen k divizi Polestar Automotive. ► Vietnamská společnost VinFast, která vyhrožuje vstupem na severoamerický trh, opět vystavovala, tentokrát na CES 2022 v Las Vegas. Věrna tradici, znovu změnila označení svých vozů! Velká SUV byla v Los Angeles značena VF e35 a e36, nyní to jsou VF8 a VF9, k nimž přibyly menší VF7, VF6 a VF5. Otázkou je, zda si nevzala příliš velké sousto.

64

auto 2022/2

TH

Foto Honda

▼ Honda Civic Sedan Touring 2022

Foto Ford

► Na americkém trhu vládne Ford F-Series a přestože jeho prodej loni klesl na 726 004 vozů, zůstává nejlepším v USA po čtyřicátý rok v řadě (a pětačtyřicátý rok v kategorii pick-upů). Na druhé místo se vyšvihl RAM Pick-Up (569 388) před Chevrolet Silverado (519 774), nejlepší SUV je Toyota RAV4 (407 739), následují Honda CR-V (361 271), Toyota Camry (313 795, když americké značky segment opustily s tím, že sedany nikdo nechce), Nissan Rogue (285 602), Jeep Grand Cherokee (264 444), Toyota Highlander (264 128), Honda Civic (263 787), Toyota Tacoma (252 520), Toyota Corolla (248 993), GMC Sierra (248 924), Ford Explorer (219 871) a první patnáctku uzavírá Jeep Wrangler (204 610).

▲ Honda Civic vítězem 2022

▲ Ford Maverick (žlutý) a Ford Bronco 2022

Severoamerická anketa NA COTY se pořádá od roku 1994 a tradičně se vyhlašuje v lednu na místě konání někdejšího mezinárodního autosalonu NAIAS v Detroitu. Nejinak tomu bylo i letos, byť bez autosalonu (naposledy 2019; má být obnoven v září 2022). Padesát odborných motoristických novinářů z USA a Kanady nyní volí ve třech kategoriích Car, Truck a Utility Vehicle. Vítěznými vozidly jsou automobily obvyklých vlastností, u nichž je předpoklad velkého rozšíření. V kategorii Car zvítězila nová Honda Civic jedenácté generace pro severoamerický trh, kde se také vyrábí (od roku 1982 tam vzniklo 11 milionů vozů Civic všech generací, z toho pět milionů v USA). Porotci ocenili širokou nabídku modelů Sedan, Hatchback a Si, úsporné motory VTEC Turbo a rovněž šestistupňovou manuální převodovku. Mezi finalisty postoupily Volkswagen Golf osmé generace (včetně R a GTI) a také elektrický Lucid Air. V kategorii Truck uspěl nový kompaktní pick-up Ford Maverick, mezi finalisty jsou rovněž elegantní Hyundai Santa Cruz a elektrický Rivian R1T, jehož výroba se po mnoha odkladech rozběhla. V kategorii Utility Vehicles, původně vytvořené pro MPV, dominují SUV, jež dříve skórovaly v kategorii Truck. Vítězem je znovuzrozený Ford Bronco, nejlepší z trojice finalistů, již tvoří i Genesis GV70 a elektrický Hyundai Ioniq 5. Pro úplnost dodejme, že stejné místo vyhlášení nese nyní jméno Huntington Place, když v roce 2017 starosta Detroitu Mike Duggan napadl označení Cobo Hall (od 2010 Cobo Center), protože bývalý starosta Albert Cobo (1893 – 1957) byl novými tvůrci dějin posmrtně označen za rasistu. Jméno podle sponzora TCF Center (od 2019) vydrželo do prosince 2021 než se stalo novým Huntington Place po fúzi TCF a Huntington Bancshares Inc.

HISTORIE MOTORŮ L&K / ŠKODA (II. DÍL) Koho zaujal první díl historie spalovacích motorů Laurin & Klement/Škoda, tak toho jistě potěší i díl druhý, který mapuje konstrukci motorů Škoda od roku 1949 do současnosti! Vedle notoricky známých motorů tam najdete i různé kuriozity jako jsou motory boxer, rotační systému Wankel a hlavně sportovní deriváty, a to i typů dávno zapomenutých. Autor Martin Chlupáč se svými spolupracovníky vytvořil unikátní dílo, které by nemělo chybět v knihovnách všech vážných zájemců o motoristickou techniku. Vydal Antonín Matějka – Moto Public v roce 2021. K dostání rovněž v Muzeu Škoda Auto.


Kresba Honda

SLAVNÉ MOTORY

HONDA D16W1 (HR-V 1999 – 2006) Motor 1,6 litru (D16) z rodiny čtyřválců D Series (1984 – 2005), která zahrnovala také D12, D13, D14 a D15, kde typové číslo udává objem 1,2 až 1,6 litru. Verze D16W1 má rozvod OHC (existovaly také DOHC) bez VTEC, je určena pro první generaci crossoveru HR-V (GH) se shodným výkonem 77 kW (105 k) jako v 1.6 Civic Coupé, ale s vrcholem točivého momentu při nižších otáčkách. Konstruktéři se zaměřili na snížení hlučnosti a emisí (EU2000 s trojčinným katalyzátorem). Honda HR-V byla uvedena na český trh 15. dubna 1999. Pro verze 4WD (nikoli pro 2WD) se na přání dodával motor D16W5 se systémem VTEC a výkonem 91 kW (124 k).

Foto Honda

Zážehový čtyřválec; 1590 cm3 (ø 75 x 90 mm) Hliníkový blok a hlava válců, OHC 4V Stupeň komprese 9,6; vstřikování paliva PGM-FI Výkon 77 kW (105 k)/6200 min‑1 Točivý moment 135 N.m/3400 min‑1 HONDA HR-V (model 1999)


Kresby Chrysler

SLAVNÉ MOTORY CHRYSLER 3.0 V6 (1989) Šestiválec konstrukce Mitsubishi 6G72 (1986) poháněl od roku 1987 různé vozy koncernu Chrysler. Podle specifických požadavků Chrysleru vyráběl Mitsubishi. První zástavby minivany Voyager a sedany New Yorker, následovaly jiné vozy koncernu Chrysler (Voyager až do 2000) a originální 6G72 poháněly také Mitsubishi (Pajero do 2021), Hyundai Sonata (1990 – 1998) a další, rovněž Kia Opirus (do 2006). Všechny litinový blok a hliníkové hlavy OHC 2V (v Japonsku také OHC 4V a DOHC 4V). Chrysler později zkonstruoval vlastní 3.3 V6 (1989 – 2010) a 3.8 V6 (1991 – 2011), které vyráběl v Trentonu (MI).

Zážehový šestiválec do V/60°, OHC 2972 cm3 (ø 91,1 x 76 mm) Vícebodové vstřikování paliva, kompresní poměr 8,9:1 Výkon 104 kW (141 k)/5200 min‑1 Točivý moment 232 N.m/2800 min‑1 (údaje pro 1989 Chrysler Voyager)