TH Auto 02 2021 (únor) by TH Auto

2021

TOYOTA YARIS finalista cot y 2021

PŘEDSTAVUJEME ■ VOLKSWAGEN ID.3 ■ hodlá dosáhnout stejného úspěchu jako populární Brouk a Golf ■ RENAULT MÉGANE / CAPTUR E-TECH ■ z konceptů a formule 1 míří hybridní soustavy i do osobních vozů ■ ŠKODA SUPERB 3000 OHV ■ vznikla v limitované poválečné sérii ve stylu amerických vozů čtyřicátých let

SLAVNÉ MOTORY

GLAS GOGGOMOBIL (1955 – 1969)

Goggomobil T 250

V březnu 1955 zahájila firma Glas z Dingolfingu sériovou výrobu malých vozů Goggomobil, které přežily ve výrobním programu i po převzetí automobilky mnichovskou BMW až do roku 1969. Jejich motory byly vzduchem chlazené dvoudobé dvouválce motocyklového typu, uložené vzadu v bloku s dvoukotoučovou spojkou v olejové lázni a čtyřstupňovou převodovkou. Nejúspěšnější byla nejmenší verze pro vozy typu T 250 (sedan) a TS 250 (kupé), která se vyráběla po celou dobu existence značky. Goggomobil TS 250

Foto a kresba Glas

Zážehový dvoudobý dvouválec; jeden karburátor Bing ø 24/26/28 mm T/TS 250: 247 cm3 (ø 53 x 56 mm); 10 kW (13,6 k)/5400 min‑1 T/TS 300: 296 cm3 (ø 58 x 56 mm); 10,9 kW (14,8 k)/5000 min‑1 T/TS 400: 395 cm3 (ø 67 x 56 mm); 13,6/14,7 kW (18,5/20 k)/5000 min‑1

ŠESTÝ ROČNÍK číslo 2 (58), únor 2021 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

2021

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

otevíráte druhé číslo šestého ročníku TH Auto, které vždy vychází na počátku února. Proč to zdůrazňuji? Loni touto dobou jsme ještě netušili, co nás čeká, sice nám v lednu zrušili Detroitský autosalon z důvodů re organizace výstavy, ale v únoru jsme si jeho absenci vynahradili velkou cestou na Floridu, kde jsme viděli největší americký závod NASCAR stock cars na 500 mil v Daytoně, povzbudili českého závodníka Martina Doubka při jeho debutu na zámořských oválech, zaprášili se při sledování World of Outlaws na hliněné dráze ve Volusii, navštívili dvě úžasná automobilová muzea Brumos Collection a Drag Racing Dona Garlitse a v neposlední řadě strávili celý den v Kennedy Space Center na mysu Canaveral. Ani to nebylo všechno. Když jsme z Orlanda odlétali, už jsme se těšili, jak za dva měsíce po Ženevském autosalonu vyrazíme opět na autosalon do New Yorku. Nevyrazili jsme nikam, velké cesty za automobily skončily, přišel korona virus. Uplynul rok, situace se nelepší, zda někdy ještě tak daleko poletíme, to dnes vůbec netušíme. Jeden by řekl, že rok je dlouhá doba na to, aby skuteční odborníci zhodnotili situaci a přijali ta nejlepší opatření pro návrat k normálnímu životu. Protože celá společnost bude prosperovat jen v normálním režimu. Na našich stránkách se normální režim sna žíme udržet. Přeji tedy příjemné čtení, minimální lockdowny, ale hlavně pevné zdraví a radost z jízdy!

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2021 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH Vzpomínky na Detroit �� 2 TOYOTA Yaris Gen. IV �� 6 VOLKSWAGEN ID.3 �� 10 MERCEDES-AMG GLA 35 4Matic �� 14 BMW M340d Touring �� 18 RENAULT Mégane / Captur E-Tech �� 22 Novinky z Itálie �� 26 Novinky ze světa �� 28 Dakar 2021 �� 34 Jezdci formule 1 �� 38 Formule 1 v roce 2021 �� 39 Rally Monte Carlo 2021 �� 40 FIA World Touring Car Cup 2020 �� 41 Jezdci formule 1 �� 42 NSU Motorenwerke AG �� 44 Nadace Elišky Junkové: ŠKODA Superb 3000 OHV (1948) �� 50 GRÄF & STIFT Automobile (1986 – 2001) �� 54 Museum Dingolfing (D) �� 60 North American Car of the Year 2020 �� 64

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2020 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2020 v ČR

► Za volanty nových vozů Audi Q2 a Q5 Quattro, Mini Countryman JCW, Toyota Corolla TS, DS3 Crossback E-Tense, Subaru XV e-Boxer, Opel Grandland, Volkswagen Arteon a dalších ► Zapomenutý osmiválec Fiat Otto Vú ► Francouzská legenda Berliet ► Jaká byla Škoda 1102 Tudor ► Muzeum v Neckarsulmu

2/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► NORTH AMERICAN INTERNATIONAL AUTO SHOW

Přes dvacet let jsme zahajovali sezonu návštěvou autosalonu v Detroitu, ten poslední se konal v lednu 2019, ten letošní je také zrušen...

roce 2020 se měl Detroitský autosalon NAIAS (North American International Auto Show) po prvé konat místo ledna v červnu, protože se organizátoři rozhodli změnit termín kvůli kolizi s výstavou CES (Consumer Electronics Show) v Las Vegas, která jim v nové době přebírala vy stavovatele posedlé elektromobilitou, ale také pro zimní podmínky, jež mohly být v lednu v Michiganu dosti kruté. Samozřejmě, toto rozhodnutí se mnoha lidem nelíbilo, zimní Detroit má své kouzlo, a také v lednu je nouze o velké akce, za to v červnu je jich hodně! Nakonec zasáhla koronavirová krize a vlastně díky plánovanému přesunu organizátoři tak o NAIAS 2020 přišli...

auto 2021/2

TOM HYAN ▲ Ford Fusion pro závody NASCAR (od 1972 používal Ford jména Thunderbird a Taurus, po ukončení nabídky Fusionu druhé generace přešel na Mustang)

V tomto roce se situace opakuje, pozdní termín byl na konec zrušen (z června se ještě posouvalo na září 2020 a pak na 2021), a nyní je vyhlášeno omezené uspořádání autosalonu 21. až 26. září společně s no vou outdoorovou výstavou Motor Bella na závodním okruhu M1 Concourse v nedalekém Pontiacu (MI), pů vodně plánovanou poprvé na 2020. A aby toho nebylo málo, tak se detroitská výstavní Cobo Hall v srpnu 2019 proměnila na TCF Center podle sponzora TCF Bank, protože dnešní hodnotitelé historie po 62 letech usoudili, že pan Albert E. Cobo (1893 – 1957), třikrát zvolený republikánský starosta Detroitu v letech 1950 – 1957, nedělal nic proti rasové diskriminaci Afro

5 Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

1 Ford F150, nejprodávanější americký automobil po 39 let, na snímku verze Limited 4x4 Super Crew (3.5 V6 EcoBoost s desetistupňovým automatem) 2 Chevrolet Traverse druhé generace, technicky spřízněný s GMC Acadia a Cadillac XT5 3 Chevrolet Camaro SS šesté generace (platforma GM Alpha, sdílená s vozy Cadillac ATS/CTS a novými CT4/CT5)

6 8

7 američanů! Pan Cobo zemřel 12. září 1957 ve svém úřadě na zástavu srdce, slavná socha Spirit of Det roit byla vztyčena během jeho funkčního období a výstaviště pojmenováno Cobo Hall při svém ote vření v roce 1960. O změnu názvu se zasadil Mike Duggan (narozen 1958!), 75. starosta Detroitu, první běloch od sedmdesátých let v této funkci, který do konce nechal odstranit z foyeru haly bustu svého předchůdce! Jistá TCF Bank si pak zajistila za 33 milionů dolarů nové jméno na následujících 22 let. Demolice sousedního hokejového stadionu Joe Louis Arena (otevřen v prosinci 1979), další legendy Detroitu, jenž v posledních letech hostil tis ►►►

4 Ford Mustang Shelby GT500, nejvýkonnější silniční Ford v době NAIAS 2019, poháněný motorem 5.2 V8 S/C o výkonu přes 515 kW (700 k) 5 Toyota GR Supra páté generace, výsledek spolupráce s BMW Group, při světové premiéře 6 Jeep Gladiator Rubicon, pick-up odvozený z Wranglera 7 Infiniti Prototype 10, studie jednomístného sportovního elektromobilu (2019) 8 Lincoln Continental 80th Anniversary Coach Door Edition

2/2021 THauto

► NORTH AMERICAN INTERNATIONAL AUTO SHOW

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

1 Dodge Challenger SRT Hellcat Red Eye, osmiválec 6.2 Hemi S/C o výkonu přes 515 kW (700 k) 2 Abarth 124 Spider, výkonnější verze sportovního Fiatu na základě Mazdy MX-5 s italským motorem 1.4 Turbo MultiAir/125 kW (170 k) 3 Hyundai Veloster N TCR týmu Bryan Herta Autosport, vítězný z amerického mistrovství IMSA Michelin Pilot Challenge 2019 4 Mahindra Roxor, vůz z Auburn Hills pro provoz mimo veřejné komunikace, ještě před povinným faceliftem přídě (na základě žaloby Jeep/FCA US) 5 Ram Power Wagon 6.4 Hemi V8, novodobá vzpomínka na Dodge Power Wagon 4x4

► PRODEJ AUTOMOBILŮ V USA (počet kusů) Výrobce 2020 2019 1. General Motors 2 547 339 2 887 046 2. Ford 2 044 744 2 422 698 3. Toyota (bez Lexusu) 1 837 898 2 085 206 4. Fiat Chrysler 1 820 636 2 203 663 5. Honda (Acura) 1 336 787 1 608 370 6. Nissan 837 762 1 227 973 7. Hyundai (Genesis) 636 309 710 008 8. Subaru 611 938 700 117 9. Kia Motors 586 005 614 613 10. Mercedes-Benz 324 708 352 129 11. Volkswagen (bez Audi) 323 634 363 322 12. BMW Group 308 344 360 990 13. Tesla Motors 292 902 195 125 14. Mazda 279 076 278 550 15. Lexus 275 042 209 112 atd. celkem

14 665 787 17 023 289

auto 2021/2

kové konference Ford Motor Company a byl domo vem Detroit Red Wings, začala v roce 2019. Smysl lednového pořádání autosalonu v Detroitu byl i v tom, že ráno první tiskový den tam vždy vyhlásili výsledky volby North American Car of the Year, což se sice odehrálo i letos, ale ve virtuální realitě. Det roit byl rovněž jedním z pěti největších světových autosalonů, zapsaných na seznamu OICA (Organi sation Internationale des Constructeurs d’Automobi les) spolu s Ženevou, Frankfurtem, Paříží a Tokiem, jejichž pořádání po vypuštění čínského viru také bohužel skončilo a nikdo neví, zda budou znovu zrozeny. V době největší slávy probíhaly v Detroitu světové premiéry opravdu významných automobilů, a to nejen amerických, připomeňme Hyundai Santa Fe, Subaru Forester, Mercedes-Benz G-Klasse druhé generace a ještě předloni Toyotu Supra. V době autosalonu jsme také pravidelně dostávali statistiky o americké i světové výrobě automobilů za nedávno ukončený předcházející rok. Podobně jako všude na světě nečekaná situace od března 2020, provázená nejrůznějšími restrikcemi, ovlivnila prodej i výrobu automobilů. Odbyt osobních vozů včetně populárních SUV a pick-upů v roce 2020 klesl v USA na 14 665 787 automobilů, což je nejnižší hodnota od úniku z hospodářské krize v roce 2012, zatímco posledních pět let se prodávalo

přes sedmnáct milionů ročně! Pokud ještě můžeme hovořit o Velké trojce, když General Motors opouští globální trhy, Ford prodělává všude mimo Severní Ameriku a Chrysler dávno nepatří Američanům, tak stále vládne General Motors, zatímco Ford bojuje s Toyotou o druhé místo (při letošním započtení od bytu vozů Lexus se posouvá Toyota na druhé místo) a FCA (Fiat Chrysler) se drží čtvrtý především díky vozům Jeep a Ram, když svůj vývoj klasických osob ních vozů prakticky zastavil. Celkové počty jednotli vých výrobců, resp. značek, uvádíme v tabulce, se stavené na základě údajů jednotlivých výrobců a dalších pramenů, jež se však v konkrétních číslech mírně liší. Nadále je obdivuhodný úspěch Subaru, která drží celkově osmé místo a má dva modely ve dvacítce nejlepších (devatenáctý Forester se 176 996 kusy a dvacátý Outback se 153 294), kam se neprobojovaly ani Hyundai, Kia Motors, Mazda, Mercedes-Benz, Audi nebo BMW. Nejprodávanější značkou je Ford, který s výjimkou Lincolnu všechny ostatní zrušil, následují Toyota a Chevrolet od Ge neral Motors, čtvrtá je na americkém trhu Honda. General Motors Company (nástupce General Motors Corporation) prodala 1 739 792 automobilů Chevrolet všech typů od elektrického Bolta EV (20 754 vozů) po sportovní Corvette (21 626); bestsellerem je samo zřejmě pick-up Silverado (594 094, z toho 150 394

motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist Foto: archi orii

v Škoda Auto

ávislý měsíčn

6 Cadillac DPi-V.R, závodní vůz kategorie Daytona Prototype International, s podvozkem Dallara a nepřeplňovaným osmiválcem Cadillac 5.5 V8

8 Nissan IMs Concept, elektromobil s variabilním uspořádáním interiéru pro tři až pět cestujících

Heavy Duty). Druhou nejlepší značkou jsou SUV a pick-upy GMC, z celkových 515 311 vozů bylo nejvíce pick-upů Sierra (253 016) a nejméně MPV Savana (15 108). Poněkud hůře jsou na tom tradiční značky Buick a Ca dillac, které se nepodařilo pozvednout na někdejší úroveň, první zůstává americkým derivátem Opelu (celkem 162 741, z toho nejvíce Buick Encore GX se 44 841 kusy), druhá přežívá díky novým SUV, když o lu xusní sedany je stále menší zájem. Cadillac prodal 129 495 vozů (bestsellerem je XT5 s odbytem 35 223 vozů). Je tedy jen otázkou času, kdy CEO Mary Barra provede další racionalizaci vzhledem ke stoupajícím tla kům pro přechod na elektromobilitu. Nové elektrické divize GM se jmenují Cruise Auto mation a BrightDrop. Králem amerického trhu je už 39. rok v ne přetržité řadě (a 44. rok mezi pick-upy) slav ný Ford F-Series, jenž loni v tichosti prošel další modernizací, zatím bez elektromobilu (už se testuje), ale s hybridní verzí F150 Po werBoost. Prodalo se 787 422 vozů série F (předloni 896 526), navzdory poklesu to je téměř 41 % všech amerických Fordů. Opo jen úspěchem F‑Series poněkud netakticky

Ford ruší výrobu klasických osobních auto mobilů, Fusion (americké Mondeo) však zaznamenal ještě 110 665 vozů, ale Focus, C-Max a Taurus už z nabídky zmizely, ná sledovány Fiestou. Zbývá tedy Mustang (61 090), z celkového počtu 105 410 Lincolnů tvořily sedany pouhých 17 780 kusů. Smutné jsou osudy Chrysleru, nejprve pohl cen Daimlerem a pak Fiatem, s nímž dnes tvoří allianci s PSA pod hlavičkou Stellantis, jako výrobce pouhých 110 464 vozů dvou typů (sedan 300 a MPV Pacifica), tedy nej méně z celé skupiny FCA US LLC, která dodala celkem 1 820 636 automobilů, tedy o 17 procet méně než předloni. Na vedoucí pozici se drží Jeep (795 313) před Ram (624 642) a Dodge (267 328). Když byl Ram nepochopitelně osamostatněn jako výrobce pick-upů (dříve Dodge Ram), znamenalo to pro jednu z nejstarších amerických značek velký pokles, protože vývoj osobních vozů se stejně jako u Chrysleru zastavil. Nabídku tvoří jen muscle cars Charger a Challenger, spolu se stárnoucími minivany Caravan a Journey, jež doplňuje SUV Dodge Du rango. Co bude za rok, je ve hvězdách, uvidíme, jak nás Stellantis překvapí. ■

Škoda Octav

ia Combi

Kola Bugatti

První MG Mi

dget

MJ_2021_02.in

dd 1

Maurice Gatso

nides 26.01.21 8:27

Právě vyšlo únorové číslo plné zajímavého čtení

Foto Tom Hyan

Nestranný a nez

7 Subaru STI S209 z limitované série 200 kusů pro americké zákazníky

Únor 2021

Ročník XXI. číslo 226 120 •Kč

Škoda Octa

via Combi

Kombík sla

(1961–1971 )

ví šedesátin y

dlouhá 1,5 m. Prototyp kombi měl příď shodnou s vozem Octavia

ročníku 1959, Před šedesá stejně jako malá ti lety se zrodila zadní světla. se však mohl líbenějších Škoda Octavi pochlubit nalévacíJako první tuzemských a Combi, jeden palivové nádrže m hrdlem automobilů měl kombí schovaným v z nejob- ním k v své doby. pravém blatníku pod Výstavní premié výroba odstar září 1960 na brněn čtvercovým krytem. zadském veletrh tovala v Kvasin ru Na jaře 1960 do prosince u, jeho vznikl druhý ách v létě 1971. prototyp, jenž 1961 a pokra sériová se od prvního lišil stylistick čovala až pravovanými ými prvky připro modelov

Od prototypů

k sérii

Po náběhu výroby roadsteru Škoda ve vývojovém oddělení v Kvasiná 450 se 1958 pustili ch v roce do dalšího projektu, který měl jejich závodu zajistit V září 1959 dokončili první budoucnost. prototyp vozu Octavia Combi s třetími dveřmi v objemné

ý rok 1961. novou masku, Měl trojúhelníková na zadních křidélka blatnících a zádi. Horní díl dveří opatřený na ně navazují kapkovitá zadní cí vyklápěl vzhůru, oknem se venou palubní světla a také nově upraaž do vodorovn spodní se sklápěl dolů desku. Řešení é polohy. Pod tie karoserie zadní parobdélníkové s třetím párem dveřmi bylo víko, za nímž bočních oken a vodorovně děleným náhradní kolo. se skrývalo zadní stěně zůstalo i dveřmi v téměř svislé Opěradlo zadního zachováno. V základním sedadla se dalo dopředu, čímž čtyřmístném Jiří „Klad sklopit nabízela vznikla rovná ívko“ rožno uspořádání Octavia ložná plocha vský vyráb a motocyklů zadním sedadlem Combi za nedělený í kovové plastik světových ložnou plochu motorm i českých y automobilů dlouhouistické soutěž značek nebo e. Jeho

Kladívko

Recyclatus Aluminis

– brouci z Jáwy

Jak tě vůbec napadlo ohánět se kladívkem? No, člověk si začne jako dítě rovými hrát

s papímodely z ABC, Evropě, možná ceny výrobky jsou postupně zjistí, i dále. Úspěch známé minim pro různé mu to jde, rozhodne se že si jen tak pro železo a ve světě álně po celé už mu to nedá. hrál pak Jako dítě jsem vznikla dnes s kousky plechu nebo má jeho volná tvorba si dělal svoje . Když hračky. Když máma již nepotřebným vyhazovala brouků „recyc pověstná díla „Mask i součástkami, fén, tak jsem ho rozbitý a z Jáwy“ latus alumin rozebral a v nebo jsem viděl přední tom krytu is“. rozho vor s ním vedl série kovových začínal kapotu. Po revoluci už Karel Kupka jako zámeční jsem k a potom jsem . pasíř, dělal jsem věci do

První prototyp kombi 34

z roku 1959 a jeho

řidič Josef Mrázek

Hrdlo nádrže bylo

nově pod krytem

na pravém zadním

MJ_2021_02

.indd 34

byl interiéru obchodů ,

blatníku Motor Journal 2/2021

Veteránsalon

26.01.21 8:29

Motor Journa

lu 2/2021

Dílnu má Kladívko

v garáži vedle domu

Motor Journal 2/2021

v blízkosti centra

Opavy. Na každéh

o zde dýchne duch

poctivého řemesla

MJ_2021_02

.indd 47

26.01.21 8:31

Cecil Kimber za volantem svého Morrisu 14/40 za první originální Super Sports MG, vozidlo bylo znovu a proto získal přezdívku „Old Number z roku 1924. Mnozí považují tento postaveno po několik automobil a letech, protože se One“. Tvrzení je předmětem debaty, uvádí se, že původní nedochova lo

První MG Mi

dget

Velmi známá písmena MG od roku 1923. jsou spojen a s historií prostě zkratk Mnoho lidí dodnes sportovních tápe vozů a visu v Oxfor názvu firmy Morris Garag v jejich původu, ale du, kde vznikly je to es, tedy původ první protot ně autoserirmu později ypy. známou

jako Morris Garages založil s výrobou osobních v Oxfordu pan William automobilů Richard Morris. roku 1911 W. R. M. ve firmě 1919 Motors, později dílnách roztrouš V několika Morris Cowley nazvané Motors Ltd., se tehdy opravovaených po celém městě a vedení úspěšnéh Morris předal ly automobily o cykly nejrůzně a moto- výkonné panu Edvardu Armsted servisu neúspěšný pokus jších ovi jako mu řediteli. V vyrábět automob začal pan Morris značek. V roce 1913 ve firmě E. roce 1921 se Maurice Gatsonides ily s fordem ním ředitelem G. Wrigley v nedalekém obchod- přišel firmy Morris na předválečných Cowley třiatřice o všechny úspory, Ltd., při kterém závodech do vrchu tiletý Cecil Kimber. Garages stal bět v lucemburském vlastní sportovn ale svého snu vyráMěl za sebou Kautenbachu í automobily v novém místě se ani nevzdal.

Maurice Ga

tsonides

Maurice Gatsonides

v roce 1964

Gatsonides musel Následující rok kvůli poruše odstoupit. jel kal v Monte Carlu opět s hillmanem a zísSandersem pohár se spolujezdcem Keesem banky Barclays lepší výsledek za

nejanglického vozu, V padesátých kovém pořadí obsadili 21. místo.když v celautomobilov letech patřil Maurice Dobré výsledky Gatsonides ých soutěž v mnoha závodech mezi í. Během své více než 140 Maurice vedly automobilov závodní kariér přední jezdce nální Gatsonidese k úvahám 24 hodin Le o profesioých závodnické kariéře, y absolvoval Mans, a najezd soutěží, 60 okruho ale více zanedbá vých závod kilometrů. il tak v závod val svou firmu, přitom stále ů včetně Kromě toho ních autech až roku 1938 byl vynále a prodejcem přes dva miliony zkrachoval. Nicméně v zcem, výrobc té době už několika autom určité jméno em sportovních měl a to obilov mu dopomo ých značek arodil se 14. včetně Škodo vozů práci u nizozemského zastoupehlo sehnat února 1911 v Gombongu vky. a navíc dostal na Jávě, což ní Fordu peníze,

Automobilka Morris 50

v polovině dvacátých

let The Morris Garages

MJ_2021_02

.indd 50

v Oxfordu na Queen

Street

k dispozici automob z letiště východní Indie, byla tehdy Holandská pro závodní il Ford Haarlemu autoservodešel a založil poblíž účely. v diplomatické kde jeho otec pracoval Liége roku 1938 Na závodě Liége–Řím– is a prodejnu službě. Do školy bilů. Zastupov již startoval na již v Holands al značky Hillmanautomo- vém Fordu osmiválcoku, kam se rodina však chodil Škoda a s Klaasem , Riley, na po určitou letech vrátila. po druhém místě, Barendregtem. Dojeli dobu prodával Po škole nastoupi několika motocykly což bylo také nejlepší Saroléa. Zároveň ské letecké společno l ke královumístění v tomto Gatsonidesovo místní automob začal jezdit sti KLM, ale pilot se z něj závodě, ve ktevytoužený ilové rém startoval nikdy nestal, ještě sedmkrá První ze svých soutěže. protože neprošel zdravotní t. Na počátku 23 startů na prohlídkou. Monte roku 1939 se Rallye voze Carlo uskutečn Pracoval potom amsterodamském na stejném Motorna s Barendregtem il roku 1936 Journal s vozem Hillman letišti Schipho vypravili na mechani2/2021 Monte Carlo. Minx. Vítězem l jako stali k. Poté co roku Rallye Startova se rumunští 1935 zdědil nějaké tehdy řilo se jim obsadit li z Athén a podarescu a Petre závodníci Ionel Zamfi7. místo v celkovém Cristea s vozem pořadí. V té době Ford V8, 26.01.21 8:31 závodní automob také postavil svůj první il. Na podvozk u prvního

V roce 1937 jel Maurice Gatsonides Rallye Se spolujezdcem Monte Carlo s vozem Keesem Sandersem Hillman Minx. Umeå a v celkové m pořadí se dostali startovali ve švédském univerzitním městě na 21. místo

Automobil Kwik postavený

MJ_2021_02

.indd 66

na podvozku Fordu

Mercury Motor Journal 2/2021

26.01.21 8:32

www.MotorJournal.cz

► TOYOTA YARIS GEN. IV (MXPA 11L)

Foto Tom Hyan

Automobily

NEMÁ CHYBU

Čtvrtá generace Yarisu patří k několika zcela novým kompaktním automobilům pro širokou veřejnost...

avíc je to po dlouhé době automobil zcela nový, první na modulární platformě TNGA pro segment B (tedy GA-B) s vylepšenými jízdními asistenty ADAS (Advanced Driver Assistance Systems) včetně Toyota Safety Sense TSS 2.5; první s novým tříválcovým motorem Dynamic Force 1,5 litru; první s hybridním systémem THS II čtvrté generace (jeho předchůdce měl hybrid druhé generace), první v segmentu B s kontrolou protijedoucích vozidel při odbočování na křižovatce (Intersection Turn Assistance) a první Toyota s centrálními airbagy (mezi řidičem a spolujezdcem). První Toyota Yaris hned po uvedení získala prestižní evropský titul Car of the Year 2000 a stala se jedním z nejoblíbenějších malých automobilů na světě (jen v Evropě se v roce 2019 prodalo 224 368 kusů). V roce 2005 vyjela druhá generace, v roce 2011 třetí (v letech 2017 až 2020 se ale v USA pod jménem Toyota Yaris prodávala upravená Mazda 2 z mexické výroby). V lednu 2001 začala výroba Yarisu pro Evropu v TMMF (Toyota Motor Manufacturing France S.A.S.) v Onnaingu u Valen ciennes a 8. prosince 2020 tam vyjel z linky čtyřmiliontý evropský Yaris. Jubilejní vůz byl Yaris 1.5 Hybrid čtvrté generace, která slavila světovou premiéru u příležitosti konání Tokyo Motor Show 2019, ale mimo výstaviště. Do výroby čtvrté generace od července 2020 ve Valen ciennes investovala Toyota 300 milionů eur, v letošním roce tam navíc zahájí produkci odvozeného SUV Yaris

auto 2021/2

TOM HYAN 1 Nová Toyota Yaris čtvrté generace je jedním ze sedmi kandidátů na evropský titul Car of the Year 2021 2 Toyota Yaris se představila na podzim 2019 v Tokiu, pro Evropu se vyrábí od července 2020 ve francouzském Valenciennes (brzy bude i z českého Kolína) 3 Čtvrtá generace Yarisu jako první přichází na platformě TNGA-B, ale také s novými tříválcovými motory

► TOYOTA YARIS 2021 – PŘEHLED TYPŮ (EU) typ, výkon motoru převodovka spotřeba paliva motor [kW/k] WLTP [od l/100 km] 53/72 5M 5,3 1.0 VVT-i 1.5 Dynamic Force 95/125 6M/CVT 4,9/5,1 1.5 Hybrid celkem 85/116 e-CVT 3,8

4 4 Přístrojová deska vozu s motorem 1.5 Dynamic Force, manuální šestistupňovou převodovkou a výbavou Comfort s paketem Style Tech

účinnější a o 12 kg lehčí proti dřívějším Ni-MH (jmenovité napětí se zvýšilo na 177,6 ze 144 V). Technickou novinkou je rovněž alternativní montáž vylepšené plynulé převodovky Direct Shift W-CVT (wide range) se zvýšenou účinností (úspora paliva až 6 %) pro motor 1.5 Dynamic Force, značené též DCVT (direct), která je dalším vývojem systému Toyota CVT třetí generace. Přídavný ozubený převod 3,362:1 rozšiřuje rozsah převodů pro rozjezd, zatímco kompaktní variátor s užším úhlem oběžného řemenu (z 11° na 9°) dává plynulé menší rozpětí převodů (2,236 až 0,447) a rychlejší změnu převodu pro jízdu (menší řemenice znamenají snížení momentu setrvačnosti). Systém dvou spojek samo činně přepíná z prvního stupně výhradně ozubenými koly na jízdu s variátorem. Druhou velkou výhodou je úspora rozměrů a tedy hmotnosti. Šéfkonstruktér Yasunori Suezawa vyzdvihuje použití zcela nové platformy GA-B, která vykazuje o 37 % větší torzní tuhost, o 12 mm nižší polohu těžiště vozu a o 36 mm snížené sedadlo řidiče. Vytvořil automobil podle designového konceptu B-Dash! (Be bold, brisk and beautiful!), stylisticky zdařilý i funkční, jaký je cestou ke snižování vnějších prostorových nároků, hmotnosti a tedy i spotřeby a emisí. Vůz má prodloužený rozvor o 50 na 2560 mm (zkrácené převisy), ale je o 5 mm kratší ve srovnání s předchůdcem; zatímco šířka se zvětšila o 50 mm a rozchod kol ►►►

Foto Tom Hyan

Cross na stejné platformě, zatímco výroba evrop ského Yarisu bude letos zavedena také v českém Kolíně (TMMCZ), kde investice do nových výrobních provozů dosáhnou čtyř miliard korun českých. Po prvním statickém seznámení s novým Yarisem v červnu u českého dovozce Toyota Central Europe Czech s.r.o. v Praze 5 jsem se dočkal v prosinci testovacího vozu, naštěstí v provedení s novým tří válcem 1.5 Dynamic Force bez hybridního systému, který je jistě cenově dostupnější širšímu okruhu klientů než 1.5 Hybrid, ale poskytuje lepší dynamiku než verze s převzatým starším tříválcem 1.0 typu 1KR-FE o výkonu jen 53 kW (72 k). Velkým překva pením je zejména nová patnáctistovka, přímo odvozená z dvoulitrového čtyřválce M20A (shodné vrtání i zdvih), která sice přišla o jeden válec (předchůdce 1,5 litru byl ještě čtyřválec), ale díky vyspělé konstrukci s variabilním časováním všech ventilů a přímým vstřikem paliva nabízí dostatečný výkon 92 kW (125 k) při hospodárnějším provozu a klidném běhu. Má náskok i proti hybridnímu provedení, v němž je výkon motoru upraveného na Atkinsonův pracovní cyklus snížen na 68 kW (92 k), ale v kombinaci s hybridním ústrojím dává celkový výkon 85 kW (116 k); výhodou je tedy jen dále snížená spotřeba ze 4,9 na 3,8 l/100 km podle nového cyklu WLTP (patnáctistovka tak překonává litrový tříválec, viz tabulka modelů). Další změnou hybridu je přechod na akumulátory Li-Ion, o 19 %

5 Velikost interiéru splňuje všechny běžné nároky, vůz je typován jako pětimístný

2/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► TOYOTA YARIS GEN. IV (MXPA 11L)

1 Pod kapotou byl nový zážehový tříválec modulární koncepce 1.5 Dynamic Force bez přeplňování a s výkonem 92 kW (125 k) 2 Základní objem zavazadlového prostoru činí 286 litrů

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený nepřeplňovaný zážehový tříválec Toyota M15, uložený vpředu napříč, pro b) společně s trakčním elektromotorem (MG2) a generátorem/spouštěčem (MG1); čtyřventilový variabilní rozvod DOHC VVT-i (řetěz); elektronické vstřikování paliva, EU6d; a) 1.5 Dynamic Force: typ M15A-FKS; přímé vstřikování paliva; sání VVT-iW/výfuk VVT-i; 1490 cm3 (ø 80,5 x 97,6 mm); 11,8:1; 92 kW (125 k)/6600 min‑1 a 153 N.m/4800 – 5000 min‑1; b) 1.5 Hybrid: typ M15A-FXE, pracující v Atkinsonově cyklu, přímé i nepřímé vstřikování paliva; sání VVT/výfuk VVT-i; 1490 cm3 (ø 80,5 x 97,6 mm); 14,0:1; 68 kW (92 k)/5500 min‑1 a 120 N.m/3600 – 4800 min‑1; MG2 je střídavý synchronní elektromotor Toyota 1NM s permanentními magnety, 59 kW (80 k), 141 N.m, max. 17 000 min‑1 a 680 V; střídavý synchronní generátor (alternátor) a spouštěč MG1 (parametry neuvedeny); celkový výkon soustavy 85 kW (116 k)/6000 min‑1. Elektrická výzbroj 12 V; pro b) pomocný akumulátor 12 V a trakční akumulátor Li-Ion 177,6 V (48 článků po 3,7 V) a 4,3 A.h, oba pod zadním sedadlem. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – pohon předních kol; a) jednokotoučová suchá spojka a šestistupňová manuální převodovka (3,538 – 2,045 – 1,392 – 1,029 – 0,818 – 0,658 – Z 3,333); na přání plynulá samočinná K320 Direct Shift W-CVT (rozjezd 3,362; jízda 2,236 až 0,447 – Z 3,122); stálý převod 4,214, pro CVT 3,781; b) planetová elektronická plynulá převodovka P910 e-CVT s rozdělovačem točivého momentu (převodové poměry neuvedeny); stálý převod 2,834. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocným rámem vpředu a nezávisle zavěšenými koly, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vzadu nesoustřednými; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; vpředu kotoučové brzdy ø 255 mm s vnitřním chlazením, vzadu bubnové ø 200 mm; ABS/EBD/BA, VSC/TRC; hřebenové řízení 13,5:1 s elektrickým posilovačem, 2,73 otáčky na plný rejd; pneumatiky 185/65 R 15, 195/55 R 16 nebo 205/45 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2560 mm, rozchod kol 1531 – 1521/1500 – 1505 mm podle pneumatik; d/š/v 3940/1745/1505 mm; přední převis 800 mm; objem zavazadlového prostoru 286/947 l; objem palivové nádrže a/b) 42/36 l; pohotovostní hmotnost od 1040 (CVT 1065)/1090 kg, celková 1555/1585 kg, brzděný přívěs do 850/450 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce; a/b) – největší rychlost 180 (CVT 180)/175 (EV 130) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,0 (CVT 10,2)/9,7 s; spotřeba paliva WLTP od 4,9 (5,1)/3,8 l/100 km; emise CO2 od 121 (124)/85 g/km.

auto 2021/2

narostl o 57 mm; vůz je o 40 mm nižší. Přední sloupek A se posunul více vzad a sedadlo řidiče o 60 milimetrů dozadu, přesto je na zadních sedadlech více místa. Zavazadlový prostor má solidní objem 286 l, po sklopení zadních opěradel až 947 litrů. Přední náprava je nově konstruovaná McPherson, stejně jako tužší zadní příčka, jízdní vlastnosti vozu jsou na vrcholu příslušného segmentu. Výbava je samozřejmě bohatá, standardně zahrnuje výše zmíněné centrální airbagy a bezpečnostní ochranu TSS 2.5, ale také přední sedadla z většího typu C-HR. Od nejnižší výbavy Active přes Comfort, Selection Elegant, Selection Style a Premiere Edition se postupně rozšiřuje a nabízí tak detekci chodců i v noci, Bi-LED hlavní světlomety, LED směrovky, mlhovky a koncové svítilny, konektivitu Apple CarPlay/Android Auto s multimediálním systémem Toyota Touch 2 a dotykovým displejem 7“ nebo 8“, Head-Up Display, inteligentní adaptivní tempomat 0 – 180 km/h, tři velikosti kol do 17“ a mnoho dalšího. Ceny na českém trhu začínají od 335 000 Kč (více a podrobněji na www.toyota.cz). Připomeňme, že sportovní Yaris GR je zcela jiným vozem s větším tříválcem 1.6 Turbo/192 kW (261 k) a pohonem všech kol, vyráběným v japonském závodě Motomachi Plant (Toyota City v oblasti Chubu) od srpna 2020, zatímco japonský Yaris čtvrté generace se vyrábí od března 2020 v továrně Iwate Plant v Kanegasaki (oblast Tohoku; Toyota Motor East Japan). Produkci tam zahájil osobně Akio Toyoda a prohlásil, že Yaris je jeho Aisha, tedy oblíbený automobil. Toyota Motor East Japan vznikla v roce 2012 spojením Kanto Auto Works, Central Motor Corporation a Toyota Motor Tohoku Corporation. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na sportovní vůz TOYOTA MR2 (1990)

2/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► VOLKSWAGEN ID.3

REVOLUCE?

Volkswagen ID.3 se prý jmenuje Třetí proto, že hodlá dosáhnout stejného úspěchu jako populární Brouk a Golf...

rvním elektromobilem Volkswagen, který byl od počátku konstruován jako elektrické vozidlo a nikoli coby přestavba typu se spalovacím motorem, je právě ID.3. Druhým vysvětlením typového označení ID.3 je velikost vozu, původně se hovořilo o menších ID.1 a ID.2 a větších ID.4 až ID.9, přičemž ID znamená Intelligentes Design. Světovou premiéru slavil ID.3 na posledním autosalonu IAA 2019 ve Frankfurtu, kde vůz představili předseda představenstva Herbert Diess (ex-BMW) a šéfdesigner Klaus Zyciora. Vy nevíte, kdo je pan Zyciora? Tak to je jednoduché, šéfdesigner značky

auto 2021/2

TOM HYAN

VW si po sňatku v osmapadesáti letech změnil jméno, svoje vlastní Klaus Bischoff prostě zrušil (v jeho rodném Hamburku je to asi běžné, také Frank Janssen, šéf poroty Car of the Year, si tam změnil příjmení). Klaus Zyciora se od 1. dubna 2020 ujal vedení designu celé VW Group místo Michaela Mauera, jeho pozici u značky Volkswagen od 1. července 2020 převzal Jozef Kabaň a Mauer se soustředí opět jen na design Porsche. Zyciora vystudoval průmyslový design na univerzitě v Braunschweigu a od návrhů interiérů se propracoval k exteriérům (2002) a na šéfa Volkswagen Design (2007). Kromě jiného vytvořil design elektric-

4 5

Foto Tom Hyan

2 3

kých ID.3, ID.4 a ID.Buzz, s nimiž chce Volkswagen zaútočit na pozici světové jedničky mezi elektro mobily (do 2025 chce vyrábět 1,5 milionů vozů z ID-Familie ročně). Brouk pro éru elektromobility, jak byl ID.3 uveden, se rodil dlouho a nebylo to bez problémů. První studie ID se představila na Mondial de l’Automobile 2016 v Paříži coby futuristický koncept s výsuvnými čidly LIDAR pro autonomní jízdu a kamerami místo zpětných zrcátek, ovšem už se základními tvary, předznamenávajícími sériový produkt. V květnu 2019 výrobce potvrdil jméno ID.3 místo ID.Neo a zahájil prodej 1st Edition (limit 30 000 vozů; deset tisíc objednáno za prvních 24 hodin); následovalo otevření prodeje celé modelové řady ID.3 od 20. června 2020. Klienti dostali na výběr sedm modelů, v pondělí 4. listopadu vyjel z linky ve Cvikově (Zwickau) první sériový vůz, Volkswagen vyhlásil roční kapacitu výroby 330 tisíc kusů a loni ve Cvikově ukončil produkci automobilů se spalovacími motory (poslední byl Golf R Variant sedmé generace). Navíc letos přidá produkci ID.3 ve Skleněné manufaktuře v Drážďanech. Vzhledem k problémům se software se však první

ID.3 dostaly ke klientům až v září 2020. V roce 2020 bylo prodáno 56 500 elektromobilů ID.3, z toho 14 400 v Německu, k největším trhům patří dále Norsko, Švédsko a Nizozemsko. Letos přijde na trh ID.4, první globální elektrické SUV od Volkswagenu. Vyzkoušeli jsme krátce dva vozy Volkswagen ID.3 1st Edition Pro Performance 150 kW (akumulátor 58 kWh), zapůjčené z Wolfsburgu, zatím bez možnosti prověřit skutečný dojezd na jedno nabití akumulátorů, ovšem na rozdíl od jiných je přes 200 km při klidné jízdě zaručeno. Kuriozitou zůstává, že s vozem ID.3 se Volkswagen vrací k pohonu zadních kol s motorem uloženým vzadu, takže navazuje na tradici svého Brouka! Nová modulární platforma MEB byla od počátku konstruována pro elektrický pohon a primárně pro elektromotor vzadu, pouze vyspělejší verze budou mít elektromotor jak vzadu, tak vpředu (pro ID.3 však pohon všech kol nebude). Plochý blok akumulátorů Li-Ion je uložen mezi nápravami, k dispozici jsou varianty s kapacitou 45, 58 a 77 kWh (8, 9 nebo 11 modulů po 24 článcích), pro něž výrobce nejprve uvedl teoretický dojezd 330, 420 a až 550 kilometrů, přičemž nejslabší verze se

1 Do konce roku 2020 odebrali zákazníci celkem 56 500 elektromobilů ID.3 z celkového počtu 68 800 objednaných 2 Poměrně jednoduchá přístrojová deska se dvěma displeji a ovládáním způsobu jízdy vpravo pod multifunkčním volantem 3 Displej před volantem s údajem dojezdu 278 km před začátkem testu 4, 5 Vzhledem k velké šířce a dlouhému rozvoru je vůz poměrně prostorný, výška stropu nad sedáky činí vpředu 1024 mm a vzadu 956 mm 6 Desetipalcový centrální dotykový displej s údajem elektrické spotřeby 17,4 kWh/100 km

2/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► VOLKSWAGEN ID.3

2 1 Elektromobil Volkswagen ID.3 se má stát pro svoji značku podobným úspěchem, jakého dosáhly Golf a Brouk (Typ 1) 2 Zásuvka dobíjení je vzadu na pravém boku 3 Vpředu pod kapotou jsou plnicí otvory provozních kapalin, přídavný akumulátor 12 V a soustava topení a ventilace (na přání tepelné čerpadlo) 4 Základní objem hlubokého zavazadlového prostoru (možno výškově rozdělit stavitelnou podlahou) činí 385 litrů

3 dodává pouze s elektromotorem 107 kW, další mají 107 nebo 150 kW a poslední výhradně 150 kW. Technické údaje se v dostupných materiálech značně odlišují, takže těžko uvést přesné specifikace, snad až při dalším testu. Jízda se aktivuje vpravo na sloupku volantu otočným voličem D/B-N-R s tlačítkem P, po odemknutí je ID.3 připraven. Volkswagen ID.3 je vedle Tesly Model S, Audi e-tron 55 Quattro a korejských elektromobilů Hyundai/Kia dalším z vozů, u nichž jsem neměl strach, že zůstanu na silnici bez elektrické energie. Indikace spotřeby je poměrně spolehlivá, rekuperace účinná a jízdní vlastnosti velmi dobré (rozložení hmotnosti téměř 50:50 %), zejména pro staromilce, kteří jsou z vozů Škoda 110 až 130 na motor vzadu zvyklí. Hmotnost elektromobilu 1,7 až 1,8 tuny (podle verze) je opravdu značná, vždyť s sebou vezete až 496 kg hmotnosti akumulátoru! Naštěstí je rekuperační brzdění moto-

► DOSTUPNÉ TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – trakční kapalinou chlazený synchronní elektromotor Volkswagen s permanentními magnety, uložený vzadu napříč; max. výkon 150 kW (204 k) a trvalý 70 kW (95 k); točivý moment 310 N.m; samočinná jednostupňová převodovka s redukčním převodem; pohon zadních kol; a) kapalinou chlazený trakční akumulátor Li-Ion 58 kWh, 389 V (výroba VW Braunschweig z článků LG Chem), 216 článků (9 modulů po 24), uložených pod podlahou mezi nápravami, rozměry 1440 x 1450 x 140 mm, hmotnost neuvedena; b) viz výše, ale Li-Ion 77 kWh, 264 článků (11 modulů po 24), délka 1820 mm, hmotnost 496 kg. Přídavný akumulátor 12 V vpředu. Nabíjení AC 7,2/11 kW, možnost rychlonabíjení DC 50/100 kW (pro Tour 77 kWh také DC 125 kW); doba nabíjení za 36 min až 9 h. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání aktivními; příčné zkrutné stabilizátory; kapalinové brzdy, vpředu kotoučové ø 330 mm s vnitřním chlazením, vzadu bubnové ø 280 x 52 mm; ABS/EBD/BA, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; ocelová kola a pneumatiky 215/55 R 18, na přání z lehké slitiny a pneumatiky 215/50 R 19 nebo 215/45 R 20. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2771 mm, rozchod kol vpředu 1536 – 1548 mm a vzadu 1513 – 1525 mm podle pneumatik; d/š/v 4261 – 4356/1809 (se zrcátky 2070)/1552 mm; světlá výška 150 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,27; objem zavazadlového prostoru 385/1267 l; provozní hmotnost a/b) od 1805/1934 kg; celková 2260/2280 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost omezena na 160 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,3/7,9 s; spotřeba elektrické energie (WLTP) 15,4/15,9 kWh/100 km; elektrický dojezd 426/549 km.

auto 2021/2

4 rem natolik účinné, že kotoučové brzdy jsou jen na předních kolech, zatímco vzadu postačí zcela za kryté bubnové (důvod je prostý, při nevyužití kotoučů naplno dochází k jejich znečištění a následnému poškození při občasném brzdění). Přestože je výbava konfigurovatelná, už v základní je dost bohatá. Standardně se dodávají střecha v černé barvě, světlomety a svítilny LED vpředu i vzadu, bezpečnostní asistence ID.Light, Front Assist a Lane Assist, adaptivní tempomat ACC Stop&Go, osmnáctipalcová kola (ovšem ocelová, 19“ z lehké slitiny jen pro ID.3 Tour), čelní, boční vpředu a hla vové airbagy s centrálním airbagem mezi sedadly vpředu, digitální autorádio DAB+, sdružený ID.Display 5,3“ před volantem, hlasové ovládání vybraných funkcí, multifunkční volant, ambientní osvětlení, dobíjení AC 7,2 kW/DC 100 kW, parkovací čidla vpředu i vzadu atd. Kromě toho jsou k dispozici volitelné pakety k vybraným výbavám zdarma, kde najdete např. centrální dotykový displej 10“ s infotainmentem MID4, světlomety LED Matrix, dvouzónový Climatronic, Head-Up Display, přední sedadla ergoActive a mnoho dalšího. Některé z těchto prvků však mohou být ve výrobě opožděny, a proto je možné updatem softwaru zpřístupnit plnou funkčnost výbav až po dodání vozu, případně zvolenou výbavu povýšit na další stupeň. Různé prvky ve voze jsou softwarově uzamknuty, po příplatku se spustí (lze tak i zvýšit výkon ze 107 na 150 kW coby Power Upgrade). Ceny Volkswagenu ID.3 v době testu začínaly od 976 900 Kč (107 kW ve výbavě Life), s motorem 150 kW byl základní typ Life o 38 tisíc dražší. Akumulátory tvoří zhruba 50 procent ceny vozu! Také vyšší výbavy Business a Family se dodávají s oběma výkony elektromotoru, zatímco ID.3 Style, Tech, Max a Tour jsou pouze 150 kW, přičemž špičkový ID.3 Tour (akumulátor 77 kWh) je vrcholem nabídky za 1 231 900 Kč včetně 21 % DPH (aktuálně a podrobněji viz www.volkswagen.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na lidový VOLKSWAGEN Typ 1 (Brouk) z roku 1969

2/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► MERCEDES-AMG GLA 35 4MATIC (H247)

JEŠTĚ VÝŠE!

Druhá generace crossoveru GLA vychází z nejnovější A-Klasse, technicky je spřízněna s dalšími typy kompaktní třídy a zahrnuje i verze AMG...

TOM HYAN

Novou třídu GLA jsme vyzkoušeli v jedné ze sportovně laděných dvoulitrových verzí, konkrétně v typu AMG GLA 35 4Matic s výkonem 225 kW (306 k)

auto 2021/2

oučasná paleta kompaktních vozů Mercedes-Benz s motorem vpředu napříč a základním pohonem předních kol čítá už osm různých typů. Jsou to tři karosářské varianty nové třídy A (hatchback W177, sedan V177 a prodloužený sedan Z177), dvě sportovně laděné CLA (sedan/coupé C118 a Shooting Brake X118), třetí generace B-Klasse (W247), nejmenší esúvéčko stuttgartské značky GLB (X247) a nový crossover GLA (H247). Vozy sdílejí podvozkové skupiny (nejblíže jsou si tedy typy s kódem 247) a mnohdy i základní rozměry, například pro A‑Klasse, B-Klasse a GLA platí stejný rozvor náprav 2729 mm a prakticky shodná délka, GLA je ovšem proti A-Klasse coby crossover vyšší o značných 151 milimetrů (a proti B-Klasse o 49 mm), ale ve srovnání s oběma také o 38 mm širší (tedy široká 1834 mm jako GLB, který má však prodloužený rozvor na 2829 milimetrů). Politika tak velkého množství modelů by nebyla finančně možná bez společné platformy a vzájemné kombinace různých dílů, jež u nových vozů tvoří stavebnice s lehčí a tužší modulární platformou MFA2

(Modular-Front-Architektur No.2), takže celkové prodeje kompaktních modelů od uvedení první A-Klasse (1998) se už blíží sedmi milionům vozů. Nová platforma navíc umožňuje verze Plug-In Hybrid, například GLA 250e, A 250e a B 250e, k nimž se vrátíme někdy příště. Pro představení vozu odkazujeme na naše předcházející články o nových generacích A a B, resp. typu GLB; podívejme se nyní na provedení AMG GLA 35 4Matic, které jsme měli možnost v nové GLA vyzkoušet vůbec poprvé. Jde o krotší verzi známých modelů AMG 45 4Matic+ a AMG 45 S 4Matic+, jež se vedle dvoulitrového motoru M139 se shodnými rozměry válců, ale rekordní měrnou hodnotou výkonu, liší rovněž provedením trvalého pohonu všech kol. Rozdíly mezi oběma verzemi ve čtvrté generaci přineslo i upravené uložení motoru, u pětačtyřicítek nově s turbodmychadlem za mo torem (čtyřválec M139 nahradil dřívější M133), zatímco u mírnější verze AMG 35 4Matic (debutovala v nové A-Klasse) zůstává turbodmychadlo vpředu před motorem (jde o nový typ dvoulitrového čtyř válce M260, jenž poněkud nelogicky nahrazuje dřívější M270 s vyšším typovým číslem).

► MOTORY PRO TŘÍDU GLA (H247) typ motor převodovka výkon spotřeba EU [kW/k] [l/100 km] GLA 180 1.3 I4 DCT7 100/136 5,7 GLA 200 (4Matic) 1.3 I4 DCT7 (DCT8) 120/163 5,7 (6,5) GLA 250 (4Matic) 2.0 I4 DCT7 165/224 6,5 (6,9) GLA 250e 1.3 I4 DCT8 160/218 1,6 – 1,9 (118/160 + EM 75/102) AMG GLA 35 4Matic 2.0 I4 DCT8 225/306 7,5 AMG GLA 45 4Matic+ 2.0 I4 DCT8 285/387 9,1 AMG GLA 45S 4Matic+ 2.0 I4 DCT8 310/421 9,2 GLA 180d 2.0 I4d DCT8 85/116 4,5 GLA 200d (4Matic) 2.0 I4d DCT8 110/150 4,6 (4,9) GLA 220d (4Matic) 2.0 I4d DCT8 140/190 4,7 (5,0)

1 Druhá generace GLA se od základního typu A-Klasse odlišuje především zvýšenou výškou, větší šířkou a absencí nejslabších motorových verzí 2 Proti A-Klasse má GLA zvýšenou polohu sedadel a větší objem zavazadlového prostoru 3 Palubní deska s velkoplošným průběžným pásem digitálních kontrolních přístrojů, převzatým z větších typů Mercedes-Benz 4, 5 Ve větším interiéru je výška stropu nad sedáky vpředu/vzadu 1037/969 mm a šířka ve výšce ramen 1456/1455 milimetrů

2 Nový motor M260 dosahuje výkonu 225 kW (306 k) při nižších otáčkách 5800 min‑1, naprosto dosta tečného pro velmi svižnou jízdu, byť menšího než rekordních 285, resp. 310 kW (tedy 397 a 421 k) u verzí s typovým číslem 45 (45 S). Zatímco v A-Klasse se verze 35 objevila se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou, nyní v GLA přichází osmistupňová dvouspojka, podobně jako u většiny modelů. Pětatřicítka zachovává klasický pohon všech kol s mezinápravovou vícelamelovou spojkou jako standardní modely 4Matic, zatímco nové GLA 45 (S) mají systém 4Matic+ s dvojicí elektronicky ovládaných spojek na zadní nápravě místo diferen ciálu, ale s bleskurychlým vektorováním momentu AMG Torque Control na jednotlivá kola. Oba systémy ovšem zaručují rozdělení točivého momentu P/Z od 100:0 do 50:50 %. ►►►

3 4

2/2021 THauto

► MERCEDES-AMG GLA 35 4MATIC (H247)

Nový dvoulitrový motor typu M260 je pod kapotou uložen napříč s turbodmychadlem vpředu před hlavou válců

Kromě verzí AMG pro sportovně založené jezdce, kteří však potřebují vozit i rodinu, je paleta GLA mnohem širší.Vybrané varianty opět uvádíme v přehledné tabulce, částečně odpovídají nabídce pro A‑Klasse, ovšem bez nejslabších typů (160, 160d), přičemž ze spolupráce s Renaultem se nadále používá jen zážehový čtyřválec 1332 cm3 s výkonem

► DOSTUPNÉ TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (AMG GLA 35 4MATIC) – typ M260; kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec, přeplňovaný turbodmychadlem Twin-Scroll s chladičem vzduchu, uložený vpředu napříč; hliníkový blok i hlava válců; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva, EU6d; 1991 cm3 (ø 83 x 92 mm); 10,0:1; 225 kW (306 k)/5800 min‑1 a 400 N.m/3000 – 4000 min‑1. Elektrická výzbroj 12 V. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – automatizovaná dvouspojková osmistupňová převodovka AMG Speedshift DCT 8G s možností přímého řazení páčkami pod volantem; trvalý pohon všech kol 4Matic s elektronicky ovládanou mezinápravovou vícelamelovou spojkou. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson a příčná ramena, vzadu víceprvkové závěsy s příčnými a podélnými rameny; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými aktivními tlumiči AMG Ride Control, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 350/330 mm s vnitřním chlazením, třmeny 4 písty vpředu a 1 píst vzadu, ABS/EBD/BA, ESP/ASR; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; kola z lehké slitiny, pneumatiky 235/55 R19, 255/40 R 20 nebo 255/35 R 21. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2729 mm, rozchod kol 1605/1606 mm; d/š/v 4410 (4529 se závěsným zařízením)/1834/1611 mm; objem zavazadlového prostoru 435/1430 l; objem palivové nádrže 51 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 1680 kg, celková povolená hmotnost 2200 kg, brzděný přívěs do 1800 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,1 s; spotřeba paliva EU 7,5 – 7,6 l/100 km; emise CO2 171 – 175 g/km.

auto 2021/2

od 100 kW (136 k), značený coby M282. Z nabídky vznětových čtyřválců vypadl typ OM608 (Renault 1.5 dCi), takže u modelu GLA 180d se montuje osvědčený dvoulitrový OM654q (verze pro příčnou zástavbu). Druhá generace třídy GLA přešla na osmistupňové dvouspojkové převodovky, sedmi stupňové zůstávají pouze pro malý zážehový motor M282, manuální se pro GLA nedodávají. Provedení Plug-In Hybrid GLA 250e dostalo shodnou poháněcí soustavu jako spřízněné vozy A 250e a B 250e, tedy nejmenší zážehový motor M282 a trakční elektromotor 75 kW. Právě díky této nabídce Mercedes-Benz splňuje flotilové emisní předpisy spolu s novými elektrickými vozy řady EQ a také posledními elektrickými Smarty (loni prodej třicet tisíc). Nová GLA sleduje současný trend vývoje a podobně jako jiné osobní vozy Mercedes-Benz dostala velkoplošný panel dvou digitálních displejů pod společným překrytem. Bohužel, jak dnešní systémy vyvíjejí experti IT srostlí s počítačem, tak se pro mnohé řidiče stává ovládání nejrůznějších funkcí dotykem na displeji či dotykových plochách (touchpad na středové konzoli i na volantu) poněkud náročnější než dřívější tlačítka a otočné ovladače s opravdu intuitivním ovládáním. Možná, že jednou i tvůrci těchto systémů pochopí, že nejbezpečnější je co nejjednodušší ovládání (ostatně ze stejného důvodu je zakázáno používat mobilní telefon za jízdy). Řidič má k dispozici volbu jízdních režimů Winter, Comfort, Sport, Sport+ a Individual, které mění nejen odezvu motoru a řazení převodovky, ale i nastavuje klapky sportovního výfuku pro působivý zvuk. Pro klienty je ovšem zásadní zvýšená pozice sedadel o 140 mm proti třídě A a nárůst objemu zavazadlového prostoru na 435 litrů, který lze dále zvětšit až na 1430 litrů po sklopení opěradel zadní řady sedadel. K dispozici je nejmodernější infotainment MBUX, hlasové ovládání v českém jazyce a nejvyspělejší asistenční a bezpečnostní systémy tak, jak se stalo u vozů Mercedes-Benz dobrým zvykem. Na český trh vstoupila nová GLA s cenami od 824 010 Kč včetně DPH za typ GLA 180, resp. za 873 620 Kč u nejlevnější vznětové verze GLA 180d. Ceny modelů AMG odpovídají výkonům, kvalitě a provedení, nicméně od 1,297 milionu Kč za testovaný typ GLA 35 4Matic je to v jistém pohledu value for money, protože podobné jízdní zážitky nabízejí jen vozy o hodně dražší. Špičkové provedení GLA 45 S 4Matic+ pak přijde na 1,637 milionu Kč (aktuálně a podrobněji na www.mercedes-benz.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na novou generaci vozů MERCEDES-BENZ 220 S/SE (W111) z roku 1959

2/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► BMW M340d TOURING (G21)

SUPERKOMBI...

V loňském roce přišla na trh sedmá generace BMW řady 3, hned získala titul Auto roku v ČR 2020 a záhy se představila i coby praktické kombi...

1 TOM HYAN 1 BMW M340d xDrive Touring, vrchol poslední řady 3 v provedení kombi (G21) se vznětovým motorem, uvedený v únoru 2020 2 Základní objem zavazadlového prostoru činí 500 litrů, který po sklopení sedadel vzroste až na 1510 litrů

auto 2021/2

řestože se také BMW řady 3 zvětšuje, stále je to automobil přijatelných rozměrů pro většinu řidičů, a tak není divu, že nadále patří k nejúspěšnějším výrobkům bavorské značky, a to nejen v provedení sedan, ale i kombi, když odvozené kupé a kabriolety byly povýšeny do řady 4. BMW řady 3 je na trhu už v sedmé generaci G20 (přes patnáct milionů vozů od roku 1975), ale verze kombi zvaná Touring se poprvé objevila až po faceliftu druhé generace v září 1987, kdy zároveň nabídku rozšířil vznětový šestiválec, převzatý z řady 5. Do dnešních dnů se na tomto konceptu

nic zásadního nezměnilo, nový BMW řady 3 Touring (G21) je nadále v nabídce se zážehovými i vznětovými čtyřválci a šestiválci, v některých modelech nyní včetně systému Mild-Hybrid 8 kW (11 k), který slouží ke snížení spotřeby paliva a splnění emisních limitů. Jméno Touring má ovšem ještě delší historii, v letech 1971 – 1974 patřilo zvláštní verzi sedanu řady 02, jenž dostal splývající záď se vzhůru výklopným víkem (hatchback) místo klasické stupňovité, když automobilka BMW v té době ještě žádné kombi nevyráběla. Nebyl to ale žádný velký úspěch, toho dosáhl až nový Touring řady 3, který se od počátku

► BMW 3 TOURING (G21) – PŘEHLED TYPŮ označení motor výkon převodovka, spotřeba EU vozu [objem cm3] [kW/k] elektrifikace [l/100 km] 316d 4R 1995 90/122 6M 4,9 316d AT 4R 1995 90/122 8A, mHEV 4,8 318d 4R 1995 110/150 6M 5,1 318d AT 4R 1995 110/150 8A, mHEV 4,8 320d 4R 1995 140/190 6M 5,1 320d (xDrive) 4R 1995 140/190 8A, mHEV 4,9 (4,1) 330d (xDrive) 6R 2993 210/286 8A, mHEV 5,2 (5,5) M340d xDrive 6R 2993 250/340 8A, mHEV 6,1 318i 4R 1998 115/156 6M 6,7 320i 4R 1998 135/184 8A 6,6 330i (xDrive) 4R 1998 190/258 8A 6,9 (7,1) 330e (xDrive) 4R 1998 135/184 + 83/113 8A, PHEV 1,4 (1,6) (celkem 215/292) M340i xDrive 6R 2998 275/374 8A 7,8

Foto Tom Hyan

5 usídlil na vrcholu svého segmentu. U poslední generace od konce roku 2019 má rovněž zcela shodné vnější rozměry se sedanem, nabízí ovšem páté dveře v zádi (navíc se samostatně výklopným zadním oknem) a o poznání větší zavazadlový prostor. Samozřejmě to vše při zachování vynikajících jízdních vlastností jako u sedanů, které ostatně zdůrazňuje známý reklamní slogan Radost z jízdy. Rozvor náprav pochopitelně zůstává shodných 2851 mm jako u sedanu, základem je stejná platforma s pohonem zadních kol, známá coby CLAR (BMW Cluster Architecture, resp. OKL = Oberklasse),

uvedená v současných generacích řady 7 (G11/12) a 5 (G30) na podzim 2015, resp. 2016, ale využitá rovněž pro širokou škálu vozů kategorie SAV/SUV jako jsou X3/X4, X5/X6, X7 a připravovaný X8 (SUV Coupé). Variabilita kombinovaného základu z vysokopevnostních ocelí a hliníkových slitin umožňuje kromě zadního pohonu také zástavbu obou verzí oblíbeného pohonu všech kol xDrive. Nabídka mo torů je obdobná jako u sedanu, postupně se výběr rozšiřuje, u některých typů (viz naše tabulka) přibývají verze Mild-Hybrid 48 V, které mají přídavný spouštěč/generátor 8 kW (11 k), jenž vypíná ►►►

3 Bohatá výbava testovaného vozu včetně adaptivního sportovního podvozku zvýšila cenu na 2 327 149 Kč včetně DPH 4, 5 Prodloužený rozvor ve srovnání s předchůdcem je zárukou prostornějšího interiéru 6 Jako vždy, ergonomii ani přehlednosti přístrojové desky bavorských vozů nelze nic vytknout

2/2021 THauto

► BMW M340d TOURING (G21)

Foto Tom Hyan

1 1 Vyzkoušeli jsme nejvýkonnější vznětovou verzi M340d xDrive, u které mnozí ani nepoznají, že jedou s turbodieselem, jehož běh je neobyčejně kultivovaný 2 Třílitrový vznětový šestiválec s postupným přeplňováním velkým a malým turbodmychadlem nabízí výkon 250 kW (340 k) 3 Nejnovější Touring řady 3 vychází ze sedmé generace, ale verze kombi se vyrábí teprve od faceliftu druhé generace

spalovací motor při rychlosti pod 15 km/h (v režimu EcoPro a Comfort, u vyšších Sport deaktivováno), což je příspěvek do boje s limity emisí CO2. Kromě nejrozšířenější verze BMW 320d s dvou litrovým čtyřválcem o výkonu 140 kW (190 k), což je ideální kombinace pro všechny účely, a dříve vyzkoušeného zážehového šestiválce M340i xDrive s výkonem 275 kW (374 k) v rozsahu 5500 až 6500 min‑1 a vrcholem točivého momentu 500 N.m v rozpětí 1850 až 5000 min‑1, je tady především špičkový turbodiesel M340d xDrive, který jsme krátce otestovali a představujeme na snímcích. Na rozdíl od zážehového M340i využívá zmíněnou soustavu Mild-Hybrid, jejíž činnost zachytíte zejména při regenerativním brzdění a vypínání motoru Stop/Start, ale při výkonu vznětového třílitrového šestiválce úctyhodných 250 kW (340 k)/4400 min‑1 a enormním vrcholu točivého momentu 700 N.m v rozsahu 1750 až 2250 min‑1 je elektrický boost 8 kW (11 k) vcelku zanedbatelný. Většina modelů má nyní osmistup ňovou samočinnou převodovku, šestistupňová manuální je pouze pro některé typy na počátku řady. Všechny šestiválce standardně využívají trvalý

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (M340d) – kapalinou chlazený BMW TwinPower Turbo, vznětový řadový šestiválec, přeplňovaný vícestupňově dvojicí turbodmychadel (vysokotlaké a nízkotlaké VGT), uložený podélně vpředu; přímé vstřikování paliva common rail s piezoelektrickými vstřikovači (270 MPa); DOHC 4V; systém Mild-Hybrid 48 V, 8 kW (11 k); Stop/ Start, EU6d; 2993 cm3 (ø 82 x 90 mm); 16,5:1; 250 kW (340 k)/4400 min‑1 a 700 N.m/1750 – 2250 min‑1. Akumulátor 12 V/80 A.h v zavazadlovém prostoru, akumulátor Li-Ion 48 V/11 A.h v motorovém prostoru. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová samočinná převodovka ZF Steptronic s kapalinovým měničem momentu a možností přímého řazení páčkami pod volantem (5,500 – 3,520 – 2,200 – 1,720 – 1,317 – 1,000 – 0,823 – 0,640 – Z 3,993); stálý převod 2,563; samosvorný diferenciál M Sport vzadu; trvalý pohon všech kol xDrive. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu pružinové vzpěry a příčná ramena, vzadu pětiprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, třmeny P/Z 4/1 píst; DSC (ABS, DTC, CBC, DBC), na přání Adaptive M Suspension; hřebenové variabilní řízení Sport s elektrickým posilovačem EPS a funkcí Servotronic, převod 13,6:1; základní pneumatiky 225/45 R 18 vpředu a 255/40 R 18 vzadu. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2851 mm, rozchod kol 1583/1567 mm; d/š/v 4713/1827/1440 mm; světlá výška 130 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,28; objem zavazadlového prostoru 500/1510 l; objem palivové nádrže 59 l; pohotovostní hmotnost DIN od 1880 kg, celková 2415 kg; brzděný přívěs do 1800 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 4,8 s; spotřeba paliva EU od 6,1 l/100 km; emise CO2 od 160 g/km.

auto 2021/2

ohon všech kol xDrive, základem zůstává pohon p zadních kol, jak se na vozy BMW odedávna sluší. Naše spotřeba nafty se pohybovala kolem 8 – 8,5 litru na stovku kilometrů, což je vzhledem k výkonu motoru a úžasné dynamice vynikající hodnota. Větší vnější rozměry znamenají více místa v interiéru, zapomeňte na stísněný kokpit vozů, jaké jsme milo vali v mládí, ostatně také řidiči mají poněkud větší postavy a vyšší hmotnost než teoretických 68 kg podle normy EU, jež se spolu se 7 kg na zavazadla snaží EU vnutit do hodnoty udávané provozní hmotnosti vozu! Zásadně uvádíme stejně jako BMW Group pohotovostní hmotnost podle normy DIN, tedy bez řidiče (po odečtu nesmyslných 75 kg podle EU), u Touringu M340i xDrive to je i tak značných 1770 kg, zatímco M340d xDrive zastaví pomyslné jazýčky vah na 1880 kg. Je to daň zvýšené bezpečnosti, ale také systémům pro čištění emisí a mnohdy až nadbytečný komfort cestujících. Průběžným vylepšováním prochází rovněž interiér, zdokonaluje se virtuální kokpit, operační systém (nyní System 7) a rozšiřuje konektivita (kromě Apple CarPlay také Android Auto). Další možností je Plug-In Hybrid s externím dobíjením pro typ 330e, jehož zážehový dvoulitrový čtyřválec doplňuje velký elektromotor 83 kW. Ceny řady 3 Touring (G21) na českém trhu začínají od 884 000 Kč za BMW 318i Touring, testovaný M340d xDrive je v základu od 1 703 000 Kč včetně DPH (více na www.bmw.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale připomínka historie automobilky BMW, která si zakládá na slavné minulosti (2007)

2/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► RENAULT MÉGANE / CAPTUR E-TECH (PHEV)

Renault vstoupil loni mezi výrobce hybridních automobilů; dříve se jeho hybridní soustavy objevily jen v konceptech a ve formuli 1... TOM HYAN 1 Renault Mégane Grandtour E-Tech Plug-In, třetí elektrifikovaný osobní automobil řady E-Tech, vybavený třemi motory poháněcí soustavy 2 Objem zavazadlového prostoru se mírně zmenšil

auto 2021/2

větová premiéra sériových modelů Renault E-Tech se odehrála loni v lednu na Bruselském autosalonu, který nakonec zůstal jedinou významnou evropskou automobilovou výstavou uplynulé sezony. Jako první se představily Captur druhé generace v provedení E-Tech Plug-In Hybrid (PHEV) a menší Clio páté generace v provedení E-Tech Hybrid (HEV). Oba vozy využívají modulární platformy CMF (Common Module Family) pro segment C

(CMF-CD), resp. segment B (CMF-B), z vývoje technického střediska Renault Technocentre v Guyancourtu, která byla od počátku konstruována pro alternativu zcela nových a originálních hybridních pohonů Renault (přihlášeno 150 patentů). Předehrou byla krátká tisková prezentace na posledním autosalonu IAA 2019 ve Frankfurtu, kde jsme novou hybridní jednotku se zážehovým čtyřválcem 1,6 litru poprvé viděli při představení Capturu druhé generace, když Renault sice nevystavoval, ale na

Foto Tom Hyan

4 zážehový motor

elektromotor HSG

čtyři převody pro zážehový motor

hlavní elektromotor

5 rvní tiskový den uspořádal utajenou tiskovou konfe p renci. V případě Capturu E-Tech, k němuž později přibyl inovovaný Mégane Grandtour E-Tech na větší platformě CMF-CD, jde o systém s externím dobíjením a větším akumulátorem, který dovoluje čistě elektrický dojezd podle WLTP v kombinovaném provozu 50 km a ve městě 65 kilometrů. Oba vozy se soustavou PHEV jsme vyzkoušeli, poháněcí ústrojí je v případě Méganu a Cap turu shodné. Někdy příště se vrátíme k levnějšímu Cliu E-Tech (HEV), jež využívá nižšího výkonu elektromotorů a akumulátor s výrazně nižší kapacitou, ale ve městě také dokáže většinu času jezdit pouze elektricky. Základem hybridní soustavy je alianční zážehový čtyřválec Renault-Nissan 1,6 litru (typ H4M) s nepřímým vstřikováním paliva, upravený s Atkinsonovým cyklem pro hybridní provoz ve spolupráci se speciální samočinnou sekvenční převodovkou a dvojicí elektromotorů.

dva převody pro elektrický pohon

6 3 Renault Mégane E-Tech Plug-In přijel nejprve jako kombi Grandtour, ale k dispozici už je také coby pětidveřový hatchback 4 Informace o jízdě na palubním displeji 5, 6 Interiér hybridní verze Mégane Grandtour nabízí nezmenšený vnitřní prostor

Právě převodovka je předmětem řady patentů, vychází ze zkušeností Renault Sport v závodech F1 i elektrické formule, v jedné skříni vlastně spojuje čtyřstupňovou převodovku pro zážehový motor a dvoustupňovou pro elektromotor/generátor, přičemž kombinace obou druhů pohonu nahrazuje spojku (měnič) a mechanickou synchronizaci (vyrovnávání otáček je elektrické). K dispozici je patnáct různých režimů jízdy v paralelním či sériovém hybridním módu, pouze elektricky, s větší či menší rekuperací, dobíjením akumulátoru a podobně, vše pracuje samočinně podle okamžitých jízdních podmínek, ale řidič může opět volit z různých programů Multi-Sense (elektrický Pure, hybridní MySense a Sport, v němž mohou pracovat i tři motory současně). Volicí páka převodovky na středové konzoli nabízí obvyklé polohy P-R-N-D/B. Při jízdě někdy pocítíte přeřazení, o žádné rázy však rozhodně nejde. Další funkce E-Save omezuje využití elektropohonu, aby baterie zůstala připravena pro pozdější elektrickou jízdu. Celkový výkon soustavy Plug-In Hybrid činí 118 kW (160 k), což v případě Capturu i Mégane Grandtour znamená nejsilnější verzi (u Grandtouru spolu se zážehovým motorem TCe 160 EDC). Výkony jednotlivých částí soustavy E-Tech Plug-In jsou pro oba vozy také shodné. Zážehový čtyřválec dává 67 kW (91 k), velký elektromotor v převodovce 49 kW (67 k) a menší HSG (Hybrid Starter/Generator) nabízí 25 kW (34 k). Rozjíždíte se vždy elektricky, takže se na zelenou ostatní nestačí divit, zátah 205 newtonmetrů hlavního elektromotoru je opravdu impozantní. Vyskonapěťový akumulátor 400 V s kapacitou 9,8 kWh má hmotnost 105 kilogramů, je uložen před zadní nápravou, zatímco druhý 12 V pro palubní síť je v zavazadlovém prostoru. Velikost interiéru elektrifikací nikterak neutrpěla, pouze zavazadlový prostor má menší objem (o 60 litrů u Grandtouru, o 123 litrů u Capturu). ►►►

2/2021 THauto

Ilustrace Renault

Uspořádání poháněcí soustavy E-Tech

Foto Tom Hyan

► RENAULT MÉGANE / CAPTUR E-TECH (PHEV)

1 2

1 Renault Captur E-Tech Plug-In využívá stejnou poháněcí soustavu jako větší Mégane v hybridní verzi 2 Zásuvka externího dobíjení je vždy vzadu na pravém boku 3 Interiér zůstává stejně prostorný jako ve verzích se spalovacím motorem

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (Captur/Mégane Grandtour) – hybridní soustava E-Tech Plug-In; kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec, pracující v Atkinsonově cyklu, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; nepřímé vstřikování paliva, EU6d; 1598 cm3 (ø 78 x 83,6 mm); 67 kW (91 k)/5600 min‑1 a 144 N.m/3200 min‑1. Hlavní elektromotor 49 kW (67 k), 205 N.m; druhý elektromotor HSG (Hybrid Starter/Generator) 25 kW (34 k), 50 N.m. Trakční akumulátor 9,8 kWh, 400 V, hmotnost 105 kg, uložený pod zadními sedadly. Dobíjení 5/3/3 h výkonem 2,4/3,7/7,4 kW. Pomocný akumulátor 12 V. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – automatizovaná sekvenční převodovka Multi-Mode, šestistupňová, se dvěma stupni pro vložený hlavní elektromotor a čtyřmi stupni pro zážehový motor; bez spojky nebo měniče, bez mechanické synchronizace s elektrickým vyrovnáváním otáček. Vždy elektrický rozjezd. Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; vpředu kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, vzadu bubnové; ABS/EBD, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky a) Captur 215/65 R 16, 215/60 R 17 nebo 215/55 R 18, b) Mégane Grandtour 205/55 R 16, 205/50 R 17 nebo 225/40 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – a/b) rozvor náprav 2639/2712 mm, rozchod kol vpředu 1560/1597 mm a vzadu 1547/1598 mm; délka 4227/4626 mm, šířka 1797/1814 mm, výška 1576/1449 mm; přední převis 876/919 mm; základní objem zavazadlového prostoru (VDA) 265 – 379/389 l; objem palivové nádrže 39 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1489/1603 kg, celková hmotnost 2060/2131 kg; hmotnost brzděného přívěsu do 750/750 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 173/183 (EV 135/135) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 10,1/9,8 s; dojezd EV podle WLTP kombinace/město 50/65 km; spotřeba paliva WLTP od 1,5/1,3 l/100 km; emise CO2 od 32/30 g/km.

auto 2021/2

Zásuvka dobíjení Plug-In je vzadu vpravo, podle systému AC 2,4/3,7/7,4 kW to trvá pět, tři, anebo rovněž tři hodiny; rychlodobíjení se pro vozy PHEV nepoužívá. V říjnu 2020 potvrdil Renault rozšíření soustavy E-Tech Plug-In 160 také pro hatchbacky Mégane, zatímco hybridní soustavu o kombinovaném výkonu 103 kW (140 k) z Clia E-Tech dostanou rovněž nové automobily Renault Arkana E-Tech a Captur E‑Tech. U Capturu druhé generace se tak nabídka pohonů rozšíří na čtyři druhy HEV, PHEV a zážehový, resp. vznětový motor. V souvislosti s Arkanou se objevily informace o verzi Mild-Hybrid 12 V také pro Captur (motory TCe), zatímco v novém SUV Arkana bude spojena s motorem 1.3 TCe 140 a dvouspojkovou převodovkou EDC. Je zřejmé, že jde o snižování emisí podle přísných limitů EU, ale ať jsme se sna žili sebevíc, tak kombinovaná hodnota spotřeby 1,3 – 1,5 l/100 km podle WLTP pro nás zůstala nedostižnou metou. Na českém trhu se E-Tech Plug-In v době testu prodával od 750 000 Kč jako Captur, resp. od 795 000 Kč jako Mégane Grandtour (více a podrobněji na www.renault.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vozy RENAULT Monoquatre a šestiválcový typ Primastella (1933)

2/2021 THauto

Foto FCA

► Automobily ► NOVINKY Z ITÁLIE

1 Fiat Nuova 500 ve třech karosářských verzích 2 Fiat Nuova 500 v úvodní edici La Prima 3 Olivier Francois, šéf italské značky, představil novinku 4. března 2020 v ulicích Milána, když byl autosalon v Ženevě zrušen

Fiat se snaží zlepšit svoji pozici na evropském trhu, která utrpěla zánikem většiny modelů bez náhrady. Novému trendu odpovídá třetí novodobá generace Fiat Nuova (New) 500, postavená ovšem na elektrické platformě. Přestože se vůz dostal mezi finalisty Car of the Year 2021, mnoho technických údajů není k dispozici. Kromě zaváděcí série La Prima (500 vozů) s wallboxem 2,3/7,4 kW byly připraveny tři speciální verze 500 Giorgio Armani, B.500 Mai Troppo by Bvlgari a 500 Kartell, jež se prodají v aukci a výtěžek poputuje na ekologické aktivity společností herce Leonarda Di Caprio. Proti Fiatu 500 z polské výroby (COTY 2008) je novinka o 60 mm delší i širší, má prodloužený rozvor o 20 milimetrů a prostornější interiér. Může využívat rychlonabíjení DC 85 kW (za 5 minut na ujetí 50 km, za 35 minut na 85 % kapacity). Nejprve vyjelo Cabrio, 8. července 2020 byl uveden základní 500 Hatchback.

Foto FCA

4 Tři karosářské varianty Nuova 500 jsou Hatchback, 3+1 a Cabrio 5 Čtyři místa a tři dveře, to je Nuova 500 3+1 6 Fiat Nuova 500 při premiéře v Lingottu koncem října 2020

auto 2021/2

5 Koncem října 2020 představil Fiat v Lingottu třetí karosářskou verzi Fiat 500 3+1 a výbavy Action, Passion a Icon pro celou řadu Nuova 500. Třídveřové čtyřmístné provedení 3+1 má na pravém boku dvoje dveře, otevírané proti sobě, jak jsme už viděli u Mazdy RX-8 a první generace novodobého Mini Clubmanu, kromě dalších aplikací. Hmotnost se zvýšila o 30 kg, celkové rozměry jsou shodné. Pro celou řadu Nuova 500 jsou modely Action (motor 70 kW, 0 – 100 km/h za 9,5 sekundy, limit 135 km/h) s akumulátorem 23,8 kWh a dojezdem WLTP 180 km (město 240 km), Passion a Icon (oba 87 kW, 0 – 50/100 km za 3,1/9,0 s, limit 150 km/h) s akumulátorem 42 kWh a dojezdem 320 km (město 460 km). U Actionu lze dobíjet rychlonabíječkou DC 50 kW, u vyšších modelů DC 85 kW. Vrcholem výbavy je infotainment UConnect 5 s dotykovým displejem 10,25“ Cinerama GPS. Design je dílem Centro Stile Fiat.

► KRÁTCE ► Současná krize automobilového průmyslu, především evropského, který utrpěl a dále utrpí ztráty hned dvakrát (snížený odbyt v důsledku koronaviru a těžko splnitelné emisní limity EU se systémem pokut), vede ke střídání vedoucích pracovníků, fúzím a vyhlašování nejrůznějších plánů s cílem být evropským číslem 1 v elektro mobilitě (Volkswagen, Renault), anebo dokonce světovým číslem 1 v udržitelné mobilitě (Stellantis, tedy FCA/PSA). A k tomu proklamované synergie v hodnotě i přes pět miliard eur ročně (Stellantis) při nákupu stejných dílů a sdílení platforem, spíše však zbožná přání, jež bude řešit zánik některých značek. Navíc všichni chtějí vyrábět všechno, dokonce i Jaguar Land Rover představil krabicovité elektromobily pro autonomní provoz, jež s původním zaměřením obou britských značek nemají nic společného.

Lancia Ypsilon Hybrid EcoChic, poslední novinka slavné značky, jejíž hybridní ústrojí využívá nový tříválec 1.0 FireFly a Belt-ISG 12 V

Foto FCA

► Japonské automobily Toyota na základě nové technologie platforem TNGA se vyrábějí ve třech evropských závodech, k nimž brzy přibude TMMCZ v Kolíně (nový Yaris). Jsou to TMMF ve francouzském Valenciennes (nový Yaris, přibude Yaris Cross), TMMR v ruských Šušarech (Suosaari) u Petrohradu (Camry, RAV4) a TMMUK v britském Burnastonu (Corolla HB a TS). Pátým závodem je turecký TMMT v Arifye (Sakarya), kde pro evropské klienty vyrábějí Corollu Sedan a crossover C-HR.

Poslední model značky? Lancia Ypsilon, přezdívaná Fashion City Car, slaví desáté výročí od uvedení čtvrté generace, druhá byla v roce 1995 a třetí 2003; loni uběhlo 35 let od premiéry první (Y10 v Ženevě 1985). Prodává se pouze v Itálii, kde loni vedla segment B a celkově byla druhým nejprodávanějším vozem za Fiatem Panda! Za 35 let vzniklo mnoho speciálních sérií (Martini, Missoni, Momo Design, Elefantino, Elle a jiné), od třetí generace jsou varianty EcoChic na LPG (čtyřválec 1.2) nebo CNG (dvouválec TwinAir 0.9), loni v květnu se představil Hybrid EcoChic s novým tříválcem FireFly 999 cm3 o výkonu 51 kW (70 k), ale se systémem Mild-Hybrid Belt-ISG 12 V, který snižuje spotřebu benzinu až o 24 %. Poslední vozy Lancia se vyrábějí v Polsku, kde produkce dosud překročila 500 tisíc.

Italský výrobce sportovních vozů De Tomaso se bude stěhovat do USA! Norman Choi, šéf De Tomaso Automobili, Ltd., totiž uvedl, že chce v rámci Mission AAR (American Automotive Renaissance) obnovit zlatou éru amerického automobilového designu let 1920 – 1960, a právě vozy De Tomaso tradičně využívaly americké motory Ford V8, jak dodal Ryan Berris, CEO/CMO znovuzrozené společnosti. První typ P72, který je oslavou závodního prototypu P70 ze šedesátých let, se představil v červenci 2019 a všech 72 vozů limitované série (již objednaných klienty) vznikne v USA (od 4Q 2022), až čínský majitel zvolí vhodnou lokalitu. Kompozitová konstrukce vychází ze supersportu Apollo IE, ale vůz má osmiválec Ford Coyote 5.0 V8 s kompresorem Roush (přes 515 kW/700 k), manuální převodovku 6+Z, zrychlení na sto za dvě sekundy a rychlost přes 300 km/h.

Foto De Tomaso

De Tomaso P72 se představil v létě 2019

► V březnu 2020 zkrachovala britská společnost Bristol Cars, která od roku 1945 vyráběla sportovní vozy nejprve s motory BMW a později Chrysler. Podle posledních zpráv získal práva na značku britský podnikatel Jason Wharton a hodlá obnovit výrobu modernizovanými typy Bristol 411 (původně od 1969 s motorem Chrysler V8) a Fighter (od 2004 s motorem Chrysler Viper V10), přestavěnými pro nové Chrysler Hemi 6.4 V8. Wharton chce vrátit sídlo podniku do Filtonu u Bristolu, znovu restaurovat staré kousky a připravit nový čtyřmístný Buccaneer na platformě od jiného výrobce, která splní nárazové testy. ► Indická společnost Mahindra vyrábí v americkém Auburn Hills terénní vozy Roxor ve stylu originálního Jeepu, a proto prohrála soudní spor s FCA (Fiat Chrysler), přestože kdysi s licencí Willys Jeep v Indii začínala. Vozy Roxor dostaly zcela novou příď, ale zastavení výroby a koronavirová krize znamenaly, že Mahindra propustila v USA polovinu z 500 zaměstnanců. Zrušila také výrobu elektrických skútrů GenZe v USA, chce prodat svůj podíl na SsangYongu a soustředit se na SUV a elektro mobily pro indický trh.

2/2021 THauto

Foto Hennessey Performance

► Automobily ► NOVINKY ZE SVĚTA

Supersportovní Hennessey Venom F5 se v prosinci dočkal oficiálního představení sériové verze, která se vyrábí od 2021, roku třicátého výročí vzniku tuningové firmy Johna Hennesseye. Novinka navazuje na sedm vyrobených kupé a šest spyderů Venom GT (2011 – 2017), jež sice vycházely z Lotusu Elise/ Exige, ale dostaly osmiválec GM LS7 Twin-Turbo. Nový F5 má samonosnou konstrukci z uhlíkových kompozitů a litinový blok motoru Hennessey V8 Fury Twin-Turbo na základě konstrukce GM s hliníkovými hlavami. Z objemu 6555 cm3 (ø 104,8 x 95,3 mm) dává výkon 1336 kW (1817 k)/8000 min‑1. Vůz o hmotnosti 1360 kg aspiruje na překonání 500 km/h na silnici; zrychlení 0 – 100/200 km/h je za 2,6/4,7 sekundy. Hennessey Performance (HPE) ze Sealy (Texas) hodlá vyrobit jen 24 vozů s cenou od 2,1 milionu dolarů za kus.

Hennessey Venom F5

Foto MP Gemballa GmbH

Dramatická historie společnosti Gemballa z německého Leonbergu pokračuje. Uwe Gemballa v roce 1981 založil G-Topline (později Gemballa) Autotechnik GmbH, která se zabývala úpravami Porsche (ale i jiných) a podnikal až do února 2010 než zmizel v Jižní Africe, aby tam byl nalezen mrtev. Vyšetřování prokázalo jeho odstranění zločinci, s nimiž už nechtěl spolupracovat. Jeho podnik byl zabaven a v srpnu 2010 reorganizován na Gemballa GmbH s novými majiteli Steffenem Korbachem a Andreasem Schwarzem, v roce 2015 se Korbach stal jediným vlastníkem a pokračuje v úpravách vozů Porsche 911, Panamera a Cayenne, ale také McLaren MP4-12C. V roce 2018 ovšem Gemballův syn, který sbíral zkušenosti u Aston Martinu, Daimlera a Porsche, založil novou firmu Marc Phillip Gemballa GmbH, rovněž v Leonbergu, a dostal se tak do sporu s Korbachem.

▲ Čtyřletý Marc Phillip v roce 1997 (Porsche 911 Uwe Gemballa Design)

Foto MP Gemballa GmbH

◄ Marc Phillip Gemballa v Dubaji s posledními vozy, upravenými jeho otcem (Ferrari Enzo a různé Porsche)

Foto Gemballa GmbH

Gemballa Hypercar Project

auto 2021/2

Marc Phillip Gemballa Off-Road Sports Car První projekt sedmadvacetiletého Gembally se představil na obrázku s tím, že nová značka Marc Phillip Gemballa bude mít premiéru na Ženevském autosalonu 2020. Gemballa pro návrh hypersportu do terénu získal designera Alana Derosiera (32) z Rennes (student IED Torino; pak Daihatsu, Chery, Faraday Future a nyní Renault) a technické partnery Michelin/ BF Goodrich, KW Automotive (odpružení), Akrapović (výfukové systémy), DS Fasertechnik (uhlíkové kompozity), VELA Performance (engineering) a další. Když se to dozvěděl Korbach, ohlásil v roce 2019 supersportovní kupé Gemballa Hypercar Project na rok 2020. Ani jeden z vozů se však zatím neobjevil.

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na letecké hvězdicové motory z nabídky bývalé automobilky ALVIS (1957)

2/2021 THauto

Technika

► NOVINKY ZE SVĚTA ◄ Hyundai Nexo, první vůz značky od počátku konstruovaný pro pohon vodíkovými články (uveden 2018)

Foto Hyundai

Foto Tom Hyan

Vývojem vodíkových palivových článků (Hydrogen Fuel Cell) se zabývá řada automobilek, ale zatím nejlepší výsledky vykazují Hyundai, Honda a Toyota, které sériově vyrábějí osobní elektromobily FCEV. Vývoj se nyní zaměřuje rovněž na Fuel Cell Trucks a průkopníkem je Hyundai Motor Company, která loni v září dodala první vozy Xcient FC 4x2 evropským klientům ve Švýcar sku. Xcient FC je první těžký nákladní typ s palivovými články v sériové výrobě, do roku 2025 chce Hyundai dodat 1600 vozů. Xcient ujede 400 km na jednu náplň vodíku (32,09 kg pod tlakem 35 MPa v sedmi nádržích), má dva bloky FC 190 kW (2x 95 kW), akumu látory Akasol 73,2 kWh (661 V), elektropohon Siemens 350 kW a šestistupňovou samočinnou převodovku Allison ATM S4500; tankování trvá 8 až 20 minut. Rozměry vozu jsou 9745 x 2550 x 3730 mm, hmotnost podvozku s kabinou 9795 kg a celková hmotnost sólo/soupravy 19/36 tun. Největší rychlost činí 85 km/h. Ve vývoji je tahač návěsů s dojezdem 1000 km. V roce 2019 založil Hyundai společný podnik HMM (Hyundai Hydrogen Mobility) se švýcarským partnerem H2 Energy pro leasing nákladních vozů FC. Kromě toho Hyundai vyrábí osobní vodíkové Nexo a do roku 2025 chce prodávat 670 tisíc elektromobilů ročně, z toho 110 tisíc vodíkových.

V roce 2000 vyjel první Hyundai FCEV s vodíkovými články (upravené SUV Santa Fe)

Foto Hyundai

Hyundai Xcient FC Truck, první těžký nákladní vůz s vodíkovými články v sériové výrobě

auto 2021/2

Foto Toyota

▲Toyota Yaris může mít v Japonsku otočná přední sedadla pro snazší vstup a výstup cestujících ▼ Chrysler Swivel Seat, aneb natáčecí sedadla pro pohodlnější vstup i výstup už v modelovém roce 1959

▲ Foto Toyota

▼ Foto Tom Hyan

Foto Chrysler

Nová Toyota Yaris čtvrté generace se vyrábí pro Evropu v závodě TMMF ve francouzském Onnaingu u Valencien nes, ale specifické modely pro domácí trh vycházejí z japonské továrny Iwate Plant (Kanegasaki) v dalších verzích 1.0 (výhradně s převodovkou Super CVT-i) a 1.5/1.5 Hybrid také s pohonem všech kol. Poprvé u Toyoty jsou možnou výbavou sedadla Turn Tilt Seats, která se natáčejí ven a sklopí vpřed pro lepší vystupování jako pomoc pro osoby s omezenou pohyblivostí, ale (citujeme z oficiální tiskové zprávy) také pro snazší nastupování a vystupo vání v sukni nebo kimonu. Samozřejmě, ani to není novinkou, obdobná sedadla se montovala už před více než šedesáti lety do amerických křižníků silnic. Chrysler v roce 1959 uváděl, že systém Front Seat Swivel umožňuje bezhlučné natáčení sedadel na nylonových ložiskách pro vystupování a uzamknutí v přímé poloze pro jízdu.

▲ Mitsubishi je průkopníkem sériových elektromobilů i-MiEV (osobní) a i-MiEV Minicab (lehké užitkové) ◄ Toyota Accessory Power Outlet pro nový Yaris

Japonské automobilky už před deseti lety při rozšíření podpory elektromobilitě propagovaly propojení domácnosti s hybrid ním či elektrickým automobilem. Představily různé koncepty Home Energy Management System a nadále v tom pokračují. Hybridní Toyota Yaris čtvrté generace na domácím trhu nabízí palubní zásuvku Accessory Power Outlet 100 V/1,5 kW, která slouží připojení elektrických spotřebičů, či zásobování domácnosti elektrickou energií při výpadku (blackout), kdy lze užít hybridní soustavy pro výrobu elektřiny. Už na Tokijském autosalonu 2011 jsme si na stánku Mitsubishi prohlédli nejen i-MiEV House, ale také i-MiEV Café, tedy domácnost a kavárnu propojenou s akumulá tory malých elektromobilů i-MiEV (intelligent Mitsubishi innovative EV), které optimalizují využití elektrické energie při vzájemné provázanosti funkcí.

2/2021 THauto

► Technika ► NOVINKY ZE SVĚTA

▲ BMW i Hydrogen NEXT (odpředu palivové články, nádrže vodíku, trakční akumulátor a elektromotor)

Foto BMW Presse

▼ Soustava palivových článků BMW vznikla ve spolupráci s Toyotou

Ve vývojové spolupráci BMW Group a Toyoty vznikají vodíkové pohony pro příští automobily BMW i Hydrogen NEXT, u nichž bude zaručena vynikající dynamika, na jakou jsme u bavorských vozů zvyklí. Systém palivových článků BMW druhé generace vyvíjí až 125 kW (170 k) elektrické energie chemickou reakcí vodíku a kyslíku, získaného ze vzduchu, říká Jürgen Guldner, viceprezident pro vývoj vodíkových pohonů FC u BMW Group. Dvě nádrže pojmou až 6 kg vodíku pod tlakem 70 MPa, plnění trvá tři až čtyři minuty. Nad elektromotorem jsou trakční baterie pro celkový výkon 275 kW (375 k) nutný pro dynamické zrychlení, systém se zkouší v upravených BMW X5. Po vybudování vodíkové infrastruktury (BMW podporuje projekt skladování vodíku BRYSON) mohou přijít BMW i Hydrogen na trh ve druhé polovině dvacátých let.

LEVC VN5 Commercial Van Společnost LEVC (London Electric Vehicle Co.), vlastněná čínskou Geely Holdings, v roce 2018 obnovila výrobu vozů London Black Cab pro taxislužbu coby elektrický LEVC TX Taxi a odvozený šestimístný osobní TX Shuttle. Dosud prodala přes 4500 těchto elektromobilů a nyní se stejnou technikou eCity připravila skříňový užitkový vůz LEVC VN5 pro přepravu až 830 kilogramů nákladu (např. dvou europalet) v ložném prostoru 5,5 m3. Podobně jako u taxi udává čistě elektrický dojezd kolem 100 km a tzv. flexibilní s dobíjením eCity při nakládce a vykládce až 484 km. Exportní verze s levostranným řízením budou k dispozici od března 2021, s pravostranným se dodávají od konce roku 2020.

auto 2021/2

Foto BMW Presse

Foto LEVC

První zcela elektrický automobil série X je nový BMW iX3, jehož výrobu pro globální trhy poprvé svěřila skupina BMW Group čínskému partnerovi BMW Brilliance Automotive v Shenyangu. Oblíbené SAV/SUV X3 tak dostává akumulátorovou verzi BEV, v níž slaví premiéru poháněcí soustava eDrive páté generace, jejíž prvky se uplatní také v elektromobi lech BMW iNEXT a BMW i4 od roku 2021. Výrobce uvádí, že pro elektromotor 210 kW, 400 N.m, nevyužívá drahé kovy. Vůz s hmotností 2185 kg zrychluje na sto za 6,8 sekundy a dosahuje 180 km/h. Spotřeba je 17,5 kWh/100 km. Pro český trh byla stanovana cena 1 859 000 Kč.

BMW iX3, první elektromobil série X

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na letecké turbohřídelové motory z nabídky bývalé automobilky NAPIER (1957)

2/2021 THauto

Motorsport

► DAKAR 2021

PŘECE SE JELO!

Název Dakar sice zůstává, ale pouštní maraton dávno nemá nic společného s hlavním městem Senegalské republiky...

akar je ovšem pojmem, a proto nový podnik starých organizátorů název převzal pro pokračování slavné historie v Jižní Americe (od roku 2009) a Saúdské Arábii (od 2020). Africký Dakar byl zrušen v ročníku 2008 pro teroristické hrozby, od roku 2009 se sice jezdí v Africe, ale už pod názvem Africa Eco Race (AER) z iniciativy Jean-Louis Schlessera a René Metgeho, když organizátoři originálních maratonů ve stejném roce přenesli soutěž do Jižní Ameriky. Tato podivnost znamená, že prvními vítězi roku 2009 byli v Africe Jean-Louis Schlesser (Schlesser Buggy), Jan

auto 2021/2

TOM HYAN 1, 2 Stéphane Peterhansel (Mini JCW Buggy) si dojel pro čtrnácté vítězství na Dakaru (prvních šest získal na motocyklu) 3 Carlos Sainz (Mini JCW Buggy) zpočátku vedl, ale po zdržení klesl na třetí místo, a tak si čtvrté vítězství nepřipsal

De Rooy (Iveco) a José Manuel Pellicer (BMW Moto); prvními vítězi v Jižní Americe naopak Giniel De Villiers (VW Race Touareg 2), Firdaus Kabirov (Kamaz) a Marc Coma (KTM). A letos? Celosvětová koronavirová krize znamenala zrušení AER 2021 v Dakaru a Damoklův meč se vznášel také nad saúdskoarabským Dakarem, když těžkosti v prosinci umocnila tzv. britská mutace viru a letecké spojení na Arabský poloostrov bylo zrušeno. Výpravy řešily potíže po dohodě s pořadatelem charterovými lety, všichni účastníci se museli podrobit mnohačet nému testování na COVID-19, ale nakonec se většina

DAKAR 2021 1. Stéphane Peterhansel/Edouard Boulanger 2. Nasser Al-Attiyah/Mathieu Baumel 3. Carlos Sainz/Lucas Cruz 4. Jakub Przygonski/Timo Gottschalk 5. Nani Roma/Alex Winocq 6. Vladimir Vasiljev/Dmitro Tsyro 7. Khalid Al-Qassimi/Xavier Panseri 8. Giniel De Villiers/Alex Haro Bravo 9. Martin Prokop/Viktor Chytka 10. Cyril Despres/Michael Horn

6 8

44 h 28:11 44 h 42:02 45 h 29:08 47 h 03:14 47 h 49:59 47 h 57:49 48 h 01:42 48 h 25:50 48 h 37:32 49 h 19:20

Mini JCW Buggy Toyota Hilux Mini JCW Buggy Toyota Hilux Prodrive BRX T1 Mini JCW Rally Peugeot 3008 DKR Toyota Hilux Ford Raptor RS Peugeot 3008 DKR

4, 5 Nejúspěšnějším českým účastníkem byl opět Martin Prokop (Ford Raptor RS), který startoval podruhé se spolujezdcem Viktorem Chytkou 6 Aleš Loprais jezdí od loňska s novým vozem Praga V4S (budka a chassis Tatra, motor Iveco, převodovka Allison) 7 Anton Šibalov dojel druhý za vítězem kamionů Dmitrijem Sotnikovem (oba Kamaz 43509) 8 Martin Michek (KTM 450) byl desátý mezi motocyklisty z nich na startu přece jen objevila (absenci předem nahlásil Team De Rooy, který nepovažoval za vhodné se během celo světové krize zúčastnit). Jako obvykle, blahobytná Česká republika umožnila účast sedmatřiceti Čechům, což je na desetimilionovou zemi ve světovém měřítku skutečně unikátní (stejně jako náš počet rekreačních objektů vztažený k počtu obyvatel). Krize nekrize, naši jezdci nastoupili ve všech disciplínách, a ukázali tak, že nic není nemožné, když se lidé chtějí bavit.

V absolutní klasifikaci bojují o prvenství osobní vozy, vesměs speciály třídy T1/T2, pro které byl po intervenci Toyoty u FIA zaveden limit rychlosti 180 km/h, zatímco u lehkých vozů (T3/T4) a kamionů (T5) činí maximální rychlost 130 km/h. Tato akce je namířena ve špičkové třídě T1 proti speciálům Mini JCW Buggy a Peugeot 3008 DKR (dříve 2008 DKR), které jen s pohonem zadních kol vyhrály pět z posledních šesti ročníků, zatímco jejich nadvládu přerušil jen Nasser Al-Attiyah na pick-upu Toyota Hilux v roce 2019, který je díky koncepci s pohonem 4x4 těžší a pomalejší. Právě Al-Attiyah byl největším kritikem soupeřů, na které díky technice nestačil, ale svoji prohru 2021 si zavinil sám zdržením hned v úvodu. Osmapadesátiletý Carlos Sainz vyhrál loni, pětapadesátiletý Stéphane Peterhansel letos, oba na Mini JCW Buggy s třílitrovým turbodieselem BMW o výkonu 261 kW (355 k), šestistupňovou převodovkou Xtrac a hmotností jen 1585 kg. Toyoty jedou se zážehovými motory 5.0 V8/235 kW (320 k), Al-Attiyah byl druhý a De Villiers osmý. Nejlepším českým účastníkem v této ►►►

2/2021 THauto

► DAKAR 2021

1 Martin Macík Jr. obrovské konkurenci byl jako obvykle Martin Prokop, třiadvacátý), desátým místem vyrovnal český rekord (Iveco PowerStar) který při šestém startu dokončil na devátém místě Stanislava Zlocha z roku 1998. Slováci jsou na tom dojel čtvrtý mezi kamiony s pick-upem Ford Raptor RS; podruhé jel s novým ještě lépe, Štefan Svitko (KTM 450) byl při dvanáctém (za třemi Kamazy) spolujezdcem Viktorem Chytkou. startu osmý, ale na svém kontě má i druhé místo Popularitu Dakaru v České republice vyvolala účast (2016) a dvě pátá (2012, 2015). První jihoamerický 2 Martin Šoltys s vozem československých kamionů LIAZ a Tatra od poloviny Tatra 158 Phoenix v úpravě triumf dobyl Kevin Benavides z Argentiny, když mezi osmdesátých let (průkopníky byli Jiří Moskal a Karel Buggyra (motor Gyrtech C-13) motocyklisty porazil loňského vítěze Ricky Brabce dojel desátý Loprais); dodnes patří české týmy k největším soupez Kalifornie (oba Honda CRF 450). Český Jan Brabec za týmovým kolegou řům ruského Kamazu, jehož jezdec Dmitrij Sotnikov le(KTM) zabloudil a pak odpadl pro technické problémy. Ignacio Casalem z Chile tos týmu Kamaz Master vyjel dvacáté vítězství (od roku Jedinou obětí letošního Dakaru se stal dvaapadesátiletý sportovec Pierre Cherpin při svém čtvrtém startu, 2018 startují se šestiválci DCEC, tedy Dongfeng Cum 3 První Škoda na Dakaru mins). Za třemi Kamazy dojel čtvrtý Martin Macík Jr. v neděli na Husqvarně havaroval a zemřel ve čtvrtek dojela v nové třídě Classic (Iveco PowerStar) a pátý Aleš Loprais (synovec Karla) 14. ledna v nemocnici v Jeddahu ještě před leteckým (Ondřej Klymčiw/ Petr Angelo Vlček) se speciálem Praga V4S (podvozek Tatra 815, motor převozem do rodné Francie. Iveco), oba letos prvně se samočinnou převodovkou. Samozřejmě českých závodníků a strojů připravených 4 Tomáš Tomeček se svou Jedinou Tatrou na startu s originálním vzduchem chla- stoprocentní Tatrou 815 Dakar českými týmy bylo na startu více, zvláštní uznání zeným motorem Tatra, v tomto případě dvanáctiválcem z aslouží bývalý motocyklista Ondřej Klymčiw, který jel (vůz, motor i převodovka typu T3B-930 s desetistupňovou převodovkou Tatra, je v nové třídě Classic pro automobily let minulých (jízda z Kopřivnice) slavná Tomečkova Tatra 815 Dakar 2T0R45 VK 4x4, na průměr na kratší trati), ovšem na sedanu Škoda 5 Nizozemec s níž padesátiletý veterán Tomáš Tomeček chtěl opět jet 130 LR s upraveným čtyřválcem s hliníkovou hlavou, Martin van den Brink, osmý opravdu do Dakaru, ale když Africa Eco Race 2021 zruzvětšeným na 1390 cm3 (výkon 93 kW/127 k), navíc s kamionem Renault C460 šili, zaskočil v Saúdské Arábii jako rychlý doprovod (i tak od české firmy Maria Kresse opatřeným pětistupňovou převodovkou Hewland. Nadojel šestnáctý). Málokdo ví, že Tomeček vyhrál Dakar vzdory problémům s poháněcí soustavou a upadlým (MKR Technology) při prvním startu s Karlem Lopraisem (1995), třikrát zvíkolem byl devatenáctý (spolujezdec Petr Angelo Vlček). 6 Dvojice Josef Macháček/ tězil v kategorii kamionů na AER 2011, 2012 a 2014, V kategorii dvoumístných lehkých vozidel SSV (Side-bynemluvě o tom, že když tam loni dojel třetí, tak celý ma- Pavel Vyoral (Buggyra Can-Am -Side Vehicle, resp. UTV) debutoval Tomáš Enge v týmu DV21), dvanáctí v kategorii raton absolvoval v kabině svojí Tatry 815 zcela sám! Buggyra (Can-Am DV21), po technických problémech Lightweight Vehicles Senzační výkon podal dvaatřicetiletý motokrosař (a první ve třídě prototypů) skončil třiačtyřicátý, zatímco týmový kolega Josef Martin Michek (KTM 450) při svém druhém startu (loni Macháček byl dvanáctý (a první ve třídě prototypů). ■

auto 2021/2

Před startem Dakaru 1986, o rok dříve při debutu dojel LIAZ 100.55D číslo 627 třináctý mezi kamiony (Jiří Moskal/Jaroslav Joklík/Radek Fencl)

2/2021 THauto

► Motorsport ► JEZDCI FORMULE 1

Foto Haas F1 Team

(2020)

Haas VF-20 Ferrari (Abu Dhabi 2020)

PIETRO FITTIPALDI DA CRUZ (BR/USA) MRF Challenge 2015/2016. Postupoval až do formule V8 3.5

Čtvrtý nositel jména Fittipaldi, který jel v MS F1 (dva starty 2020). Narodil se 25. června 1996 v Miami (FL) jako syn Juliany, dcery Emersona Fittipaldiho, a Carlose da Cruze. V letech 2006 – 2010 vyhrál 37 závodů na motokárách, 2011 přešel na Late Models Stock Cars v NASCAR Whelen All-American Series a byl mistrem na Hickory Speedway (NC), 2013 debutoval v Anglii ve F4, pak tam dominoval v Protyre F-Renault Championship 2014 a vyhrál

(dříve Renault), kde v roce 2017 získal mistrovský titul pro český tým Lotus/Charouz Racing (šest vítězství). V říjnu 2014 byl pozván do Ferrari Driver Academy, v Abu Dhabi v listopadu 2018 poprvé testoval F1 pro Haase, ale to už měl za sebou i starty v Indy Cars (Dale Coyne Racing). Zlomil si nohy při havárii ve Spa (DragonSpeed), zkusil Audi v DTM 2019, byl pátý ve F3 Asia Championship 2019/2020 a koncem 2020 u Haase nahradil Romaina Grosjeana.

Foto Tom Hyan

(2019)

Dallara F2/18 Mécachrome 3.4T V6 (Hungaroring 2019)

NICHOLAS LATIFI (CDN) Bohatý syn kanadsko-íránského podnikatele se narodil 29. června 1995

Kanadský závodník po dlouhé době ve formuli 2 (od 2014 GP2 Series) v roce 2020 postoupil do formule 1, když u Williamsu vystřídal Roberta Kubicu, ale zůstal jediným pravidelně nasazeným jezdcem, který nebodoval (17 startů). V roce 2019 byl vicemistrem F2 (DAMS), když vyhrál čtyři závody, ale to už měl za sebou kariéru testovacího jezdce F1 (poprvé 2016 Lotus-Renault E20 v Silverstone, pak Renault RS17, Force India VJM11, Williams FW42 a 43).

v Montrealu, začal v Americe na motokárách a v roce 2012 debutoval ve formuli 3, zkusil formuli Renault 3.5, britský Carrera Cup a GrandAm Continental (Ford Mustang), než se soustředil na GP2 Series a svůj cíl vstoupit do Grand Prix F1. Jeho otec Michel Latifi v květnu 2018 koupil 10% podíl na McLarenu, ale oba dementovali zvěsti, že by tam měl Nicholas závodit. Mladý Latifi se objevil na startu až v Rakousku 2020, kde mu první bod o jedno místo unikl (jedenáctý).

Haas VF-20 Ferrari (FP1 Abu Dhabi 2020)

Foto Haas F1 Team

(2020)

MICK SCHUMACHER (D) Amersfoort Racing, byl desátý v MRF Challenge 2016 v Indii

Syn sedminásobného mistra světa Michaela Schumachera se narodil 22. března 1999 ve švýcarském Vufflens-le-Chateau a je po otci a strýci Ralfovi třetím Schumacherem ve formuli 1, když uzavřel smlouvu s Haas F1 Team, jenž se v roce 2021 stane týmem nováčků (vedle Micka pojede Rus Nikita Mazepin). V devíti letech začal závodit na motokárách pod jménem Betsch (rodné jméno matky Corinny), v roce 2015 vytvořil tým F4 s Harrisonem Neweyem u Van

auto 2021/2

a pak získal místo u Prema Power (2018 mistr Euro F3). To už závodil pod svým jménem a nezřídka předváděl vítězné monoposty F1 svého otce (Benetton, Ferrari), 2019 přestoupil pro Premu do formule 2 (vyhrál titul 2020) a stal se také členem Ferrari Driver Academy. V dubnu 2019 při testu v Bahrainu byl druhý na Ferrari SF90 za Maxem Verstappenem a druhý den šestý na Sauber Alfa Romeo C38. Na Velké ceně Abu Dhabi 2020 debutoval ve volném tréninku FP1 (Haas VF-20).

1 2

Foto Ferrari

Foto Daimler

► Motorsport ► FORMULE 1 2021

Foto Ferrari

Foto Alfa Romeo

Kimi Räikkönen (Alfa Romeo C39), služebně nejstarší jezdec s největším počtem startů

► FORMULE 1 V ROCE 2021

ZMĚNY?

odivná sezona 2020 se závody pouze v Evropě a malé části Asie se vlastně konala jen kvůli sponzorům, na většinu závodů diváci nesměli. Finanční problémy týmů vyvrcholily převzetím Williamsu americkou skupinou Dorilton Capital, vstupem americké MSP Sports Capital do McLarenu (zatím patnáct procent, ale chce 33 % do 2022; o desetiprocentním podílu Michaela Latifiho se už nehovoří) a také reorganizací Mercedes-AMG Petronas, kde se Daimler vzdal šedesátiprocentního podílu a nyní drží třetinu stejně jako šéf týmu Toto Wolff a nově britská petrochemická společnost INEOS (loni se stala sponzorem týmu). Ferrari loni nevyhrál ani jeden závod, navíc 10. pro since 2020 odstoupil generální ředitel Louis Camilleri, a to i ze stejné pozice u partnera Philip Morris International (Marlboro), který s Ferrari navzdory zákazu tabákové reklamy dál intenzivně spolupracuje. Camilleri (ročník 1955) se narodil v egyptské Alexandrii v maltské rodině, vystudoval ve Velké Británii a Švýcarsku, pro Marlboro pracoval od roku 1978, v roce 2018 překvapivě nahradil zesnulého Sergia Marchionneho a v týmu Ferrari F1 zavedl reklamní kampaň Mission Winnow. Po vyléčení z nemoci COVID-19 se rozhodl odstoupit a vrací se do New Yorku. Šéf týmu Mattia Binotto přivítal nového jezdce Carlose Sainze Jr., jehož otec loni vyhrál a letos dojel třetí na Dalaru, když Sebastian Vettel přešel k Aston Martinu (dříve Red Bull Racing). Spolu s nástupem Sergia Péreze u Red Bullu, Daniela Ricciarda u McLarenu a návratu Fernanda Alonsa u Alpine F1 Team (dříve Renault) jde o největší změny pro sezonu 2021.

TOM HYAN

Formule 1 vstoupí do nové sezony s omezeným rozpočtem a starými vozy, pokud lze upravené loňské považovat za staré... 1 Novou sestavu vlastníků Mercedes-AMG Petronas F1 představují zleva Toto Wolff (šéf týmu), Sir Jim Ratcliffe (INEOS) a Ola Källenius (Daimler) 2 Vánoční setkání u Ferrari; zleva Charles Leclerc, Mattia Binotto a Carlos Sainz Jr. 3 Charles Leclerc (Ferrari SF1000) loni na Hungaroringu

(startovní číslo, jezdec, tým, motor) 44........Lewis Hamilton (GB)............... Mercedes-AMG..........Mercedes 77........Valtteri Bottas (SF).................. Mercedes-AMG..........Mercedes 55........Carlos Sainz Jr. (E)................. Ferrari.........................Ferrari 16........Charles Leclerc (MC).............. Ferrari.........................Ferrari 33........Max Verstappen (NL).............. Red Bull......................Honda 11........Sergio Pérez (MEX)................ Red Bull......................Honda 3........Daniel Ricciardo (AUS)........... McLaren.....................Mercedes 4........Lando Norris (GB).................. McLaren.....................Mercedes 31........Esteban Ocon (F).................... Alpine.........................Renault 14........Fernando Alonso (E)............... Alpine.........................Renault 22........Yuki Tsunoda (JPN)................ AlphaTauri..................Honda 10........Pierre Gasly (F)....................... AlphaTauri..................Honda 5........Sebastian Vettel (D)................ Aston Martin...............Mercedes 18........Lance Stroll (CDN)................. Aston Martin...............Mercedes 7........Kimi Räikkönen (SF)............... Alfa Romeo.................Ferrari 99........Antonio Giovinazzi (I)............. Alfa Romeo.................Ferrari 47........Mick Schumacher (D)............. Haas F1 Team.............Ferrari 9........Nikita Mazepin (RUS)............. Haas F1 Team.............Ferrari 63........George Russell (GB)............... Williams.....................Mercedes 6........Nicholas Latifi (CDN).............. Williams.....................Mercedes

Do nové sezony nastoupí týmy s upravenými loňskými monoposty, změny technických předpisů jsou malé, ty velké jsou odloženy na 2022. Snížení přítlaku jiným tvarováním podlahy má zvýšit životnost pneumatik, hmotnost vozu vzroste ze 746 na 752 kilogramů, hmotnost poháněcí soustavy nesmí být nižší než 150 kg (dříve 145 kg) pro omezení drahých superlehkých materiálů, naopak jsou pro konstrukci vozu doporučeny různé přírodní materiály. Největší změnou je přechod McLarenu z Renaultů na motory Mercedes. Je zaveden limit nákladů pro týmy na 145 milionů USD, který se pro příští dvě sezony sníží na 140 a 135 milionů. Šest testovacích dnů F1 bude omezeno na pouhé tři. Optimistický kalendář MS F1 2021 čítá rekordních 23 závodů s návratem do celého světa, jenže už nyní je Velké cena Austrálie odložena z března na 21. listo padu pro neuspokojivé výsledky boje s koronavirem, Velká cena Číny zrušena, Velká cena Vietnamu vůbec nezařazena, a tak novinku znamená Velká cena Saúdské Arábie, plánovaná na 5. prosince 2021, pokud bude městský okruh v Jeddahu homologován. Mělo by se jet i v nizozemském Zandvoortu. ■

2/2021 THauto

► Motorsport ► ZE SVĚTA Rally Monte Carlo se jela! Nejslavnější soutěž zahájila mistrovství světa 2021, ale nový výsledek nepřinesla, rekordní osmé vítězství dobyl Sébastien Ogier (Toyota Yaris WRC), kterého navigoval Julien Ingrassia. Mezi tři Toyoty (druhý Elfyn Evans a čtvrtý Kalle Rovanperä) se vklínil Thierry Neuville na Hyundai i20 Coupé WRC. Nás potěšilo celkově sedmé místo Andrease Mikkelsena (Škoda Fabia Rally2 evo), který vyhrál kategorii WRC2, zatímco druhá posádka týmu Toksport WRT Škoda (dvacetiletý Marco Bulacia z Bolívie a navigátor Marcelo Del Ohannesian z Argentiny) obsadila čtvrté místo ve WRC2. Startovalo 79 vozů, z toho 11 značky Škoda. Následuje finská Arctic Rally, která nahrazuje zrušenou Švédskou rally. 1, 2 Norská posádka Andreas Mikkelsen/ Ola Fløene (Škoda Fabia Rally2 evo) suverénně vyhrála kategorii WRC2

1 Jihoamerická posádka Marco Bulacia/Marcelo Del Ohannesian (Škoda Fabia Rally2 evo) dojela čtvrtá ve WRC2

Foto Škoda Motorsport

RALLY MONTE CARLO 21. – 24. 1. 2021 Toyota Yaris WRC 2 h 56:33,7 Toyota Yaris WRC + 32,6 s Hyundai i20 WRC + 1:13,5 Toyota Yaris WRC + 2:33,6 Hyundai i20 WRC + 3:14,2 Toyota Yaris WRC + 7:01,3 Škoda Fabia Rally2 evo + 7:23,6 Ford Fiesta WRC + 8:21,2 Ford Fiesta Rally2 + 9:15,8 Citroën C3 Rally2 + 10:41,0

Prvním závodníkem z Uruguaye, který vyhrál podnik mistrovství světa, je Santiago Urrutía, rodák z Montevidea (narozen 30. srpna 1996). Od čtyř let jezdil dětský motokros a do čtrnácti úspěšně motokáry, pak se vydal na cestu do formule 1 (od 2011 formule Abarth, F3 a GP3 Series) a do Indy 500 (mistr formule Pro-Mazda 2015). Když byl dvakrát druhý (2016 – 2017) v Indy Lights, podepsal smlouvu na Indy Cars 2018 s Harding Racing, která se však nenaplnila. Narychlo znovu zaskočil v Indy Lights (celkově třetí 2018 pro Belardiho), ale pak vzal zavděk cestovními vozy v Evropě (2019 třetí v EuroTCR na WRT/Audi RS3 LMS). Loni postoupil do WTCR a vyhrál závěrečný závod v Aragónu (celkově šestý pro Cyan Performance/Lynk&Co), když nemohl jet Indy Lights (mistrovství 2020 zrušeno).

Foto Tom Hyan

1. Sébastien Ogier/Julien Ingrassia 2. Elfyn Evans/Scott Martin 3. Thierry Neuville/Martijn Wydaeghe 4. Kalle Rovanperä/Jonne Halttunen 5. Dani Sordo/Carlos del Barrio 6. Takamoto Katsuta/Dan Barritt 7. Andreas Mikkelsen/Ola Floene 8. Gus Greensmith/Elliott Edmondson 9. Adrien Fourmaux/Renauld Jamoul 10. Eric Camilli/François-Xavier Buresi

Foto WTCR

▲ Santiago Urrutía (Dallara IR15 Mazda 2.0T) vyhrál čtyři závody Indy Lights 2017 – 2018 pro Belardi Auto Racing ◄ Santiago Urrutía (Lynk&Co 03 TCR) v čele závěrečného závodu WTCR Race of Aragón, kde poprvé zvítězil

auto 2021/2

► KRÁTCE

Yann Ehrlacher (Lynk&Co 03 TCR) loni vyhrál tři závody Z devětadvaceti jezdců WTCR 2020 bylo třináct mladších pětadvaceti let. Francouz Yann Ehrlacher (Cyan Performance/ Lynk&Co), synovec čtyřnásobného mistra světa Yvana Mullera, se stal nejmladším mistrem světa v historii šampionátu, když loni vyhrál tři závody, zatímco strýc byl celkově druhý! Matka Cathy Muller (ročník 1962) jezdila dokonce Indy Lights a F3000, otec Yves Ehrlacher byl profesionálním fotbalistou, Yann se narodil 4. července 1996 v Mylhúzách, na rozdíl od jiných vynechal motokáry a v roce 2012 debutoval s vozy Mitjet 1300. Byl mistrem 2014 na Mitjet 2 Litres, 2016 už jel ELMS (Ligier JS P3) pro strýce, 2017 debutoval ve WTCC (Lada Vesta) a kromě angažmá Lynk&Co jezdí po vzoru strýce zimní Andros Trophy v jeho týmu.

Yann Ehrlacher, nejmladší mistr WTCR (v sezoně 2020)

Foto Tom Hyan

FIA WORLD TOURING CAR CUP 2020 1. Yann Ehrlacher 2. Yvan Muller 3. Jean-Karl Verney 4. Esteban Guerrieri 5. Gilles Magnus 6. Santiago Urrutía

▲ John Paul Jr. (Dyson/Lola T8700 Cosworth) v Meadowlands 1989 (Marlboro Grand Prix)

Foto Tom Hyan

John Paul Jr. (Nissan GTP ZX-Turbo) zářil v Interserii 1991 na Hockenheimu, byl nejrychlejší, ale zradila ho pneumatika

Lynk&Co Lynk&Co Alfa Romeo Honda Civic Audi RS3 Lynk&Co

234 bodů 195 bodů 194 bodů 188 bodů 172 bodů 169 bodů

Kariéru mladého Johna Paula poznamenal otcův střet se zákony, nizozemský emigrant Hans-Johan Paul (nar. 12. března 1939) coby Američan John Paul Sr. v roce 1982 na Porsche 935 JLP Racing vyhrál se synem 12 h Sebringu a 24 h Daytony. Za obchod s narkotiky, aby měl na závody, dostal starší z Paulů patnáct let, brzy po propuštění z vězení definitivně zmizel (2001). Syn John Paul Jr. (19. 2. 1960 až 29. 12. 2020) jel 53 závodů Indy Car a vyhrál 500 mil Michiganu 1983 (při čtvrtém startu) a 500 mil Texasu 1998, dvakrát vyhrál 24 h Daytony 1982 a 1997, byl nejmladším mistrem IMSA (1982), léta 1986 – 1988 prožil ve vězení a v roce 1991 jsme ho viděli v Interserii na Hockenheimu, kde byl nejrychlejší, ale odpadl. Začínal v otcově týmu, debutoval ve formuli Ford, několikrát jel 500 mil Indianapolis, vyhrál hodně závodů a vystřídal mnoho týmů. Svůj boj s Huntingtonovou nemocí loni prohrál.

Foto WTCR

► Změny pro formuli 1? Stefano Domenicali byl vedoucím týmu Ferrari F1 v letech 2008 – 2014, než obrátil pozornost k sériovým vozům Audi a Lamborghini (CEO od 2016). Jako nový prezident/CEO formule 1 nyní prohlásil, že vyjednává s řadou významných automobilek o jejich vstupu do F1 k roku 2025, kdy budou zavedeny nové předpisy pro pohonné jednotky, jež by měly být podstatně levnější. Spolu s Rossem Brawnem také zvažují (po dohodě s týmy) změnu formátu závodních víkendů. ► Důležitost hlavního sponzora PKN Orlen, do jehož portfolia patří také naše Benzina, přinese první prezentaci nového monopostu F1 v polské Varšavě! Dalším vývojem loňského typu C39 vznikl mezityp Alfa Romeo C41 s motorem Ferrari (nikoli C40, což měl být zcela nový vůz); sestava jezdců Kimi Räikkönen a Antonio Giovinazzi se nemění. Nové vozy F1 poprvé vyjedou při oficiálním testování 12. – 14. března v Bahrainu. Jenson Button, mistr světa 2009, uzavřel smlouvu s Williamsem jako poradce (senior adviser). ► Mladý Sting Ray Robb, narozený 3. září 2001 v Payette (Idaho), ve své čtvrté sezoně formule Indy-Pro 2000 (dříve Pro-Mazda) dobyl mistrovský titul 2020 (sedm vítězství). Odměnou je mu postup do mistrovství Indy Lights, jež se po loňském zrušení znovu rozjede, a z něhož většina vítězů postoupila do Indy Cars. Jeho křestní jméno je složeno ze Stirlingshire (skotské rodiště předků) a Ray (křestní jména dědů), ale také připomíná slavnou sportovní Corvette Stingray! Má rád steak s brambory, sponzorem mu je Big Idaho Potato! ► Málokdo si pamatuje, že Kanaďan Robert Wickens nahlédl do formule 1 jako páteční jezdec při tréninku VC Abu Dhabi 2011 v týmu Marussia, ale to byla jeho poslední šance F1, přestože zářil ve formuli Renault 3.5 a předvedl se v DTM. Byl hvězdou Indy Cars ve své první sezoně 2018, kterou však ukončila vážná nehoda v 500 mil Pocona s ochrnutím nohou. Prochází důslednou rehabilitací, loni se vrátil v i-racing k závodům na simulátoru a stále bojuje. Sam Schmidt potvrdil, že mu v týmu dále rezervuje startovní číslo 6. ► Ve věku 101 let zemřela 5. června 2020 paní Vicki Wood (Victoria Rose, rozená Raczak), která v závodech stock cars porážela muže (48 vítězství do roku 1963). Musela překonat řadu předsudků, v roce 1959 jí dal samotný Bill France povolení ke startu v Daytoně. Nejhorší věc, kterou jí podle vlastních slov udělali, bylo zabavení řidičského průkazu v 99 letech! Někdo ji totiž udal, že ještě sama řídí. Narodila se 15. března 1919 v Detroitu.

2/2021 THauto

Foto Ford France a Honda

► Motorsport ► JEZDCI FORMULE 1

Honda RA302 (Rouen 1968)

JO (JOSEPH) SCHLESSER (F) Liège 1957 na Mercedes-Benz 300 SL), jezdil na Ferrari 250 GT,

Všestranný Francouz byl jediným jezdcem tovární Hondy RA302 se vzduchem chlazeným osmiválcem, ale start ve VC Francie 1968 v Rouenu mu byl osudným. Pro technickou závadu tam 7. července havaroval a zahynul v plamenech. Narodil se 18. května 1928 v Liouville (Meuse), začínal v automobilových rallye na Panhardu, přešel na okruhy (DB Monomill), od roku 1964 žil na Madagascaru (závodil tam na Triumphu TR2), ale vrátil se (druhý v Liège–Roma–

Fordu GT40 (s Guy Ligierem) i na Porsche 907, vyzkoušel NASCAR (13. na Fordu Galaxie v 500 Daytona 1964), než převládl zájem o formulové vozy (FJ, F3, F2). S Matrou F2 debutoval ve VC Německa 1966 (desátý) a 1967 (odpadl), závody F1 mimo MS jel na Cooperu i Brabhamu, jedinou šanci s třílitrem dostal v Rouenu 1968. Jeho přítel, závodník a konstruktér Guy Ligier, na jeho počest vytvořil označení JS pro svoje silniční a závodní automobily (od JS1 z roku 1969).

Foto Tom Hyan a RAM Racing

(Brno 1988)

RAM-March 01 Ford DFV (1983)

JEAN-LOUIS SCHLESSER (F) mimo MS v RoC Brands Hatch (šestý), ale na stejném voze RAM-March

Synovec Jo Schlessera se narodil 12. září 1948 v Nancy, ale mládí prožil v Maroku, kde jeho otec pracoval jako zemědělský inženýr. Začínal v roce 1971 ve formuli Renault, 1978 byl mistrem Francie F3 spolu s Alainem Prostem (shodný počet bodů). Pak zkoušel všechno, sportovní vozy (1981 druhý ve 24 h Le Mans na Rondeau, ale také třetí ve formuli 3 na VC Monaka), formuli 2 i cestovní vozy (1985 mistr Francie na Roveru 3500). Premiéru ve formuli 1 zažil

01 se v Le Castellet nekvalifikoval. Na šanci čekal do podzimu 1988, kdy nahradil Nigela Mansella na Monze (Williams FW12 Judd V8), ale proslavil se kolizí s vedoucím Ayrtonem Sennou v šikaně (Ayrton odpadl, Jean-Louis dojel jedenáctý). Největší úspěchy dobyl se sportovními vozy Sauber-Mercedes (1988 vítěz v Brně, 1989 a 1990 mistr světa), ale také na Dakaru v Africe, kde se svou Schlesser Buggy-Renault 4x2 dvakrát vyhrál v letech 1999 a 2000.

Williams FW25 BMW 3.0 V10 (Imola 2003)

Foto Tom Hyan

(Imola 2000)

RALF SCHUMACHER (D) 1999 přešel k Williamsu a s motory BMW V10 začal vítězit

Mladší bratr Michaela Schumachera nebyl tak úspěšný, ale přesto ze 180 startů vyhrál šest Grand Prix a v mistrovství světa byl dvakrát čtvrtý (2001 a 2002). Narodil se 30. června 1975 v Hurthu; stejně jako slavný bratr začínal na motokárách a ve formuli Ford, pod vedením společného manažera Williho Webera postoupil v roce 1996 do japonské F-Nippon, vyhrál tři závody a mistrovský titul. Za odměnu testoval McLaren F1, v roce 1997 debutoval na Jordanu,

auto 2021/2

(2001 první v Imole, Montrealu a Hockenheimu), v letech 2005 – 2007 s Toyotou už nevyhrál. Starty v DTM 2008 – 2012 (Mercedes-Benz) mu žádné vítězství nepřinesly (nejlépe druhý v 52 závodech), a tak pro 2013 zamířil k Peteru Mückemu coby instruktor. Později spolupracoval s Antonínem Charouzem, v jehož týmu Ralfův syn David (narozen 23. října 2001) jezdil nejprve F4 a ještě loni F3 (ex-GP3 Series), než během 2020 přešel od Charouz RS ke Carlin Buzz Racing.

► Motorsport ► ZE SVĚTA

Foto Suzuki

► KRÁTCE

Zvláštní výsledek přinesla nejvyšší okruhová třída MotoGP, mistrem světa 2020 je Španěl Joan Mir (narozen 1. září 1997 v Palma de Mallorca), když vyhrál jediný závod (GP Evropy ve Valencii), ale sedmkrát vystoupil na pódium a sbíral body, takže vítězové více závodů měli smůlu. Mir začínal v Red Bull Cupu, ale mistrem světa už byl ve třídě Moto3 v sezoně 2017, kdy pro Leopard Racing vyhrál deset závodů (Honda) a také svou první Grand Prix (2016 v Rakousku na KTM). V MS 2018 Moto2 neuspěl (šestý na MarcVDS/Kalex); v roce 2019 přešel do MotoGP pro Team Suzuki Ecstar a ve druhé sezoně pečetil titul. Je sedmý pro Suzuki v nejvyšší třídě, ale první v MotoGP, která 500 cm3 nahradila. Mistry světa na Suzuki 500 byli Barry Sheene (1976 – 1977), Marco Lucchinelli (1981), Franco Uncini (1982), Kevin Schwanz (1993) a Kenny Roberts Jr. (2000).

1, 2 Joan Mir dobyl titul v roce 100. výročí založení Suzuki

3, 4 Joël Robert (ČZ 250), mistr světa v sezoně 1964

Foto MV Agusta

V belgické nemocnici zemřel legendární Joël Robert, šestinásobný mistr světa v motokrosu do 250 cm3, z toho třikrát na československé ČZ 250 (1964 na stroji od belgického dovozce; 1968 a 1969 na továrním). Po přestupu k Suzuki dobyl další tituly MS 1970 až 1971, zasloužil se i o profesionální motokros v USA, kde vládl třídě 250 cm3 v mistrovství Trans-AMA 1970. Kariéru ukončil na továrním Puchu (1976). Jeho rekord 50 vítězství Grand Prix platil téměř 30 let, než ho v roce 2004 překonal krajan Stefan Everts. V závěru života měl Joël Robert (26. listopadu 1943 v Chatelet až 3. ledna 2021 v Gilly) vážné zdravotní problémy, zemřel na zástavu srdce. Otec Fernan Robert, závodník na ploché dráze, mu postavil první motocykl s motorem Gillet 125 coby sedmiletému. V sedmnácti Joël poprvé vyhrál závod v Chimay na Zündappu 250 (všichni odpadli!) a pak debutoval v MS na britském Greevesu 250, než v roce 1963 prvně vyzkoušel naši ČZ 250.

Foto Gulf

Foto Motokov

5, 6 Mike the Bike, nejlepší za řídítky i za volantem

5 K nejlepším závodníkům patřil Mike Hailwood (narozen 2. dubna 1940 v Oxfordshire), od jehož tragické smrti uplyne 23. března přesně čtyřicet let. Devítinásobný mistr světa v klasických silničních závodech 250, 350 a 500 cm3 pro MV Agustu a Hondu debutoval ve formuli 1 na Lotusu ještě jako aktivní motocyklista, byl mistrem Evropy 1972 formule 2 (Surtees), jel celkem 50 Grand Prix F1 (nejlépe druhý na Surteesu v Monze 1971), zářil ve formuli 5000 i se sportovními prototypy, ale pak se Mike the Bike vrátil k motocyklům a dobyl desátý titul mistra světa (1978 TT F1 na Ducati 900). Jeho smrt zavinil řidič, který se s kamionem otáčel na dálnici, Mike a dcera Michelle zemřeli, syn David srážku přežil. Nyní s matkou Pauline pečují o zachování vzpomínek na legendárního závodníka.

► V Itálii loni zemřel Francesco Villa z Modeny (narozen 5. února 1933 v Castelnuovo Rangone), první z bratrů, kteří založili Moto Villa, ale poslední z těch, co ještě žili. Je z rodiny rolníků. Zesnul 19. února 2020 v Modeně a následoval tak bratry (Walter, Alfonso a Romano). Nejprve pracoval pro Ducati, Mondial a Montesu, když se osamostatnil, tak připravil silniční motocykl Villa 125. Prodávali jich 10 až 15 ročně, než přišla Yamaha 125 pro privátní jezdce. Nejraději měl svůj dvouválec Villa 250, ale vyvinul motory pro všechny třídy od 50 do 500 cm3. Spolupracoval na vývoji motorů Lamborghini F1. ► Francescův bratr Walter dostal nabídku Aermacchi Harley-Davidson pro motocyklové Grand Prix, a tak Francesco Villa zůstal v dílně a přešel na terénní motocykly. Přestože vyhrál čtyři mistrovské tituly Senior 125 cm3 v Itálii, dvakrát 24 h Barcelony a byl druhý v Daytoně 1960, považuje se Francesco více za konstruktéra. Ještě v roce 2014 konstruoval dvoudobou stopětadvacítku pro motokros a připravoval 340 cm3, i když podnik prodal Malajcům roku 2002 a odešel do důchodu. Jenže lidé volali, potřebovali opravit Moto Villa, a tak od 2010 jeho motocykly vyhrávají historické šampionáty (mistři Ulivi a Gallingani). ► Více závodníkem byl naopak o deset let mladší Walter Villa (narozen 13. srpna 1943 v Castelnuovo Rangone), který začínal v sezoně 1962 na Mondialu 175, aby se nakonec stal čtyřnásobným mistrem světa po přestupu na Aermacchi Harley-Davidson (1974, 1975 a 1976 ve třídě 250 cm3; 1976 ve 350 cm3). Dobře ho známe z Brna, kde v roce 1981 jel poslední Grand Prix (Yamaha 250 a 350). Vyhrál 24 Grand Prix z 87 startů. Zemřel 20. června 2002 na zástavu srdce doma v Modeně. S manželkou Milenou mají syna a dceru. ► K legendám motorsportu patří také Romolo Tavoni (30. ledna 1926 v Formigine – 20. prosince 2020 v Casinalbo), který sice začínal coby bankéř v Credito Italiano v Modeně, ale po seznámení s Enzo Ferrarim se stal roku 1950 jeho osobním tajemníkem. V letech 1957 – 1961 zastával funkci manažera závodního týmu Ferrari ve formuli 1 a závodech sportovních vozů. V roce 1961 po palácovém převratu odešel Tavoni spolu s Carlo Chitim, Giotto Bizzarrinim, Philem Hillem a Giancarlo Baghettim k nové společnosti ATS, ale projekt po jediné sezoně 1963 ve formuli 1 zkrachoval. Tavoni pak pracoval pro sportovní automobilovou komisi CSAI, zavedl formuli Monza pro mladé jezdce a byl dlouholetým sportovním ředitelem slavného okruhu v Monze.

2/2021 THauto

► NSU MOTORENWERKE AG

Foto NSU

Historie

Automobily NSU se těšily značné popularitě do konce šedesátých let, kdy značka vsadila na ambiciozní projekt Ro 80 s motorem Wankel... 1

TOM HYAN

▲ NSU Ro 80, evropský Vůz roku 1967/1968, první sériově vyráběný sedan s dvourotorovým motorem systému Wankel 1 NSU Ro 80, za ním sportovní NSU TT se čtyřválcovým motorem v zádi 2, 3 NSU Ro 80, jedinečné dílo designera Clause Lütheho (1932 – 2008), který později působil u BMW (navrhl mj. kupé řady 8 E31)

rogresivní konstrukce neobyčejně tvarově zdařilého čtyřdveřového sedanu NSU Ro 80 s dvourotorovým motorem Wankel o výkonu 85 kW (115 k)/5500 min‑1 a polosamočinnou třístupňovou převodovkou s kapalinovým měničem momentu byla oceněna v pořadí teprve pátým evropským titulem Vůz roku 1967/1968. Toto obdivu‑ hodné dílo bylo labutí písní značky, již přežil ještě sedan NSU s klasickým pístovým čtyřválcem 1.6/1.8,

auto 2021/2

4 NSU Prinz IV, první malý typ s rozšířenou pontonovou karoserií (1961 – 1973) 5 Přehlídka automobilů NSU Prinz I v různých barvách, v popředí atraktivní kupé NSU Sport Prinz podle návrhu Bertone (1959) uvedený se zpožděním na trh v roce 1970, ovšem pod značkou Volkswagen K 70. Během čtyř let vyjelo 210 082 automobilů této poslední konstrukce NSU. V koncernové historii má však K 70 významné místo jako první Volkswagen s kapalinou chlazeným motorem a předním pohonem... Dějiny NSU jsou dlouhé a pohnuté. Firma vznikla před více než 140 lety jako mechanická dílna Christiana Schmidta v Riedlingenu na Dunaji, odkud se roku 1880 přestěhovala do starého mlýna v Neckarsulmu, od něhož odvozuje svou značku (NSU = Neckarsulmer). Mechanici Christian Schmidt a Heinrich Stoll založili strojní dílny nejprve na výrobu šicích strojů, později při‑ dali velocipedy, 1900 motocykly a 1905 osobní automo‑ bily. První automobil vycházel z belgické licence Pipe, ale pak technici NSU vyvinuli tříkolky a o rok později první osobní vůz neckarsulmské konstrukce, typ 6/10 PS. Výroba vozů se čtyřválci od 1,3 do 3,6 ►►►

2/2021 THauto

Foto NSU

NSU Wankel Spider, první sériový automobil na světě, poháněný rotačním motorem (výroba 1964 – 1967; debut IAA 1963)

Foto NSU

► NSU MOTORENWERKE AG

1 1 NSU Wankel Spider s jednorotorovým motorem Wankel, uloženým vzadu pod podlahou zavazadlového prostoru (1964 – 1967) 2 NSU TTS, sportovní verze Prinze s litrovým motorem o výkonu 61 kW (70 k) z let 1967 – 1971 3 NSU 1200 dostal větší čtyřválec 1177 cm3 s nižším výkonem 40 kW (55 k)/5500 min‑1 pro větší spolehlivost litru se rychle rozběhla, za první světové války opouštěly továrnu v Neckarsulmu i nákladní vozy o užitečné hmotnosti 1,25 a 2,50 t. Po ní se NSU stala jednou z největ‑ ších a nejvýznamnějších německých tová‑ ren na motocykly a automobily. Její čtyřválce a později šestiválce se nejen osvědčily v běžném provozu, ale také na závodních tratích po celém světě, od Argentiny po ber‑ línský Avus. V polovině dvacátých let však NSU doplatila na tendence koncentrování průmyslu, když vytvořila společenství s kon‑ cernem Schapiro, jenže nové vedení při‑ vedlo během dvou let podnik do těžkých fi‑ nančních problémů. Automobilka s pásovou výrobou zakrátko změnila majitele, italský Fiat dal milion říšských marek v roce 1929 za jeden z nejmodernějších závodů na světě, který firma NSU postavila v Heilbronnu, a koupil také značku, takže až do šede sátých let se vyráběly různé automobily s označením NSU-Fiat. Výroba vozů NSU krátkou dobu pokračovala, v roce 1932 se závod v Neckarsulmu zase osamostatnil, zatímco v Heilbronnu montovali Fiaty ještě v šedesátých letech (později tyto vozy dosta‑ ly značku Neckar místo NSU-Fiat). Mateřská NSU se soustředila na motocykly, dobyla s nimi řadu sportovních úspěchů, s typem Quick byla průkopníkem motokol, vyráběla dvoudobé i čtyřdobé typy, ustavovala rych‑ lostní rekordy, a pak se znovu pokusila o stavbu osobních vozů. Není bez zajíma‑ vosti, že postavila prototypovou sérii prvních Volkwagenů podle návrhu Ferdinanda Por‑ scheho. NSU-Porsche typ 32 dosahoval rychlosti 115 km/h se čtyřválcem 1.5/22 kW (30 k) v zádi, ale zůstalo jen u prototypů.

auto 2021/2

2 3

Po druhé světové válce se NSU stala nej‑ větším světovým výrobcem motocyklů. Znovu začínala s jízdními koly, ale v polovi‑ ně padesátých let vyráběla přes 300 tisíc motocyklů ročně, než ji smetla japonská konkurence. To však už NSU přešla na malé automobily, známé jako NSU Prinz. První čtyřmístné vozíky dostaly vzduchem chlazený dvouválec 583 cm3, vycházející z motocyklové konstrukce jednoválce

NSU Max, z níž převzaly originální pohon vačkového hřídele v hlavě válců (OHC 2V) zvláštní dlouhou ojnicí, roztáčenou ozu beným soukolím od klikového hřídele (systém Ultramax). Vrtání válce se zvětšilo ze 69 na 75 mm, zdvih pístu zůstal 66 mm, výkon motoru vzrostl na 15 kW (20 k)/ 4600 min‑1. Automobil o hmotnosti 510/520 kilogramů (Prinz I/II) dosahoval rychlosti 105 km/h a vykazoval spotřebu 5,4 l/100 km.

Měl ocelovou samonosnou karoserii, rozvor náprav 2000 mm a celkové rozměry jen 3145 x 1420 x 1370 mm. Všechna kola byla zavěšena nezávisle s vinutými pružinami, dvouválec byl uložen vzadu napříč nad po‑ háněnou zadní nápravou. Převodovka byla čtyřstupňová, od vylepšeného typu Prinz II synchronizovaná. V letech 1957 – 1962 vzniklo celkem 94 558 vozů Prinz první generace (Prinz I, II a III se zvýšeným výko‑ nem na 17 kW/23 k, ale také Prinz 30 s ještě větším výkonem 22 kW/30 k). Jejich karo serie se prakticky nezměnila. Snem mladého muže počátku šedesátých let se stalo úhledné kupé NSU Sport Prinz, vyráběné v letech 1959 – 1967 (20 831 kusů, z toho prvních 2715 s karoserií italské výroby přímo od Bertoneho, autora působi‑ vého designu). S motorem o výkonu 22 kW (30 k) i podvozkovými skupinami Prinz 30, nejprve s objemem válců 583 cm3, ale od září 1961 zvětšeným na 598 cm3 (ø 76 x 66 mm), což při stejném výkonu vedlo k ná‑ růstu točivého momentu. Při shodném roz‑ voru mělo kupé celkové rozměry 3560 x 1520 x 1235 mm, hmotnost 565 kilogramů a největší rychlost 130 km/h. Ocelová sa‑ monosná karoserie Coupé se stala zákla‑ dem otevřené verze, známé jako NSU Wankel Spider, přičemž jméno prozrazo valo rotační motor. Byl to první sériový automobil na světě s tímto druhem pohonu, motor Wankel 498 cm3 neobyčejně kom‑ paktních rozměrů byl vzadu, nad ním zbylo místo pro zavazadlový prostor! Dával výkon 37 kW (50 k)/6000 min‑1. Dvoumístný vůz s rozvorem 2018 mm, rozměry 3580 x 1520 x 1260 milimetrů a hmotností 710 kilogramů

uháněl rychlostí až 155 km/h! Závodní verze NSU Wankel Rennspider dosahova‑ la dokonce výkonu 77 kW (105 k) a rych‑ losti 170 km/h! Na vývoji se podílel známý tuner Siegfried Spiess, vůz vyhrál němec‑ ké mistrovství 1966 ve třídě GT (posádka Panowitz/Strunz) a mistrovství do vrchu GT 1967 (Spiess). V letech 1964 – 1967 vzniklo jen 2386 Spiderů, dostaly se i k nám, jely závod v Brně a ještě v roce 1979 byl jeden k mání v autobazaru v Kar‑ lových Varech za čtyřicet tisíc korun! Výroba dvouválcových sedanů pokračovala typem Prinz IV s hranatější karoserií a tedy lépe využitým obestavěným prostorem, přestože rozvor náprav byl jen 2040 mm. Dvouválec 598 cm3 dával výkon 22 kW (30 k)/5600 min‑1 a točivý moment 44 N.m/ 3250 min‑1. Celková koncepce se nezmě nila, rozměry vzrostly na 3440 x 1490 x 1360 mm, hmotnost na 570 kg a největší rychlost na 120 km/h. Byl to velký úspěch, v letech 1961 – 1973 se vyrobilo celkem 625 032 těchto plně čtyřmístných vozů. Stejnou filozofii se vzduchem chlazeným motorem vzadu, rozvodem OHC (nyní s pohonem vačkového hřídele řetězem), čtyřstupňovou převodovkou a pohonem zadních kol si zachovaly také větší čtyř válce, postupně značené NSU Prinz 1000 (od 1967 jen NSU 1000) a Prinz 1000 TT (sportovní verze, později jen TT nebo TTS) s rozvorem náprav 2250 mm, či jejich delší nástupci NSU Typ 110, 110 S a 1200 s roz‑ vorem 2440 milimetrů, které uzavřely tuto typovou řadu v roce 1973 (NSU 1200). Vy‑ kazovaly neobyčejný temperament, a proto uspěly i v motoristickém sportu. ►►►

4 5

4 Čtyřkolová poválečná premiéra, první NSU Prinz při představení v roce 1957 5 NSU Prinz II, resp. III, počátek velkosériové výroby (1957 – 1962)

2/2021 THauto

Foto NSU

Vyvrcholením řady typů se vzduchem chlazenými čtyřválci v zádi byl NSU 1200, uvedený v roce 1967 (výroba do roku 1973)

► NSU MOTORENWERKE AG

Foto NSU

1 1 První sportovní NSU Prinz 1000 TT, představený na IAA 1965 ve Frankfurtu, ale s motorem 1085 cm3 o výkonu 40 kW (55 k), vyráběný do roku 1967 2 Prototyp NSU K 70, poslední konstrukce z Neckarsulmu, která přišla na trh s ročním zpožděním, ale už pod značkou Volkswagen 3 Vozy NSU TTS se úspěšně zúčastňovaly automobilových soutěží, závodů na okruhu i do vrchu (1967 – 1971) 4 NSU 1000 s oválnými světlomety (1967 – 1972)

auto 2021/2

U nás se s nimi objevil na závodní dráze legendární Miroslav Adámek; k významným jezdcům NSU 1000 TT/TTS patřili rovněž Gérard Larrousse (vítěz 24 h Le Mans a zakladatel týmu F1), Siegfried Spiess, Peter Wisskirchen, Mladen Gluhak, Werner Schruf, Herman Cordes, Guy Chasseuil, Lucien Guitteny, Marie-Claude Beaumontová a mnozí další. Vzduchem chlazené čtyřválce NSU postupně sílily. První Prinz 1000 dával z objemu 996 cm3 (ø 69 x 66,6 mm) výkon 32 kW (43 k)/5500 min‑1, což vozu o hmotnosti 650 kilogramů stačilo na největší rych‑ lost 135 km/h. První tisícovky měly vnější rozměry 3793 x 1490 x 1364 mm a v letech 1964 – 1972 se jich v Neckarsulmu vyrobilo celkem 194 666, z toho 2405 exemplářů sportovní verze TTS se zvýšeným výkonem na 51 kW (70 k)/6150 min‑1. Takový vozík uháněl rychlostí 160 km/h a byl neobyčejně úspěš‑ ným sportovním náčiním. Ve verzi Prinz 1000 TT se objevil zvětšený motor na 1085 cm3 (ø 72 x 66,6 mm) s výkonem 40 kW (55 k), vzniklo 11 457 kusů v letech 1965 – 1967, nástupce TT měl objem 1177 cm3 (ø 75 x 66,6 mm) a výkon 48 kW (65 k), zaznamenal vý robu 50 174 exemplářů (1967 – 1972). Samonosná ocelová karoserie se nezměnila, nezávisle zavěšená kola měla odpružení vinutými pružinami. Vyvrcholením řady se staly vozy s prodlouženým rozvorem 2440 mm a celkovými rozměry 4000 x 1500 x 1390 mm, přičemž pohotovostní hmotnost vzrostla na 720 kg a značka NSU tak vstoupila do střední třídy. První typ 110 s motorem 1085 cm3

4 ával výkon 39 kW (53 k), v letech 1965 – 1967 d vzniklo 49 227 kusů. Pokračoval mezityp 110 S (SC) s objemem válců 1177 cm3 a výkonem 44 kW (60 k), který dosáhl odbytu 25 098 vozů (1966 – 1967), aby záhy uvolnil místo pro NSU 1200 (C) se stejným motorem, ale výkonem 40 kW (55 k), jenž vznikl ve 256 338 exemplářích (do 1973). Byl prvním z malých NSU, u něhož se alternativně montovala polosamočinná třístupňová převodovka Sachs s kapalinovým měničem momentu. Zbytek znáte. Společnost NSU se od roku 1957 podílela na vývoji rotačního motoru Felixe Wankela, stala se správcem patentů a prodala licence více než třiceti světovým výrobcům (mj. Toyo Kogyo/ Mazda, Daimler-Benz, Citroën, Rolls-Royce, Curtiss‑ -Wright atd). Vyvrcholením vývoje NSU byl sedan Ro 80 s dvourotorovým motorem Wankel, vyrobený v letech 1967 – 1974 v počtu 33 910 vozů, z toho 13 109 pro export. Tím se historie automobilů NSU po 99 letech uzavřela. Už dříve po spojení s Auto Union Audi byla NSU začleněna do skupiny Volks‑ wagen, v letech 1969 – 1974 se vozy obou značek vyráběly paralelně. Dnes v Neckarsulmu vznikají některé typy Audi, závod je specialistou na hliníkové karoserie. Firma NSU GmbH se sídlem na NSU Strasse v Neckarsulmu žije dále coby správce patentů na rotační motory systému Wankel. Zbývá dodat, že se poválečné vozy NSU licenčně vyrá běly v Jugoslávii (NSU-Pretis), Egyptě (Ramses), Uruguayi (Nordex) a Argentině (Autoar). ■

◄ Vzduchem chlazený čtyřválec NSU Prinz 996 cm3 (ø 69 x 66,6 mm) s ventilovým rozvodem OHC (vačkový hřídel poháněn řetězem)

Kresby NSU

► Dvourotorový motor Wankel o objemu 2x 497,8 cm3 a výkonu 85 kW (115 k)/5500 min‑1 pro osobní automobil NSU Ro 80

NSU 110 v názorném řezu s typickým vzduchem chlazeným motorem, uloženým vzadu napříč

◄ Vzduchem chlazený dvouválec NSU Prinz 583 cm3 (ø 75 x 66 mm) s ventilovým rozvodem OHC (vačkový hřídel poháněn dvěma ojnicemi Ultramax)

► Pohon vačkového hřídele rozvodu OHC systémem ojnic Ultramax vznikl původně pro motocykly NSU (prvně od 1951 pro typ 250 Max)

2/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► ŠKODA SUPERB 3000 OHV (1948)

ČESKÁ AMERIKA

Ve stylu amerických vozů čtyřicátých let byly karosovány velké automobily Škoda Superb v limitované poválečné sérii...

TOM HYAN

Nejkrásnější Škoda Superb ročníku 1948 na výstavě v expozici Škoda Auto Muzea v Mladé Boleslavi

auto 2021/2

uperb byl největším osobním automobi lem Škoda od poloviny třicátých let až po konec let čtyřicátých, v mezidobí jeho produkci narušila druhá světová válka. Mladoboleslavská automobilka použila jméno Superb opět od roku 2001 pro svoji novou vlajkovou loď, pětimístný sedan Škoda Superb s pohonem předních nebo všech kol, který v prvních dvou novodobých generacích alternativně používal šestiválcový motor a od druhé generace nabídku rozšířila verze Superb Combi. Nejkrásnějším Superbem byly poválečné vozy na podvozku předválečné konstrukce s designem sice vycházejícím z menšího typu 1102 (Tudoru), ale ve stylu tehdejších amerických osobních vozů. Pama tuji se, jak jsem tento automobil uviděl poprvé jako školák při cestě do českých hor, při bližším ohledání jsem byl překvapen nápisem Škoda vlevo a Superb vpravo na horní liště bohatě zdobené čelní mřížky karoserie. Nový Superb, který můžeme s trochou nadsázky označit za model 1948 (typové číslo 924

zůstalo shodné jako u posledního předválečného provedení), se oficiálně představil na Pražském autosalonu v říjnu 1947 ve společnosti neméně elegantního roadsteru Škoda 1102. První poválečný Superb byl ovšem dodán tehdej šímu ministrovi průmyslu Bohumilu Laušmanovi už coby vánoční dárek v prosinci 1946, produkce se pomalu rozbíhala v roce následujícím, kdy však byly vyexpedovány také první exportní automobily pro Jugoslávii. Čtyřdveřové sedany s ozdobnými leště nými hliníkovými lištami i na prodloužených blat nících nebyly jedinými variantami poválečných Superbů. Slavný karosář Josef Sodomka ve Vyso kém Mýtě postavil odvozený dvoudveřový kabriolet s plátěnou střechou, který se však do sériové výroby nedostal, na rozdíl od čtyřdveřových polokabrioletů, vyráběných pro ministerstvo vnitra ČSR až do jara 1950 karosárnou Oldřicha Uhlíka v Praze-Strašni cích. Podle dostupných údajů bylo v letech 1946 až 1949 v Mladé Boleslavi vyrobeno 158 podvozků typu 924, pouze jedenáct z nich karosovali ►►►

► ŠKODA SUPERB typ 924 (1948)

Škoda Superb 3000 OHV model 1948 na dobovém snímku

MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový šestiválec Škoda, uložený vpředu podélně za nápravou, dvouventilový rozvod OHV; jeden karburátor Solex 40 UAIP; 3137 cm3 (ø 80 x 104 mm); kompresní poměr 6,2:1; výkon 59 kW (80 k) při 3500 min‑1; tlakové oběžné mazání, chlazení kapalinou s čerpadlem a ventilátorem; elektrická výzbroj 12 V. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka; čtystupňová převodovka s řazením na podlaze, uložená vpředu za motorem, se synchronizací na třetím a čtvrtém převodovém stupni; pohon zadních kol. PODVOZEK – vpředu rozvidlený rám s centrální ocelovou rourou a příčkami pro upevnění karoserie; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu horní trojúhelníková ramena a dole příčné listové pero, vzadu kyvné polonápravy a dvě příčná listová pera; kapalinové bubnové brzdy na všech kolech, ruční mechanická na zadní kola; řízení šroubem a maticí (bez posilovače); ocelová disková kola, pneumatiky 7,00 – 16. KAROSERIE – čtyřdveřový sedan smíšené konstrukce s dřevěnou kostrou a panely z ocelového plechu; dvě řady sedadel s průběžnými lavicemi celkem pro šest cestujících; vnitřní šířka interiéru P/Z 1420/1460 mm, výška stropu nad sedadly 1000/1000 mm; délka sedáků 500/500 mm; prostor pro nohy vzadu 400 mm. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3315 mm; rozchod kol 1330/1420 mm; d/š/v 5300/1860/1650 mm; hmotnost podvozku 1250 kg, pohotovostní hmotnost vozu 1900 kg; objem palivové nádrže 80 l.

Foto Škoda Auto

Foto Tom Hyan

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 125 km/h; spotřeba paliva 18 – 19 l/100 km.

1 3

1 Přístrojová deska s tříramenným volantem, sdruženým přístrojem z Tudoru 1102 a elegantními palubními hodinami 2 Přední sedadla tvoří třímístná průběžná lavice, řazení je dlouhou pákou na podlaze 3 V zadní části vozu mají cestující opravdu dostatek prostoru pro nohy podobně jako v nejmodernějším Superbu

2/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► ŠKODA SUPERB 3000 OHV (1948)

Foto Škoda Auto

Přestože Superb 3000 OHV typu 924 technicky vychází z předválečného modelu, jeho poválečná karoserie je zcela nová

1 3

1 Na šestiválec už můžete u moderního Superbu zapomenout, originál z roku 1948 má řadový motor se šesti válci a objemem 3,1 litru 2 Superb typu 924 je posledním vozem z éry klasických typů Škoda s řadovým šestiválcem a páteřovým rámem 3 Náhradní kolo pod podlahou velkého zavazadlového prostoru bylo samozřejmostí

auto 2021/2

2 v hlavním závodě, než byla finální montáž převe dena do pobočného závodu Kvasiny (dříve karo sárna Jawy), kde zhotovili 44 vozů. Zbývající vozy karosovali Sodomka a především Uhlík, ze stokusové série polokabrioletů (pevné boční stěny karoserie, shrnovací plátěná střecha) byly poslední čtyři dokon čeny v roce 1950, čímž se uzavřela historie klasic kých šestiválců Škoda s páteřovým rámem. Stejně jako u menších typů Škoda z konce třicátých let dostal Superb vpředu rozvidlený rám s centrální nosnou rourou a nezávislým zavěšením všech kol s příčnými listovými pery. Jméno Superb se poprvé objevilo 22. října 1934 v souvislosti se zkouškami prv ního typu Superb 640, jehož šestiválec 2492 cm3 (ø 72 x 102 mm) dával výkon 40,5 kW (50 k) a měl ještě spodový rozvod ventilů SV. Převodovka byla od počátku čtyřstupňová. Zvětšením vrtání vzrostl objem válců na 2704 cm3 (ø 75 x 102 mm) pro Superb typu 902 (1936) a pak znovu změnou zdvihu na 2916 cm3 (ø 75 x 110 mm) pro typ 913 (1936). Po vyrobení 604 vozů vyjel v roce 1938 typ 924 coby Superb 3000 OHV (ventily v hlavě válců), navzdory označení s ještě větším motorem 3137 cm3 (ø 80 x 104 mm), který se stal i základem modernizovaných pováleč ných typů s elegantní pontonovou karoserií. Do vy

puknutí války vzniklo jen 113 vozů typu 924, série unikátních osmiválců typu 919 (jediných V8 v historii Škoda Auto) neměla po deseti kusech pokračování. Škoda Superb je chloubou mladoboleslavské znač ky, a tak byl k 85. výročí Superbu po tříleté renovaci poprvé vystaven vyobrazený model 1948 v expozici Škoda Auto Muzea v Mladé Boleslavi. Ve čtvrtek 15. dubna 1948 se po vlastní ose vydal z Mladé Boleslavi do Kvasin podvozek s výrobním číslem motoru 81587 (transport pojízdných podvozků mezi závody probíhal s provizorní karoserií a sedadlem řidiče) a dne 2. září 1948 kompletní automobil pře bíral zákazník, jímž byla Společná správa hotelů a ubytovacích podniků v Karlových Varech (téměř všechny vozy byly určeny pro státní organizace a ministerstva ČSR). Po dvacetiletém provozu Su perba odkoupil v zuboženém stavu jeho výrobce a po dlouhé přípravě v letech 2017 – 2019 proběhla profesionální renovace do stavu co nejbližšímu origi nální podobě. V červnu 2019 se navrácený Superb 3000 OHV model 1948 (typ 924) představil veřejnosti na výstavě Kvasiny – 70 let s okřídleným šípem. Dnes je ve výběru reprezentativních historických au tomobilů Škoda, které se do nedávné doby zúčast ňovaly veteránských výstav a autosalonů. ■

Ukázka části výrobního programu nákladních vozů Gräf & Stift (1963)

2/2021 THauto

Ukázka části výrobního programu nákladních vozů Gräf & Stift (1963)

auto 2021/2

Foto Gräf & Stift

► Historie ► GRÄF & STIFT AUTOMOBILE (1896 – 2001)

Nejstarší rakouská automobilka měla opravdu pohnutou historii, která je dnes už téměř zapomenuta, ale patřila také k importérům vozů Škoda a Lada... 2

FRANTIŠEK TVRDÝ

1 Osmiválec Gräf & Stift SP 8 Pullman-Limousine (1934) ve společnosti první Gräf Voiturette (jednoválec s předním pohonem, který vyjel v roce 1897) 2 Sportovní faeton typu 18/32 PS se čtyřválcem SV 5880 cm3 (ø 115 x 140 mm) o výkonu 23 kW (32 k)/1400 min‑1 (model roku 1910) 3 Luxusní Gräf & Stift SP 8 s řadovým osmiválcem OHC 5923 cm3 (ø 85 x 132 mm) o výkonu 92 kW (125 k)/3000 min‑1 se čtyřstupňovou převodovkou (1931)

akouská výroba osobních a nákladních auto mobilů nebyla nikdy příliš významná, o to zajímavější je však její rozsah, bohatá histo rie a neslavný konec. Vídeňští bratři Gräfové, Karl (1871 – 1939), Franz (1874 – 1940) a Heinrich (1877 – 1943), začali se stavbou první čtyř kolové voituretty Gräf v roce 1895, tedy dříve, než všichni ostatní rakouští výrobci. Podobně jako u našeho Präsi denta z Kopřivnice se odborníci přou o přesný rok do končení vozidla, první Gräf však už v roce 1897 ►►►

Foto Gräf & Stift

4 Špičkový čtyřlitrový dvanáctiválec Gräf & Stift C 12 z roku 1938 (rozvod SV) 5 Menší limuzína typu VK 2 se čtyřválcem OHV 1940 cm3 (ø 72 x 122 mm) o výkonu 21 kW (30 k)/2800 min‑1 se čtyřstupňovou převodovkou (1927)

2/2021 THauto

Foto Gräf & Stift

1 2

1 Těžký tahač návěsů typu SAFD-200/33 s pohonem všech kol a motorem 147 kW (200 k) pro provoz na ropných polích v Libyi 2 Luxusní dálkový Gräf & Stift Eurobus pro 37 cestujících s motorem Deutz 110 kW (150 k), který se zkoušel také v Československu (1963) 3 Stabilní generátor Gräf & Stift typu K2 B110/50 s dvoudobým šestiválcem 6 ZT

auto 2021/2

jezdil. Dvousedadlový vozík dostal francouzský jed noválec De Dion-Bouton 3¼ HP a byl jedním z prv ních automobilů na světě s pohonem předních kol! Zůstal v jediném exempláři, sloužil do roku 1914 a dochoval se dodnes v Technickém muzeu ve Vídni. Poněkud později se začal rodit rakouský automobi lový průmysl, ale bratři Gräfové byli prostě první. Zbrojovka Steyr se rozhodla pro výrobu automobilů až za první světové války, Puch svou voiturettu představil v roce 1900, v témže roce smontoval Austro-Daimler první vůz z německých dílů a Aus tro-Fiat se zrodil až v roce 1907. Z posledně jmeno vaného konkurenta se stala společnost ÖAF, která sehrála určitou roli v dějinách nového podniku Gräf & Stift, jak se v listopadu 1901 mechanická dílna bratří Gräfů po spojení s investorem Wilhelmem Stiftem Sr. (1845 – 1917) přejmenovala. Willy Stift

sám dříve nějaký čas vyráběl voituretty značky Celeritas, a to ve vídeňské továrně bratrů Gräfů, později také automobily Spitz pro jistého podnika tele Arnolda Spitze. Od roku 1904 sídlil podnik ve vídeňské části Döbling na Weinberggasse 70, kde přežil až do trpkého konce, v roce 1907 se změnil na akciovou společnost Wiener Automobilfabriks -AG vorm. Gräf & Stift a zaměřil se na stavbu luxus ních a kvalitních automobilů (hlavně pro císařský dvůr) a také na vojenské nákladní vozy pro rakous kou armádu (od roku 1910). První sériové typy byly řadové čtyřválce o objemu 4,2 až 9,5 litru,menší řada VK (a vylepšený VK2) přinesla dvoulitrové čtyřválce, než se v letech 1928 – 1938 soustředil Gräf & Stift v oblasti osobních automobilů na typy s víceválcovými motory, tedy šestiválci, osmi válci a dokonce s dvanáctiválcem. V roce 1930 vyjel

► GRÄF & STIFT AUTOMOBILE (1896 – 2001) Podvozek 4x4 typu KAF-160/38 (nebo KAF-200/38) podle výkonu motoru, určený pro sklápěčkové nástavby (1963)

Foto Gräf & Stift

Podvozek 6x4 typu LFD-200/30 (nebo 160/30 a 145/30) podle výkonu motoru, určený pro valníkové a speciální nástavby (1963)

špičkový model SP 8 (od 1937 vylepšený SP 9), řadový osmiválec OHC 5923 cm3 (ø 85 x 132 mm) o výkonu 92 kW (125 k)/ 3000 min‑1, který značce vynesl přezdívku Rakouský Rolls-Royce! Další byly menší modely osmiválců SV 4587 cm3 (ø 78 x 120 mm) o výkonu 81 kW (110 k)/3500 min‑1, stejný výkon nabízel i unikátní vidlicový dvanáctiválec Gräf & Stift C 12 o objemu válců 4036 cm3 (ø 97 x 95 mm), který však vznikl jen ve velmi omezeném množství. Výroba vlastních konstrukcí byla drahá, a tak se společnost po roce 1938 zaměřila na nákladní vozy. V letech 1935 – 1938 se snažila zlepšit bilanci montáží francouz ských vozů Citroën (Gräf & Stift MF6 se šestiválcem 2650 cm3) a německých Fordů V8 z Kolína nad Rýnem (Gräf-Ford V8 o ob jemu 3620 cm3), ale ani v tomto případě nebyla úspěšná (vzniklo zhruba po 150 vozech každého ze dvou typů). Kromě

z ákladního závodu v Döblingu vznikla ka rosárna ve vídeňském Liesingu (Karos serieWerk Gräf & Stift), důsledek převzetí společnosti Automobilfabrik Perl AG. Samozřejmě, také vozy Gräf & Stift se obje vily v Československu, ještě v šedesátých letech se jeden z řadových osmiválců G 36 (4587 cm3) rozpadal na automobilovém a le teckém vrakovišti v Praze 10 – Hostivaři. Smutnou proslulost značce přinesla účast na tragické události, jež se stala předehrou první světové války. Následník rakousko -uherského trůnu František Ferdinand d’Este spolu s manželkou Žofií Chotkovou zahynul v červnu 1914 při atentátu v Sarajevu právě v okamžiku, kdy byl vezen čtyřválcovým automobilem Gräf & Stift 18/32 PS, který las kavě zapůjčil hrabě František Maria Alfred z Harrachu (vůz se dochoval v Muzeu vojen ské historie ve Vídni). Výroba nákladních automobilů začala kapotovými typy ►►►

4 Mobilní kompresor Gräf & Stift typu F1 VGO 2S s dvoudobým čtyřválcem 4 ZT 5 Mobilní vodní čerpadlo Gräf & Stift typu F1 – 124/149 s dvoudobým čtyřválcem 4 ZT 6 Mobilní generátor Gräf & Stift typu F1 B72/50 s dvoudobým čtyřválcem 4 ZT

2/2021 THauto

Foto Gräf & Stift

► GRÄF & STIFT AUTOMOBILE (1896 – 2001)

pro rakouskou armádu i civilní provoz, Gräf & Stift po užíval jak motory vlastní, tak od jiných výrobců (Deutz, Henschel, Mercedes-Benz), v roce 1939 byla společ nost přejmenována na Gräf & Stift Automobilfabrik AG a byla nadále rodinným podnikem, který vedli potomci bratří Gräfů až do roku 1971. V padesátých letech spolupracovala firma opět s němec kým Fordem, společně využila dvoudobé vznětové mo tory, čtyřválce a šestiválce konstruktéra Hanse Lista (AVL). V šedesátých letech vyráběla ucelenou řadu těžkých nákladních vozů s trambusovou budkou, pohá něných řadovými šestiválci Gräf & Stift podle licence Mercedes-Benz (107 nebo 118 kW, tedy 135/160 k), anebo originálními typy OM-326 stuttgartské značky (147 kW/200 k). Třínápravové tahače 6x6 vyvezla do Libye, dodávala také autobusy s motory Deutz a po ne úspěchu dvoudobých vznětových bezventilových motorů konstrukce AVL List (Anstalt für Verbrennungskraft maschinen Prof. Dr. Hans List) je uplatnila pro jiné účely (plavidla, generátory, čerpadla, kompresory). V šedesátých letech však přišla krize, v roce 1964 spo lečnost dodala jen 165 nákladních vozů, a tak hledala partnera. Jednání s Daimler-Benz a Steyr-Daimler-Puch skončila bez úspěchu, a proto rodinný podnik Gräfů pře

auto 2021/2

1 Lodní dvoudobý motor typu 6 ZT 180-M o trvalém výkonu 66/103 kW (90/140 k) při 1000/1500 min‑1 s redukční převodovkou 2 Čtyřdobý šestiválec typu 6 VT-145 (licence Mercedes-Benz) o objemu 8276 cm3 (ø 112 x 140 mm) a výkonu 107 kW (145 k)/2200 min‑1 3 Dvoudobý vznětový čtyřválec typu 4 ZT 125 o objemu 6333 cm3 (ø 120 x 140 mm) a výkonu 92 kW (125 k)/2000 min‑1 4 Dvoudobý vznětový šestiválec typu 6 ZT 180 o objemu 9500 cm3 (ø 120 x 140 mm) a výkonu 132 kW (180 k)/2000 min‑1

vzala počátkem roku 1971 konkurenční ÖAF (Österrei chische Automobil Fabriks-AG), která koupila 99 % akcií. Nový podnik ÖAF – Gräf & Stift AG však byl záhy po hlcen německým koncernem MAN Gruppe a zahájil vý robu nákladních vozů MAN se značkou ÖAF na přídi (do roku 2008), ale také autobusů a trolejbusů se značkou Gräf & Stift (do roku 2001). V roce 1984 postavil MAN na místě závodu v Liesingu zcela novou továrnu a po kračuje tam ve výrobě užitkových automobilů dodnes, ovšem už coby MAN Truck & Bus Österreich GmbH. Není bez zajímavosti, že společnost ÖAF už v roce 1958 zahájila import osobních automobilů do Rakouska, a to ruských Moskvičů! Od roku 1972 pak nová společnost ÖAF – Gräf & Stift AG byla dovozcem automobilů Lada včetně terénní Nivy 4x4 a v letech 1982 – 1992 přede vším československých automobilů Škoda (převzala im port od Tarbuka až do doby, než nastoupil Volkswagen Group). Tehdy také podpořila rakouského soutěžního jezdce Gerharda Kalnaye (ročník 1950), který v letech 1983 – 1986 startoval s vozy Škoda 130 RS a 130 LR (1986 vyhrál Günaydin Rally v Turecku). V roce 1993 se import osobních vozů zcela od výrobce užitkových vozů oddělil. Rakouská továrna zůstala součástí MAN Gruppe, stejně jako polská Star ve Starachowicích. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na výrobky Gräf & Stift (1963)

2/2021 THauto

eXtra

► MUSEUM DINGOLFING

Foto Tom Hyan

BAVORSKÁ

HISTORIE

Bavorský Dingolfing proslavila výroba automobilů a zemědělských strojů, u jejichž počátků stál Andreas Glas... TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Dingolfing (D)

Foto Helena Hyanová

1 Muzeum v Dingolfingu je zasvěceno automobilům Glas, vlevo průkopnický hatchback Glas 1304 CL (1966) a vpravo kupé Glas 1204 (1965)

e staré části Dingolfingu je velmi pěkné muzeum, zaměřené na historii města a jeho průmyslové výroby i příležitostné výstavy. Muzeum stojí na kopci v horní části (Obere Stadt) a expozice se rozkládají ve třech starých budovách, k nimž patří někdejší vévodský palác, špitál a sýpka, postavené v letech 1410 až 1477. Pýchou města byla výroba zemědělských strojů a později automobilů Hanse Glase (1890 – 1969), takže největší část je zasvěcena tomuto bavorskému průmyslníkovi. K dalším patří historie skupiny BMW, která firmu Glas v roce 1966

auto 2021/2

2, 3 Malý roadster Goggomobil 300 postavil Karl Dompert v roce 1955 pro rodinu Andrease Glase Juniora (jeho tři synové si užili radost z jízdy) 4 Glas 1304 CL (Combi Limousine) patří k prvním vozům s velkou vzhůru výklopnou zadní stěnou

3 4

HISTORIE GLAS skútr Goggo Roller prototyp Goggomobilu sériový Goggomobil 250 a 300 malý vůz Glas Isar T 600/T 700 motor OHC s ozubeným řemenem 1963 prototyp Glas 1500 (série 1700) 1964 sportovní kupé 1300 GT 1964 vývoj motoru F2 (1.0 OHC, 74 kW) 1965 první třídveřový hatchback CL 1965 osmiválcové kupé 2600 V8 1966 převzetí automobilkou BMW 1967 prototyp 4x4 s motorem BMW 2.0 vzadu 1968 konec výroby Glas (3000 V8, BMW 1600 GT) 1969 konec výroby Goggomobilů

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

1951 1954 1955 1958 1962

7 5 Prototyp Glas X4L (1965) podle designu Pietro Frua, navržený coby nástupce střední řady 1004/1304 (po převzetí BMW vývoj ukončen) 6 Slavný motor Glas 1004/1304, průkopník rozvodu OHC s pohonem vačkového hřídele ozubeným řemenem

8 převzala a nakonec v Dingolfingu postavila novou automobilovou továrnu, ale také výrobě pluhů a traktorů Eicher, či třeba elektrotechnickému zboží a místnímu pivovaru Weisses-Bräuhaus Hermann Stadler. Maurus Glas (ročník 1828) založil první bavorskou továrnu na zemědělské stroje v roce 1860 ve Freisingu, pak jeho syn Andreas (ročník 1857) založil nejprve opravnu zemědělských strojů v Pilstingu, v roce 1906 s novým partnerem vytvořil firmu Glas & Lohn, změnil značku svých výrobků z Bavaria na Isaria a v roce 1908 podnik přestěhoval do Dingol

7 Goggomobil TS 250 Coupé, přihlášený do provozu v březnu 1969 a v roce 2001 zakoupený městem Dingolfing pro muzeum

9 fingu, kde výroba pokračovala až do konce. V roce 1911 vykoupil podíl Carla Hanse Lohra; 1924 předal vedení svému synu Hansovi, výroba secích strojů Isaria zdárně pokračovala, jenže železná opona po roce 1948 oddělila většinu významných středo evropských trhů od výrobce. Po restrukturalizaci se Glas Werke AG znovu staly rodinným podnikem Hans Glas GmbH a pravou rukou šéfa jeho syn Andreas Glas (1923 – 1990). Ostatní už znáte z TH Auto č.1/2020; Andreas s otcem Hansem a šéfkonstruktérem Karlem Dompertem zahájil ►►►

8 Traktor Eicher ED 26 z Dingolfingu, vzduchem chlazený dvouválec 2596 cm3 o výkonu 19 kW (26 k) z roku 1957 9 Na počátku byly secí stroje Isaria od Hanse Glase

2/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► MUSEUM DINGOLFING

Foto Helena Hyanová

3 1, 2 BMW 520 (E12) z Dingolfingu a vývoj čelních mřížek (ledvinek), typického znaku automobilů bavorské značky 3, 4 V roce 1965 vyjel osmiválec Glas 2600, kupé na snímku je jediný model 3000 V8 vyrobený u Glase v roce 1966 před převzetím BMW

auto 2021/2

výrobu motorových vozidel. Není bez zajímavosti, že Hans Glas v letech 1910 – 1920 sbíral zkušenosti v zámoří, kde pracoval pro významné firmy Massey-Harris, McCormick (obě traktory), Ford, Bosch a Hendee Mfg. Co. (motocykly Indian). V roce 1951 byl vyroben 200 000. a v roce 1964 300 000. secí stroj Isaria. V roce 1966 zaměstnával Glas čtyři tisíce lidí v Dingolfingu, Landshutu a Pilstingu. V muzeu v Dingolfingu najdete všechny významné produkty Glasů, od zemědělských strojů přes skútry Goggo až k prvním vozům Goggomobil a technicky neobyčejně pokrokovým Glas. Protože srdcem každého vozidla je motor, můžete si prohlédnout stroje Glas všech tří generací včetně názorných řezů. Od dvoudobého Goggomobilu přes čtyřdobý dvouválec boxer Glas Isar 600/700 až po prů kopnický typ 04, čtyřválec s rozvodem OHC, jehož vačkový hřídel pohání ozubený řemen. Spojením

4 dvou čtyřválců vznikl osmiválec 2600 V8 a později 3000 V8. Nechybějí různé prototypy, u většiny exponátů je sdělení, že město Dingolfing koupilo automobily Glas a Goggomobil většinou v roce 2001 od soukromého sběratele, aby je zachovalo pro příští generce. Samozřejmě výroba pokrokových osobních vozů byla tak náročná, že Glas neobstál finančně, a tak automobilku ke dni 2. září 1966 musel prodat BMW Group za deset milionů marek, která velmi ráda převzala především patenty Glas včetně ventilového rozvodu. Výrobu zemědělských strojů Glas v Pilstingu získal roku 1968 podnik bratrů Josefa a Alberta Eicherů, kteří v Dingolfingu už v roce 1951 koupili továrnu FAMAG GmbH a zavedli tam výrobu traktorů a pluhů Eicher. Společnost Eicher pokračovala od roku 1973 v Landau, když prodala závod v Dingolfingu skupině BMW. Její evropská historie

► GLAS 1300 (1700) GT POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený řadový čtyřválec Glas, uložený vpředu podélně, OHC 2V (ozubený řemen); dva karburátory Solex 35 (40) RH; a) 1290 cm3 (ø 75 x 73 mm); 9,2 – 9,3:1; 63 kW (85 k)/5800 min‑1 a 108 N.m/ 3500 min‑1; b) 1682 cm3 (ø 78 x 88 mm); 9,5 – 9,7:1; 73 kW (100 k)/5500 min‑1 a 147 N.m/3000 min‑1; čtyřstupňová převodovka (3,816 – 2,070 – 1,330 – 1,000) nebo pětistupňová (3,330 – 2,145 – 1,565 – 1,213 – 1,000); stálý převod 4,125 (3,300); pohon zadních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; vpředu dvojitá příčná ramena, příčný zkrutný stabilizátor a vinuté pružiny; vzadu tuhá náprava, třílistá podélná pera a panhardská tyč; teleskopické tlumiče; kotoučové brzdy ø 268 mm vpředu, bubnové ø 230 mm vzadu; šnekové řízení ZF-Gemmer 15,03:1; pneumatiky 155 R 14.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2320 mm; rozchod kol 1260/1200 mm; d/š/v 4050/1550/1280 mm; pohotovostní hmotnost 900 (920) kg, celková 1200 kg; objem palivové nádrže 55 l.

Foto Tom Hyan

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 174 (183) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 12,5 (11,5) s; spotřeba paliva 10,5 (12,0) l/100 km. Cena při uvedení na trh 11 600 (13 850) DM v roce 1964 (1965).

8 se uzavřela bankrotem v roce 1978, ale indická filiálka Eicher Motors vyrábí dodnes nákladní vozy (spolupráce Volvo Trucks) a motocykly (patří jí Royal Enfield), když v roce 2005 prodala výrobu traktorů konkurenci TAFE Tractors. BMW Group poskytla muzeu řadu zajímavých exponátů, můžete se třeba seznámit s konstrukcí hybridů i elektromobilů. Dnes je závod BMW v Dingolfingu největším zaměstnavatelem v regionu s kapacitou 300 tisíc vyrobených vozů ročně a celkovým osazenstvem osmnáct tisíc lidí; kromě toho tam poskytují výuku asi 800 učňům. BMW Werk Dingolfing vyrábí osobní vozy BMW řady 3, 4, 5, 6, 7 a 8, ale i všechny karoserie pro Rolls-Royce, různé součásti a díly elektrického pohonu eDrive (od 2021 bude v Dingolfingu finální montáž BMW iNEXT). Základní kámen nového závodu na zelené louce byl položen v listopadu 1970, zatímco v pů-

Foto Helena Hyanová

MUSEUM DINGOLFING

9 vodním závodě Hans Glas GmbH místo Goggo mobilů běžela výroba náprav, hřídelů, brzdových systémů a dalších dílů pro BMW. První BMW 520 (řada E12) vyjel z linky 27. září 1973 a město Dingolfing se tak vrátilo k produkci kompletních automobilů. V roce 1972 byla v bývalé továrně Eicher uvedena do provozu nová lisovna BMW. V roce 2000 vyrobili v Dingolfingu pětimiliontý BMW, v roce 2017 desetimiliontý. Dingolfing je nyní největší evropskou továrnou BMW Group. Za normálních podmínek je Dingolfing snadno dosažitelný osobním vozem a prohlídka muzea stojí za to. Hned pod muzeem je přívětivá řecká Taverne Korfu a zjevně Bavorští v Dingolfingu nepřestali vyrábět ani pivo. Ochutnali jsme místní z pivovaru Brauerei Wasserburger Dingolfing, který se chlubí stopadesátiletou tradicí a nadále patří rodině Xavera Wasserburgera. ■

Obere Stadt 19, D-84130 Dingolfing, Německo www.museum-dingolfing.de; info@museum-dingolfing.de Telefon +49 (0) 8731 312 228 Otevřeno: Út – Čt 13 – 17 h; Pá – Ne 10 – 17 h Základní vstupné 4 euro (za normálních časů) 5, 6, 7 Glas 1300 GT (design Pietro Frua) ze září 1966, který město Dingolfing zakoupilo pro muzeum v roce 2001 od soukromého sběratele 8 Glas Goggo 200 s postranním vozíkem (dvoudobý jednoválec 197 cm3 o výkonu 7 kW/9,5 k) 9 Glas Isar T600 (Grosse Goggomobil) se čtyřdobým dvouválcem boxer (1963)

2/2021 THauto

► Krátce ► ZE SVĚTA

► Celosvětový prodej automobilů pro koronavirovou krizi sice poklesl, ale přesto dosáhl výsledků, které by ještě před pár lety byly považovány za úspěch. Naše Škoda Auto dodala celosvětově přes milion vozů (přesně 1 004 800), z čehož pět největších trhů tvořily Čína (173 000), Německo (161 800), Rusko (94 600), Česká republika (83 200) a Velká Británie (58 400). Nejúspěšnější je už dlouhá léta Octavia (loni 257 400 vozů), následují Karoq (přes 137 tisíc), Kodiaq (přes 131 tisíc), Kamiq (128,5 tisíce) a Fabia (105,5 tisíce). ► Výsledky celosvětových prodejů vyhlásila 13. ledna 2021 celá skupina Volkswagen Group s tím, že celkový prodej všech značek koncernu klesl o 15,2 procenta na 9 305 400 vozů, ale zvětšil se podíl elektrických a elektrifiko vaných typů na 422 100 kusů (231 600 BEV, 190 500 PHEV). Největším trhem je Čína (3 849 000) před Evropou (3 616 900), v Severní Americe se prodalo 785 800 vozů a v Jižní Americe 489 700 vozů. Největší značkou je samozřejmě Volkswagen se 5,328 milionu osobních a 371,7 tisíce užitkových automobilů. Následují Audi (1 692 800) a naše Škoda (1 004 800); Seat prodal 427 tisíc a Porsche 272 tisíc vozů.

auto 2021/2

Hyundai Elantra 2021

Sony Vision-S

SONY VISION-S Na populistickém prosazování elektro mobilů se chtějí přiživit i jiní. Japonská firma Sony představila svůj EV na výstavě CES 2020 a o rok později oznámila, že zahájila testy na veřejných silnicích v Rakousku (na vývoji spolupracuje Magna Steyr). Čtyřmístný sedan má dva elektromotory po 200 kW, zrychlení na sto za 4,8 sekundy, hmotnost 2350 kg a zatím 40 čidel pro autonomní jízdu Level 2 a samočinné parkování. Sony chce být konkurencí Tesle!

Foto Sony

► Ford po čtvrtstoletí působení v Indii plánoval společný podnik s domácím výrobcem Mahindra, ale v lednu 2021 oznámil, že jednání zastavuje. Do společného podniku nabídl továrny v Chennai a Sanandu, motorárnu v Sanandu si ovšem chtěl ponechat. V Indii vyrábí Ford EcoSport i pro export, v plánu byl společný vývoj Mahindra/Ford. Fordova restrukturalizace se dotkla celého světa, její obětí se stal také bývalý motoristický novinář Martin Linhart, PR manager české Ford Motor Company, který v této funkci působil v letech 1997 – 2020.

Ford F-150 model 2021

Foto Hyundai

► Dlouhá léta druhý největší světový výrobce automobilů Ford omezuje ztrátové aktivity podle plánu globální restrukturalizace, započaté generálním ředitelem Jimem Hackettem, který však Ford Motor Company opustil v říjnu 2020 (nahradil ho Jim Farley). Nejbolestnější je zrušení výroby automobilů v Brazílii, kde Ford působí přes 100 let a pohltil automobilky Willys-Overland a Troller. Továrny v Camacari a Taubaté se zavírají okamžitě (nějaký čas poběží výroba náhradních dílů), závod Troller Veículos Especials v Horizonte Ceara skončí ve čtvrtém čtvrtletí 2021. Prodej vozů bude pokračovat, Ford si v Brazílii ponechá vývojové centrum v Bahía, zkušební dráhu v Tatui a centrálu v São Paulu.

Ford Mustang Mach-E

Foto Ford

Dne 11. ledna 2021 byly na virtuálním setkání v Detroitu, tedy ve stejný den jako záhájení virtuální elektronické výstavy CES 2021, oznámeny výsledky volby severoamerického Vozu roku (NACTOY), rozdělené do tří kategorií. Titul Truck of the Year získal modernizovaný Ford F-150, poprvé s alternativou hybridu PowerBoost 3.5 V6 o výkonu 216 kW (430 k); do trojice finalistů se probojovaly Jeep Gladiator Mojave a RAM 1500 TRX. Ford Motor Company, která vykazuje zisky bohužel jen na severoamerickém trhu, byla oceněna ještě jednou v kategorii Utility Vehicle of the Year, kde překvapivě slavil vítězství plně elektrický Ford Mustang Mach-E (další finalisté Land Rover Defender a Genesis GV80). Dříve nejdůležitější titul N. A. Car of the Year, určený klasickým osobním vozům, získala nová generace Hyundai Elantra (resp. Elantra Hybrid) pro trh USA, přičemž trojici finalistů tvořily ještě Nissan Sentra a Genesis G80. Smutné je, že Američané tento segment prakticky bez boje přepustili zahraničním značkám (nyní končí rovněž Ford Fusion). Už 27. ročník ankety, u jejíhož zrodu byl nedávno zesnulý novinář Tony Swan (1940 – 2018), vyhlásil Gary Witzenburg, prezident NACTOY, po tříkolové volbě 50 nezávislých motoristických novinářů USA a Kanady. V obdobné volbě časopisu Motor Trend, vyhlašované od 1949, jsou letošními vítězi Mercedes-Benz třídy E (Car), Land Rover Defender (SUV) a RAM 1500 TRX (Truck).

Foto Ford

NORTH AMERICAN CAR OF THE YEAR 2021

CAR OF THE YEAR 2021 V evropské soutěži Vůz roku, pořádané od 1963, byly počátkem ledna oznámeny poněkud zvláštní výsledky výběru letošních finalistů. V abecedním pořadí to jsou Citroën C4, Cupra Formentor, Fiat Nuova 500, Land Rover Defender, Škoda Octavia, Toyota Yaris a Volkswagen ID.3. Znamená to, že se do výběru nejlepších nedostaly Audi A3, BMW 2 Gran Coupé a řada 4, Dacia Sandero, Ford Explorer a Kuga, Honda e (electric) a Jazz, Hyundai i10, i20 a Tucson, Kia Sorento, Mazda MX-30, Mercedes-Benz GLA, GLB, GLS a S, Peugeot 2008, Polestar 2, Seat León, Toyota Mirai a Volkswagen Golf. Vítěz bude oznámen v pondělí 1. března, tradičně v předvečer dne, kdy měl být Ženevský autosalon.

GLAS 04 (1962 – 1968) Německá automobilka Glas z Dingolfingu patří k průkopníkům pohonu vačkového hřídele v hlavě válců ozubeným řemenem! Leonhard Ischinger (ex-BMW) navrhl s řemenem Mulco (od firmy Müller & Co. z Hannoveru, později Continental) čtyřválce OHC 992 cm3 pro osobní vozy Glas 1004 (výroba od 1962), později zvětšené na 1189 cm3 (1963 Glas 1204) a 1290 cm3 (1965 Glas 1304). Motory poháněly i verze CL (Combi-Limousine) a GT. Dvoukarburátorové TS o vyšším výkonu až 63 kW (85 k).

SLAVNÉ MOTORY

Foto a kresby Glas

◄ Glas 1004/1304 CL (1966 – 1968)

Zážehový čtyřválec, OHC 2V Glas 1004 (TS): 992 cm3 (ø 72 x 61 mm); 29/47 kW (40/64 k)/4800/6000 min‑1 Glas 1204 (TS): 1189 cm3 (ø 72 x 73 mm); 39/51 kW (53/70 k)/5100/5750 min‑1 Glas 1304 (TS): 1290 cm3 (ø 75 x 73 mm); 44/63 kW (60/85 k)/5000/5800 min‑1

SLAVNÉ MOTORY GRÄF & STIFT DIESEL 4/6 ZT Rakouská automobilka Gräf & Stift v padesátých letech koupila výrobní práva na přeplňované vznětové dvoudobé bezventilové motory modulární konstrukce z výzkumného ústavu AVL List (Anstalt für Verbrennungskraftmaschinen Prof. Dr. Hans List) a nejprve je uplatnila v nákladních vozech a autobusech, aby je později až do šedesátých let dodávala i pro další účely (plavidla, generátory, kompresory). Blok i hlavy válců z lehké slitiny, plnění mechanickým dmychadlem Roots.

Kresby a foto Gräf & Stift

Válce do V/90°, čtyřválec 4 ZT a šestiválec 6 ZT Třikrát (čtyřikrát) uložený klikový hřídel Objem 6333, resp. 9500 cm3 (oba ø 120 x 140 mm) 4 ZT 125: 92 kW (125 k)/2000 min‑1 6 ZT 180: 132 kW (180 k)/2000 min‑1