__MAIN_TEXT__
feature-image

Page 1

2

2020

FORMULE 5000 a její hvězdy PŘEDSTAVUJEME ■ PEUGEOT 208 Made in Slovakia ■ ŠKODA CITIGOe iV elektricky do města ■ KIA XCEED čtvrtá karosářská varianta

MAZDA CX-30

BMW X4 M40i


ST

IE:

1 9 73

Z HI

OR

1. Audi 80 114 bodů 2. Renault 5 109 bodů 3. Alfa Romeo Alfetta 95 bodů

AUDI 80 (1972)

SLAVNÉ MOTORY Kresby a foto Audi

První Audi 80 (B1), pokud nepočítáme verzi 80 první generace znovuzrozené značky, vyjelo roku 1972 s podélně uloženým řadovým čtyřválcem VW/Audi EA827, který se tak dočkal první zástavby a byl základem motorů VW Group po delší dobu. Měl litinový blok, pět hlavních ložisek a hliníkovou hlavu válců. Po prvních 1.3/1.5 následovaly 1.6, největší dostal i verzi se vstřikováním paliva K-Jetronic. Do července 1978 vzniklo 1 103 766 vozů Audi 80, které mj. dobyly evropský titul Vůz roku 1973.

Čtyřválec 1296 (1470) cm3; ø 75 x 73,4 (76,5 x 80) mm Stupeň komprese 8,5 (9,7); karburátor Solex Výkon 40/55 kW (55/75 k)/5500/5800 min‑1 Točivý moment 92/114 N.m/2500/3500 min‑1


2

PÁTÝ ROČNÍK číslo 2 (46), únor 2020 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

2020

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2019 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH náš rok začínal Detroitským autosalonem přes dvě desetiletí. Letos jsme si už novoroční čas výletem do Detroitu nevylepšili, neboť pořadatelé přesunuli tradiční termín auto­ salonu na červen, a to z důvodů jak mnohdy drsného zimního počasí, tak termínové kolize s výstavou spotřební elektroniky v Las Vegas, která v době elektronické část vystavovatelů z automobilového průmyslu přebrala. Jak to bude dál, uvidíme. Když nemůžeme vidět novinky v Detroitu, vypravíme se za nimi jinam, nemluvě o tom, že se rychle blíží autosalon Ženevský. Přestože opět někteří marketingoví géniové usoudili, že je lépe ušetřit a s potencionálními klienty se nebavit, ani jim svoje nové automobily neukazovat, mnozí zůstávají. Mnohdy je méně více, a tak můžeme důkladněji informovat o těch normálních, kteří setrvávají. Pokrok si nepředstavuji zrušením autosalonů a jejich náhradu virtuální realitou. Většina lidí nežije ve virtuálním světě a osobní zkušenost je nenahraditelná. Vzhledem k velikosti našeho redakčního týmu oznamuji, že musíme z technických dů­ vodů vydání příštího čísla TH Auto 3/2020 opozdit zhruba o týden, aby všechny novinky z našich nastávajících pracovních cest k vám přišly při zachování měsíční periodicity co nejdříve, a to v patřičné kvalitě. Děkuji za pochopení. Příjemné čtení a radost z jízdy přeje

ŠKODA Citigoe iV (AA)������������������������������� 2 MAZDA CX-30������������������������������������������� 6 ROLLS-ROYCE Motor Cars Prague��������� 10 PEUGEOT 208 (CMP)������������������������������ 12 PAGANI & New York Grand Central�������� 16 AUDI Q3 Sportback��������������������������������� 18 BMW X4 M40i (G02)������������������������������� 22 KIA XCeed (CD)��������������������������������������� 26 Vzpomínky na elektromobilitu����������������� 30 APOLLO Intensa Emozione��������������������� 34 IMSA Weather Tech SportsCar Championship��������������������� 36 FIA Formula 2 Championship������������������ 38 Formule 5000������������������������������������������ 40 Jezdci formule 1�������������������������������������� 44 ROVER 3 Litre (P5) & 3½ Litre (P5B)����� 46 ČZ 175 Čezeta (1957 – 1964)������������������ 52 DODGE Brothers (Britain) Ltd. (1933 – 1981)������������������ 54 National Motor Museum (Beaulieu, Velká Británie)��������������������� 60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2020 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2020 v ČR

► Za volanty nových vozů Škoda Superb iV, Audi TT RS, Land Rover Discovery Sport, BMW X7, Mercedes-Benz C 220d, Ford Focus Active a dalších ► Vzpomínky na elektro­ mobilitu ► Indové přicházejí ► Legendy formule 1 ► Jaký byl Lotus Esprit? ► Nákladní automobily Ford of Britain ► Závody na 24 h a 500 mil v Daytoně

2/2020 THauto

1


► ŠKODA CITIGOe iV (AA)

Foto Tom Hyan

Automobily

ELEKTRIFIKACE

V rámci snižování lokálních emisí v místě provozu nabízí Škoda Auto svůj první elektromobil, určený pro výrobu ve větší sérii...

V

šechny dřívější elektromobily Škoda z tovární výroby nepřesáhly dvoucifer­ né výrobní počty, pokud nepočítáme přestavby z Ejpovic, jež se objevily po­ čátkem devadesátých let i v nabídce pro export. Jejich skutečný objem produkce není znám, ale ve Švýcarsku jsme je okusili při Ženev­ ském autosalonu na krátké trati v parku před výstavní halou Palexpo. Jejich existenci Škoda Auto nepovažuje za součást svojí historie, protože šlo o soukromou ini­ ciativu jiné společnosti, byť spřízněné s plzeňským stro­ jírenským koncernem Škoda. Novodobá aktivita Škoda Auto v oblasti elektromobility začala představením elek­ trického kombi Octavia Green E Line, jež vzniklo ve zkušební desetikusové sérii (2010 – 2011), ale sériová produkce se nikdy nerozběhla. Nyní je však situace jiná, emisní předpisy nutí evrop­ ské automobilky do elektromobility, ať se jim to líbí, či nikoli. Volkswagen má už řadu let v portfoliu malý elektromobil e-Up!, elektrickou verzi vozu Up! (NSF = New Small Family), jenž je konstrukčně spřízněn se sesterskými modely Škoda Citigo a Seat Mii. Nebylo

2

auto 2020/2

TH

TOM HYAN, Praha (CZ) Škoda Citigoe iV je prvním sériovým osobním elektromobilem z produkce mladoboleslavské značky Škoda, ale vyrábí se v Bratislavě

tedy nic jednoduššího, než převzít nejnovější provedení e-Up! také pro další koncernové značky a v rámci nové strategie ukončit výrobu verzí se spalovacím motorem. První elektrický e-Up! jsme osobně vyzkoušeli ve Wolfsburgu už v lednu 2012, a pak znovu v první sériové verzi v Berlíně. Bylo to vcelku příjemné překvapení, dnešní modely se liší účinnějšími akumulátory s větší kapacitou a prodlouženým dojezdem. Sériová verze české značky Škoda Citigoe iV slavila světovou pre­ miéru 23. května 2019 při příležitosti IIHF Mistrovství světa v ledním hokeji v Bratislavě a její sériová pro­ dukce byla zahájena 20. listopadu v bratislavském ­závodě Volkswagen Slovakia, a.s. Samozřejmě, všichni jsou nejvíce zvědaví na skutečný dojezd elektromobilu, a proto jsme krátce po novinář­ ské prezentaci převzali nové Citigoe iV k praktickému vyzkoušení v Praze a blízkém okolí. Výsledek předčil očekávání, pro provoz na krátké vzdálenosti nemá elektrické Citigo chybu! Při převzetí vozu, který měl ujeto pouhých 1656 kilometrů, se na displeji objevil ­ udávaný dojezd 179 km a akumulátor byl téměř plný, po


► TABULKA UJETÉ VZDÁLENOSTI ujeto udávaný stav dojezd akumulátoru 0 km 179 km cca 95 % 36 km 174 km – 59 km 162 km – 100 km 128 km – 150 km 64 km cca 25 %

2

Foto Tom Hyan

3

1 1 Blok akumulátorů, uložený uprostřed pod podlahou a pod zadními sedadly, vůbec neomezuje vnitřní prostor 2, 3 Údaje o dojezdu na palubním ukazateli se zmenšovaly pomaleji než přibývaly skutečně absolvované kilometry 4 Volicí páka převodovky s polohou D/B (jízda vpřed/ rekuperace), přepínanou v příčném směru (do stran)

4

jízdě v režimu Normal nebo Eco (nejúspornější Eco+ jsem nepoužíval) jsem urazil prvních 36 km po městě s využíváním rekuperace a při nadprůměrné okolní teplotě 17 °C, ale ukazatel dojezdu klesl o pouhých pět kilometrů! Za dalších 23 pražských kilometrů ubylo jen dvanáct z dojezdu, při dosažení mety 100 kilometrů se udávaný dojezd snížil jen na 128 km (vnější teplota klesla na 2 °C). Nevěřil jsem svým očím! Vyrazil jsem tedy mimo Prahu směrem na Dobříš, ale dálnici jsem záměrně vynechal. Výsledek? Po celkově ujetých 150 km klesl ukazatel dojezdu na 64 km (kapacita akumulátoru na zhruba 25 %), takže navzdory zimnímu počasí ubylo méně kilometrů dojezdu než jsem skutečně urazil. Klimati­

zaci i autorádio jsem využíval stejně jako ve voze se spalovacím motorem. Kilometry dojezdu však ubý­ valy pomaleji než ty skutečně odjeté (viz tabulka)! Konečný údaj na displeji byl o 115 kilometrů nižší, ale já jsem jich ujel 150! Nikdy jsem ovšem nesešla­ poval pedál akcelerátoru až na podlahu, využíval ­vícestupňové rekuperace, zbytečně nezrychloval ani nebrzdil. Největší problém ovšem představovali jiní řidiči, protože pojem plynulá jízda je zřejmě v České republice neznámý! Na krátké vzdálenosti do města a blízké okolí je Citigoe iV ideálním dopravním pro­ středkem, nemusíte se vůbec bát, že dojde elek­ trické energie, přes noc lze snadno dobít. Zdá se, že při plně nabitém akumulátoru a využívání ►►►

5 5 Základní objem zavazadlového prostoru činí 250 litrů, po sklopení opěradel zadních sedadel dostanete až 923 litrů

2/2020 THauto

3


► ŠKODA CITIGOe iV (AA)

► JÍZDNÍ REŽIMY CITIGOe iV

Foto Tom Hyan

režim Normal Eco Eco+

1

největší rychlost 130 km/h 120 km/h 95 km/h

výkon a točivý moment 61 kW, 212 N.m 50 kW, 167 N.m 40 kW, 133 N.m

činnost klimatizace standard úsporná vypnuta

2

1 Škoda Citigoe iV přichází na trh společně s modernizovanou verzí Volkswagen e-Up!, která přináší zvýšení kapacity akumulátoru na dvojnásobek! 2 Kompletní poháněcí soustava s výkonovou elektronikou jsou uloženy vpředu 3 Zásuvky dobíjení pod stejnou krytkou, která u klasické verze ukrývá hrdlo nádrže

3

rekuperace i různých režimů jízdy lze dosáhnout udávaného dojezdu 252 kilometrů (WLTP). Výrobce doporučuje pro zvýšení dojezdu plynulou ­jízdu, nadměrně nezrychlovat ani nebrzdit, volit jeden ze tří jízdních režimů podle situace, využívat zvýšené rekuperace (poloha B volicí páky), udržovat přede­ psaný tlak v pneumatikách, jezdit bez zbytečné zá­ těže a bez střešního nosiče (pokud jej nepotřebujete), omezit elektrické spotřebiče a jezdit se zavřenými okny. Volicí páka převodovky má vesměs obvyklé

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – trakční střídavý synchronní elektromotor s permanentními magnety, 61 kW (83 k) a 212 N.m/0 – 2750 min‑1, uložený vpředu napříč; redukční jednostupňový převod (5,176:1) v bloku s motorem a diferenciálem; pohon předních kol. Trakční akumulátory Li-Ion s nejvyšší/využitelnou kapacitou 36,8/32,3 kWh, 168 článků, uložené v bloku rozměrů 1700 x 1100 x 300 mm pod podlahou vozu mezi nápravami. Jízdní režimy s redukovaným výkonem Eco (50 kW; 167 N.m) a Eco+ (40 kW; 133N.m). Dobíjení na 80 % kapacity nabíječkou AC 2,3 kW do 12 h 43 min, AC 7,2 kW do 4 h 15 min, resp. rychlonabíječkou DC 40 kW na 80 % za 60 minut. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu vlečená ramena spojená torzní příčkou; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vzadu nesoustřednými; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; vpředu kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, vzadu bubnové, systém rekuperace brzdné energie, ABS/EBD, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kola Scorpius 6J x 16 z lehkých slitin, pneumatiky 185/50 R 16. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2422 mm, rozchod kol 1428/1424 mm; d/š/v 3597/1645/1481 mm; přední převis 633 mm; světlá výška 141 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,325; objem zavazadlového prostoru 250/923 l; pohotovostní hmotnost DIN 1160 kg, celková 1530 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 130 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 12,3 s, resp. 60 – 100 km/h za 7,3 s; spotřeba elektrické energie (kombinace EU) NEDC/WLTP 12,9/14,8 kWh/100 km; akční rádius (WLTP) 252 km; emise CO2 0 g/km (ZEV); obrysový průměr otáčení 9,8 m.

4

auto 2020/2

TH

­ olohy jako u samočinné, tedy P-R-N-D/B, kdy je na­ p víc pouze B, tedy aktivace různé intenzity rekuperace. Při stupni B3 už lze vůz prakticky ovládat pouze akce­ lerátorem, brzdný účinek rekuperace je opravdu značný. Na rozdíl od hybridních vozů Plug-In EV lze akumulátor při chytré jízdě tímto způsobem účinně dobíjet. Je to taková hra, řidič musí přizpůsobit styl jízdy odlišnému charakteru elektromobilu, pokud chce dosahovat udávaných parametrů. Elektrické Citigo na první pohled odlišují jiná maska přídě v barvě vozu, nápis Škoda místo loga na zadní výklopné stěně (jako u všech nových vozů značky) a šestnáctipalcová litá kola Scorpius. Součástí stan­ dardní výbavy jsou denní svícení LED a přední mlho­ vé světlomety, jež mohou být na přání vybaveny přisvěcováním do zatáčky (Corner). Přepracován byl interiér, nový design má přístrojová deska, Citigoe iV se dodává výhradně coby pětidveřové s výbavou Style, a ta zahrnuje elektrické ovládání okenních skel vpředu, klimatizaci Climatronic, centrální dál­ kové zamykání, hlídání jízdy v pruhu Lane Assist s jemnou korekcí na volantu, autorádio Swing druhé generace a připojení chytrého telefonu. Informace o spotřebě a dobíjení uvádíme v obvyklé tabulce technických údajů. Prakticky shodné vozy se vyrá­ bějí v Bratislavě také jako Volkswagen e-Up! a Seat Mii Electric. Cena Citigae iV činí 479 900 Kč, což je jistě dost, ale je možné získat Ekobonus až 30 tisíc korun českých, anebo nabíječku Wallbox zdarma včetně instalace (více na www.skoda-auto.cz).  ■


Foto Tom Hyan

► Automobily ► MAZDA CX-30 (DM)

PĚKNÝ DÁREK Mazda CX-30 je druhým automobilem Next-Gen japonské automobilky a důstojnou oslavou 100. výročí podniku z Hirošimy...

TOM HYAN Nejprve jsme vyzkoušeli Mazdu CX-30 se zážehovým motorem Skyactiv-G 122, který je standardně osazen systémem Mild Hybrid s napětím 24 V (akumulátor Li-Ion)

6

auto 2020/2

TH

M

azda Motor Corporation patří k největším samostatným automobilkám, ve světě je mezi prvními patnácti a vždy jde svou vlastní cestou. Jako jedna z mála ovšem vyrábí všechny tři klasické kategorie osobních vozů, a to běžné typy ­sedan/hatchback/kombi, crossovery SUV, ale také sportovní roadstery a kupé! Naposledy překvapila kompaktním crossoverem CX-30 (codename DM), který se svou velikostí vyplňuje mezeru mezi typy CX-3 a CX-5, je druhým vozem tzv. příští generace Mazda po nové Mazdě 3; výrobce svou Next Gene-

ration také souhrnně označuje za sedmou generaci (počítá se vždy celá skupina modelů pro dané ob­ dobí). Čísla za rok 2019 ještě nemáme k dispozici, ale v roce 2018 prodala Mazda na evropském trhu 233 317 automobilů, mezi nimiž se ujaly vedení crossovery CX-5 (69 915 vozů) a CX-3 (58 785), ­zatímco tradiční Mazda 3 (minulé generace) měla 35 424 kusů a Mazda 6 ve velké konkurenci evropských klasiků zaznamenala solidních 21 285 kusů. Z uvedeného je zřejmé, že crossovery SUV prostě vedou, a tak nová CX-30 posiluje nabídku právě v tomto směru. Opět, na první pohled zaujme vyvá-


► PŘEHLED MAZDA CX-30

2

4

hmotnost min. [kg] 1320 (1344) 1324 (1371) 1447 (1404) 1347 (1430) 1368 (1453) 1391 (1471)

Foto Tom Hyan

1

typ spotřeba rychlost zrychlení [l/100 km] [km/h] 0 – 100 km/h [s] G 2.0 122 (AWD) 6,2 (6,8) 186 (182) 10,6 (11,1) G 2.0 122 AT (AWD) 6,6 (7,3) 186 (182) 11,2 (11,7) D 1.8 116 (AWD) 5,1 (5,7) 183 (179) 10,8 (11,6) D 1.8 116 AT (AWD) 6,0 (6,6) 183 (179) 12,6 (13,5) X 2.0 180 (AWD) 5,0 (6,5) 204 (204) 8,5 (8,9) X 2.0 180 AT (AWD) 6,5 (7,0) 204 (204) 8,8 (9,2)

3

5 1 Mazda CX-30 vyplňuje nabídku mezi typy CX-3 a CX-5; dostala nové jméno, protože specifická CX-4 se už vyrábí pro čínský trh 2 Proti CX-3 je interiér prostornější, vpředu je dokonce tolik místa jako ve větším crossoveru CX-5 3 Klasický zážehový čyřválec 2,0 litru Skyactiv-G nabízí výkon 90 kW (122 k) 4, 5 Ergonomicky velmi dobře vyřešený kokpit doplňuje centrální displej infotainmentu (na snímku údaje o okamžité funkci poháněcí soustavy)

ženým a nadčasovým designem čistých linií podle filozofie KODO-Design (Soul of Mo­ tion), jak je ostatně už dlouho zvykem. Inspirací byla studie Vision Coupé z posledního autosalonu v Tokiu (2017), výsledkem je působivý design bez zbytečných prvků a plynulé křivky, vyjadřující pohyb a dynamiku One Motion, i když vůz není zrovna v pohybu. Ostatně totéž platí i pro novou generaci Mazda 3 (BP) v provedení hatchback a sedan, s níž je novinka spřízněna platformou i mechanickými skupinami.

Neustále vyvíjená Skyactiv-Vehicle Architecture přináší větší tuhost karoserie (až 30 % ultrapevných ocelí), zvýšení bezpečnosti i snížení hlučnosti a vibrací, ale nadále vyznává filozofii Jinba Ittai, tedy jezdec a kůň jedno jsou, jednoduše radost z jízdy. Jízdní vlastnosti jsou příkladné, i když také Mazda nyní volí torzní příčku pro zavěšení zadních kol, a to v obou verzích FWD (pohon předních kol) i AWD (pohon všech kol). Vyzkoušeli jsme novou Mazdu CX-30 se všemi pohonnými jednotkami, které jsou

na evropském trhu k mání. Zážehový čtyřválec Skyactiv-G 122, nepřeplňovaný dvoulitr, má pro snížení spotřeby paliva vypínání válců při nižší zátěži, systém i-Stop a čtyřiadvacetivoltovou soustavu Mild Hybrid, jejíž činnost lze za jízdy sledovat na centrálním displeji. Výkon 90 kW (122 k) je přiměřený, stejně jako 85 kW (116 k) nového menšího turbodieselu 1,8 litru Skyactiv-D 116, jenž jako jediný nemá systém Mazda M Hybrid, ale nové piezoelektrické vstřikovače, vrstvené spalování Rapid Multi-Stage ►►►

2/2020 THauto

7


► MAZDA CX-30 (DM)

1

3 4

Foto Tom Hyan

2

1 Stejnou Mazdu CX-30 můžete mít také se vznětovým motorem, ale bez systému Mild Hybrid 2 Vznětový čtyřválec Skyactiv-D prošel downsizingem, nyní má objem válců 1,8 litru 3, 4 Vrcholem nabídky je CX-30 s revolučním motorem Skyactiv-X o větším výkonu 132 kW (180 k), ale díky unikátnímu způsobu spalování také se sníženou spotřebou

Combustion a vypínání i-Stop. Přesto není vždy ­nejhospodárnější, revoluční Skyactiv-X 180 je totiž v základním modelu s pohonem jen předních kol úspornější, a to má větší výkon 132 kW (180 k)! Největší inovaci mezi spalovacími motory posledních let tvoří unikátní pohonná jednotka Skyactiv-X 180, která se nyní dodává ve vozech CX-30 a Mazda 3. Je to zážehový čtyřválec s kombinovaným zapalováním SPCCI (Spark Plug Controlled Compression Ignition), který využívá jak vznětového systému zažehnutí směsi, tak zážehu elektrickou svíčkou podle pracovních podmínek! Výhodou může být nižší spotřeba ­paliva až o 30 %, ale také vyšší výkon 132 kW (180 k). První jízdy s oběma typy, které zdobil štítek Skyactiv‑X, nás přesvěčily o tom, že jde o velmi dobrou cestu (k Mazdě 3 s tímto motorem se ještě vrátíme podrobněji). Zátah motoru je úžasný, opět se můžete bavit sledováním funkce poháněcí soustavy, a také X využívá Mild Hybrid a i-Stop! Principem je především spalování chudé směsi, optimalizované v celém spek-

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový čtyřválec, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva, i-Stop, EU6d; a) Skyactiv-G 122: zážehový nepřeplňovaný s vypínáním válců 2/4; 1998 cm3 (ø 83,5 x 91,2 mm); 13,0:1; 90 kW (122 k)/6000 min‑1 a 213 N.m/4000 min‑1; trojčinný katalyzátor; Mild Hybrid System B-ISG 24 V; b) Skyactiv-D 116: vznětový, přeplňovaný turbodmychadlem, 1759 cm3 (ø 79 x 89,7 mm); 14,8:1; 85 kW (116 k)/4000 min‑1 a 270 N.m/1600 – 2600 min‑1; oxidační katalyzátor a DPF; c) Skyactiv-X 180: kombinovaný SPCCI (zážehový/vznětový), částečně přeplňovaný odpojitelným mechanickým kompresorem, 1998 cm3 (ø 83,5 x 91,2 mm); 16,3:1; 132 kW (180 k)/6000 min‑1 a 224 N.m/3000 min‑1; trojčinný katalyzátor, GPF a Mild Hybrid System B-ISG 24 V. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ (FWD) – šestistupňová manuální převodovka Skyactiv-MT (a/b/c: 3,700/3,700/3,272 – 1,947/1,947/1,947 – 1,300/1,300/1,379 – 1,029/0,916/1,090 – 0,837/0,717/0,880 – 0,680/0,580/0,680 – Z 3,724/3,724/3,385), stálý převod 3,850/4,105/4,105; na přání šestistupňová samočinná Skyactiv-Drive s kapalinovým měničem momentu (a/b/c: 3,552 – 2,022 – 1,347 – 1,000 – 0,745 – 0,599 – Z 3,052), stálý převod 4,095/4,367/4,367. Pohon předních kol (na přání pohon všech kol AWD). PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy ø 295/265 mm, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, DSC/TCS; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem EPAS; pneumatiky 215/65 R 16 nebo 215/55 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI (FWD/MT) – rozvor náprav 2655 mm, rozchod kol 1565/1565 mm; d/š/v 4395/1795/1540 mm; přední převis 915 mm; světlá výška 175 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 430/1406 l; objem palivové nádrže 51 l; pohotovostní hmotnost a/b/c) 1320/1447/1368 kg; celková 1927/2033/1965 kg; brzděný přívěs do 1300 kg; zatížení střechy 75 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, FWD/MT; a/b/c) – největší rychlost 186/183/204 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 10,6/10,8/8,5 s; spotřeba paliva EU od 6,2/5,1/5,0 l/100 km; emise CO2 od 141/135/133 g/km. Stopový/obrysový průměr otáčení 10,6/11,37 m.

tru otáček. Všechny verze mohou mít buď manuální, anebo samočinnou šestistupňovou převodovku. Mazda CX-30 přichází na trh s pohonem předních kol, vylepšeným systémem G-Vectoring Control Plus (GVC Plus), který pomáhá v zatáčkách přibrzďo­ váním kol na jedné straně vozu pro optimalizaci jízdních vlastností. Podobně pracuje GVC ve spolupráci s pohonem všech kol i-Activ AWD, ke slovu přichází i regulace točivého momentu od motoru. Vše funguje perfektně, zásahy jsou nepostřehnutelné. Ve voze je také mnoho bezpečnostních prvků Mazda i-Activsense, už od standardní výbavy sedm airbagů (včetně kolenního pro řidiče), automatické přepínání světlometů, samočinné nouzové brzdění, udržování jízdy v pruhu, kontrola mrtvých úhlů, monitorování únavy řidiče atd.; systémy lze vylepšit příplatkovou výbavou (např. Smart Brake Support i vzadu a pro vyjíždění z parkovacího místa). Jako vždy musíme tvůrce Mazdy pochválit za klasický přehledný kokpit s přístroji v zorném poli řidiče a vynikající ergonomií, přídavný displej infotainmentu 8,8“ uprostřed nahoře palubní desky je správně natočen směrem k řidiči a dává rovněž jasné informace o průběhu jízdy a okamžité funkci poháněcí soustavy. V přední části vozu je interiér stejně prostorný jako v CX-5, zava­ zadlový prostor má základní objem 430 litrů, nákladovou hranu ve výši 731 mm a otevírací výklopnou stěnu šířky 1030 milimetrů. Mazda si od nového typu CX-30 hodně slibuje, kromě výroby v mateřském závodě v Hirošimě se rozběhla produkce v mexické Salamance (Guanajuato) a thajském Rayongu, přičemž pro mimoevropské trhy (mj. USA) se počítá také s větším čtyřválcem 2,5 litru Skyactiv-G. A proč se vůz nejmenuje Mazda CX-4? To je jednoduché, protože starší crossover toho jména se už vyrábí v Číně coby upravená verze CX-3, a výrobce nechce prodávat dva různé vozy se stejným označením. Navíc další sourozenec, plně elektrický crossover SUV s bočními dveřmi ve stylu kupé RX-8, se jmenuje MX-30. Ceny Mazdy CX-30 na českém trhu začínají od 614 900 Kč, s motorem Skyactiv-X od 690 900 Kč a dokonce lze objednat i elektrickou MX-30 First Edition za 899 900 korun českých (podrobněji na www.mazda.cz).  ■


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobil MAZDA 1500 Luce z roku 1968

2/2020 THauto

9


► Automobily ► ROLLS-ROYCE MOTOR CARS PRAGUE

Foto Tom Hyan

Rolls-Royce Ghost Zenith Collection při pražské premiéře v pátek 10. ledna 2020

NA OSLAVU

Nejlepším automobilům světa se daří. Rolls-Royce láme rekordy ve světě i v České republice... TOM HYAN Paní Eva Kadlec Dědochová, brand manager Rolls-Royce Motor Cars Prague, a Frank Tiemann, zástupce mateřské automobilky, při pražské oslavě Vzpomínkový ingot z materiálu prototypu 200EX zdobí každý z vozů Zenith Collection

10

auto 2020/2

TH


1 3

Foto Tom Hyan

► KRÁTCE

2 4

1 Zenith Collection je stylovým rozloučením s výrobou současného Ghostu 2 Limitované edice jsou dílem oddělení The Bespoke Collective v Goodwoodu (West Sussex) 3 Rolls-Royce Motor Cars Prague má reprezentační prodejnu v Pařížské ulici (Praha 1) 4 Každý z padesáti vozů Zenith Collection zdobí příslušný štítek

S

oučástí oslavy nejlepších výsledků Rolls-Royce ve světě a v České republice bylo pražské představení jediného vozu Ghost Zenith Collection z padesátikusové limito­ vané série, určeného pro Českou republiku. Zenith Collector’s Edition se objevila už v roce 2016 (rovněž padesát vozů) u příležitosti ukončení produkce typu Phantom sedmé generace, s nímž se britská noblesní značka vrátila na vrchol automobilové nabídky v lednu 2003. Nyní dochází k podobné situaci, vý­ roba Rolls-Royce Ghost (projekt RR04) skončila po deseti letech v loňském roce a Ghost nové generace bude představen ve třetím čtvrtletí 2020. Označení Ghost Zenith Collection na štítcích nesou prahy dveří, unikátní hodinky v exteriéru, ale i kruhová základna, na níž září na přídi soška Spirit of Ecstasy. Z jiné Spirit of Ecstasy, jež zdobila příď prototypu 200EX na autosalonu v Ženevě 2009, byly po roztavení zhotoveny malé ingoty, umístěné na středové konzole každého z padesáti vozů. Kruh se tak uzavřel. Samozřejmě, svoje jméno automobil zdědil po šestiválcové legendě Silver Ghost, jež se vyráběla v letech 1906 – 1927. Všechny nové Zenith Collection budou také vrcholným příkladem indivi­ dualizace Rolls-Royce Bespoke. Společnost Rolls-Royce Motor Cars v minulém roce prodala 5152 automobilů na celém světě, což představuje obrovský nárůst 25 % proti 4107 prodaným vozům v roce 2018. Na výsledku má velký podíl ­Cullinan, nový produkt pro značku nové kategorie (neříkejte tomu SUV), jenž zaznamenal nejrychlejší nástup ze všech novodobých automobilů Rolls-Royce. Byla také završena série Black Badge ­(dosud Ghost, Wraith a Dawn) uvedením Cullinanu

Black Badge The King of the Night a program individualizace Bespoke dosáhl nového vrcholu včetně realizace speciálu pro českého klienta (oslava československé účasti za války v Royal Air Force). O edici Zenith jsme už hovořili; pozornost vzbudily také Tranquillity Phantom, inspirovaný kosmickým vý­ ­ zkumem, a Wraith Eagle VIII na počest prvního transatlantického letu Johna Alcocka a Arthura W. Browna (letoun Vickers Vimy s motory Rolls-Royce v červnu 1919). K doplňkům z nabídky Bespoke ­přibyl exkluzivní Rolls-Royce Champagne Chest. Na vynikajícím obchodním výsledku má svůj podíl také české zastoupení Rolls-Royce Motor Cars Prague, vedené manželi Karlem a Evou Kadlecovými, jak při setkání v Praze zdůraznil Frank Tiemann, ředitel komunikace Rolls-Royce pro střední a východní Evropu. Kromě nárůstu prodeje nových vozů Rolls-Royce, jejichž počet sice české zastoupení neuvedlo (podle nových registrací 2019 jde o ne­ uvěřitelných 23 automobilů), mají v České a Slovenské republice velký úspěch již dříve vlastněné a prověřené zánovní vozy Rolls-Royce, jejichž prodej má na starosti paní Eva Kadlec Dědochová, brand managerka značky a vedoucí programu Rolls-Royce Provenance Pre-Owned. Obrat Rolls-Royce Motor Cars Prague za kalendářní rok 2019 vzrostl o 40 procent, klíčovými faktory růstu byly první Cullinany, vlajková loď Phantom podílející se na růstu jednou pětinou, setrvalý zájem o všechny modely včetně Dawnu a také program zakázkových vozů Bespoke. Nové zastoupení Rolls-Royce Motor Cars Prague od své autorizace v roce 2016 předalo zákazníkům v České republice a na Slovensku více než sto nových britských automobilů Rolls-Royce.  ■

► V roce 2019 dodala Škoda Auto zákazníkům na celém světě 1,24 milionu vozů (méně jen o 0,9 %) a pošesté překročila hranici jednoho milionu prodaných automobilů. Bestsellerem je Octavia se 363 700 prodanými vozy, následují Fabia (172 800), Kodiaq (171 800), Karoq (152 700), Rapid (142 100) a Superb (104 800). Prodej nových typů Kamiq (64 600) a Scala (39 100) se teprve rozbíhal, zatímco malé Citigo se prodává jen v Evropě (31 200). Na největším trhu Škoda Auto v Číně došlo k poklesu na 282 tisíc vozů (o 17,3 %), hovoří se o konci čínského zázraku v souvislosti s nejistotou a nákupní zdrženlivostí. ► Výroba motorových vozidel v České republice podle údajů SAP v roce 2019 klesla jen zanedbatelně o 0,6 procenta, celkem se vyrobilo 1 459 998 silničních vozidel, ale v tomto množství nejsou zahrnuty nákladní automobily, protože společnosti Tatra Trucks, a.s., a Avia Motors, s.r.o, se je rozhodly neuvádět (zřejmě pro velmi nelichotivé výsledky). Poslední údaj byl 829 vozů Tatra a Avia v roce 2018, či dostupný 598 vozů Tatra za prvních devět měsíců 2018, resp. 39 vozů Avia za prvních osm měsíců 2018. ► Největší výrobce Škoda Auto dosáhl rekordní produkce 907 942 automobilů (+ 2,5 %), následují Hyundai (309 500) a TPCA (210 121). Celkem se loni vyrobilo 1 427 563 osobních vozů (předloni dosáhla produkce 1 437 396 vozů), z toho převážná většina na vývoz do celého světa (export 1 321 069). Autobusy doznaly nárůstu produkce na 5217 (+ 6,7 %), vede Iveco Czech (4609) před SOR Libchavy (573) a KH Motor Centrum Opava (35). ► Motocyklová roční produkce v České republice poklesla ze 1493 na 980 strojů, jejichž jediným výrobcem je týnecká společnost Jawa, která loni slavila 90 let nepřetržité existence a výroby jednostopých vozidel, zatímco všechny ostatní česko-slovenské značky už patří minulosti (ČZ, Manet, Tatran, Ogar, Praga, Stadion, Babetta a jiné). V roce 2019 se vyrobilo 26 238 přípojných vozidel všech kategorií (vede Agados se 24 080 kusy). ► Mezi nejúspěšnější výrobce luxusních automobilů patří BMW Group. Skupina v roce 2019 zvýšila odbyt o 1,2 %, když dosáhla prodeje 2 520 307 automobilů, z nichž bylo 346 639 Mini a 5152 Rolls-Royce, přičemž britská značka z Goodwoodu a divize BMW M GmbH (135 826 vozů) dosáhly vůbec nejlepšího výsledku ve své dosavadní historii. To se podařilo rovněž divizi BMW Motorrad se 175 162 motocykly a skútry.

2/2020 THauto

11


► Automobily ► PEUGEOT 208 (CMP)

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Peugeot 208 druhé generace v nejvyšší výbavě GT Line s nejsilnějším motorem 1.2 PureTech Turbo 130 a osmistupňovou samočinnou převodovkou

1

MADE IN

2

SLOVAKIA

Peugeot 208 měl vždy velké ambice navázat na úspěchy předchůdců 205 a 206, ale vzhledem ke změnám trhu se to nepodařilo...

TOM HYAN

1 Elektrický Peugeot e-208 z Trnavy přijde na trh ještě letos 2 Futuristický i-Cockpit se samočinnou převodovkou

12

auto 2020/2

TH

Z

atímco dříve byly osobní automobily segmentu B základem evropského trhu, jeho dnešní roztříštěnost vede ke snížení prodejních počtů, a to také vzhledem ke stoupající oblibě různých crossoverů SUV. Tento trend ostatně potvrzuje i český trh, malé vozy už nejsou jeho leadery. Peugeot 205, ještě s designem Pininfarina, dosáhl na celém světě odbytu 5 278 054 vozů od roku 1983, ale vyráběl se plných

patnáct let; jeho nástupce 206 z roku 1998 dokonce rekordních 7 775 000 vozů, ale poslední 207 z roku 2006 už jen 2 369 000 exemplářů do nástupu první generace 208. Zrychlila se modelová obměna a zkrátily životní cykly vozů, jejich vývoj je však stále dražší. Proto při snížených výrobních počtech jednotlivých typů dochází ke sdílení platforem a metodě badge engineering, výrobě téměř identických automobilů různých značek na stejném základě.


3

► MOTORY PRO PEUGEOT 208 (CMP)

4

5

Foto Tom Hyan

typ výkon převodovka spotřeba EU (turbo, mimo 75) [kW/k/min-1] [od l/100 km] 1.2 PureTech 75 55/75/5750 5M 4,1 1.2 PureTech 100 74/100/5500 6M/8A 4,2/4,3 1.2 PureTech 130 96/130/5500 8A 4,4 1.5 BlueHDi 100 74/100/3500 6M 3,2 e-208 (electric) 100/136/3673 – 10000 1M N.A.

6 3 Maska přídě se dodává ve třech verzích – základní, GT Line (na snímku) a Electric 4, 5 Interiér vozu ve výbavě Allure 6 Nejsilnější spalovací motor Peugeotu 208 je zážehový tříválec o výkonu 96 kW (130 k) 7 Peugeot 208 ve výbavě Allure se zážehovým tříválcem 1.2 PureTech 100 a šestistupňovou manuální převodovkou

7 Peugeot 208 je toho jasným příkladem. První generace byla uvedena na trh 29. března 2012, výroba byla zahájena v Trnavě (slovenský závod PSA nahradil zlikvidovaný britský Ryton) a v Poissy u Paříže (ex-Simca); 6. června se připojila továrna v Mylhúzách, kde tehdy běžela produkce 206 Plus a Citroënů C4/DS4, nová 208 nahra­ dila na linkách typ 308 (konec 2. dubna). Bylo to poprvé, kdy vyjely Peugeoty 208 z výrobních linek na Slovensku, ale tamější produkce se osvědčila natolik, že pro druhou generaci se Trnava stala hlavním výrobním závodem! Trnavská továrna patří k nejnovějším ve skupině PSA, v červnu 2006 začala vyrábět Peugeoty 207, od po-

čátku 2009 byla výhradním výrobcem vozů Citroën C3 Picasso v Evropě a když přidala první Peugeot 208, vzrostla její produkce na 845 vozů denně. Pro druhou generaci 208 (Peugeot se rozhodl opakovat typová čísla) je Trnava nejdůležitějším výrobním závodem a navíc jediným, který vyrábí plně elektrickou verzi e-208. A čím se nový Peugeot 208 liší od předcházejícího? Samozřejmě novým působivějším designem, avšak hlavní změna je pod karoserií! Platforma první generace byla převzata z 207 (PF1 Platform), jenže druhá generace je zcela novým automobilem, prvním spolu s DS3 Crossback na modulární kompaktní platformě CMP (EMP1),

která umožňuje tři způsoby pohonu, a to zážehovým nebo vznětovým motorem, ale také plně elektrický (e-CMP). Nová platforma přináší vyšší tuhost při snížené hmotnosti o 30 kg, což v boji za splnění emisních limitů znamená nižší emise CO2 o 1,2 g/km (ano, i tak se dnes hledají úspory). Hospodárnost byla klíčovým slovem při vývoji, CMP (Common Modular Platform) umožňuje vylepšenou aerodynamiku (snížený plochý spodek vozu, elektronicky řízené vstupy vzduchu), snížený valivý odpor (pneumatiky třídy A, nižší tření v odpru­ žení), optimalizaci pohonných jednotek (downsizing, přeplňování, Stop & Start, snížené tření), ale také zvýšený akustický a termální komfort na palubě, nižší úroveň vibrací a možnost zástavby jízdních asistentů, jež nejsou v segmentu B obvyklé. Náklady na vývoj byly nemalé, a proto vznikne více různých vozů na platformě CMP, která je stavitelná na odlišné rozměry a vhodná pro různá poháněcí ústrojí. Vedle pětidveřových hatchbacků Peugeot 208 (třídveřové už nebudou) se před koncem loňského roku představily spřízněné crossovery Peugeot 2008 druhé generace (první na PF1 ►►►

2/2020 THauto

13


► PEUGEOT 208 (CMP)

Foto Tom Hyan

2

1 1 Peugeot 208 ve výbavě GT Line, ale se vznětovým motorem 1.5 BlueHDi 100 a šestistupňovou manuální převodovkou 2 Jedinou variantou vznětového motoru je čtyřválec 1.5 BlueHDi o výkonu 74 kW (100 k) 3 Volant nezřídka překáží ve výhledu na kontrolní přístroje, záleží ovšem na postavě řidiče, nastavení volantu i sedadla

zaznamenala 1,13 milionu vozů, jen o něco méně než první 208), které letos ve výrobě doplní elektrické ­verze e-208 a e-2008. Hned po převzetí německé ­automobilky Opel skupinou PSA byl zastaven téměř dokončený vývoj šesté generace Opelu Corsa F na platformě General Motors G2XX a automobil tradič­ ního jména byl rekonstruován na platformu CMP. Znamená to, že malé vozy na shodné CMP vyrábějí továrny PSA Trnava (208, e-208), PSA Poissy (DS3 Crossback), Opel Zaragoza (Corsa, Corsa-e) a marocká PSA Kénitra (nová 208), čímž dojde k úspoře nákladů. Jaký bude další vývoj po fúzi Groupe PSA/ FCA, ukáže nejbližší budoucnost... Součástí projektu první 208 byl vývoj pohonných jednotek, nové celohliníkové tříválce PSA řady EB2 přecházejí i do druhé generace, zážehové čtyřválce byly zrušeny, takže jediným motorem se sudým ­počtem válců je vznětový 1.5 BlueHDi. Tříválce se dodávají v nepřeplňované verzi 55 kW (75 k) a coby PureTech Turbo 74 a 96 kW (100 a 130 k), první s pětistupňovou manuální převodovkou, druhý se šestistupňovou manuální anebo samočinnou EAT8,

► DOSTUPNÉ TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový zážehový tříválec 1.2 PureTech Turbo (EB2), resp. vznětový čtyřválec 1.5 BlueHDi (DV5), přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva; Stop & Start, EU6d; a,b) 1.2 PureTech 100: typ EB2 ADTD, zážehový, 1199 cm3 (ø 75 x 90,5 mm); 11,0:1; 74 kW (100 k)/5500 min‑1 a 205 N.m/1750 min‑1; c) 1.2 PureTech 130: viz výše, ale typ EB2 ADTS, 96 kW (130 k)/5500 min‑1 a 230 N.m/1750 min‑1; d) 1.5 BlueHDi 100: typ DV5 RD, vznětový, 1499 cm3 (ø 75 x 84,8 mm); 15,7:1; 74 kW (100 k)/3500 min‑1 a 250 N.m/1750 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – pro a,d) jednokotoučová suchá spojka a šestistupňová manuální převodovka; pro b,c) osmistupňová samočinná Aisin AW s měničem točivého momentu. Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy ø 302/249 mm, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/TCS; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 195/55 R 16 nebo 205/45 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2540 mm, rozchod kol 1490/1490 nebo 1500/1500 mm podle pneu; d/š/v 4055/1765/1430 mm, přední převis 825 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 210 – 265/1004 l; objem palivové nádrže 44 l, diesel 41 l; pohotovostní hmotnost a/b/c/d) od 1102/1133/1165/1126 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b/c/d) – největší rychlost 188/188/208/188 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,9/10,8/8,7/10,2 s; spotřeba paliva EU 4,2/4,3/4,4/3,2 l/100 km; emise CO2 97/99/103/85 g/km.

14

auto 2020/2

TH

3

pro nejvýkonnější je k dispozici jen samočinná osmistupňová od japonského Aisinu AW. Vznětový čtyřválec je se šestistupňovou manuální převodovkou (viz obvyklá tabulka). Výrobce uvádí, že pro trhy s méně přísnými emisními předpisy mimo EU do­ dává i další motorové verze se šestistupňovou ­samočinnou nebo manuální převodovkou. Nový Peugeot 208 má prakticky shodný rozvor náprav (diference dva milimetry), je však o 93 mm delší (takže překonává čtyřmetrovou hranici o 55 mm), o 26 mm širší a o 30 mm nižší. Stabilitě pomáhá rozšířený rozchod kol. Jízdní vlastnosti jsou příjemné a předvídatelné, s typickým francouzským důrazem na komfort. Výrobce si libuje, že přináší digitální přístrojový štít v nové verzi 3D, co je to však platné, když mnozí řidiči normálního vzrůstu (180 cm) na něj nevidí, protože to i-Cockpit neumožňuje, jak už jsme mnohokrát napsali. Pokud zvolíte přirozenou polohu za volantem, protože jej nechcete mít dole na kolenou, tak přes tlustý věnec zploštělého volant displej prostě nevidíte. Vyzkoušel jsem několik různých vozů v rozličných výbavách, buď vidím na přístroje, ale nemohu správně řídit, anebo mám přirozenou polohu za volantem, ale nevidím na přístroje. Nemám rád sedačku v nejvyšší poloze, ani volant na kolenou, kdy je bezpečné ovládání automobilu ­prostě nemožné. U jiných vozů Pougeot, např. 308 a 508, je situace poněkud lepší, stejně jako u Rifteru, kde sedíte vysoko jako v nákladním voze. Jistě bude zajímavé srovnání kokpitu 208 s novým Opelem Corsa, vycházejícím ze stejné platformy! Nová 208 vstupuje na trh ve výbavách Like, Active, Allure a GT Line, ale už od základní je nabídka poměrně bohatá, zejména pokud jde o prvky bezpečnosti. Kromě GT Line se však za vyspělejší asistenty většinou připlácí (udržování jízdy v pruhu, sledování mrtvého úhlu, adaptivní tempomat, automatické nouzové brzdění a další), ale nesmíme zapomínat, že jde o malý automobil segmentu B. Ceny na českém trhu začínají od 335 000 Kč, akční nabídky je však sníží. Červený 208 GT Line 1.2 PureTech 130 EAT8 byl v době testu od 585 000 korun českých (více na www.peugeot.cz).  ■


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na pokrokový automobil CITROËN GS, evropský Vůz roku 1970/1971

2/2020 THauto

15


Foto Pirelli/Pagani

► Automobily ► PAGANI & N. Y. GRAND CENTRAL

1

SLÁVA

Horacio Pagani oslavil dvacet let hypersportu Zonda světovým turné se zastávkou ve Vanderbiltově hale ikonického nádraží v New Yorku... TOM HYAN

1 Main Concourse na Grand Terminalu v New Yorku – zleva Zonda HP Barchetta, Zonda R, Zonda Roadster Cinque, Zonda F a první Zonda C12 2 Všech šest vozů Pagani bylo vystaveno ve Vanderbiltově hale ikonického Grand Centralu

Pagani Zonda Roadster Cinque (jeden z pěti vyrobených)

16

auto 2020/2

TH

Č

tyři dny měli obyvatelé i návštěvníci New York City jedinečnou příležitost vidět pět vzácných automobilů Pagani Zonda a jednu nejnovější Huayru Roadster BC na výstavě Pagani The Story of a Dream, uspořádané v listopadu ve spolupráci s firmou Pirelli North America, Inc. Kromě vůbec prvního vozu Zonda C12 No.001, jenž slavil světovou premiéru na autosalonu v Ženevě 1999 a loni prošel renovací v programu Pagani Rinascimento, pocházejí další čtyři Zondy ze sbírky Pagani Zonda Collection, která v rámci 20. výročí objela svět. První stříbrná Zonda zahájila cestu k sérii hypersportovních automobilů, poháněných motory Mercedes-AMG V12 o výkonu přes 450 koní (330 kW), druhá nejstarší Zonda F (model 2007) nese označení na počest Juan-Manuela Fangia, pěti­ násobného mistra světa F1, vylehčená s výkonem přes 600 koní (441 kW) zajela nový rekord Nürburg­ ringu. Další Zonda R (2009) coby ultimate track car vylepšila rekord, čtvrtá Zonda Cinque (jedna z pěti vyrobených) zkombinovala přednosti obou předchůdců, byť původně měla vzniknout jako jediná pro bohatého klienta z Hongkongu. Následující Zonda HP Barchetta, kterou si Horacio Pagani navrhl sám pro sebe, zahájila sérii tří exkluzivních kusů. Sou-

2


motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

1

ávislý měsíčn

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

Pagani Huayra Roadster BC (novinka 2019)

Leden 2020

Ročník XX. číslo 213 120 •Kč

Nestranný a nez

Zbro kabriolet Nin jovka Z4 y Burianové

Tatra T 138/5

00 HB

Miroslav Kudrn

áč

Fenomén Jawa

MJ_2020_01.in

dd 1

17.12.19 1:51

Právě vyšlo lednové číslo plné zajímavého čtení

První Zonda, představená na jaře 1999 v Ženevě Foto: Jiří Šmíd

Tatra T 138

/500 HB

kopie dokume ntu s tajemným „Zpráva o zkouškách rekonstrunadpisem autobusu na ovaného podvozku Tatra 138 s T 928“. Zprávu o třinácti stránkác motorem val technický h zpracovývoj Tatry v Kopřivnici. Už samotný fakt, že zpráva má pouhých třináct stran, je zajímavý neznámá informac datum pořízení . Ještě více překvapivé je e o zájezdov dení tohoto ém provetypu. Jsou to roku 1964. Proč této zprávy, 24. červen náhody. po otištění se někdo zabývá Krátce sem, článku mi který před sedmi autobupřišel e-mail od nadšeného lety vyšel badatele Vlastimi a neměl zrovna Jawa OHC 1950 s velmi zajímavo la Tělupila nejlepší renomé? z500výroby u přílohou. V jím zabývá těsně VývojAcestovních proč se motocyklů příloze byla Jawa výroby moderní před zahájení Po zkoušká m sériové ch prototypů stroje s čtyřdobým motorem byl v prvních ch autobusů 350 OHC v proveden poválečných letech KAROSA uspořádánŠ11? í opět s rozvodem í jedno- i dvouválco velmi intenzivní.

Když jsem v roce článek o autobu 2012 (?) odevzdal do redakc e Motor Journa přece jen ještě sech Karosa 500 HB, nenapadlo jednou vrátím lu mě, že se k . tématu

Trochu hádan

Foto Pirelli/Pagani

ka Předem bych chtěl podotkn z pohledu sériovéh out, že o provedení autobusu se horského žádná jevila. Na světlo nová informace neobvyšla pro mě předtím

Co zpráva

prozra

motocykl dokonale

OHC, který byl nově poháněn odzkoušen

vém vznikl model

ve dvouvál

Arnošt Nezmeška l při tovární motocykl vernisáži výstavy. Před ním stojí

svislým hřídelem. po Ladislavu Štajnerovi , postavila továrna dila? Především obsahuje k odzkouše Aby byl nově připravovacovém Antonína Labíka ze sbírky padesát kusů technický popis ní přední závodníci. V případě busu. Dozvíme vystaveného stroje zkušebních strojů Jawa 500 OHC. ný autose, že se jedná Dostali je to byl Václav Stanislav strukci původníh o rekonVýstava Fenom o én Jawa původní karoseri vozu, kde byla ponechána Výstava připomí e a převod ná 90 let činnosti převodovka). (rozuměno ného motocyk významKaroserie lového byla usazena na upravený zde na pět desítek výrobce. Vystaveno je podvoze ze které byl použit k nákladní Tatry 138, trofeje ze závodů motocyklů, automobil, i motor. Motor Koncem listopa či jezdecké výstroje, zřejmě vzadu. byl samopřevážně ze du proběh a to Pérování přední soukromých, lechnápravy la společná Jawa a o bylo ponechá veřejnosti jinak nepřístupných vernisáž výstav díle Václav no na podvozkrických sbírek. a Kasíka něné podobě, u y o motocykstrojů. První Mezi mimořád zadní pérování v nezměné vystavené z výstav pojme, designéra a milovn přesně struováno, listové bylo rekonpředměty lze nevystihuje íka histo- zařadit například novaná Fenom pružiny jedine silniční byly odebráním několika (vezměkčen čnost expoz závodní motoén Jawa úplně cykl Jawa 350 své době y ice. Nejde fenom listů, protože typ 673, se zadních náprav v ní jen o obyčej skouzatížení kterým jezdil náš nejúspěš značku slavno enální) motocykly, které je nější motocyk né Františe nižší. Bylo zachovánu autobusu u, ale hlavně podstatn udělaly českos ních ě k Šťastný. Zcela lový závodník speciá o představení loven- něž řízení a dvouokr o i strojní hydraulické lů. ojedinělý je ucelené řady vystaven rovuhové provozní závod- motocyk ý soubor vývojových prototyp Odlehčovací brzdy. brzda byla výfuková lů Jawa ů Úpravy podvozk . od počátku 30. představující motocykly let až do let Rozvor zadních u byly ještě rozsáhlejší. 90. Vystaven náprav byl zkrácen, y se přizpůso aby bil karoseri i. Mezikus mezi Motor Journal 1/2020

dvě jedine

čné výstav

v NTM Prah

a

Prototyp TATRA 500 HB z roku 1951 upravený hnědou střechu a zbytek byl v oranžové barvě.po ukončení zkoušek pro podnikovo u dopravu Archiv pana Dobečky

26

TATRA. Autobus měl

MJ_2020_01

.indd 26

y

17.12.19 1:52

časnou produkci pak reprezentovala Huayra Roadster BC, představená poprvé loni v létě na Monterey Car Week v kalifornském ­Pebble Beach, ale nadále věrná motorům Mercedes-AMG V12, ovšem s výkonem 800 koní (588 kW) ze šestilitrového objemu, dopovaná dvojicí turbodmychadel. „Je to pro mě velká čest, představit své dílo právě na Grand Terminalu v New Yorku,“ prohlásil Horacio Pagani, „protože na tomto místě mnoho příchozích zahájilo svůj americký sen. Vidím paralelu v jejich a mém osudu. Věřím, že tvrdou prací, velkým nadšením i za patřičných obětí může každý realizovat svůj sen...“ Přestože pro výrobce exklu­ zivních vozů platí zvláštní podmínky, také jim se nevyhýbá dnešní tažení proti automo­

bilům a tlak na snižování emisí ad absurdum. Horacio Pagani se však nechal slyšet, že vylepšený dvanáctiválec Mercedes-AMG má homologaci do roku 2026, Daimler si to s ukončením výroby rozmyslel (použije ­motor pro SUV Mercedes-Maybach) a také Paganiho nikdo zatím nežádá ani o elektromobily, ani o hybridy, nicméně je na vše připraven. Pracuje na projektu C10 (vůz ­ bude v roce 2022), nástupci Huayry (C9), který kromě V12 může být i v čistě elektrické verzi. Zvažuje SUV, pokud si je budou klienti přát, ovšem ve stylu Pagani, tedy s cenou nejméně 3,3 milionu dolarů. Nikdo však neví, co bude, jenže představy asijských klientů mohou být zcela odlišné od přání stárnoucích evropských petrolheadů.  ■

Jawa 350 SV prototyp 1931 Prvním pokusem o vlastní 1931. Tvůrcem motocyklu konstrukci motocyklu Jawa byl model 350 SV byl anglický konstrukté v Jawě od prosinc r G. W. Patchett, který z roku e 1930 působil stroj vybavený elektrickýmaž do srpna 1939. Šlo o pozoruho dně propracovaný startérem a pohonem Motocykl se však zadního nakonec nedostal do výroby, příčinou kola hřídelem. poněkud komplikov byla aná cenu. V letech hospodářskonstrukce, která by znamenala pravděpodobně vyšší Zbrojovka Ing. F. Janeček ké krize trh žádal spíše levné stroje. prodejní NTM darovala

30

Slečna Violette Corderyová

v automobilu Eric-Camp

Jawa 250 OHV 1935 Závodní stroje Jawa v kubaturách 175, závodů u nás a nedělaly 250, 350, 500 a 600 cm³ ovládaly většinu startoval při závodech ostudu ani v zahraničí. Nebylo výjimkou, užívány jak pro silniční různých kategorií. Například motocykly že týž motocykl Jawa 250 OHV závodních strojů byl závody, tak i pro plochou dráhu. Podobně jako většina byly z poloviny třicátých tento motocykl průběžně vylepšován let Vzadu stojí Jawa 175 dostal na jejich konci nové zadní , a tak tento stroj pérování. zdvihátky ventilů OHV 1939 se čtyřdobým jednoválco uspořádanými do tvaru vým motorem se písmene „X“

MJ_2020_01

.indd 30

bell (1919)

Violette Co

rderyová

Slečna Violette Corderyová

Slečna Violett e Corder yová přezdívku získala díky Long svým rekord dáma“. Výhra distance Lady, což by ním jízdám se rodních rekorddně s vozy značky Invicta dalo přeložit jako „dálko ů v rychlé vá jízdě na velkoudosáhla celkem 33 meziná vzdálenost. -

Motor Journal 1/2020

v roce 1924

Eric-Campbell, ale již kolem roku 1920 se více věnoval novému projektu automobilovou . Založil další značku Silver byly pouze sportovn Hawk. í vozy poháněn To již ným motorem Coventry-Simplex é vyladě1,5 litru. Celkem o objemu jich vzniklo a roku 1921 značka zanikla. asi jen 12 iolette se narodila bilům se Macklin K automo10. ledna 1900 v Londýně jako vrátil v roce získal finanční 1925, kdy Henryho Cordery prostřední ze tří dcer podporu cukrovar magnáta Olivera nického Evelyn s ní sdílela ho. Její mladší sestra Lylea a založil bilku Invicta, podniky. Starší nadšení pro motoristické které se překvapi automoaž do roku 1935. sestra Lucy vě věnoval za kapitána Od roku 1933 Noela Macklin se provdala pozornost však svou dělil mezi Invictu a, což výrazně ovlivnilo další život i jejím a nově založenou značku sestrám. V roce Railton. 1915 byl Noel Macklin, sloužící Hned od počátku u královského v té době dělostřelectva, automobily šikovné nabídl Macklin své a po vyléčení vážně raněn švagrové ke sportovn se stal velitelem účelům. První ím níků královsk sboru záložzávodní úspěchy ého námořni Corderyo Violette vé ctva v Doveru lze nalézt již (RNVR). Violette roku 1919. závodech British JaguarVe XK dvou nadšená motorist Corderyová se jako 140 z roku 1956 Motor Cycle Racing Violette ka pod jeho naučila řídit. vedením připrave startovala s vozem Eric-CamClubu Ještě jako mladé pbell ným Noelem s vozy rolls-royc děvče jezdila Macklinem e a bianchi a rok zvítězila a další později se stala Macklinovým v závodu do osobním řidičem. vrchu South Harting s vozem Noel Macklin Silver Hawk. Tradičn í přehlídka založil roku vylehčený vůz Tento značně obchodníků, 1919 společně s Hughem Eric poháněl OHC doroth klubů i soukro ea Orr-Ewingem Violette závodila motor Sage. a rozsáh automobilku lou burzou mníků doplně letos neměl součástek Hawků, které s jedním zekostí dvou Silver ná aukcí i méně podsta a hlavní téma. se roku 1920uvádím tných maličzúčastniv Podívejme ly eurech, což je se,

V

Classic Exp

o Salzburg

Automobil Eric-Camp

bell

38

René Thomas v automob

ilu Silver Hawk V,

MJ_2020_01

.indd 38

okruh de la Sarthe,

27. 8. 1920 Motor Journal 1/2020

Riley Elf byl luxusní

verzí Mini

17.12.19 1:53

Frazer Nash z roku 42

MJ_2020_01

.indd 42

1936, motor BMW

17.12.19 1:52

N

aleštěné kousky níků postráda na stáncích obchodly jednu podstatn složku, totiž ou hostesky totiž nejen příjemné v mini. Ty bývaly na pohled, ale vždy ochotné navíc dát stranou rušivé nebo dokonce letáky za stěračem tabule znehodnocují uměleckou kvalitu , které Na druhé straně záběru. ale buďme rádi, třeba Jaguar že má pod vých šest válců. kapotou ještě pořád poctiModel XK 140 1956 a k mání je z roku bratru za 140 tisíc. Tedy eur. K nedávnému Nash zajímavý článku o vozech Frazer kousek z roku zřejmě vybavený 1936, samoPůvodní limuzína motorem BMW 328. ním byla v roce s pravostranným říze1951 přestavě Carlsonem, na Jackem americkým od Coca-Coly, manažérem na pak jezdil v USA tento sporťák, se kterým vrátil nekompl závody. Do Evropy se vůz etní, takže i přes pečlivou renovaci je k mání za Britský koncern pouhých 380 tisíc. BMC, později ještě později BMH, přejmenovaný následně British na BLMC, nějakých 25,60 co přinesla. Leyland a nakonec Ceny čený a rozprodaný, korun za kus. vlastnil v dobách zniřadu značek, slávy a tak lepil podle nálady na Austiny a Morrise chladiče Riley, Wolseley i znaky MG, či Vanden Plas. 1961 si mohl Od roku zájemce běžných, označen o Mini pořídit kromě ých původně nebo Morris Austin 7 Mini Wolseley Hornet Minor, i dražší verzi jako nebo Riley Elf který byl zvlášť Mk.I půvabný přidaným až III, centimetrovým kufrem, dřevěným desetiním interiéru a koženým čalouněn obložeO Alexandrovi ím. von Falkenha usen jsem zde již psal. Stavěl vlastní montoval osvědčen podvozky a do nich é dvoulitry dovky z BMW 328. Karoseri a převonějaký Sepp e vyklepával Huber na Frauenin ten rozkošný ostrůvek uprostře sel, což je Chiemsee, kam d bavorského dojedete kolesový kem. Falkenha m parníusen se později stal úspěšným vývojářem přímo u netřeba představ BMW a jeho 2002 turbo ovat. AFM formule jel ve stejném 2, 1952, roce i německo u GP (jezdec

v obrazech

328

Motor Journal 1/2020

17.12.19 1:53

www.MotorJournal.cz


► Automobily ► AUDI Q3 SPORTBACK

DRUHÁ

Foto Tom Hyan

KAROSÁŘSKÁ

Sortiment se rozšiřuje, druhá karosářská verze Q3 překvapuje uměleckým dojmem, není o moc nižší ani delší, přesto však působí zcela jinak...

N

elze říci, že by se automobilky uklidnily a nenutily klientům záplavu SUV různě odstupňovaných velikostí, ale některé přece jen jejich obludné rozměry poněkud korigují. Donedávna bylo Audi Q3 nejmenším SUV značky, dokud se neobjevila kompaktní Q2; přesto však vyniká přijatelnými vnějšími rozměry už v základní karosářské verzi. Ta druhá varianta, představená rovněž mimo autosalony loni v létě coby Q3 Sportback, však přináší na první pohled jiné proporce s dynamickou siluetou, více připomínající klasické sedany než módní SUV Coupé, jímž se vlastně stala. Podobnou filozofii jako u Q3 (Gen II)/Q3 Sportback

18

auto 2020/2

TH

TOM HYAN Audi Q3 Sportback vyniká sportovní siluetou, díky snížené výšce působí jako delší automobil, přestože proti standardní Q3 je prodloužen o pouhých 16 milimetrů

můžeme pozorovat u nových dvojčat BMW X1 (Gen II)/ X2, Mercedes-Benz A (Gen IV)/GLA (Gen II), ale také lidových Ceed (Gen III)/XCeed a dalších zvýšených variant běžných automobilů, nyní nazývaných CUV (crossover). Základní (a normované) rozdělení automobilů mizí, jejich tvůrci je rádi označují protimluvem čtyřdveřové kupé, ač by každý měl vědět, že definicí kupé je přece dvoudveřový automobil! Dosti však filozofie, postavme se čelem nové realitě... Druhá generace Audi Q3, první na modulární platformě MQB, měla oficiální premiéru jeden červencový den roku 2018 a její výroba byla zahájena v maďarském ­Györu (tam např. vznikají všechny Audi TT, ale první


► MOTORY PRO AUDI Q3 SPORTBACK typ vozu motor převodovka 35 TFSI 1.4 TFSI 6M 45 TFSI Quattro 2.0 TFSI DSG7 35 TDI 2.0 TDI DSG7 35 TDI Quattro 2.0 TDI 6M 40 TDI Quattro 2.0 TDI DSG7

výkon spotřeba EU [kW/k] [l/100 km] 110/150 5,7 – 6,0 169/230 7,3 – 7,7 110/150 4,7 – 4,9 110/150 5,5 – 5,7 140/190 5,5 – 5,7

Foto Tom Hyan

1

2

3

Q3 byla od roku 2011 ze španělského Martorellu). Téměř přesně o rok později představila německá ­automobilka druhou karosářskou variantu Q3 Sportback, aby nezůstala pozadu především za BMW X2 a dalšími konkurenty (Mercedes-Benz, Toyota/Lexus, Infiniti a jiné). Jde tedy o kompaktní crossover kategorie SUV, dynamickými tvary evokující hot hatch(back) nebo sportovní kupé, ale rozhodně to není žádný terénní vůz, i když se díky větší světlé výšce na polní cestě neztratí a ve verzi s pohonem všech kol Quattro se ani lehčího terénu nebojí. Optický klam je u Sportbacku téměř dokonalý, přestože je vůz o pouhých 16 mm delší než základní Q3,

ale také má o 29 milimetrů nižší střechu, iluze delšího vozu nemá chybu! Rozvor náprav je shodný. Kuriozitou zůstává, že se ani nezměnil základní objem zavazadlového prostoru 530 litrů (po sklopení zadních opěradel je ovšem celkový o 125 litrů menší než u vyššího Q3). Při srovnání, jak se dnes zvětšily běžné osobní vozy, se nakonec crossovery přestávají příliš lišit, někdy jde jen o pěticentimetrový výškový rozdíl, a to už nehraje zásadní roli pro zhoršení jízdních vlastností, či zvýšení hmotnosti a tedy spotřeby paliva. Nezbývá, než tento trend uvítat, většina klientů ostatně ani nepotřebuje pohon všech kol, takže cenově nejdostupnější verze vystačí ►►►

1 Vyzkoušeli jsme Audi Q3 Sportback s nejslabším dieselem 35 TDI, dvouspojkovou převodovkou a pohonem předních kol 2 Nepříliš obvyklá je volba převodných ústrojí, 35 TDI s předním pohonem má automatizovanou převodovku DSG, ale Quattro šestistupňovou manuální! 3 Základní objem zavazadlového prostoru zůstal shodných 530 litrů

2/2020 THauto

19


► AUDI Q3 SPORTBACK

1

Foto Tom Hyan

2

1 Audi Q3 Sportback rozšiřuje nabídku o sportovně laděný crossover, přímo odvozený z klasické verze Q3 (obě se vyrábějí v Györu) 2 Spotřebu verze 35 TDI lze bez problémů i v praxi udržet do 7,0 l/100 km

pouze s pohonem předních kol, přestože Audi Q3 Sportback (a Q3) osvědčený systém Quattro v nabídce vybraných modelů zachovává (v Audi Driver Select nechybí jízdní režim Offroad). Netradičně jsme sáhli po nejlevnějším provedení se vznětovým motorem 35 TDI (ano, nové podivné ­značení prozrazuje třídu výkonu), navíc v provedení s pohonem pouze předních kol, ale s automatizo­ vanou dvouspojkovou převodovkou S tronic (DSG7), zatímco 35 TDI Quattro se dodává se šestistupňovou manuální. Nabídka při uvedení na trh čítá pět modelů, motor 2.0 TDI můžete mít nejen s výkonem 110 kW

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (35 TDI) – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválec 2.0 TDI, přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem vzduchu, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování common rail; 1968 cm3 (ø 81,0 x 95,5 mm); 16,2:1; 110 kW (150 k)/3500 – 4000 min‑1 a 340 N.m/1750 – 3000 min‑1; Stop/Start, AdBlue/SCR, EGR, oxidační katalyzátor a DPF, EU6d. Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 70 A.h. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – pohon předních kol, sedmistupňová dvouspojková převodovka S tronic DSG7 (3,579 – 2,750 – 1,677 – 0,889 – 0,677 – 0,722 – 0,561 – Z 2,900), spojky v olejové lázni; stálé převody 4,813 a 3,667. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy Four-Link; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; dvouokruhové kotoučové brzdy, ABS/EBD, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem a proměnným převodem; pneumatiky 215/65 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2680 mm, rozchod kol 1584/1576 mm; d/š/v 4500/1843/1567 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,34; objem zavazadlového prostoru 530/1400 l; objem palivové nádrže 58,0 l a AdBlue 18 l; pohotovostní (DIN)/celková hmotnost 1580/2155 kg; brzděný přívěs do 2000 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 205 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,3 s; spotřeba paliva EU od 5,4/4,3/4,7 l/100 km, emise CO2 od 123 g/km.

20

auto 2020/2

TH

(150 k) v typu 35 TDI, ale také 140 kW (190 k) v typu 40 TDI. Příznivce benzinu potěší varianta 45 TFSI Quattro s výkonem 169 kW (230 k) dvoulitrového čtyřválce, základní je 35 TFSI, tedy motor 1.5 TSI/110 kW (150 k). Charakteristiku jednotlivých modelů s volbou pohonu a převodného ústrojí 6M nebo S tronic DSG7 přinášíme v obvyklém přehledu. Jízda s typem 35 TDI je velmi příjemná, výkon 110 kW (150 k) je naprosto dostačující i pro svižné přemísťování. Nabídku motorů tvoří přeplňované čtyřválce 1.5/2.0 TFSI a 2.0 TDI, bude však rozšířena o zážehové verze Mild Hybrid EV, které se už montují do jiných typů Audi (např. modernizované A4/A4Avant), resp. o 1.5 TFSI ve variantě s vypínáním válců COD ­(cylinder-on-demand). Na podzim 2019 se představily rovněž supervýkonné varianty RS Q3 a RS Q3 Sportback s ikonickým zážehovým pětiválcem 2.5 TFSI o výkonu 295 kW (400 k), automatizovanou převodovkou S tronic DSG7 a pohonem všech kol Quattro. Zrychlení na sto se u nich dostalo na hodnotu 4,6 sekundy a největší rychlost 250 km/h lze posunutím limitu omezovače zvýšit na 280 km/h. Nové RS přicházejí v rámci 25. výročí od uvedení prvního typu RS2 Avant (1994), kdy vzniká celá rodina akčních verzí s logem 25 RS, tedy Anniversary Package 25 years of RS, která zatím na evropském trhu zahrnuje typy TT RS Coupé, RS4 Avant, RS5 Coupé, RS5 Sportback, RS6 Avant a RS7 Sportback. To však už je samostatná kapitola! Kromě změny vzhledu navíc s odlišnou mřížkou ­přídě, tmavým lemováním blatníků a novým nárazníkem se Q3 Sportback standardně dodává se sportovním podvozkem a sedmnáctipalcovými koly; komfortní podvozek s měkčí charakteristikou je na přání bez příplatku, na druhé straně se připlácí za aktivní odpružení a větší kola (až dvacetipalcová), či exteriér S Line. Digitální přístrojový štít, centrální ­displej 10,25 palce, vyspělé systémy konektivity a infotainmentu odpovídají Audi Q3 a dalším typům značky. Prodej zahájila Edition One, na českém trhu ceny začínají od 923 900 Kč včetně daně, testovaná Q3 Sportback 35 TDI byla za 1 021 900 Kč (podrobněji na www.audi.cz), přičemž Sportback je proti Q3 zhruba o třiapadesát tisíc dražší.  ■


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobil VOLKSWAGEN 411 z roku 1969

2/2020 THauto

21


Foto Tom Hyan

► Automobily ► BMW X4 M40i (G02)

UZAVŘENÁ ŘADA

Rozšíření nabídky BMW o vozy SUV/SAV je úspěchem, jednotlivé typy navíc dostaly sportovní verze SUV Coupé/SAC, označené o číslo výše... TOM HYAN BMW X4 M40i je verze se zážehovým třílitrovým šestiválcem, která poskytuje velmi příjemné jízdní zážitky

22

auto 2020/2

TH

Z

atímco průkopníkem bylo BMW X6 na zá­ kladě X5, následovalo X4 na základě X3 a naposledy X2 na základě X1 druhé ge­ nerace (tedy také s předním pohonem). Prostřední řada X4 před dvěma lety přišla ve druhé generaci, ta první slavila premiéru na auto­ salonu v New Yorku 2014 a zaznamenala 233 tisíc prodaných vozů na celém světě, z toho kupodivu 99 tisíc v Evropě, zatímco Američané dávají před­ nost větším typům, přestože také X4 se vyrábí za mořem ve Spartanburgu (SC). První X4 (F26) vzešla

ze studie Concept X4, uvedené na autosalonu v Šanghaji 2013, a již při debutu jasně naznačila, že patří do vyšší třídy než X3 jako niche model, ale zů­ stává pod dvojicí X5/X6. Má to logiku, nicméně na americkém trhu nebyl vůz přijat nejlépe, v jiných čás­ tech světa slavil větší úspěchy. Po SAV nyní vždy přichází SAC, tedy Sports Activity Coupé... Druhá generace X4 (G02), stejně jako první vychá­ zející z dříve uvedené příslušné generace X3 (G01, předchozí F25), měla premiéru na internetu už v únoru 2018 a německá automobilka BMW raději


► BMW X4 (G02) – PŘEHLED TYPŮ výkon převodovka spotřeba EU [kW/k] [l/100 km] 260/354 8A 9,0 – 9,1 353/480 8A 10,5 185/252 8A 7,2 – 7,3 135/184 8A 7,1 – 7,3 240/326 8A 6,4 – 6,6 195/265 8A 5,8 – 6,0 170/231 8A 5,5 – 5,7 140/190 8A 5,4 – 5,6

Foto Tom Hyan

označení vozu motor [objem cm3] X4 M40i 6R 2998 X4 M 6R 2998 X4 xDrive 30i 4R 1998 X4 xDrive 20i 4R 1998 X4 M40d 6R 2993 X4 xDrive 30d 6R 2993 X4 xDrive 25d 4R 1995 X4 xDrive 20d 4R 1995

1

2 3

1 Na středovém displeji lze volit sportovní kontrolní přístroje s údajem o okamžitém využití výkonu a točivého momentu 2 Prodloužením rozvoru náprav získali konstruktéři více místa pro cestující zejména na zadních sedadlech 3 Zavazadlový prostor je pouze mírně menší než u X3, po sklopení zadních sedadel lze zvětšit až na 1430 litrů

vsadila na evropské klienty, jimž jsou rozměry vozu přece jen bližší než Američanům, a tak se světová premiéra konala na Ženevském autosalonu 2018. Ještě před tím však výrobce uspořádal propagační jízdu z Mnichova přes horské středisko Davos na autosalon v Ženevě, kdy X4 se standardním poho­ nem všech kol xDrive překonala průsmyk Flüela Pass v nadmořské výšce 2383 metrů, aby proká­ zala, že je opravdu vhodným automobilem pro vše­ stranné sportovce, kteří jsou rovněž vyznavači lyžo­ vání a dalších zimních sportů. Nová X4 je podle

výrobce automobilem pro otce rodiny, jenž se ne­ chce vzdát snu o sportovním voze, ale musí akcep­ tovat prostorové přepravní nároky svých blízkých. Na první pohled se nová X4 liší dynamičtějším de­ signem s protaženou zadní částí, silueta vozu je nyní sportovnější a připomíná více kupé než vlád­ noucí SUV na parkovištích supermarketů. Joachim Dunkel, vedoucí projektu nové X4, zdůrazňuje sval­ naté proporce a sportovní charakter na první pohled, po usednutí za volant sportovní ambice opravdu po­ cítíte. Automobil nové generace X4 je delší ►►►

2/2020 THauto

23


Foto Tom Hyan

► BMW X4 M40i (G02)

1

1 BMW X4 vychází ze shodné variabilní platformy BMW CLAR (Cluster Architecture) pro typy vyšších tříd, v tomto případě spřízněné se standardní X3 2 Vyzkoušeli jsme BMW X4 M40i se zážehovým třílitrovým šestiválcem, který je vrcholem nabídky standardní řady (pokud nepočítáme X4 M)

o 81 milimetrů, má prodloužený rozvor, rozšířený rozchod a výtečné naladění podvozku, které spolu se sníženou polohou těžiště a nižším součinitelem odporu vzduchu o 10 % vytvářejí jedinečné jízdní ­zážitky. Jak se stalo zvykem, aktivní mřížka přídě (tzv. ledvinky) má o třicet procent větší plochu, ale přínosem je účinnější chlazení motoru, související se snížením spotřeby a emisí. Na hmotnosti se podle verze ušetřilo kolem padesáti kilogramů, zejména využitím hlíníkových dílů a vysokopevnostních ocelí. Na zadních sedadlech je více místa.

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový, přeplňovaný turbodmychadlem a uložený podélně vpředu; DOHC 4V, u zážehových Double-VANOS/Valvetronic; elektronické přímé vstřikování paliva, Start/Stop; a) X4 xDrive 20d: vznětový čtyřválec, turbo VGT, SCR/AdBlue; 1995 cm3 (ø 84 x 90 mm); 16,5:1; 140 kW (190 k)/4000 min‑1 a 400 N.m/1750 – 2500 min‑1; b) X4 xDrive 30d: viz výše, ale šestiválec 2993 cm3 (ø 84 x 90 mm); 16,5:1; 195 kW (265 k)/4000 min‑1 a 620 N.m/2000 – 2500 min‑1; c) X4 M40i: zážehový šestiválec, turbo Twin-Scroll; 2998 cm3 (ø 82 x 94,6 mm); 11,0:1; 260 kW (354 k)/5500 – 6500 min‑1 a 500 N.m/1550 – 4500 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – kapalinový měnič momentu a samočinná osmistupňová převodovka s možností přímého řazení Steptronic (5,000 – 3,200 – 2,143 – 1,720 – 1,313 – 1,000 – 0,823 – 0,640 – Z a/b/c) 3,456/3,478/3,456); trvalý pohon všech kol xDrive, stálý převod a/b/c) 3,231/2,813/3,385. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a modifikované vzpěry McPherson, vzadu pětiprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání aktivními DDC; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením; DSC (ABS/EBD/CBC, ASC-X, ADB-X, HDC); hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 225/60 R 18, pro c) 245/45 R20 vpředu a 275/40 R 20 vzadu. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2864 mm, rozchod kol 1620/1666 mm, pro c) 1615/1624 mm; d/š/v 4752/1918/1621 mm, pro c) 4733/1938/1621 mm; světlá výška 204 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,30; objem zavazadlového prostoru 525/1430 l; objem palivové nádrže podle motoru 68/68/65 l; pohotovostní hmotnost a/b/c) 1740/1820/1825 kg, celková 2400/2460/2430 kg; brzděný přívěs do 2400/2400/2000 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b/c) – největší rychlost 213/240/250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,0/5,8/4,8 s; spotřeba paliva EU od 5,4/5,8/9,0 l/100 km; emise CO2 od 142/153/205 g/km.

24

auto 2020/2

TH

2 Všechny verze mají samočinnou osmistupňovou pře­ vodovku Steptronic s možností přímého řazení páč­ kami pod volantem nebo volicí pákou na středovém tunelu, kromě nejslabších dvoulitrů v provedení Sport, ale také elektronicky řízený pohon všech kol xDrive, jenž v souladu s tradicí preferuje pohon zadních kol a rozděluje točivý moment na obě nápravy podle okamžité adheze. Nejvýkonnější modely M Perfor­ mance M40i a M40d, jakož i špičkový X4 M využívají vzadu sportovní samosvorný diferenciál s elektronic­ ky řízenou funkcí. Rovněž podvozek je v provedení M Sport (pro X4 M standardně adaptivní), takže X4 má lepší jízdní vlastnosti než X3. Vzhledem k hmot­ nosti vozu přes 1,7 tuny a jeho značným rozměrům jsou jízdní vlastnosti obdivuhodné, zcela předvída­ telné, ale fyzikální zákony nepřekonávají. Vyšší hmot­ nost prostě zůstává vyšší hmotností... Obvyklou nabídku zážehových i vznětových motorů uvádíme v tabulce, jsou to podélně uložené řadové čtyřválce a šestiválce nejnovější generace BMW (B48/B47, resp. B58/B57), standardně s přeplňová­ ním Twin-Scroll, VGT anebo dvoustupňovým podle typu motoru. Vyspělá technika je shodná se sester­ skými typy jiných řad BMW, nechybějí různé režimy jízdy, volba sportovních displejů, navigace s dis­ plejem infotainmentu 10,25“, větší barevný Head-Up Display, obvyklý iDrive Controller, ovládání vybraných funkcí gesty či hlasové a samozřejmě vyspělý soubor jízdních asistentů, prostředků konektivity a dalších. Adaptivní funkce tlumičů má programy Comfort, Sport a Sport+; Performance Control úpravou točivého ­momentu momentu a přibrzďováním jednotlivých kol usnadňuje průjezdy zatáček, ale to všechno už známe z jiných automobilů bavorské značky. Současná paleta BMW v kategorii SAV/SAC, kterou jiní nazývají SUV/SUV Coupé, je opravdu rozsáhlá a zahrnuje typy X1/X2, X3/X4, X5/X6 a nejnovější X7, z nichž všechny kromě nejmenší řady pocházejí z výrobního závodu v americkém Spartanburgu (SC), který byl otevřen v roce 1994, vyrobil už téměř pět milionů automobilů BMW (čtyřmiliontý vůz v roce 2017 byl BMW X3 xDrive 40i) a nyní je hlavním ­závodem BMW Group vozů řady X pro prodej na glo­ bálních trzích. Za více než čtvrtstoletí investovala BMW Group do Spartanburgu přes 10,6 miliardy do­ larů, zvýšila počet zaměstnanců ze dvou na jede­ náct tisíc a kapacitu výroby na dvojnásobek (nyní 1500 vozů denně, přes 70 % export). Ze Spartan­ burgu putují BMW X4 také na český trh, kde jejich ceny začínají od 1,3 milionu Kč včetně daně. Testo­ vaný BMW X4 M40i má základní cenu od 1 846 000 korun českých (více a podrobněji na www.bmw.cz). ■


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobily VOLVO modelového roku 1970

2/2020 THauto

25


Foto Tom Hyan

► Automobily ► KIA XCEED (CD)

ČTVRTÝ

E

Třetí generace osobního vozu Kia Ceed je také první, která zahrnuje čtyři karosářské varianty...

vropská Kia Ceed patří k nejúspěšnějším au­ tomobilům korejské značky, jež se vyrábějí ve slovenské Žilině. Na českém trhu je třináct let v nepřetržité řadě Ceed nejprodávanějším vozem Kia Motors, loni byl desátý v absolut­ ním pořadí všech a v segmentu C drží třetí místo za vý­ robky domácí automobilky Škoda. Loňský odbyt 4056 Ceedů znamená 42 procent prodejů Kia Motors v Čes­ ké republice, ovšem dobré obchodní výsledky jistě ­posílí také jeho nejnovější varianta XCeed, která od uvedení v září do konce roku zaznamenala 225 proda­ ných vozů. Typová řada Ceed s interním označením

26

auto 2020/2

TH

DO PARTY... TOM HYAN Kia XCeed se podobně jako ostatní tři karosářské varianty vyrábí v Žilině na Slovensku

CD poprvé zahrnuje čtyři karosářské varianty. Jsou to základní hatchback, pětidveřové kombi, sportovně ­laděný ProCeed a nejnovější crossover XCeed... Krátce po premiéře na Ženevském autosalonu 2018 se rozběhla sériová výroba Ceedu třetí generace ve slo­ venské továrně Kia Motors nedaleko Žiliny, kde vznikají rovněž vozy Sportage, nejúspěšnější modely Kia Mo­ tors na evropském trhu. Sortiment Ceedu se postupně rozšiřoval, čtvrtý model XCeed byl uveden na podzim 2019, ale jeho obrázky jsme měli možnost vidět už o rok dříve. Na první pohled je zřejmé, že jde o sympa­ tický crossover, žádné ortodoxní SUV, který se od svých


► MOTORY KIA XCEED (CD) typ převodovka (turbo) 1.0 T-GDI 6M 1.4 T-GDI 6M/DCT7 1.6 T-GDI 6M/DCT7 1.6 CRDi 6M/DCT7 1.6 CRDi 6M/DCT7

Vyzkoušeli jsme i stejné provedení XCeed s nejsilnějším motorem 1.6 T-GDI, ale s automatizovanou převodovkou DCT7

spotřeba EU [l/100 km] 5,4 – 5,7 6,0 – 6,2/5,7 – 5,9 6,7 – 6,9/6,2 – 6,5 4,1 – 4,3/4,4 – 4,6 4,3 – 4,4/4,4 – 4,6

1 3

4

Foto Tom Hyan

2

výkon [kW/k] 88/120 103/140 150/204 85/115 100/136

sourozenců liší jen mírně vyšší stavbou karoserie a sází na unikátní design. „Máme řadu modelů SUV, jež se výbornými jízdními vlastnostmi neliší od kla­ sických sedanů,“ řekl nám Emilio Herrera, od roku 2018 nový generální ředitel Kia Motors Europe, a dodal: „Věřím, že XCeed se bude prodávat více než tři ostatní karosářské verze dohromady! Kaniba­ lizace mezi Sportage a XCeedem se nebojím, jsou to rozdílné automobily pro odlišnou klientelu...“ Kia Ceed třetí generace v Evropě posiluje přítom­ nost značky v kompaktním segmentu C, kde ne­ obvykle nabízí čtyři karosářské varianty s líbivým

designem, novou technikou a lepšími jízdními vlast­ nostmi. Všechny vycházejí z nové platformy K2, spřízněné se sesterským vozem Hyundai i30, u níž je kladem důraz na snižování hmotnosti a sportov­ nější charakter vozu. Všechny přednosti Ceedu pře­ bírá XCeed, jemuž opravdu nelze upřít velmi zajíma­ vý vzhled, výrobce jej označuje za městský crossover (CUV). Rozvor náprav zůstává shodných 2650 mili­ metrů, rozchod kol se mírně zvětšil, vůz je proti hatchbacku Ceed širší o 26 mm, delší o 85 mm a vyšší o 36 mm (s osmnáctipalcovými koly o 48 mm). Jsou to minimální rozdíly, takže je to více ►►►

1 Nejvýkonnějším motorem je zážehový čtyřválec 1.6T-GDI/150 kW (204 k) 2 Přístrojová deska vozu se šestistupňovou manuální převodovkou 3, 4 Cestující mají ve voze více prostoru vzhledem k větší šířce a výšce

2/2020 THauto

27


Foto Tom Hyan

► KIA XCEED (CD)

1

1 Kia XCeed je čtvrtou karosářskou variantou třetí generace Ceedu, která obohatila nabídku na podzim loňského roku 2 Základní objem zavazadlového prostoru činí 426 litrů, po sklopení zadních opěradel může vzrůst až na 1378 litrů

zvýšená verze hatchbacku než varianta SUV, což je nekompromisním kompromisem na trhu těchto žá­ daných karosářských variant. Jízdní vlastnosti jsou vynikající, žádný nepříjemný pocit z vyšší stavby na rozdíl od některých jiných typů nezažijete... Mechanické skupiny vycházejí ze stavebnice Ceedu, znalci těchto vozů nejsou překvapeni. Vyzkoušeli jsme vrchol nabídky, tedy přeplňovaný zážehový čtyřválec 1.6 T-GDI/150 kW (204 k), a to jak se šesti­ stupňovou manuální převodovkou (automobil s čes­ kou registrací), tak s automatizovanou sedmistup­ ňovou dvouspojkovou DCT (druhý vůz s německou poznávací značkou). Těžko říci, který je lepší, proto­ že dynamika se prakticky nemění a záleží více na

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený čtyřválec (resp. tříválec 1.0 T-GDI), přeplňovaný turbodmychadlem; zážehový 1.0/1.6 nebo vznětový 1.6 U3 (CRDi), uložený vpředu napříč; DOHC 4V (řetěz), u zážehových Dual-CVVT; přímé vstřikování paliva, EU6d; a) 1.0 T-GDI: 998 cm3 (ø 71 x 84 mm); 10,0:1; 88 kW (120 k)/6000 min‑1 a 172 N.m/1500 – 4000 min‑1; b,c) 1.6 T-GDI: 1591 cm3 (ø 77 x 85,4 mm); 10,0:1; 150 kW (204 k)/5500 min‑1 a 265 N.m/1500 – 4500 min‑1; d,e) 1.6 CRDi (High): 1598 cm3 (ø 77 x 85,8 mm); 15,9:1; 100 kW (136 k)/4000 min‑1 a 280 N.m/1500 – 3000 min‑1 pro 6M, resp. 320 N.m/2000 – 2250 min‑1 pro DCT7. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – přímo řazená šestistupňová převodovka (a/b/d: 3,769/3,308/3,636 – 2,045/1,962/1,962 – 1,286/1,294/1,189 – 0,971/0,976/0,844 – 0,774/0,778/0,702 – 0,639/0,633/0,596 – Z 3,700/3,583/3,583); stálý převod 4,563/4,467/4,188; alternativně pro c/e) automatizovaná dvouspojková sedmistupňová DCT7. Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy P/Z ø 305 (pro b) 320)/272 mm, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD, VSM/ESC; hřebenové řízení 12,7:1 s elektrickým posilovačem MDPS, 2,44 otáčky volantu na plný rejd; pneumatiky 205/60 R 16 nebo 235/45 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2650 mm; rozchod kol 1585/1575 mm vpředu a 1575/1573 mm vzadu (podle pneu); d/š/v 4395/1826/1483 – 1495 mm; objem zavazadlového prostoru 426/1378 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost od 1257/1315/1340 kg, celková 1820/1860/1900 (DCT 1840/1920) kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b/d, v závorce c/e) – největší rychlost 186/220/196 (DCT 220/198) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 11,3/7,7/10,6 (DCT 7,5/10,1) s; spotřeba paliva EU od 5,4/5,7/4,3 (DCT 6,2/4,4) l/100 km; emise CO2 od 124/153/112 (DCT 143/117) g/km.

28

auto 2020/2

TH

2 osobních preferencích. Zrychlení na sto probíhá za 7,7 sekundy s manuálním řazením, resp. za 7,5 sekundy s automatizovaným sedmistupňovým, pod volantem nechybějí páčky přímého sekvenčního řa­ zení, chcete-li chvíli sportovat! Nový XCeed je skutečně výrazným krokem vpřed nejen pokud jde o elegantní a nadčasový design, ale také použitou techniku a ovládání vozu. Na vývoji se kromě mateřské automobilky podílelo vývojové a technické středisko Hyundai/Kia v německém Rüsselsheimu. Všechny motory splňují nové emisní limity EU6d včetně turbodieselu 1,6 litru, jenž zůstá­ vá v prodeji v inovované verzi U3. Pod zmíněným vrcholem nabídky je další přeplňovaný zážehový čtyřválec 1.4 T-GDI/103 kW (140 k), motor nové ge­ nerace Kappa, stejně jako spřízněný tříválec 1.0 T‑GDI/88 kW (120 k). Vznětové čtyřválce procházejí průběžnou modernizací, mají přímé vstřikování nafty common rail Bosch, čtyřventilový rozvod DOHC s pohonem vačkových hřídelů řetězem a systém ­čištění výfukových plynů SCR (Selective Catalytic Reduction). Jsou to čtyřválce 1.6 CRDi, které tradič­ ně dávají výkon 85 nebo 100 kW (tedy 115 a 136 k). Standardní je šestistupňová manuální převodovka, pro všechny čtyřválce se alternativně montuje dvou­ spojková sedmistupňová DCT7 vlastní konstrukce Hyundai/Kia (vyzkoušeli jsme v testovaném voze, řadí dobře a bez rázů, má režimy Normal a Sport). Spojky jsou suché, ovládané elektromotory. Víceprvkové zavěšení zadních kol MultiLink (žádná torzní příčka!) je samozřejmostí, vpředu jsou vzpěry McPherson a elektromechanické řízení s převodem jen 12,7:1 (2,44 otáčky volantu na plný rejd). Bohatá je nabídka asistenčních systémů, standardně se na všechny XCeedy montují elektronická stabilizace VSM/ESC, udržování jízdy v pruhu LKA s korekcí na volantu a varováním před čelní kolizí, sledování únavy řidiče DAW a další. Příplatkové pakety Tech nebo Premium (testovaný s manuální převodovkou) pak zahrnují další asistenci, např. nouzové brzdění FCA s detekcí chodců, pokročilý adaptivní tempomat s funkcí Stop&Go, kontrolu slepých úhlů BCW+LCA, varování před vozidly vzadu RCCW při couvání z parkovacího místa apod. Znovu se uplatňuje Lane Following Assist, považovaný za prostředek auto­ nomní jízdy druhého stupně (Level 2), jenž vede vůz ve zvoleném pruhu a podle potřeby ovládá akcele­ rátor, brzdu a řízení vždy tak, aby byla zachována bezpečná vzdálenost za vpředu jedoucím vozidlem. Ceny XCeedu začínají od 484 980 korun českých včetně DPH, nechybí ani Limitovaná edice 75 na oslavu výročí založení korejské automobilky (více a podrobněji na www.kia.com).  ■


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobil MEREDES-BENZ 280 SE z roku 1970

2/2020 THauto

29


► VZPOMÍNKY NA ELEKTROMOBILITU 2

Foto Fahrzeugfabrik Eisenach

1

1 Wartburg Elektrowagen (1899; první typ)

Elektromobilita tady byla už dávno, jenže se jaksi neprosadila, nevýhody převládly. Málokdo ví, že německá automobilka v Eisenachu už při založení zvolila značku Wartburg, a to nikoli jen pro zážehové dvouválce! Různé elektromobily Wartburg vyráběla v letech 1899 – 1902, těžké akumulátory byly uloženy dole mezi nápravami, elektromotory se dovážely z Francie a montovaly na zadní nápravu. V roce 1902 se však v Eisenachu vrátili ke spalovacím motorům, když se objevil první čtyřválec, od 1904 používali značku Dixi, od 1929 BMW, pak zavedli EMW (1952), IFA (1953) a znovu Wartburg (1956 – 1991).

3

2 Wartburg Elektrowagen (1901; šestimístné taxi) 3 Wartburg Elektrische Landauer (1902)

Foto Torpedo

Torpedo Marbella Elettrica (Seat)

Společnost Torpedo S.r.l. z Bergama jako první v Itálii homologovala pod vedením Marco Loglia osobní elektromobil, a to svoji nejúspěšnější přestavbu Seat Marbella (v letech 1990 až 1992 jsme ji vídali na autosalonech). Nejprve třísedadlovou, pak čtyřsedadlovou, zatímco Fiat Panda Elettra byla jen dvoumístá (záď vyplněna akumulátory). Se stejnosměrným elektromotorem 9,5 kW byla rychlost do 75 km/h a dojezd do 100 kilometrů. Šéf Loglio přesto neuspěl, ale v Číně pak vyvíjel pokrokové trakční akumulátory (zpráva z roku 2014). Volta Fourgonnette model 1992

Galvanizované chassis Volta

Foto SEER

Société Européenne des Electromobiles Rochelaises (SEER) z francouzského Périgny vyrobila v letech 1990 až 1995 asi 600 dodávkových elektromobilů Volta, z nichž velké množství odebrala státní energetická společnost EDF/GDF. V listopadu 1987 založený podnik vyvinul jednoduché chassis a polyesterovou karoserii, skříňová Delta Fourgon­ nette s ložným objemem 2,2 m3 uvezla až 500 kg nákladu. Elektromotor Leroy Somer 12,8/18,9 kW se čtyřstupňovou převodovkou (přední pohon) dovoloval rychlost až 73 km/h a dojezd do 70 km. Z hmotnosti vozu 1200 kg připadalo 486 až 496 kg na akumulátory Pb (podle dodavatele Oldham 12 V/146 A.h, anebo Sonnenschein 6 V, 160 A.h).

30

auto 2020/2

TH


Foto Pinguin-Elektromobile

Československé elektromobily sériově? Ano, přestavěné typy Škoda Favorit a Pick-Up dodávala Škoda Elcar Ejpovice především na export, několik se jich objevilo u České pošty. Údajně vzniklo 200 kusů, než VW Group plně převzala Škoda Auto a po roce 1993 spolupráce s Mladoboleslavskými skončila. Na německém trhu v roce 1992 byl elektrický Favorit od 29 700 marek, na švýcarském od 27 990 franků. Stejnosměrný elektromotor dával 13,2/15,4 kW, rychlost byla omezena na 90 km/h a prodejci udávali dojezd 60 až 120 km.

Škoda Favorit E-Mobil z nabídky Pinguin-Elektromobile pro německý trh (1992)

Kempf Schai Spezial II je prototyp švýcarského elektrického kupé 2+2 z roku 1992, který vyrobil Anton Schai z Lömmenschwilu. Hliníkový podvozek dodala firma Kempf Metall AG z Muolenu; asynchronní elektromotor Stoll 22/32 kW se čtyřstupňovou převodovkou (přední pohon) uděluje 930 kg těžkému vozu největší rychlost 140 km/h a dojezd 80 až 100 km (330 kg váží akumulátory Pb-S 10 kWh).

Foto Tom Hyan

Kemp Schai Spezial II (1992)

▲ Detroit Electric z roku 1914 čeká na renovaci

V oregonském muzeu WAAM renovují Detroit Electric Model 63 z roku 1914, který má pod kapotou originální akumulátory od Edison Electric Company! Podle dobových inzertů vůz o hmotnosti 1650 kg urazil 80 mil (129 km) rychlostí 32 až 40 km/h! Jeden z nich při továrnou sponzoro­ vaném testu ujel na jedno nabití 211,3 míle (340 km)! Firma Anderson Electric Car Co. (dříve Anderson Carriage Co., později Detroit Electric Car Co.) vyráběla elektromobily v letech 1907 až 1938 (poslední se tvarem nelišily od benzinových vozů). V roce 1914 dodala rekordních 4669 elektromobilů. Měly pohon zadních nebo předních kol. Ve Skotsku je vyráběla v licenci automobilka Arrol-Johnson.

Velké plány s elektromobilitou měli mnozí! Společnost Maxe Horlachera ze švýcarského Möhlinu uvedla nový model Horlacher Electric Coupé na Ženevském autosalonu 1996 a vyhlásila od následujícího roku sériovou výrobu 50 až 100 vozů ročně pro klienty v Evropě a Asii! Výroba měla probíhat ve spolupráci s Electric Car Co., Ltd., v thajském Pathumthani. Zůstalo u plánů. Coupé mělo samonosnou karoserii z plastů, pohon předních kol s elektromotorem Brusa 60 kW, akumulátory sodík/nikl 25 kWh, vnější rozměry 4140 x 1750 x 1610 mm, vlastní hmotnost 985 kg (akumulátory 320 kg), užitečnou hmotnost 320 kg, největší rychlost 120 km/h a dojezd 160 km. Kresba Horlacher

Foto Helena Hyanová

Foto Kempf

▼ Sada akumulátorů Edison Electric pod kapotou Detroitu

Horlacher Electric Coupé (1996)

2/2020 THauto

31


► VZPOMÍNKY NA ELEKTROMOBILITU

Elektrický valník Lancia E291 (1942 – 1948) Málokdo ví, že italská Lancia vyráběla nákladní vozy, a snad nikdo neví, že mezi nimi byly elektromobily! Sériová výroba elektrických nákladních vozů byla zahájena po dvouletém vývoji v roce 1941, protože za války byl nedostatek benzinu. Akumulátory byly uloženy mezi nápravami, do konce války vzniklo 63 dvounápravových typů E290 a 139 třínápravových E291, odpočátku konstruovaných jako elektrické. Trakční elektromotor TIBB (Tecnomasio Italiano Brown-Boveri) měl výkon pouhých 6,5 kW, resp. 10 kW ve větším typu, vždy při 1500 min‑1. Užitečná hmotnost činila 2,0/3,5 tuny a největší rychlost 28/30 km/h. Jakmile však válka skončila, konstruktéři přestavěli zbývající vozy E290 na zážehové motory 1927 cm3 V4 z osobního vozu Lancia Artena 441, které nabízely výkon 37,5 kW (51 k) a podstatně lepší dynamiku.

Foto Lancia

První Lancia E290 na výstavě Autarchia v Miláně (1940)

Foto Lancia

Drolette od firmy Brevets André Thaon (1969)

Poválečná E290 pro hasiče, přestavěná na zážehový motor z osobní Arteny (1947) Jednomístná Drolette 1970 na Ženevském autosalonu 1969, vlastně elektrické křeslo na třech kolech! Švýcarský tvůrce André Thaon z Montreux si takto představoval městskou elektromobilitu už před padesáti lety; samozřejmě z toho nic nebylo! Povšimněte si sklonu zadních kol pro zvýšení stability v zatáčce!

Kresby Dyson

Sir James Dyson, britský král vysavačů, si to spočítal a loni 10. října definitivně zastavil svůj projekt luxusního elektromobilu Dyson za 2,5 miliardy liber! „Nenašel jsem způsob, jak udělat výrobu elektromobilů ziskovou,“ prohlásil dvaasedmdesátiletý vynálezce, jehož rychlosušiče rukou Dyson Airblade dobře známe i u nás. Přestože podpořil brexit, svou firmu přestěhoval do Singapuru, kde chtěl od roku 2021 také vyrábět elektromobily. Zbyly jen kresby 4,88 metru dlouhého vozu s velkým rozvorem náprav 3,35 metru, s tenkou sadou článků pod podlahou, a tedy výškou pouhých 65 palců (1,65 m). Dysonův tým přešel na vývoj akumulátorů a robotů.

Náčrty elektromobilu Dyson z patentového spisu

32

auto 2020/2

TH


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobil HUMMER H2 SUT z roku 2004

2/2020 THauto

33


Foto Apollo

► Automobily ► APOLLO INTENSA EMOZIONE

TOM HYAN

Gumpertova značka Apollo byla zachráněna Číňany, kteří představili nový model Intensa Emozione...

34

auto 2020/2

TH

E

POUZE DESET

moce se Apollo IE (Intensa Emozione) snaží vzbudit poukazem na supersportovní Mercedes-Benz CLK GTR, který vyvinul jejich technologický partner HWA AG, i nepřeplňovaným dvanácti­válcem 6,3 litru, jenž údajně nepochází ze Stuttgartu. ale od Ferrari (spolupráce Autotecnica Motori S.N.C. Di Delfino G. & C. z Casalmaggiore u Cremony). Podvozek, vyrobený z uhlíkových kompozitů podle předpisů FIA LMP2, navrhla HWA AG a vyrobila ­Capricorn Group, která se podílela i na závodním Porsche 919 Hybrid. Základem je kompozitová schránka Mono-Cell s vestavěnými ochrannými oblouky. Tvoří je kompozitové rámy čelního okna a za dvojicí sedadel, spojené podélnou příčkou (ve stylu targa), kolem níž se otáčejí vzhůru výklopné dveře (při převrácení se jejich horní závěsy samočinně rozpojí). Mono-Cell nese vpředu přímo závěsy kol s příčnými pružicími jednotkami, zadní závěsy jsou na pomocném kompozitovém rámu, přenos pohybu kol na soustředné jednotky vinutá pružina/tlumič je vždy vzpěrami pushrod. Vše je z uhlíkových kompozitů, žádné trubkové pomocné rámy, za sedadly je integrální

palivová nádrž, přímo začleněná do Mono-Cellu. Závěsy kol mají dvojitá příčná trojúhelníková ra­ mena, vpředu i vzadu jsou kompozitové deformační zóny. Vůz má zabudovaný hasicí systém. Výkon motoru 582 kW (791 k)/8500 min‑1 (redline 9000) a točivý moment 760 N.m/6000 min‑1 stačí na zrychlení 0 – 100 km/h za 2,7 sekundy a největší rychlost 335 km/h. Převodovka je šestistupňová manuální Hewland se sekvenčním řazením. Vůz byl představen koncem roku 2017, výroba za­ čala u HWA AG v Affalterbachu v dubnu 2019, bude jen deset kusů po 2,7 milionu dolarů. Společnost Apollo Automobil GmbH z bavorského Denkendorfu je od roku 2016 nástupcem původní Gumpert Sportwagenmanufaktur GmbH z Altenburgu a vede ji ­Norman Choi, vlastník prostřednictvím čínské CIT (Consolidated Ideal TeamVentures); generálním ředitelem je Ryan Berris a šéfdesignerem Jowyn ­ Wong (Wyn Design), tedy muži známí ze spřízně­ ného projektu De Tomaso P72. Zakladatel Roland Gumpert působil u firmy ještě po převzetí CIT, ale v listopadu 2016 bylo oznámeno, že Apollo opustil, aby se věnoval jiným projektům. ■


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na STERLING, vůz nové značky, vytvořené Roverem pro USA (1990)

2/2020 THauto

35


Foto Jan Spisar Jr.

Motorsport

► IMSA WEATHER TECH SPORTSCAR CHAMPIONSHIP

Corvette C8.R je zcela novým závodním vozem, který přešel na motor uprostřed před zadní nápravou

Foto Jan Spisar Jr.

Foto Jan Spisar Jr.

Foto Jan Spisar Jr.

Po dlouhé době hlásí Corvette Racing velké změny! Nastupuje do amerického šampionátu IMSA Weather Tech SportsCar Championship 2020 v kategorii GTLM (GT Le Mans), ale také do vybraných závodů WEC včetně 24 h Le Mans, a to s novými vozy Chevrolet Corvette C8.R a novou sestavou závodníků. Po dvaceti letech (od typu C5.R z roku 1999) přichází poprvé zcela nová konstrukce, ale Corvette C8.R nyní boří zažitá pravidla, neboť její motor se přestěhoval dozadu a je uložen podélně uprostřed! Nepřeplňovaný osmiválec 5,5 litru dává výkon 368 kW (500 k) a točivý moment 651 N.m, pohání zadní kola prostřednictvím sekvenční šestistupňové převodovky XTrac a konstrukce vozu se přiblížila sériovému modelu 2020 Corvette Stingray, ovšem přední zavazadlový prostor nyní vyplňuje mohutný chladič. Ostrá premiéra je nahlášena na 24 h Daytony 2020, nové posádky tvoří Jordan Taylor/Antonio García/Nicky Catsburg (číslo 3) a Oliver Gavin/Tommy Milner/Marcel Fässler (číslo 4).

První ostré nasazení absolvovaly Corvetty C8.R při 24 h Daytony 2020

Foto Pirelli

Ruský nováček Robert Shwartzman loni vyhrál mistrovství FIA F3 Championship (dříve GP3 Series) v týmu Prema Racing s vozem Dallara F3 2019 Mécachrome 3.4 V6; coby člen Ferrari Driver Academy předal cenu Pirelli za pole position Charlesu Leclercovi na Velké ceně Ruska 2019 v Soči a nyní postoupil do formule 2. Narodil se 16. září 1999 v Petrohradu jako Robert Michajlovič Švarcman, už jako pětiletý okusil motokáru a od patnácti jezdil v nižších formulích (hlavně v Itálii, ale i pro Petera Mückeho). V sezoně 2018 byl třetí v evropském šampionátu klasické dvoulitrové F3 za Danem Ticknumem a mistrem Mickem Schumacherem, s nímž letos vytvoří tým Prema Racing ve FIA F2 Championship.

Robert Shwartzman (vlevo) a Charles Leclerc (Velká cena Ruska 2019)

Foto Tom Hyan

► FIA F3 CHAMPIONSHIP 2019

Robert Shwartzman (Dallara F3 2019 Mécachrome 3.4 V6) na Hungaroringu

36

auto 2020/2

TH

1. Robert Shwartzman (RUS)....... Prema .................... 212 2. Marcus Armstrong (NZ).......... Prema..................... 158 3. Jehan Daruvala (IN)................ Prema..................... 157 4. Jüri Vips (EST)........................ Hitech GP............... 141 5. Pedro Piquet (BR)................... Trident...................... 98 6. Christian Lundgaard (DK)....... ART GP..................... 97 7. Jake Hughes (GB)................... HWA Racelab............ 90 8. Leonardo Pulcini (I)................ Hitech GP................. 78 9. Yuki Tsunoda (JPN)................ Jenzer Motorsport.... 67 10. Max Fewtrell (GB)................... ART GP..................... 57


Acura ARX-05 je nejúspěšnější vůz IMSA třídy DPi, s nímž posádka Montoya/Cameron loni dobyla titul a dvojice Castroneves/R.Taylor byla třetí

Foto Jan Spisar Jr.

Foto Jan Spisar Jr.

Populární Juan-Pablo Montoya se po kariéře ve formuli 1, Indy Cars a NASCAR soustředil na sportovní prototypy

Vítězná sestava Acura Team Penske v severoamerickém mistrovství IMSA Weather Tech se nemění! Mistři třídy DPi 2019 jsou Dane Cameron a populární Juan-Pablo Montoya, jejichž posádku na voze Acura ARX-05 číslo 6 pro vytrvalostní závody rozšíří Simon Pagenaud, vítěz 500 mil Indianapolisu 2019, zatímco Helio Castroneves a Ricky Taylor (bratr Jordana) pokračují s číslem 7, kde je jako třetí muž doplní Alexander Rossi nebo Graham Rahal. Acura je luxusní značkou Hondy, působící v USA, která v závodních vozech ARX-05 používá přeplňované šestiválce AR35TT, odvozené z pohonných jednotek 3,5 l produkčních vozů Acura MDX nebo TLX, jejichž výkon se dvěma turbodmychadly vzrostl na dvojnásobek (kolem 600 koní, tedy 441 kW). Konstrukce podvozku vychází z typu Oreca 07.

Foto SCG

Foto SCG

Foto SCG

Přestože byli předposlední, tak vyhráli svou třídu ve slavném pouštním závodě Baja 1000!

Jim Glickenhaus, výrobce malosériových vozů SCG, byl v cíli závodu spokojen První závodní SCG Boot od Scuderie Cameron Glickenhaus, který je poctou originálu Baja Boot herce a závodníka Steve McQueena z roku 1968, debutoval v pouštním závodě Baja 1000! Jeho tvůrce Jim Glickenhaus nabízí silniční vozy SCG Boot i jejich závodní verze, z nichž první dojela do cíle jako vítěz třídy (jediný soupeř Ford Bronco R odpadl). Silniční specifikace počítá s osmiválcem Chevrolet LT1 o výkonu 460 koní (338 kW), samočinnou převodovkou GM 4L80 a nezávislým zavěšením všech kol 4x4, takže jede ve šlépějích originálu. Závodní verze má výkonnější osmiválec 650 koní (478 kW) z Corvetty Z06 (typ LT4 z C7) a zesílený automat Turbo 400. Za volantem Bootu se střídali Darren Skilton, Viry Félixová a Jon Kellwitz, o pouhých 47 sekund stihli časový limit 34 hodin, urazili o 350 km více než Ford a dokončili 123. ze 124 vozů v cíli.

2/2020 THauto

37


Foto Tom Hyan

► Motorsport ► FIA FORMULA 2 CHAMPIONSHIP

Nyck De Vries jako junior McLarenu (2015)

Nizozemský závodník Nyck De Vries už byl juniorem McLarenu, ale ani po vítězství ve FIA F2 Championship 2019 do Velkých cen nepostoupil! Větší štěstí má druhý Nicholas Latifi, který podepsal smlouvu s Williamsem F1. De Vries se narodil 6. února 1995 ve Sneeku (NL), začal na motokárách, ale ve F2 zůstal tři sezony, než dosáhl na titul. Letos jede elektrickou formuli v novém týmu Mercedes-Benz EQ. Jezdci českého týmu Sauber Junior Team by Charouz obsadili jedenácté (Callum Ilott) a třinácté místo (Juan Manuel Correa). Hodnocení týmů vyhrál francouzský DAMS před UNI-Virtuosi, ART Grand Prix, Carlinem, Camposem a Charouzem (Sauber Junior).

Juan Manuel Correa (Sauber/Charouz/Dallara F2/18)

Foto Tom Hyan

1. Nyck De Vries (NL)................ART Grand Prix....... 266 2. Nicholas Latifi (CDN).............DAMS .................... 214 3. Luca Ghiotto (I)......................UNI-Virtuosi........... 207 4. Sérgio Sette Cámara (BR)......DAMS..................... 204 5. Jack Aitken (GB)....................Campos Racing...... 159 6. Nobuharu Matsushita (JPN)...Carlin ..................... 144 7. Guanyu Zhou (CN).................UNI-Virtuosi........... 140 8. Louis Delétraz (CH)................Carlin........................ 92 9. Jordan King (GB)...................MP Motorsport......... 79 10. Anthoine Hubert (F)...............BWT Arden .............. 77

Foto Roman Klemm

► FIA F2 CHAMPIONSHIP 2019

Anthoine Hubert (BWT Arden/Dallara F2/18)

V prvním závodě F2 ve Spa-Francorchamps 2019 vylétl Anthoine Hubert do hrazení po kolizi s Giulianem Alesim, odrazil se zpět na trať a Juan Manuel Correa už neměl šanci nárazu do boku jeho vozu zabránit. Stalo se tak ve vysoké rychlosti a Correa, jezdec českého týmu Sauber Junior Team by Charouz, utrpěl komplikované zlomeniny obou nohou. Podrobil se náročným operacím, lékaři jeho nohy zachránili. Američan, narozený 9. srpna 1999 v ekvádorském Quitu, se po dvou měsících v londýnské nemocnici vrátil domů do Miami a čeká ho náročná rehabilitace, která potrvá do roku 2021. Jeho snem zůstává formule 1. Ve druhém kole prvního závodu F2 ve Spa-Francorchamps zahynul Anthoine Hubert (22. 9. 1996 – 31. 8. 2019) z  Lyonu, osmý v průběžném pořadí šampionátu. Syn francouzského jezdce rallye Françoise Huberta jel sedmou formulovou sezonu (F4, F-Renault, Euro F3, GP3 Series, od 2019 F2). V prosinci 2019 vyhlásil Bruno Michel, CEO formule 2, ocenění Anthoine Hubert Award pro nejlepšího nováčka roku. Prvním držitelem se stal Číňan Guanyu Zhou, jemuž v Monte Carlu předal cenu Anthoinův bratr Victhor. Podobně jako byl Anthoine Hubert je také Zhou členem Renault Driver Academy s výhledem na formuli 1.

Foto John E. Bech Archive

V noci z 11. na 12. ledna 2020 zemřel Tom Belsø, první dánský jezdec formule 1. Narodil se 27. srpna 1942 v Kodani, za závody odešel do Anglie a v týmu Franka Williamse byl pětkrát přihlášem na Velkou cenu F1 (ISO Marlboro). Ve Švédsku 1973 se kvalifikoval, ale peníze od sponzora nepřišly, a tak jel Howden Ganley. V sezoně 1974 odpadl v Kyalami, byl osmý v Anderstorpu a dvakrát se nekvalifikoval. Pro Jackie Epsteina a Johna Jordana jezdil Lolu formule 5000 do roku 1977, ale došel sponzoring, a tak založil úspěšnou potravinářskou firmu Belsø Cereals. Otec tří dětí se naposledy objevil na Goodwood Revivalu s vozem Volvo 122 S. Příčinou úmrtí byla zhoubná nemoc.

Smiling Dane Tom Belsø (1942 – 2020)

38

auto 2020/2

TH

Tom Belsø za volantem Loly T332 formule 5000 (1974)

Foto Tom Hyan

Nyck De Vries, mistr FIA F2 2019 (ART Grand Prix/Dallara F2/18)


Toto není placená inzerce, ale oslava sportovních úspěchů vozu CADILLAC CTS-V z roku 2004

2/2020 THauto

39


► Motorsport ► FORMULE 5000

Foto McLaren Cars

Peter Gethin (McLaren M10A Chevy V8), první evropský mistr formule 5000 z roku 1969

Foto Team Surtees

Všestranný britský závodník a nyní americký komentátor David Hobbs vítězil i ve formuli 5000 (na snímku Surtees TS5 Chevy V8 z roku 1969)

1

PĚTILITROVÁ...

V dnešní době, kdy i formule 1 jsou hybridní šestnáctistovky, je vzpomínka na monoposty s pětilitrovými osmiválci rozhodně zajímavá...

F

ormule 5000 vznikla koncem šedesátých let jako levnější alternativa tehdejší formule 1, která používala nepřeplňované třílitrové mo­ tory volné konstrukce, takže se objevily osmi­ válce, dvanáctiválce i šestnáctiválce, ale kro­ mě Fordu DFV vesměs velmi drahé speciální stroje. Formule 5000 naopak vsadila na levnější pětilitrové motory ze sériové produkce (s dvouventilovým roz­ vodem OHV), většinou osmiválce Chevrolet; handicap nižšího měrného výkonu vyřešila nárůstem objemu

40

auto 2020/2

TH

TOM HYAN 1 V prvních letech 1969 – 1970 byly nejúspěšnější vozy McLaren (na snímku McLaren M10A týmu Church Farm Racing pro Petera Gethina)

v­ álců, takže se dokonce stalo, že dvojnásobný evrop­ ský šampion Peter Gethin porazil ve společném závodě jezdce s vozy formule 1! Peter Gethin z Londýna (více na straně 45), syn zná­ mého jockeye a trenéra na dostizích Kena Gethina, také miloval koně, ale především jako výkon velkoobje­ mových motorů. Stal se prvním králem formule 5000, byť to dotáhl i do formule 1 a CanAm. Začal závodit v roce 1962 na Lotusu Seven a brzy postoupil do for­ mule 3, pak F2 a F5000. Právě pětilitrová kategorie mu


Foto Lola Cars

2

3 4

Howden Ganley (McLaren M10B Chevy V8) vyhrál v sezoně 1970 jednou, ale další dobrá umístění ho vynesla na celkově druhé místo za Petera Gethina

5

2 Lola T142 Chevy V8 týmu Epstein-Cuthbert Racing pro Mike Hailwooda (1969) 3 Australan Frank Gardner v kokpitu první Loly T300, která zahájila řadu nejúspěšnějších vozů F5000 sedmdesátých let (T300, T332 a T332C)

přinesla největší úspěchy. První mistrovství Evropy 1969 (oficiálně Evropský pohár) vyneslo Gethinovi čtyři vítězství stejně jako Trevoru Taylorovi, bývalému jezdci Lotusu F1, ve finále však měl Gethin lepší bodové skó­ re 2365:2170. Peter startoval s vozem McLaren M10B, samonosnou konstrukcí odvozenou z M7C formule 1, ale poháněnou motorem Chevrolet 302 V8 v úpravě Bartz. Vyhrál první čtyři britské závody v Oulton Parku, Mallory Parku a dvakrát v Brands Hatch, pak byl nej­ lépe čtvrtý na Hockenheimu. Trevor Taylor hájil barvy

4 Na titulní straně programu Gold Cup Oulton Park 1974 je Bob Evans (Lola T332), který se krátce objevil i ve formuli 1 (Lotus, Brabham a BRM) 5 Nejúspěšnější motor F5000 byl osmiválec Chevrolet, zřídka se používaly Fordy, Plymouthy, AMC, Dodge a Rovery

Teamu Surtees na typu TS5 s motorem Chevrolet­ -Traco, triumfoval v belgickém Coxyde, nizozemském Zandvoortu, britském Snettertonu a německém Hoc­ kenheimu. Celkově třetí skončil Mike Hailwood, nejlepší motocyklový závodník Grand Prix, který přesedlal na čtyři kola a kromě formule 1 se objevil s Lolou T142 Chevy-Traco ve formuli 5000 (zvítězil v podzimním ­finále v Brands Hatch). Triumfy v první sezoně 1969 zaznamenali také Mike Walker (Lola T142), David ­Hobbs (Surtees TS5) a v závodech mimo šampionát ještě Andrea De Adamich (Surtees TS5) a Keith Holland (Lola T142). Startovní pole bylo pestré, objevily se i přestavěné vozy F1 (Lotus, BRM, BRP, Cooper), F2 i speciální konstrukce (Kitchiner, Hepworth, Conchord). Formule 5000 byla jen o rok mladší než americká for­ mule A, zavedená s pětilitrovými monoposty už v roce 1968 coby Continental Championship, jež nahradilo mistrovství sportovních prototypů USRRC (Group 7), které marně konkurovalo sérii CanAm. Vozy byly shodné s F5000 a později přibylo ještě Tasmánské mistrovství v Austrálii a na Novém Zélandu, kde F5000 vydržela vlastně dodnes jako nejpopulárnější disciplína závodů historických vozů. Zatímco odpočátku ►►►

2/2020 THauto

41


Foto Tom Hyan

► FORMULE 5000

1 2

3

Foto Tom Hyan

4

byly v USA rozšířené vozy Lola T140, vyvinuté brit­ skou firmou ve spolupráci s americkým importérem Carlem Haasem, v Evropě patřily první ročníky McLa­ renu M10. Prvním americkým mistrem 1968 se stal už zapomenutý Dr. Lou Sell, jenž na Eagle Mk.V týmu Smothers Bros. vyhrál pět ze šesti závodů (ano, na domácí konstrukci Dana Gurneye), zatímco největší soupeř George Wintersteen (také Eagle) triumfoval v Lime Rocku a Donnybrooke, takže byl celkově ­druhý. Zbývající závod Road America vyhrál Jerry Hansen (Lola T140). Tehdy měly vozy ještě karburátory, pio­ nýrem vstřikování se za mořem stal John Cannon (Eagle), který v ročníku 1969 obsadil čtvrté místo. ­ ­Výkony motorů dosahovaly 480 koní (352 kW), takže překonaly i tehdejší třílitry formule 1... Šampionáty pokračovaly na obou kontinentech i na jižní polokouli, než opět došlo ke změně předpisů. Zá­ vodní vozy se postupně vyvíjely, McLaren odstoupil, vlády se ujala Lola a Chevron, krátce uspěly i Trojan a McRae, ale po sezoně 1976 formule 5000 ustoupila novým šampionátům. V Evropě britskému mistrovství se staršími vozy F1, za mořem znovuzrozenému Can­ Am, jehož sportovní prototypy byly nyní kapotované vozy F5000 (se zakrytými koly). V letech 1970 – 1975 získali postupně evropské mistrovské tituly znovu ­Peter Gethin (McLaren M10B), Frank Gardner (Lola

42

auto 2020/2

TH

1 Surtees TS11/04 Chevy V8, s nímž absolvoval sezonu 1972 Američan Sam Posey, dlouhá léta nasazoval John Bladon v závodech historických vozů 2, 3 Eagle FA74/004 Chevy V8 z dílny AAR Dana Gurneye, s nímž závodili Brett Lunger, Lella Lombardi, John Morton a Elliot Forbes-Robinson 4 March 73A/05 Chevy V8, postavený pro sezonu 1973 (Clive Baker), s nímž v roce 2001 jezdil Nick Crossley ze Sussexu 5 Simon Hadfield (Lola T332 Chevy V8) ve voze týmu Viceroy Vel’s Parnelli Jones (Mario Andretti s ním vyhrál tři americké závody 1974 a čtyři 1975)

5


8

Judy Lyonsová ve voze McLaren M18 Chevy, s nímž se zúčastnila F5000 Tasman Cup Revival 2003/2004, než přešla na rodinný Eagle FA74 T192 a nová T300), Gijs van Lennep (Surtees TS11 a McLaren M18), Teddy Pilette (Chevron B24), Bob Evans (Lola T332) a opět Teddy Pilette (Lola T400). Severoamerický titul v delším časovém období 1969 – 1976 postupně dobyli Tony Adamowicz (Eagle Mk.V), John Cannon, David Hobbs (oba McLaren M10B), Graham McRae (McRae GM1), Jody Scheckter (Trojan T101 a Lola T330) a třikrát Brian Redman (Lola T332, T332/T400 a T332C). Triumfální Gethinova série pokračovala ještě v sezoně 1970, kdy dostal vylepšený McLaren M10B a vyhrál osm závodů! McLareny zastínily konkurenci, celkově druhý Howden Ganley z Nového Zélandu vyhrál Zlatý pohár v Oulton Parku, jeden z největších a tradičních závodů; objevil se Švéd Reine Wisell, propuštěný člen Teamu Lotus F1, a třikrát zvítězil na Gethinově voze (ten naopak do F1 postoupil). Další triumfy pro M10B

6 Frank Lyons z Essexu (Lola T330 Chevy V8), sběratel vozů F5000, před závodem Force Formula 5000 Revival v Brands Hatch v létě 2001 7 Chevron B28 Chevy V8 ze sezony 1974 (v Brands Hatch 2001 připraven pro Nicka Shrigley-Feigla a Tonyho Trimmera) 8 Martin Birrane (1935 – 2018), bývalý závodník a majitel Lola Cars, za volantem Loly T300 Chevy V8 v létě 2001 v Brands Hatch

Foto Tom Hyan

6

7 přidali Brit Mike Walker (úvodní Oulton Park a na italské Monze) a Novozélanďan Graham McRae, který se ­později sám stal konstruktérem závodních automobilů (vítěz v závěru sezony na okruhu Brands Hatch). Pouze pět z dvaceti závodů patřilo jiným vozům (jednou Trevor Taylor na Surteesu TS5A, po dvou triumfech Mike ­Hailwood a Frank Gardner s vozy Lola T190). Vyvr­ cholil tak úspěšný návrat velkoobjemových monopostů, v roce 1969 uvedených se sloganem Return of Power. Z dnešního pohledu jsou sezony 1969 – 1970 považo­ vány za vrchol F5000. Klasická éra formule 5000 v letech 1969 – 1975 při­ lákala na start i další velké hvězdy. Belgičan Teddy Pilette, třetí člen závodnické dynastie (jeho dědeček Théodore byl pátý v 500 mil Indianapolisu 1913 a táta André jezdil formuli 1) získal dva evropské tituly s růz­ nými vozy Chevron a Lola. Všestranný Brian Redman z Lancashire začal závodit se sériovým kombi Morris Minor Traveller v roce 1959, ve F5000 vyhrál v Evropě sedmkrát do roku 1973, ale pak za mořem dobyl třikrát titul mistra! A tak bychom mohli pokračovat. Z jezdců, kteří psali historii F5000, ale nikdy nepostoupili do formule 1, zaslouží zmínku Alan Rollinson, Steve ­ Thompson, Tony Dean, Keith Holland, Mike Walker, Ian Taylor, Clive Baker, Jock Russell, Clive Santo, Martin Birrane, Colin Hyams a ostatní britští závodníci, nemluvě o dalších z jiných zemí. Z těch, co nahlédli do formule 1, to jsou Vern Schuppan, Mike Wilds, Tony Trimmer, Brett Lunger, Bob Evans, Roelof ­Wunderink, Ian Ashley, Tom Belsø, Chris Craft, Guy Edwards, Lella Lombardi, Damien Magee, Warwick Brown atd. K největším závodům F5000 patřil Gold Cup (Zlatý pohár) v Oulton Parku a právě tam Peter Gethin na Chevronu B24 Chevy V8 v roce 1973 pora­ zil všechny formule 1. Ve srovnání s F1 byly vozy F5000 také těžší (660 proti 500 kg bez jezdce). Formule 5000 se vzhledem k jednoduché konstrukci motorů a levné údržbě těší popularitě dodnes v závo­ dech historických automobilů, které se pořádají hlavně ve Velké Británii, USA, Austrálii a na Novém Zélandu. Frank Lyons, irský závodník usazený ve Felstedu (Essex), s titulem World Greatest’s F5000 Fan platí za největšího příznivce, sbírá vozy F5000 přes dvacet let, má jich dvanáct a závodí s nimi také manželka Judy a syn Mike. V USA bylo obnoveno mistrovství pro historické F5000 ve dvou třídách (do 1972 a do 1976). Novozélanďan Ken Smith (ročník 1941) nikdy ve F5000 závodit vlastně nepřestal, vyhrál třikrát Velkou cenu Nového Zélandu (1976 na Lole T332), v loňském roce zajel nový rekord 59,44 sekundy na domácím okruhu Hampton Downs (také na T332) a záhy získal svůj pátý titul mistra Tasman Cup Revival Series (Lola T332 Chevy V8). Formule 5000 žije!  ■

2/2020 THauto

43


► Motorsport ► JEZDCI FORMULE 1 Lotus 24 BRM (Watkins Glen 1962)

Foto BRP

(1964)

MASTEN GREGORY (USA) kde jel z první řady). Vystřídal Maserati, Lotus, Cooper, Lolu

(1968)

Foto Porsche a McLaren

Rychlý Američan, který vystoupil na pódium při debutu F1 (třetí v Monaku 1957 na Maserati 250F), jel osmatřicet Grand Prix, přežil krkolomné havárie (skákal z hořícího vozu) a vyhrál 24 h Le Mans 1965 (Ferrari 250 LM s Jochenem Rindtem). I pro Jima Clarka byl vzorem (jeli spolu v Goodwoodu 1959). Narodil se 29. února 1932 v Kansas City, navzdory silné krátkozrakosti se stal prvním Američanem, který pravidelně startoval v MS F1 (nejlépe druhý v Portugalsku 1959,

a BRM ve F1 v letech 1957 – 1965, pro 1966 se mu nepodařilo koupit March 701, a tak jezdil nejlepší sportovní vozy. Okusil legendy Ferrari 512S a 250 GTO, Porsche 910, Lola T70, Ford GT40 a roku 1970 účinkoval v továrním týmu Autodelta (Alfa Romeo 33/3). Pokusil se o kvalifikaci do Indy 500 (1965 BRP). Po smrti Jo Bonniera v roce 1972 skončil, obchodoval s diamanty v Amsterdamu, ale na srdeční zástavu zemřel 8. listopadu 1985 v italském Porto Ercole.

McLaren M7A Ford DFV (1969)

VIC ELFORD (GB) Evropy na Porsche 911! Tehdy vyhrál i Marathon de la Route

Všestranný britský závodník, který vítězil v rallye i největších závodech sportovních prototypů (v Le Mans se mu to nepodařilo). Narodil se 10. června 1935 v Londýně, při debutu ve formuli 1 dojel čtvrtý v Rouenu 1968 (Cooper T81C-BRM), což byl jeho nejlepší výsledek ze třinácti startů (Cooper-Maserati, McLaren-Ford a BRM P160 do 1971). Chudý syn majitele kavárny začínal jako spolujezdec v rallye, 1960 přešel za volant BMC Mini a o sedm let později byl mistrem

(84 h na Nürburgringu). V roce 1968 zvítězil jak v Rallye Monte Carlo, tak ve 24 h Daytony, Targa Florio a 1000 km Nürburgringu; jako člen továrního týmu okusil také legendu Porsche 917. V americkém seriálu CanAm vyzkoušel různé vozy včetně Shadowu a revolučního Chaparralu s přísavným efektem (ventilátor). Přes třicet let žije v USA, kde vedl kurzy závodní jízdy, a sleduje motorsport (hned přál Chrisu Ingramovi k zisku titulu ERC)!

Foto Honda

(1964)

Honda RA273 (Watkins Glen 1966)

RONNIE BUCKNUM (USA) když jeho krajan Richie Ginther s Hondou poprvé vyhrál! Ve třílitrové

Bylo to překvapení, když se neznámý Američan stal jezdcem Hondy ve formuli 1! Narodil se 5. dubna 1936 v Alhambře (CA), od roku 1956 jezdil závody sportovních vozů SCCA, byl čtyřikrát mistrem a udělal na Japonce dojem svou jízdou na Porsche 904 v Sebringu, takže ho povolali do kokpitu prvního dvanáctiválce Honda RA271 na VC Německa 1964! Bucknum nikdy před tím žádnou formuli neřídil! V roce 1965 vyjel dva body v Mexiku za páté místo,

44

auto 2020/2

TH

formuli 1 jel pouhé dva závody 1966 (Honda V12). S Hondou startoval jedenáctkrát (1964 – 1966), ale japonské angažmá odstartovalo cestu vzhůru. V Le Mans byl na Fordu GT třetí 1966 a na Ferrari 512 S čtvrtý 1970 (a druhý v Daytoně), při druhém startu na oválu Indy Cars vyhrál Michigan 250 (1968). Závodil do roku 1983 (Ford Mustang), ale 23. dubna 1992 zemřel v San Luis Obispo (CA) pro komplikace s cukrovkou. Syn Jeff jezdil Indy Cars v letech 2005 – 2006.


► JEZDCI FORMULE 1

Foto McLaren

(1969)

McLaren M14A Ford DFV (1970)

PETER GETHIN (GB) 1971 po sedmi Grand Prix přešel k BRM a dobyl své jediné vítězství MS!

Král F5000, který vyhrál první dva evropské ročníky pětilitrové formule 1969 – 1970 (McLaren M10 Chevrolet). Narodil se 21. února 1941 v Ewellu (Surrey) a do dějin vstoupil pro triumf ve VC Itálie 1971, po dlouhou dobu nejrychlejšího závodu, kde prvních pět vozů dělilo v cíli 0,61 sekundy! Peter Gethin na BRM P160 dosáhl průměrné rychlosti 242,57 km/h! V roce 1970 nahradil u McLarenu nejprve Denny Hulma a pak Bruce McLarena,

Sezona 1972 mu vynesla jediný bod (BRM), následující dvě měl jen po jednom startu (1973 BRM, 1974 Hill-Lola). Mimo MS vyhrál Rothmans Race 1971 v Brands Hatch (BRM), ale také Race of Champions 1973 na stejné trati, když s Chevronem B24 F5000 porazil všechny vozy F1! Vrátil se do F5000 pro titul Tasmánského mistra 1974. Později manažeroval Beppe Gabbianiho (F2), vedl tým F3000 a byl instruktorem jízdy (Aston Martin). Zemřel 5. prosince 2011 v Surrey.

Lotus 63 Ford DFV (1969)

Foto Lotus

(1970)

JOHN MILES (GB) Chevronu B19 (DART Racing) a vyhrál 6 h Paul Ricard (Ford Capri RS).

Obrýlený mladík byl neobyčejně rychlý v závodech F3 a sportovních vozů, a tak ho Colin Chapman v roce 1969 povolal za volant Lotusu 63, experimentální F1 s pohonem všech kol! Když Chapman projekt opustil, postoupil John za volanty skvělých vozů Lotus 49C (1970 pátý v Kyalami) a typu 72, jenže po smrti Jochena Rindta formuli 1 opustil. Krátce zkusil návrat na BRM P153 (sedmý v Race of Champions 1971), ale jiní dostali přednost. Dále exceloval za volantem sportovního

Jako strojní inženýr se k Lotusu vrátil a ladil podvozky závodních i silničních vozů po 18 let (pak přešel k Aston Martinu). Syn herců Sira Bernarda Milese a Josephiny Wilsonové (narodil se 14. ledna 1943 v Londýně) však umělecké sklony nezapřel, v roce 1985 založil Miles Music, která vydávala jazzové nahrávky. Celkem jel dvanáct Grand Prix (pouze Lotus) a tři závody F1 mimo MS (dva na BRM). Zemřel 8. dubna 2018 v Norwichu.

Foto McLaren

(1970)

McLaren M10B Chevrolet (1970 US F5000)

JOHN CANNON (CDN) zvítězil (Eagle). V nejlepší sezoně 1971 kromě debutu F1 vyrazil do Evropy

Kanadský závodník s britskými kořeny (narodil se 21. června 1933 v Londýně) jel na BRM P153 ve Watkins Glen 1971; druhý závod F1 absolvoval mimo MS v Ontariu 1971 (March 701 Ford). Začal se sportovními vozy, 1968 vyhrál CanAm v Laguna Seca za průtrže mračen, kdy všem nadělil nejméně kolo ztráty. Na McLarenu pak pokračoval nejen v CanAm, ale i v americké F5000 (1970 mistr s týmem Carla Hogana), kde už v roce 1969 třikrát

(March 712M Hart F2) i k protinožcům (Tasmánský pohár F5000); pětilitrové formuli zůstal věrný až do konce kariéry (1978). Pracoval pro dealera Ferrari (Hollywood Sports Cars). Zemřel 18. října 1999 na následky zranění po pádu experimentálního letounu v Novém Mexiku. Syn Michael je úspěšný Race Engineer v Indy Cars (pro 2020 přešel ke Ganassimu) a vyzkoušel Vollstedt-Ford 1968, s nímž John dobyl nejlépe druhé místo při patnácti startech Indy Cars.

2/2020 THauto

45


► ROVER 3 LITRE (P5) & 3½ LITRE (P5B)

Foto Rover

Historie

SAMONOSNÝ Britský Rover vstoupil do šedesátých let s novým sedanem 3 Litre, který byl pro tradiční značku malou revolucí...

Z

atímco všechny osobní automobily Rover ze Solihullu, s nimiž britská automobilka ob­ novila poválečnou výrobu, byly ortodoxní konstrukce s tuhým žebřinovým rámem, v září 1958 přišly na scénu zcela nové se­ dany 3 Litre, poprvé v historii značky se samonosnou ocelovou karoserií. Společnost Rover původně začí­ nala v Coventry, ale její závod byl zničen německým bombardováním, takže po válce převedla výrobu do tzv. shadow factory Solihull No.2, která jí byla přidělena pro výrobu leteckých motorů Bristol Hercules v září

46

auto 2020/2

TH

TOM HYAN

Rover 3 Litre Coupé (P5) v poslední verzi, odvozené od sedanu Mk.III (model 1967)

roku 1939. Ostře střežený objekt tajné továrny byl ­jedním z mnoha, které Britům pomohly vyhrát válku. Ironií osudu se v devadesátých letech stal Rover bez boje německou kořistí jako součást BMW Group, pak znovu prodán a před patnácti lety neslavně zanikl. ­Továrna v Solihullu však byla zachráněna a s jiným ­majitelem vyrábí terénní vozy Land Rover dodnes... Historie, k níž se dnes vracíme, je ale v dějinách Roveru nejšťastnější. Solihullské období totiž přineslo nejen vznikl originálního Land Roveru, ale také dlouhou řadu úspěšných osobních automobilů, z nichž projekt P5


První Rover 3 Litre Coupé, odvozený od sedanu Mk.II (1963 – 1966)

► ROVER 3 LITRE MK.III (P5; MODEL 1967)

MOTOR – zážehový řadový šestiválec, uložený podélně vpředu; IOE 2V (řetěz); 2995 cm3 (ø 77,8 x 105 mm); 8,75:1; 99 kW (134 k) SAE/5000 min‑1 a 232,5 N.m/1750 min‑1; karburátor S.U.HD.8; zapalovací svíčky Champion N5. Litinový blok, hliníková hlava válců; sedmkrát uložený klikový hřídel; chlazení kapalinou (14,7 l); mazání s olejem v klikové skříni (5,7 l). Elektrická výzbroj 12 V, generátor 360 W, akumulátor 57 A.h. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka ø 254 mm s kapalinovým vypínáním; čtyřstupňová manuální převodovka s rychloběhem a řazením na podlaze (3,376 – 1,887 – 1,274 – 1,000 – R 0,778 – Z 2,968); stálý převod 4,30; na přání samočinná třístupňová převodovka Borg Warner 35 (2,39 – 1,45 – 1,00 – Z 2,09); stálý převod 3,54. Pohon zadních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocným rámem vpředu; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, vzadu tuhá náprava; vpředu podélné torzní tyče a příčný zkrutný stabilizátor, vzadu poloeliptická listová pera; kapalinové teleskopické tlumiče; kapalinové brzdy s posilovačem, vpředu kotoučové ø 273 mm, vzadu bubnové ø 279,4 mm; maticové řízení Burman s oběhem kuliček a posilovačem Hydrasteer; pneu 6,70 x 15. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2810 mm, rozchod kol 1410/1420 mm; d/š/v 4740/1780/1550 mm; objem palivové nádrže 63,5 l; pohotovostní hmotnost od 1644 kg.

2

Foto Rover

1

Coupé odlišovala nižší střecha, jiné rámy oken a úpravy interiéru Rover 3 Litre Saloon Mk.II (P5) působil mohutnějším dojmem s masivnějšími rámy bočních oken a vyšší střechou

PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost 180 – 184 km/h; zrychlení 0 – 96 km/h za 15,0 (A 15,8) s; spotřeba paliva 14 l/100 km.

1 Na přístrojové desce Coupé přibyly dva kruhové kontrolní přístroje (vpravo dole), ale také druhý velký sdružený přístroj byl vystřídán otáčkoměrem 2 Čtyřsedadlový interiér prvního třílitrového Coupé (P5) (3 Litre) se stal prvním Roverem se samonosnou karo­ serií a zcela nový P6 (Rover 2000) dobyl první evropský titul Car of the Year 1963/1964, což zopakoval SD1 (P10) coby Rover 3500 v roce 1977. Podle některých zdrojů značení projektů písmeny P znamenalo Postwar (tedy poválečný), ale P1 zcela chyběl, říká se, že to byl jiný název nerealizovaného M-Type (M1 alias Miniature Car), jenž připomínal Fiat 500 Topolino, ale měl mít vyšší kvalitu v tradici Roveru. Naštěstí se nerealizoval, byl by příliš drahý, zaměření na osobní vozy vyšší třídy a terénní Land Rover se ukázalo jako správné. Rover v roce 1946 uvedl modely P2 (čtyřválce 10 a 12, šestiválce 14/16), které vycházely z předválečných typů, u krátce vyráběných P3 (60/75) se výrobce pokusil o ino­ vaci rámu, kdy byly konce zadních listových per pro zkrá­ cený rám uloženy přímo v karoserii, což však přineslo řadu problémů (1948 – 1949). Označení P4 pak dostala zcela nová řada sedanů s pontonovou karoserií a rámem plné délky, uvedená v září 1949, jednotlivé typy byly zna­ čeny podle výkonu postupně 75, 90, 60, 80, 105, 95, 100 a 110, přežily až do roku 1964 a dostaly typickou masku přídě, jejíž variantu nesl i první samonosný P5 (3 Litre). Technický ředitel Maurice Wilks se spolu s designerem Harry Lokerem pro pontonovou karoserii inspirovali ­americkým vozem Studebaker Champion 1947, ►►►

2/2020 THauto

47


Foto Rover

► ROVER 3 LITRE (P5) & 3½ LITRE (P5B)

dílem designových velikánů Raymonda Loewyho a Virgila Exnera. Wilks jeden ­ koupil, prozkoumal a důkladně vyzkoušel. Výsledkem byla typová řada P4, která ­zaznamenala 130 342 vozů. Rover ovšem mířil výše a zohlednil poža­ davky technického vývoje, když předvedl větší automobil Rover 3 Litre (P5) se samo­ nosnou karoserií, vpředu doplněnou velkým pomocným rámem pro pohonnou jednotku a zavěšení kol. Design vozu, využívající ­typické čelní masky ve stylu P4, ale s pro­ dlouženým pontonem karoserie, byl prvním velkým dílem nedoceněného Davida Ba­ cheho (1925 – 1994), který později vytvořil designové ikony Rover 2000 (P6) a Rover 3500 (SD1), ale podílel se také na redesig­ nu P4 a Land Roveru druhé série, prvním Range Roveru a na posledních vozech Austin (Mini Metro, Maestro/Montego). Největšími motory Rover byly do té doby šestiválce 2638 cm3, nový třílitr 2995 cm3 ovšem nevznikl jejich pouhým převrtáním, ale kompletní rekonstrukcí, po vzoru Ja­ guaru 3.4 XK dostal sedmkrát uložený kli­ kový hřídel, nové byly také kanály vodního chlazení, vačkový hřídel, výfukové potrubí, karburátor, rozdělovač a vyšší kompresní poměr. Kuriozitou zůstal ventilový rozvod IOE (Inlet-Over-Exhaust), známý z před­ cházejících Roverů od roku 1948, tedy vi­ sutý sací ventil (OHV) a postranní výfukový (SV), což bylo hojně užívané řešení také u amerických řadových šestiválců. Tým Jacka Swaineho zkoušel i vidlicový šesti­ válec (100 koní z objemu 2960 cm3), ale

48

auto 2020/2

TH

Třílitrový šestiválec s manuální převodovkou na mohutném pomocném rámu, který také nese zavěšení kol s odpružením podélnými dutými torzními tyčemi

jeho vývoj byl zastaven ve prospěch motoru řadového, protože by nestihli plánované představení vozu na podzim 1958. Rover 3 Litre (P5) byl schválen v roce 1955, kdy dostal přednost vývoj většího vozu než P4 před menším vozem než P4, protože továrna v Solihullu nebyla připravena na ­ masovou produkci, potřebnou pro malé vozy, aby se zaplatily. Byl to první nový Ro­

ver téměř po deseti letech a okamžitě zaujal novou konstrukcí, přestože kořeny motoru byly ve starších typech, stejně jako převza­ tá manuální převodovka, na přání s rychlo­ během. Přední kola byla odpružena podél­ nými torzními tyčemi, vzadu zůstala tuhá náprava s listovými pery, ve třech inovacích (Mk.I až III) vzrůstal výkon ze 115 na 129 a nakonec 134 koní (tedy 85, 95 a 99 kW),


1 První zveřejněná oficiální fotografie nového vozu Rover 3 Litre (P5) ze září 1958 (tedy Saloon Mk.I) 2 Poslední z několika ojedinělých kabrioletů, 3 Litre Drophead od londýnské karosárny FLM Panelcraft (1964) 3 Prototyp kombi (Estate Car) od karosárny Pressed Steel na základě sedanu Mk.I z roku 1959 (měl být konkurencí podobným vozům Humber) 4 Rover 3 Litre posádky Bill Bengry/Gordon Goby (GB/EAK), sedmý v East African Safari Rallye 1963

1

2 3

4

5 Dva různé sedany s osmiválcem 135 kW (184 k); vlevo Rover 3½ Litre Coupé (P5B), vpravo Rover Three Thousand Five (P6B; později 3500) zové oceli), zadními sedadly uloženými níže a po­ sunutými vpřed (pro nižší střechu), výhradně čtyř­ místným uspořádáním (místo pětimístného) a také s otáčkoměrem namísto sdruženého přístroje vedle rychloměru v kapličce před řidičem, ale i se dvěma dalšími přístroji pod ní (tlak oleje). Úžasná byla poho­ dlná sedadla s tlustými opěradly. Samozřejmě, samo­ nosná konstrukce omezila kreace externích karosářů, přesto vznikly prototypy kabrioletů (naposledy dvou­ dveřový Drophead se zesílenou podlahou v roce 1964 od firmy FLM Panelcraft z Londýna), či pokus o pro­ sazení verze kombi (Estate Car na základě Mk.I) od výrobce karoserií Pressed Steel. Poslední šesti­ válce 3 Litre (P5) byly vyrobeny v srpnu 1967, kdy je nahradila osmiválcová verze 3½ Litre (P5B). Podle různých pramenů se uvádí výroba 48 541 (James Taylor) nebo 56 524 vozů (Graham Robson), z toho 25 exportních verzí s motorem IOE 2445 cm3 pro Rakous­ ko a 131 s motorem IOE 2625 cm3 pro další (Francie, Nigérie); změny bylo dosaženo v obou případech zkrá­ cením zdvihu na 85,7 mm, resp. 92,1 mm. Třílitrový ­Rover se objevil rovněž v automobilových soutěžích! V roce 1962 se ve spolupráci s východoafrickým im­ portérem čtyři zúčastnily East Safari Rallye, dva dojely na třetím a pátem místě ve třídě přes 2500 cm3 (celkově 25. a 31. ze 49 vozů, které ze 109 startujících dojely). Úspěšnější místní posádka otce a syna Vincentů si ­stěžovala pouze na poruchu zapalovače cigaret! Násle­ dovala Liège–Sofia–Liège, kde byl Ken James šestý a vítěz třídy (o rok později to zopakoval celkově osmým místem). Na Safari Rallye 1963 dojel Bill Bengry sedmý a vyhrál třídu, dalších 77 posádek nedokončilo. Až do roku 1965 se třílitry zúčastňovaly velkých soutěží včetně Rallye Monte Carlo. V posádkách se ►►► ­

5

Foto Rover

odpočátku byla alternativou třístupňová samočinná ­převodovka Borg Warner (typ DG, od Mk.III typ 35), rychloběh na čtyřstupňové manuální byl standardní vý­ bavou od roku 1961. Bubnové brzdy nahradily od roku 1961 kotoučové na předních kolech, později na všech kolech. Vozy dosahovaly rychlosti kolem 180 km/h. Spolu s modely Mk.II (Saloon) byla uvedena atrak­ tivnější verze Coupé, navzdory názvu čtyřdveřová, ale s nižší linií střechy, tenčími rámy oken dveří (z nere­

2/2020 THauto

49


Foto Rover

► ROVER 3 LITRE (P5) & 3½ LITRE (P5B)

Rover 3½ Litre Saloon (P5B) se představil v roce 1967, osmiválec se dodával výhradně se samočinnou převodovkou Téměř 45 % vyrobených automobilů Rover 3½ Litre bylo v provedení Coupé se sníženou linií střechy

50

auto 2020/2

TH

­ bjevili také známí John Spinzel, Johnstone Syer, o Anne Hallová a Roger Clark! William Martin-Hurst, od roku 1960 generální ředitel Roveru, nejen inicioval Rover’s Competition De­ partment, ale při návštěvě USA v roce 1963 viděl celohliníkový osmiválec od General Motors (Buick 215 CID) u výrobce lodních motorů Mercury Marine, projevil zájem, dostal licenci v lednu 1965 a s pomocí konstruktéra motoru Joe Turleye příslušně upravil a zavedl do výroby v Solihullu. Motor nejen pasoval do třílitru, přejmenovaného na 3.5 Litre (1967) a pak na 3½ Litre (1969 – 1973) s kódovým označením P5B (= Buick), ale také do modernějšího Roveru 3500 (P6B, odvozeného z nového 2000) a nakonec do revolučního Range Roveru! Ve finále zazname­ nal ve Velké Británii větší úspěch než v USA, vyráběl se až do roku 2006 a poháněl také automobily jiných značek (např. MGB GT, Morgan, Ginetta, TVR),


► ROVER 3½ LITRE (P5B; MODEL 1971)

1

MOTOR – zážehový osmiválec do V/90°, uložený podélně vpředu; OHV 2V (řetěz); 3528 cm3 (ø 88,9 x 71,02 mm); 10,5:1; 135 kW (184 k) SAE/5200 min‑1 a 306 N.m/3000 min‑1; dva karburátory S.U.HS.6; zapalovací svíčky Champion L87Y. Litinové vložky válců, hliníkové hlavy a blok válců; pětkrát uložený klikový hřídel; chlazení kapalinou (9,0 l); mazání s olejem v klikové skříni (5,0 l). Elektrická výzbroj 12 V, generátor 360 W, akumulátor 57 A.h.

2

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná třístupňová převodovka Borg Warner 35 s kapalinovým měničem momentu (násobnost měniče 2,1) a volicí pákou na středovém tunelu (2,39 – 1,45 – 1,00 – Z 2,09); stálý převod 3,54. Pohon zadních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocným rámem vpředu; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, vzadu tuhá náprava; vpředu podélné torzní tyče a příčný zkrutný stabilizátor, vzadu poloeliptická listová pera; kapalinové teleskopické tlumiče; kapalinové brzdy s posilovačem, všechny kotoučové Girling ø 273 mm; maticové řízení s oběhem kuliček a posilovačem Hydrasteer, 2,5 otáčky na plný rejd; pneumatiky 6,70 x 15. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2810 mm, rozchod kol 1430/1440 mm; d/š/v 4750/1780/1550 mm; objem palivové nádrže 63,5 l; pohotovostní hmotnost od 1578 kg.

3

PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost 185 km/h; zrychlení 0 – 96 km/h za 12,4 s; spotřeba paliva 15,5 l/100 km.

4 5

když vytvořil řadu dalších verzí s objemem válců nejen 3,5 l, ale také 3,9/4,0; 4,2/4,3; 4,4/4,5/4,6 a 5,0 litru! Kuriozitou je, že větší osmiválec byl lehčí než původní šestiválec, a tak hmotnost nového Roveru 3½ Litre ­dokonce klesla! Samozřejmě, šlo o stejný automobil, dodávaný rovněž jako Saloon a Coupé, ale zvýšení výkonu na 135 kW (184 k) pozvedlo jeho dynamiku. ­ Převodovka byla výhradně samočinná. Výrobní počty se uvádějí shodně 20 600 vozů (z toho 9099 Coupé), posledních 840 Saloons a 833 Coupé vzniklo v roce 1973. Úprava dalšího Roveru 2000 na tento motor (P6B), nazvaná nejprve Rover Three Thousand Five, později 3500 a 3500 S, přežila P5B o tři roky, ale mo­ dernějších osmiválcových sedanů vzniklo téměř čtyři­ krát více (přesně 79 057 do roku 1976). Se stejným motorem přežil poslední originální Rover 3500 podle projektu SD1 (dříve P10), oceněný jako Car of the Year 1977, jehož produkce byla počátkem roku 1982 v rámci

Foto Rover

Hliníkový osmiválec konstrukce GM/Buick 215 CID v provedení pro vozy P5B (pro P6B se mírně odlišoval) 1, 2 Luxusní interiér osmiválcového sedanu s komfortními sedadly 3 Přístrojová deska osmiválcového Coupé 4 Zadní sedadla Coupé byla snížena a posunuta vpřed vzhledem k nižší výšce stropu, na snímku poslední verze 3½ Litre (P5B) 5 Rover 3½ Litre se vyráběl až do roku 1973 (na snímku Saloon)

reorganizací British Leyland převedena ze Solihullu do Cowley (ex-Morris Motors). Přežil do roku 1986. Všechno další je bohužel kronikou úpadku britského automobilového průmyslu. Projekt P7 (1963 – 1967), sil­ nější verze P6 s novým šestiválcem OHC na základě dvoulitrového čtyřválce, zůstal ve stádiu několika proto­ typů, vznikla i pětiválcová verze 2,5 litru. Nástupce po­ psaných 3 Litre a 3½ Litre nesl kódové označení P8, na moderním designu velkého sedanu (a kupé P6BS) opět pracoval David Bache, novinka se měla představit na Earls Court Motor Show v Londýně 1971. Nakonec skončila stejně jako P7 a sportovní P6BS s motorem 3,5 litru uprostřed, který se proměnil na projekt P9. ­Naštěstí se (byť se zpožděním) realizoval alespoň nový Rover 3500, výsledek projektu P10, upraveného na RT-1 a finální SD1 (Specialist Division No.1). Podle ­firemních údajů vzniklo celkem 305 139 vozů se všemi variantami motorů (od 2000 po 3500).  ■

2/2020 THauto

51


Foto Motokov

► ČZ 175 ČEZETA (1957 – 1964)

PRASE NA CESTÁCH

Neobvyklé tvarování přídě vyneslo skútru Čezeta přezdívku Prase, ale bylo to vesměs milé prasátko...

S

PETR RUTEK

52

auto 2020/2

TH

lavný československý skútr nyní prožívá ­znovuzrození v elektrické verzi, ale v roce 1957 byl avantgardním zjevem na našich cestách, obdivovaným dopravním prostředkem, po němž lidé skutečně toužili. Byl dvoumístný, dámy v sukni směly na stroji sedět z boku za řidičem. Jeho zrod nebyl snadný, sériový model přišel dlouho po uvedení různých československých prototypů, ­jejichž autory byli Ing. Jaroslav Hausman a také známý Jaroslav František Koch, jenž stál u zrodu letecké továrny Avia a kromě vlastních motocyklů konstruoval stroje Praga BD (Breitfeld-Daněk). Zatímco Hausman využil trubkový rám, J. F.Koch si nechal patentovat samonosnou konstrukci. Dalším vývojem Kochova skútru vznikla první Čezeta, jejíž realizací byla pověřena Česká zbrojovka (ČZ), později České závody motocyklové, n. p. (ČZM), ze Strakonic. První ČZ 175 Čezeta se představila v roce 1956 jako typ 501, výroba se rozběhla od roku 1957 s dvou­ dobým jednoválcem z motocyklů ČZ, který však po problémech s náporovým chlazením (typy 501/00 a 01) dostal ve vylepšených verzích (501/03 a 05) nucené chlazení větrákem a nabízel výkon 5,9 kW (8 k). Zadní kolo bylo zavěšeno letmo na jednostranném

kyvném rameni, obě byla odpružena pryžovými bloky. Dynamospouštěč se uplatnil poprvé v typu 501/05, ostatní měly spouštění nožní pákou. Skútr typu 501/03 uháněl rychlostí až 80  km/h, spotřeboval 3,3 l/100 km podle ČSN a vážil bez náplní 133 kilo­ gramů. Vylepšený typ 502, většinou s dynamospouštěčem a výhradně s nuceným chlazením motoru ventilátorem, dostal v roce 1960 nejen vyšší výkon 7 kW (9,5 k)/5000 min‑1, ale také novou zadní oboustrannou výkyvnou vidlici, svařenou z ocelových trubek (dříve hliníkový odlitek), a kapalinové tlumiče s vinutými pružinami. Celkem bylo vyrobeno 120  ­ 883 skútrů ­Čezeta všech typů. Nákladní tříkolka typu 505 byla ze skútru odvozena v roce 1961. Shodný motor 172 cm3 měl snížený výkon na 6,3 kW (8,5 k)/4500 min‑1 a poháněl dvojitým řetězem obě zadní kola (s diferen­ ciálem). K základním parametrům patří rozvor 1750 milimetrů, celkové rozměry 2700 x 1220 x 1020 mm, vlastní/užitečná hmotnost 255/280 kg, největší rychlost 52 až 62 km/h (plně naložená 25 km/h), stou­ pavost 19 % a spotřeba směsi benzin/olej 4,4 až 4,8 l/100 km. Základní provedení byl valník s trubkovým rámem, na přání se dodávala skříňová nástavba. Vzniklo celkem 5895 nákladních tříkolek Čezeta.


► ČEZETA 502/00 (1961) POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – zážehový dvoudobý jednoválec s vratným vyplachováním a rozvodem pístem, uložený dole v bloku s převodovkou; chlazení vzduchem s větrákem; 171,7 cm3 (ø 58 x 65 mm); 7,2:1; 7 kW (9,5 k)/5000 min‑1 a 14,8 N.m/4000 min-1; akumulátorové zapalování 12 V, dynamospouštěč 100 W (typ 502/01 spouštění nožní pákou). Vícelamelová spojka v olejové lázni, čtyřstupňová převodovka (3,10 – 1,73 – 1,25 – 1,00); primární/sekundární převod 1,90/2,67 řetězem; pohon zadního kola. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; vpředu tlačná kyvná vidlice, vzadu vlečená kyvná, odpružení dvojicemi kapalinových tlumičů PAL s vinutými pružinami a zdvihem 100 mm; mechanické bubnové brzdy ø 140 x 35 mm v obou kolech; lisovaná kola z oceli; pneumatiky 3,25 – 12. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor os kol 1345 mm; d/š/v 2000/685/1020 mm; výška sedla nad zemí 760 mm; světlá výška 130 mm; objem palivové nádrže 12 l; pohotovostní/ celková hmotnost 150/300 kg.

1

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 85 km/h, největší stoupavost 39 %; spotřeba paliva 3,2 l/100 km, při trvalé rychlosti 50 km/h jen 2,8 l/100 km.

1 Čezeta se vyráběla do roku 1964 a dnes je jedním z kultovních typů československé produkce motorových vozidel 2 Dvoudobý jednoválec ČZ 175 s větrákem nuceného chlazení v rámu nákladní tříkolky 3 Tříkolka typu 505 uvezla až 280 kilogramů nákladu

2

3

Foto Motokov

Čezeta se vyvážela prostřednictvím podniku Motokov i na náročné trhy (např. Velké Británie), na Novém Zélandu se od roku 1960 montovala jako NZeta. Vznikl stylisticky spřízněný sidecar Druzeta z pražského družstva Drupol. Čezeta se stala kultovním vozidlem, čehož využil britský podnikatel Neil Smith, žijící v České republice, k reinkarnaci v podobě elektrického skútru Čezeta 506/01, 02, 03 a 04 s různou kapacitou akumulátorů (4; 6, znovu 6 a 8,5 kWh) a nominálním/největším výkonem elektromotoru 5,7/8 kW, resp. až 9,2/11 kW (typ 506/02).  ■

2/2020 THauto

53


1 3

Foto Dodge

► Historie ► DODGE BROTHERS (BRITAIN) LTD (1933 – 1981)

2

4

BRITSKÁ SPOJKA

B

K šesti základním značkám Rootes Group během let přibyla také americká Dodge, v rámci zapojení do Chrysler Corporation...

ritská Rootes Group sloučila výrobce osob­ FRANTIŠEK TVRDÝ v roce 1913 se rozhodli o výrobě automobilů vlastních. ních vozů Hillman, Humber, Sunbeam První Dodge Bros. vyjel z linky 14. listopadu 1914 a Singer, ale také užitkových Commer a záhy ze svých robustních vozů odvodili také užitkové 1 Dodge 500 Series coby a Karrier. V roce 1967 už byl celý Rootes typ K950 (Fargo FK950) pro verze. Dožili se však jen roku 1920, vdovy podnik pro­ Group pod kontrolou americké Chrysler přepravu benzinu, standardně daly bankovnímu domu Dillon, Read & Co. z New Yorku s motorem Perkins 6-354 Corporation a ta tehdy spojila svoje britské aktivity v ob­ za 146 milionů USD, a ten pak v roce 1928 Walteru o výkonu 88 kW (120 k) lasti užitkových vozů do jedné divize, kterou tvořily spří­ P. Chryslerovi, ale to už firma Dodge Brothers od roku zněné značky Karrier/Commer od Rootesu a britská 1922 montovala automobily v Londýně (nejprve Ful­ 2 Sklápěč Dodge K1050, ham, pak Park Royal). Chrysler pohltil Maxwell Car Co., pobočka Dodge Kew. Výroba byla soustředěna do dodávaný s motorem typu Dunstable (Bedfordshire), zatímco tradičním sídlem 6-354, anebo s vidlicovými která měla od roku 1914 distribuční centrum v Kew a výrobním závodem Dodge Brothers (Britain) Ltd. do osmiválci Cummins V8-170 ­(Surrey), obě firmy spojil a nová Dodge Bros. (Britain) nebo Perkins V8-510 té doby bylo Kew (Surrey), ležící jihozápadně od Lon­ Ltd. tak získala nejen sídlo, ale i výrobní prostory v Kew. (až 136 kW/185 k) dýna. Nyní je Kew drahou příměstskou oblastí Londýna, Montovaly se tam osobní vozy Chrysler, De Soto na místě demolované továrny Chrysler/Dodge stojí ná­ a Plymouth až do vypuknutí druhé světové války, stejně 3 Třínápravový sklápěč kupní centrum Kew Retail Park! Za druhé světové války Dodge KT900 s pohonem obou jako nákladní Dodge, jež zprvu zcela vycházely z ame­ ovšem Chryslerova továrna vyráběla čtyřmotorová zadních náprav (motor Perkins rických vzorů. Později se jejich konstrukční řešení roze­ V8-510 a synchronizovaná bombardovací letadla Handley-Page Halifax coby Lon­ šla, první britský model vyjel v roce 1938 se vznětovým převodovka Rootes 5+Z) don Aircraft Production Group ve spolupráci s Handley­ motorem Perkins z Peterboroughu. -Page Ltd, Fairey Aviation, English Electric, Rootes 4 Dodge KT900 se sněžným Po válce byla obnovena produkce předválečnými typy, Securities (Speke), Duple Bodies & Motors, Park Royal pluhem a sypací nástavbou jež od roku 1949 vystřídala nová kapotová 100 Series, Coachworks a Express Motor and Body. která sdílela základní skelet budky s konkurenty Ford pro zimní údržbu silnic Bratři John a Horace Dodge nejprve vyráběli v Detroitu Thames a Leyland Comet, ale měla vlastní design přídě od firmy Atkinson’s of Clitheroe motory a převodovky pro Forda a Oldsmobile, ale (Parrot-Nose). Inzerce hrdě hlásala britský ►►►

2/2020 THauto

55


Foto Dodge

► DODGE BROTHERS (BRITAIN) LTD (1933 – 1981)

1

2

3

4

1 Tahače návěsů Dodge D308/D309 měly největší hmotnost soupravy 18,37/20,41 tuny (1963) 2 Klasický valník 300 Series s budkou LAD (Leyland-Albion-Dodge) a vznětovým šestiválcem, typické Dodge z Kew šedesátých let 3 Malý sklápěč Dodge D307 s krátkým rozvorem a užitečnou hmotností 7,0 tuny (1963) 4 Vznětový osmiválec Chrysler V8-1 o výkonu 125 kW (170 k), licenční výroba typu Cummins V8-170

5

56

auto 2020/2

TH

5 Podvozek Dodge 500 Series s bohatě prosklenou sklopnou budkou (od 1964)


Foto Dodge

6 Hydraulický sklápěč Dodge 100 Series z padesátých let

7

8

­ ůvod Kew-Built, po letech se stovka stala základem p indických Premierů! V roce 1957 trambusová 300 Se­ ries se společnou budkou LAD (Leyland-Albion-Dodge) od Motor Panels zamířila i do vyšších hmotnostních tříd, používaly se vznětové motory Perkins, Leyland a pro nejtěžší typ AEC (celková hmotnost 14 tun). Další vývoj kapotového typu znamenal přechod na budku ­téměř shodnou s typem Commer Superpoise (200 Se­ ries), později na americký design (400 Series). Senzací

6 Jednotunový valník Dodge z britské produkce (1928/1929) 7 Dodge 100 Series na dobovém prospektu (1951) 8 Série 100 se představila v roce 1949

se stala řada 500 Series s novou sklopnou budkou, uvedená v roce 1964 a vyráběná plných třináct let. Od roku 1967 se britský Dodge soustředil na užitkové vozy s celkovou hmotností 16 až 28 tun, zatímco ­Commer a Karrier nabízely lehčí typy. V rámci badge engineering se ovšem jednotlivé modely Rootes/ Chrysler UK dodávaly s různými značkami podle pří­ slušných trhů. Alternativou Dodge byla Fargo, iniciova­ ná Walterem Chryslerem jako divize fleetových prodejů Fargo Motor Corp., ale pak rozšířená do celého světa. Příkladem sdílení značek byly nejmenší minibusy a do­ dávky Commer 1500, 2000 a 2500 coby Dodge K120, K140 a K160, resp. Fargo FK120 až FK160. Větší skříňové Walk-Thru Vans Commer/Karrier série FC nesly obdobně jména Dodge KB, resp. Fargo FKB. Střední nákladní Commer VC.4, VC.5 a VC.7 mohl být také Dodge K400, K500 a K700, zatímco verze Fargo se jmenovaly FK400 atd. Poslední velké modely Dodge z Kew, zprvu značené coby 500 Series, nenesly ovšem žádnou jinou značku s výjimkou exportní Fargo. Úspěšné vozy Dodge 500 Series se staly nej­ ►►►

2/2020 THauto

57


► DODGE BROTHERS (BRITAIN) LTD (1933 – 1981)

4 Foto Renault VI

5

1

Foto Dodge

2

3

Foto Renault VI

6

1 Renault/Dodge 50 Series, typová řada lehkých nákladních vozů, poslední evropské Dodge (model 1987) 2 Dodge K400 (Fargo FK400), značková verze známého typu Commer VC.4 3 Hasičský Renault/Dodge Commando G13-170 s osmiválcem Perkins o výkonu 125 kW (170 k) 4 Dodge G86C-100 (dříve Commer/ Dodge Commando), které se noví majitelé firmy pokusili uplatnit na francouzském trhu 5 Nejlehčí typy Commer se vyvážely jako Dodge (K120, 140 nebo 160), resp. odpovídající verze Fargo (FK) 6 Skříňové vozy Commer/ Karrier Walk-Thru se dodávaly také coby Dodge KB Series, resp. Fargo FKB Series

58

auto 2020/2

TH

známějšími produkty britské továrny Dodge, jejich produkce byla v roce 1967 převedena z Kew do Dunstable a od roku 1976 měly všechny užitkové automobily Chrysler UK pouze značky Dodge (včet­ ně Commeru Commando, jenž se představil roku 1974), pokud ovšem nepočítáme některé komunální typy Karrier. Jednotlivé modely 500 Series byly ­později značeny K850, K950, K1050, K1100, KT900 (6x4), KR900 (6x2), KP700, KP850, KP950 a KP1000 (tahače návěsů), když lehčí KL600 (Low Loader), K800, K900 a K1000 z prvních sérií byly po sloučení s Rootesem nahrazeny vylepšenými, či typy Commer. Zpočátku se do 500 Series vedle ­řadových šestiválců Perkins 6-354 (120 k) montovaly vidlicové šestiválce Chrysler V6-1/2 (130/140  k) a osmiválce Chrysler V8-1 (170 k), což byla licenční výroba motorů Cummins Diesel 5,8/7,7 litru, ale ­nebyly příliš populární, a tak je nahradily originály Cummins V8-170 a Perkins V8-510 (185 k). Překotné slučování britských automobilek a jejich následný výprodej znamenal konec i pro britské Dodge. V roce 1978 Chrysler UK prodal Rootes ­

Group francouzskému Peugeotu, ale ten roce 1981 dále odprodal užitkové vozy firmě Renault Véhicules Industriels. Nový majitel krátce v osmdesátých le­ tech používal značku Dodge, a to i pro španělský Barreiros (těžké čtyřnápravové vozy i dvounápra­ vové tahače Dodge se ze Španělska dokonce vyvá­ žely zpátky do Velké Británie, a to do roku 1982!), ovšem poslední modely nesly současně známý znak Renaultu. Nová společnost Renault Trucks Indus­ tries, Ltd., z Dunstable nabízela ještě v roce 1987 dvě typové řady Dodge, ale také větší užitkové auto­ mobily Renault z dovozu. Nejmenší Renault/Dodge 50 Series byly podvozky s kabinou, skříňové vozy a autobusy o celkové hmotnosti 3,5 až 7,5 tuny, ­vesměs poháněné čtyřválci Perkins Phaser. Větší Renault/Dodge Commando (původně Commer!) měl celkovou hmotnost 7,5 až 16,26 t (znak náprav 4x2), 24,4 t (třínápravový 6x4) nebo soupravy 20,0 až 26,4 t (tahač návěsů 4x2). Na výběr byly motory ­Perkins se čtyřmi, šesti nebo osmi válci (až 232 k). Renault VI v roce 1993 továrnu v Dunstable zavřel. Tím skončila britská historie Dodge.  ■


eXtra

► NATIONAL MOTOR MUSEUM

Foto Tom Hyan

Slavné rekordní vozy dvacátých let; zleva Irving-Napier Golden Arrow, Sunbeam 1000 HP a Bluebird/Sunbeam 350 HP

JUBILEUM

Národní motoristické muzeum v jihoanglickém Beaulieu loni oslavilo šedesáté výročí od oficiálního otevření; jeho historie však je ještě delší...

B

ritské Beaulieu může být Mekkou příznivců všech forem motorismu; nesmírně obsáhlé sbírky muzea totiž tvoří neuvěřitelný rozptyl konstrukcí od parních strojů až po soudobé monoposty formule 1. Podobně jako později Earl of March v Goodwoodu, tak i Lord Montagu of Beaulieu před lety otevřel své panství veřejnosti. První pořádá Festival rychlosti a Revival v Goodwoodu, druhý vytvořil v Beaulieu naučný a zábavní park, jehož stře­ dem je National Motor Museum (dříve Montagu Motor Museums v Beaulieu a Brightonu). Rekonstruované National Motor Museum oficiálně otevřel 4. července 1972 sám vé­ voda z Kentu, když byly sbírky přemístěny do moderní haly, díla architekta Leonarda Manasseha. Lord Montagu of Beaulieu, patron muzea, ovšem zahájil cestu k ucho­ vání motoristických památek už v dubnu 1952, kdy ve vstupní hale rodinného sídla Palace House v Beaulieu vystavil první tři automobily, a to britský Daimler ročníku 1899, francouzskou tříkolku Leon Bollée (1895) a německý Benz (1898). Současně s umístěním těchto vozů do budovy otev­

60

auto 2020/2

TH

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Beaulieu (GB)

Outspan Orange vznikl v šesti exemplářích, při rychlosti přes 48 km/h však hrozilo jeho převrácení (1972)

řela britská šlechtická rodina Palace House veřejnosti k prohlídkám. Na námitky některých členů rodiny, že je motorový olej cítit po celém zámku, přestěhoval ­Edward Douglas-Scott-Montagu, třetí Lord Montagu of Beaulieu (1926 – 2015), svoje automobily v roce 1956 provizorně do dřevěných stájí mimo budovu. V té době však už byl rozhodnut o vytvoření automobilového ­muzea, které dne 4. května 1959 jako Montagu Motor Museum slavnostně otevřel Lord Brabazon of Tara... Dnešní National Motor Museum shromažďuje přes 300 automobilů a motocyklů. Je součástí areálu bývalého opatství Beaulieu, takže vstupné zahrnuje prohlídku celého areálu, zahrad se skulpturami, Palace House a dalších výstav (např. Bond in Motion a World of Top Gear). Příjemné prostředí, restaurace, prodej domácích produktů i suvenýrů a další atrakce včetně visuté dráhy a jízdy dvoupodlažním autobusem vybízejí k celodennímu pobytu. Navzdory pro našince poněkud vyššímu vstupnému lze návštěvu jen a jen doporučit; navíc se do týdne můžete zdarma vrátit. Sbírky motoristického muzea jsou tematicky


Foto National Motor Museum

1

Foto Helena Hyanová

Palace House, sídlo Lorda Montagu of Beaulieu

Britský Allard Dragster s motorem Chrysler 5.7 V8 dosahoval rychlosti 275 km/h (1960)

Foto Tom Hyan

2

3 4

▲ Itala 120 HP, nejspíš identický vůz, s nímž Alessandro Cagno vyhrál Pohár rychlosti 1907 v Brescii (čtyřválec 14 432 cm3, čtyřstupňová převodovka, kloubový hřídel)

r­ ozděleny do různých skupin, chloubou je mimo jiné kolekce originálních monster, která bojovala o ab­ solutní rychlostní rekord. V roce 2009 rozšířil sbírky v Beaulieu parní osobní kočár Grenville Steam Carriage, mohutné tříkolové vozidlo, navržené v roce 1875 a postavené během následujících patnácti let. Je to pravděpodobně nejstarší dosud provozuschopný parní automobil. ­ Procházel průběžným vývojem; parní jednoválec umístěný na zádi vedle kotle byl později nahrazen dvouválcem; kromě řidiče (vpředu) a topiče (zcela vzadu za kotlem) nabízí vůz nekrytá sedadla pro čtyři cestující. Jeho tvůrcem je Robert Neville Grenville z Butleight Courtu v Glastonbury, jemuž asistoval George Jackson Churchward, pozdější šéfinženýr Great Western Railway. Oba se vyučili v dílnách South Devon Railway a zůstali celoživotními přáteli. Grenville používal vozidlo v okolí Glastonbury něko­ lik let, ale v roce 1898 jej proměnil na stacionární loko­ mobilu pro pohon zemědělských strojů (cider mill). Když roku 1936 zemřel v éře benzinových automo­ bilů, jeho parní vůz rekonstruovala společnost John Allen & Sons Ltd. z Cowley (Oxford), tradiční stro­ jírna s kořeny sahajícími až do roku 1874 ►►►

1 Edward, Lord Montagu of Beaulieu (sedící vpředu), a dobrovolníci, kteří pracovali na renovaci Grenville Steam Carriage z let 1875 – 1880 2 De Dion-Bouton Model Q z roku 1903, jeden z pěti prvních vozů sbírky, který je v majetku rodiny Montagu přes 100 let (jednoválec 698 cm3, dvoustupňová převodovka) 3 Campbell-Norris CN7/62 Bluebird, poháněný leteckou turbínou Bristol Proteus 425 o výkonu 3170 kW (4310 k), s nímž Donald Campbell zajel 648,4 km/h v červenci 1964 4 Lotus 49, slavný závodní vůz formule 1, první vítěz s motorem Ford Cosworth DFV (Jim Clark při debutu v Zandvoortu 1967)

2/2020 THauto

61


Foto Tom Hyan

1

Foto Helena Hyanová

► NATIONAL MOTOR MUSEUM

2 1 British Steam Car Challenge Inspiration, držitel světového rychlostního rekordu parních automobilů (2009) 2 Ford Model Y, čtyřválec 933 cm3, navržený v Dearbornu pro výrobu v britském Dagenhamu (exemplář z roku 1937) 3 Americká legenda Cord 810 Westchester s vidlicovým osmiválcem a pohonem předních kol (1937)

62

auto 2020/2

TH

3

(později výrobce autojeřábů, 1984 pohlcený ame­ rickou firmou Grove Cranes). Ještě před druhou ­světovou válkou se Grenville zúčastnil různých jízd, po válce absolvoval London Jubilee Cavalcade v Regent’s Parku a v roce 1947 jej dědic, kapitán P. L. Neville (synovec Grenvilla), věnoval Městské­ mu muzeu v Bristolu. V listopadu 2000 Grenville Steam Carriage dokončil jízdu z Londýna do Brigh­ tonu za devět hodin a v novém tisíciletí se stal sou­ částí sbírek National Motor Museum v Beaulieu. Velkou zajímavostí jsou také automobily, jež bojo­ valy o světový rychlostní rekord. Uprostřed haly stojí dva Bluebirdy, s prvním z roku 1920 zajel Sir Malcolm Campbell nejprve 235,17 km/h v Pendine Sands ve Walesu (1924), o rok později se zlepšil na 242,7 km/h; základem vozu byl závodní Sunbeam 350 HP, poháněný leteckým dvanáctiválcem 18,3 l.

Další Sunbeam, červený speciál 1000 HP, s nímž Sir Henry Segrave poprvé pokořil rychlost 200 mph (míle = 1609 m), když dosáhl 327,9 km/h na Day­ tona Beach v březnu 1927, dostal dva podobné dvanáctiválce po 22,4 l. Sir Henry Segrave se s tím­ to výkonem nesmířil, nechal postavit Irving-Napier Golden Arrow s dvanáctiválcem Napier Lion 24,0 l/683 kW (930 k) a zajel 372,38 km/h v březnu 1929 v Daytoně. Čtvrtým rekordním strojem je ­turbínový Bluebird CN7, který v roce 1964 dovezl Donalda Campbella (syn Malcolma) k absolutnímu světovému rychlostnímu rekordu 648,4 km/h na dně vyschlého jezera Eyre v Austrálii. Jak Segrave, tak Donald Campbell nedlouho po dobytí rekordu po­ zemních vozidel zahynuli při obdobném pokusu překonat rekord motorových člunů. V Beaulieu pořádají rovněž různé tematické výstavy,


4 Harrods Electric Van z roku 1939 pro místní rozvážku zboží ze slavného londýnského obchodního domu (největší rychlost 40 km/h)

7

Foto Helena Hyanová

6

5

Foto Tom Hyan

4

5 Brush Pony, elektrická tříkolka pro rozvoz lahvového mléka až před dveře domácností (1947)

8

9

6 Lehký motocykl James Cadet J5, jednoválec 122 cm3, exemplář z roku 1954 7, 8 Peel P.50 (1964), jediný vůz z ostrova Man (jednoválec DKW 49 cm3 z mopedu, výkon 3,1 kW/4,2 k, největší rychlost 64 km/h, vyrobeno 75 kusů) 9 Slavný Norton Manx 30M, jednoválec 499 cm3 o výkonu 32 kW (44 k)/6500 min‑1 z roku 1960

a tak jsme si při jedné z našich návštěv prohlédli novodobého držitele rychlostního rekordu parních ­ automobilů! Na speciální konstrukci British Steam Car Challenge, pokřtěné Inspiration a poháněné ­parní turbínou, zajel 25. srpna 2009 závodník Char­ les Burnett III světový rekord 225,007 km/h, což o den později zlepšil Don Wales na 238,399 km/h. Ve výčtu exponátů nechybějí ani elektromobily, lon­ dýnský obchodní dům Harrods používal americké pro rozvážku zboží už v roce 1919, ale od roku 1936 si stavěl vlastní Electric Vans! Velká Británie byla průkopníkem elektromobility, padesát tisíc malých elektromobilů rozváželo mléčné výrobky až před dveře domácností ještě počátkem sedmdesátých let! Firma Brush Electrical Engineering Co., Ltd., z Lough­ boroughu uvedla roku 1946 elektrickou ­tříkolku pro rozvoz mléka; vystavená Brush Pony pro

United Dairies z roku 1947 patří k nejstarším docho­ vaným. Jezdila tiše rychlostí do 16 km/h s dojezdem do 24 kilometrů (plně naložená). Průkopníkem byla Express Dairy Co., jejíž elektromobily nahrazovaly koňské povozy mlékařů už od roku 1932... Vedle velkého množství klasických automobilů a mo­ tocyklů najdeme v Beaulieu také rozličné kuriozity. Patří k nim filmové automobily Jamese Bonda, včetně originálu Lotus Esprit Submarine Car se schopností pohybu pod hladinou (The Spy who loved me s Roge­ rem Moorem; 1977), či méně známý americký AMC Hornet Hatchback (The Man with the Golden Gun; 1974). V řadě reklamních vozů vynikají pojízdný ­pomeranč s díly Mini pro Outspan Orange (postaveno šest vozů za dvacet tisíc liber v letech 1972 – 1974), anebo známá Worthington Beer Bottle na chassis Daimler TL30 (vzniklo pět kusů v roce 1927). ■

NATIONAL MOTOR MUSEUM Beaulieu, Hampshire New Forest, SO42 7ZN, Velká Británie (exit 2 z dálnice M27) www.beaulieu.co.uk; www.beaulieuevents.co.uk Otevřeno denně kromě 24. prosince; 10 – 17 hodin (v létě do 18 h) Vstupné 24,75 libry, děti 12,50 libry (do 5 let zdarma), rodina 64 liber (do 1 + 4; resp. 2 + 3)

2/2020 THauto

63


AUTO ROKU V ČR 2020 Vítězství BMW v anketě Auto roku v České republice, to tady ještě nebylo! Podařilo se to, co se například v evropské anketě Car of the Year nikdy nestalo. Vzhledem ke shodnému počtu bodů na poslední pozici mezi finalisty se jejich počet rozšířil z pěti na šest. Samotná účast ve finále je úspěchem, výběr šesti vozů ze tří desítek kandidátů jasně vypovídá o tom, které považuje odborná porota motoristických novinářů za nejlepší. Zásadně se volí novinky, a přestože loni

Foto Tom Hyan

► Připomeňme, že podobný proces už tady byl před třiceti lety, kdy tehdejší firma Daimler-Benz AG toužila po diverzifikaci a od roku 1989 byla nadřízeným holdingem nové Mercedes-Benz AG (auto­ mobily), Deutsche Aerospace AG (letectví a kosmonautika) a tradiční AEG Aktiengesellschaft (elektrické systémy, elektronika a automa­ tizace), než vše mimo automobily zase zrušila a prodala. Vedením prvních dvou byl pověřen Werner Niefer, v případě holdingu spolu s Helmutem Wernerem.

► Krátce ► Z DOMOVA & ZE SVĚTA

Foto Tom Hyan

► Restrukturalizace holdingu Daimler AG proběhla počátkem listopadu 2019, kdy se opět zrodily tři podřízené a právně nezávislé společnosti Mercedes-Benz AG (osobní a dodávkové vozy), Daimler Truck AG (nákladní vozy) a Daimler Mobility AG (dříve Daimler Financial Services). Předsedou představenstva prvních dvou je Ola Källenius (loni nahradil Dietera Zetscheho), třetí Martin Daum (Truck) a čtvrté Franz Reiner (Mobility).

i letos byla volba tajná, byly zveřejněny bodové zisky. Autem roku v ČR 2020 je poprvé výrobek BMW, a to nová generace řady 3, která získala 1125 bodů. Následují Mazda CX-30 (1036 bodů), Škoda Kamiq (1004), Kia XCeed (905), Peugeot 208 (900) a Suzuki Jimny (790).

► Španělský Seat vydává vozy Cupra za samostatnou značku, i když mají na autosalonech společné stánky a spřízněnou produkci se Seaty (Ateca obou značek se dokonce vyrábí u nás v Kvasinách). Také označení je zvláštní, CUPRA Ateca (loni 10 400 vozů), ale Leon CUPRA (14 300), celkem tedy prodáno 24 700 vozů, což vzhledem k náběhu Atecy znamená značný nárůst (předloni oba dohromady 14 400). Prodej Seatu na českém trhu loni vzrostl na 8209 vozů (nárůst 20,6 procenta), mimo Evropu je nejlepší odbyt v Mexiku (24 300).

64

auto 2020/2

TH

Foto Tom Hyan

CABRIO GALLERY DOBŘENICE V loňském roce otevřel Pavel Kalina soukromé muzeum Cabrio Gallery v Dobřenicích u Hradce Králové, kde zpřístupnil veřejnosti sbírku sportovních a závodních automobilů, především kabrioletů značky Škoda, ale také terénních buggy a monopostů MTX (na snímku formule Škoda MTX 1-01 týmu Zetor z roku 1980). Mezi vystavenými exponáty jsou také unikátní prototypy, jež byly vyrobeny v jediném exempláři. Sbírka je otevřena jednu sobotu v měsíci podle rozpisu (viz www.cabrio.cz), oslavou první sezony byl den otevřených dveří 28. prosince 2019.

22 ZÁVODŮ FORMULE 1 15.03. Austrálie Mistrovství světa 2020 FIA Formula One oslaví sedmdesát let existence rekordní sezonou, která bude zahrnovat 22 závodů! Prvním mistrem světa byl italský závodník Dr. Giuseppe (Nino) Farina s vozem Alfa Romeo Alfetta 159, když vyhrál tři ze šesti Grand Prix 1950 (zařazení závodu 500 Indy na výsledky MS nemělo velký vliv). Během let počet Grand Prix vzrůstal a letos dosáhne rekordního počtu (viz seznam), přestože opět nebude Velká cena Německa! Nový závod se pojede ve Vietnamu a vrátí se Velká cena Nizozemska.

Foto Tom Hyan

► Španělská značka Seat neustále zvyšuje odbyt. V roce 2019 prodala celkem 574 100 vozů (nárůst o 10,9 procenta), z nichž téměř polovinu tvořily nové SUV (44,4 %). Nejúspěšnějším SUV byla Arona (123 700), následují Ateca (98 500) a Tarraco (32 600). Bestsellerem je nadále normální Leon (151 000) před Ibizou (125 300); Alhambra dosáhla 23 700 a Mii 13 200 kusů (nyní jen elektrický). Bohužel většina výrobců podporuje SUV na úkor klasických modelů, přestože jsou těžší a mají větší spotřebu, ale přinášejí jim větší zisky.

Foto Tom Hyan

► Osudy značky Smart se zdály být zpečetěny, když do procesu vstoupili Číňané a iniciovali vznik společného podniku Smart Automobile Co., Ltd., v Ningbo, který převede do Číny produkci nových Smartů od roku 2022. Značka se změní z nepříliš úspěšného prémiového městského vozu na specialistu pro elektro­ mobilitu. Po výběhu produkce v Hambachu přejde závod na větší elektrifikovaná vozidla EQ Power. Partnerem nové Mercedes-Benz AG je Zhejiang Geely Holding Group.

22.03. Bahrain 05.04. Vietnam 19.04. Čína 03.05. Nizozemsko 10.05. Španělsko 24.05. Monako 07.06. Ázerbajdžan 14.06. Kanada 28.06. Francie 05.07. Rakousko 19.07. Velká Británie 02.08. Maďarsko 30.08. Belgie 06.09. Itálie 20.09. Singapur 27.09. Rusko 11.10. Japonsko 25.10. USA (Texas) 01.11. Mexiko 15.11. Brazílie 29.11. UAE (Abu Dhabi)


SLAVNÉ MOTORY

PORSCHE 912/917 (1970)

Foto Tom Hyan

Porsche 917/023 (1970)

Největší motor Porsche 912 se představil roku 1969 ve voze typu 917 a v roce 1970 prvně vyhrál 24 h Le Mans průměrnou rychlostí 191,992 km/h (Richard Attwood/Hans Herrmann s číslem 23). Plochý dvanáctiválec byl chlazen vzduchem s horizontálním ventilátorem, měl dvě svíčky na válec, hořčíkový blok, centrální soukolí rozvodu, osm ložisek klikového hřídele a mazání se suchou skříní (tři hlavní čerpadla a čtyři pomocná, poháněná spodními vačkovými hřídeli na obou koncích). Objem rostl na 4907, 4998 a 5374 cm3; verze Turbo měly přes 1000 koní (736 kW). Plochý dvanáctiválec, DOHC 2V (ozubené soukolí) 4494 cm3 (ø 86 x 66 mm); stupeň komprese 10,5 Výkon 426 kW (580 k)/8400 min‑1 (1970) Vstřikování paliva Bosch


Kresba a foto Matra

SLAVNÉ MOTORY

Dvanáctiválec do V/60°, DOHC 4V (ozubené soukolí) 2993 cm3 (ø 79,7 x 50 mm); stupeň komprese 11,0 Výkon 287 kW (390 k)/10 500 min‑1 (MS11) Vstřikování paliva Lucas

MATRA V12 (1968) První motor značky Matra se rozběhl na zkušebně 27. prosince 1967, jeho konstruktérem byl Ing. Georges Martin (1930 – 2017), dříve vedoucí vývoje pohonných jednotek Simca. Třílitrový dvanáctiválec vzbudil doslova senzaci, když v první sezoně 1968 obsadil Jean-Pierre Beltoise druhé místo v Zandvoortu a zajel tam nejrychlejší kolo již při třetím startu (Matra MS11). Do roku 1972 však triumf v MS F1 nepřišel, a tak se Matra soustředila na sportovní prototypy (vítěz 24 h Le Mans 1972, 1973 a 1974). Vylepšený motor nasadil Ligier ve formuli 1 a třikrát zvítězil (naposledy 1981).

Profile for TH Auto

TH Auto 02 2020 (únor)  

Měsíčník o automobilech, zaměřený na konstrukci, design, motorsport a historii, který připravil Tom Hyan

TH Auto 02 2020 (únor)  

Měsíčník o automobilech, zaměřený na konstrukci, design, motorsport a historii, který připravil Tom Hyan

Profile for thauto

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded