magazine "TRANSFER" / "OBTISK"

měsíčník březen 2021

1. díl

Brno Design Days 2020 Sebezapírání a sebestřednost Samuel Paučo – „V umění je to hop nebo trop“ V Jeseníkách Kouzlo přírodní zahrady Tady a teď v Domě umění města Brna

O

22 – pozvánka: Tady a teď v Domě umění města Brna

17 – cesty: V Jeseníkách

bsah:

s.

obsah

4 – téma: Brno Design Days 2020

8 – psychologie: Sebezapírání a sebestřednost

10 – rozhovor: Samuel Paučo – „V umění je to hop nebo trop“

15. – zahrada: Kouzlo přírodní zahrady

téma

Brno Design Days popáté Letošní ročník představuje světu nový brněnský kumst Brno Design Days. Dny (nejen) brněnského designu se konají už pátým rokem po sobě.

Pokaždé v jiné, unikátní lokalitě. Po hotelu Avion nebo paláci Jalta otevřeli organizátoři světu další unikátní prostor: nově vznikající kreativní hub s názvem kumst na Údolní ulici.

Návštěvníci se mohou až do neděle těšit na workshopy, přednášky nebo prohlídky nově vzniklého kreativního centra.

Brno Design Days do Brna každoročně přiváží designéry, architekty nebo módní návrháře z celé České republiky i zahraničí. Prostor dostávají také studentské práce.

4

téma

„Festival vytváří prostor pro setkání lokálních i mezinárodních jmen, letos kromě přednášek, workshopů a přehlídek i na networkingovém setkání Design to Business.”

– láká zakladatelka Alexandra Georgescu Rethink. Reuse. Redesign Letošním tématem celého festivalu je je „Re…”.

Zvlášť v současné situaci se ukazuje důležitost neustále přehodnocovat zaběhnuté postupy, pružně a rychle reagovat na nové příležitosti i hrozby. A právě v tomto směru je design užitečným nástrojem – nejen pro designéry, ale pro celou společnost.

Design Days veřejnosti poprvé představí nové centrum kreativní kultury V minulosti festival Brno Design Days veřejnosti zpřístupnil pasáž Jalta, hotel Avion nebo Bochnerův palác. Letos zve návštěvníky do funkcionalistické budovy na ulici Údolní, kde inovační agentura jic finišuje práce na kreativním hubu kumst. „Je to pro nás skvělá příležitost ukázat, jak by měly podobné budovy fungovat – architektonický návrh respektuje původní uspořádání, zároveň odpovídá potřebám kreativních průmyslů. Naše práce je založena na přeměně nemovitostí na pulzující místa, která hrají aktivní roli v ekonomické přeměně okolí a přináší do města život. Brno Design Days jsou ukázkou toho, jak by celá budova mohla v budoucnu fungovat,” komentuje Georgescu z architektonického studia Kogaa, které stojí i za návrhem nové podoby celého objektu.

5

téma Kreativci se do nového hubu nastěhují už letos Brno Design Days je úplně první akcí, která se bude v prostorách kumstu konat. Po jeho oficiálním otevření se do budovy nastěhují tvůrci a kreativci z Brna a Moravy. „Od roku 2016, kdy prostory budovy opustila favu, by byl objekt prázdný. I proto jsme vut, které budovu vlastní, navrhli, že bychom prostory využili k pilotnímu provozu kreativního hubu,“ vysvětluje záměr kumstu Zdeňka Kujová z inovační agentury jic.

Unikátní prostory dalo k dispozici vut Centrum kumst našlo své místo v bývalých prostorách favu vut. „Kreativní centrum kumst představuje velký potenciál pro rozvoj uměleckých, architektonických nebo designérských nápadů studentů. Nově zrekonstruované prostory Údolní 19 jsou snadno dostupné z centra a představují tak místo kreativního myšlení přímo v srdci města Brna. Těším se na inspirativní prostředí, které určitě využijí naši studenti i absolventi,“ uzavřel rektor Vysokého učení technického v Brně Petr Štěpánek.

6

psychologie

7

psychologie

S E B E Z AP Í R Á N Í A SEBESTŘE Překážky na cestě k našemu pravému já Když si pamatujeme, kdo jsme, přinášíme své autentické já. Mnohokrát však v raném věku býváme nuceni skrývat své skutečné já. Od určitého okamžiku je už toto skrývání zbytečné, a přesto často zjišťujeme, že je pro nás obtížné se tohoto zvyku zbavit. Každý den volíme vždy znovu, zda budeme podporovat své autentické, nebo své falešné já.

Mezi některými původními kulturami obou Amerik je synonymem autentičnosti nebo spojení s vlastní spiritualitou pojem „posvátná obruč“. Tyto národy říkají, že kdykoli prožíváme stav, kdy jsme sami sebou, jsme „ve své posvátné obruči“. A když najdeme sami sebe, „sedíme uvnitř své posvátné obruče“.

Většina duchovních tradic uvádí dva způsoby chování, které nás mohou vytáhnout z naší posvátné obruče, z naší skutečné povahy. Psychiatr Roger Walsh ve své knize Staying Alive (Zůstat naživu) popisuje tyto způsoby chování jako sebezapření a sebestřednost. Každá lidská bytost, bez ohledu na kulturní podmínky a rodinné otisky, někdy tyto způsoby chování prožívá.

8

psychologie

DNOST Při sebezapírání se vyhýbáme určitým lidem nebo problémům, nebo vidíme věci jenom takové, jaké chceme, aby byly, místo abychom je přijali takové, jaké jsou. Pod každým sebezapírajícím se projevem je skrytý strach, že nebudeme umět zvládnout konflikt, a hluboká lidská potřeba udržet klid, rovnováhu a harmonii za každou cenu. V hlubokém sebezapření se raději vzdáme sami sebe, abychom udrželi klid, místo abychom přímo sdělovali své pocity.

Sebestřednost dáváme najevo, když dramatizujeme nebo děláme ze svých zážitků senzaci. Často přeháníme situaci nebo nějaký problém, abychom byli středem pozornosti. Pod tímto vzorem je velká potřeba uznání a přijetí, která je ovládána buď strachem, že nejsme vidět, nebo strachem, že jsme vidět. Lidé, kteří dělají scény, dostávají záchvaty vzteku nebo přehánějí, mají ve skutečnosti silnou potřebu přijetí. Protože jsou vyděšeni svými vlastními pocity nejistoty a zranitelnosti, využívají přehánění jako způsob, jak tyto pocity skrýt.

Vizionář umí rozpustit polarity a paradoxy, které se nacházejí ve vzorech sebezapření a sebestřednosti. Perský básník třináctého století Rúmí (v Open Secret /Otevřené tajemství/, angl. překl. Barks) tento proces popisuje takto: Za špatným skutkem a dobrým skutkem je pole, tam se s tebou setkám.

Tvořivost, která existuje v každém z nás, můžeme osvobodit, když se dostaneme za pojmy dělat něco špatně a dělat něco dobře. Když si můžeme odpovědět na otázku „Je mé sebeocenění stejně silné jako moje sebekritika?“ kladně, potom jsme připraveni se při svém tvůrčím vyjádření vyhnout sebezapření a sebestřednosti. Rúmí naznačuje, že pole neomezené tvořivosti je nám vždy dostupné, když jsme ve spojení se svou autentičností.

9

rozhovor

V Česku žijící slovenský malíř Samuel Paučo právě vystavuje na londýnském veletrhu Start Art Fair. Zastupuje ho tam pražská Nová galerie.

V ní momentálně probíhá výstava Všichni svatí, také za účasti Pauča. V následujícím rozhovoru prozrazuje, proč maluje ledové pustiny, proč má být umění angažované a jak jsou důležití galeristé.

10

Foto: Miroslav Krupička

SAMU E L PAU Č O : V umění je to hop nebo trop

Autor obrazu: Samuel Paučo; Foto: Miroslav Krupička

rozhovor Na vašich obrazech jsou všudypřítomné hory, ledové krajiny, pustiny. Kde se berou? Žiju v takovém maniodepresivním systému. Půl roku, když svítí slunce, tak vstřebávám, nasávám atmosféru, užívám si života. A když slunce zapadne, tak makám a maluju. To je období splínu, kdy se člověk cítí smutně, neutěšeně. A tyto psychologické pochody se možná v těch krajinách zrcadlí.

Ale není to vědomé. Jsem ze Zvolena, kde hory jsou, i když ne extrémně velké. Ano, majestát hor – to je silná záležitost, vizuálně ta nejsilnější.

Co je za tou ledovou krajinou?

O tom přemýšlím až posteriori. Něco vytvořím a teprve pak se to snažím dekódovat a verbálně artikulovat. Nepřicházím k plátnu s nějakou utkvělou myšlenkou, kterou bych chtěl realizovat.

Mám raději, když si nejsem úplně jistý, co mi pod rukama vzniká. A pak poslouchám ty různé interpretace, které do toho lidé vkládají.

Foto: Tereza Brlicová

Někomu to připadá jako apokalypsa, což to ok, také to tam cítím. Ale též to má v sobě něco romantického. Nebo tam někdo vidí náznaky ironie a sarkasmu. To mi nevadí, se všemi interpretacemi se dokážu ztotožnit. Určitě v tom je i moje slovenskost. Dlouhodobě žiju v České republice, pendluju mezi Brnem a Prahou. A když se jednou za 4 měsíce vracím domů na Slovensko, je v tom trochu nostalgie.

Do ledových krajin umísťujete domy, různé jiné objekty nebo geometrické konstrukce, které jakoby vystupovaly z obrazů. To je poslední vrstva malby?

To je první vrstva malby, poslední je krajina.

Nejdřív vzniká v několika vrstvách objekt, architektura, kterou oblepím páskou a potom maluju pozadí. Baví mě na tom to, že jakoby nevím, co je pod tou páskou. Nevím, jestli to bude fungovat perspektivně, jestli vznikne horizont.

Vzniká to intuitivně a vědomě zároveň. A když to druhý den uschne, tak se těším, až tu pásku strhnu. Jsou dvě možnosti – buď je to v pohodě, nebo ne. Mám radši, když se to povede, ale častokrát to zase musím zalepit a malovat znovu. Ale pak už mám přesnější představu o té perspektivě.

11

rozhovor Když začínáte, je představa o objektu přesnější než pozadí?

Ani ne, protože to nemusí vyjít. Někdy ta stavba perspektivně nehraje, střecha není dobře, takže je třeba s tím něco dělat. Pro stavby využívám fotografie, ale nikdy to není přepis fotky. Je to určitý kompilát, kdy použiju střechu z jednoho obrazu, okno z jiného atp. Úplně nejraději mám, když se to zcela odkloní od těch vzorů a modelů.

Máte nějaké inspirační zdroje?

Těch je hodně. Když jsem měl letos na jaře výstavu s Michalem Nagypalem v Nové galerii, tak někdo říkal, že mu to připadá jako dílo Jana Výtisky bez figur. Což pro mě nebyla urážka, protože Výtiska je výborný malíř. Ale není to vědomé. Člověk absorbuje hodně různých impulsů. Možná i s Tomášem Jetelou máme určité společné rysy…

Ale nejsilnější inspirační zdroj je samotná práce.

Jaké umění se líbí vám?

Bylo by jich víc. Ze současné výstavy v Nové galerii bych okamžitě bral Jana Knapa, ale na něj nemám, i další… Je to jako s muzikou, kterou taky dělám: baví mě všechno. Ze zahraničních umělců by to byl Daniel Richter, ze současných Němců vlastně kdokoli.

Co třeba Adrian Ghenie?

To je na mně moc temné, moc depresívní. Proto se mu tak daří, protože je to trochu démonické.

Kam byste se zaškatulkoval jako umělec?

Jsem především malíř. Jiné škatulkování nemám rád. Ale cítím, že umění by mělo být aspoň částečně angažované a tak se tam snažím dostat určitý postoj nebo náhled na současnou situaci ve společnosti. Ale aby to bylo úplně angažované, to nechci. Ta poetika tam musí být nějak zakódovaná. Člověk si musí uvědomit, že žije v korporátním světě, který nás úplně vysává, a nakonec by nejradši vypadl do nějaké zbořené chatky, kde by konečně měl ten klid. Nemusel běhat a bát se, že ho vyhodí do povětří…

Mělo by podle vás dílo plnit estetickou funkci nebo působit pozitivně?

Ano, mělo by vzdělávat a kultivovat. Lidé, kteří do

umění investují, to kultivuje. Je to součást vzdělání. Kultivovaný člověk se chová víc humánně. Kdo má rád umění, má raději i lidi. Na estetiku určitě nerezignuji. Je to jako u performancí: když něco vypadá blbě, tak to nemůže ani působit na lidi.

Momentálně jste v expozici Nové galerie zastoupen na veletrhu Start Art Fair v Londýně…

Je to hezké, ale nemám žádné velké oči, nijak zvlášť to neprožívám. Samozřejmě se modlím, aby se něco podařilo prodat, aby člověk naplnil kasu, mohl vést spokojený rodinný život a zajít si na tu Plzeň… Ale jsem strašně rád, že mi majitelka Nové galerie Nina Mainerová dala důvěru a investovala do mě. Dnes to není samozřejmé, že do vás galerista dá nějaké peníze, protože tím riskuje. Je to hop nebo trop. Tak uvidíme.

Jaké to je, živit se jako mladý umělec?

Je to peklo. Ale je to dobrá škola, protože člověk má půl roku hojnost, jenže pak peníze dojdou, a octnete se na dně. Není to jednoduché a je třeba se s tím naučit pracovat. Nemáte stálou pracovní dobu, všechno záleží na vás. Občas závidím lidem, kteří ráno vstávají, odsedí si to v práci a nemusí na to myslet. Takhle musíte 24 hodin myslet na to, co budete dělat, a to je docela psychicky náročné. Vlastně pracuju každý den: připravuju si plátna, obrazové materiály…

A když už nemaluji obraz, aspoň natírám plátno na bílo.

Jaké je vaše spojení s Novou galerií?

Jsem opravdu rád, že jsem v Nové galerii na jaře vystavoval s Michalem Nagypalem a teď znovu na skupinové výstavě Všichni svatí po boku velkých jmen. Martin Mainer je mým bývalým profesorem malby. Dělal jsem mu asistenta v Brně na favu a teď znovu na pražské avu. Jeho žena Mina Mainerová založila Novou galerii a já jim pomáhám instalovat výstavy. Je to taková polokurátorská práce.

A vaše životní krédo? Žít, přežít a užít!

Děkuji za rozhovor.

12

Autor rozhovoru: Miroslav Krupička, 2016

13.

Foto: Tereza Brlicová

zahrada

Kouzlo přírodních zahrad Přemýšlíte, že změníte přístup k zahradničení ve prospěch půdy, přírody a zdravé úrody? Pak je pro vás ideální přejít na přírodní principy zahradničení, tedy na postupy, které používali naši předkové. V přírodní zahradě se nepoužívá chemie, živiny půdě i boj proti chorobám se dají zvládnout i jinak. Možná bude vaše úroda o něco menší, ale o to zdravější.

Pro nás se stalo přirozené používání syntetických hnojiv k doplnění živin do půdy a chemických herbicidů k likvidaci chorob a škůdců. To sebou přineslo mnohem vyšší výnosy, ale také méně zdravou zeleninu a ovoce. Časem se to ale začalo podepisovat na kvalitě půdy, životním prostředí, ale také i na našem zdraví.

Na přírodní zahradu nic z toho nepatří a nejde o žádnou novinku. Až do poloviny minulého století se zahradničilo na úplně jiných principech. Uvidíte, že taková úroda bude mnohem zdravější a poznáte to na sobě.

Už řádný odpad, vše se vrací půdě Někteří zahrádkáři tímto přírodním způsobem již nějakou dobu hospodaří a přijde jim to zcela přirozené. Pokud měníte klasický styl zahraničení za ten ekologický, budete si muset hlavně změnit některé dlouho zažité návyky.

14

zahrada Přírodní zahrada totiž nezná slovo odpad, alespoň co se týče organických zbytků ze zahrady. Vše se na této zahradě dá bez potíží zužitkovat. Posečenou trávou namulčujete zeleninové záhony nebo ji částečně použijete na výrobu vlastního kompostu, spadané listí vytvoří základ vlastní listovky, která pak nahradí kupovanou rašelinu. Do kompostu patří samozřejmě i kuchyňské zbytky nebo materiál po úklidu zahrady a záhonů. Vše se tu dá prostě účelně použít a navíc už nebudete syntetická hnojiva ani potřebovat.

Proč jsou chemická hnojiva škodlivá? Důvodů je hned několik. Při jejich dlouhodobém používání dochází k zasolení půdy, která tak ztrácí svoje přirozené funkce a strukturu, rychle se zhutňuje, syntetické látky likvidují půdní život, bez kterého nefungují přirozené rozkladné procesy, a v neposlední řadě se všechny přebytečné živiny z hnojiv vyplavují do podzemní vody.

Zdravá úroda Nedůvěra v kvalitu kupovaných potravin nás často přivádí ke změně myšlení.

Mnozí zahrádkáři si alespoň část své spotřeby zeleniny vyprodukují sami na své zahradě. Tato zelenina je mnohem chutnější a zdravější než ta, kterou zemědělci za vidinou rychlého zisku vyprodukují v krátkém čase s obrovským množstvím chemie.

Bavit vás bude už jenom fakt, že přírodní zahrady mají prostě svůj smysl, že zeleninu vypěstujete i bez spousty chemie a že na takovou zahradu zavítá celá řada užitečných živočichů, kteří vám postupně pomohou s nastolením přirozené rovnováhy.

Zachování rovnováhy Půda je základem každé správně fungující přírodní zahrady. Je to systém složený z minerální a organické složky, které se navzájem doplňují. Aby půda fungovala, musí v ní probíhat přirozené rozkladné procesy. Ty úzce souvisejí s půdními mikroorganismy, které snaživě rozloží každý organický materiál, který se do půdy dostane na sloučeniny přijatelné pro rostliny.

Syntetická hnojiva tak raději nahraďte zeleným hnojením, které do půdy doplní organickou hmotu. Ta pro půdní mikroorganismy představuje bohatě prostřený stůl.

Do půdy dostanete živiny i jiným způsobem. Poměrně populární metodou je výsadba rostlin produkujících dusík. Tuto funkci plní rostliny z čeledi motýlokvětých. Na svých kořenech mají kořenové hlízky, na kterých speciální bakterie dokáží měnit vzdušný dusík na sloučeniny snadno přijatelné pro rostliny. Tyto rostliny lze vysazovat do záhonů k zelenině s vysokými nároky na tento prvek. Dobrou práci odvedou například jetele, lupina, bob polní nebo třeba komonice bílá.

15

zahrada

16

cesty

V J ESENÍKÁCH

Druhy květin a mechů, které jinde ve světě nerostou.

Tajemné, legendami opředené skály. Horské vrcholy s překrásnými vyhlídkami.

Odpočinek a regenerace v lázních. Naučné stezky přírodou a prohlídky v muzeu, na hradě i v elektrárně.

17

cesty Petrovy kameny Podle pověstí se na nich ve středověku slétali čarodějnice a démoni. Děsivé legendy ale nejsou jedinou zajímavostí tří sedm metrů vysokých a mohutných skalisek, které tvoří Petrovy kameny.

Oblast je významná také botanicky, přežívají tam vzácné druhy lišejníků a mechů z doby ledové.

Rostou zde také endemity jako zvonek jesenický a lipnice jesenická.

Muzeum Vincenze Priessnitze Cestovní pas, rodinné šperky, knihy o vodoléčbě.

Tím a mnohými dalšími předměty i dokumenty z Priessnitzova života se pyšní jeho muzeum v Jeseníkách. Přírodní léčitel a zakladatel jesenických lázní žil a působil v Gräfenberku u Frývaldova, dnešním Jeseníku. Muzeum se nachází v jeho rodném domě a potkáte tam i Vincezovu figurínu v životní velikosti.

Sovinec Nejrozsáhlejší hradní komplex v Jeseníkách stojí na skalnatém výběžku nad stejnojmennou obcí od počátku čtrnáctého století. Na gotickém hradě Sovinec se každoročně konají výstavy, divadelní i hudební vystoupení a jarmarky. Na nejbližší akci s názvem Za čest krále o tomto víkendu vystoupí na hradě kejklíři a žongléři.

Praděd Nejvyšší hora Jeseníků i Moravy měří 1491 metrů.

Na jejím vrcholu stojí rozhledna a vysílač, jehož horní plošina je nejvýše položeným pevným bodem České republiky. Vystoupat na Praděd přitom není vůbec náročné, samotný kopec je totiž relativně plochý. Od horské chaty Ovčárna vede na horu asfaltová cesta s mírným stoupáním, nemusí se ho tedy obávat příležitostní turisti ani rodiče s kočárky. A výhled z Pradědu jednoznačně stojí za to: Pradědská a Keprnická hornatina, Králický Sněžník, za příznivého počasí dokonce i Krkonoše, Beskydy a slovenská pohoří jako na dlani.

Přírodní rezervace Rejvíz Po dřevěných chodnících se projdete nad rašeliništi a jezírky v národní přírodní rezervaci Rejvíz.

Vede tudy naučná stezka, na které se dozvíte

18

cesty

o unikátním Velkém mechovém jezírku i největším moravském rašeliništi nacházejícím se přímo pod vámi. Rezervace leží jen kilometr od stejnojmenné horské osady, která nabízí širokou škálu služeb od ubytování a restaurací po bazén a půjčovnu kol.

Velký a Malý Roudný Zalesněné sopky, činné ještě v čtvrtohorách se tyčí nad obcí Roudno v okrese Bruntál a tvoří neodmyslitelnou dominantu okolní krajiny. Velký Roudný je se svými 780 metry nejvyšším vulkánem Nízkého Jeseníku. Na jeho vrcholu stojí dřevěná rozhledna, ze které je za pěkného počasí vidět na celé Jeseníky.

Dlouhé Stráně Nejrozsáhlejší vodní dílo u nás a ve světě třetí největší přečerpávací vodní elektrárna. Takovými tituly se pyšní Dlouhé Stráně, navíc jsou atraktivní i turisticky.

Na exkurzi do elektrárny se dostanete denně po předchozí online rezervaci. Návštěvníci se dozvědí podrobnosti o technickém provozu i okolní přírodě, zhlédnou film a podívají se na dolní i horní nádrž.

Většina stavby je pod zemí, část nad ní harmonicky zapadá do okolní krajiny.

19

cesty

20.

.

OBTISK, měsíčník, který se věnuje tématům z oblastí psychologie, zahradničení, cestování a kultury Šéfredaktorka: Tereza Brlicová (terezaizabela@seznam.cz) Editorka: Tereza Brlicová Fotoeditorka: Tereza Brlicová Grafická úprava, sazba: Tereza Brlicová Ročník 1., březen 2021, vychází 1. 3. 2021

březen 2021