Monte Carlo

Jak hradišťské atletky dobývaly Monte Carlo )

V Čechách se první atletické závody žen uskutečnily v Brně v roce 1913, v Praze dokonce až po první světové válce. Na ženy se pohlíželo skepticky a muži často vedli diskuse o vhodnosti sportu pro ženský organismus. Zpočátku mohli diváci vidět atletky oblečené do punčoch, skládaných sokolských sukní a cviček, ale ve 20. letech minulého století se ženská atletika proměnila díky ustavení českého Svazu házené a ženských sportů v roce 1920 a Mezinárodní federace ženských sportů v Paříži o rok později. Kromě Francie, USA a Anglie patřilo mezi její zakladatele i Československo. Text: Vladimír Salčák Foto: Národní házenkářský archiv

Důvodem pro vznik samostatného svazu ženských sportů (FSFI) bylo odmítavé stanovisko Mezinárodní atletické federace, která se stavěla proti pořádání ženských atletických závodů. V čele Mezinárodní ženské sportovní federace stanula Francouzka Alice Milliat. Mezinárodní federace ženských sportů požádala Mezinárodní olympijský výbor o zařazení atletických soutěží žen na olympijské hry a po zamítnutí tohoto požadavku se rozhodla každé čtyři roky pořádat tzv. ženské olympiády. Po protestech Mezinárodního olympijského výboru i Mezinárodní atletické federace (IAAF) však muselo z názvu být vypuštěno slovo olympiáda. Zrodily se tedy Ženské světové hry. Stejně jako hry olympijské byly pořádány ve čtyřletých intervalech od roku 1922 až do roku 1934. Vraťme se ale o pár měsíců zpátky do Uherského Hradiště. „Stále oblíbenější házená se ujímala ve všech moravských městech, Hradiště nevyjímaje, horší to však bylo s atletikou. Ta by se asi bez trochu toho nucení nebyla ani rozšířila, a tak byly z počátku před každým zápasem házené povinné disciplíny, kterých se všechny hráčky musely zúčastnit: byl to krátký běh, skok daleký a vrh koulí. Povinná účast byla dobrá proto, že se přece sem tam nějaký ten talent objevil. Během času se uskutečnily i lehkoatletické závody,“ vzpomínala na svou vynikající kariéru házenkářky a atletky v první polovině 20. let Věra Galusková. Avšak i v doplňkovém sportu, můžeme-li to tak nazvat, přicházely úspěchy. Není proto divu, že ve zmíněném roce se Hradišťanka Marie Janderová zúčastnila I. světových ženských her v Monte Carlu jako hráčka házené i atletka. Slavným byl rok 1923. Po zimní přípravě ještě před vlastní sezonou pozvala Slavia Praha k jubilejním slavnostem do Prahy i hradišťské házenkářky a vedení Svazu házené sdělilo, že II. světových ženských her se mají zúčastnit Janderová, Galusková a Daňková. „Jelo nás tehdy 30 děvčat, ale nejen hrát házenou, závodit v lehké atletice, ale také tančit besedu, tu jsme tančily v krojích. Prováděly jsme i prostná cvičení v modrých dorosteneckých úborech a atletické závody byly jen část programu slavností, které se konaly. Místo, kde se slavnosti konaly, bylo velmi malebné, byl to nevelký poloostrov vystavěný do moře, kolem něhož šuměly mořské vlny. Na závodech nám štěstí nepřálo, jen Mejzlíková z Prahy vyhrála vrh koulí, a tak jsme stály v pozoru, když jí byla odevzdávána cena, a hudba hrála na počest naši hymnu. Byly jsme dojaty, neboť každý sportovec z vlastní zkušenosti ví, jak silně působí zvuk naší hymny daleko od domova,“ sdělila své pocity po návratu Věra Galusková, která zavzpomínala i na úspěšný zájezd do Bělehradu a Záhřebu. „V červnu 1924 jsme byly s Marií Janderovou vybrány do reprezentačního družstva házené pro zápasy s bělehradským Sportovním klubem a celkem Jugoslávie, které jsme vyhrály. Po dnu volna pak proběhly v Záhřebu lehkoatletické závody. Dařilo se mi ve vrhu koulí, kde jsem nenašla přemožitelku, Janderová skončila třetí. Pak přišla na řadu má disciplína, skok vysoký. Dosavadní držitelka rekordu ČSR Lída Havlíčková neuspěla na 136 centimetrech, já jsem však zdolala 138 cm a zůstala v soutěži sama. Pořadatelé dali laťku na 142 cm, což by znamenalo nový československý rekord. Skočila jsem i tuto výšku, ale dotkla jsem se laťky, takže rekord nemohl být uznán. Šla jsem na výšku ještě jednou, skočila bez chyby a nový rekord byl na světě. Další hry, kterých jsme se s Marií Janderovou zúčastnily v témže roce, byly ženské světové hry v Londýně. Konkurence byla velká a celkově zvítězily s naprostou převahou Angličanky. Byla jsem ve výšce čtvrtá, Marie Janderová však vyhrála oštěp v novém světovém rekordu. Koncem srpna nás čekal zájezd do Paříže, kam jsme byly pozvány na závody a házenou. Slavily jsme velké úspěchy v obou sportech, “ uzavřela své vzpomínání Věra Galusková.