Výstava SVAM – Násilí na internetu

Výstava

Awareness Month

Výstava je doprovodným programem projektu SVAM — Násilí na internetu.

Uměleckým ztvárněním se vystavující a studenti vyjadřují k problematice násilí a bezpečí v kyberprostoru. Díla reflektují osobní zkušenosti i postoje k tématům, jako je revenge porn, zneužívání údajů nebo třeba kyberšikana.

Celý projekt se soustředí na zvyšování povědomí o dané problematice. Právě umělecká forma sází na citlivé oslovení recipienta a jeho pochopení nástrah a emočních dopadů, které s nimi souvisejí.

Praktické a edukační informace pak poskytují přednášky a workshopy z hlavního programu projektu, který probíhá po celý duben 2024.

#nejsinatosam

Tým SVAM.

Anita Řezníčková vystudovala Užitou malbu a design interiéru na SŠDAM. Po maturitě začala pracovat jako tatérka v TX5 v Olomouci.

Ve své tvorbě se zabývá interním světem, kde se

pohybujeme mezi snem a realitou. Do projektu Awareness Month se zapojila citem. Téma je pro ni osobní, otevírá spoustu vzpomínek a vyvolává otázky, na které možná naleznete odpovědi někdy v budoucnosti.

Velká romantika

100 x 100 cm olejomalba na plátně

V práci se zabývám tématem násilí v pornografii. Sama jsem vyrostla v prostředí, kde se sexualita tabuizovala. Mluvit o těchto tématech s rodiči byl větší stres, než nevědomost. Jako každé zvědavé dítě jsem hledala odpovědi na internetu.

Co je lepší zdroj než porno?

První setkání s tímto světem vnímám více až zpětně. Násilí a manipulace se ženami jako s objektem bylo v top žebříčkách. Nebyla jsem ani na druhém stupni základní školy, když jsem začala cítit ze sexu stres. V době, kdy jsem začala být sexuálně aktivní, jsem si ještě neuvědomovala, že z těchto videí čerpám. Uvědomění přišlo až později, kdy mi začalo docházet, že u sexu neberu ohledy na sebe.

Přišlo mi to vlastně normální, jistá role, kterou jsem přijala.

To, co se objevuje na porno stránkách, si dospělý jedinec přebere po svém, možná to odsoudí, bude se tomu smát.

Já jsem to jako dítě vnímala dost intenzivně. A určitě nejsem jediná.

„ “

Dominika Vyskočilová studuje na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Malba III.

Její práce je prostoupena referencemi na estetiku typickou pro nultá léta, která se formovala zejména v prostředí internetu. Zaměřuje se hlavně na figurální malbu spojenou s výšivkou. Ve své tvorbě zpracovává témata, jako je manipulace, sociální vztahy v digitální dimenzi a psychologický vliv kýče a pokleslé estetiky na pudové vnímání člověka.

Foto: Tibor Czitó

Bio: Kateřina Pencová @dominika__vyskocilova

Moe paralysis

85 x 80 cm vyšívaná malba

„Dílo Moe paralysis se už jako mnoho předešlých děl věnuje japonskému fenoménu Moe. Moe je soubor určitých podmínek, které musí ženská postava splňovat, aby byla populární a atraktivní.

Moe v našem jazyce nemá ekvivalent. Většinou je vysvětlované skupinou pocitů, jejíž součástí je náklonnost, zbožňování, oddanost, neerotické vzrušení. Jde o hluboké pocity vůči subjektu. Tvoříme si k nim vazby a citová pouta. Výklady Moe se od sebe mohou v nepatrných částech lišit, všechny výklady se ale shodují v jednom: Člověk s postavou nemůže mít skutečný vztah, jedná se o jakousi pseudoromanci, která může i reflektovat nefunkčnost vztahů v současné společnosti. Termín je často spojován s charaktery, které využívají princip nevinnosti, křehkosti, zranitelnosti a čistoty: Je třeba je chránit. Subjekty vyžadují bezmeznou pozornost a zbožňování bez ohledu na jejich morální kodex.

Zdeformovaná varianta Moe přechází z nesexuální touhy k sexuální. Dochází tak k fetišizaci nemotorných, rozkošných, dospívajících slečen, které mají za úkol rozněcovat, evokovat a manipulovat zájmy a náklonnosti diváků. Touha je udržovaná ve fiktivní rovině, sama fikce je předmětem touhy. Extrémní formy Moe mohou hraničit i s pedofilií.

Přemýšlení nad sexualizovanou variantou Moe mě donutilo přemýšlet nad mými cosplay alteregy. Uvědomila jsem si, že

právě díky tomu něčemu dětskému, co se nachází vevnitř otaku komunity a anime estetiky jako takové, do skupiny přichází velmi mladé slečny už třeba ve věku 13 let, které touží vypadat jako anime postavy, čistě kvůli estetice. A možná ještě nejsou připravené vzdát se vlastního dětství. Některé z nás si v této skupině procházely pubertou a osobnostním vývojem, překonávaly sociální fobie, protože život za maskou je prostě jednodušší. „Můžu si dělat co chci, nejsem to ve skutečnosti já“.

Avšak podle mě si žádná z nás neuvědomovala, jak moc je daná estetika fetišizována. Požadavky na vzhled směřovaly k cílům jako mít velké oči, malou pusu, malý nos, roztomilou tvář a žádná prsa. Jsou to požadavky, které splňuje malé dítě. V podstatě jsme i dokonale splňovaly již výše zmíněný profil nemotorných, naivních, dospívajících slečen, se kterými se dá lehce manipulovat skrz komplimenty a mužskou pozornost, na kterou v tomto věku nejsme zvyklé a možná ani připravené. Kvůli tomu docházelo k častému obtěžování pubertálních slečen v komunitě. Sama jsem to několikrát zažila, ale neuvědomovala jsem si, že se to děje. Zamýšlím se ale i nad tím, jak Moe fenomén nyní přerůstá do naší popkultury. Subkultura cosplay, jejíž původním cílem vždycky bylo převléknout se za oblíbenou postavu, a tím si dopřát v životě trochu eskapismu, začala být znásilňována Onlyfans modelkami. Například modelka Kafuu má na tom, že se v podstatě prezentuje jako malá holčička, postavenou kariéru. Vnímám to jako velký společenský problém, protože s každou další modelkou tuto sexualizaci něčeho, co nemá být sexualizované, podporujeme a prakticky normalizujeme. Nechci ale stát jen na jedné straně barikády tohoto problému. Spousta mladých slečen se na druhou stranu stylizuje do dospělých žen, právě kvůli touze brzy dospět.

Tím zase znesnadňují mužům odhadnout věk a často se jim dostává pozornosti, o kterou nestojí nebo na ni nejsou připravené.

Zase se ale musím vrátit k tomu, že i tato varianta má asi kořeny ve společenských problémech, které jsou spojeny s tlakem na mladé lidi brzo dospět a být úspěšnými.

“

Antonie Zichová je studentkou malby na UMPRUM. Ve své tvorbě inklinuje k ilustrativní malbě s barevnou živostí a neustále se přetvářejícími tématy.

Opakujícím se motivem jsou postavy různého formátu prostupující prostředím obrazu, které se potýkají s bizarními a každodenními situacemi. Nadsázka se sexuálním podtextem je právě to, s čím Antonii baví pracovat i provokovat. Kromě malby, kresby a ilustrace se věnuje také módě, kde aplikuje svou výtvarnou tvorbu.

Foto: Tomáš Rubín

Fck Boiz O.L.

100 x 80 cm

akryl na plátně součást série

Can I?

120 x 100 cm

akryl na plátně

Pro Elišku Komínkovou je výtvarná tvorba formou relaxace a způsob sebevyjádření.

Pracuje s akrylem, kombinuje a zkouší nové techniky.

Tíhne k experimentální tvorbě. Do jejích děl se promítají

prvky intimity. Sexualitu vnímá jako přirozenou součást lidské existence, která má vliv na naše vztahy, sebevědomí, zdraví a celkovou kvalitu života.

Pro kousek těla zázraky jsi neviděla

80 x 60 cm

akryl na plátně, graffiti

Tématem obrazu je revenge porn, což je situace, kdy jedna osoba zveřejňuje intimní fotografie nebo videa druhé osoby bez jejího souhlasu s cílem zničit její reputaci nebo způsobit utrpení – pomstít se. Cílem bylo upozornit na temnou stránku lidských vztahů.

Co oči vidí, to srdce pak bolí

50 x 50 cm

akryl na plátně, graffiti, koláž

Prvotní myšlenka byla upozornit na predátorský charakter online prostředí a důležitost ochrany osobních údajů před jejich sledováním a zneužitím.

Oči symbolizují stálý dohled a nebezpečí, které digitální svět přináší, a zdůrazňují potřebu opatrnosti při používání internetu. Evokují pocit neustálého sledování a nutnost ochrany našeho soukromí a opatrnosti při online komunikaci.

„ „ “ “

Ivana Čuchalová studuje Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity, obor Výtvarná výchova a vizuální tvorba se zaměřením na vzdělávání.

Téma projektu Awareness Month je pro ni osobní v několika rovinách, jednou z nich je právě učitelství. Ve školách jí chybí obsáhlejší a smysluplnější vzdělávání na téma sexu, sexuality a jejich existence v kyberprostoru.

Penisy

1x kruh o průměru 60 cm

6x 40 x 50 cm

přírodnina a šeps na plátně

„

Mužské penisy mi chodily do zpráv od velmi útlého věku, bez vyžádání nebo varování. Malby pro mě znamenají

převzetí kontroly nad formou a zpracováním penisů, nad kterými jsem jinak nikdy kontrolu neměla.

“

Klaudie Švrčková je brněnská umělkyně, která už má za sebou řadu autorských výstav.

Středobodem její tvorby je kombinace akrylo-temperové malby s prvky pop-artu a novodobého stylu zasazeného především do portrétů. Obrazy charakteristickým způsobem reflektují pocity, názory, problémy i radosti lidí z unikátního světa, ve kterém žijeme.

Nikola Koňariková studuje Střední školu umění a designu v Brně.

O umění se zajímá od základní školy. Nyní uvažuje nad studiem psychologie na vysoké škole. Právě výstavu v rámci projektu Awareness Month vnímá jako příležitost propojit oba tyto zájmy v jeden celek.

Mlčení beránků / volání bez ozvěny

kombinovaná technika na papíře (tempera a akvarel)

„

Problematika je jedna z mnoha, o které se sotva mluví a je zakrývána jinými. Je o ní malé povědomí, kvůli mlčenlivosti obětí, které jednak nemají sílu na to promluvit, dále postrádají prostředí, které by se zajímalo. Zbytek už by měly říci obrazy samy za sebe.

“

Sabina Minářová je součástí iniciativy SVAM již od pilotního ročníku.

Obrazy na výstavě jsou pro ni reflexí niterních pocitů a prostředkem, jak upozornit na důležitou problematiku skrze emoční spojení s recipientem. Ve své tvorbě kombinuje akty a abstrakci s barevnými asociacemi. Díla evokují témata intimity, sexuality, ale také zranitelnosti a sebevědomí.

Broken Trust

dílo ze tří pláten akryl na plátně

Někdy může být naším jediným problémem důvěra v lidi. Zklamání přichází i od těch, od kterých to nečekáme. Známí, přátelé, rodina... Někdy to nejtěžší v našem životě může být zjišťování, jak koncept důvěry navigovat. Do čeho/koho ji jsme ochotni vložit. Ve prospěch čeho/koho jsme ochotni postavit sami sebe do zranitelné pozice. Projevení důvěry může být chápáno jako důkaz vlastní odvahy. Nesmíme ale zapomínat, že důvěra může být zneužita.

Říct NE není známka zbabělosti. Neznamená to, že jsme prudérní nebo divní. Nepleťme si obezřetnost se zdrženlivostí. Cítit strach je přirozené. Být opatrní je přirozené. Vybírat si, kdy jsme ochotni postavit se do zranitelné pozice, je naše právo. Nechtít něco udělat s vlastním tělem či intimními materiály je naše právo.

A pokud po využití práva na odmítnutí následují posměšky nebo osočování, pak je nám opravdu lépe bez těch, od koho takové věci přicházejí.

Odvaha spočívá i v odmítnutí. Buďme opatrní, buďme odvážní.

Nejsme na to sami.

„ “

Teď a Tady je interaktivní projekt čtyř studentek oboru Sociální pedagogika a volný čas na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v rámci studentských praxí.

Teď a Tady se zaměřuje na prožitek přítomného okamžiku vystavením prázdného plátna v různých prostorech.

Kolemjdoucí se na plátno mohou vyjádřit pomocí pastelek, tužek a pastelů. Cílem projektu je prozkoumat žitou realitu osob pohybujících se v různých prostředích a poukázat na rozdílnost lidských pocitů v totožnou chvíli.

Teď a Tady

90 x 140 cm interaktivní plátno

@projekt.tedatady