Zeměpis ČR

1-7.qxd 22.6.2015 10:57 Stránka 2

Pohled z ptaãí perspektivy na Telã, jedno z nejzachovalej‰ích historick˘ch mûst na‰í vlasti. Patfií mezi mûstské památkové rezervace a jako jedna z prvních památek bylo jádro mûsta v roce 1992 zapsáno na prestiÏní seznam Svûtového dûdictví UNESCO. Snímek wikipedie

© Autofii: RNDr. Jan Bína, CSc., PaedDr. RNDr. Pavel âervinka, Ph.D., RNDr. Milan Holeãek (vedoucí autorského t˘mu), doc. RNDr. Jan Havrlant, CSc., prof. RNDr. Miroslav Havrlant, CSc., RNDr. Vít Janãák, Ph.D., doc. RNDr. Milan Jefiábek, Ph.D., RNDr. Ludvík Kopaãka, CSc., doc. RNDr. Libor Krajíãek, CSc., doc. RNDr. Jan Kube‰, CSc., RNDr. Marie Novotná, CSc., doc. RNDr. Stanislav ¤ehák, CSc., PhDr. Václav Valenta, CSc., doc. RNDr. Jan Vítek, doc. RNDr. Jan Vot˘pka, CSc., prof. RNDr. Vít VoÏenílek, CSc., 2003, 2009, 2015 Lektofii: RNDr. Josef Herink, RNDr. Miromila Sobotová, Mgr. Lubo‰ Turner © Autofii fotografií: Pavel âervinka, Petr Dzik, Miroslav Havrlant, Oldfiich Holan, Milan Holeãek, Pavel Chrom˘, Jan ·evãík, Ivan Tich˘, Jan Vot˘pka, archiv NâGS, 2003, 2009, 2015 © Mapky a grafy: RNDr. Jaroslav Synek, 2003, 2009, 2015 © Nakladatelství âeské geografické spoleãnosti, s. r. o., Praha 2003, 2009, 2015 ISBN 978-80-86034-93-5

1-7.qxd 22.6.2015 10:57 Stránka 3

OBSAH

Úvod Zemûpis âeské republiky (M. Holeãek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Územní v˘voj státu, poloha, rozloha (M. Holeãek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5 6

Pfiíroda Geologick˘ a geomorfologick˘ v˘voj (J. Vot˘pka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Rozmanitost reliéfu (J. Vot˘pka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Pfiírodní zdroje (J. Vot˘pka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Charakter podnebí (J. Vot˘pka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Hydrologické pomûry (J. Vot˘pka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

PÛdní pokryv (J. Vot˘pka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Îivá pfiíroda (J. Vot˘pka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Typy krajiny (J. Vot˘pka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Ochrana pfiírody (J. Vot˘pka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Pfiírodní rizika (P. âervinka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

V˘voj a stav Ïivotního prostfiedí (P. âervinka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28

Obyvatelstvo V˘voj osídlení a zalidnûní (V. Valenta) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Obyvatelstvo (V. Valenta) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Sídelní struktura (V. Valenta) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Sídla a jejich funkce (V. Valenta) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

30 32 34 36

Hospodáfiství V˘voj hospodáfiství (L. Krajíãek, L. Kopaãka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Transformace ekonomiky (L. Krajíãek, L. Kopaãka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

V˘voj a rozmístûní prÛmyslu (L. Krajíãek, L. Kopaãka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Odvûtví prÛmyslu (L. Krajíãek, L. Kopaãka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

PÛdní fond (V. Janãák) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Transformace zemûdûlství (V. Janãák) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Zemûdûlská v˘roba (V. Janãák) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Doprava a spoje (M. Holeãek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

ObsluÏná sféra (M. Holeãek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Cestovní ruch a rekreace (M. Holeãek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Vnûj‰í vztahy (M. Holeãek, L. Krajíãek, L. Kopaãka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . âesko a Evropská unie (L. Krajíãek, L. Kopaãka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

38 40 42 44 46 48 50 52 54 56 58 60

Regiony Regiony âeské republiky (M. Holeãek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Hlavní mûsto Praha (M. Holeãek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Stfiedoãesk˘ kraj (M. Holeãek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Jihoãesk˘ kraj (J. Kube‰) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

PlzeÀsk˘ kraj (M. Novotná) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Karlovarsk˘ kraj (M. Novotná) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ústeck˘ kraj (M. Jefiábek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Libereck˘ kraj (M. Jefiábek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Královéhradeck˘ kraj (J. Vítek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Pardubick˘ kraj (J. Vítek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Vysoãina (M. Holeãek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

62 64 66 68 70 72 74 76 78 80 82

1-7.qxd 22.6.2015 10:57 Stránka 4

Jihomoravsk˘ kraj (S. ¤ehák, J. Bína) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Olomouck˘ kraj (V. VoÏenílek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Zlínsk˘ kraj (S. ¤ehák, J. Bína) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Moravskoslezsk˘ kraj (M. Havrlant, J. Havrlant) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Místní oblast (H. Kühnlová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Rozvojové dokumenty na‰í obce (R. Perlín) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

84 86 88 90 92 94

(Poznámka: V této uãebnici byly pouÏity nûkteré ãásti textu a nûkteré ilustrace z 3. vydání uãebnice âeská republika, NâGS, Praha 1996.)

Redakãní uzávûrka uãebnice byla v kvûtnu 2015. Pozdûj‰í v˘voj proto nemohl v ní b˘t zaznamenán.

8-29.qxd 23.11.2015 8:21 Stránka 16

Hydrologické poměry Jak˘ je v˘znam vody v jednotliv˘ch sloÏkách pfiírodní sféry?

Charakterizujte vodní reÏim na‰ich fiek, uveìte hlavní odtokové oblasti a mnoÏství vody, které odvádûjí.

Vysvûtlete na základû údaje uvedeného v textu v závorce, co to je specifick˘ odtok.

Vyhledejte na mapû levostranné a pravostranné pfiítoky Labe, Vltavy, Berounky, Moravy a Dyje.

Pokuste se urãit, jak˘ mají typ hydrografické sítû.

Na kter˘ch fiekách se nalézají na‰e v˘znaãné údolní pfiehradní nádrÏe a jak˘ je jejich v˘znam?

Zjistûte, kdo je v místû va‰eho bydli‰tû nejvût‰ím zneãi‰Èovatelem vod.

Jaká opatfiení mohou fie‰it problém jejich zneãi‰tûní?

Na stránkách âHMÚ www.chmi.cz najdûte maximální prÛtoky na moravsk˘ch fiekách bûhem povodní v roce 1997 a ãesk˘ch fiekách v roce 2002 a porovnejte je s prÛmûrn˘mi denními prÛtoky z pfiedchozích let.

Roãnû spadne na území na‰í republiky asi 56 miliard m3 vody, pfiiãemÏ fieky odvedou okolo 18 miliard m3 (asi 1/3). âeská republika leÏí na hlavním evropském rozvodí a Králick˘ SnûÏník je hydrografick˘m uzlem, kter˘ oddûluje pomofií Severního, Baltského a âerného mofie.

Pro vodní reÏim má rozhodující v˘znam roãní chod poãasí (sráÏky a v˘par). Na‰e toky jsou napájeny de‰Èovou vodou, snûhem a mnohem ménû podpovrchov˘mi zdroji. Povrchov˘ odtok je závisl˘ na sklonu svahÛ, mocnosti zvûtralin, typu ãi druhu pÛd, vegetaãním krytu a zásazích ãlovûka do pfiírodní sféry. Specifick˘ odtok (prÛmûrné mnoÏství vody odtékající z povodí za sekundu) je nejniωí v rovinách a níÏinách (0,1 l.s–1.km–2). Maxima dosahuje na ·umavû, v Jizersk˘ch horách, v Krkono‰ích, v Hrubém Jeseníku a v Beskydech (30–40 l.s–1.km–2). V rovinném, pahorkatinném a vrchovinném reliéfu je nejvût‰í odtok (nad 60 %) v zimním a jarním období. PrÛmûrné roãní teploty na‰ich tokÛ se pohybují od 4,5 do 13,5 °C. Toky transportují látky rozpu‰tûné ve vodû i pevn˘ materiál pocházející ze svahÛ a koryta.

Povrchové vody jsou dvojího typu, tekoucí a stojaté. ¤íãní síÈ âech, Moravy a Slezska byla za poslední dvû století zkrácena regulacemi asi o 4500 km. Hydrografická síÈ Labe je vûjífiovitého typu a odvodÀuje ãeskou kotlinu a okrajová pohofií. Délka toku je 379 km a na hranicích má Labe prÛmûrn˘ prÛtok 308 m3.s–1. Nejvût‰í fiekou âech je Vltava s délkou 440 km, povodím 28 098 km2 a s prÛmûrn˘m prÛtokem u soutoku s Labem 150 m3.s–1 (tj. více neÏ Labe).

Celková délka tokÛ v povodí Labe je asi 38 200 km. ¤eka Morava má pfii soutoku s Dunajem délku 358 km a prÛmûrn˘ prÛtok 120 m3.s–1. Horní tok Odry, odvodÀující severní Moravu a Slezsko, má na hranicích prÛmûrn˘ prÛtok jen 56 m3.s–1 a je znaãnû zneãi‰tûn prÛmyslovou a tûÏební ãinností na Ostravsku.

Jezera nejsou u nás ãetná ani velká. Jsou rÛzného pÛvodu – ledovcová na ·umavû (âerné, âertovo, Ple‰né, Laka, Prá‰ilské), krasová v Maco‰e a v Hranické propasti; sesuvová vznikla pfiehrazením údolí, napfi. Mladotické jezero; ra‰elinná napfiíklad v Jizersk˘ch horách, na ·umavû a v Hrubém Jeseníku. Nejvíce je drobn˘ch fiíãních jezer vznikl˘ch v opu‰tûn˘ch meandrech fiek, napfiíklad v Polabí.

Umûle vytvofiené vodní plochy pfiedstavují rybníky a pfiehradní nádrÏe. Rybníkáfiská sláva v âechách a na jiÏní Moravû upadá od 16. století. Dodnes se zachovala pouze ãtvrtina (asi 21 tisíc rybníkÛ) z nûkdej‰ího poãtu. Pfiesto zaujímají je‰tû plochu 52 tisíc ha. ¤íãní nádrÏe mají v˘znam pro regulaci prÛtoku, zavlaÏování, odbûr pitné a uÏitkové vody, v˘robu elektfiiny, rybolov a rekreaci. Celková zásoba vody ve 150 pfiehradních nádrÏích se odhaduje na 4,4.109 m3, pfiiãemÏ nejvût‰í mnoÏství je zadrÏováno ve vltavské kaskádû s v˘znaãn˘mi pfiehradami Lipno, Orlík, Slapy a v pfiehradách Vranov a Dale‰ice.

Prosté podzemní vody se vyskytují pod povrchem reliéfu ve v‰ech skupenstvích. Vytváfiejí se ze sráÏek prosakujících do pÛd, zvûtralin a rozpukan˘ch hornin. Nejvût‰í zásoby podzemních vod jsou v sedimentech âeské tabule, kde v kfiídov˘ch horninách na zlomech ãasto vystupují prameny podchycené pro zásobování pitnou vodou (napfiíklad Mûlnická Vrutice – 140 l.s–1). Na podzemní vody je bohatá i pískovcová Dûãínská a Broumovská vrchovina a ãtvrtohorní fiíãní sedimenty v povodí vût‰ích fiek. Znaãné zásoby jsou také v ostravské pánvi, pfiedev‰ím ve ãtvrtohorních sedimentech.

Minerální podzemní vody se dûlí na chladné (do 25 °C), teplé (do 50 °C), vyskytující se napfiíklad v Teplicích, Jáchymovû, v Jansk˘ch Lázních, Velk˘ch Losinách, a horké (zfiídla nad 50 °C) v Karlov˘ch Varech. Podle obsahu plynÛ se nejãastûji vyskytují kyselky (nad 1000 mg. kg–1 oxidu uhliãitého) a vody sirovodíkové (více neÏ 1 mg. kg–1 sirovodíku). Podle obsahu rozpu‰tûn˘ch pevn˘ch látek (více neÏ 1000 mg.kg–1) rozli‰ujeme vody slané, hofiké, alkalické, zemité, sádrovcové. Léãebné vyuÏití mají také radioaktivní vody z okolí Jáchymova a Teplic.

Zásahy ãlovûka do hydrosféry jsou pfieváÏnû negativní. Zneãi‰Èování vod rozvojem prÛmyslové v˘roby, pouÏíváním umûl˘ch hnojiv v zemûdûlství, mûstskou a rekreaãní v˘stavbou se stalo problémem Ïivotního prostfiedí. V souãasné dobû se zaãíná dafiit likvidovat bodové zdroje zneãi‰tûní (mûsta, prÛmyslové závody atd.) v˘stavbou ãistíren odpadních vod. Odstranûní plo‰ného zneãi‰tûní, vzniklého chemizací zemûdûlství, je dlouhodobou záleÏitostí, protoÏe zároveÀ dochází k zneãi‰tûní pÛd. Jakost na‰í hydrosféry je také závislá na sráÏkách, ov‰em ty jsou ãasto zneãi‰tûné z ovzdu‰í (kyselé de‰tû), a tak sráÏková voda pfiichází do hydrosférického obûhu jiÏ ãásteãnû mineralizována, coÏ se projevuje po‰kozením nejen pÛd, ale i biosféry. Je‰tû závaÏnûj‰ího charakteru je zneãi‰Èování podzemních vod, protoÏe obûh vody v hlub‰ích zónách reliéfu je velice pomal˘, a proto se souãasná devastace vod mÛÏe negativnû projevit je‰tû v pfií‰tích generacích.

8-29.qxd 23.11.2015 8:22 Stránka 17

PŘÍRODA

16–17

Urãete s pomocí mapy polohu uveden˘ch rybníkÛ.

Schematick˘ blokdiagram znázorÀuje vznik minerálních pramenÛ, gejzírÛ a plynn˘ch v˘ronÛ v Podkru‰nohofií. 1 – Ïulov˘ masiv s tektonick˘mi poruchami, 2 – metamorfované horniny pfiekryté ve svrchní ãásti usazen˘mi horninami, 3 – zvûtralinov˘ plá‰È s pÛdním pokryvem, 4 – zlomová pásma, 5 – prÛniky povrchov˘ch vod po zlomov˘ch pásmech do hloubky, 6 – v˘stup juvenilních mineralizovan˘ch vod a plynÛ po zlomov˘ch a puklinov˘ch systémech, 7 – podzemní cesty v hloubce zahfiáté a mineralizované vody a plynÛ, 8 - silné vzestupné proudy teplé mineralizované a proplynûné vody, které si udrÏí teplotu aÏ na zemsk˘ povrch, 9 – sifonov˘ uzávûr termálního gejzírového v˘vûru, 10 – v˘vûry tepl˘ch a studen˘ch mineralizovan˘ch vod, 11 – plynné v˘rony unikající z podzemních minerálních vod, 12 – zv˘‰en˘ tepeln˘ tok.

RozloÏení roãního odtoku vody z území âeska podle hlavních povodí

âertovo jezero je jedním z pûti jezer ledovcového pÛvodu na ãeské stranû ·umavy. Jako jediné z nich patfií do povodí âerného mofie.

Dolní tok fieky Sázavy u T˘nce nad Sázavou. Tato tfieka má na svém stfiedním toku velk˘ poãet meandrÛ. Co je to meandr? Na podrobnûj‰í mapû zjistûte poãet meandrÛ na stfiedním toku mezi mûsty Sázava a Ledeã nad Sázavou.

8-29.qxd 23.11.2015 8:22 Stránka 18

Půdní pokryv Pokuste se urãit hlavní pÛdotvorné ãinitele oblasti, ve které bydlíte nebo chodíte do ‰koly.

Proã rÛzné typy hornin rÛznû ovlivÀují chemismus pÛd a mnoÏství minerálních Ïivin?

Na základû sv˘ch znalostí ze základní ‰koly se pokuste vysvûtlit pojmy pÛdní druhy a pÛdní typy.

Které pÛdní typy a pÛdní druhy pfievaÏují v okolí va‰eho domova?

Které pÛdní druhy a pÛdní typy mají u nás nejvût‰í plo‰né zastoupení? PouÏijte k odpovûdi map ze ‰kolního atlasu.

Proã se ãernozemû nacházejí pfieváÏnû v níÏinat˘ch oblastech stfiedních âech, jiÏní a stfiední Moravy?

Jaké faktory zpÛsobují zv˘‰enou erozi pÛdy?

PÛda je pfiírodním zdrojem, kter˘ lze snadno zniãit. Je na‰í Ïivitelkou a základem civilizace.

Vznik a v˘voj pÛd je sloÏit˘ proces, na nûmÏ se rÛznou intenzitou podílejí pÛdotvorní ãinitelé (geologick˘ podklad, reliéf, klima, podzemní voda, vegetace, pÛdní organismy – edafon a ãlovûk). Geologick˘ podklad a na nûm vznikající chemické a mechanické zvûtraliny ovlivÀují chemismus vznikajících pÛd. Petrologické sloÏení hornin urãuje mnoÏství minerálních Ïivin v pÛdách. Na‰e pÛdy vznikly z 97 % na povrchu zvûtralinového plá‰tû, jehoÏ mocnost se pohybuje od 0,3 do 5 m. Reliéf se v pÛdotvorn˘ch procesech uplatÀuje nadmofiskou v˘‰kou, expozicí, sklonem svahÛ a intenzitou erozních procesÛ. Klimatické faktory (sráÏky, v˘par a teplota) urãují, zda v pÛdním profilu pfievládá sestupn˘ pohyb podzemní vody – promyvn˘ reÏim, nebo vzestupn˘ – v˘parn˘ reÏim. Bez vegetaãního krytu by nemohla vzniknout pÛda, protoÏe vegetace je zdrojem humusu, na jehoÏ tvorbû se podílí i edafon – fiasy, bakterie, plísnû a houby, prvoci, ãlenovci i obratlovci. Vytváfií sloÏit˘ potravní fietûzec, kter˘ je nepostradateln˘ pfii tvorbû humusu. Vliv ãlovûka se projevil pfiedev‰ím odstranûním lesních porostÛ (pÛvodnû 90 % plochy), z nichÏ nyní zbyla asi tfietina. Ov‰em antropogenní zásahy do pfiírodní sféry posledních desetiletí byly mnohem radikálnûj‰í. Pfiedev‰ím zemûdûlská, prÛmyslová, tûÏební a komunikaãní ãinnost zpÛsobila znaãnou devastaci pÛdního fondu.

PÛdní typy jsou pÛdní souvrství, jejichÏ uspofiádání do horizontÛ je v˘sledkem pÛdotvorného procesu. âernozemû vznikly nejãastûji na spra‰ích v b˘val˘ch lesostepních a stepních oblastech. V povrchové ãásti (A horizont) je mnoÏství humusu ‰edoãerné aÏ hnûdoãerné barvy.

Vyskytují se ve stfiedních âechách, na stfiední a jiÏní Moravû. Hnûdozemû obklopují ãernozemní území âech a Moravy. Pfiedpokládá se, Ïe vznikly degradací ãernozemí pahorkatinn˘ch aÏ vrchovinn˘ch oblastí. Mají málo Ïivin, musí se hnojit a kypfiit. Hnûdé pÛdy jsou nejroz‰ífienûj‰í. V pÛdním profilu mají tfii horizonty – humózní A, hnûd˘ B a mateãn˘ substrát C (hornina, zvûtralina). Rozli‰ujeme hnûdé pÛdy niωích poloh, vrchovin a hor. Vyskytují se v pohraniãních horsk˘ch oblastech, na âeskomoravské vrchovinû a na severní Moravû. Podzolové pÛdy a podzoly vznikají vyluhováním, zesvûtlením a minerálním ochuzením svrchního horizontu na hrub˘ch zvûtralinách a svahov˘ch sedimentech, ve vût‰ích nadmofisk˘ch v˘‰kách a na severních svazích. Rendziny (vápenatky) vznikají na vápencích. Mají pouze A a C horizont a jsou bohaté na Ïiviny. Nivní pÛdy vznikají na mlad˘ch náplavech fiek. A horizont má ‰edou barvu, substrát hnûdou. VyuÏívají se pfieváÏnû jako louky. LuÏní pÛdy (ãernice) vznikají na nivách s luÏním lesem a mají hlubok˘ humusov˘ horizont. âinností ãlovûka vznikají antropické pÛdy – ovlivnûné emisemi, pÛdy odvalÛ a hald, eventuálnû skr˘vek.

PÛdní druhy se úzce váÏou na charakter geologického podkladu a na zpÛsob jeho zvûtrávání. Písãité lehké pÛdy vznikly pfieváÏnû na fiíãních ‰tûrkopíscích a na pískovcích. Mají málo Ïivin a jsou dobfie propustné pro vodu. Hlinitopísãité aÏ písãitohlinité pÛdy vznikají pfiedev‰ím na zvûtralinách Ïul âeského masivu. Obsahují asi 25 % jílovit˘ch ãástic a mají dostatek humusu. Zemûdûlsky se hojnû vyuÏívají. Hlinité pÛdy mají písãit˘ a jílovit˘ podíl v rovnováze a jsou nejvhodnûj‰ími zemûdûlsk˘mi pÛdami v oblasti stfiedních âech, Jiãínska, moravsk˘ch úvalÛ a Ostravska. Jílovitohlinité (tûÏké) pÛdy mají více neÏ 50 % jílovit˘ch ãástic. Jsou soudrÏné, váÏí dobfie Ïiviny a vlhkost. Pfii dostateãném kypfiení je lze je‰tû zemûdûlsky vyuÏít.

Charakteristické jsou pro Podkru‰nohofií. Jílovité pÛdy jsou pro vzduch a vodu tûÏko prostupné, zemûdûlsky nevhodné. Vyskytují se na Mladoboleslavsku a v jiÏních âechách. Skelety, nevhodné pro obhospodafiování, jsou hrubozrnné kamenité pÛdy vznikající v horsk˘ch oblastech nebo zvûtráváním buliÏníku, kfiemence a vulkanick˘ch hornin.

PÛdy níÏin a nízk˘ch pahorkatin se vyskytují do v˘‰ek 350 m n. m., kde se prÛmûrné roãní teploty pohybují mezi 8 aÏ 10 °C, sráÏky od 450 do 600 mm. Na fiíãních nánosech, spra‰ích a vát˘ch píscích vznikají ãernozemû, degradované ãernozemû a hnûdozemû. Na zaplavovan˘ch nivách se vytvofiily nivní a luÏní pÛdy s dostatkem humusu.

PÛdy pahorkatin (zhruba do 550 m) vznikají na spra‰ov˘ch hlínách a na svahov˘ch zvûtralinách pfii prÛmûrné roãní teplotû 6,5 aÏ 8,5 °C a sráÏkách 600 aÏ 800 mm. PfievaÏují tu hnûdé lesní pÛdy s rÛzn˘m obsahem humusu, které jsou do urãitého stupnû podzolované.

PÛdy vrchovin a hor vznikají v mírnû chladn˘ch a vlhk˘ch oblastech s prÛmûrnou roãní teplotou od 4 do 7 °C a sráÏkami mezi 700–1000 mm. Pfievládají zde znaãnû podzolované hnûdé lesní pÛdy. Na vápencov˘ch podkladech se vyvinuly vápenatky, pokryté vût‰inou lesy.

V nejvy‰‰ích polohách se obvykle vyskytují podzoly.

Eroze ohroÏuje témûfi 4/5 zemûdûlské pÛdy, která leÏí na svazích. Asi 35 % svaÏit˘ch pozemkÛ je v jarních a podzimních mûsících váÏnû postiÏeno plo‰nou a struÏkovou vodní erozí.

8-29.qxd 23.11.2015 8:22 Stránka 19

PŘÍRODA

18–19

Zastoupení typÛ pÛd na zemûdûlské pÛdû (v %).

1 – hnûdé pÛdy, 2 – hnûdozemû, 3 – ãernozemû, 4 – ilimerizované a oglejené pÛdy, 5 – glejové pÛdy, 6 – rendziny, luÏní pÛdy, podzoly a ostatní.

Schematizované profily na‰ich hlavních pÛdních typÛ. 1 – ãernozem na spra‰i, 2 – hnûdá humózní pÛda, 3 – podzol, 4a – rendzina na vápenci pod lesním porostem, 4b – rendzina na vápenci na orné zkultivované plo‰e, 5 – humózní luÏní pÛda na náplavech.

Eroze ohroÏuje pfiedev‰ím ornou pÛdu. Dochází k odnosu humózního horizontu, a tak se sniÏuje úrodnost. PÛdní erozi napomáhá ‰patná technologie zpracování pÛdy, napfiíklad orba ãi vysazování brambor do fiádkÛ po sklonu svahu.

Mapka roz‰ífiení pÛdních druhÛ. PÛdy pfieváÏnû: 1 – písãité, 2 – hlinitopísãité aÏ písãitohlinité, 3 – hlinité, 4 – jílovitohlinité, 5 – jílovité aÏ jíly, 6 – silnû ‰tûrkovité aÏ kamenité (s obsahem ‰tûrku vût‰ím neÏ 50 %).

PÛdy, které vznikly na zvûtralinách vápencÛ (rendziny), jsou bohaté Ïivinami a s velk˘m obsahem vápníku, takÏe se hodí i pro pûstování vinné révy. Zakládání nov˘ch vinohradÛ na Karl‰tejnsku

âernozemû a hnûdozemû jsou pfii mírném pfiihnojování velice úrodné pÛdy, na nichÏ se pûstují nároãné plodiny – p‰enice, kukufiice, cukrová fiepa, ale i sluneãnice. Profil hnûdozemí s kofienovou soustavou cukrové fiepy

8-29.qxd 23.11.2015 8:22 Stránka 24

Ochrana přírody Jak˘m zpÛsobem ohroÏuje zemûdûlská a prÛmyslová ãinnost jednotlivé sloÏky pfiírodní sféry?

Nav‰tívili jste nûkter˘ z na‰ich národních parkÛ?

Charakterizujte jeho pfiírodu a lidskou ãinnost v nûm.

Doporuãte náv‰tûvníkovi z ciziny, jak se má chovat na území Krkono‰ského národního parku.

Jaké základní rozdíly jsou mezi velkoplo‰n˘mi a maloplo‰n˘mi chránûn˘mi územími? Uveìte pfiíklady.

Uveìte pfiíklady chránûn˘ch území pfiírody rÛzn˘ch kategorií v okolí va‰eho bydli‰tû nebo ‰koly. DodrÏuje se dÛslednû jejich ochrana? Co je pro to tfieba udûlat?

Zjistûte, v jak˘ch mezinárodních organizacích, které se zab˘vají ochranou pfiírodního a Ïivotního prostfiedí, je âeská republika aktivnû zapojena.

Na internetu vyhledejte podrobnûj‰í informace o nûkteré z chránûn˘ch krajinn˘ch oblastí.

Na‰e malá republika má na svém území v‰echny základní typy krajin Evropy, kromû mofiského pobfieÏí a velehor. V na‰í krajinû jsou zastoupeny hory s ledovcov˘m reliéfem a periglaciálními jevy, vulkanick˘ reliéf, vápencové oblasti s jeskynûmi, kaÀony a ponorn˘mi toky, pískovcová skalní mûsta, mûkce modelované vrchoviny a pahorkatiny se zbytky zarovnan˘ch povrchÛ, hluboce zafiíznutá aÏ kaÀonovitá údolí kontrastující se ‰irok˘mi údolními nivami a níÏinn˘mi oblastmi, ale máme také horské a luÏní lesy, lesostepi, rozsáhlé kulturní stepi, ra‰elini‰tû, svérázné oblasti rybníkÛ a luk.

Se vzrÛstajícími Ïivotními nároky na‰í spoleãnosti neustále roste devastaãní tlak na pfiírodní sféru, coÏ se projevuje naru‰ováním vztahu mezi jednotliv˘mi pfiírodními sloÏkami. Úkolem ochrany pfiírodní sféry je co nejvût‰í zachování pfiírodního základu v na‰í kulturní krajinû.

V âeské republice má ochrana pfiírody hlubokou tradici. Na na‰em území je nejstar‰í evropská pfiírodní rezervace, která byla vyhlá‰ena v Novohradsk˘ch horách v roce 1838 – je to nyní opût zpfiístupnûn˘ Îofínsk˘ prales. V roce 1858 zaloÏil hrabû Jan Schwarzenberg na ·umavû rezervaci Boubínsk˘ prales. Do roku 1938 u nás bylo 136 pfieváÏnû maloplo‰n˘ch chránûn˘ch území. V roce 2015 bylo v na‰í republice 29 velkoplo‰n˘ch a 2536 maloplo‰n˘ch chránûn˘ch území o celkové rozloze dosahující témûfi 17 % státního území. To nás fiadí v ochranû pfiírody na pfiední místo ve svûtovém mûfiítku.

Národní parky (zkratka NP) – Krkono‰sk˘, ·umava, Podyjí a âeské ·v˘carsko – jsou území pfiírodnû zcela jedineãná v národním ãi mezinárodním mûfiítku. Znaãnou plochu zaujímají pfiirozené nebo lidskou ãinností jen málo ovlivnûné ekosystémy. Hospodáfiská ãinnost je fiízena tak, aby byly zachovány jejich krajinné hodnoty. Chránûné krajinné oblasti (CHKO, poãet 26) jsou velkoplo‰ná chránûná území pfiírody s málo naru‰enou krajinou a s charakteristickou hospodáfiskou ãinností, která je usmûrÀována tak, aby nedo‰lo k zásadním zmûnám krajiny. Harmonicky utváfienou krajinu charakterizuje urãit˘ typ reliéfu a v˘znaãn˘ podíl pfiirozen˘ch lesních ekosystémÛ. Národní pfiírodní rezervace (NPR, poãet 110) zahrnují men‰í plochy pÛvodní, málo dotãené pfiírody, kde jsou vylouãené ve‰keré zásahy do pfiírody. Dal‰í tfii kategorie maloplo‰n˘ch chránûn˘ch území a v˘znamn˘ch dûl ãlovûka jsou pfiírodní rezervace (PR, 812), národní pfiírodní památky (NPP, 116) a pfiírodní památky (PP, 1498). Kromû tûchto chránûn˘ch kategorií existují je‰tû pfiírodní parky, ochranná pásma, ochranné lesy, parkové lesy a památné stromy. Vût‰inou jde o ochranu zdrojÛ pitné a minerální vody, lesÛ a ra‰elini‰È nebo o ãásti krajiny vyhrazené pro rekreaci.

Vzhledem k poloze na‰eho území máme i mezinárodnû v˘znamná chránûná území. Patfií k nim pfiedev‰ím biosférické rezervace. Vyhla‰uje je UNESCO, pfiedpokládající vytvofiení celosvûtového systému chránûn˘ch území, v nichÏ by se trvale zabezpeãilo zachování pfiirozen˘ch rostlinn˘ch a Ïivoãi‰n˘ch spoleãenstev. U nás máme ‰est biosférick˘ch rezervací, které tvofií souãást národních parkÛ a CHKO. Z celkové plochy na‰ich chránûn˘ch území zaujímají 4 %. Patfií k nim horská ·umava spoleãnû s nûmeck˘m Bayerischer Wald, pánevní oblast TfieboÀsko, dále Kfiivoklátsko, Bílé Karpaty, Krkono‰e a nejmen‰í je vápencová oblast Pálavy.

Od roku 1990 je u nás podle mezinárodní dohody chránûno také nûkolik v˘znamn˘ch mokfiadních ekosystémÛ, napfiíklad TfieboÀské rybníky a ra‰elini‰tû, ·umavské slatû, Novozámeck˘ a BfiehyÀsk˘ rybník a Lednické rybníky. V roce 1990 rovnûÏ vznikla evropská iniciativa Ekologické stavební kameny pro nበspoleãn˘ evropsk˘ dÛm, jejímÏ hlavním úkolem je ochrana zbytkÛ pfiírodní krajiny v pohraniãních územích. U nás patfií do této kategorie Krkono‰e, âeské ·v˘carsko, ·umava, TfieboÀsko, Podyjí a Pálava. Jako ãlen EU se âesko zapojilo do sytému chránûn˘ch území evropského v˘znamu – do soustavy Natura 2000. U nás zahrnuje (v r. 2015) 41 ptaãích oblastí a dal‰ích 879 pfiírodních lokalit.

Kromû uvedené regionální ochrany pfiírodní sféry existují u nás zákonné normy zaji‰tující ochranu reliéfu, pÛd, hydrosféry, atmosféry a biosféry na celém území na‰eho státu. Zákonem jsou chránûny i jednotlivé vzácné druhy rostlin a ÏivoãichÛ. Velká pozornost je upfiena na vodní zdroje, protoÏe na‰e republika je pramennou oblastí. Témûfi v‰echny toky vodu odvádûjí z na‰eho území a jen nepatrné procento vody k nám pfiitéká. Proto jsou zákonem vyhlá‰eny chránûné oblasti pfiirozené akumulace vod, chránûná povodí vodárensk˘ch tokÛ a pásma hygienické ochrany zdrojÛ pitné a minerální vody. Tato opatfiení mají zlep‰it kvalitu vodních zdrojÛ a zajistit dostatek vody pro budoucnost.

Ochrana pfiírody se u nás fiídí zákonem o ochranû pfiírody a krajiny z roku 1992. Jeho úãelem je udrÏení a obnova pfiírodní rovnováhy v krajinû a ochrana rozmanitosti forem Ïivota, pfiírodních krás a hodnot. Chrání zvlá‰È cenná území i rostlinné a Ïivoãi‰né druhy.

8-29.qxd 23.11.2015 8:22 Stránka 25

PŘÍRODA

24–25 Velkoplo‰ná chránûná území – 4 národní parky a 26 chránûn˘ch krajinn˘ch oblastí. ·est z tûchto území bylo zafiazeno do sítû biosférick˘ch rezervací pod patronací UNESCO. Pfiipravte program jednodenní zemûpisné exkurze do vybraného velkoplo‰ného území. Vydejte pokyny pro chování úãastníkÛ v chránûném území.

CHKO Pálava (Pavlovské vrchy) je morfologicky nejnápadnûj‰í vápencovou dominantou jiÏní Moravy, se zachovanou skalní stepí. Na strm˘ch vápencov˘ch stûnách hojnû roste tafiice skalní.

V pískovcích âeské tabule se mÛÏeme setkat s odoln˘mi, vodorovnû uloÏen˘mi polohami s Ïelezit˘m tmelem. Pfii zvûtrávání a erozi chrání tyto odolné partie spodní mûkãí pískovce. Tak vznikly napfi. Kokofiínské pokliãky. Îulov˘ balvan Dûdek v pfiírodní rezervaci U báby poblíÏ Îihle. Vznikl selektivním zvûtráváním uvnitfi zvûtralinového plá‰tû, kter˘ byl snesen erozí, zatímco balvan zÛstal.

Národní pfiírodní rezervace Soos (Hájek) severov˘chodnû od Franti‰kov˘ch Lázní je rozlehlé ra‰elini‰tû a minerální slatini‰tû s barevn˘mi v˘kvûty solí a s fiadou minerálních pramenÛ nasycen˘ch oxidem uhliãit˘m.

8-29.qxd 23.11.2015 8:22 Stránka 26

Přírodní rizika Zjistûte, jaká pfiírodní rizika by mohla postihnout okolí va‰í ‰koly ãi obce. Kdy naposledy byla obec postiÏena pfiírodní katastrofou?

Diskutujte své zku‰enosti s pfiírodními riziky a jejich pÛsobením.

ZaÏili jste vy nebo va‰i rodiãe nûkterou katastrofu?

Máte osobní zku‰enost se siln˘mi vûtry? Zjistûte podrobnosti o nûkteré velké vichfiici, která postihla ‰ir‰í okolí va‰eho bydli‰tû.

Jaká protipovodÀová opatfiení mÛÏe ãlovûk provést v kulturní krajinû?

Vysvûtlete, proã má pfiírodní krajina lep‰í retenãní schopnost neÏ krajina kulturní.

Na stránkách âHMÚ (www.chmi.cz) se seznamte s pÛsobením tornád na území âeska. Jaké pfiedstavují pfiírodní riziko pro obyvatele v porovnání s ostatními pfiírodními riziky?

Na internetové stránce âeské geologické sluÏby (www.cgu.cz) zjistûte, v jakém stupni ohroÏení svahov˘mi pohyby se nachází okolí va‰eho bydli‰tû.

Îivelní pohromy provázejí Ïivot ãlovûka odpradávna a území na‰í republiky není v˘jimkou.

O tom, která pfiírodní rizika nás ohroÏují, vypovídá historická zku‰enost. âesku se vyh˘bají katastrofální zemûtfiesení ãi sopeãná ãinnost, coÏ souvisí s geologickou stavbou území. Zemûtfiesení, která se vyskytují pfiedev‰ím v západních, ménû ve v˘chodních âechách a na Jesenicku, nenab˘vají niãivé intenzity. Na Ostravsku souvisí zemûtfiesení s dÛlní ãinností. Nicménû jiné niãivé pfiírodní katastrofy se na na‰em území vyskytují pomûrnû pravidelnû. K hlavním pfiírodním rizikÛm patfií pfiedev‰ím povodnû, sucha, silné vûtry a svahové pochody.

Povodnû, jak ukazují historické i nedávné zku‰enosti, se âesku nijak nevyh˘bají. Pfiíãiny povodnû (tj. v˘razn˘ vzestup hladiny vodního toku, zpÛsoben˘ obvykle náhl˘m zv˘‰en˘m prÛtokem) vznikají nejãastûji jednou ze tfií pfiíãin. Krátké intenzivní lijáky a prÛtrÏe mraãen zpÛsobují tzv. bleskové povodnû. Vznikají nenadále pfiedev‰ím v letních mûsících. Mají sice jen mal˘ plo‰n˘ rozsah, ale prÛbûh je ãasto katastrofální. Náhlé rozvodnûní vodního toku, kdy bûhem velmi krátké doby extrémnû vzroste prÛtok, zpÛsobuje v obydlen˘ch oblastech velké ekonomické ‰kody. Jejich pfiedpovûditelnost je ve vztahu ke konkrétní lokalitû takfika nemoÏná.

Vydatné trvalé sráÏky frontálního pÛvodu pÛsobí povodnû vût‰ího územního rozsahu a trvají více hodin aÏ nûkolik dní. Tento typ povodnû postihl v roce 1997 Moravu a ãást âech, v roce 2002 vût‰inu území âech a jiÏní Moravu. V˘skyt tûchto povodní lze s urãit˘m pfiedstihem pfiedpovídat, a ãásteãnû tak sníÏit ekonomické ‰kody i ztráty na Ïivotech. Tfietí pfiíãinou povodní b˘vá tání snûhové pokr˘vky. V pfiírodû se ãasto vyskytuje kombinace uveden˘ch faktorÛ ãi pfiechodné typy. O velikosti a prÛbûhu povodnû rozhoduje i schopnost krajiny pfiijímat sráÏky, tj. její retence. Jednoznaãnû vût‰í retenci má pÛvodní pfiírodní krajina oproti kulturní. DÛsledkem mnoha zmûn v krajinû je katastrofálnûj‰í prÛbûh povodní.

Sucho, zjednodu‰enû definované jako období beze sráÏek nebo s v˘raznû podnormálními sráÏkami, je klimatick˘m jevem, kter˘ mÛÏe také mít katastrofální prÛbûh, zvlá‰tû vyskytne-li se ve vegetaãním období. Del‰í období sucha ve sráÏkovû deficitních letech 1992–1994 zpÛsobilo po‰kození lesních porostÛ. Historicky známé je sucho, které postihlo na‰i zemi ve vegetaãním období v roce 1947.

Silné vûtry patfií k pfiírodním rizikÛm, které zpÛsobují pfiedev‰ím ekonomické ztráty. Vichfiice vznikají pfii v˘razném horizontálním tlakovém gradientu kdykoli v prÛbûhu roku. (Horizontální tlakov˘ gradient je zmûna atmosférického tlaku, pfiipadající na jednotkovou vzdálenost ve smûru nejvût‰í prostorové zmûny tlaku. Vzduch ve volné atmosféfie pak proudí zhruba kolmo na smûr horizontálního tlakového gradientu. Rychlost proudûní úmûrnû vzrÛstá s velikostí horizontálního tlakového gradientu.) Vichfiice pÛsobí znaãné ‰kody na vût‰ím území pfiedev‰ím na lesních kulturách nebo v zastavûn˘ch oblastech. âesko a ãást Evropy byla postiÏena vûtrem dosahujícím síly orkánu pfii pfiechodu tlakové níÏe Kyrill v lednu 2007 (vítr dosáhl na SnûÏce rekordní rychlosti 216 km/h) a tlakovou níÏí Emma v bfieznu 2008. Tlakov˘ gradient dosáhl pfii cyklonû Kyrill 5,6 hPa/100 km. S nûkter˘mi typy boufií je spjat v˘skyt tornád. Na rozdíl od vichfiic mají krátké trvání (nejv˘‰e desítky minut), pÛsobí lokálnû a vyskytují se pfiedev‰ím v teplé pÛli roku.

Svahové pohyby jsou pohyby zeminy a hornin po svahu vlivem gravitace. Zahrnují celou ‰kálu jevÛ od posunu malého mnoÏství materiálu gravitaãním pohybem (tzv. slézání suti) aÏ po sesuvy a skalní fiícení. Ke svahov˘m pohybÛm se fiadí i snûhové laviny, které se na na‰em území vyskytují v Krkono‰ích. Sesuvy jsou náhlé pohyby masy hornin po smykové plo‰e zfietelnû oddûlené od podloÏí. B˘vají vyvolány pfiírodními faktory, napfi. vysok˘mi sráÏkami nebo zemûtfiesením, ãi ãinností ãlovûka (odlesnûní, záfiezy ve svahu atd.). Zv˘‰ená sesuvná aktivita byla napfiíklad zaznamenána po povodních v roce 1997 na v˘chodní Moravû v oblasti karpatského fly‰e, kter˘ je pfiirozenû náchyln˘ ke svahov˘m pohybÛm. Na mnoha místech Vsetínsk˘ch, Host˘nsk˘ch a Vizovick˘ch vrchÛ a v Moravskoslezsk˘ch Beskydách do‰lo i k oÏivení star˘ch, zklidnûn˘ch sesuvn˘ch území. Vedle hlavního viníka, vysok˘ch sráÏek a následného nasycení pÛdy a podpovrchov˘ch vrstev vodou, pÛsobilo na vznik sesuvÛ zv˘‰ení hladiny podzemních vod nebo boãní eroze rozvodnûn˘ch tokÛ. To v‰e naru‰ilo stabilitu svahÛ a vedlo k mnoha sesuvÛm, ãasto o rozloze aÏ stovek metrÛ ãtvereãních. Ke skalnímu fiícení (náhl˘ pohyb a pád skalních mas) dochází u nás napfiíklad v údolí Labe a Kamenice. V Ústí nad Labem, v Dûãínû ãi v Hfiensku dochází k fiícení kfiídov˘ch pískovcÛ. V Hfiensku, kde jsou ohroÏeny obytné budovy, musí b˘t skalní masivy neustále sledovány a nákladnû a obtíÏnû zabezpeãeny.

Mezi dal‰í pfiírodní rizika, která se mohou u nás objevit, patfií dal‰í meteorologické jevy, pfiedev‰ím teplotní extrémy (horka i mrazy), ledovka a námraza, lesní a jiné poÏáry.

8-29.qxd 23.11.2015 8:23 Stránka 27

PŘÍRODA

SráÏky byly pfiíãinou sesuvu na úboãí vrchu MuÏského u Mnichova Hradi‰tû v roce 1926. Velk˘ sesuv kfiídov˘ch slínÛ a pískovcov˘ch sutí zniãil obec Dneboh. 1 – slíny, 2 – sesuvem prohnûtené slíny, 3 – kvádrové pískovce, 4 – sesuté slíny, 5 – smyková plocha sesuvu.

26–27

Zemûtfiesení na území âeska nedosahují na‰tûstí niãivé intenzity. Mapka ukazuje ohniska zemûtfiesení o intenzitû pfievy‰ující 4. stupeÀ intenzity podle Medvûdûvovy-SponheuerovyKárníkovy stupnice.

Katastrofální povodeÀ, která postihla znaãnou ãást území âech a jiÏní Moravy v roce 2002 zpÛsobila velké ekonomické ‰kody v celkové v˘‰i asi 80 aÏ 100 miliard. Mezi nejvíce po‰kozené patfiila napfiíklad dopravní infrastruktura, kdyÏ do‰lo ke zfiícení fiady mostÛ a naru‰ení spojení mezi jednotliv˘mi sídly.

Vlevo: Zfiícen˘ silniãní most u VodÀan. Mezi oblasti nejpostiÏenûj‰í povodní patfiily jiÏní âechy. Na leteckém snímku dole: Rozlitá LuÏnice u stejnojmenné obce nedaleko Tfiebonû.

62-81.qxd 22.6.2015 11:16 Stránka 76

Liberecký kraj Které vodní toky kraje jsou souãástí úmofií Baltského a Severního mofie?

âást kraje se zahrnuje do tzv. ãerného trojúhelníku.

Vysvûtlete a územnû vymezte tento pojem.

Jedno z moÏn˘ch Ïelezniãních spojení mezi Libercem a Ústím n. L. není sice nejv˘hodnûj‰í, vyznaãuje se v‰ak dopravní zvlá‰tností.

Ze studia mapy a jízdního fiádu fieknûte, jaké spojení máme na mysli.

Vyhledejte na turistické mapû zajímavá místa âeského ráje.

S pomocí turistické mapy a turistického prÛvodce navrhnûte jednodenní cyklistick˘ v˘let Jizersk˘mi horami.

Porovnejte historick˘ v˘voj, pfiírodní podmínky, souãasnou socioekonomickou situaci a perspektivu ·luknovského a Fr˘dlantského v˘bûÏku.

Dal‰í informace o kraji vyhledejte na adrese www.libereckykraj.cz

Rozlohou i poãtem obyvatel patfií k nejmen‰ím krajÛm âeska. Na severu sousedí s Nûmeckem (Sasko) a s Polskem (Dolnoslezské vojvodství). Území kraje je z pfiírodního hlediska mimofiádnû ãlenité a rozmanité. Ploché tvary kfiídové âeské tabule na jihu pfiecházejí aÏ do subalpinsk˘ch vrcholov˘ch poloh na severu – LuÏické hory, Jizerské hory a Krkono‰e. Do kraje zasahuje ‰est velkoplo‰n˘ch chránûn˘ch území – Krkono‰sk˘ národní park (západní ãástí) a CHKO Jizerské hory, âesk˘ ráj, Kokofiínsko, âeské stfiedohofií a LuÏické hory. Severov˘chodní oblast se fiadí mezi sráÏkovû nejbohat‰í u nás (roãnû aÏ 1600 mm). Z nerostného bohatství se vyuÏívá dekoraãní a stavební kámen (napfi. liberecká Ïula), ‰tûrkopísky, skláfiské a slévárenské písky. Ty kdysi daly základ skláfiské v˘robû.

TûÏba uranu na âeskolipsku, v˘znamná pfied rokem 1990, byla vzhledem k ekologick˘m ‰kodám a nízké rentabilitû zastavena. Kraj patfií k oblastem s nejniωím podílem zemûdûlské a orné pÛdy, naopak s vysok˘m podílem lesní pÛdy. Ochranná, vodohospodáfiská a rekreaãní funkce lesÛ je v‰ak naru‰ena exhalacemi ze zdrojÛ zneãi‰tûní u nás, v Nûmecku a Polsku.

Ekonomick˘ rozmach v druhé polovinû 19. století zpÛsobil mimofiádn˘ nárÛst obyvatelstva Liberce, kter˘ se stal 2. nejvût‰ím mûstem tehdej‰ích ãesk˘ch zemí (31 tis. r. 1890) a pfiirozen˘m centrem severních âech. Jeho v˘znam pfiesahoval do Horní LuÏice a Dolního Slezska. Do roku 1945 patfiil k nejvût‰ím centrÛm nûmeckého obyvatelstva na na‰em území. Jádro kraje tvofií aglomerace Liberec – Jablonec nad Nisou. Pozoruhodn˘ nárÛst obyvatelstva, kter˘ nemá v novodobé historii obdobu, zaznamenalo vlivem tûÏby uranu v letech 1970–1990 âeskolipsko (âeská Lípa, MimoÀ, StráÏ p. R.). Dodnes se vyznaãuje mlad‰í vûkovou strukturou.

Základ hospodáfiství na Liberecku tvofiily v 19. století bavlnáfiství a vlnafiství, k nimÏ se postupnû pfiidalo skláfiství, v˘roba a obchod s biÏutérií na Jablonecku a Novoborsku. Znaãná ãást produkce se exportovala. PrÛmyslová struktura zÛstala zachována i po 2. svûtové válce. V˘raznou zmûnou v zamûfiení bylo zahájení hlubinné a pozdûji chemické tûÏby a zpracování uranu v Podje‰tûdí a na âeskolipsku v 70. letech 20. století. Zatímco textilní prÛmysl ztratil své dominantní postavení po roce 1990 pomûrnû brzy, prÛmysl skláfisk˘ a v˘robu biÏuterie zasáhl útlum pozdûji. Krize se nevyhnula ani tradiãním stfiediskÛm: Novému Boru, Jablonci nad Nisou, Îeleznému Brodu a Kamenickému ·enovu. V posledních letech je v˘razn˘ nástup podnikÛ automobilového prÛmyslu (âeská Lípa, Chrastava, StráÏ n. N., Liberec). Zamûfiení na v˘robu souãástek, náhradních dílÛ a doplÀkÛ (mj. plasty, potahy) zpÛsobila blízkost Mladé Boleslavi.

Zemûdûlství má v kraji zanedbatelnou funkci. Z hlediska dopravní infrastruktury leÏí území kraje mezi dvûma dÛleÏitûj‰ími tahy (z Prahy na Ústí nad Labem a Hradec Králové). Není zapojeno do systému vysokorychlostních Ïelezniãních tratí a nesmûfiuje sem dálnice. Do zahraniãí lze cestovat pfies ãetné hraniãní pfiejezdy, nejzatíÏenûj‰í je Harrachov a Hrádek nad Nisou.

V˘znamnou souãástí ekonomiky je cestovní ruch. Poãet ubytovacích zafiízení se po roce 1990 zv˘‰il témûfi tfiikrát nárÛstem men‰ích ubytovacích zafiízení (penziony). Nadregionální aÏ mezinárodní v˘znam mají Krkono‰e, kde znaãnou ãást klientely tvofií zahraniãní náv‰tûvníci.

Za vyhlá‰ená stfiediska zimních sportÛ lze povaÏovat Harrachov a Rokytnici nad Jizerou v Krkono‰ích, Je‰tûd v dosahu krajského mûsta, Bedfiichov a ·piãák v Jizersk˘ch horách. V letním období jsou nejnav‰tûvovanûj‰í pískovcové oblasti âeského ráje, Sloupska a Máchovo jezero.

Od 60. let 20. století se zde silnû rozvinulo chalupafiení. Územní rozdíly ve vyspûlosti zpÛsobily pfiírodní i socioekonomické pomûry, vãetnû kvality dopravní sítû. Vedle liberecko-jablonecké aglomerace (se SmrÏovkou a Tanvaldem) se jako jádrové území prosazuje âeská Lípa s Nov˘m Borem. Rozvojová osa mífií z Liberce na Prahu, zatímco vazba na sousední kraje a jejich centra Ústí nad Labem a Hradec Králové je pomûrnû slabá. V Libereckém kraji se nachází fiada ménû vyvinut˘ch mikroregionÛ, ãasto v periferní poloze (napfi. Fr˘dlantsko). Území kraje je témûfi shodné s ãeskou ãástí Euroregionu Neisse/Nisa/Nysa. Specifikem pfieshraniãních aktivit je tfiístranná spolupráce s cílem omezit nev˘hody okrajové polohy a pomoci zprostfiedkování vzájemn˘ch kontaktÛ.

V Liberci sídlí rÛzné instituce regionálního v˘znamu (napfi. divadlo, muzeum, knihovna).

Na tradici vysoko‰kolského vzdûlávání navázala novû zfiízená Technická univerzita.

Jako v Ústeckém kraji se jeví nejvût‰ím problémem rozvoje tzv. ekologické zátûÏe. Mají v‰ak jin˘ charakter. Pokraãuje obnova zniãen˘ch lesÛ Jizersk˘ch hor a západních Krkono‰. Na âeskolipsku probíhá nároãná rekultivace území po tûÏbû uranu, která potrvá nûkolik desetiletí. Zvlá‰tní postavení zaujímá vyuÏití b˘valého vojenského v˘cvikového prostoru Ralsko.

Toto rozlehlé, fiídce osídlené a pfiírodními hodnotami v˘jimeãné území pfiedstavuje v˘znamn˘ rozvojov˘ potenciál.

62-81.qxd 22.6.2015 11:16 Stránka 77

REGIONY

76–77

Vymezení hospodáfisky ménû vyvinut˘ch oblastí Libereckého kraje.

Vyhledejte v mapce ty z nich, o kter˘ch se mluví v textu kapitoly a pokuste se vysvûtlit dÛvod jejich zafiazení mezi tuto kategorii území.

Fr˘dlantsk˘ hrad a jeho cenné sbírky byly zpfiístupnûny vefiejnosti jako první v Evropû jiÏ v roce 1801.

Krajina LuÏick˘ch hor.

Pohled z vrcholu Klíãe smûrem k pohraniãnímu Hvozdu. Najdûte tyto vrcholy na nûkteré podrobnûj‰í mapû.

Pásmo Je‰tûdského hfibetu s Je‰tûdem (1012 m). Na jeho vrcholu stojí mimofiádná, architektonicky hodnotná stavba. Zjistûte o ní a jejím autorovi podrobnûj‰í údaje.

62-81.qxd 22.6.2015 11:16 Stránka 78

Královéhradecký kraj Zopakujte si: Jak se na utváfiení Krkono‰ podílela ledovcová ãinnost? Které fieky pramení v Krkono‰ích a které odvodÀují Orlické hory?

Zjistûte (v literatufie nebo na podrobnûj‰ích mapách) pofiadí pûti nejvy‰‰ích hor v âeské republice.

První ãtyfii jsou v Krkono‰ích, pátá v Hrubém Jeseníku.

V ãem je jedineãnost Krkono‰ského národního parku na území âR? Pfiipravte na toto téma referát.

Vysvûtlete hlavní dÛvody niωí hustoty zalidnûní v okrajov˘ch oblastech Královéhradeckého kraje.

Která jsou hlavní lyÏafiská stfiediska v Krkono‰ích a Orlick˘ch horách?

Vyhledejte na mapû a v literatufie nejnav‰tûvovanûj‰í zámky na území kraje.

S pouÏitím turistick˘ch map a prÛvodcÛ pfiipravte: a) celodenní pû‰í v˘let do nejzajímavûj‰ích ãástí Krkono‰, b) dvoudenní autobusov˘ zájezd po památkách a skalních mûstech kraje.

Dal‰í informace o kraji hledejte na internetov˘ch adresách www. kr-kralovehradecky.cz, www.hradeckralove.cz, www.krkonose.eu, www.euroglacensis.cz.

Kraj vyplÀuje severov˘chod âech v povodí horního toku Labe. Rozlohou i poãtem obyvatel se fiadí na deváté místo mezi kraji âR, hustota zalidnûní je prÛmûrná. Jde o území bohaté na vodní zdroje a s pomûrnû hustou sítí men‰ích sídel.

Základním rysem pfiírodních pomûrÛ je v˘razn˘ rozdíl mezi hornat˘m pohraniãím a pfieváÏnû rovinat˘m vnitrozemím. V˘‰kové rozpûtí mezi nejvy‰‰ím bodem (SnûÏka 1603 m) a nejníÏe poloÏen˘m místem (koryto Cidliny 202 m) je nejvût‰í mezi v‰emi kraji. Sever a v˘chod kraje je hornat˘. Krkono‰e vystupují pfii státní hranici s Polskem a jejich západní ãást náleÏí Libereckému kraji. Vrcholová ãást má charakter táhl˘ch a mírnû zvlnûn˘ch hfibetÛ, oddûlen˘ch hlubok˘mi údolími a spadajících strm˘mi svahy do podhÛfií. Souãástí hraniãního hfibetu je nejvy‰‰í hora âeské republiky SnûÏka. Krkono‰e jsou v˘znamnou pramennou oblastí. Druhé v˘znamné pohofií pfiedstavují Orlické hory. Pfiíhraniãní oblast mezi Krkono‰emi a Orlick˘mi horami vyplÀuje ãlenitá Broumovská vrchovina s pískovcov˘mi skalními mûsty v povodí horního toku Metuje. Z vnitrozemí kraje, pfieváÏnû vyplnûného âeskou tabulí, patfií ke ãlenitûj‰ím oblastem západní ãást s pískovcov˘m územím âeského ráje a severov˘chodní ãást, kdeÏto jih v okolí krajského mûsta je pfieváÏnû rovinat˘.

Nadmofiská v˘‰ka v˘raznû ovlivÀuje podnebí. Horské a vrchovinné oblasti jsou teplotnû drsnûj‰í s vydatnûj‰ími sráÏkami, v niωích polohách s kvalitními pÛdami je podnebí mírnûj‰í, s teplotami a mnoÏstvím sráÏek pfiízniv˘mi pro zemûdûlství. V lesních porostech pfievaÏují smrkové monokultury, v horsk˘ch oblastech po‰kozené prÛmyslov˘mi emisemi. NíÏe poloÏená území jsou pfieváÏnû odlesnûná. Nerostné bohatství kraje není velké. Omezuje se na stavební suroviny (‰tûrkopísky u Labe, Orlice aj.), skláfiské a slévárenské písky na Jiãínsku, tradiãní je tûÏba a zpracování pískovce u Hofiic. Dob˘vání ãerného uhlí u Îacléfie bylo ukonãeno.

Typick˘m rysem osídlení je velké mnoÏství men‰ích sídel, tj. obcí a mûst do 10 tisíc obyvatel. Hustota zalidnûní je nerovnomûrná. Nejvy‰‰ích hodnot dosahuje v královéhradeckém Polabí, nejniωích v hornatém pohraniãí na Trutnovsku a Rychnovsku. Pohraniãí bylo v minulosti kolonizováno nûmeck˘m obyvatelstvem; po odsunu NûmcÛ zde Ïije v˘hradnû ãeské obyvatelstvo. Kraj patfií v rámci âeské republiky k oblastem s nejniωím pfiirozen˘m pfiírÛstkem a s nejménû vhodnou vûkovou skladbou obyvatelstva (s velk˘m podílem osob star‰ích 60 let).

Hospodáfiství kraje má prÛmyslovû-zemûdûlsk˘ charakter. Nejroz‰ífienûj‰ím odvûtvím prÛmyslu je strojírenství (napfi. v Hradci Králové), vãetnû v˘roby automobilÛ (Vrchlabí, Kvasiny), tradici má textilní prÛmysl (DvÛr Králové nad Labem, Trutnov a Náchod), rovnomûrné roz‰ífiení má, s v˘jimkou horsk˘ch oblastí, potravináfisk˘ prÛmysl. Tepelná elektrárna v Pofiíãí u Trutnova je závislá na dovozu paliva, místní v˘znam mají elektrárny na Labi a pfiítocích. Zemûdûlství se soustfieìuje zejména do úrodného Polabí (pûstování nároãnûj‰ích obilovin, cukrovky). Na rozsáhl˘ch plochách se pûstuje fiepka olejka, ve vy‰‰ích polohách pícniny, ménû nároãné obiloviny (Ïito, jeãmen), len a brambory. V˘znamné je téÏ ovocnáfiství a pûstování zeleniny (napfi. na Jiãínsku). V Ïivoãi‰né v˘robû se uplatÀuje chov skotu, prasat a drÛbeÏe.

Kraj má v˘borné pfiedpoklady pro rozvoj cestovního ruchu. Krkono‰e patfií k na‰im nejvyhledávanûj‰ím rekreaãním oblastem. Jsou centrem letní turistiky, zimních sportÛ a pobytové rekreace. Pro jedineãné pfiírodní hodnoty byla podstatná ãást Krkono‰ vyhlá‰ena národním parkem, prvním na území âeské republiky. V˘znamnou turistickou a lyÏafiskou oblastí je i CHKO Orlické hory. K hodnotn˘m pfiírodním partiím patfií pískovcová skalní mûsta v CHKO Broumovsko (Adr‰pa‰ské a Teplické skály, Broumovské stûny) a na Jiãínsku (Prachovské skály), hojnû je nav‰tûvována zoologická zahrada ve Dvofie Králové nad Labem. Zájmu turistÛ se tû‰í ãetné zámky. V˘znamnou kulturní památkou je Babiããino údolí v Ratibofiicích i mûstské památkové rezervace Hradec Králové, Jiãín, Nové Mûsto nad Metují a Josefov. K letní rekreaci se vyuÏívá nejrozsáhlej‰í vodní plocha v˘chodních âech, pfiehradní nádrÏ Rozko‰.

Stfiediskem kraje je Hradec Králové (témûfi 100 tisíc obyvatel) se strojírensk˘m, gumárensk˘m a potravináfisk˘m prÛmyslem. Tradici má v˘roba klavírÛ a fotomateriálu. Sídlí zde vysoké ‰koly a kulturní zafiízení. Dal‰ími stfiedisky jsou Náchod pfii státní hranici s Polskem, Trutnov a Vrchlabí v Podkrkono‰í, DvÛr Králové nad Labem, na prahu âeského ráje Jiãín a pod Orlick˘mi horami Rychnov nad KnûÏnou.

Pfiíhraniãní obce na Trutnovsku, Náchodsku a zejména Rychnovsku jsou souãástí Euroregionu Glacensis (pomezí âech, Moravy a Kladska). Jeho úãelem je podpora regionálního rozvoje, pfieshraniãní spolupráce a péãe o kulturní dûdictví na obou stranách státní hranice.

Mezi hlavní problémy kraje patfií zastaralá a jiÏ nevyhovující silniãní síÈ. âásteãnû byl vyfie‰en dostavbou dálnice z Prahy k Hradci Králové.

62-81.qxd 22.6.2015 11:17 Stránka 79

REGIONY

78–79

Nad oblé a ploché vrcholy Krkono‰ v˘raznûji vystupuje jen SnûÏka. Je nejvy‰‰ím bodem nejen Krkono‰, ale celé âeské republiky.

Nové Mûsto nad Metují patfií mezi men‰í ãeská mûsta s dobfie zachoval˘m historick˘m jádrem, mezi mûstské památkové rezervace.

Osvícení pfiedstavitelé Hradce Králové pfiizvali k urbanistické pfiestavbû pfiední ãeské architekty. Zvlá‰tû J. Goãár ve 20. a 30. letech 20. století ovlivnil tváfi mûsta. Na snímku budova gymnázia

K v˘jimeãn˘m útvarÛm skalního mûsta v Broumovsk˘ch skalách patfií Kamenná brána.

Pfiírodní a kulturnûhistorické zajímavosti kraje v˘znamné z hlediska cestovního ruchu (MPR – mûstské památkové rezervace)

82-96.qxd 23.11.2015 8:38 Stránka 86

Olomouck˘ kraj Které dvû chránûné krajinné oblasti byly zfiízeny na území kraje? Získejte o nich podrobnûj‰í informace.

âím jsou naru‰eny sloÏky krajiny mezi mûsty Olomouc, Prostûjov a Pfierov?

Zjistûte, které pfiístupné jeskynû lze nav‰tívit v krasov˘ch oblastech na Olomoucku.

Stanovte si kritéria a s pomocí rÛzn˘ch tematick˘ch map vymezte území Hané.

ZhodnoÈte dopravní spojení mûsta Jeseník s Olomoucí, Opavou, Bruntálem a Ostravou.

Vyhledejte informace o minulosti a souãasnosti univerzity sídlící v Olomouci a o moÏnostech studia na ní.

Navrhnûte pracovní pfiíleÏitosti pro star‰í obyvatele Jesenicka bez moÏností dojíÏdûní do velk˘ch mûst.

Vyhledejte dal‰í informace o kraji na http://www. kr-olomoucky.cz

Území kraje má nápadnû protáhl˘ tvar, velkou v˘‰kovou ãlenitost a pokr˘vají jej odli‰né krajinné typy. To se odráÏí v rozdílné dopravní dostupnosti jednotliv˘ch ãástí kraje. Velké rozdíly jsou i v sídelní, ekonomické a sociální struktufie (hustota zalidnûní, nezamûstnanost apod.). V˘razná je tranzitní poloha kraje na prÛseãíku rÛzn˘ch dopravních smûrÛ.

Pfiírodní pomûry Olomouckého kraje ovlivnil pfiedev‰ím odli‰n˘ v˘voj a vlastnosti reliéfu (nadmofiská v˘‰ka, ãlenitost a orientace). Vnûkarpatské sníÏeniny vyplÀují pfiíkopové propadliny mezi âeskou vysoãinou a karpatsk˘mi pohofiími s úrodn˘mi rovinami Hornomoravského úvalu, Moravské a Vy‰kovské brány. Nejvy‰‰í horskou skupinou v kraji je Hrub˘ Jeseník pfiesahující horní hranici lesa. Osu celého kraje tvofií fieka Morava. Územím kraje prochází hlavní evropské rozvodí oddûlující Severní, Baltské a âerné mofie.

Nejvíce obyvatelstva v kraji je soustfiedûno v silnû urbanizované aglomeraci Olomouc – Prostûjov – Pfierov. Jinde pfievládá venkovské osídlení, zejména v severních horsk˘ch oblastech s nízkou hustotou zalidnûní. V hospodáfiství se v˘raznû uplatÀuje intenzivní zemûdûlství soustfiedûné hlavnû na oblast Hané, která patfií k nejúrodnûj‰ím územím u nás. Pûstuje se zde pfiedev‰ím sladovnick˘ jeãmen, cukrová fiepa a p‰enice (nejvût‰í v˘nosy v âesku). V podhorsk˘ch a horsk˘ch oblastech se zemûdûlství zamûfiuje na pûstování ménû nároãn˘ch plodin (brambory, len) a chov dobytka na pastvinách. Na zemûdûlství navazuje rozsáhl˘ potravináfisk˘ prÛmysl (cukrovary, sladovny, konzervárny, pivovary, mlékárny), jehoÏ hlavním stfiediskem je Olomouc.

Cestovní ruch má dobré pfiedpoklady k rozvoji. Pfiedev‰ím oblast JeseníkÛ poskytuje moÏnosti celoroãní rekreace. Je spádovou oblastí pro Olomoucko, ale díky pfiímému dopravnímu spojení i pro Brno a okolí. Ov‰em cestovní ruch, pfiedev‰ím zimní lyÏování a letní turistika, zpÛsobují v Jeseníkách nemalé problémy, pfiedev‰ím erozí pÛdy, zneãi‰tûním vod a naru‰ením biologické rovnováhy. V kraji jsou turisticky atraktivní krasové oblasti – Jesenick˘ kras, Mladeãské a Javofiíãské jeskynû, Hranick˘ kras. Pfiírodním bohatstvím kraje jsou minerální prameny, z nichÏ ãást se vyuÏívá v lázeÀství (napfi. Jeseník, Láznû Lipová, Velké Losiny).

V kraji lze rozli‰it ãtyfii oblasti. Odli‰né pfiírodní podmínky se odráÏejí v hustotû a typu osídlení, v dopravní síti, zamûstnanosti místního obyvatelstva a skladbû hospodáfiství.

Jádro kraje tvofií Haná (níÏiny a pahorkatiny Hornomoravského úvalu, Moravské a Vy‰kovské brány). Je od dávn˘ch dob územím mimofiádného dopravního v˘znamu, neboÈ tudy procházejí v˘znamné cesty spojující Moravu, Slezsko a âechy, ale také Pobaltí s povodím Dunaje a Stfiedomofiím i v˘chodoevropské roviny se stfiední a západní Evropou. Silniãní síÈ je pomûrnû hustá, ale nárokÛm na objem pfieprav osob a nákladÛ nepostaãuje. Neúplné dálniãní spojení Olomouce a Prahy pfies Hradec Králové a Olomouce a Zlína s Ostravou neúmûrnû zatûÏují místní komunikace i dálnici Olomouc–Brno–Praha. Îelezniãní síÈ vyhovuje díky hlavním Ïelezniãním tahÛm, modernizovan˘m v˘stavbou koridorÛ.

Jesenická oblast (hornatiny a pahorkatiny Králického SnûÏníku, Hrubého a Nízkého Jeseníku, Rychlebsk˘ch hor) byla kolonizována aÏ ve stfiedovûku nûmeck˘m obyvatelstvem. Region trpí ‰patnou dopravní dostupností. Velk˘m problémem se stala vysoká nezamûstnanost.

Pro fiadu lidí, ktefií ztratili práci, se jediné pracovní pfiíleÏitosti nabízejí v cestovním ruchu. Dal‰í dva men‰í regiony kraje tvofií v˘chodní okraj ZábfieÏské a Drahanské vrchoviny na západû kraje a pfiedhÛfií Západních Karpat na v˘chodû.

Do oblasti Hrubého Jeseníku zasahuje ãesko-polsk˘ Euroregion Glacensis. Pro potfiebn˘ rozvoj odlehlého Jesenicka v‰ak zatím zásadní impulzy nepfiinesl.

Olomouc, pfiirozené centrum kraje, je domovem 100 000 obyvatel (15,6 % populace kraje) a pfieváÏné ãásti podnikÛ obsluÏné sféry. Do roku 1641 byla Olomouc hlavním mûstem Moravy.

Ve 2. polovinû 18. století byla pfiebudována na mûstskou vojenskou pevnost a tohoto statusu byla zbavena aÏ v roce 1888. V období nástupu industrializace bylo mûsto z vojensk˘ch dÛvodÛ pro prÛmysl uzavfieno. Ten se proto rozvíjel v sousedních men‰ích mûstech – Prostûjovû, ·ternberku, Uniãovû, Pfierovû ad., která se rychle rozvíjela. Pozdní nástup industrializace se negativnû projevil v hospodáfiském rozvoji Olomouce, ov‰em pozitivnû v zachování historického jádra. V Olomouci dnes pfievládá prÛmysl navazující na zemûdûlství v úrodném okolí (potravináfiství a potravináfiské strojírenství). Nejvût‰í zamûstnanost je v‰ak v terciéru. Ve mûstû sídlí Univerzita Palackého, druhá nejstar‰í vysoká ‰kola u nás (zaloÏena v roce 1573, obnovena 1946).

Mezi hlavní problémy patfií velké rozdíly v ekonomické a sociální úrovni jádra kraje a jeho periferních oblastí, zejména b˘valého okresu Jeseník. Jeho rozvoji brání nedostateãná dopravní i jiná infrastruktura ve smûru k ostatním ãástem kraje, ale i do sousedního Polska.

82-96.qxd 23.11.2015 8:38 Stránka 87

REGIONY

Vrcholová ãást Hrubého Jeseníku, druhého nejvy‰‰ího pohofií âeska, je rozdûlena mezi Olomouck˘ a Moravskoslezsk˘ kraj. V pozadí vidíme nejvy‰‰í vrchol Pradûd (1491 m), leÏící pfiímo na jejich hranici.

Mapka sráÏek. Hrub˘ Jeseník a Králick˘ SnûÏník tvofií pfiekáÏku pro pronikání vlhkého vzduchu z Atlantského oceánu. Proto jejich západní svahy tvofií návûtrnou stranu (mají hodnû sráÏek a dlouhou zimu), zatímco oblasti v˘chodnû od nich leÏí v jejich sráÏkovém stínu.

Pfiírodní koryto fieky Moravy v luÏních lesích CHKO Litovelské Pomoraví

86–87

Barokní sloup Nejsvûtûj‰í Trojice v Olomouci byl v roce 2000 zafiazen na seznam UNESCO.

70623