5 HORNINY – VYDOLOVAT, VYTĚŽIT?
Horniny jsou složené z jednotlivých nerost ů (minerálů). lověk je těží a dále zpracovává na výrobky, bez kterých se už lidská společnost neobejde.
Horniny vznikaly různým způsobem. Ve 4. ročníku jste se dozvěděli o horninách vyv elých a usazených. Nyní se k nim vrátíme podrobněji a dělení hornin si trochu doplníme, a to o horniny p eměněné. Podobně jako nerost ů je také hornin celá řada. My si uvedeme ty nejčastější z nich, s nimiž se mů že setkat každý z nás, ne pouze specialista – geolog.
Vyvřelé horniny
Vznikly utuhnutím roztavené hmoty (magmatu), která se k povrchu Země dostala z jejích hlubin v souvislosti s pohyby v nitru Země nebo př i sopečné činnosti (vyv řela na povrch Země). Vyv řelým horninám se ř íká také horniny magmatické (vznikly z magmatu).
Žula
Vlivem sopečné činnosti se na povrch Země dostávají roztavené hmoty z hlubin. Tuhnou a stávají se horninami.
Velmi rozší řenou a často využívanou horninou tohoto typu je žula. Tvoř í ji několik nerost ů, které mů žeme na kousku žuly dobře pozorovat jako zrnka r ů zné barvy a velikosti. Používá se jako stavební kámen na stavbu r ů zných budov, železnic i silnic, zhotovují se z ní schody, obklady stěn, ke své tvorbě ji používají také socha i. Uplatní se všude tam, kde je pot řeba odolný kámen, který se nepoškodí a hodně vydrží. Obrubníky na chodníku, kostičková mozaika na náměstí, dlažební kostky, to vše je pravděpodobně žula.
V eské republice je několik velkých lomů, kde se žula těží (na eskomoravské vrchovině, na Liberecku i jinde).
Žula – tvrdý a odolný materiál
Lom na žulu v Mrákotíně na Českomoravské vrchovině
Čedič
V krajině na severu ech zaujmou turisty sloupcovité útvary tvořené tmavošedým kamenem. Je to čedič, hornina, která vyv řela až na povrch Země. edič je vždy dokladem toho, že se nacházíme na místě, kde kdysi probíhala sopečná činnost. V naší zemi jsou z čediče např. Doupovské hory nebo eské st ředohoř í, rovněž íp je čedičová hora.
ROZMANITOST PŘÍRODY ■ 16
Panská skála se lidově nazývá „čedičové varhany“. Najdeme ji u města Kamenický Šenov na pomezí Českého středohoří a Lužických hor.
Usazené horniny
Usazené horniny vznikaly usazováním drobných pevných částeček na souši nebo na dně pravěkých moř í. Tak vznikly např íklad vrstvy písku, který se skládá převážně z malých zrnek k řemene. Jeho použití známe všichni: je to důležitá surovina pro stavebnictví a pro výrobu skla.
Pískovec
Aby ze sypkého písku vznikla hornina pískovec, musela se zrnka spojit, stmelit. Na některých místech pískovec vytvoř il velmi zajímavé skalní útvary, které jsou známé jako skalní města. Najdeme je např íklad v eském ráji, na Broumovsku nebo v chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. Pískovec je méně odolný a měkčí než žula, dobře se opracovává. Je proto oblíbeným materiálem stavitelů, socha ů a kameníků
Barokní sochař Matyáš Bernard
Braun vytvořil u zámku Kuks v přírodě pískovcové sochy, které jsou dnes národní kulturní památkou.
Vápenec
Pískovcové skalní hřiby v Broumovských stěnách
Mezi usazené horniny pat ří také vápenec. Vápenec vznikal před miliony let na dně moří, kde se hromadily a usazovaly vápenaté schránky mořských živočichů (podobné mají dnes například hlemýždi nebo škeble).
Vápenec se používá jako stavební kámen a je důležitou surovinou pro výrobu cementu a vápna. Těžba vápence i jeho zpracování je velikou zátěží pro životní prostředí, především kv ůli prašnosti při drcení vápence.
17 ■
ROZMANITOST PŘÍRODY
Národní přírodní památka Panská skála, pozůstatek čedičového návrší
Památnou čedičovou horou je Říp v Polabské nížině.
Zpracování vápence znamená zátěž pro životní prostředí.
Během svého vývoje se Země měnila a procházela různými stadii, podobně jako je tomu i u člověka. Měnil se povrch Země, poměr vod a souše, několikrát se změnila teplota i charakter podnebí na Zemi.
10 PLANETA ZEMĚ A JEJÍ MĚSÍC
Země má mezi planetami sluneční soustavy výsadní postavení. Je to jediná planeta, na které jsou podmínky umož ující život. Díky vzdálenosti od Slunce má vhodnou teplotu a př iměřenou intenzitu světla, v atmosféře má kyslík a další plyny, které pot řebují organismy k životu. Je na ní voda, která se vlivem př iměřené teploty udrží v kapalném stavu. Koloběh látek umož uje tvorbu dostatku živin pro zabezpečení života od nejnižších rostlin a živočichů po člověka. Vědců m se dosud nepodař ilo najít v jim známé části vesmíru jinou planetu, na které by existoval život.
Podle vědců vznikla Země stejně jako ostatní planety sluneční soustavy z oblaku plynů a prachu, které se postupně smrš ovaly. Stář í Země se odhaduje na čty ř i a půl miliardy let.
Víme, že Země je kulovitá. Lidem ale dlouho trvalo, než tuto skutečnost odhalili, než pochopili, že Země není st ředem vesmíru, ale tělesem, které obíhá kolem Slunce. Dlouho byli přesvědčeni, že je to právě naopak. Př i pohledu z vesmíru vypadá Země jako modrá koule.
❚ Přemýšlejte. Pro se o Zemi hovoří jako o modré planet ?
Pohled na planetu Zemi z vesmíru
Představu o planetě Zemi nám poskytuje glóbus. Glóbus je zmenšenina Země (její model). Znázor uje kulovitý tvar Země – zeměkouli. Přesně proti sobě leží severní pól a jižní pól. Myšlené spojení obou pólů procházející přes st řed země je zemská osa. Ve stejné vzdálenosti od severního i jižního pólu probíhá myšlená (pro orientaci vytvořená) čára – rovník. Už víte, že jeho délka je př ibližně 40 000 km. Rovník dělí Zemi na dvěčásti – na severní a jižní polokouli. Necelou jednu t řetinu povrchu Země tvoř í pevniny, zbytek jsou moře a oceány.
ROZMANITOST PŘÍRODY ■ 30
Glóbus
ROZMANITOST PŘÍRODY
❚ Najd te na glóbusu jednotlivé sv tadíly a pojmenujte je. Který sv tadíl je nejv tší?
❚ Ukažte oceány a pře t te jejich názvy. Víte, který z nich je nejv tší?
Země má jedinou př irozenou družici – Měsíc. Měsíc je naše nejbližší vesmírné těleso. Na Měsíci není vzduch ani zjistitelné množství vody. Jeho povrch je skalnatý a pokrytý vrstvou rozdrobených hornin a prachu. Měsíc obíhá kolem Země a současně se otáčí kolem své osy. Jedno otočení mu trvá právě tak dlouho jako oběh kolem Země – př ibližně 29 a půl dne. Proto se Měsíc obrací k Zemi stále stejnou stranou a tuto jeho stranu také ze Země vidíme.
Co by se stalo, kdybychom si chtěli na Měsíci třeba pustit svoji oblíbenou písničku nebo si ji zazpívat? Nebylo by nic slyšet. Zvuk se totiž přenáší díky vlnění vzduchu. Na Měsíci vzduch není a bez vzduchu je jenom ticho.
V roce 1969 přistála na Měsíci americká kosmická loď Apollo a člověk poprvé vstoupil na jeho povrch. Astronauti ověřili, že tam, kde na Měsíci svítí Slunce, stoupne teplota na 120 ºC. V době měsíční noci klesá naopak hluboko pod bod mrazu. Prokázali také, že přitažlivost Měsíce je šestkrát menší než přitažlivost Země. Více se o tom dozvíte v kapitole Země přitažlivá.
Měsíc, jak je vidět ze Země Astronaut na povrchu Měsíce
Za jasné noci mů žeme na obloze pozorovat svítící Měsíc. Měsíc sám ale nesvítí, jen odráží sluneční světlo, které na něj dopadá.
Měsíc působí na Zemi svou př itažlivou (gravitační) silou. Př itahuje např íklad vody oceánů, jejichž hladina st ř ídavě stoupá a klesá – st ř ídá se př íliv a odliv. Měsíc ovliv uje také životní rytmus organismů na Zemi.
Během svého pohybu kolem Země se Měsíc dostává do r ů zného postavení ke Slunci. My vidíme vždy jen tu jeho část, kterou Slunce osvětluje. Vzniká tak dojem, že kus Měsíce schází. Vzhled osvětlené části Měsíce se neustále mění. Těmto změnám se ř íká fáze Měsíce. Jsou čty ř i a celkem snadno je poznáme. Začněme sledovat Měsíc od úpl ku.
V této fázi je vidět Měsíc celý a je na obloze celou noc. Poté se začne Měsíc zmenšovat. Má tvar písmene C – ř íká se, že couvá. Zmenšování ozářené části Měsíce končí tím, že se nám Měsíc z oblohy „ztratí“. Nevidíme ho, protože je osvětlená jeho odvrácená strana. Této fázi se ř íká nov (nový Měsíc). Potom se Měsíc začne zase objevovat. Osvětlená část se zvětšuje a má tvar písmene D. íkáme, že Měsíc dorůstá do úpl ku.
Fáze Měsíce:
Pro účastníky výprav do vesmíru se začaly užívat současně dva výrazy: v bývalém Sovětském svazu se nazývali kosmonauti (z řeckého slova kosmos = vesmír), ve Spojených státech amerických astronauti (z řeckého slova astron = hvězda)
Když je Měsíc ve fázi novu, stojí na nebi mezi Sluncem a Zemí, takže není vlivem silné sluneční záře vůbec vidět. Na obloze ale zůstává.
31 ■
úplněk Měsíc couvá nov Měsíc dorůstánový úplněk
Zajímavé tučnolisté rostliny jsou takzvané „živé kameny“. Období sucha přežívají schované v zemi. Když zaprší, jejich tělíčka rychle nasají vodu a vykvetou.
Pouště
Na okrajích teplého pásu, ale i jinde na Zemi najdeme pouště. Mohou být písčité, nebo kamenité. Jsou to oblasti s velmi vysokými teplotami a jen nepatrným množstvím srážek. V poušti se vyskytuje jen málo rostlin a živočichů, př izpůsobených nedostatku vody. Musejí se také umět vyrovnat s obrovským rozdílem mezi teplotou ve dne a v noci. Více života je v místech se zdroji podzemní vody, kde se vytvářejí zelené ostr ůvky – oázy
❚ Jak se dokážou rostliny chránit před suchem a přílišným oslun ním?
Charakteristické volně rostoucí rostliny: některé kaktusy a tučnolisté rostliny
Charakteristické zemědělské rostliny: v oázách datlové palmy
Charakterističtí živočichové: hmyz, ští ř i, pavouci, hadi, surikaty, velbloudi
Zvláštní živočichové, žijící v afrických pouštích, jsou malé šelmičky – surikaty. Žijí v celých koloniích v podzemních norách. Loví hmyz, pavouky, štíry a hady.
Surikaty
ROZMANITOST PŘÍRODY ■ 46
Kvetoucí „živé kameny“
Africká poušť se stromovitými aloemi (tučnolistými rostlinami)
Velbloudi slouží jako pracovní zvířata. V poušti často nahrazují nákladní automobily.
Štír patří mezi nejnebezpečnější živočichy pouště.
Oáza s datlovými palmami
Zralé datle
MÍRNÝ PÁS
S mírným podnebným pásem máme všichni vlastní zkušenost, nebo se v něm nachází i naše republika. St ř ídají se tu čty ř i roční období, jaro, léto, podzim a zima. V mírném podnebném pásu se vytvoř ilo také několik odlišných oblastí. Přechod mezi teplým a mírným pásem tvoř í subtropické oblasti se stálezelenými rostlinami. Na územích s chudými srážkami najdeme pás stepí. Velké plochy pokrývají v mírném pásu lesy – nejprve lesy listnaté a smíšené, dále k severu na ně navazují lesy jehličnaté.
Subtropy
Subtropické podnebí se vyznačuje dlouhým, teplým a suchým létem, krátkým jarem a podzimem a mírnými deštivými zimami. Sněží tu jen výjimečně. Subtropy mají bohatou přírodní vegetaci i rozvinuté zemědělství zaměřené na teplomilné rostliny. Stálezelené stromy a keře mají většinou tvrdé kožovité listy jako ochranu před přílišným vypařováním vody.
❚ Subtropická krajina je t řeba ve St ředomoří, takže ji znají ti z vás, kdo byli s rodi i u moře t řeba v ecku, Itálii, Turecku nebo ve Špan lsku. Vypráv jte spolužák m, jaké zde bylo po así, které rostliny jste v přírod a v zahradách vid li a s kterými živo ichy jste se setkali.
47 ■ ROZMANITOST PŘÍRODY
Subtropická krajina Středomoří – ostrov Korsika
olivy
Typické plody subtropů:
citrusové plody
Přeslička rolní vyrůstá z oddenku. Má jarní lodyhu s výtrusy a zelenou letní lodyhu.
Rostliny
Rostliny jsou živé organismy, které obsahují zelené barvivo – chlorofyl. Díky němu jsou schopné přemě ovat látky z neživé př írody na látky pat ř ící do př írody živé. Tento děj už znáte jako fotosyntézu. Př i ní si rostliny z oxidu uhličitého a vody vytvářejí látky pot řebné pro sv ůj r ůst a uvol ují do ovzduší kyslík. Rostliny se nedokážou pohybovat z místa na místo.
❚ Rostliny se sice nepohybují z místa na místo, r zné pohyby však vykonávají jejich ásti. Vzpomenete si na n ?
Rostlin je velké množství. Mů žeme je rozdělit na dvě základní skupiny podle toho, jakým způsobem se rozmnožují – zda semeny, nebo výtrusy.
Ty rostliny, které po opylení vytvářejí semena, nazýváme rostliny semenné. Když se zamyslíme nad tím, které rostliny v našem okolí se rozmnožují semeny, zjistíme, že se jedná o rostliny velmi odlišné: třeba od maličké sedmikrásky po mohutný smrk nebo lípu. Proto semenné rostliny dále dělíme podle podoby jejich nadzemní části na byliny a d eviny.
Rostliny, které nevytvářejí semena, se rozmnožují výtrusy. Tyto rostliny se označují jako výtrusné. Výtrusy dozrávají ve zvlášních pouzdrech (výtrusnicích) umístěných např íklad na listech. Mezi výtrusné rostliny pat ř í mechy nebo kapradiny. Zástupce mechů i kapradin znáte především z lesa. Možná znáte i některou z p esliček. Po dozrání výtrusů jejich pouzdra praskají a výtrusy vypadávají do okolí, kde z nich vyklíčí a vyrostou nové rostliny.
ROZMANITOST PŘÍRODY ■ 60
Rub listu kapradě s hnědými kupkami výtrusnic
Rozmanitost roslinné říše je veliká.
Bělomech sivý tvoří v lesích bochánkovité polštáře.
Kapraď samec
Rašeliník
Na vlhkých místech je hojný ploník obecný.
Živočichové
tvrtou velkou skupinu živých organismů tvoř í živočichové. Protože jde o skupinu velmi rozmanitou, věnujeme jejich t ř ídění samostatnou kapitolu.
A CO JE DŮLEŽITÉ?
● Živé organismy se dělí na čty ř i základní skupiny: bakterie a sinice, houby, rostliny a živočichy.
● Bakterie a sinice jsou nejmenší a nejjednodušší organismy. Některé jsou pro člověka užitečné, jiné mu škodí. Ještě jednodušší stavbu mají viry, které neřadíme mezi organismy.
● Houby tvoř í samostatnou skupinu, do které řadíme také lišejníky.
Od rostlin se odlišují stavbou těla a tím, že neobsahují zelené barvivo.
● Rostliny mají v sobě zelené listové barvivo, jsou schopné fotosyntézy. Rozdělujeme je podle toho, jak se rozmnožují, na rostliny semenné a výtrusné.
● Mezi výtrusné rostliny pat ř í např. mechy, kapradiny a přesličky.
OTÁZKY A ÚKOLY
1. Které organismy obývaly naši planetu nejd ř íve?
2. Popište způsob výživy hub.
3. Co všechno pat ř í mezi houby?
4. Jak rozdělujeme rostliny?
5. Vysvětlete, jak se rozmnožují výtrusné rostliny.
21 TŘÍDĚNÍ ŽIVOČICHŮ
Živočichové jsou, stejně jako rostliny, velmi rozmanitá skupina živých organismů. Podobně jako rostliny je však mů žeme také rozdělit na dvě základní skupiny: obratlovce a bezobratlé. ím se liší, dobře víme. Odlišuje je to, zda mají či nemají páteř složenou z obratlů jako součást opěrné soustavy těla – kostry.
OBRATLOVCI
Obratlovci jsou živočichové, kteř í mají uvnit ř těla kostru, sloužící jim jako opora těla. Součástí kostry je páte složená z obratlů, které těmto živočichů m daly i jméno. Obratlovce dále rozdělujeme podle toho, jak se pohybují, jak dýchají, jaké obývají prost ředí. Tak vzniklo pět základních skupin obratlovců, které se liší mimo jiné i složitostí fungování svého organismu. Od nejjednodušších po nejsložitější jsou to ryby, obojživelníci, plazi, ptáci a savci. Na vrcholu celé soustavy obratlovců stojí člověk. Sám ale pat ř í k savců m.
Ryby jsou obratlovci žijící ve vodě. Pohyb jim umož ují ploutve. Kyslík př ijímají z vody žábrami. Tělo mají zpravidla pokryté šupinami.
OBRATLOVCI
ryby obojživelníci plazi ptáci savci
61 ■ ROZMANITOST PŘÍRODY
O
Ryby
24 KAŽDÝ Z NÁS JE SVALOVEC
Ano, každý z nás je svalovec, i když se to většinou ř íká jen o těch, jimž svaly na těle hrají jako dokonale sladěný orchestr, anebo jich je tolik, že je nelze přehlédnout. Ale svaly máme všichni, i když někteř í na to na první pohled nevypadáme.
obličejové svaly
zdvihač hlavy
Přiměřený pohyb a sport se podílí na utváření svalů lidského těla.
velký sval prsní
❚ Pokuste se sestavit rozcvičku tak, aby došlo k procvičení všech základních svalů horních i dolních končetin, trupu i zad. Cviky si zapište a při hodině tělesné výchovy je vyzkoušejte. S vyučujícím pak zkontrolujte, zda jste opravdu procvičili celé tělo.
šikmý sval břišní
dvjhlavý sval pažní
přímý sval břišní
dlouhý sval stehenní
❚ Zamyslete se nad tím, co všechno nám umožňují obličejové svaly. Objevují se změny ve výrazu obličeje také u některých živočichů?
Napište krátkou úvahu, doplňte ji obrázky a s prací seznamte své spolužáky.
čtyřhlavý sval stehenní
Některé svaly na kostře člověka
Svalová soustava
Svaly umož ují pohyb lidského těla a zajiš ují také správnou funkci vnit ř ních orgánů (stahy srdce, činnost žaludku, st řev).
Většina svalů se upíná ke kostem šlachami. Tyto svaly mů žeme ovládat svou v ůlí. To znamená, že když chceme, mů žeme sklonit hlavu, ohnout ruku atd. Svaly pracují tak, že se zkracují (smrš ují), nebo prodlužují (natahují), a tím pohybují jednotlivými částmi těla. Každý pohyb zajiš uje zpravidla několik svalů.
I ženy se věnují sportům, které byly dříve výsadou mužů.
V těle však máme také svaly, které nedokážeme ovládat vlastní v ůlí. Pat ř í k nim t řeba srdeční sval (který pracuje nepřetržitě) nebo
ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ ■ 74
Svaly na zdvižené a ohnuté horní končetině
svaly ve stěnách žaludku. Když se nám např íklad udělá špatně od žaludku, nedokážeme zvracení zabránit, i kdybychom si to sebevíc přáli. Svaly žaludeční stěny totiž pracují zcela nezávisle na našem rozhodnutí. Svaly pro svou činnost pot řebují mnoho energie. Ta je získávána z živin, které jsou do svalů dodávány krví. Pro správný vývoj a činnost svalů je nezbytná pestrá vyvážená strava, dostatečný pohyb – sport nebo tělesná práce.
❚ Co se stane, jestliže svaly delší dobu nepracují (například jsme-li delší dobu nemocní a musíme ležet)?
Nebezpečí pro svaly
Př i velkém svalovém zatížení mů že dojít k tomu, že se svaly stávají bolestivými, cítíme únavu, dostavují se k řeče. Zdroje energie jsou vyčerpány a krev nestačí odvádět odpadní látky, které se ve svalech nahromadily zvýšenou zátěží. V tom př ípadě je nutná relaxace, uvolnění svalů odpočinkem nebo t řeba masáží.
Př i některých úrazech dochází k poškození svalů – k roztržení svalových vláken nebo porušení úponů, které sval drží. Tato poranění jsou velmi bolestivá. Svaly mají ale př i správné péči schopnost regenerace (obnovy).
A CO JE DŮLEŽITÉ?
● Svaly jsou spolu s kostrou součástí pohybové soustavy našeho těla.
● Většina svalů se upíná šlachami ke kostem.
● Některé svaly dokážeme ovládat svou v ůlí, jiné pracují na naší v ůli nezávisle.
● Pro správný vývoj svalů je nutná vyvážená strava bohatá na bílkoviny a dostatek pohybu.
OTÁZKY A ÚKOLY
1. Vysvětlete význam svalů pro lidské tělo.
2. Ukažte sami na sobě, jak dokážete ovládat některé svaly svého těla.
3. Které svaly nemů žeme ovládat svou v ůlí?
4. Který sval je pro člověka životně důležitý?
5. Odkud čerpají svaly energii k činnosti?
6. Co je pro svaly škodlivé?
Pro růst a obnovu svalů je potřeba, aby byly v potravě dostatečně zastoupeny bílkoviny, hlavní stavební látky svalů. Obsahují je maso, mléčné výrobky, vejce, ale také luštěniny.
75 ■ ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ
O
Tato učebnice je součástí ucelené řady učebnic pro výuku vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět na 1. stupni základní školy. Stejně jako navazující tituly řady je zpracována v souladu s požadavky RVP pro základní vzdělávání.
Pro výuku vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět ve 4. a 5. ročníku jsou připraveny učebnice vlastivědy a přírodovědy. Pro každý ročník je určena vždy jedna učebnice pro každý vyučovací předmět, doprovázená pracovním sešitem. Přírodověda se věnuje okruhům Člověk a jeho zdraví a Rozmanitost přírody. Vlastivěda zpracovává okruhy Místo, kde žijeme, Lidé a čas a Lidé kolem nás.
Pro učitele jsou určeny dvě metodické příručky – Vlastivěda a Přírodověda.
ISBN 978-80-7235-592-1
788072 355921
5934 9
www.spn.cz UČEBNICE S TRADICÍ
