Příroda a lidé země

Příroda a lidé Země

Nakladatelství ČESKÉ GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTI, s. r. o.

Učebnice geografie pro střední školy

Vztah člověka a přírody se na Zemi liší v různých částech světa. V extrémních podmínkách polárních a subpolárních oblastí je závislost člověka na přírodě větší než v mírném klimatickém pásu. Snímek přístavu ve středisku jižního Grónska Qaqortoq.

© Vedoucí kolektivu autorů: doc. RNDr. Ivan Bičík, CSc., a prof. RNDr. Bohumír Janský, CSc.; spoluautoři: doc. RNDr. Richard Čapek, CSc., doc. RNDr. Zdeněk Čermák, CSc., RNDr. Milan Holeček, RNDr. Jiří Kastner, doc. RNDr. Libor Krajíček, CSc., RNDr. Radim Perlín, Ph.D., doc. RNDr. Václav Přibyl, CSc., 2001, 2007, 2015, 2023

Lektoři: RNDr. Josef Herink, RNDr. Miloslav Štulc

Jednotlivé části posuzovali: prof. RNDr. Václav Gardavský, DrSc., doc. RNDr. Stanislav Mirvald, CSc., doc. RNDr. Ing. Václav Novák, CSc., doc. RNDr. Stanislav Řehák, CSc., PhDr. Václav Valenta, CSc., RNDr. Bohumil Vévoda

2. vydání posuzoval Mgr. Jan Hájek.

© Autoři fotografií: Ivan Bičík, Josef Brinke, Richard Čapek, Julius Česák, Milan Holeček, Bohumír Janský, František Jeniš, Jiří Kastner, Zdeněk Kliment, Lucie Kupková, Šimon Pánek, Václav Přibyl, Marie Svobodová, Zdeněk Thoma, Ivan Tichý, Josef Tomas, Jan Votýpka, Mnislav Zelený, archív NČGS, 2001, 2007, 2015, 2023

© Atiger; Lukasz Barzowski; brunocoelho; Paolo Costa; Donatas Dabravolskas; FOODIES ACADEMY; Gear Digital; HJBC; Scott Latham; Martin Lisner; MikeDotta; Roschetzky Photography; Macca Sherifi; Travel Stock; Tavarius; Tomasz Warszewski; zlikovec / Shutterstock

© Mapky a grafy: RNDr. Jaroslav Synek, 2001, 2007, 2015, 2023; Michal Špatz, 2023

© Obálka: Vlasta Srbová, 2001, 2007, 2015, 2023

© Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o., Praha, 2001, 2007, 2015, 2023

(Poznámka: V tomto díle byly použity texty a ilustrace z učebnic Země a Lidé na Zemi, Praha, NČGS 1993–1999.)

ISBN 978-80-87476-10-9

Jádra a periferie (Bičík)

Vývoj hospodářství (Bičík, Krajíček) ............................................................................................

Světová produkce potravin (Bičík) .................................................................................................

Typy zemědělství (Bičík) ................................................................................................................

Průmyslové oblasti světa (Bičík, Krajíček)

Těžba surovin a energetika (Bičík, Krajíček) .................................................................................

Zpracovatelský průmysl (Bičík, Krajíček) .......................................................................................

Doprava (Bičík, Krajíček) ................................................................................................................

Obslužná sféra (Bičík)

Krajní nerovnoměrnost spotřeby (Bičík) .........................................................................................

Mezinárodní hospodářské organizace (Bičík, Holeček) ..................................................................

Politické uspořádání států světa (Bičík) ..........................................................................................

Státy světa podle stupně rozvoje (Bičík)

Vývoj politické mapy světa (Bičík) ................................................................................................

Problémové oblasti současného světa (Bičík) .................................................................................

Globalizace světa (Bičík) ................................................................................................................

Mezinárodní politické organizace (Bičík,

l Krajina a životní prostředí Geografie a životní prostředí (Bičík, Holeček, Přibyl)

l Aplikovaná geografie

Regionální

a regionální rozvoj (Bičík, Perlín)

(Bičík, Perlín)

(Bičík)

Ke zhotovení některých nových mapek a grafů posloužily jako vzor ilustrace ze Školního atlasu dnešního světa (Terra, Praha 2000). Nakladatelství Terra děkujeme za souhlas.

Vyjádřete svými slovy, co jste se naučili v zeměpise na základní škole.

Úvod do geografie

Dnešní svět, stále se vyvíjející a propojující, vyžaduje od každého občana co nejlepší představu o naší planetě. Musí porozumět jevům a procesům, které na ní probíhají, musí mít alespoň základní představu i o vzdálených oblastech Země. Bez toho může být naše rozhodování nepřesné nebo chybné a podstatně hůře se budeme ve světě orientovat a prosazovat. Zvládnout tyto potřeby nám může významně pomoci středoškolský předmět zeměpis (geografie)

Pokuste se graficky vyjádřit postavení geografie mezi přírodními, společenskými a technickými vědními obory.

Školní zeměpis vychází z geografie, která patří k nejstarším vědním oborům. Vznikla v období antiky z filozofie, první a původně jednotné vědní disciplíny. Geografie zprvu zahrnovala veškeré tehdejší poznatky člověka o okolním prostředí. Od doby renesance se z ní postupně vyčleňovaly jednotlivé přírodní a společenské vědní obory. Geografie prošla dlouhým vývojem. Začala prostým popisem okolního světa, postupně přecházela k vysvětlování příčin jevů a procesů, k hledání jejich vztahů, k odhalování zákonitostí. V posledním období se zabývá i jejich studiem v čase a předvídáním dalšího vývoje jevů, struktur a procesů.

Čím se zabývá fyzická a čím sociální geografie?

Ve které své části školní zeměpis zprostředkuje výsledky geologie a astronomie, ve které výsledky urbanismu a demografie?

Zařazení většiny vědních oborů je jednoznačné – fyzika, biologie či chemie patří mezi obory přírodovědné, historie, psychologie nebo ekonomie mezi vědy společenské. Geografie se však zabývá studiem jak přírodních, tak společenských (sociálních) jevů. To proto, že předmětem geografie je studium krajiny v nejširším pojetí, tedy složek přírodních i těch, které jsou výsledkem činnosti člověka. Navíc se zabývá nejen odděleným studiem těchto složek, ale také jejich vzájemným působením – interakcí. Proto se obvykle geografie definuje jako vědní obor stojící na rozhraní mezi přírodními a společenskými vědními obory, dotýká se však (například v kartografii) i disciplín technických. Geografie patří mezi vědní obory, které mají charakter multidisciplinární (pokrývá několik výzkumných polí) i interdiciplinární (sleduje vztahy mezi výsledky vědních oborů, integruje je). Toto postavení geografie je její předností především v komplexním pohledu na přírodní i sociální sféru Země. Umožňuje studovat problémy dopadu přírodních vlivů na společnost i vlivu lidské společnosti na přírodní prostředí s cílem prosazování udržitelného vývoje. Podle hlavního předmětu studia geografii členíme na část fyzickou (zabývající se složkami přírodní sféry: litosféra, atmosféra, hydrosféra, pedosféra, biosféra) a část sociální (obyvatelstvo, osídlení, hospodářství, kultura a politika). Fyzická geografie se zabývá vysvětlováním přírodních tvarů, struktur a jevů, studiem jednotlivých složek přírodní sféry, jejich vzájemnými vztahy a jejich vlivem na vytváření a územní organizaci ekosystémů. Sociální geografie se zabývá populacemi a jejich rozvojem, strukturami a územním rozložením na Zemi, jejich demografickým chováním, pohybem. Studuje územní rozložení kulturních, sociálních a vzdělanostních struktur na Zemi. Zabývá se organizací a typy hospodaření a jejich propojováním globalizačními procesy. Do okruhu zájmu sociální geografie patří i studium vztahů mezi částmi společnosti, mezi regiony a státy na Zemi, studium příčin a následků jejich konfliktů či kooperace, tedy regionálním rozvojem.

Prolistujte tuto učebnici a řekněte, které prostředky kromě slovních využívá k seznámení s učivem.

Jak se nazývá část geografie, která se zabývá jednotlivými územními celky Země?

Moderní školní zeměpis má ve všeobecném vzdělání několik funkcí. Především po generace dodává do všeobecného vzdělání prostorový rozměr, tak jako historie rozměr časový či biologie poznatky o podstatě a strukturách živé hmoty. Prostorovým rozměrem máme na mysli orientaci člověka na úrovni místní (lokální), oblastní (regionální), na úrovni světadílu (kontinentální) a celosvětové (globální). Rozumíme tím i základní informace o rozmístění složek krajinné sféry v těchto úrovních. Kromě toho má zeměpis nezanedbatelnou funkci syntetizující. Na základě studia jednotlivých složek i celých systémů (přírodního a sociálního) vysvětluje jejich vztahy, zákonitosti rozmístění a vývoje. Využívá k tomu mnoho poznatků z dalších věd. Na úrovni střední školy jsou to znalosti z vyučovacích předmětů biologie, fyziky, historie, ekonomie i dalších. Zeměpis kromě toho zprostředkuje základní poznatky některých dalších věd, které nejsou a ani nemohou být součástí všeobecného středoškolského vzdělání (astronomie, geologie, sociologie, demografie, urbanismus, regionální analýza, prostorová ekonomie aj.). Školní zeměpis, podobně jako ve vědě geografie, zajišťuje důležité propojení mezi přírodními a sociálními vědními obory, neboť se zabývá nejen popisem krajin a jejich částí, ale i stavem a vývojem vzájemných vztahů mezi přírodou a společností v lokální, regionální i globální úrovni a hledáním příčin těchto změn. Zeměpis poskytuje prostorovou představu pro vyjádření speciálních informací i pro jiné obory (o surovinách, výskytu biologických druhů, předpovědi počasí aj.). Používá k tomu slovních, mapových, grafických a tabelárních prostředků. Člověk geograficky vzdělaný umí číst mapy a další grafické výstupy. Ovládá shromažďování, třídění a interpretaci informací o krajině a jejích přírodních i společenských složkách a o vztazích a vazbách mezi jejími jednotlivými prvky, jevy, složkami a sférami. Kromě obecných poznatků a dovedností při studiu těchto vztahů umí geografové rozlišovat územní celky – regiony –, které člení povrch Země. Toto rozdělení Země představuje ve všeobecném vzdělání jednu z klíčových funkcí geografie.

Jak se nazývá místo na zemském povrchu, odkud je nejblíže do středu

Země? O kolik kilometrů je odtud blíže než místo, které je od středu

Země vzdáleno nejvíce?

TVAR A UMÍSTĚNÍ ZEMĚ VE VESMÍRU

Při předpovědi počasí v televizi vidíme denně snímky Země z meteorologických družic, umístěných nad rovníkem ve výšce 36 000 km. Průmět Země na nich má kruhový tvar, takže se zdá, že se jedná o kulové těleso. Ve skutečnosti nejde o ideální kouli, ale o nepravidelné těleso, které se nazývá geoid. Povrch geoidu si můžeme představit jako povrch klidné hladiny světového oceánu, který by ve stejné úrovni pokračoval sítí kanálů i pod kontinenty. Nadmořské výšky udávané na mapách se zásadně vztahují na geoid.

Rozměrově se geoidu blíží elipsoid, jehož rozměry byly určeny na základě měření z družic. Jeho delší poloosu tvoří poloměr rovníku, kratší poloosa je spojnicí středu Země a pólu. Průměr Země v rovině rovníku je asi o 43 km větší než délka zemské osy. Na geografických mapách se pro zjednodušení výpočtu počítá se Zemí jako s koulí o poloměru 6371 km, která má stejně velký povrch i objem jako elipsoid.

Podle čeho se nazývají souhvězdí?

Znáte některá souhvězdí, která jsou vidět jen v zimě?

Země, na které žijeme, je jen nepatrnou částí vesmíru, který nás obklopuje. O tom, jak vesmír vznikl, nic nevíme. Vědecké hypotézy vysvětlují jenom jeho vývoj od doby asi před 15 miliardami let. Nejuznávanější je tzv. teorie velkého třesku. Předpokládá, že tehdy existovala veškerá látka soustředěná do jakési kuličky o průměru zlomku milimetru. V této kuličce o nesmírné teplotě a nepředstavitelné hustotě nastal výbuch – velký třesk. Látka se začala rozpínat a později se shlukováním jejích částic vytvořila kosmická tělesa: hvězdy, planety, měsíce, komety a další.

Hvězdy jsou plynná tělesa, ve kterých probíhají termonukleární reakce. Proto mají hvězdy vysokou teplotu a září vlastním světlem. Výrazné seskupení hvězd se nazývá souhvězdí. Některá souhvězdí jsou vidět jenom část roku. Ze souhvězdí, která jsou vidět celý rok, je nejznámější Velký vůz, podle kterého se snadno hledá Polárka.

Hvězdy vytvářejí ve vesmíru galaxie. Jsou to prostorové soustavy, složené z mnoha miliard hvězd. Naše Galaxie (píše se s velkým G) má tvar disku a obsahuje asi 150 miliard hvězd. Patří do ní všechny hvězdy, které na obloze vidíme, protože hvězdy z jiných galaxií není možné jednotlivě rozeznat.

Jaká je vzdálenost

Slunce od Země, dosahuje-li rychlost světla 300 000 km/s?

Proč na mapách hvězdné oblohy nenajdeme planety (a ostatně ani Měsíc a Slunce)?

Jednou z hvězd naší Galaxie je Slunce. Slunce je žhavá koule o více než stonásobně větším průměru než má Země. Od Země je vzdáleno tak, že k nám jeho paprsky putují prostorem přes osm minut.

Slunce spolu s planetami a ostatními tělesy, která kolem něj obíhají, tvoří sluneční soustavu. Výklad uspořádání sluneční soustavy jako tzv. heliocentrického systému (se Sluncem uprostřed) podal v 16. století Mikuláš Koperník a dokončil jej Johannes Kepler.

Planet je ve sluneční soustavě osm. Všechny obíhají kolem Slunce stejným směrem a přibližně ve stejné rovině po eliptických drahách. Nejblíže Slunci jsou menší planety s pevným povrchem: Merkur, Venuše, Země a Mars. Další čtyři jsou velké planety bez pevného povrchu: Jupiter (s více než 10× větším průměrem než Země), Saturn, Uran a Neptun. Vzdáleného Pluta přestali astronomové považovat za planetu. Na obloze bývají dobře vidět především Venuše, Jupiter a Mars, ale bez dalekohledu se dají od sebe těžko rozeznat.

Většina planet má i své měsíce. Jedinou přirozenou družicí Země je Měsíc, který má asi čtyřikrát menší průměr. Povrch Měsíce je pevný, rozčleněný v krátery a rozsáhlá „moře“, což jsou vlastně plochy ztuhlé lávy. V letech 1969–1972 navštívily Měsíc výpravy amerických astronautů. Strávily na jeho povrchu řadu dní a ujely několikakilometrové trasy speciálním vozidlem. Astronauti se samozřejmě pohybovali ve skafandrech.

Kolikrát je plocha Měsíce menší než plocha Země?

Zjistěte jména některých astronautů, kteří vstoupili na povrch Měsíce.

Měsíc obíhá okolo Země a přitom zdánlivě mění svůj tvar. Ve skutečnosti se nemění tvar Měsíce, ale jenom tvar Sluncem ozářené části, kterou vidíme ze Země. Při úplňku je Měsíc na opačné straně Země než Slunce, a tak je k nám přivrácená měsíční polokoule úplně osvětlena Sluncem. Měsíc – stejně jako Země – se také otáčí kolem své osy. Přesto vidíme ze Země pořád jen jednu a tutéž měsíční polokouli. To proto, že se Měsíc otočí kolem své osy za přesně stejnou dobu, za jakou oběhne Zemi.

Když se Měsíc dostane mezi Zemi a Slunce tak, že Slunce zakryje, nastává zatmění Slunce. Při něm není Slunce vidět a na části Země je několik minut téměř tma. Naopak když se dostane Měsíc do stínu Země, nastane zatmění Měsíce. Zatmění bývá sice několikrát ročně, ale není vidět všude. Astronomové proto cestují za zatměním tisíce kilometrů. U nás bylo vidět zatím poslední, téměř úplné zatmění Slunce v roce 1999.

Kromě Měsíce obíhá kolem Země mnoho umělých družic Země. Nejznámější jsou družice (satelity), které umožňují příjem televize a ke kterým jsou namířeny parabolické antény na našich domech. Jiné družice snímkují zemský povrch a pořízené snímky vysílají ke zpracování na Zemi.

Země jako vesmírné těleso

Srovnání průběhu geoidu a elipsoidu. Rozdíl výšek mezi geoidem a elipsoidem nepřesahuje ± 100 metrů.

Povrch Měsíce z kosmické lodi. Na černém nebi se rýsuje osvětlený srpek Země. Čerň oblohy je způsobena tím, že na Měsíci není atmosféra, která by rozptylovala sluneční paprsky.

Při zatmění Slunce (A) dopadá stín na část Země, velkou asi jako Čechy. Stín se rychle posunuje, takže zatmění trvá jen malou chvilku. Naopak zatmění Měsíce (B) je vidět na celé polokouli a trvá až několik hodin.

Umístíme-li Slunce do středu Prahy a Pluto do Košic, zůstane Země a jí podobné planety poblíž Prahy.

Zopakujte si s použitím obrázku na protější straně stavbu zemského tělesa.

ZEMSKÁ KŮRA, VÝVOJ ZEMSKÉHO POVRCHU

Dnešní povrch Země s celou svou rozmanitostí přírody je výsledkem dlouhého a složitého vývoje, jehož některé záhady se díky úsilí mnoha přírodovědců od starověku až po současnost podařilo vysvětlit. Zejména výzkumy za poslední čtyři desetiletí umožnily hlouběji nahlédnout do dávné minulosti Země. Na základě studia průchodu zemětřesných vln lze v pevném zemském tělese rozlišit několik základních vrstev: při povrchu zemskou kůru, pod ní svrchní plášť, spodní plášť, vnější jádro a uprostřed Země vnitřní jádro.

Které hlavní typy sedimentárních hornin, skládajících svrchní vrstvu pevninské kůry, znáte? Zopakujte si, jak vznikly.

Které části Evropy jsou nejstarší a které naopak nejmladší?

Nápovědu najdete na dvou mapkách v této učebnici.

S kterými litosférickými deskami sousedí deska jihoamerická? Nejmenší z nich se nazývá karibská. Vyhledejte ji na mapce.

Nejsvrchnější část pevného zemského tělesa se nazývá zemská kůra. Ze všech pevných zemských obalů má nejmenší tloušťku (mocnost), v průměru necelých 40 km, silně však kolísá od 6 km v některých částech oceánů až po 80 km v oblasti Himálaje. Území České republiky má kůru mocnou od 27 do 50 km. Spodní hranice zemské kůry se nazývá Mohorovičićova plocha nespojitosti (diskontinuity). Odděluje zemskou kůru od podložního zemského pláště. Vzhledem k velké rozdílnosti se rozlišují tři typy kůry: pevninský, oceánský a přechodný. Pevninský typ kůry tvoří kontinenty a přilehlé části některých moří. Má mocnost mezi 20–80 km a velmi složitou geologickou stavbu, která je výsledkem dlouhého vývoje. Skládá se z vrstvy sedimentární (při povrchu, někdy však schází), granitové (uprostřed) a čedičové (naspodu). Nejstarší části vznikly před více než 4 miliardami let a k nim se postupně připojovaly mladší části v jednotlivých geologických obdobích od starohor až po současnost. Oceánská kůra má vedle menší mocnosti (6–15 km) i mnohem jednodušší stavbu a je mnohem mladší než kůra pevninská. Skládá se rovněž ze tří vrstev: sedimentární, čedičové a naspodu z vrstvy hlubinných vyvřelin a z nich přeměněných hornin. Tvoří dna všech oceánů a některých hlubokých moří. Nové části oceánské kůry vznikají sopečnou činností v tzv. riftových zónách oceánů i v současné době. Nejlepším příkladem je Středoatlantský hřbet, probíhající severojižním směrem středem celého Atlantského oceánu. K vulkanismu dochází uprostřed hřbetu v riftovém příkopu. Přechodný typ kůry (známý např. v oblasti Černého moře a Kaspického jezera) je kombinací obou předchozích typů. Zemská kůra není v horizontálním smyslu celistvá. Je tvořena více než 10 různě velkými celky, které se nazývají litosférické desky (bloky). Většina desek zahrnuje některý ze světadílů (kontinentů) spolu s částmi okolních moří a oceánů, jako např. africká deska, jiné jsou pouze oceánské, jako největší deska tichooceánská, zabírající téměř celý Tichý oceán. Rozhraní mezi deskami tvoří hlubinné zlomy probíhající zemskou kůrou, soustavy mladých pásemných pohoří, středooceánské příkopy (rifty) a podmořské příkopy

Která známá pohoří v Evropě a na území České republiky jsou vrásného, kerného a sopečného původu?

Všechny litosférické desky se pozvolna pohybují rychlostí nejčastěji mezi 1–5 cm za rok (nejvyšší zjištěná rychlost je asi 14 cm za rok). Pohyb desek se nejčastěji vysvětluje pomalým prouděním plastické horninové hmoty, tvořící zemský plášť, které je způsobeno tepelnými rozdíly mezi různými částmi pláště. Sousední desky se o sebe na některých místech opírají. Obrovské tlaky přitom vyvolávají vznik zlomů, posouvání jednotlivých částí (ker) zemské kůry a vrásnění hornin Tyto procesy vedou ke vzniku kerných a vrásných pohoří. Na místech, kde se litosférické desky od sebe oddalují, klesá naopak tlak v zemské kůře, dochází k poklesu ker a ke vzniku sníženin, pánví a příkopů. Střet dvou sousedních desek vede v některých případech k podsouvání okraje jedné desky pod druhou (např. podsouvání východního okraje tichooceánské desky pod desku jihoamerickou, nebo severozápadního okraje tichooceánské desky pod desku eurasijskou). Zóny podsouvání provázejí v mořích podmořské příkopy a na přilehlých okrajích pevnin pásemná pohoří s činnými vulkány. Pravidelnými průvodními jevy všech kolizí mezi deskami jsou častá zemětřesení a živá sopečná činnost

Porovnáním textu s mapkami na protější straně odvoďte, z kterého prakontinentu pochází dnešní Arabský poloostrov.

Vznik pevnin a oceánů souvisí se složitými procesy vzniku nové pevninské a oceánské zemské kůry. Před více než 570 miliony let, v období, které nazýváme prahory, vznikl jejich působením pevninský celek, který byl nazván Pangea. Byl obklopen jediným světovým praoceánem Panthalassou, jehož výběžek, pronikající z východní strany hluboko do prapevniny, se nazývá moře Tethys. Pangea se ke konci prvohor, v období zvaném perm, asi před 250 miliony let, začala rozdělovat ve dvě části, prakontinenty Laurasii na severu a Gondwanu na jihu. I ty se postupně rozpadaly na menší části, zárodky dnešních kontinentů. Jejich nejstaršími částmi jsou pevninské štíty, zbytky zaniklých prakontinentů. Ty se posouvaly do dnešních poloh a připojováním mladších částí nabývaly pozvolna i dnešních obrysů. Z původní Laurasie tak vznikla dnešní Severní Amerika a Evropa s Asií, z Gondwany pak Jižní Amerika, Afrika, Austrálie a Antarktida. Z původního praoceánu vznikly rozdělením a posunem dnešní oceány: Atlantský, Tichý, Indický a Severní ledový.

 Prakontinent Pangea se zárodky dnešních kontinentů: A – Eurasie, B – Severní Ameriky, C – Jižní Ameriky, D – Afriky, E – Antarktidy, F – Austrálie, G – Indického poloostrova (Přední Indie a také Arabský poloostrov byly původně součástí Gondwany).

Vyznačení největších litosférických desek. Šipky ukazují směry pohybu. 

Průřez zemskou kůrou a vrchní částí pláště: 1 – pevninská kůra, 2 – oceánská kůra s vyznačením pohybu desek, 3 – zemský plášť s vyznačením konvekčních proudů (barevné šipky), které pohybují litosférickými deskami, 4 – sedimenty uložené na oceánském dně.

Schematické znázornění stavby Země ukazuje na průřezu základní vrstvy, z nichž se zemské těleso skládá. 

Poloha prahorních pevninských štítů a tabulí na dnešních kontinentech: 1 – laurentinský (kanadský) štít, 2 – skandinávský štít s ruskou tabulí, 3 – sibiřský štít, 4 – brazilský štít, 5 – africký a arabský štít, 6 – indický štít, 7 – východočínský štít, 8 – australský štít, 9 – antarktický štít.

V jakých geografických oblastech se vyskytují pouště? Vysvětlete příčiny jejich vzniku.

POUŠTĚ TROPŮ A SUBTROPŮ

Největší světové pouštní krajiny se rozkládají v obratníkových oblastech vysokého tlaku vzduchu, kde dochází k neustálému sestupu vzduchových hmot směrem k povrchu. Tyto pouště se označují jako klimatické nebo pasátové. Také pobřežní pouště jsou podmíněny suchými pasátovými větry, které vanou z pevniny a od břehů odtlačují teplé povrchové vody. Jejich místo zaujímají chladné vody z hlubin, jež ochlazují i přízemní vrstvu vzduchu, způsobují časté mlhy nad oceánem a zabraňují vzniku srážek nad pevninou. Vnitřní pouště v centrálních oblastech pevnin jsou ovlivněny suchým klimatem oblastí, které jsou příliš vzdálené od oceánů nebo jsou izolovány vysokými horskými hřbety.

Charakterizujte podnebí pouště. Které přírodní procesy v nich probíhají?

Běžné roční úhrny srážek se například uprostřed Sahary pohybují v rozmezí 5–10 mm, na jejím okraji mezi 50–100 mm. Období sucha zde trvá 11–12 měsíců a často neprší i několik let. Také vlhkost vzduchu je nepatrná. Výpar v pouštích výrazně převyšuje velikost srážek. Díky velké intenzitě slunečního záření a chybějícímu vegetačnímu krytu stoupají za bezoblačné oblohy teploty ve stínu na 50–55 °C. Naproti tomu v zimních nocích klesají teploty až pod bod mrazu, zvláště ve vnitřních pouštích. Denní výkyvy teplot zpravidla přesahují kolísání roční.

Uvedené teplotní rozdíly umožňují silné mechanické zvětrávání hornin. Na úpatí skal se hromadí mocné kužele zvětralin, které jsou dále opracovávány větrem. Písek unášený větrem ohlazuje skály a bloky hornin, přičemž je modeluje do rozmanitých tvarů.

Bezvětří je v pouštích zřídka. Zvláště kolem poledne tu bývá velmi větrno. Časté jsou i písečné bouře, které zasypávají pískem cesty, lidská sídla, zahrady i pole. Pravidelné větry modelují písečné přesypy (duny), často vysoké až několik desítek metrů, nebo zvláštní útvary v podobě půlměsíce –barchany.

Které jsou základní typy pouští?

Vysvětlete proces zasolování půd v pouštích.

Působením teploty, větru i vody vznikají různé typy pouští. Nejrozšířenější a zvláště drsné svým klimatem jsou kamenité pouště, ke kterým patří až 70 % všech pouštních krajin. Na písečné pouště připadá asi jen 20 % ploch. Rozkládají se zpravidla v nižších polohách, kam byl dříve písek nanesen vodou i větrem. Méně časté jsou pouště oblázkové a solné. Solné pouště se nejčastěji vyskytují ve vnitřních oblastech pevnin, kde výrazně převládá výpar nad srážkami. Tato území jsou zpravidla bezodtoká, to znamená, že nejsou odvodňována do oceánu. Příkladem mohou být salary – zasolené horské kotliny a pánve v jihoamerických Andách –, nebo šotty či sebky – slané pouště v centrálních částech Sahary.

Také v pouštích se vyvinula říční síť. Je pozůstatkem z dob, kdy na naší Zemi vládlo chladné podnebí ledových dob. Ještě před 7000 lety byla Sahara pokryta savanou a osídlena lidmi, stády slonů, žiraf či antilop. Dnes jsou koryta řek po většinu roku suchá. Při dešťovém přívalu se voda téměř nevsakuje a tvoří vysokou povodňovou vlnu, která odnáší zvětraliny z úpatí svahů a prohlubuje koryta. Odtok trvá jen po dobu deště a krátce po jeho skončení se koryta opět vyprazdňují. Jen větší prohlubně zaplňují ještě nějakou dobu tůně, ale později i ty vyschnou.

V suchých tropech převládá výpar nad srážkami a v půdě tedy zcela převažuje vzestupný pohyb vody. Půdní vláha vynáší tak k povrchu četné minerály, které vytvářejí tvrdou solnou, sádrovou či vápennou kůru. Zasolování půd ohrožuje i obdělávaná pole v oázách. Proto se zavlažované pozemky musejí současně odvodňovat, aby se tak odváděly přebytečné soli.

Charakterizujte osídlení pouští a hlavní lidské aktivity v nich.

Podle obrázku na protější straně objasněte, jak vzniká a jak se získává artéská voda.

Více než 5500 km od západu na východ a přes 2000 km od severu na jih se prostírá největší pouštní krajina Země – Sahara. V tomto rozlehlém nehostinném území žijí dnes přes 2 miliony lidí. V oblastech výskytu říční nebo podzemní vody tu vznikly oázy (arabsky „místo odpočinku“). V nich žijící převážná část obyvatel pouště se zabývá zemědělstvím, obchodem a řemeslem. V nesmírném prostoru pouště jsou rozptýleni nomádi (např. Tuaregové), nazývaní též „rytíři pouště“. Kočují se svými stády mezi pastvinami nebo pomocí karavan zajišťují dopravu a obchod. Pro oázy má zásadní význam voda. Říční oázy jsou zavlažovány přímo z toků a táhnou se podél Nilu, Nigeru, Senegalu a dalších řek. Většina oáz vnitřních pouští je zásobena z artéských studní podzemní vodou. Životodárná voda se do oáz často dostává až ze vzdálených horských oblastí, kde se občasně vyskytují srážky. Prosakující voda pak po nepropustných vrstvách hornin stéká pod zemským povrchem až k oázám, kde je uzavřena pod určitým tlakem. Po navrtání krycí vrstvy vystupuje k povrchu.

Charakteristickým stromem oáz jsou datlové palmy. Dobře hnojená a zavlažovaná palma může za rok poskytnout 50–100 kg datlí. Jejich využití je všestranné. Dřevo se používá na stavby, z listů se dělají rohože a koše, z odnoží palmové víno. Datle se zpracovávají na mouku, sirup, mohou však být i krmením pro dobytek.

Klimadiagramy vnitřních pouští. Vysvětlete je.

Rub al-Chálí je čtvrtou největší pouští na světě. Prostírá se na třetině Arabského poloostrova na území Saudské Arábie, Spojených arabských emirátů, Ománu a Jemenu.

Typy pouští: hamada – skalní pouště (asi 70 % světových pouští), serir – štěrkové pouště (řídké), erg – písečné pouště (asi 20 % pouští), sebka nebo šott (v Africe), salar (v Jižní Americe) – slané močály zpravidla v bezodtokých pánvích.

Oáza s artéskou studnou. Artéská voda je uzavřena nepropustnou vrstvou pod tlakem. Po jejím navrtání vytéká na povrch. Z – zóna napájení artéské pánve.

Od středního Peru po střední Chile se táhne podél pobřeží Pacifiku v délce kolem 2000 km nejsušší poušť světa – Atacama.

Jaký je vztah mezi populačním vývojem globálním a jednotlivých států?

SVĚTOVÁ POPULACE

Podle jakých strukturálních znaků rozlišujeme populaci?

V roce 2022 přesáhl počet obyvatel Země 8 miliard a při současném tempu vzroste během dalších patnácti let o další miliardu. Bude mít tento vývoj katastrofické důsledky, nebo se s ním lidstvo vypořádá, ať již poklesem porodnosti či nalezením nových zdrojů? Populační růst se v polovině 20. století stal jedním ze základních globálních problémů lidstva a zůstává jím i ve století dalším. Celosvětový populační vývoj v sobě skrývá rozdílnou situaci v různých regionech. Existuje zřetelný protiklad vyspělých a rozvojových zemí, rozdíl mezi městským a venkovským prostředím, či mezi jádrovými a periferními oblastmi uvnitř států. Vývoj obyvatelstva však nelze hodnotit jen na základě jeho celkového počtu. Za těmito údaji je třeba vidět rozdíly ve složení vyjádřené strukturou obyvatel podle věku, pohlaví, profese, dosaženého vzdělání, náboženského vyznání apod. Teprve znalost a zkoumání těchto charakteristik může pomoci řešit otázky spojené s populační problematikou jak na celosvětové úrovni, tak i na úrovni jednotlivých států, oblastí či sídel.

Lidská společnost skládající se ze stamilionů jedinců je složitým celkem s komplikovanými vnitřními i vnějšími vazbami. Její vývoj je ovlivňován rozsáhlým souborem rozmanitých faktorů.

Které další vědy se zabývají člověkem, společností?

Zapište rovnicí vztah mezi počtem obyvatel v čase t1 a t2 na území okresu nebo obce.

Při řešení populačních problémů je proto nutná vzájemná spolupráce řady vědních oborů: od věd lékařských a biologických (antropologie) přes demografii až po vědy sociální (sociologie, etnologie), ekonomické či geografické (geografie obyvatelstva). Nezastupitelnou úlohu má především demografie, která studuje rození a vymírání lidských populací – tzv. přirozenou reprodukci. Geografickému přístupu jsou vlastní hlavně otázky územního rozložení, vzájemných vazeb populací a důraz je kladen i na objasňování vztahů populace s vnějším prostředím (krajinnou sférou). Současný stav v rozmístění a složení obyvatelstva je odrazem dlouhodobého historického vývoje a zároveň je důležitou základnou (východiskem) pro možný vývoj v budoucnosti. Změny v počtu obyvatel na různých regionálních úrovních jsou výsledkem kombinace přirozeného pohybu (narození, úmrtí) a stěhování (migrace). Vzájemný vztah jednotlivých složek ve sledovaném území je za určité období (zpravidla 1 rok) vyjádřen celkovým přírůstkem nebo úbytkem obyvatel. Ten se skládá z přírůstku nebo úbytku přirozeného (rozdíl mezi počty narozených a zemřelých) a migračního (rozdíl mezi počty přistěhovalých a vystěhovalých).

Úloha přirozeného a migračního pohybu v celkovém vývoji obyvatel se liší podle velikosti sledovaného území. Zatímco vývoj populace celé Země je určován pouze rozením a vymíráním, počty obyvatel kontinentů, států a jejich částí jsou dále ovlivňovány počty přistěhovalých a vystěhovalých. Migrace má často rozhodující význam na vývoj obyvatelstva jednotlivých sídel.

V jakých ukazatelích vyjadřujeme porodnost, úmrtnost, sňatečnost a proč?

Zjistěte počet obyvatel vašeho města a okresu alespoň ve dvou posledních sčítáních.

Z hlediska složení obyvatelstva podle různých charakteristik je třeba ještě sledovat tzv. sociálně ekonomický pohyb. Tím rozumíme změnu zaměstnání, rodinného stavu, zvyšování úrovně vzdělání apod. Mezi jednotlivými druhy pohybů obyvatelstva existují vzájemné souvislosti. Například v oblastech s vysokým přistěhovalectvím mladých lidí se vytvářejí předpoklady pro zvýšení počtu narozených. Ve většině emigračních oblastí naopak obyvatelstvo v průměru stárne.

Zjistěte základní data o obyvatelstvu vašeho města, okresu a České republiky. Vzájemně je porovnejte pomocí relativních čísel.

Při hodnocení jednotlivých složek vývoje obyvatelstva využíváme vedle absolutních údajů i další ukazatele. K základním patří tzv. hrubé míry, kde počet událostí (narození, zemřelí) vztahujeme k celkovému počtu obyvatel hodnoceného území. Zjednodušeně hovoříme o míře porodnosti, úmrtnosti apod. Protože však demografické jevy jsou úzce vázány na věk, je například míra úmrtnosti ovlivněna nejen zdravotním stavem populace, ale i jejím věkovým složením. Při hlubší analýze demografické situace se proto snažíme vliv věkového složení odstranit. V demografických přehledech se proto často setkáváme s takovými ukazateli, jako je kojenecká úmrtnost, úhrnná plodnost či střední délka života (též naděje dožití), které umožňují porovnávat proces rození a vymírání i u populací s rozdílným věkovým složením. Pro studium populačních otázek je důležitá znalost minulého vývoje i současného stavu a složení obyvatel. Údaje o počtu obyvatel Země jsou pouhými odhady, neboť řada zemí rozvojového světa nemá dostatečně rozvinutou demografickou statistiku. Nejdůležitějším a nejznámějším zdrojem informací je sčítání lidu (census), které se ve většině vyspělých zemí od druhé poloviny 19. století provádí pravidelně, většinou jednou za deset let. Při posledním sčítání v České republice v roce 2021 se vedle počtu obyvatel a jejich základních charakteristik (např. věk, rodinný stav, zaměstnání, náboženské vyznání apod.) zjišťovaly také údaje o složení domácností a o velikosti a technickém vybavení bytů a domů. Tato data jsou v základní struktuře k dispozici až do úrovně obcí, dokonce i za jednotlivé jejich části. Dalším důležitým zdrojem dat je tzv. průběžná evidence obyvatel. Zde jsou v prvé řadě zaznamenávány počty narozených, zemřelých, přistěhovalých a vystěhovalých v průběhu určitého období, většinou jednoho roku za obce i větší administrativní jednotky.

Průměrný počet dětí připadající na jednu ženu okolo roku 2020 (ukazatel úhrnné plodnosti): čísla udávají průměrný počet dětí. Jedná se o dolní hranici příslušného intervalu – tady 1–1,9 dítěte, 2–2,9 dítěte atd.

Přeplněné ulice –charakteristický obrázek všech japonských měst (Tókjó).

Dlouhodobý vývoj počtu obyvatel na Zemi v miliardách.

Věkové složení obyvatelstva Česka v roce 2020. 1 – zvýšený počet narozených po druhé světové válce, 2 – zvýšený počet narozených počátkem 70. let (silné ročníky 20–25letých rodičů a propopulační opatření vlády), 3 – snížení počtu narozených v období ekonomické a politické transformace v 90. letech 20. století.

Jmenujte průmyslová odvětví a zařaďte je do hlavních skupin odvětví průmyslu.

TĚŽBA SUROVIN A ENERGETIKA

Současný průmysl se vyznačuje stále větší odvětvovou pestrostí a v jednotlivých zemích proto i velmi rozmanitou strukturou podmíněnou přírodními a historickými poměry i stupněm rozvoje společnosti. Především v nejvyspělejších zemích lze stále obtížněji stanovit přesnou hranici mezi činnostmi průmyslovými a obslužnými (výzkum, vývoj, obchod).

Podle vztahu výrobního procesu k výchozím surovinám rozlišujeme průmysl těžební (těžba rud, paliv, chemických a stavebních surovin), zpracovatelský, dále dělený na těžký (hutnický, strojírenský, chemický) a lehký nazývaný též spotřební (textilní, kožedělný, sklářský, potravinářský aj.) a průmysl výroby a rozvodu elektřiny, vody a plynu. Obvykle se celý průmysl dělí na devět odvětvových skupin a 29 odvětví. Jejich struktura se podstatně liší v jednotlivých státech podle jejich vyspělosti jak podílem na hodnotě výroby, tak i vývojem a jeho dynamikou.

Zdůvodněte význam odvětví vysokých technologií.

Jak se měnila energetická spotřeba a její struktura v minulých stoletích?

Těžební průmysl objemem vytěžených surovin trvale roste, ale jeho podíl na celosvětové průmyslové výrobě se snižuje. Rozhodující postavení má zpracovatelský průmysl, v němž se nejrychleji rozvíjejí technicky náročná odvětví strojírenství, elektrotechniky a chemického průmyslu spojená s vysokým zapojením vědy a techniky ve výrobě (high technology, high-tech). V nejvyspělejších státech tato pokročilá odvětví představují dnes již kolem 70 % hodnoty průmyslové výroby a bývají proto označována za hnací odvětví. Svými postupy ovlivňují rychlejší rozvoj společnosti, a to především v oblastech napojených na velká centra a výzkumné základny. Stará, tradiční odvětví (textilní, potravinářský, oděvní, obuvnický, dřevozpracující aj.) dnes ve vyspělých státech zanikají, udržely se jen podniky zaměřené na nejvyšší kvalitu výrobků. V rozvojových zemích naopak jejich koncentrace roste a představují až 70 % jejich průmyslové produkce s významným exportem do hospodářsky vyspělých zemí. Souvisí to s procesem globalizace, kdy jsou tato těžební odvětví v rozvojových zemích pilířem jejich hospodářství, neboť v nich jsou podmínky pro jejich rozvoj. Jedním z klíčových odvětví průmyslu je energetika. Zahrnuje jak těžbu prvotních energetických zdrojů, tak jejich zpracování na různé druhy sekundární energie (elektřina, benzin, nafta, koks, svítiplyn). Spotřeba energie neustále narůstá – od poloviny 19. století asi 23krát.

Které oblasti světa jsou klíčové z hlediska spotřeby a které z hlediska těžby ropy a zemního plynu?

Rozhodující úlohu v krytí energetických potřeb současné společnosti má ropa (téměř 40 %). Protože hlavní oblasti těžby se nekryjí s oblastmi spotřeby, tvoří hlavní komoditu mezinárodního obchodu a dopravy. Polovina vytěženého množství se spotřebovává mimo zemi těžby, často na jiném kontinentě. Polovinu světových zásob najdeme v jihozápadní Asii. Roste význam zemního plynu, kryjícího celosvětově asi čtvrtinu spotřeby energie. Ropu a zemní plyn dopravují z míst těžby na velké vzdálenosti ropovody, plynovody a specializované lodě (obrovské tankery). Na těchto trasách, při jejich zakončení (terminálech) a v dovozních přístavech vznikly rozsáhlé moderní zpracovatelské kapacity. Většina uhlí (90 %) se spotřebovává v zemi těžby. Současnou úroveň těžby jsou ložiska uhlí schopna uspokojovat dalších více než dvě stě let (ropa i plyn sotva 50, resp. 70 let). Podíl vodní a jaderné energie stoupá (asi 5 %), podobně vzrůstá i spotřeba z alternativních zdrojů (větrná, sluneční, geotermální energie).

Srovnejte energetickou spotřebu na 1 obyvatele Česka a zemí EU.

Uvažujte, jak řešit možnosti dalšího rozvoje při respektování nutnosti ochránit Zemi před další devastací.

Rozdíly energetické spotřeby mezi jednotlivými státy jsou značné. Nejvyspělejší země spotřebovávají na jednoho obyvatele 100× více energie než země nejchudší. Severní Amerika a Evropa s Ruskem měly na začátku 21. století dohromady asi 18 % světové populace, ale spotřebovávaly 61,4 % veškeré energie na Zemi.

V moderní společnosti má stále větší význam elektrická energie, neboť je relativně snadno přenosná a tudíž i dobře dostupná. K zajištění její výroby se spotřebuje třetina primárních energetických zdrojů. Na objemu vyrobené elektřiny se podílejí ze dvou třetin tepelné elektrárny. Podíl jaderných elektráren činí asi pětinu. Pro některé oblasti (státy Latinské Ameriky či alpské země) mají značný význam vodní elektrárny. Ve spotřebě elektřiny na 1 obyvatele jsou obrovské rozdíly mezi hospodářsky vyspělými a málo vyvinutými zeměmi. Elektrifikace zemí a rozsáhlých oblastí je investičně velmi náročná, ale představuje významný krok na cestě k celkové modernizaci hospodářství.

Těžba primárních energetických zdrojů, jejich zpracování a přeměna v ušlechtilé formy energie vyvolává silné střety s dalšími funkcemi krajiny. Zvláště klasické uhelné elektrárny patří k největším producentům emisí popílků, oxidů síry, uhlíku a jiných látek. Ve vyspělých zemích jsou tyto dopady tlumeny odlučovači. Problém rozvoje hospodářství málo vyspělých zemí Jihu je však do značné míry spojen s daleko větším množstvím emisí, jejichž celkové množství má globální dopady. Jaderná energie umožňuje nahradit klasické zdroje, je však investičně náročná a vytváří potenciálně vyšší ohrožení života případnou havárií nebo nedořešeným ukládáním vyhořelých paliv.

 Jak dlouho vydrží zásoby vybraných surovin při současné úrovni těžby a znalosti zásob (ropa včetně hořlavých břidlic a písků, samotná ropa pod červenou čarou).Výpočet zásob surovin je velmi náročný a spíše jde o odhady expertů. Mnoho faktorů, které jsou ve hře při výpočtu zásob, se pro budoucnost hodnotí jen obtížně.

Hnědouhelný důl Turów představuje svými dopady na životní prostředí (Polska, Německa a Česka) významný problém. Důl zásobuje elektrárnu (2000 MW) a její exhalace jsou dalším negativním dopadem na životní prostředí.

Těžba energetických surovin a jejich export jsou silně koncentrovány do malé skupiny zemí.

Zásoby uhlí

Podíl hlavních států v % na světovém úhrnu zásob (2022)

1. USA 23

2. Indie 19

3. Čína 13

4. Rusko 10

5. Jihoafrická rep. 10

6. Austrálie 8

Těchto šest zemí koncentruje 83 % světových zásob uhlí.

Těžba zemního plynu

Podíl hlavních států v % na světové těžbě (2020)

1. USA 23,1

2. Rusko 17,4

3. Irán 6,4

4. Čína 5,2

5. Katar 4,4

6. Kanada 4,3

7. Austrálie 3,6

8. Saúdská Arábie 2,9

9. Norsko 2,8

10. Alžírsko 2,5

Těchto 10 zemí zajišťovalo

72,6 % světové těžby zemního plynu.

Zásoby ropy

1. Venezuela

2. Saúdská Arábie

3. Kanada

4. Írán

5. Irák

Těžba ropy v milionech barelů/den (2020)

1. USA 15

2. Saúdská Arábie 12

3. Rusko 11

4. Irák 4,5

5. Írán 4

Podíl největších exportérů ropy v % na světovém trhu (2020)

1. Saúdská Arábie 16,1

2. Rusko 11,4

3. Irák 8,7

4. Kanada 5,9

5. SAE 5,2

6. Kuvajt 4,6

Těchto šest států zajišťovalo 51,9 % světového trhu s ropou.

Ropná plošina je umělým ostrovem, který zajišťuje těžbu ropy či zemního plynu ze dna moře. Ropné a plynové těžební plošiny jsou stále významnějším způsobem těžby žádaných surovin, neboť suchozemská naleziště jsou již dnes méně vydatná než v minulosti. Plošiny jsou bydlištěm, heliportem i přístavištěm námořních lodí a také nebezpečím pro životní/přírodní prostředí.

Proč se zvyšují koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře? Jaké to má důsledky?

OHROŽENÍ OVZDUŠÍ A VODSTVA

Charakterizujte negativní důsledky znečišťování ovzduší. Jaká je situace ve vašem městě?

Zvětšující se světová populace přináší růst znečišťování ovzduší a změny složení atmosféry Celosvětově nebezpečný je nárůst koncentrace oxidu uhličitého a dalších plynů, způsobující zvyšování skleníkového efektu atmosféry. Do konce 18. století, v tzv. předindustriálním období, byl obsah CO2 v atmosféře 0,026 %, v současnosti činí 0,042 %. Oxid uhličitý je do ovzduší uvolňován především při procesech spalování fosilních paliv a výrobě stavebních hmot (cementu a vápna), naopak spotřebováván je při asimilaci vyšších rostlin. Pokud nedojde k výraznému omezení emisí, předpokládá se zvýšení obsahu CO2 do poloviny 21. století až na dvojnásobek předindustriální koncentrace. To může znamenat výrazný růst globální teploty a častější výskyt extrémních povětrnostních jevů (sucho, vydatné srážky, silné proudění vzduchu apod.).

Ovzduší v průmyslových oblastech a městech je znečišťováno emisemi některých plynů. V minulých desetiletích představoval nejnebezpečnější emisi oxid siřičitý, vznikající především při spalování uhlí (zvláště hnědého). Po zavedení účinných odsiřovacích zařízení v elektrárnách a teplárnách se podařilo jeho produkci ve většině vyspělých států včetně Česka výrazně snížit. Problémy se znečištěním ovzduší v důsledku spalování uhlí v současnosti přetrvávají především v Číně a dalších rozvíjejících se asijských zemích.

Popište příčiny vzniku smogu v průmyslových oblastech a městech. Jak se smog projevuje?

Emise oxidů dusíku (NO a NO2) naopak v posledních letech ve většině států rostou. Vedle energetiky jsou jejich hlavním producentem benzínové a naftové motory v dopravních prostředcích Oxidy dusíku jsou významnou součástí fotochemického smogu, který se vytváří ve většině měst s hustou automobilovou dopravou. Nebezpečné jsou při zimních inverzních situacích, kdy se jejich koncentrace v přízemních vrstvách vzduchu často zvyšuje nad hygienicky přípustnou mez 100 mg v 1 m3 vzduchu. V letních slunečných dnech dochází ve smogu za přispění slunečního záření k chemickým reakcím (mezi oxidy dusíku, oxidem uhelnatým a uhlovodíky), při nichž vzniká ozon. Zatímco ve stratosféře ozon tvoří ochranný štít zabraňující pronikání škodlivých složek ultrafialového záření k zemskému povrchu, přízemní ozon je nebezpečný toxický plyn. Při vyšších koncentracích způsobuje bolesti hlavy, dýchací potíže a podráždění sliznice.

Podle mapky na protější straně vyhledejte oblasti, které trpí značným nedostatkem vody. Vysvětlete příčiny.

Jaké jsou následky nadměrné spotřeby vody ve světě?

Ze sdělovacích prostředků se pravidelně dozvídáme o rozsáhlých záplavách, nebo naopak o územích postižených katastrofálním suchem. V obou případech voda výrazně zasahuje do života lidí. Problém nadbytku či nedostatku vody ovlivňuje hospodářský rozvoj oblastí i celých států. V územích s dostatkem vody je zachována dostatečná rozmanitost rostlinstva (vzhledem k příslušným přírodním podmínkám) a zemědělství lze provozovat bez závlah. Naopak regiony s nedostatkem vody mají chudou vegetaci s malým počtem druhů a zemědělské plodiny je nutné zavlažovat. Značné rozdíly v zásobách vody existují i mezi státy. Například na každého obyvatele Islandu připadá kolem 674 tisíc m3 vody, obrovské zásoby vody vzhledem k počtu obyvatel má rovněž Kanada, Norsko, Švédsko či Finsko. Prakticky žádnou sladkou vodu nemá naopak Kuvajt. V Česku připadá na každého obyvatele asi 1500 m3 vody, přibližně stejně je na tom Polsko, o něco hůře Německo. Chronickým nedostatkem vody trpí v současné době asi 2 miliardy lidí v 80 státech světa. Tato krize se za poslední čtvrtstoletí prohloubila. Vzhledem k růstu populace a stavů dobytka dochází ve všech světadílech ke zmenšování zásob vody v přepočtu na 1 obyvatele. Největší pokles nastal v Africe, především ve státech na severu a východě kontinentu. Značné problémy mají četné oblasti Asie. Globální spotřeba vody vzrostla ve světě od roku 1950 asi 3,5krát. Na území bývalého Československa stoupla celková spotřeba vody mezi lety 1950 a 1990 dokonce 4krát. Bylo to způsobeno především rostoucí spotřebou vody v průmyslu, kde mezi největší odběratele patří energetika, průmysl celulózy a papíru, chemický a potravinářský průmysl. V posledním desetiletí však spotřeba vody v nejvyspělejších zemích klesá, a to díky moderním technologiím v průmyslu a opakovanému využívání odebrané vody. Jen malá část z celkové spotřeby vody ve světě se využívá k pití (5 %). Asi 75 % pohlcují závlahy v zemědělství (především v tropech rozvojových zemí) a kolem 20 % využívá průmysl. Vlivem nadměrné spotřeby poklesla hladina podzemní vody v okolí mnohých světových aglomerací (např. na území Pekingu, Bangkoku).

Jaké nebezpečí hrozí lidstvu ze znečišťování vod?

Velkým problémem je čistota vody. Nečištěné odpadní vody z četných světových velkoměst i toxické odpady z průmyslu jsou často odváděny přímo do řek nebo na mořská pobřeží. Situaci v čistotě moří zhoršují havárie ropných tankerů či vrtných plošin. Mnohým částem světového oceánu hrozí ekologické katastrofy. Ve více než 30 zemích světa je jen 1/5 venkovského a 3/5 městského obyvatelstva zásobováno upravenou pitnou vodou. Mnoha městům rozvojového světa chybí čistírny odpadních vod. Podle údajů UNESCO umírá ve světě asi 25 tisíc lidí denně následkem každodenního pití znečištěné vody.

Krajina a životní prostředí

6,85–339,5 339,5–1 099 1099–1 791

1 791–2 506

2 506–3 401

3 401–5 992

5 992–8 881

8 881–14 957

14 957–28 777

28 777–61 165

61 165–609 091 nedostupné údaje v m3 na obyvatele za rok

Velké městské aglomerace často trpí silným znečištěním ovzduší. Mezi postižené patří samozřejmě také největší a nejlidnatější čínské město Šanghaj.

Předpokládaný vzestup hladiny světového oceánu v 21. století podle optimistických a pesimistických předpovědí. 

 Objem vody v přepočtu na jednoho obyvatele. Česko patří v Evropě ke státům s nejmenším množstvím disponibilní vody.

Kmen Ifugaů na filipínském ostrově Luzon stavěl již na začátku našeho letopočtu složité systémy zavlažovacích terasových polí umožňující pěstování rýže.

Spotřeba vody v roce 2021 ve srovnání s minimem podle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO). Komentujte srovnání.

minimum podle WHO – 100 litrů na osobu za den litry na osobu za den

ISBN 978-80-87476-10-9