HUDEBNÍ VÝCHOVA
pro 6. ročník základní školy
Zpracovali: PhDr. Alexandros Charalambidis, Lukáš Hurník, Ph.D., PhDr. Jiří Pilka, PaedDr. Zbyněk Císař, Mgr. Dalibor Matoška
Lektorovali: Vladimíra Stránská, prof. PaedDr. Luděk Zenkl, CSc., PaedDr. Markéta Pastorová
Schválilo MŠMT č. j. MSMT-7785/2022-9 dne 12.7.2022 k zařazení do seznamu učebnic pro základní vzdělání, vzdělávací obor Hudební výchova s dobou platnosti šest let.
K titulu je vydán kompaktní disk s nahrávkami hudebních ukázek, s nimiž učebnice pracuje.
Nahrávky na CD byly pořízeny s laskavým souhlasem Českého rozhlasu.
© Alexandros Charalambidis za kolektiv, 1998, 2005, 2018
Illustrations © Václav Hraba, 1998, 2005, 2018
© SPN – pedagogické nakladatelství, a. s., 1998, 2005, 2018
978-80-7235-610-2
JAK „FUNGUJE“ HUDBA hudební výrazové prostředky
Když chceme stavět dům, potřebujeme k tomu stavební materiál – cihly, písek, cement, vápno a ještě mnoho dalších věcí. Skladatel, který buduje hudební „stavbu“, pracuje s hudebním stavebním materiálem.
Je to pár důležitých věcí, bez nichž by hudba nemohla vůbec existovat. Se všemi jste se už setkali v předcházejících učebnicích, teď uděláme jen malou „inventuru“.
Těm nejdůležitějším stavebním materiálům se říká hudební výrazové prostředky. Jsou to:
• melodie • rytmus • harmonie • dynamika • barva
Melodie
Melodie je řada tónů, které jsou uspořádány a pospojovány tak šikovně, že je vnímáme třeba jako písničku. Melodie může znít samostatně, ale ještě častěji je součástí větší skladby. Můžeme ji zpívat na slova nebo ji hraje hudební nástroj. Některé melodie jsou krátké a snadno zapamatovatelné. Poznáte tuto melodii, která vytváří na notovém papíře krásný oblouk?
Každá melodie má mít jeden vrchol. Najdete ho?
Jiné melodie nás ohromují svou šíří. Pustíme si jednu velmi dlouhou melodii z 2. věty Koncertu pro housle a orchestr Felixe Mendelssohna‑Bartholdyho [mendlson‑bartoldy] CD2. Je moc těžké vymyslet tak dlouhou melodii, abychom ji vnímali jako jeden celek a aby její první takt měl nějakou souvislost s taktem posledním. Všimněte si, že celá ukázka stojí jen na této melodii, její doprovod je nenápadný a přenechává melodii hlavní slovo.
Některé melodie jsou vytvořeny z mnoha tónů, od těch nejvyšších až k těm nejhlubším. Takové melodie bývají krásné, ale těžko se zpívají.
Jiné melodie vystačí jen s dvěma nebo třemi tóny. Mohou znít jako dětský popěvek, ale mohou vyjadřovat i stísněnost a úzkost, třeba jako tato melodie:
ÚKOL PRO TEBE
Vzpomeň si na další melodie, které Tě v minulosti zaujaly, zkus se zamyslet nad tím, co se Ti na nich líbí a co ne. Jsou dlouhé nebo krátké a z kolika tónů se skládají? Pokus se sám vymyslet melodii na libovolných třech či čtyřech tónech tak, aby bylo jasné, kde začíná, kde končí a kde má vrchol. Opět malá nápověda – nejjednodušší bude vzít si počáteční tóny C dur stupnice – třeba C – D – E a můžeš přidat tón F (a třeba i G) – ty budou na vrcholu melodie. Začni svůj experiment třeba od základního tónu C, zopakuj pár tónů D a E, pak přejdi k F (i G) a opět se vrať a zakonči svůj pokus na C. Nezapomeň ale, že se musíš „strefit“ do nějakého pravidelného uspořádání tónů – nějakého tvaru (o hudebních formách si budeme ještě
Hlavním nástrojem je cimbál, kolem něhož se ostatní muzikanti seskupují.
Cimbálová muzika má ustálené složení: primáš – hrající na housle první hlas, tercáš – druhý hlas a kontráš – doprovod (kontry). Kontrášů je více a mohou hrát i na violy. Basista hraje na kontrabas basové tóny a cimbálista paličkami na cimbál různě rozložené akordy doprovodu. V 19. století se v některých cimbálovkách začíná objevovat klarinet – velice pohyblivý nástroj hrající ve vysokém tempu různé vyhrávky.
Klarinet
Velikou oblibu u lidových muzikantů získaly i jiné původně nelidové hudební nástroje –housle a později i kontrabas (lidově basa). Do lidového prostředí se tyto nástroje dostaly ze zámeckých orchestrů a kostelních kůrů. Velmi brzy zde zdomácněly a staly se ústředním nástrojem hudeckých kapel (troje housle a kontrabas). Stavba těchto nástrojů je velice složitá, přesto se do ní lidoví umělci pouštěli. Vyráběli nástroje jednodušší, pro lidové muzicírování však stačily. Podívejte se na obrázky lidových instrumentů –houslí a kontrabasu. Dokážete najít rozdíly proti skutečným houslím a kontrabasu?
Ale abychom nezůstali jenom u povídání – poslechneme si ukázku ze Slovácké suity českého hudebního skladatele Vítězslava Nováka. Ten se nechal při tvorbě inspirovat svými zážitky ze Slovácka (kraj nacházející se kolem obou břehů řeky Moravy). Celou suitu pojal jako obraz jednoho nedělního dne na vesnici. Tomu odpovídají
Třístrunná basa
lidové výroby
i názvy jednotlivých částí suity – V kostele, Mezi dětmi, Zamilovaní, U muziky, V noci. Při tvorbě části U muziky skladatel jistě viděl a slyšel lidovou hudbu tak, jak se zde hrála. To se totiž sešly housle s basou… CD8.
Komentář k ukázce z CD8: U muziky – lidé se scházejí, muzikanti ladí housle – housle jsou zpočátku rozladěné, ale pak zazní čisté kvinty (housle jsou laděny v kvintách). Poté začnou hrát muzikanti jednu píseň, kterou třikrát obmění (variace). Pak přichází píseň druhá –poznáte, které písni se podobá? (Po valašsky od země) A na závěr zahrají muzikanti poslední píseň.
Šum, výskot, hudci se chystají ke hře (ladí si housle):
Šohaj… zanotuje svou oblíbenou písničku:
Náhle zavýsknou dudy… a již se tančí „po valašsku od země“:
…
jiný šohaj vpadne s jinou písní:
Samozřejmě jsme nestačili vyjmenovat všechny hudební nástroje, které lidoví muzikanti používali a používají. Například flétny a pastýřské píšťaly, rozličné druhy trub – na které troubil například
RICHARD WAGNER (1813–1883)
Německý skladatel neměl k umění daleko. Pocházel totiž z herecké rodiny, která mu umožnila důkladné hudební vzdělání, neboť včas rozpoznala jeho nadání. Tak jako mnozí hudební géniové i Wagner si prožil chudé roky svých hudebních začátků. Jeho opery jsou nesmírně dramatické, rušné, na rozdíl od barokních oper předcházející éry vyžadují obrovské výpravné scény, kulisy.
Mnohé si Wagner sám navrhoval. Jeho hudbě není snadné porozumět –říkáme, že je těžká. Mezi jeho nejslavnější opery patří Bludný Holanďan, Lohengrin, Mistři pěvci norimberští, Tannhäuser [tanhojzr].
Z opery Tannhäuser si poslechněte krásnou a mohutnou ukázku CD22. Všímejte si dynamiky a úžasné barvy hlasů sboru.
Wagner a jeho dílo byli velmi brzy známi i u nás v Čechách. Wagner sem jezdil už jako malý chlapec a později často trávil čas v našich lázeňských městech. Jeho díla v Praze na jeviště uváděl už František Škroup. (Odkudpak jej znáte?)
GIUSEPPE VERDI
(1813–1901)
Italský skladatel Giuseppe Verdi [džuzepe verdy] byl současníkem R. Wagnera, jeho opery jsou však jiné: jakoby méně vážné, „lehčí“, italsky zpěvné. Po kolikáté už se dozvídáme, že významný skladatel vzešel z velmi chudých poměrů! Platí to i o Verdim. Ani s jeho talentem to zpočátku nebylo tak jednoduché; nebyl dokonce přijat ani do hudební školy. A přece… V jeho šestadvaceti letech zněla slavným italským divadlem La Scala [skala] v Miláně jeho první opera. A právě operní tvorbou se navždy proslavil. Úspěch ale na sebe nechal dost dlouho čekat. Přišel až s operou
Nabucco [nabuko], v níž se Verdi projevil jako velký skladatel a také jako bojovník proti otroctví a bezpráví.
Jaká je Verdiho hudba, vám napovědí alespoň krátké ukázky na kompaktním disku: Triumfální pochod z opery Aida CD23 a Sbor Židů z opery Nabucco CD38. Bude ale dobré, nezůstanete‑li jen u těchto dvou oper. Vždyť i další Verdiho opery – Rigoletto, Traviata, Trubadúr a jiné – stojí za pozornost.
Opereta
Další jevištní hudební formou je opereta, která se začala komponovat v 19. století. Vedle zpívaných částí jsou v operetě i části mluvené. Hudba má lehčí ráz než v opeře, děj bývá také zábavnější, jakoby z běžného života. V operetě najdeme i mnoho oblíbených tanců (skladatelé z Vídně často do operet vkládali valčíky apod.), písní a árií, které se staly obecně známými.
Jedním z nejvýznamnějších představitelů a též tvůrců operety byl francouzský skladatel Jacques Offenbach [žak ofnbach] (1819–1880). V jeho operetách často zazníval kankán. Ukázku najdete na kompaktním disku. Je z operety Orfeus v podsvětí CD24. V Rakousku žil a tvořil největší mistr operetního žánru Johann Strauss mladší [štraus] (1825–1899). V jeho operetách znějí často populární vídeňské valčíky CD25. Ze Straussových operet si jmenujme alespoň dvě nejznámější: Netopýr a Cikánský baron. Z českých tvůrců operet vynikl Oskar Nedbal (1874–1930).
ÚKOL PRO TEBE
Poslechni si z kompaktního disku CD27 závěrečnou část, kde zpívá sbor na oslavu lásky. Poznáš, jakým jazykem se zpívá? Poradíme Ti – vzpomeň si na předešlou kapitolu.
V době, kdy Mysliveček skládal svá díla, bylo často zvykem, že si autoři hledali náměty pro své opery ve starověku, v antice, v bájích, pověstech. Konečně opera Il Bellerofonte je toho důkazem.
Nejznámější čeští operní skladatelé 19. a 20. století
Ale v dalším období čeští skladatelé skládali opery na libreta (texty) již v národním jazyce, tedy v češtině. Jméno dalšího českého operního skladatele vám bude jistě více známé. Je jím Antonín Dvořák. Jeho nejznámější operou je asi pohádková opera Rusalka. Jistě všichni znáte pohádku Hanse Christiana Andersena Malá mořská víla. Ne náhodou je jí Rusalka tak podobná. Autor textu opery (libreta) Václav Kvapil se totiž touto pohádkou nechal inspirovat.
ÚKOL PRO TEBE
Zkus najít příběh o Malé mořské víle nebo, pokud pohádku znáš, převyprávěj ji. Pak si přečti stručný děj opery Antonína Dvořáka a porovnej jej s pohádkou.
Rusalka ve stejnojmenné opeře není mořskou vílou, ale vílou vodní z jihočeských rybníků. Její tatíček je Vodník. Podobně jako v pohádce i zde se víla Rusalka zamiluje do Prince. Aby se stala člověkem, musí dát Ježibabě svůj hlas a pro lidi Víla Rusalka
zůstane navždy němá. Princ ji odvede na zámek, ale brzy podlehne půvabům cizí kněžny. Rusalka se musí vrátit do vodní říše, je uvržena v prokletí a změněna v bludičku. Princ Rusalku hledá, u jezera vidí tajemné světélko a zdá se mu, že je to jeho milá Pohádka (tak Princ nazýval Rusalku). Jde za světélkem – bludičkou proměněnou Rusalkou. Ta mu polibkem odnímá život a Princ v její náruči umírá.
Z této slavné opery si poslechněte neméně slavnou árii Prince. Zpívá ji ve chvíli, kdy spatří Rusalku CD28.
UKÁZKA Z ÁRIE PRINCE
O osudech a tvorbě A. Dvořáka jste si již povídali v 5. ročníku, stejně jako o další významné osobnosti české opery Bedřichu Smetanovi. Za tu dobu, co se setkáváte ve škole s hudební výchovou, znáte jistě alespoň jeho Prodanou nevěstu. Ukázku z ní si můžete připomenout i z kompaktního disku CD21.
Další významnou osobností české opery je i již mnohokrát zmiňova-
ný Leoš Janáček. Jeho hudba je velmi ceněna nejen u nás, ale především ve světě. Stejně významnou osobností je i Bohuslav Martinů. Ani my je nemůžeme minout a nepřipomenout alespoň v náznaku jejich operu.
2. Tam, kde byl pláč, tam Frankie hezkou píseň měl, slzy neměl rád, chtěl se jenom smát, když pak večer ranče tiše usínaj, Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál.
Ref.
3. Tak Frankieho vám jednou našli, přestal žít, jeho srdce spí, tiše klidně spí, Bůhví, za co tenhle smíšek konec měl, farář píseň pěl, umíráček zněl.
Ref.
Píseň můžete doprovodit podle následujícího rytmického schématu:
