Geografie 2

GEOGRAFIE

ČÁST

PRO STŘEDNÍ ŠKOLY

Alena Matušková Marie Novotná Jan Kopp Jaroslav Dokoupil

Magdalena Rousová

SPN – pedagogické nakladatelství, akciová společnost, Praha 2014

1 SOCIOEKONOMICKÁ GEOGRAFIE

2 OBYVATELSTVO A OSÍDLENÍ

6

2.1 Vývoj počtu a rozložení obyvatelstva světa 6 2.2 Přirozená měna obyvatelstva 8

2.3 Mechanická měna obyvatelstva .

2.4 Struktura obyvatelstva z pohledu biologického . . . . . . . .

10

12

2.5 Struktura obyvatelstva podle ekonomické aktivity a vzdělanosti 14

2.6 Etnická, jazyková a národnostní struktura obyvatelstva 16

2.7 Náboženská struktura obyvatelstva a kulturní makroregiony . . .

2.8 Venkovské osídlení . . . . . .

18

. . . . . . . . . 20

2.9 Městské osídlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

3 SVĚTOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ 24

3.1 Charakteristika světového hospodářství . . . . . 24

3.2 Podmínky pro rozmístění zemědělské výroby 26

3.3 Zemědělství v mírném a chladném subpolárním klimatickém pásu 29

Zemědělství v tropickém a subtropickém klimatickém pásu 32

3.5 Lesní hospodářství

Vodní hospodářství

Hospodářské využití oceánů

Význam průmyslu pro život lidí

Těžba a dobývání nerostných surovin

Výroba elektrické energie

Zpracovatelský průmysl

Doprava

Jednotlivé druhy dopravy

Služby

Cestovní ruch

Věda a výzkum

34

4 GLOBALIZOVANÝ SVĚT 60

4.1 Globalizace

4.2 Globální problémy lidstva

4.3 Integrační seskupení

60

4.4 Mezinárodní vztahy, dělba práce a obchod 66

5 KRAJINA A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

. . . . . . . . . . . . . . .

68

5.1 Vztah člověka a přírody 68 5.2 Člověk pečuje o krajinu 70 5.3 Udržitelný rozvoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

6 GEOGRAFIE PRO PRAXI 74

6.1 Regionální politika a regionální rozvoj . . . . . 74

6.2 Územní plánování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

6.3 Socioekonomická regionalizace . . . . . . . . . . 78

6.4 Regionalizace v praxi 80

6.5 Geografické informační systémy 82

6.6 Geografické informace v digitálním věku 84

7 GEOGRAFICKÁ CVIČENÍ A TERÉNNÍ VYUČOVÁNÍ 88

7.1 Práce se socioekonomickými informacemi a daty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . 88

7.2 Srovnání života lidí v různých regionech –projekt

90

7.3 Jak se mění říční niva – projekt 92

7.4 Exkurze do průmyslového závodu 94

ZÁVĚREČNÉ OPAKOVÁNÍ

Socioekonomická geografie 96

Obyvatelstvo a osídlení 96 Světové hospodářství 97 Globalizovaný svět 97

Krajina a životní prostředí

Aplikovaná geografie

98

98

PŘÍLOHA 99

REJSTŘÍK

ZDROJE DAT A INFORMACÍ

106

103

1 SOCIOEKONOMICKÁ GEOGRAFIE

1. Pokuste se vysvětlit, jaký je původ a význam pojmu „socioekonomická“.

2. Které ekonomické činnosti člověka znáte?

3. Jmenujte některé sociální problémy současného světa.

Část geografie, která se zabývá lidskou společností, lidskou činností v prostředí a interakcemi mezi člověkem a prostředím, měla a má různé názvy. V anglosaském prostředí se dlouhodoběji používal a používá název humánní geografie, v německy mluvících zemích antropogeografie nebo také kulturní geografie.

U nás a v dalších postkomunistických zemích se vžil název socioekonomická nebo také sociální geografie. Jsou však používány i názvy ostatní.

Vývoj prostorového rozložení lidských aktivit i vlivu člověka na prostředí v čase zkoumá historická geografie, stojící zejména na pomezí geografie a historie. Někdy je považována za samostatnou část geografie.

Vývojem počtu obyvatelstva, jeho rozložením na Zemi, strukturou a dalšími podobnými otázkami se zabývá geografie obyvatelstva. Lidé žijí většinou ve vesnicích či městech, někdy na samotách nebo naopak ve velmi rozsáhlých sídelních útvarech. Zkoumá je geografie sídel Lidé potřebují ke svému životu kromě bydlení také obživu a spoustu dalších věcí, proto na Zemi hospodaří. Hospodářská činnost člověka se výrazně vyvíjí, liší se jak z hlediska prostoru, tak v čase. V dávných dobách byl člověk sběračem a lovcem, později přešel k zemědělství. S rozvojem společnosti začala vznikat řemesla a později průmyslová výroba, ale také služby. V současnosti je rozvinutost služeb jedním z ukazatelů vyspělosti zemí či oblastí. Obrovským tempem se rozvíjí také věda a výzkum, technika včetně informačních technologií a tím se rychle rozvíjí i celá současná informační společnost.

Hospodářskou činností člověka a jejími prostorovými aspekty se zabývá hospodářská geografie (někdy též nazývaná ekonomická geografie) se svými dílčími obory, hlavně geografií průmyslu, zemědělství, dopravy, služeb.

Politická geografie bývá považována buď za samostatnou disciplínu, nebo za obor na pomezí socioekonomické geografie a politologie. Zkoumá současné politické rozdělení světa, a to v kontextu s historickými událostmi. Do jejího obsahu spadají otázky týkající se států, jejich hranic, vnitřního uspořádání, ale i jejich integračních seskupení. Velmi důležité jsou problémy vztahů mezi státy (politických, hospodářských, kulturních a jiných) či zkoumání vlivu geografických faktorů na politiku. Politická geografie se zabývá také nesamostatnými územími s různou formou závislosti nebo oblastmi oceánů a moří, např. výlučnými hospodářskými pásmy či spornými oblastmi.

Obr. 1 Historické jádro rumunského města Brašov Obr. 2 Kontrasty města Shanghai

3 Karavana v poušti

Obr. 4 Rallye Paříž – Dakar

Asiatky

Africká chýše

Pohled na San Francisco

Terasovitá políčka v Indii (předhůří Himálaje)

c

d

Slovinsko

Chorvatsko

Bosna a Hercegovina

Černá Hora

Kosovo

Makedonie

Obr. 5 Politické uspořádání Evropy: a) na začátku 20. století (před první světovou válkou), b) mezi světovými válkami, c) po druhé světové válce, d) současná mapa politického uspořádání

● Porovnejte schematické mapy politického uspořádání Evropy v různých obdobích. Které státy zanikly, nově vznikly, změnily výrazně podobu státního území (státní hranice)?

● Porovnejte názvy státních útvarů, které se rozprostíraly a rozprostírají plně nebo svou částí v určitém prostoru (např. na území současné České republiky).

Do oblasti socioekonomické geografie spadá i tzv. správní geografie. Zabývá se administrativním členěním území a veřejnou správou.

Otázky a úkoly:

1. Uveďte a stručně charakterizujte jednotlivé obory socioekonomické geografie.

2. Sledujte několik dní zpravodajské vysílání televize, rozhlasu, zprávy v novinách nebo na internetu. Které socioekonomické problémy a otázky jsou v současné době hlavně sledovány a řešeny a) na úrovně naší země, b) v rámci Evropy, c) celosvětově? Diskutujte o nich.

Spojené státy se skládají z 50 států (state / mn. č. states) a jednoho federálního distriktu – District of Columbia, v němž leží federální hlavní město Washington, D. C. Dále se člení například na okresy, různě velké správní oblasti, města a existují zde též indiánské rezervace.

Státy Evropské unie převzaly společný systém administrativního členění NUTS (viz str. 79).

● Zjistěte si o něm další podrobnosti v atlasech či na webových stránkách Českého statistického úřadu (www.czso.cz).

L. Lichtenštejnsko S. M. San Marino Č. H. Černá Hora

L. Lichtenštejnsko S. M. San Marino

L. Lichtenštejnsko S. M. San Marino

2.8 Venkovské osídlení

1. Ve kterých oblastech světa je nejvyšší podíl městského obyvatelstva? Proč?

2. Které oblasti nebo státy světa jsou převážně zemědělské?

Osídlení Země je velmi rozmanité a má mnoho forem. Jako sídlo označujeme každé obydlené místo na Zemi. První stálá lidská sídla vznikala v době, kdy lidé opouštěli kočovný způsob života, začali se usazovat a živit se zemědělstvím. Nejdříve to bylo v úrodných nížinách starověké Mezopotámie, Indie, Číny a Egypta. Také v Evropě bylo zemědělské venkovské osídlení nejrozšířenějším typem až do začátku průmyslové revoluce. Venkovské osídlení je tvořeno sídly různé velikosti, funkce i vnitřního uspořádání. Rozlišujeme dva typy venkovského osídlení. U kompaktního osídlení jsou půdorysy vesnic buď nepravidelné (tzv. hromadné vesnice), nebo pravidelné (např. návesní vesnice, řadové vesnice apod.). Rozptýlené (disperzní) osídlení se nachází často v horských a podhorských územích nebo třeba v řídce osídlených oblastech Austrálie či středu USA (jednotlivé farmy). Jednotlivé venkovské domy jsou u tohoto typu od sebe někdy i značně vzdáleny.

Nejmenšími sídly jsou různé samoty, nejčastěji tvoří venkovské osídlení různé typy vesnic. V minulosti byly samotami např. samostatně stojící mlýny, hájenky, železniční strážní domky, později třeba meteorologické stanice v horách, hvězdářské observatoře, motely.

Vesnice se podle své výrobní funkce původně rozdělovaly na zemědělské, lesnické a rybářské. Tento stav zůstává většinou v rozvojových zemích. Život venkovského obyvatelstva se v nich prakticky po staletí nemění. Naopak v rozvinutých zemích vesnice tyto funkce často ztrácejí, protože zaměstnanost obyvatelstva v primárním sektoru klesá. Výrazně se posiluje pouze funkce obytná. Značná část obyvatelstva dojíždí z vesnic pracovat do měst nebo příměstských zón, kde je mnoho pracovních příležitostí. Mnoho vesnic má rekreační funkci Vesnice ležící ve větší vzdálenosti od center (velkých měst) si zachovávají spíše svoji tradiční podobu.

Vesnice, které se nacházejí poblíž měst, mění svůj vzhled i zaměření svého obyvatelstva. Lidé si rychle zvykají na komfortní způsob života blížící se až městskému. Snižují se tak rozdíly mezi bydlením a životním stylem obyvatel měst a vesnic. Z obcí kolem velkých měst se stávají suburbanizační prostory (suburbanizace je proces stěhování obyvatelstva z měst do blízkých venkovských obcí, ve kterých probíhá mohutná výstavba jednotlivých rodinných domů i celých developerských projektů).

Ve vyspělých zemích rozlišujeme vesnice (jako určitá jednotlivá sídla) a venkovský prostor. Ten se určuje podle podílu obyvatel žijících ve venkovských sídlech. Způsoby vymezování venkova jsou ve světě nejednotné.

Zvláštnosti venkovského osídlení ve světě:

Eskymácké iglú

Mongolská jurta

Stan arabských kočovníků

Domy z palmových listů

Africký kraal

Kolové sídelní jednotky

Obr. 24a Venkovské stavení (Moldávie)

Obr. 24b Hrázděné domy (západní Čechy)

Venkovský prostor má své významné funkce. Probíhá v něm zemědělská výroba, těžba nerostů či dřeva, plní v různé míře funkce vodohospodářské, ekologické, dopravní, rekreační.

Počet obyvatel venkova a jejich podíl na celkovém počtu obyvatel jednotlivých světadílů se s postupem času mění. Celosvětově je podíl venkovského a městského obyvatelstva přibližně vyrovnán.

Organizace OECD definuje venkovskou obec jako sídlo s hustotou menší než 150 obyvatel/km2

Venkovské oblasti rozlišuje: a) převážně venkovské, ve kterých více než 50 % obyvatel žije ve venkovských obcích, b) významně venkovské, ve kterých 15 – 50 % obyvatel žije ve venkovských obcích, c) výrazně městské, ve kterých žije méně než 15 % obyvatel ve venkovských obcích.

Obr. 25 Podíl venkovského obyvatelstva v jednotlivých světadílech na celkovém počtu venkovského obyvatelstva světa v letech 1950, 2011 a 2050 (Zdroj: Populační divize OSN)

● Podle grafů na obr. 25 a 26 porovnejte podíl venkovského a městského obyvatelstva v jednotlivých světadílech v současnosti, v polovině minulého století a předpoklad v polovině našeho století.

● Ukažte na mapě ČR nejrozsáhlejší venkovské prostory a naopak oblasti, ve kterých se silně koncentruje městské obyvatelstvo.

Austrálie a Oceánie Severní Amerika Latin. Amerika + Karibik Evropa Asie Afrika

Austrálie a Oceánie Severní Amerika Latin. Amerika + Karibik Evropa Asie Afrika

Austrálie a Oceánie Severní Amerika Latin. Amerika + Karibik Evropa Asie Afrika

mld.

Obr. 26 Počet venkovského a městského obyvatelstva v jednotlivých světadílech v letech 1950, 2011 a předpoklad v roce 2050 (Zdroj: Populační divize OSN)

Vymezení venkovského a městského osídlení v Plzeňském kraji podle počtu obyvatel obcí ukazuje následující obrázek.

60 km

venkovské oblasti – obce s počtem obyvatel do 2000 městské oblasti – obce s počtem obyvatel nad 2000 a zázemí vybraných měst (15 km)

● Na základě dat v grafu na obr. 26 stanovte pořadí světadílů podle nejvyššího počtu venkovského a městského obyvatelstva v letech 1950, 2011 a 2050.

mil. mil.

Latinská Amerika a Karibik

Trendy vývoje venkovské a městské populace v Africe, Asii, Evropě a v Latinské Americe (včetně Karibské oblasti) (Zdroj: Populační divize OSN, 2011)

Otázky a úkoly:

1. Jaké jsou základní trendy početního vývoje venkovských a městských populací v různých částech světa?

2. Uvažujte o kvalitě života ve městě a na venkově. Zvažte klady i nedostatky. Ve které z těchto oblastí byste chtěli v budoucnu žít? Proč?

3. Ve kterém světadílu dochází k nejprudšímu nárůstu počtu obyvatel? Uvažujte o možných důsledcích této situace pro budoucí celosvětový vývoj.

venkovské obyvatelstvo městské obyvatelstvo

Obydlí pod zemí (Tunisko)

Mořská pobřeží jsou atraktivní pro cestovní ruch

Odsolování mořské vody pokrývá asi 1 % světové potřeby pitné vody. Protože je odsolování technologicky a finančně náročný proces, provozují odsolovací zařízení především bohaté státy na Středním východě, v karibské oblasti a ve Středomoří. Polovina odsolovacích zařízení pracuje na principu destilace vody, zbytek používá principu zpětné osmózy.

● Vysvětlete na základě znalostí z biologie, co je to osmóza.

3.7 Hospodářské využití oceánů

1. Jak se liší hlubokomořské pánve od šelfových oblastí z hlediska geologické stavby a jak z hlediska možného využití?

2. Proč nelze zavlažovat pole vodou čerpanou přímo z moře?

Oceány mají pro lidstvo obrovský potenciál využití. Tradiční součástí hospodářství přímořských států se stal rybolov. Oceán ukrývá významnou součást světových zásob nerostných surovin, z nichž jen některé jsou v současnosti efektivně těžitelné. Stále se zdokonalující technické možnosti jistě povedou k rozvoji využití přírodních zdrojů oceánů i v budoucnosti.

V oceánské vodě je rozpuštěna velká zásoba minerálních látek. Nejvýznamnější je získávání chloridu sodného (kuchyňské soli) odpařováním mořské vody. Mořské soli představují také využitelnou zásobu hořčíku, draslíku a bromu. Dosud nedostatečně prozkoumané a většinou jen obtížně těžitelné minerální bohatství obsahují horniny tvořící oceánské dno.

Z hlediska těžby můžeme tyto nerostné suroviny rozdělit do tří skupin: ● nerostné suroviny, které se těží pomocí vrtů (ropa, zemní plyn),

uhlí a rudy těžené pomocí štol z pevniny,

nerostné suroviny těžené přímo z povrchu oceánského dna (písek, štěrk, manganové konkrece, fosfority, rudy, diamanty).

Obr. 62 Ropná těžební plošina

Podle Úmluvy OSN o mořském právu má od roku 1994 každý pobřežní stát výlučné právo na využití všech přírodních zdrojů v pásmu do vzdálenosti 200 námořních mil (370,4 km) od pobřeží. V těchto tzv. výlučných ekonomických zónách (exclusive economic zone) se uskutečňuje 95 % výlovu ryb. Výhody z této smlouvy plynou státům s dlouhou pobřežní čárou a ostrovním státům.

Ložiska ropy a zemního plynu tvoří více než 95 % ekonomické hodnoty nerostných zdrojů těžených z oceánů. Ropa se začala ze dna moří těžit v roce 1940 z Mexického zálivu u pobřeží Louisiany. V současnosti se nejvíce ropy vytěží ze dna Perského zálivu, u pobřeží Venezuely, v Mexickém zálivu a v Severním moři (obr. 62). V těchto nalezištích se čerpá také zemní plyn. V mořích pracuje několik tisíc vrtných plošin, jen v Severním moři je jich více než 400. Díky pokrokům v technologii těžby, která umožňuje otevírat i ložiska v hloubkách přes 2 000 metrů, pokrývá těžba z oceánů přibližně 30 % světové spotřeby ropy.

Zásoby ropy a zemního plynu jsou zjištěny ve většině šelfových oblastí světa.

Další zásoby jsou například v Severním ledovém oceánu, v šelfech jihovýchodní Asie, u brazilského a afrického pobřeží Atlantského oceánu.

Rozšířená je těžba písku a štěrku v pobřežních vodách pro potřeby stavebnictví. Těžba ze šelfového písku u pobřeží Thajska a Indonésie pokrývá část světové produkce cínu. Úspěchem hlubokomořských průzkumů se stal objev manganových konkrecí, rozšířených na dně některých hlubokomořských pánví. Manganové konkrece obsahují velký podíl železa, manganu, niklu, mědi a kobaltu. Technicky složitá těžba konkrecí z hloubek okolo 4000 m však zatím není ekonomicky efektivní.

Obr. 61 Oceány jsou prostorem lodní dopravy.

Tradičním potravinovým zdrojem mnoha pobřežních států jsou mořské organismy. Průmyslový rybolov pokrývá asi 16 % bílkovin ve stravě lidské populace. Rozvoj rybolovných technik ovšem přinesl úbytek některých druhů mořských organismů, především v nejvíce využívaných regionech oceánů. Dospělci i nedospělé ryby jsou v některých lovištích odebírány z mořského ekosystému rychleji, než je rychlost reprodukce ryb. V současnosti se světový rybolov pohybuje na hranici své udržitelné kapacity, která je přibližně 100 milionů tun ročně. Roční produkce mořských organismů tuto hodnotu překračuje díky umělému chovu v akvakulturách. V uzavřených prostorách moře se chovají nejen ryby, ale také měkkýši a korýši. Ti tvoří důležitou součást jídelníčku obyvatel jihovýchodní Asie. Největší objem výlovu dosahují Čína, Peru, Indonésie, USA, Indie, Rusko a Japonsko.

Vedlejší úlovky (ptáci, mořské želvy, žraloci, delfíni) činí více než čtvrtinu výlovu, tedy asi 25 milionů tun ročně. Toto množství je většinou bez užitku zahozeno.

Především v pobřežních vodách Japonska se sklízí také velké množství mořských řas. Z řas se získávají látky pro potravinářský, textilní, chemický průmysl a také se mořské řasy používají jako krmivo.

světovém oceánu a v oblasti Atlantského a Severního ledového oceánu. (Zdroj: FAO)

Rybolov je spojen se zpracovatelským průmyslem na pobřeží. Na větších rybářských lodích se provádí zpracování úlovku přímo na moři. V některých oblastech se část masa zpracovává na rybí moučku, používanou jako krmivo pro dobytek. Nejvýznamnějším lovištěm ryb jsou mimotropické oblasti šelfových moří s dostatkem živin a kyslíku. Největší produkce světového rybolovu dosahují regiony Tichého oceánu, nejvíce severozápadní oblast, střední západní oblast a dále jihovýchodní oblast (čísla 61, 71 a 87 na mapě rybolovných regionů – obr. 64).

Obr. 64 Rybolovné regiony Tichého oceánu

Oceány představují do budoucna slibný ekonomický potenciál, využití je však omezeno technologickými možnostmi, množstvím zásob surovin a produkčními možnostmi oceánských ekosystémů.

Otázky a úkoly:

1. Na základě informace v barevném pruhu (str. 38) vysvětlete, co je to výlučná ekonomická zóna oceánu. Které státy mají vzhledem ke své rozloze největší délku pobřeží, a tedy rozsáhlou ekonomickou zónu?

2. Které mořské produkty se dostávají na náš potravinový trh? V hypermarketu zjistěte, o které druhy organismů se jedná a odkud tyto produkty pocházejí.

3. Podle grafu na obr. 63 porovnejte vývoj produkce ryb ze světového oceánu a z Atlantského a Severního ledového oceánu.

4. Vyhledejte informace a zpracujte prezentaci o technologiích těžby ropy z oceánského dna. Jaká rizika má tento způsob těžby?

Příliv a odliv určuje režim přístavu a také poskytuje možnost získat energii.

První přílivová elektrárna byla postavena v roce 1960 na francouzském pobřeží v zálivu u St. Malo. Elektrárna využívá jak přílivových proudů, tak odtoku vody při odlivu.

Provádějí se technické experimenty využívající různé druhy energetického potenciálu oceánů. Do praxe se uvádí prototypy elektráren využívajících vlnění, mořské proudy a tepelné zásoby oceánské vody.

a korálové

Výraz globální je překládán z angličtiny jako celosvětový, celoplanetární (někdy též celkový, souhrnný).

Podle legend běžec Feidippidés v roce 490 př. n. l. po bitvě u Marathonu běžel se zprávou o vítězství Athéňanů nad Peršany do Athén asi 40 km. Dokázal sdělit informaci „Zvítězili jsme“ a poté vyčerpáním zemřel. Dnešní maratonský běh o délce 42,195 km uběhnou nejlepší běžci v čase jen málo přesahujícím dvě hodiny. Přesto by takto „rychle“ podaná zpráva již nestačila. Maratonský běh je jen sportovní záležitostí.

Firma Coca-Cola se držela v čele řebříčku nejcennějších značek světa od roku 2000 (počátek sledování) dlouhou dobu. V roce 2013 však již bylo pořadí firem následující:

TABULKA 8

Nejcennější značky světa Pořadí Značka Hodnota (v mld. dolarů) Země původu

4 GLOBALIZOVANÝ SVĚT

4.1 Globalizace

1. Pokuste se vlastními slovy vysvětlit pojem globalizace.

2. Jmenujte několik příkladů českých firem, které jsou ve světě hodně známé a dlouhodobě se uplatňují se svými výrobky na světových trzích.

V současnosti velmi často slýcháme slovo globalizace. Ve své podstatě znamená propojenost světa ve všech oblastech života lidí. Probíhala v několika vlnách.

V historii za ně můžeme považovat například šíření světových náboženství či období nových zámořských objevů a vznik koloniálních panství.

Výrazně se propojenost světa a relativní „zmenšování světa“ projevuje v dopravě. Můžeme si to představit na příkladu předávání zpráv nebo nějakého zboží. Pěšímu poslu, jezdci na koni nebo lodi poháněné vesly či větrem trvalo jejich dopravení na určitou vzdálenost daleko déle než později vlakům, autům, moderním plavidlům a letadlům. Přepravní rychlost těchto prostředků se stále zvyšuje. Dnes získáváme zprávy pomocí informační a komunikační techniky v reálném čase. Pokud se stane nějaká významná událost třeba i na opačné části zeměkoule, získáme aktuální informace z veřejných sdělovacích prostředků (televize, rozhlasu) nebo třeba z internetu. Navíc prostřednictvím mobilních telefonů, e-mailů, Facebooku a dalšími způsoby můžeme komunikovat s různými lidmi opět téměř z celého světa. S hospodářským rozvojem společnosti, dopravy i třeba v důsledku otevření hranic není pro nás nepřekonatelným problémem navštívit různá místa na Zemi, což nebylo v minulých stoletích myslitelné. Svět je relativně dostupnější. Propojení světa v oblasti dopravy, komunikace, globální turistiky, pomocí migrací představuje projevy globalizace v oblasti sociální

Globalizace zasahuje i do ekonomické oblasti. Projevuje se zejména propojeností trhů. Pro nás je běžné, že v obchodech najdeme ovoce a zeleninu ze Středomoří, Afriky, Latinské Ameriky i odjinud, elektroniku z USA, Japonska či jihovýchodní Asie, módní zboží třeba z Francie či Itálie. Nadnárodní společnosti, jako např. McDonald’s, KFC, Coca-Cola, ExxonMobil, O2, působí v celé řadě zemí. Jsou příkladem toho, jak kapitál, výroba, obchod, služby překračují hranice zemí.

● Které světové firmy vynakládají nejvíce peněz na vědu a výzkum? (Pracujte s tab. 7 na str. 59.)

Mezinárodní světová banka: www.worldbank.org

● Na obrázku 98 jsou loga významných nadnárodních společností. Uveďte obory činností, jimiž se tyto společnosti zabývají.

● Na stránce společnosti Interbrand (http://www.interbrand.com) vyhledejte loga dalších významných nadnárodních firem, které svou činností přispívají k procesu globalizace.

● Tyto světoznámé značky mají vysokou obchodní hodnotu, pohybující se v miliardách dolarů. Zjistěte (např. na stejné webové adrese) aktuální pořadí nejcennějších značek světa a uveďte země původu těchto značek.

Ekonomickou globalizaci reprezentují také některé celosvětové instituce, např. Světová banka nebo Mezinárodní měnový fond. Světová banka si klade za hlavní úkol pomáhat rozvíjejícím se zemím. Tuto pomoc realizuje prostřednictvím Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj, jež pomáhá solventním chudším a středně bohatým zemím v ekonomickém růstu, a Mezinárodní asociace pro rozvoj, jež se snaží získávat finanční prostředky pro nejchudší země světa. Me-

Obr. 98 Loga nadnárodních společností

zinárodní měnový fond působí v oblasti mezinárodního obchodu a mezinárodní měnové stability a spolupráce.

Pravidla do světového obchodu v oblasti cel, daňových úlev, státních subvencí apod. se snaží zavádět například Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) či Světová obchodní organizace (WTO). Ta má v současnosti 159 členských zemí.

● Zjistěte na oficiální stránce Světové obchodní organizace http://www.wto.org/ a) ve které době do ní vstoupilo nejvíce členských zemí, b) které země jsou ve vztahu k ní jako pozorovatelé.

● Uveďte, jaké výhody při vzájemném obchodování mají členské země Evropské unie oproti tzv. třetím zemím.

Procesy globalizace zasahují i do kulturní oblasti. Dochází k vzájemnému ovlivňování kultur a často až ke stírání rozdílů mezi nimi. Hovoří se například o procesech „pozápadnění“ či „amerikanizace“. Kulturní vzorce lidí žijících např. v západní Evropě či v USA ovlivňují život lidí v řadě dalších zemí. Projevuje se hlavně ve velkých městech a v hospodářsky vyspělých oblastech, ale postupuje i do menších sídel.

Obr. 99 Projev globalizace v rozvojové zemi

V některých oblastech je velmi těžké udržet si původní tradice a kulturu. Přitom kulturní dědictví, které si předávají celé generace, je výrazem bohatství národa i základem národní identity. Je také tím bohatstvím, za kterým velmi často jezdíme navštěvovat cizí země.

● Zjistěte více informací o celosvětovém hnutí „fair trade“, které usiluje o pomoc lidem z rozvojových zemí. Pomáhá prodávat jejich výrobky za spravedlivé ceny. Producenti kávy, banánů, čaje, bavlny a dalších obchodních komodit se tak mají možnost důstojně uživit.

● Setkali jste se již s podobným obchodem i u nás?

K rozvoji celosvětového obchodu napomáhají také některé měny, kterými se platí při vzájemných obchodních stycích. Ale i při běžném cestování můžete v mnoha zemích platit třeba v amerických dolarech nebo v eurech, ačkoli tyto země mají své oficiální měny.

● Zjistěte, čím se platí v zemích severní Evropy, v Pobaltí a v jižní Evropě.

telstva (Himálaj)

V politické oblasti globalizace oslabuje význam národních států. Vliv ve světě mají hlavně různá integrační seskupení a velké nadnárodní politicko-ekonomické subjekty.

Otázky a úkoly:

1. Uveďte konkrétní příklady zapojení České republiky do jednotlivých druhů globalizace.

2. Jak hodnotíte postupující globalizaci? Uvádějte kladné a záporné příklady.

TABULKA 9 Vybrané světové měny USD EUR GBP

● Které měny jsou uvedeny v tabulce? Zjistěte jejich aktuální kurzy k české koruně.

CHF

JPY

DKK

NOK SEK CAD AUD

Hladina Aralského jezera začala klesat na konci 50. let 20. století v souvislosti se širokým využíváním vody přítoků Amudarji a Syrdarji na zavlažování bavlníkových polí. Aralského jezero ztratilo 80 % objemu a více jak 65 % rozlohy. Břehy ustoupily až o 150 km a nechaly za sebou 45 000 km² obnaženého jezerního dna, které se přeměnilo na polopoušť.

V ekonomicky vyspělých státech se daří snižovat dopady výroby na životní prostředí. K tomu přispívají nové šetrnější technologie, alternativní zdroje energie a recyklace výrobků. Málo využitou možností zůstává změna návyků konzumního způsobu života v hospodářsky rozvinutých zemích.

5 KRAJINA A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

5.1 Vztah člověka a přírody

1. Vysvětlete pojmy neolitická revoluce, průmyslová revoluce, demografická revoluce.

2. Uveďte příklady přírodních rizikových procesů.

Existence lidského druhu Homo sapiens sapiens je vzhledem ke stáří Země (4,6 mld. let) zanedbatelně krátká. Před 10 000 lety byly početně omezené skupiny lovců a sběračů součástí přírodních ekosystémů. S počátkem zemědělského využití půdy se však začal měnit vztah člověka a ostatních složek přírody. Člověk zakládal osady a v jejich okolí přírodní krajinu přizpůsoboval potřebám zemědělství. Cílené využívání přírodních zdrojů – půdy, vody, dřeva, kulturních rostlin, domácích zvířat, nerostných surovin – přinášelo užitek rozvíjející se lidské společnosti. Začaly vznikat umělé, člověkem řízené ekosystémy, například pastviny a pole (agroekosystémy). Narušené přírodní vazby působily problémy v místní krajině. Vývoj krajiny ovlivňovaly zvýšená eroze půdy, člověkem ovlivněné změny v přírodních ekosystémech, ve městech i znečištění vody. Spolu s populačním růstem to vedlo ke stěhování národů do dalších oblastí světa. Zemědělské plochy se rozšiřovaly především na úkor lesních porostů subtropického a mírného pásu.

Technický pokrok ve 20. stol. zefektivnil práce v zemědělství. Při použití zemědělské techniky je třeba dbát na ochranu půdy.

K výraznému prohloubení nerovnováhy vztahu člověka a přírody došlo v 19. století s rozvojem průmyslové výroby. Tento rozvoj byl umožněn intenzivním čerpáním přírodních zdrojů, především energetických surovin. Postupně byly narušeny systémy oběhu látek v přírodě. Některé přírodní zdroje jsou čerpány v nadměrném množství. Například v důsledku spotřeby vody pro zavlažování bavlníkových plantáží bylo zdecimováno Aralské jezero. Látky, které člověk uměle vyrábí, se po použití v přírodě hromadí jako nerozložitelný odpad. Na mnoha plážích světa se například objevují zrnka z plastů. Některé sloučeniny jsou produkovány v nadměrném množství. Růst množství skleníkových plynů v atmosféře ovlivňuje planetární klima. V krajinných ekosystémech jsou mnohé vazby přerušeny a nahrazeny jinými, ovládanými člověkem.

Obr. 114 Jako dlouhodobá zátěž krajiny po těžbě kyzových břidlic s vysokým obsahem síry zůstává silně kyselé prostředí hald a povrchových vod (Hromnické jezírko).

Bioplynová stanice Žihle je technologické zařízení pro zpracování produktů a materiálů ze zemědělské výroby. Především se jedná o kukuřičnou siláž doplněnou o rostlinnou hmotu pěstovanou na přilehlém pozemku. Výstupem z kogenerační jednotky je elektrická energie a teplo, využívané k vytápění.

Na jedné straně přináší hospodářský růst bohatství pro přibývající počet obyvatel. Na druhé straně se v důsledku hospodářské činnosti porušuje stabilita přírodního prostředí, které tvoří nenahraditelnou část životního prostředí člověka. V ekonomicky vyspělých zemích světa začal ekonomický růst přinášet v některých ohledech vyšší kvalitu životního prostředí. Investuje se do opatření na zlepšení kvality životního prostředí, mnoha problémům dokáže bohatá a vzdělaná společnost předcházet.

Obr. 113 Půdní eroze vzniká na nevhodně obhospodařovaných pozemcích.

Celkovou zátěž přírodního prostředí ovlivňují tři základní faktory: počet obyvatel, jejich materiální nároky a zátěž životního prostředí z výroby a spotřeby (viz schéma na obr. 115).

Obr. 115 Výsledná zátěž životního prostředí je určena „součinem“ těchto faktorů. Protože vývoj společnosti probíhá velice nerovnoměrně, mají problémy s kvalitou životního prostředí v různých oblastech světa různé příčiny. Někde vyplývají problémy z velkých materiálních nároků obyvatel, jinde nejsou dostupné technologie šetrné k životnímu prostředí.

Existují společenstva lidí, která dosud žijí v souladu s přírodními ekosystémy. Našli bychom je například v poušti Kalahari v Africe (Sanové), v tropických deštných lesích Afriky (Pygmejové) a Jižní Ameriky (indiánské kmeny Amazonie).

Obr. 116 Rostoucí počet obyvatel Afriky spolu s oprávněným požadavkem na zvýšení jejich životní úrovně představuje do budoucna nebezpečí zhoršení životního prostředí.

přírodní zdroje

zdroj stability krajiny

přírodní rizika

Člověk je zásadním činitelem ovlivňujícím vývoj krajiny. Krajinotvorné procesy vyvolané lidskou činností označujeme jako antropogenní. Také část přírodních procesů je ovlivněna činností člověka. Vzájemnou interakci mezi socioekonomickými a přírodními složkami krajiny znázorňuje schéma na obr. 117.

ohrožení

ochrana přírody

Nešetrné využívání přírodních zdrojů poškozuje přírodu. Aby si člověk zachoval únosné životní prostředí, začal přírodu chránit. Od prvopočátku se také lidstvo snaží zmírňovat dopady některých rizikových přírodních procesů. Mezi přírodní rizika patří např. sucha, záplavy, šíření ohně, vulkanická činnost, zemětřesení, tropické cyklony, tornáda, tsunami, sněhové laviny, bahenní proudy. Projevy některých těchto přírodních rizikových procesů jsou zesíleny vlivem antropogenních změn v krajině.

Otázky a úkoly:

1. Popište podle schématu na obr. 117 vztah člověk – mořský ekosystém. Obecné termíny použité ve schématu v textu nahraďte příklady vzájemného působení: rybolov, znečištění ropou, tsunami, mezinárodní úmluvy, těžba nerostů apod.

2. Ve kterých oblastech světa se v současnosti rozšiřují plochy zemědělské půdy na úkor přírodních ekosystémů? Popište dopady na fungování přírodních procesů v krajině.

3. Porovnejte důsledky záplav v přírodní, zemědělské a urbanizované krajině.

4. Vyhledejte informace o životním prostředí v hustě obydlených oblastech Číny. Vysvětlete zátěž životního prostředí v Číně podle schématu v učebnici na základě součinu tří základních faktorů. Můžete například diskutovat o produkci CO2 v závislosti na spotřebě energie na obyvatele, počtu obyvatel a množství emisí CO

na jednotku vyrobené energie.

Posouzení vlivů na životní prostředí, uváděné též pod zkratkou EIA (Environmental Impact Assessment), je odborná studie vyžadovaná zákonem při plánování zásahu do území. Jde o povinnost posoudit z hlediska vlivů na životní prostředí určité investiční záměry nebo činnosti v krajině ještě před jejich realizací.

Přírodní složky krajiny

Socioekonomické složky krajiny

Mezi oblasti přírody citlivé na narušení patří horské oblasti (NP Vysoké Taury).

Logo EU vztahující se k regionální politice Regionální politiku ovlivňují především politické strany, které si lidé volí ve volbách. Volí si strany podle jejich volebních programů, ve kterých strany, kromě jiného, píší, jak chtějí některé regionální problémy řešit.

● Znáte některé politické strany? Které politické strany vládnou v naší zemi?

6 GEOGRAFIE PRO PRAXI

6.1 Regionální politika a regionální rozvoj

1. Co si představíte pod pojmem region? Uveďte příklady regionů v České republice a v Evropě.

2. Co znamená slovo rozvoj? Které socioekonomické aktivity se mohou rozvíjet ve vybraném regionu, například ve vybraném kraji ČR?

Pod pojmem region si můžeme představit území, které má společné určité vlastnosti. Mohou jimi být společné znaky nebo procesy v nich probíhající. Pokud společným znakem jsou přírodní poměry, jedná se o skupinu přírodních regionů (např. horské regiony, srážkově bohaté regiony apod.).

Obr. 129 Horský region

Finanční prostředky pro regionální politiku mohou rovněž pomáhat napravit škody po živelních pohromách.

● Které živelní pohromy mohou ohrožovat regiony v naší zemi?

● Znáte další živelní pohromy, které ohrožují jiné regiony světa?

● Najděte jmenované regiony ve školním atlase světa.

Z hlediska hospodářských činností rozlišujeme hospodářské regiony (např. zemědělské nebo průmyslové). V celé socioekonomické geografii pak pracujeme s venkovskými nebo městskými regiony, s jádrovými a periferními regiony apod. Společným procesem v socioekonomickém regionu může být dojížďka do školy, vzniká tedy region s jádrem (umístění školy) a jeho zázemím (oblast, ze které dojíždí studenti do školy).

Obr. 130 Schéma jádro-zázemí

Regiony se neustále mění vlivem přírodních poměrů i vlivem lidí. Lidé mění regiony převážně proto, aby si zlepšili svůj život. V regionech hospodaří, staví domy, továrny, dopravní cesty, školská a zdravotnická zařízení.

Pokud člověk ztratí práci, hledá pomoc na úřadech práce. Pracovníci úřadu práce pomáhají lidem s hledáním práce, neboť evidují volná pracovní místa v regionu. Pokud pracovní místo nemohou najít, nabízejí lidem přeškolení na jinou práci, tzv. rekvalifikaci.

Protože regiony mají rozdílné podmínky a lidé v nich i rozdílně hospodaří, rozvíjejí se také rozdílně. Můžeme mít regiony velmi řídce osídlené, kde žije a hospodaří málo lidí (vesnice), regiony hustě osídlené s vysokou koncentrací obyvatelstva, hospodářských subjektů, dopravních cest (města).

Regiony můžeme dělit na bohaté a chudé, regiony dobře se vyvíjející a regiony špatně se vyvíjející. Ve špatně se vyvíjejících regionech mluvíme o regionálních problémech. Problémem může být nedostatek práce a velká nezaměstnanost lidí a s tím spojený nedostatek peněz pro zlepšení života lidí, zhoršené životní prostředí v důsledku znečištění ovzduší, řek apod. Takovými regiony v Česku jsou např. Ostravsko na severní Moravě nebo Mostecko v severních Čechách.

Úřad práce

Ostrava-Karviná

Činnost, díky které je možné zlepšit situaci v problémových regionech, nazýváme regionální politika. Regionální politiku, což je forma vládní politiky zaměřená na podporu rozvoje vybraných regionů, uskutečňují úřady, které se starají o rozvoj regionů. Jedná se o úřady Evropské unie (Generální ředitelství pro regionální a městskou politiku EU, Výbor regionů), dále o státní úřady (Ministerstvo pro místní rozvoj) a o krajské úřady.

Rozvoj regionů v České republice napomáhá řešit strategické a územní plánování (viz následující kapiola 6.2).

Jak mohou lidé prostřednictvím regionální politiky odstranit regionální problémy? Jednak se musí v rámci rozpočtu zmíněných institucí vyčlenit finance na řešení problémů a dále se musí rozhodnout, které problémy a jak budou řešeny. Z financí určených pro regionální politiku mohou podpořit výstavbu komunikací, které umožní spojení s ostatními regiony. Dobré dopravní napojení podpoří rozvoj investic v regionu (výstavba nových závodů), znamenající nabídku pracovních příležitostí, zlepšení životních podmínek lidí. Tím se začíná region dále rozvíjet Tím, že finanční prostředky pro regionální politiku pomohou zlepšit situaci v problémových regionech, pomohou zároveň k vyrovnání velkých regionálních rozdílů. Dochází tak k vyrovnání životních podmínek obyvatel regionů, na což mají všichni občané právo. Pomoc při odstraňování regionálních problémů a zároveň odstranňování velkých regionálních rozdílů je cílem regionální politiky.

Otázky a úkoly:

1. Jmenujte příklady regionů na základě společných znaků a procesů.

2. Které sektory hospodářství znáte a která hospodářská odvětví do nich patří?

3. Jaké znáte regionální problémy? Co může být příčinou jejich vzniku?

4. K čemu slouží regionální politika? Zjistěte ve svém okolí příklady staveb, které byly podpořeny z evropských zdrojů.

Evropská unie (EU) vyčleňuje prostředky na podporu všech svých regionů, které proto rozděluje podle jejich bohatství. Nejdříve spočítá průměrnou úroveň bohatství ve všech regionech všech členských zemí EU a potom regiony dělí na:

● méně rozvinuté – úroveň je nižší než 75 % průměru celé EU, ● přechodové regiony – úroveň 75–90 % průměru celé EU, ● více rozvinuté – úroveň je vyšší než 90 % průměru celé EU. EU se speciálně zaměřuje i na podporu přeshraniční spolupráce regionů a na podporu městských regionů.

V Evropské unii, jejímž členem je i Česká republika, jsou velké regionální rozdíly. Nejbohatšími regiony jsou jádrové oblasti velkých měst (Londýn, Brusel, Paříž, Hamburk), nejchudšími regiony jsou venkovské regiony Bulharska a Rumunska.

● Porovnejte jednotlivé regiony EU podle ukazatele HDP na osobu. Vyhledejte údaje na internetu.

Obr. 133 Stavba na Orlickoústecku podpořená z evropských fondů

Obr. 132 Regiony Evropské unie

Paříž

Rumunský venkov