Fyzika 6

Obsah

I. ZVUKOVÉ JEVY

1. Periodické d je 5

1.1 Kmitavý pohyb pružiny a matematického kyvadla 5

1.2 Periodické d je a jejich gracké znázorn ní 8

2. Vln ní 12

2.1 Vznik vln ní a jeho druhy 12

2.2 Popis a vlastnosti vln ní 14

2.3 Elektromagnetické vln ní 16

2.4 Mechanické vln ní v Zemi 20

3. Zvuk 23

3.1 Vznik a ší ení zvuku 23

3.2 Rychlost ší ení zvuku a jeho odraz 27

3.3 Tón a jeho výška, barva zvuku 30

3.4 Hlasitost zvuku, hluk a ochrana p ed ním 32

3.5 Zvuk a hudba 35

3.6 Záznam a p enos zvuku 40

4. Shrnutí oddílu Zvukové jevy 44

II. VESMÍR

1. Slune ní soustava a pohyby jejích t les 45

1.1 Zem a její rotace 45

1.2 Slune ní soustava 48

1.3 Pohyb Zem ve slune ní soustav 51

1.4 D sledky pohyb Zem 53

1.5 M síc a d sledky jeho pohyb 56

1.6 Planety 63

2. Hv zdy 67

2.1 ím se liší hv zdy od planet 67

2.2 Slunce 70

2.3 Pro hv zdy svítí 71

2.4 Viditelný a neviditelný vesmír 72

3. M ení vzdáleností ve vesmíru 74

3.1 Jednotky délky užívané v astronomii 74

3.2 Ur ování vzdáleností ve vesmíru 76

4. Orientace na obloze 78

4.1 Co je souhv zdí 78

4.2 Orientace v krajin a na obloze 81

4.3 Mapa oblohy 82

5. Vesmír se m ní 86

6. Astronomická technika 88

6.1 Dalekohledy 88

6.2 Kosmické sondy 91

6.3 lov k ve vesmíru 92

7. Vývoj názor na polohu Zem ve vesmíru 94

8. Shrnutí oddílu Vesmír 97

Výsledky v domostních

ík

98

2. VLN NÍ

10. Žák kmitající pružným vláknem

2.1 Vznik vln ní a jeho druhy

Všichni dob e známe, co se stane s hladinou vody, jestliže na ni dopadne n jaký v tší p edm t, nap . kámen. Voda v míst dopadu se rozkmitá a tento její pohyb se postupn ší í dále po hladin íkáme, že na hladin vzniká vln ní. Podobn jako na vodní hladin vzniká vln ní nap . i p i cvi ení gymnastky se stuhou. Gymnastka vykonává kmitavý pohyb s koncem stuhy a tento pohyb se postupn ší í podél celé stuhy tak, že se stuha rozvlní. Vln ní m žeme také vytvo it jednoduchým pokusem.

Položte na st l (na podlahu) nejmén 1 metr dlouhou tenkou hadi ku a natáhn te ji, aby byla vyrovnaná. Jeden žák ji uchopí za jeden konec a drží. Druhý žák uchopí její druhý konec a kmitá jím nahoru a dol . (Místo hadi ky m žeme použít nap . pružný elektrický kabel nebo jiné delší pružné vlákno – obr. 10.)

Mechanické vln ní se m že ší it pouze v pružných látkách. Vzájemné vazby mezi ásticemi t lesa postupn p enášejí kmitavý pohyb do celého prostoru. Vln ní tedy nejlépe vzniká na pružných t lesech, nap . na m kké gumové hadici nebo pružném provaze, vodní hladin apod. Vln ní m žeme také znázornit pomocí následujícího pokusu.

11. Mach v vlnostroj – p í né vln ní (pohled shora)

Na vodorovnou ty ku dlouhou asi 1 m upevníme vždy po 5 cm vlákna (30 – 40 cm dlouhá), na jejichž koncích jsou p ivázány stejné malé kuli ky nebo závaží ka. Pravítko p iložíme šikmo k první kuli ce a rychlým pohybem postupn p ejedeme p es všechny kuli ky, ímž je rozkmitáme (obr. 11). Po skon ení pohybu pravítka pozorujte pohyb všech kuli ek a porovnejte ho s vln ním na hadi ce nebo na vodní hladin

V tomto pokusu stejn jako na gymnastické stuze, hadi ce apod. dochází k postupnému vychylování jednotlivých bod . Toto vychýlení je kolmé na sm r ší ení vln ní, proto se nazývá p í né vln ní P i podélném vln ní dochází k postupnému „zhuš ování a z e ování“ ástic ve sm ru ší ení vln ní (viz obr. 12). M žeme si ho p edstavit nap . na pohybu klas v obilném lánu. V trný náraz zp sobí, že klasy obilí se nachýlí ve sm ru v tru, díky ko en m však každá rostlina pevn drží v zemi, takže se zase vrátí do p vodní polohy. P i vychýlení jednoho klasu však dochází postupn k vychýlení dalších klas (podobn jako jedna ástice vody postupn vychyluje ostatní), a tak dochází k postupnému ší ení vln ní po celém obilném lánu. P i podélném vln ní dochází tedy k postupnému kmitavému pohybu, který má stejný sm r, jako je sm r ší ení vln ní.

Možná znáte hra ku – barevné pružiny, pomocí nichž m žete vytvo it podélné nebo p í né vln ní podle toho, jak tyto pružiny rozkmitáte.

K ZAPAMATOVÁNÍ:

Vln ní vzniká ší ením kmitavého pohybu v prost edí.

Vln ní se ší í pouze v látkách, jejichž ástice jsou k sob vázány, tj. vzájemn ovliv ují svou polohu.

Vln ní rozeznáváme p í né (kmitavý pohyb je kolmý na sm r ší ení) a podélné (kmitavý pohyb je shodný se sm rem ší ení).

ÚLOHY

1. Vysv tlete, jak vzniká vln ní. Uve te p íklady vln ní.

2. V jakém prost edí se m že ší it vln ní? Zd vodn te.

3. Vysv tlete, jaký rozdíl je mezi vln ním p í ným a vln ním podélným. Uve te p íklady obou druh vln ní.

4. M že vznikat také vln ní v pevných látkách? Vysv tlete.

1. Pružný prodlužovací kabel asi 5 m dlouhý upevn te na jednom konci k radiátoru a na druhém konci s ním rukou zakmitejte. Vznikne na n m vln ní? Pokud ano, jak toto vln ní nazýváme? Nastane vln ní p i každé frekvenci pohybu ruky?

2. V t locvi n rozkmitejte zav šené lano na šplhání. Poda í se vám na n m vytvo it vln ní?

Krom vln ní, které se postupn ší í nap . po hladin (postupné vln ní), existuje také vln ní stojaté (viz obr.), které vzniká nap . rozkmitáním struny na hudebních nástrojích. Více se o n m dozvíte na st ední škole.

kmitna

uzel

Podobn jako gracký pr b h kmitavého pohybu lze také vln ní velmi jednoduše znázornit pomocí po íta e. Mnoho p íklad lze najít na internetu ve form applet , p ípadn modelovat nap . pomocí MS EXCEL nebo pomocí jiných speciálních program .

Na pánev nebo do kastrolu nalijte trochu vody a zafoukejte šikmo na její hladinu. Popište, co se d je s hladinou vody.

12. Podélné vln ní

více pohlcováno kostmi než okolními tkán mi, jsou kosti na RTG snímku bílé a ostatní tkán erné (obr. 19).

D m snímaný termokamerou – nejv tší tepelný únik ozna uje ervená barva (tato místa nazýváme tepelné mosty, jsou to nap . betonové pásy kolem strop , okna, dve e, ...)

Ultraalové zá ení a viditelné sv tlo byly podrobn popsány v u ebnici FYZIKA 3. Sv tlo je jednou ze základních podmínek lidské existence. Mnozí z nás musí nosit brýle, aby korigovali vadu zraku. Uv domme si, jak t žký život mají naši nevidomí spoluob ané. Zrak je nutné v maximální mí e ochra ovat. Nevystavujeme proto naše o i zbyte n silnému tlu a UV zá ení – na p ímém slunci nebo v dalším p esv tleném proedí (nap . p i svá ení) je nutné nosit slune ní, p ípadn ochranné brýle s dostate ným ltrem.

S infra erveným zá ením jsme se již také setkali v u ebnici FYZIKA 5. asto bývá také ozna ováno jako tepelné zá ení a setkáváme se s ním na každém kroku. Vyza ují ho všechna zah átá t lesa. Krom toho je toto zá ení asto využíváno ve spot ební elektronice. Za ízení jako dálkový ovlada k televizoru nebo domácímu kinu apod. jsou založena na zachycení signálu – pokynu infra erveného paprsku. Také digitální fotoaparát nebo videokamera a mnoho dalších p ístroj vyza uje a následn p ijímá odražený infra ervený paprsek. Na základ srovnání mezi p vodním a odraženým paprskem potom p ístroj nastavuje požadované parametry nebo zobrazí m enou veli inu apod. Infra ervené zá ení využívají tzv. termokamery, které se používají v pr myslu (tepelné úniky z budov, zah ívání r zných sou ástek apod.) nebo také nap . k vyhledávání ztracených osob v nep ehledném terénu.

21. Fotoaparát – IR idlo

20. Kukla (a) a ochranné brýle (b) pro svá ení IR idlo

Dálkový ovlada k televizoru

19. RTG snímek – protéza ky elního kloubu

ab

Mikrovlnné zá ení využívá v tšina z nás. Vzniká nap . v mikrovlnné troub . Jeho pohlcením dochází k rozkmitání molekul vody obsažených v potravinách a jejich zah átí. Protože toto zá ení není pohlcováno pevnými látkami, z stal by samotný talí v mikrovlnné troub chladný. Také potraviny, které neobsahují vodu (nebo jen velmi málo), nap . knedlíky se v „mikrovlnce“ špatn oh ívají. Krom využití v kuchyni je mikrovlnné zá ení využíváno v mnoha technických za ízeních. Nap íklad m žeme uvést radary sloužící k lokalizaci letadel nebo m ení rychlosti v silni ní doprav . Také bezdrátové p ipojení po íta k internetové síti nebo propojení po íta e a dalších technických za ízení s r znými periferiemi (ozna ované jako Wi-Fi, viz obr. 22), pracuje v oblasti mikrovln. Pro mnohé bude asi p ekvapením, že také dálkové ovládání zámk u automobil funguje pomocí mikrovlnného signálu. Na n kterých školách požíváte tzv. hlasovací za ízení, pomocí kterého p edáváte své výsledky a ešení do centrálního po íta e a vyu ující vidí, jak který žák eší zadaný problém (obr. 23). I toto zaízení je s centrálním po íta em spojeno p es mikrovlnné zá ení.

V tšina rozhlasových stanic vysílá v tzv. pásmu ozna ovaném jako FM, toto ozna ení je zkratka ze zp sobu použité modulace (frekven ní modulace). V R vysílají tyto stanice na frekvencích v pásmu od 87,8 MHz do 108 MHz.

Televizní signál je ší en v pásmu ozna ovaném UHF, které má rozmezí 300 až 3 000 MHz. V R je pro moderní DVB-T (digitální televizní signál) využíván tzv. 21.– 69. kanál, který pracuje ve frekven ním rozsahu 470 až 862 MHz.

Ješt více nás budou asi zajímat rádiové vlny. Ší í se od antény vysílae a jejich signál p enáší zakódovaný zvuk i obraz do prostoru. Tento signál je zachycen televizní anténou, p enesen do TV p ijíma e, kde je zpracován a následn zobrazen. Rádiové vlny se podle své délky rozdlují do n kolika pásem – kanál . Pomocí nich je p enášeno nejenom rádiové a televizní vysílání, ale i signál mobilních telefon a tzv. vysíla ek používaných nap . v armád , policii i u záchranné služby.

K ZAPAMATOVÁNÍ:

Elektromagnetické vln ní se skládá z elektrické a magnetické složky, které jsou na sebe kolmé a nelze je od sebe odd lit.

Elektromagnetické vln ní je nositelem energie – její velikost závisí na vlnové délce.

Elektromagnetické vln ní zahrnuje široké spektrum zá ení, se kterým se setkáme v mnoha oblastech b žného života.

Televizní a rozhlasový vysíla Kle

Krom pozemních vysílaje také televizní signál ší en prost ednictvím elektromagnetických vln ze satelitních družic. Jedná se o radiokomunika ní družice, které se nacházejí nad rovníkem a obíhají kolem naší Zem . V R jsou nejvíce používané televizní satelitní družice Astra 1 a Astra 2.

Satelit – schéma

23. Hlasovací za ízení ve škole

22. Wi-Fi reuter TVvysílač

24. Schéma p enosu TV signálu

Ultrazvuk však vnímají n která zví ata, nap . psi a koky nebo delfíni. Netopý i dokonce „vysílají“ ultrazvuk, následn vnímají jeho odraz a tak se orientují v prostoru.

ÚLOHY

1. M že lidské ucho vnímat zvuky všech frekvencí?

2. Jak se liší rozsah vnímání zvuku u zví at a u lov ka?

3. Jaký rozdíl je mezi základní frekvencí tónu a tzv. vyšší harmonickou frekvencí?

4. Pro m že syntetizátor vytvo it zvuky r zných hudebních nástroj ?

1. Porovnejte stejné tóny u r zných hudebních nástroj – vysv tlete, pro je vnímáme r zn

2. Jist máte ve t íd spolužáka nebo spoluža ku, kte í hrají na hudební nástroje. Nech zahrají n kolik základních tón a stupnic – porovnejte je a diskutujte o jejich výšce.

1. Najd te v n jaké encyklopedii nebo odborné literatu e frekven ní rozsah zvuku, který produkují r zné zdroje zvuku.

3.4 Hlasitost zvuku, hluk a ochrana p ed ním

Zajímavé je, že v tšina živo ich vydává sama zvuky v menším frekven ním rozsahu, než je schopna vnímat. P ibližné rozsahy vydávaných a vnímaných zvuk n kterých živo ich uvádí následující tabulka.

Rozsah vydávaného zvuku v Hz: lov k85 – 1 100 Pes450 – 1 800 Ko ka760 – 1 500 Netopýr10 000 – 120 000 Delfín300 – 280 000

Rozsah vnímaného zvuku v Hz: lov k16 – 20 000 Pes15 – 50 000 Ko ka60 – 65 000 Netopýr1 000 – 120 000 Delfín150 – 150 000

hlemýžďústrojí rovnováhy kladívkokůstka

sluchový nerv

Hlasitost zvuku, tj. síla zvuku, jak ho lov k vnímá, se liší podle vrozených dispozic každého lov ka. Krom sluchové citlivosti každého lov ka závisí hlasitost na energii, kterou vydává zdroj zvuku, na vzdálenosti mezi uchem a zdrojem zvuku a také na prost edí, v n mž se zvuk ší í. Abychom mohli objektivn rozlišovat vnímanou energii zvuku, byla zavedena fyzikální veli ina hladina intenzity zvuku. Její jednotkou je decibel (dB). Je to jednotka pom rn velká a její de nice je zna n složitá*) V tšina lidí je schopna rozlišit rozdíl zvuk , které se liší práv o 1 dB. P i menším rozdílu se domníváme, že se jedná o zvuky stejn silné.

*) S p esnou de nicí se seznámíte na st ední škole. asto je také nesprávn uvád na jako jednotka hlasitosti.

boltec

zvukovod kovadlinka

bubínek třmínek řasnatá tělíska Eustachova trubice

Cortiho orgán

Netopýr

Sluchové ústrojí

V lavici zkuste vyslovovat stejné slovo n kolikrát za sebou tak, že budete postupn ubírat na hlasitosti, aby soused sotva vnímal rozdíl.

Následující tabulka uvádí p ehled hlasitosti n kterých zvuk :

Druh zvuku

Hladina intenzity zvuku (dB)

Poznámka úplné ticho 0hranice slyšitelnosti šum listí, volná p íroda20odpo inek, spánek tichý šepot, tikot hodin30 tichý rozhovor, zeslabený reproduktor 50 hlasitý hovor, hluk v obchod 60 osobní automobil, zvonek telefonu 70 vysava , motocykl s tlumi em výfuku 80dlouhodobé p sobení –áste né poškození sluchu nákladní automobil, rušná ulice 90nep íjemný pocit v uších hlasitá hudba, automobilová siréna 100 rockový koncert, sbíje ka120nebezpe í poškození sluchu proudové letadlo 130bolest v uších startující raketa 140trvalé poškození sluchu

Z vlastní zkušenosti dob e známe, že p i ch zi rušnou ulicí, kterou projíždí jeden automobil za druhým, jsme nep íjemn obt žováni hlukem. Podobn v obydlích nedaleko dálnic, v sálech s rockovou hudbou, nebo dokonce v blízkosti letišt se projevuje velké p sobení hluku. M žeme íci, že hluk je zvuk, který vyvolává nep íjemný a rušivý sluchový vjem. Je tvo en p edevším nepravidelnými zvuky. V tšina lidí si p edstavuje hluk jako velmi silný a nep íjemný zvuk. 44. Hlu ná ulice

„Hlasitost“ velmi rychle klesá s rostoucí vzdáleností. Jestliže se vzdálenost mezi zdrojem hluku a osobou, která hluk vnímá, prodlouží 2x, 3x, 4x,…, hlasitost klesne 4x, 9x, 16x,…, a to je pro lidský sluch zna ná úleva.

Naopak, p ibližujeme-li zdroj zvuku blíže k uchu, jeho hlasitost se výrazn zv tšuje. Z tohoto pohledu je velmi nebezpe né poslouchání hlasité hudby ze sluchátek na uších. V tomto p ípad je vzdálenost od zdroje zvuku k ušnímu bubínku velmi malá a p sobení na celé sluchové ústrojí velmi vysoké. Je proto nutné nastavit jenom malou hlasitost, abychom si chránili své zdraví.

Nastavování hlasitosti hudby do sluchátek

MP3 p ehráva

SHRNUTÍ ODDÍLU ZVUKOVÉ JEVY

Délka vrženého plného stínu M síce je asi 363 000 km. Protože vzdálenost M síce od Zem kolísá v rozmezí 356 000 km a 407 000 km, m že p i zatm ní nastat situace, že plný stín M síce na zemský povrch nedosahuje. Potom místo úplného zatm ní Slunce dochází k prstencovému zatm ní. Vstoupí-li M síc do vrženého polostínu Zem , nastává polostínové zatm ní M síce, které se projeví nepatrným zeslábnutím svitu M síce, které není okem post ehnutelné. Jestliže se ást M síce nachází v plném stínu Zem , nastává áste né zatm ní M síce. Je-li M síc v plném stínu Zem celý, nastává úplné zatm ní M síce. V tuto dobu by M síc, který je ve fázi úpl ku, nem l být vid t. P esto však na obloze svítí velmi slabým sv tlem. Toto osv tlení je zp sobeno ohybem a rozptylem slune ních paprsk v zemské atmosfé e. Se vzájemnou polohou Zem , Slunce a M síce v prostoru souvisí také pravidelné dmutí mo ské hladiny – p íliv a odliv. Gravita ní pole Slunce a M síce p sobí silou na vodu na povrchu Zem . I když má M síc gravita ní pole slabší než Slunce, vzhledem k jeho menší vzdálenosti od Zem je jeho silový ú inek siln jší. P íliv a odliv vzniká tedy p edevším p itažlivostí M síce.

Je-li M síc nad st edem oceánu, zvyšuje tam hladinu vody, která odtéká od b eh , kde tím nastává odliv. Je-li M síc nad pevninou, pozorujeme u jejích b eh p íliv. Tato p ílivová vlna po zemském povrchu postupuje tak, jak se Zem otá í. Energii této vlny lze využít v p ílivových elektrárnách (viz u ebnice FYZIKA 5, str. 34).

Podívejte se na obrázek 83. Jestliže je M síc v novu, je p íliv a odliv nejv tší. Dokážete vysv tlit pro ? Nabízí se také otázka: P i jaké vzájemné poloze Zem , M síce a Slunce je p íliv a odliv nejmenší? Dokázali byste takovou vzájemnou polohu t les nakreslit?

p íliv 83. Vzájemná poloha Slunce, Zem a M síce p i nejv tším p ílivu

K ZAPAMATOVÁNÍ:

M síc obíhá kolem Zem v jejím gravita ním poli. D sledkem zm n ve vzájemné poloze M síce, Slunce a Zem jsou fáze M síce.

Jestliže Zem vstoupí do m sí ního stínu, je na Zemi pozorováno zatm ní Slunce.

Jestliže M síc vstoupí do stínu Zem , je na Zemi pozorováno zatm ní M síce.

M síc a Slunce svým gravita ním p sobením vyvolávají na Zemi dmutí mo ské hladiny – p íliv a odliv.

Protože dráha, po níž se pohybuje M síc kolem Zem , je v i ekliptice sklon ná, neopakuje se zatm ní M síce p i každém úpl ku. Do stejné vzájemné polohy se Zem , Slunce a M síc dostávají za dobu 18 let a 10 dní (tato perioda se nazývá Saros). B hem této doby se vyst ídá 71 zatm ní (43 zatm ní Slunce a 28 zatm ní M síce).

Prstencové zatm ní Slunce pozorovatelné z Filipín

Slunce

plný stínob žná dráha Zem kolem Slunce ob žná dráha M síce kolem Zem

polostín

Zatm ní M síce – schéma

áste né zatm ní M síce

Souhv zdí Kasiopeja vyobrazené ve spisu Tadeáše Hájka z Hájku

Celá obloha je rozd lena na 88 souhv zdí. N která z nich jist znáte. Mezi nejznám jší pat í souhv zdí Velké medv dice (jeho sou ástí je seskupení hv zd Velký v z), Malá medv dice (s Malým vozem a Polárkou), Andromeda, Lyra a další.

Myslíte si, že hv zdy vytvá ející dominantní obrazec souhv zdí spolu v prostoru n jak souvisejí? Jsou nap íklad stejn daleko? Nikoli. Obrázek 105a znázor uje pohled na souhv zdí Orion ze Zem a obrázek 105b rozložení hv zd do hloubky prostoru ve sm ru pozorování ze Zem . Vzdálenosti n kterých hv zd význa ného obrazce souhv zdí Orion od Zem uvádí tabulka.

Vzdálenosti n kterých hv zd souhv zdí Orion od Zem hv zda vzdálenost od Zem (ly)

Kdo byl Tadeáš Hájek z Hájku? V které dob žil a v kterých oborech p sobil?

Jednotlivé hv zdy souhv zdí spolu v bec fyzicky nesouvisejí. Jejich vzájemné vzdálenosti jsou n kdy v tší než vzdálenosti mezi hv zdami v r zných souhv zdích. Pouze p i pohledu ze Zem se promítají na hv zdnou oblohu všechny zdánliv do stejné vzdálenosti a vytvá ejí tak zdánlivé obrazce. Ale i poloha hv zd v souhv zdí se b hem dlouhé doby m ní. Jist znáte ást dob e pozorovatelného souhv zdí Velké medv dice – Velký v z. Na obrázku 106 je jeho dnešní vzhled a pohled na n p ed 100 000 lety a po 100 000 letech.

pohledu ze Země

a)

105 Souhv zdí Orion: a) pohled ze Zem , b) pohled ze sm ru kolmého na sm r pozorování

V SOUČASNÉ DOBĚ

K ZAPAMATOVÁNÍ:

Souhv zdí je oblast hv zdné oblohy s p esn ur enými dohodnutými hranicemi.

Ve v tšin souhv zdí se m žeme orientovat podle n kolika jasných hv zd vytvá ejících charakteristická seskupení.

Hv zdy v souhv zdí spolu prostorov nijak nesouvisejí, ve v tšin p ípad jsou ve velmi odlišných vzdálenostech od Zem .

ÚLOHY

1. Vyhledejte názvy n kterých souhv zdí.

2. Nakreslete uspo ádání hlavních hv zd v souhv zdí, které znáte.

3. Vyhledejte, co ve starov ké mytologii znamenají názvy souhv zdí Perseus, Andromeda, Vlasy Bereniky, Kasiopeja.

4.2 Orientace v krajin a na obloze

V krajin se orientujeme podle nápadných útvar , na obloze nám k orientaci pomohou souhv zdí. Poda í-li se nám najít n které ze souhv zdí, která dob e známe, m žeme snadn ji vyhledávat další objekty na hv zdné obloze. Základní orientaci v neznámé krajin nám poskytuje znalost sv tových stran a samoz ejm mapa. Podobn tomu bude i p i orientaci na obloze.

D sledkem otá ení Zem kolem osy je zdánlivé otá ení hv zdné oblohy. Všechny hv zdy opisují soust edné kružnice kolem bodu na hv zdné obloze, ke kterému sm uje zemská osa. Tento bod se nazývá severní sv tový pól. Tém p esn v míst severního sv tového pólu se nachází hv zda Polárka. Pat í k souhv zdí Malé medv dice (jeho ást známe spíše pod názvem Malý v z). Protože se na hv zdné obloze snadn ji

Povrch Zem jako celek modelujeme glóbem. Znázorn ní zdánlivých poloh hv zd lze znázornit podobným glóbem. Na obrázku je hv zdný glóbus se zakreslením souhv zdí, který vytvo il Tycho Brahe.

Dávní mo eplavci se orientovali podle jasných hv zd. Ty jsou na obloze nejlépe vid t v dob , která se nazývá nautický (námo nický) soumrak. V tu dobu je Slunce pod obzorem více než 6° a mén než 12°.

106. Zm na vzhledu ásti souhv zdí Velké medv dice v ase

Glóbus oblohy vyrobený Tychem Brahem

Tato učebnice je závěrečnou částí šestidílné řady tematicky zaměřených učebnic fyziky pro výuku na 2. stupni ZŠ (případně v nižších ročnících víceletých gymnázií).

Učebnice jsou zpracovány v souladu s požadavky RVP pro základní vzdělávání. Kladou důraz na rozlišení základního a rozšiřujícího učiva, naplňují mezipředmětové vztahy, přiměřeně zohledňují průřezová témata formulovaná v RVP. Pozornost věnují praktickému aspektu výuky, uvádějí množství úkolů a pokusů vhodných k realizaci ve školních podmínkách. Všechny díly řady vycházejí se schvalovací doložkou MŠMT. Vhodným doplňkem učebnic jsou publikace Seminář a praktikum z fyziky a Sbírka úloh z fyziky pro 6.–9. ročník ZŠ.

Celá řada je tvořena těmito tematickými učebnicemi: Fyzika 1 (Fyzikální veličiny a jejich měření) Fyzika 2 (Síla a její účinky – pohyb těles)

Fyzika 3 (Světelné jevy Mechanické vlastnosti látek)

Fyzika 4 (Elektromagnetické děje)

Fyzika 5 (Energie)

Fyzika 6 (Zvukové jevy Vesmír)

978-80-7235-492-4