Ekologický přírodopis 8

Ekologicky´ prˇírodopis

PRO 8. ROČNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY

8

Tato učebnice byla zpracována autorským kolektivem pod vedením RNDr. Danuše Kvasničkové, CSc., zabývající se již dlouhá léta ekologickým vzděláváním a výchovou. Dr. Kvasničková je nositelkou Ceny Ministra životního prostředí České republiky za rok 1996 a laureátkou mezinárodního ocenění Global 500, které jí v roce 1996 udělila agentura OSN pro životní prostředí (UNEP – United Nations Environment Programme). Toto vysoké uznání bylo každoročně udělováno jen několika celosvětově významným osobnostem na poli ochrany a zlepšování životního prostředí.

Publikace je určena pro výuku předmětu přírodopis na základní škole. Je součástí ucelené řady pro 2. stupeň ZŠ, kterou tvoří učebnice:

Ekologický přírodopis pro 6. ročník základní školy

Ekologický přírodopis pro 7. ročník základní školy – 1. díl

Ekologický přírodopis pro 7. ročník základní školy – 2. díl

Ekologický přírodopis pro 8. ročník základní školy

Ekologický přírodopis pro 9. ročník základní školy

pracovní sešity:

Pracovní sešit k ekologickému přírodopisu pro 6. r. ZŠ

Pracovní sešit k ekologickému přírodopisu pro 7. r. ZŠ

Pracovní sešit k ekologickému přírodopisu pro 8. r. ZŠ

Pracovní sešit k ekologickému přírodopisu pro 9. r. ZŠ

metodické příručky:

Metodická příručka k ekologickému přírodopisu pro 6. r. ZŠ na CD

Metodická příručka k ekologickému přírodopisu pro 7. r. ZŠ na CD

Metodická příručka k ekologickému přírodopisu pro 8. r. ZŠ na CD

Metodická příručka k ekologickému přírodopisu pro 9. r. ZŠ na CD

K jednotlivým ekologickým tématům jsou připraveny videoučebnice.

Zpracovali: RNDr. Danuše Kvasničkové, CSc., MUDr. Věra Faierajzlová, CSc., PaedDr. Jiří Froněk, RNDr. Pavel Pecina, CSc. Lektorovali: doc. RNDr. Leo Sigmund, CSc., doc RNDr. Jitka Mochová, CSc., Mgr. Marie Valeriánová (první vydání), prof. RNDr. Ivan Novotný, DrSc. (třetí vydání)

Autoři fotografií: archiv Fortuny

Schválilo MŠMT č. j. MSMT-21 268/2018 dne 16. 10. 2018 k zařazení do seznamu učebnic pro základní vzdělávání jako součást ucelené řady učebnic pro vzdělávací předmět Přírodopis s dobou platnosti šest let.

Doporučilo Ministerstvo životního prostředí ČR dne 30. 10. 1995, č. j. 3453/300/4063/OSES/95.

Obálku navrhla a graficky upravila Jitka Greplová

Vydalo roku 2018 nakladatelství FORTUNA, JUDr. František Talián, Ostrovní 30, 110 00 Praha 1 Odpovědná redaktorka Mgr. Radka Austerlitzová

Vytiskl FINIDR, s. r. o., Lípová 1965, 737 01 Český Těšín Počet stran 112

Třetí, upravené vydání – dotisk 176-1027

Illustrations © Šárka Brtnová, Věra Polcarová, Věra Hörstová, 1995, 1997, 2008

ISBN 978-80-7373-027-7

Obsah ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 OBRATLOVCI 8 Povrch těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Tvar a pohyb těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Kostra 10 Svalstvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Základní činnosti těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Získávání energie z potravy 14 Trávicí soustava 15 Dýchací soustava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Tělní tekutiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Oběhová soustava 20 Vylučovací soustava 22 Celistvost organismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Řídicí soustavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Laboratorní práce 1 27 Smyslové orgány . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Rozmnožování obratlovců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Rozmnožovací soustavy a způsoby rozmnožování 30 Péče o potomstvo 34 Chování obratlovců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Ochrana obratlovců 36 ČLOVĚK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Vztahy člověka k ostatním živočichům 38 Lidské tělo 39 Povrch lidského těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Tvar a pohyb těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Lidská kostra 42 Laboratorní práce 2 48 Svalstvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Základní životní funkce lidského těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Využívání potravy 52 Složení potravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Dýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Laboratorní práce 3 65 Rozvádění látek po těle 66 Laboratorní práce 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Vylučování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Řízení lidského těla 75 Hormony 75 Nervové řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Smyslové vnímání 81 Vyšší nervová činnost 86 Laboratorní práce 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Rozmnožování člověka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Vývin nového jedince 90 Dědičnost u člověka 91 Průběh lidského života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Zdraví a nemoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Lidská populace 98 Člověk a jeho životní prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Přílohy 102 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109

TVAR A POHYB TĚLA

Kostra

Základní tvar těla obratlovců určuje vnitřní kostra .

Základem kostry všech obratlovců je páteř složená z obratlů. K páteři se připojují další kosti, které spolu s ní tvoří vnitřní oporu těla. Kostra tedy představuje opěrnou soustavu každého obratlovce.

1 Z čeho je odvozen název obratlovec?

V mořích žijí drobní živočichové, kteří mají v těle pružnou tyčinkovitou výztuž – tzv. strunu hřbetní, a to buď pouze ve stadiu pohyblivém (např. sumka, která později žije přisedle), nebo po celý život (kopinatec podobný asi 5 cm dlouhé bezbarvé rybičce). Jsou to předchůdci obratlovců.

V živočišném systému je společně s obratlovci řadíme do skupiny: kmen „Strunatci“ (viz obrázek 5 a v příloze zjednodušený přehled systému obratlovců).

Když se vyvíjí zárodek nového jedince (z kterékoliv třídy obratlovců), vždy se u něj nejprve vytváří struna hřbetní a teprve následně se zakládají obratle páteře. (Zbytky struny hřbetní jsou pak jen v meziobratlových ploténkách.)

2 Prohlédni si obrázek 5 a vyjmenuj nejprve všechny znázorněné skupiny strunatců. Které z nich patří zároveň mezi obratlovce? Uveď příklady živočichů, kteří patří do jednotlivých skupin obratlovců. Řekni vždy, kde žijí.

3 Systematicky zařaď myš domácí a skokana hnědého.

Když se vyvíjí páteř, jsou obratle tvořeny nejprve měkkou chrupavkou Ta se u většiny obratlovců postupně mění v kost čili kostnatí. Z kostní tkáně jsou u většiny obratlovců i ostatní kosti.

Kostní tkáň je tvořena pravidelně uspořádanými kostními buňkami obklopenými mezibuněčnou kostní hmotou. Jemnými kanálky procházejí nervy a cévy rozvádějící krev.

Základní kostní tkáň obsahuje organické a minerální látky. Kosti starších živočichů obsahující více minerálních látek než kosti mladších živočichů, a jsou proto tvrdší, křehčí a hůře se po poškození hojí.

Nejméně kostní tkáně a nejvíce chrupavky je v kostře paryb (žraloků a rejnoků) a kruhoústých (mihulí).

Paryby a kruhoústí mají primitivnější stavbu těla než ryby a jsou samostatnými skupinami obratlovců.

4 Prohlédni si obrázek 4 a všimni si, které další části kostry se připojují k páteři.

K předním obratlům se připojuje kostra hlavy, k dalším obratlům žebra a kostra končetin

(10)

žába ještěr pták

ryba

. savec ■ – páteř a žebra ■ – lebka ■ – končetiny 4 Kostry obratlovců

Strunatci

pláštěnci

kopinatci

mihule

paryby

Stavba kostry končetin jednotlivých skupin obratlovců závisí na způsobu pohybu živočicha. U všech se však vytváří podle stejného základního stavebního plánu.

5 Porovnej podle obrázku 7 různé utváření kostí přední končetiny obratlovců.

ryby obojživelníci

plazi

ptáci savci

5 Strunatci (přehled hlavních skupin)

Kostní tkáň

6 Tkáně obratlovců

Chrupavka

netopýr krtek kytovec

– kost loketní, – kost vřetenní, – kosti zánártní, – kosti záprstní, – kosti prstů 7 Různé utváření kostí horní končetiny

kostní buňky mezibuněčná hmota kanálky

buňky

mezibuněčná hmota vazivová vlákna

buňky

mezibuněčná hmota elastická vlákna

Vazivo

Chrupavka

(11)

Obratlovci okostice mlok ještěrka pták tur kůň člověk

Když je kyslíku v buňkách dostatek, jde naopak příkaz ke zpomalení rychlosti dechu, tj. k opačné či zpětné činnosti. Takovému způsobu řízení, který zajišťuje zachovávání stálých potřeb organismu, říkáme zpětná vazba (obr. 42).

12 S využitím obrázku 40 samostatně popiš konkrétní příklad reflexní dráhy u loveckého psa, který uvidí zajíce. Uveď další příklady reflexů.

14 Uveď příklad jiného získaného reflexu u psa.

15 Představ si koně, kterému některý člověk ublížil. Jaký bude jeho reflex na přítomnost lidí? Myslíš, že se takový reflex dá změnit?

16 Uveď příklady různých získaných reflexů u domácích zvířat i příklady průběhu jejich změn.

odstředivá nervová vlákna

40 Reflexní dráha mozkem

nervové ústředí v kůře mozku

dostředivá nervová vlákna

smyslový orgán

17 Co všechno se může naučit pes? Popiš, jak obvykle učení psa probíhá. Čím může cvičitel podporovat učení psa? Co nesmí cvičitel při učení psa (a podobně i ostatních živočichů) dělat?

18 Nakresli reflexní oblouk, jehož podnětem je informace o nedostatku kyslíku v buňkách těla. Zaznamenej, co tento podnět vyvolá.

19 Nakresli reflexní oblouk, který zajišťuje zpětnou vazbu při vyrovnání potřeby kyslíku v tkáni. Co tento podnět vyvolává?

dostatek kyslíku zpětná vazba

podnět informace pokyn nervová soustava

sval

13 Prohlédni si obrázek 41 a pročti si jeho popis. Který podnět vyvolává vrozený reflex a který podnět vyvolává získaný reflex?

a) podání potravy + světlo oko

Podnět – například informace ze svalu o vyšší potřebě kyslíku při běhu, jde do nervové soustavy, která dá pokyn ke zrychlení dýchání a zajištění dostatku kyslíku. Dostatečné množství kyslíku zpětně vyvolá podnět – informaci ze svalu o dostatku kyslíku, která je opět vedena do nervové soustavy a ta dá pokyn ke zpomalení dýchání zrychlení dýchání zpomalení dýchání

42 Zpětná vazba

b) světlo oko vylučování slin vylučování slin

a) Potrava vyvolá vylučování slin prostřednictvím vrozeného reflexu – centrum pro potravu je v mozku (P), pokyn pro slinění je v prodloužené míše (S). Jestliže se při podání potravy vždy rozsvítí žárovka, i tento světelný podnět zaznamená oko a převede ho do zrakového centra v mozku (Z).

b) Podání potravy a rozsvícení žárovky se několikrát opakuje. Mezi centry v mozku se vytvoří spojení Z – P. Pak stačí, aby se rozsvítila žárovka, a začne vylučování slin, aniž by pes dostal potravu. Vznikl reflex (vylučování slin) podmíněný světelným signálem – podmíněný reflex 41 Vznik podmíněného reflexu

(26)

P Z S P Z S

Laboratorní práce 1

Varianta A

Mikroskopické pozorování tkání těl různých obratlovců

Potřeby: mikroskopy, trvalé mikroskopické preparáty

Pracovní postup:

1. Připrav si mikroskop.

2. Vyzvedni si preparát.

3. Pozoruj, zakresli, popřípadě popiš sledovaný preparát.

Nezapomeň napsat, co pozoruješ a při jakém zvětšení; kresli vždy dostatečně velký a zřetelný obrázek.

4. Shrň závěry z pozorování.

Závěr:

Stručně charakterizuj pozorovanou tkáň a funkční zapojení tkáně v těle. Srovnej stavbu a funkce jednotlivých tkání.

Varianta B

Porovnání kostí nebo koster, popřípadě pokryvu těla obratlovců

Potřeby: vypreparované jednotlivé kosti různých obratlovců, kostry obratlovců, popřípadě části pokryvu těl obratlovců (šupiny, chlupy, pera), lupy, popř. mikroskopy, podložní skla, krycí sklíčka.

Příprava:

Kosti si můžeme připravit dokonalým vyvařením kostí obratlovců, které zůstanou jako zbytky po jídle. Podobně si opatříme i šupiny ryb, pera ptáků či chlupy savců.

Poznámka: Úkoly jsou výběrové. Plníš jen ty, na kterých se dohodneš s učitelem.

Pracovní postup:

1. Vyhledej kosti různých obratlovců, které mají stejnou funkci (např. lopatku, stehenní kost, hrudní kost), a porovnej jejich tvar a velikost.

2. Najdi obdobné kosti na kostrách obratlovců a vysvětli jejich funkci.

3. Nakresli a popiš různé spojení kostí podle koster nebo jednotlivých kostí.

4. Pozoruj mikroskopem nebo lupou různé rybí šupiny a nakresli je.

5. Prohlédni si pozorně složení krycího a prachového pera ptáků a nakresli je.

6. Porovnej několik druhů chlupů savců včetně lidského chlupu nebo vlasu a nakresli je.

Závěr:

Vyjádři krátce porovnání jednotlivých tvarů kostí v souvislosti s jejich funkcí, porovnej části pokryvu těla a zdůvodni jejich funkci.

Smyslové orgány

Podněty z okolního prostředí i z vnitřního prostředí organismu přijímají různé smyslové buňky, které jsou citlivé na určité změny – například na změny osvětlení, na vlastnosti některých látek, na nestejnost povrchu látek, na různé zvukové vlny. Smyslové buňky jsou základem smyslových orgánů. Živočichové mají různé schopnosti vnímat změny v prostředí – mají různě vyvinuté smysly

1 Který smyslový orgán je citlivý na změny osvětlení?

2 Který smyslový orgán je citlivý na různé chemické látky v prostředí?

3 Čím se liší prostředí, ve kterém žijí živočichové na obrázku 44? Které podněty zvnějšku jsou v těchto prostředích důležité pro život?

U všech obratlovců se vyvíjí smysl pro dotyk, tj. hmat Zvláštní hmatové buňky jsou umístěny v povrchu těla, kde je hmat nejvíce potřebný. Například u prasat jsou v rypáku, v ocase a na chodidlech. Ryby mají dokonce jakési dalekohmatné zařízení v postranní čáře, což má velký význam pro jejich pohyb v kalné vodě.

(27)

43 Postranní čára ryby 44 Živočichové v prostředí

1. generace

rodiče v 1. generaci

kříženec v 1. generaci

2. generace

rodiče v 2. generaci

kříženci v další generaci

54 Přenos dědičných vlastností

13 Popiš podle obrázku 54, které nápadné vlastnosti mají rodiče a které potomci.

14 Popiš podle obrázku 54, jaký různý vzhled mohou mít potomci rodičů – kříženců.

Pohlavní rozmnožování zajišťuje rozmanitost čili proměnlivost mezi jedinci téhož druhu, a tím i lepší předpoklady pro přizpůsobování se různým podmínkám prostředí.

Ke splynutí spermie s vajíčkem – k oplození –dochází vždy ve vodním nebo alespoň ve vlhkém prostředí, v němž se spermie mohou pohybovat.

U ryb dochází obvykle k oplození vajíček (jiker) spermiemi (mlíčím) přímo ve vodě, vně těla samice. Je to vnější oplozování

Samci i samice vypouštějí jikry a mlíčí většinou na určitých místech, dochází ke tření ryb. Ryby vytvářejí obrovské množství pohlavních buněk, protože jen z nepatrného množství se vyvinou noví jedinci.

U některých skupin ryb se objevuje vnitřní oplození spojené s nepravou živorodostí (např. u známých akvarijních živorodek zvaných paví očka).

Velmi zajímavé jsou hromadné tahy lososů proti proudu řeky na vždy stejná místa tření na horním toku řeky (tzv. trdliště). Také tahy úhořů z Evropy do Sargasového moře vzdáleného tisíce km, kde úhoři po vytření hynou, představují jedno z tajemství přírody.

Z oplodněných jiker vzniká nejprve tzv. plůdek a z něho se postupně vyvíjejí a dorůstají dospělé ryby .

15 Co jsou jikry a co mlíčí? Kde se vyvíjejí zárodky ryb?

16 Popiš podle obrázku 56 vývin ryby.

I u obojživelníků dochází většinou k oplození vajíček ve vodě, kde se pak postupně vyvíjejí noví jedinci. Vajíčka jsou často v rosolovitých obalech.

17 Popiš podle obrázku 55 vývin zárodku obojživelníka.

18 Popiš podle obrázku 57 vývin žáby. Proč říkáme, že vývin obojživelníků je nepřímý?

19 Odkud přijímá kyslík k dýchání pulec a odkud žába?

20 Proč na jaře žáby vždy táhnou k vodě?

Z oplozených vajíček žab se nejprve vyvíjejí pulci s vnějšími žábrami, které starší pulci ztrácejí. Narůstají jim nejprve silné zadní končetiny, později slabší přední končetiny a postupně mizí ocas. Dospělý jedinec pak dýchá plícemi.

Někteří obojživelníci jsou známí složitou rodičovskou péčí.

spermie

pohlavní buňky

vajíčko v rosolovitém obalu

55 Vývin zárodku obojživelníka

oplození dělení oplozeného vajíčka

zárodek

vznik základů jednotlivých orgánů nového živočicha

(32)

A B

jikry (vajíčka) mlíčí (spermie)

dělení oplozeného vajíčka

plůdek

mladá ryba

dospělá ryba

56 Vývin ryby

57 Vývin žáby

21 Zopakuj si, co si pamatuješ o rozmnožování užovky, vlaštovky a kukačky.

22 Porovnej počet vajíček ryb a žab s počtem vajíček ptáků. S čím souvisí rozdílnost v počtu?

Čím méně jsou obratlovci závislí na vodním prostředí, tím častěji je u nich vyvinuto vnitřní oplozování umožňující produkovat méně vajíček. K vnitřnímu oplozování dochází u plazů, ptáků i savců .

Spermie se při spojení samce se samicí čili při kopulaci dostávají do pohlavních orgánů samice, kde většinou pouze jedna z nich splývá s vajíčkem.

Oplozené vajíčko se velmi rychle dělí v obrovské množství buněk, ze kterých se pak vytvářejí jednotlivé orgány nového jedince.

U suchozemských obratlovců se z oplozeného vajíčka vyvíjejí kromě zárodku také různé obaly, které zárodek chrání před vyschnutím. Zárodek, který se ve vejci vyvíjí, přijímá živiny z výživného žloutku a dýchá prostřednictvím pórů v obalech vajíčka.

U plazů a ptáků se nový jedinec vyvíjí ve vajíčku, které samice snáší do míst, kde je dostatek tepla pro vývin zárodku.

Ještěrka klade vejce s kožovitým obalem do teplého písku mezi kameny, ptáci obvykle do hnízd a zahřívají je svým tělem. U některých plazů však vajíčko setrvává v těle samice a ta je snáší až při líhnutí potomků, takže jakoby rodí živá mláďata (např. ještěrka živorodá).

Ptáci mají na povrchu vajíčka vápnitou skořápku.

23 Popiš podle obrázku 58 vznik ptačího mláděte.

24 Proč zárodek dýchá? Může se vyvinout ptačí zárodek, jestliže se vajíčko obalí neprodyšnou (například voskovou) vrstvou?

Vznik ptačího vejce

vaječník vaječná skořápka žloutek bílek kloaka buňka papírovitá blána

skořápka papírovitá blána bílek výživný žloutek zárodečný terčík vzduchová komůrka poutko

58 Vývin ptáka vyvíjející se zárodek

(33)

Pokožka je často vystavena i různým nebezpečným vlivům z vnějšího prostředí. Proto může dojít k jejímu chemickému nebo mechanickému poškození (poranění).

Hluboké rány, rozsáhlé popáleniny, omrzliny nebo poleptání kůže chemikáliemi jsou životu nebezpečné. Velmi nebezpečné je také to, že poškozená kůže se může stát místem vstupu infekce do těla. Při větším poškození kůže je proto velmi důležitá rychlá předlékařská první pomoc a následující pomoc lékaře

První pomoc při poškození kůže

Druh poškození Předlékařská první pomoc

Mechanické

odřeniny povrchové rány omyjeme a přiložíme náplast s polštářkem

rány hluboké, krvácející první pomoc: zastavení krvácení (tržné, sečné, bodné) sterilním tlakovým obvazem, dezinfekce okolí rány, převezeme k lékaři

Tepelné

lehké popáleniny kůži ochlazujeme a zavážeme sterilním obvazem

těžké popáleniny první pomoc: přivolání lékaře převoz do nemocnice

lehké omrzliny omrzlé části teple zabalíme

těžké omrzliny omrzlé části omýváme vodou postupně teplejší až do 40°C, převezeme k lékaři

Chemické – žíravinami

poleptání kyselinou omyjeme proudem vody, potom vodou s rozpuštěnou jedlou sodou (1–3% roztok)

poleptání hydroxidem omyjeme proudem vody a pak zředěným octem

Co má člověk udělat, když se na jeho kůži objeví nějaké změny? Jaké nebezpečí může hrozit?

Jak se změní kůže, když se „popálíme“ kopřivami? Co to způsobilo?

Uveď příklady kosmetických prostředků na kůži, vlasy a nehty. Proč příliš mnoho některých druhů kosmetiky pokrývající povrch kůže, vlasů a nehtů může škodit?

O čem svědčí vzhled a čistota těla?

Uveď příklad, jak a čím se může poškodit kůže a jak poskytneš první pomoc.

TVAR A POHYB TĚLA

Lidská kostra

Lidská kostra se vyznačuje několika charakteristickými znaky:

– postava je vzpřímená, páteř má dvojesovité prohnutí

– horní končetiny nejsou přizpůsobeny k chůzi, je vyvinuta ruka

– mozková část lebky je větší než část obličejová

– hrudník je zpředu a zezadu zploštělý

Podle obrázku 75 porovnej kostru člověka a kostru lidoopa (šimpanze). Vytkni hlavní rozdíly.

Šimpanz Člověk

celkový tvar kostry

tvar lebky

tvar dolní čelisti průřez lebkou (velikost prostoru pro mozek)

75 Srovnání koster šimpanze a člověka

(42) 28 26 27 25 1

29

rameno (kloub)

články prstů

kůstky záprstní

kůstky zápěstní

články prstů

kůstky záprstní

kůstky zápěstní

lebka

kost vřetenní

kost loketní

kost klíční

kost pažní

kost vřetenní

kost loketní kost pažní

kost hrudní

žebra

páteř

kost pánevní

kost křížová kyčelní kloub

kost stehenní

hrudník

kost hrudní žebra chrupavčitá část

čéška kost holenní

kost lýtková

kotník (kloub)

76 Stavba lidské kostry

koleno (kloub)

čéška

kost holenní kost lýtková

kůstky zanártní

kůstky nártní

články prstů

kůstky zánártní

kůstky nártní

články prstů pata

Hlavní části lidské kostry: páteř, hrudník, lebka kostra horních končetin kostra dolních končetin

Podle obrázku 76 a dosavadních znalostí popiš stručně hlavní části lidské kostry.

3

lebka krční obratle (7) lopatka hrudní obratle (12)

bederní obratle (5)

kost křížová (5) (srostlé obratle)

kostrč (4–5)

kost pánevní kost stehenní

kost patní

Z kolika obratlů se skládá krční páteř u většiny savců? Spočítej, kolik obratlů má krční páteř člověka.

4

Ukaž na svém těle místa odpovídající kostem uvedeným na obrázku a pojmenuj kosti, které určují tvar těchto míst.

(43)

2

Pohyb dolní končetiny

svaly lýtkové (stah)

svaly lýtkové (uvolněné)

Achillova šlacha (připojení stahovačů)

šlachy připojení natahovačů

Stahem jiných svalů připojených ke kostem nártním a zánártním se noha natáhne.

90 Pohyb končetin

Pohyb horní končetiny

Stahem lýtkových svalů se kotník pohybuje nahoru.

dvojhlavý sval pažní (biceps)

trojhlavý sval pažní (triceps)

Stahem dvojhlavého svalu pažního se předloktí přitáhne.

Stahem trojhlavého svalu pažního se předloktí natáhne.

Stav kosterního svalstva závisí na tom, jak svaly využíváme. Sportem, cvičením a tělesnou prací se skupiny svalů posilují a zvýrazňují. Člověk, který nenamáhá svaly, mívá svalstvo ochablé.

Uveď příklady sportů a jejich vlivu na určité svalové skupiny.

Co je fittness centrum? Proč je důležité při sportu zachovávat bezpečnostní pravidla a využívat bezpečnostní pomůcky? Uveď příklad, jak může i sportování ohrozit zdraví.

Svalstvo zajišťující pohyb vnitřních orgánů (například trávicí trubice) má jinou vnitřní stavbu. Je to svalstvo hladké a jeho činnost (podobně jako činnost srdce) nemůžeme ovládat vůlí.

Dej svým svalům příkazy:

a) týkající se pohybu v prostoru (například zvednutí ruky),

b) týkající se činnosti některého vnitřního orgánu (zrychlení činnosti srdce).

Který z těchto příkazů lze splnit? Ověř si to.

Jak se získává energie potřebná pro činnost svalstva?

Protože svaly ke své činnosti potřebují stálý přívod živin (glukózy) a kyslíku, jsou bohatě prokrvené.

ZÁKLADNÍ ŽIVOTNÍ FUNKCE LIDSKÉHO TĚLA

Které základní části obsahuje živočišná buňka?

Jaký je význam jednotlivých ústrojků v buňce?

Co je tkáň? Uveď příklady různých tkání.

Bezprostřední okolí buněk v tkáních vyplňuje tkáňový mok, který je vnitřním prostředím organismu. Toto prostředí musí: a) zajišťovat vhodné podmínky pro život buněk: musí poskytovat živiny a kyslík k uvolňování energie pro život buňky a přijímat odpadní látky z dějů v buňkách, b) mít stálé vlastnosti: určité složení, určitou teplotu i osmotickou hodnotu, která závisí na množství částic v tkáňovém moku.

Čím více částic, tím vyšší osmotická hodnota. Osmóza je pronikání rozpouštědla z méně koncentrovaného roztoku do roztoku koncentrovanějšího polopropustnou blanou, tzn. pronikání malých molekul (např. vody) z míst, která mají nižší osmotickou hodnotu na místa s vyšší osmotickou hodnotou (např. prostředí s molekulami solí nebo organických látek).

Význam stálé osmotické hodnoty si vysvětlíme

(50) 2 1 7 6 8

5

plazmatická membrána (přijímání látek)

lyzozom (trávení látek)

jádro (řízení dějů rozmnožování)

91 Živočišná buňka

tkáňový mok

buňky

odvod odpadních látek

mitochondrie (uvolňování energie)

ribozomy (vznik bílkovin)

92 Buňky v tkáňovém moku

buňka v prostředí s vyšší osmotickou hodnodou

buňka v prostředí s nižší osmotickou hodnotou

buňka v prostředí se stejnou osmotickou hodnotou

93 Význam stálého osmotického tlaku v tkáních

na porovnání tří situací (viz obrázek 93), do kterých se v prostředí může dostat buňka, jejíž povrch (buněčná blána) je polopropustný:

a) V prostředí s vyšší osmotickou hodnotou buňka ztrácí vodu, zmenšuje vyšší osmotickou hodnotu, ztrácí buňky vodu a zmenšují svůj objem (např. v koncentrovaném roztoku soli kuchyňské),

b) V prostředí, které má nižší osmotickou hodnotu, buňka naopak vodu přijímá, až praskne (například v destilované vodě),

c) Buňky tedy mohou existovat jedině v prostředí, kde je osmotická hodnota stejná jako uvnitř buněk. Pak mezi nimi a okolním prostředím dochází k potřebné stálé výměně částic – a objem buňky se nemění.

Ve všech tkáních těla je stejná osmotická hodnota jako má 0,95% roztok chloridu sodného, kterému říkáme fyziologický roztok. V něm se proto mohou přechovávat tělní tkáně, aniž dojde k jejich porušení.

Vyjádři samostatně, co znázorňuje obrázek 92. Co vyjadřují označené šipky?

Prohlédni si obrázek 93 a řekni, která jeho část ukazuje situaci v tkáňovém moku.

Látky potřebné k životu pronikají stěnou krevních vlásečnic do tkáňového moku a odtud do buněk. Odpadní látky se naopak dostávají z buněk do tkáňového moku, odkud jsou nasávány do vlásečnic a dále se dostávají do krevního oběhu.

Co buňky přijímají?

Které látky patří mezi živiny?

Které další látky potřebujeme k životu?

Co buňky do okolí vylučují?

Které orgánové soustavy zajišťují u obratlovců:

získávání živin,

získávání kyslíku,

rozvádění látek po těle,

vylučování nepotřebných a škodlivých látek?

Příjem látek do našeho těla, jejich využívání a odstraňování nepotřebných látek z těla zajišťují soustavy trávicí, dýchací, cévní a vylučovací jako u ostatních obratlovců.

Prohlédni si obrázek a všimni si uložení základních orgánových soustav v našem těle.

94 Vnitřní stavba lidského těla

brzlík

plíce

srdce bránice

játra

žaludek

žlučník

tlusté střevo tenké střevo

slepé střevo

močový měchýř

(51)

–

10 9 6 5 8 7 4 3

kyslíkupřívod přívodživin uhličitéhooxiduodvod

výživa vdechvýdech vylučování

Hmatová tělíska jsou citlivá na tlak Umožňují nám vnímat, jaký tvar a povrch (špičatý, drsný, hladký atd.) mají předměty kolem nás. Zvláště vycvičený hmat mají nevidomí. Jsou schopni hmatem „číst“ – rozlišovat písmo složené z výčnělků.

Po těle jsou rozesety také smyslové buňky pro vnímání chladu a tepla. Vnímání bolesti zprostředkují volná nervová zakončení ve škáře.

Ověř si se zavřenýma očima, jak citlivá máš hmatová tělíska v konečcích prstů, kde se jich soustřeďuje nejvíce.

Zkus, která část jazyka je nejcitlivější na sladké a která na kyselé.

168 Kožní čidla

Chuťové buňky jsou citlivé na látky rozpuštěné ve vodě. Na jazyku je u dospělého člověka okolo 19 tisíc chuťových pohárků pro vnímání chuti sladké, slané, kyselé a hořké. Vnímání chuti je kombinací těchto základních vjemů a je doprovázeno i celkovými pocity libosti a nelibosti.

Proč má značný význam vkusná úprava jídla i prostředí, v němž jíme?

Chuťový pohárek ve sliznici jazyka

slinná žláza

nervová vlákna

Rozložení chuťových vjemů na jazyku

Čidla čichu představují miliony čichových buněk ve stropu nosní dutiny. Tyto buňky jsou opatřeny řasinkami a jsou pokryty hlenem, ve kterém se zachycují plynné látky z okolí. Vjemy procházejí částí mozku, kde jsou i centra pro emoce, což vysvětluje libé a nelibé pocity vnímání různých vůní a pachů. Příliš intenzivním drážděním se chuť i čich mohou otupovat.

Kde je umístěno vnímání čichu (čidla čichu)?

Co může být příčinou otupování chuti a čichu? Proč je ztráta chuti nebo čichu nebezpečná?

smyslového orgánu čichu

Nejsložitějšími smyslovými orgány jsou ucho a oko .

Ucho je čidlo sluchu – vnímá různé zvuky. Zvuk vzniká jako mechanické vlnění těles, které se šíří v látkovém prostředí (obvykle ve vzduchu) a vyvolává vjem ve sluchovém orgánu.

Člověk je schopen vnímat až 300 000 různých zvukových vjemů, které vyvolává zvukové vlnění o frekvenci 16 (17) až 20 000 hertzů (1 hertz, tj. 1 Hz, znamená 1 kmit za sekundu.) Zvukové vlnění o nižší a vyšší frekvenci člověk vnímat nemůže.

chuťový pohárek

sladkost slanost kyselost hořkost

169 Chuť

Prohlédni si základní části ucha na obrázku 171 a samostatně tyto základní části ucha nakresli.

Zopakuj si podle informací na str. 28, co je ultrazvuk. Uveď příklad živočichů, kteří jsou schopni vnímat i ultrazvuk.

Zvukové podněty zachycuje zevní ucho – ušní boltec a zvukovod . Střední ucho je od zevního ucha odděleno tenkou blankou – bubínkem. Na bubínek přiléhají drobné kloubně spojené kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek), které přenášejí chvění bubínku na tenkou blanku mezi středním a vnitřním uchem a zesilují ho. (Představují jakýsi mikrofon, který zvukové vlny přenáší ze vzdušného do kapalného prostředí.)

(82)

11 8 7 10 9 6 5

různá hmatová tělíska

170 Čich Uložení čidel čichu Stavba

ušní boltec

zvukovod bubínek

blanka (mezi středním a vnitřním uchem)

sluchové kůstky

vnější kapalina vnitřní kapalina

blanky v hlemýždi sluchový nerv

sluchové buňky

Vnitřní ucho je uloženo v dutinách lebky –v kostěném labyrintu. V něm je tekutina, ve které se vznáší blanitý labyrint rovněž vyplněný tekutinou. Skládá se ze tří polokruhovitých kanálků, z předsíně a hlemýždě. Čidlo sluchu je uloženo v hlemýždi. Hlemýžď je spirálovitě zatočená slepě končící a zužující se trubička, v níž jsou uloženy sluchové buňky.

Kmity přenesené ze středního ucha způsobí chvění tekutiny v předsíni a v hlemýždi. Rozvlněná tekutina rozkmitá v hlemýždi jemné blanky a ty podráždí sluchové buňky. Z nich se podnět předává do nervových buněk v mozku. Vlnění různého kmitočtu rozkmitává různé blanky, takže sluchové buňky v hlemýždi zaznamenávají různou výšku tónů. V mozku se zvukové podněty skládají do celkového vjemu.

Pro které zvukové vlny jsou citlivé naše sluchové buňky?

V které části mozku vzniká sluchový vjem?

Ve vnitřní uchu je také orgán vnímání polohy (statický orgán). Jsou to polokruhovité chodby labyrintu, které svírají v prostoru pravé úhly. Jsou vyplněny hlenem s drobnými krystalky, které při změně polohy těla dráždí brvy smyslových buněk. Podněty jsou převáděny do mozečku a umožňují

polokruhovité chodby předsíň hlemýžď

pohyb kapaliny smyslové buňky

vnímání polohy těla. Kromě toho je v labyrintu také zařízení, které nám umožňuje vnímat zrychlení.

Představ si, že se člověk předkloní. Vysvětli, jak si tuto polohu těla uvědomí.

Při rýmě nebo při angíně může vniknout do středního ucha infekce trubicí, která spojuje ucho s nosohltanem (sluchová trubice). Může tak dojít k zánětu středního ucha

Bubínek, který je při tom někdy nutno propíchnout nebo který sám praskne, se obvykle rychle zahojí. Při častém opakování infekce, a zejména při samovolném prasknutí bubínku se snižuje schopnost slyšení. Lidé s poruchou sluchu mají ztížený život, a proto se k nim musíme chovat zvlášť ohleduplně.

Co má udělat člověk, který si poraní ucho nějakým ostrým předmětem nebo cítí v uchu bolest?

Zrak je pro člověka nejdůležitější smysl. Získáváme jím více informací o okolním prostředí než všemi ostatními smysly dohromady.

Zrakem vnímáme světlo, které buď vychází ze světelného zdroje, nebo se odráží od předmětů, takže můžeme rozeznávat jejich uspořádání v prostoru, tvary, barvy i pohyb.

(83)

13 12 14 15

171 Sluch Stavba ucha Stavba hlemýždě Vnímání polohy

Varianta B – Zjišťování činnosti smyslových orgánů

Potřeby: látky různé chuti, kávová lžička, obrázky k „oklamání zraku“, pipeta nebo kapátko, nádoba s vodou, šátek k zavázání očí, různé aromatické látky

Upozornění: Úkoly jsou výběrové. Plňte jen ty, na kterých se dohodnete s učitelem.

Pracovní postup:

1. Sleduj na obrázku 181 (nebo jiných obrázcích), jak nás oko může klamat.

2. Ve dvojicích si vždy jeden zaváže oči a druhý mu přiloží na lžičce ke špičce jazyka malé množství cukru, soli, octa. Měříme, jak rychle kdo reaguje. Pak se vyměníme.

3. Při zavázaných očích spolužáka zjišťuj jeho rychlost reakce na kápnutí studenou vodou na hřbet ruky, čelo, předloktí.

4. Zjišťuj, jak spolužák se zavázanýma očima rozezná vůni nebo pach tří až pěti předložených látek.

5. Kolektivně při zavázaných očích můžete podle sluchu hádat, co učitel nebo některý žák dělá (např. chůze, trhání papíru).

Závěr: Ve dvojici zhodnoťte citlivost svých smyslů.

ROZMNOŽOVÁNÍ ČLOVĚKA

Jaký je význam rozmnožování?

Co je podstatou oplození u všech organismů?

Uveď, co si pamatuješ o oplození u krytosemenných rostlin, u hlemýžďů, u včel, u ryb.

Jak se říká samčím a jak samičím pohlavním buňkám u rostlin, jak u živočichů?

Zopakuj si, co víš o rozmnožování obratlovců.

Co je pohlavní dvojtvárnost?

Člověk (jako každý obratlovec) je odděleného pohlaví Muži a ženy se od sebe liší nejen stavbou pohlavních orgánů, ale i mnoha jinými dalšími znaky.

Je zcela přirozené, že dívky jsou obvykle jemnější než chlapci, mají menší sílu, vyšší hlas. Existují ovšem výjimky.

Vyjádři samostatně, jak se od sebe liší chlapci a dívky svým vzhledem.

Jaký by podle tvého názoru měl být chlapec, jak by se měl chovat? Jaká by podle tvého názoru měla být dívka, jak by se měla chovat?

Připravte si anonymní písemnou anketu – chlapci vyjádří své názory na dívky a naopak, názory shrňte a prodiskutujte.

Mužským pohlavním orgánem jsou párové žlázy – varlata. V kanálcích těchto žláz vznikají miliony spermií, které přenášejí dědičné informace pro vznik nového jedince.

Vznikají zvláštním dělením jádra buněk uvnitř žlázy. Mají poloviční počet chromozomů.

Prohlédni si znovu obrázek 53 a řekni, kolik chromozomů obsahují spermie ve srovnání s ostatními tělními buňkami.

Čím se liší vznik pohlavních buněk od vzniku ostatních buněk?

Spermie se dlouhou trubicí (chámovodem) dostávají do močové trubice a odtud z těla ven při vystřikování (ejakulaci) spermií s hlenem čili semenem.

Před ejakulací se krví naplní houbová tkáň v pyji (penisu), který tak ztopoří. Ve vystřikovaném semenu se spermie pohybují pomocí bičíku.

Kromě spermií produkují varlata také mužský pohlavní hormon, který ovlivňuje vznik druhotných mužských pohlavních znaků. Proto se např. chlapcům v pubertě, kdy se hormon začne uvolňovat, mění hlas (mutují), začínají jim růst vousy a tělesné ochlupení, zvýrazňuje se ohryzek na krku. Ženské pohlavní orgány tvoří párové žlázy vaječníky . V nich je již při narození děvčátka asi 100 000 nezralých vajíček, která začínají dozrávat v pubertě (mezi 12.–15. rokem). V průběhu života jich dozrává asi 400 (obvykle do 45–50 let života ženy). Vajíčko je nositelem dědičných vlastností.

(88)

9 1 3 2 10 8 7 4 6 5 181 Jak nás klamou oči

Rozmnožovací soustava muže

182

chámovod

semenný váček

předstojná žláza

houbovité těleso

močová trubice

pyj (penis)

nadvarle

varle

Rozmnožovací soustava ženy

vejcovod

vaječník

děloha pochva

183 Oplození

Vajíčka dozrávají postupně po jednom ve váčku, který se kolem každého vajíčka vytvoří. Po prasknutí váčku se zralé vajíčko uvolní do trubice (vejcovodu), která končí ve svalovém útvaru – v děloze Děloha je s povrchem těla spojena pochvou

Jaký počet chromozomů má vajíčko ve srovnání s ostatními buňkami těla?

bičík

spermie

jádro buněčné obal vajíčka vajíčko

Při pohlavním styku se spermie dostávají do pochvy, dále do dělohy a odtud vlastním pohybem putují až do vejcovodu. S vajíčkem splývá obvykle pouze jediná spermie.

Oplozené vajíčko se usadí v prokrvené stěně dělohy a tam se vyvíjí nový jedinec (viz dále).

Vajíčko, které není oplozeno, za krátký čas zaniká a vychází pochvou ven z těla. Zároveň vychází