Čítanka pro 9. ročník

Zpracoval Josef Soukal

Lektorovaly:

doc. PhDr. Vlasta Ř e ř ichová, CSc., PhDr. Kv ě ta Rysová, Mgr. Ivana Kolá ř ová

Schválilo MŠMT . j. MSMT-37 084/2018 dne 30. ledna 2019 k za azení do seznamu u ebnic pro základní vzd lávání jako sou ást ucelené ady u ebnic pro vzd lávací obor Český jazyk a literatura s dobou platnosti šest let.

© Josef Soukal, 1997, 2002, 2008, 2019

Illustrations © Ji ř í Petrá č ek, 1997, 2002, 2008, 2019 © SPN – pedagogické nakladatelství, a. s., 1997, 2002, 2008, 2019

ISBN 978-80-7235-623-2

OBSAH

Chvála vyprav ství

Ze židovského humoru

Vladimír Kalina: Sedmilhá ř i

Jan Werich: Lakomá Barka

Ji ř í Brde č ka: Pít, č i nepít?

Karel Č apek: Č intamani a ptáci.

Vladislav Van č ura: Zbraslavská povídka o opatu Martinovi

Jaroslav Hašek: Švejkovy nehody ve vlaku.

Bohumil Hrabal: Ve č erní kurz

ř ižiny.

Pavel Kohout: Nápady svaté Kláry

P ř emysl Rut: O Č ervené karkulce

Naruby

Ji ř í Suchý: Naruby

Stephen Leacock: Moje memoáry a mizérie z uč itelských let.

Emanuel Frynta: Nezkalený obraz sv ě ta

Ivan Vysko č il: U č itel a p ř ítel z ů stal ve ř ejnosti neznám.

Rudolf K ř es an: Tomu ješt ě nerozumíš.

edloha

Jaroslav Dušek: Úsilí.

Michal Viewegh: Výchova

Robert Fulghum: Je únor. Ráno.

se

eského divadla 20. století Karel Č apek – Josef Č apek: Ze života hmyzu.

Ji ř í Voskovec – Jan Werich: Caesar.

Ji ř í Suchý: Komik

ř í Suchý – Ji ř í Šlitr: Katastrofy

Ji ř í Suchý: Blázen a dít ě

Ladislav Smoljak – Zden ě k Sv ě rák: Cimrmanova cesta za č eskou pohádkou

Afrika: Ope ř ený had.

Karel Hynek Mácha: Máj.

Jaroslav Vrchlický: Píse

Karel Toman: B ř ezen

Ji ř í Wolker: U

Vít ě zslav Nezval: Morava

Jacques Prévert: Pro tebe má lásko

Ješt ě rka

Vojákovo volno

Václav Hrab ě : Variace na renesan č ní téma

Jaroslav Seifert: Píse

Bašó: Haiku

Zbyn ě k Šiška: Haiku

Giuseppe Ungaretti: Vojáci

Písn a písni ká i

Karel Kryl: Brat ř í č ku zavírej vrátka

Bulat Okudžava: Č lov ě k z blankytu.

č ka o papírovém vojá č kovi

Milan Lasica: Bolo nás jedenás

Nohavica:

Vize a fantazie

Karel Č apek: Válka s Mloky .

Josef Nesvadba: Blbec z Xeenemünde

George Orwell: Farma zví ř at

Osudy

Anton Pavlovi č Č echov: Va ka.

Jindra Jarošová: Via lucis. . .

Filip Jánský: Nebeští jezdci.

Wolfgang Borchert: V noci p ř ece krysy spí.

Michail Šolochov: Osud č lov ě ka

Varlam Šalamov: Suchý p ř íd ě l

Ota Pavel: B ě h Prahou

Zdena Salivarová: Pro č jsem tak krásn ě hrála Bruch ů v koncert.

Tera Fabiánová: Nave č er p ř išla jsem .

KAREL Č APEK – JOSEF Č APEK

Ze života hmyzu

Brat ř i apkové zejména na po č átku své tvorby (v desátých letech 20. století) psali spole č n ě . Hra Ze života hmyzu (z r. 1921) je sledem alegorických výjev ů , v nichž postupn ě vystupují motýli, brouci a mravenci. Druhé jednání, z kterého jsme vybrali ukázku, je nadepsáno Ko ř istníci.

1. HLAS Pozor na kuli č ku! Dej pozor!

2. HLAS Pomalu!

1. HLAS Po...po...pozor!! Na scénu se vyvalí velká koule hnoje, strkaná párkem chrobák ů .

C HROBÁK Nestalo se jí nic?

C HROBA Č KA I toto! Jeje, kdepak! Achich, to leknutí! Vi , kuli č ko, že nic? Tytyty – ty naše drahá kuli č ko!

C HROBÁK Haha, náš kapitálku! Naše mrvi č ko! Naše zlato! Naše všecko!

C HROBA Č KA Ty krásný tr ů sku, ty poklade, ty skvostná kuli č ko, ty naše zlaté jm ě ní č ko!

CHROBÁK Ty naše lásko a jediná radosti! Co jsme se našetřili, nasháněli, mrvičky nanosili a smradlavých drobe č k ů nast ř ádali, od huby si utrhovali –

C HROBA Č KA – a nohy si ubrousili a hromádek rozryli, co jsme se nahrabali, než jsme si t ě tak hezky uhn ě tli a založili –

C HROBÁK – a zakulatili a doplnili, ty naše velké sluníč ko!

C HROBA Č KA Náš skvoste!

C HROBÁK Náš živote!

C HROBA Č KA Ty naše celé dílo!

C HROBÁK Jen si p ř ivo , stará! Ta krása krásoucí! Jen pot ě žkej! Co toho máme!

C HROBA Č KA Toho božího daru!

C HROBÁK Toho požehnání! (...)

C HROBÁK Hahaha, je to krásné n ě co mít. Sv ů j majete č ek. Sv ů j životní sen.

C HROBA Č KA Svou kuli č ku.

C HROBÁK Ovoce své práce.

C HROBA Č KA Hahaha!

C HROBÁK Já se zblázním radostí. Já... já... já se zblázním samou radostí. Na mou duši, já se zblázním.

C HROBA Č KA Pro č ?

C HROBÁK Starostí. Te , když máme svou kuli č ku! Tak jsem se na ni t ě šil, a te , když ji máme, musíme d ě lat novou. Ta d ř ina!

C HROBA Č KA A pro č novou?

C HROBÁK Pitomá! Abychom m ě li dv ě .

C HROBA Č KA Aha, dv ě . To je pravda.

C HROBÁK Haha, jen si to p ř edstav: dv ě kuli č ky! Nejmí dv ě . Ř ekn ě me spíš t ř i. Víš, každý, kdo už má kuli č ku, musí d ě lat novou.

C HROBA Č KA Aby m ě l dv ě .

C HROBÁK Nebo spíš t ř i.

C HROBA Č KA Ty, Chrobá č ku!

C HROBÁK No, copak?

C HROBA Č KA Já mám ouzkost. Aby nám ji pak n ě kdo neukradnul.

C HROBÁK Co? Koho?

C HROBA Č KA Naši kuli č ku. Naše pot ě šení. Naše všechno.

C HROBÁK Naši ku... kuli č ku? Proboha, nestraš!

C HROBA Č KA Když... když... když ji nem ů žem s sebou valit, až budeme d ě lat tu druhou.

C HROBÁK Uložíme ji, víš? U-lo-žíme. Schováme. P ě kn ě zahrabeme. Po č kej, n ě kam d o d ů lku, do d ů le č ku, do bezpe č í, víš? Ukládat se musí.

C HROBA Č KA Jen aby ji n ě kdo nenašel!

C HROBÁK Nene, totototo! Nemluv! Kdepak, ukrást nám ji! Naši kuli č ku! Naše zlato! Náš malý kulatý kapitálek!

C HROBA Č KA Naše skvostné hovínko! Náš život! Naše celé pomyšlení!

C HROBÁK Po č kej, z ů sta tady a hlídej – hlídej ji – pozor dávej – (odbíhá)

C HROBA Č KA Kam zase letíš?

C HROBÁK D ů lek hledat... dolí č ek ... hluboký d ů l... zahrabat kuli č ku... milá č ka... naše zlato... do bezpe č í... (zajde) Po... zor...

C HROBA Č KA Chrobáku! Ale Chrobá č ku, poj sem! Po č kej! Tamhle je... Ale Chrobáku! Už neslyší. A tamhle je takový dobrý d ů lek! Chrobáku! Už je pry č . A tamhle je tak skvostný d ů le č ek! Ten vrták! Trulant! Pitomec! Kdybych se tam aspo mohla podívat! Ne, já nejdu nikam, kuli č ko. Kdybych... jen mrknout... Kuli č ko, milounká kuli č ko, jen chvilku po č kej, já hned, hned p ř ijdu, jen mrknout a budu tady... (B ě ží do pozadí, obrátí se) Kuli č ko, hezky č ekat, být hodná. Já hned, hnedli č ko – (Sestupuje do Lumkovy díry) (...)

Klobouk ve k oví

Vítr vane pouští, po písku žene klobouk, zahnal ho do houští, starý a č erný klobouk.

Kdepak je ta hlava, která klobouk nosila?

Byla č erná, č i plavá? Komu asi pat ř ila?

Kdo to v poušti zmizel?

Odkud šel a kam?

Jakou to m ě l svízel, že byl v poušti sám?

Jen zaváté stopy. Starý klobouk ve k ř oví. Nikdo nic nepochopí. Nikdo se nic nedoví.

ü V textu Klobouk ve k ř oví se objevuje ř ada otázek. Jak byste na n ě odpov ě d ě li? Je v ů bec možné na n ě odpov ě d ě t?

ü Které jazykové prvky jsou pro tvorbu dvojice Voskovec–Werich př ízna č né?

ü Znáte další hry a písn ě Ji ř ího Voskovce a Jana Wericha?

ü Víte, kte ř í um ě lci se k tvorb ě této slavné dvojice hlásili?

ü Myslíte si, že V + W mají co ř íct i dnešní mladé generaci?

n Pro srovnání: hry Miroslava Horní č ka, hry Ji ř ího Suchého

JI Í VOSKOVEC (1905–1981)

Spoluzakladatel Osvobozeného divadla. Kromě her a filmových scéná řů vytvá ř ených spole č n ě s J. Werichem (filmy Pudr a benzin, Hej rup aj.) psal verše, p ř ekládal z francouzštiny a pozd ě ji č eské texty do angli č tiny. Z dalších her V + W: West Pocket Revue, Golem, Osel a stín, Balada z hadr ů aj.

O JANU WERICHOVI viz s. 18.

SEMAFOR

Na p ř elomu 50. a 60. let se na č eských jevištích za č ala objevovat vystou pení nového typu nazývaná text-appealy: šlo o kombinaci č tených text ů , dialog ů a hudby. Jejich vznik a pojmenování (m ě lo nazna č it aktivní p ů sobení na diváka) jsou spjaty se jmény Ivana Vyskoč ila (o n ě m více v kapitole Naruby) a Jiř ího Suchého. Ten roku 1959 založil vlastní divadelní scénu – Semafor. Název vznikl p ů vodn ě jako zkratka ze za č áte č ních písmen slov SEdm MAlých FORem (hudební divadlo, kabaret pro d ě ti, divadlo poezie, divadlo oživlých rekvizit a masek – škrobených hlav, výtvarné um ě ní, pantomima a film), brzy však p ř evládla forma jediná –hudební divadlo dvojice Ji ř í Suchý a Ji ř í Šlitr . Jejich role byly zpo č átku velmi vyhran ě né: Šlitr psal hudbu k Suchého hrav ě lyrickým text ů m, pop ř . u klavíru hudebn ě „komento val“ partnerovy promluvy, postupn ě však jejich dialog nabyl povahy herec ké a slovní.

K po č átk ů m hereckého partnerství se váže i vzpomínka J. Suchého.

JI Í SUCHÝ

Komik Ji í Šlitr

Tohle už je zase úplně jiná kapitola, která začala v roce 1962, kdy jsme chystali v divadle pořad Jonáš a tingltangl. Postava kabaretiéra-světoběžníka mi ležela v hlavě už delší čas a Jiř í Šlitr jí jednou dal poněkud konkrétnější podobu tím, že ji pokřtil jménem Jonáš. Tou dobou už měl složenou řadu písniček pro připravovanou hru a dalo se očekávat, že už nás nemůže ničím překvapit. Když mi jednoho dne oznámil, že chce ve hře vystupovat, považoval jsem to – decentně řečeno – za „blbej vtip“. Ale jeho vážná tvář mě nenechala na pochybách, že za vyřčenou větou stojí nevyvratitelný záměr. Na tomto místě je třeba vysvětlit, že herecké schopnosti Jiřího Šlitra nebyly nulové, nýbrž ještě o něco méně. Vzpomínám si, jakou potíž mu dělalo, když se měl jít po představení lov ě k z p ů dy na jeviště poděkovat, jak se na úspěšného skladatele slušelo. Ze snímku, který pohotový fotograf tehdy po řídil, září dodnes rozpačitý Šlitrův úsměv, ale není na něm žel zachyceno to titánské úsilí, které jsme museli vynaložit, abychom dostali plachého umělce na scénu. Tento muž se tedy rozhodl být hercem, p ř esn ě ji ř e č eno komikem, což je v tomto p ř ípad ě ješt ě pikantn ě jší. Hned p ř i prvních zkouškách nám bylo jasné, že se mu to nem ů že poda ř it. Sed ě l bezradn ě u piana a nep ř irozeným hlasem od ř íkával p ř edepsané v ě ty. P ř emýšleli jsme s režisérem Karlem Marešem, jak toho ctižádostivého č lov ě ka od jeho zám ě ru odradit, ale na nic jsme nep ř išli, a tak jsme se rozhodli, že ho necháme vystoupit p ř ed publikem a vzniklý debakl že mu pak bude jednou provždy varováním p ř ed neuváženým vstupem na prkna. Sám jsem byl odhodlán zachránit na scén ě , co se dá, aby divák byl alespo č áste č n ě uspokojen, i když mi bylo jasné, že nebudu mít snadnou práci. V duchu jsem si č asto opakoval výrok jednoho velikána českého divadla: „Špatnej herec, kterej nevydrží na jevišti dv ě hodiny ostudy!“

Den premiéry se blížil nezadržitelně a Šlitrovy výkony na zkouškách se nelepšily. N ě kdy jsme dokonce mívali pocit, že právě naopak. 18. 6. 1962 – Gottwaldov.

V záv ě ru básn ě se autor ztotož ň uje s pocity svého hrdiny:

I v smutném zraku mém dv ě v ř elé slzy stály, co jiskry v jezeru, po mé si tvá ř i hrály; neb m ů j též krásný v ě k, d ě tinství mého v ě k daleko odnesl divoký č asu vztek. Daleko jeho sen, umrlý jako stín, obraz co bílých m ě st u vody stopen klín, tak jako zem ř elých myšlenka poslední, tak jako jméno jich, pradávných boj ů hluk, dávná severní zá ř , vyhaslé sv ě tlo s ní, zbort ě né harfy tón, ztrhané str ů ny zvuk, zašlého v ě ku d ě j, um ř elé hv ě zdy svit, zašlé bludice pou , mrtvé milenky cit, zapomenutý hrob, v ěč nosti skleslý byt, vyhasla ohn ě kou ř , slitého zvonu hlas, mrtvé labut ě zp ě v, ztracený lidstva ráj, to d ě tinský m ů j v ě k.

Nyn ě jší ale č as jinošství mého – je, co tato báse , máj. Ve č erní jako máj ve l ů n ě pustých skal; na tvá ř i lehký smích, hluboký v srdci žal.

Ilustrace Jan Zrzavý

ü P ř e č t ě te si báse pozorn ě a vysv ě tlete si místa, kterým nerozumíte.

ü V úvodní části ukázky ( Byl pozdní ve č er /…/ planoucí tam co slzy lásky ) vyniká zvuková stránka jazyka. Doložte toto tvrzení konkrétně .

ü V dalším úryvku se odsouzený lou č í se sv ě tem. Co je pro n ě j út ě chou v okamžiku smrti?

ü Tato č ást básn ě je dramatická. Jak toho autor dosáhl?

ü V jakém významu užívá básník slovo zem ě ? Chápe zemi pouze jako vlast? Koho si vybírá za posly, kte ř í mají zv ě stovat jeho city?

ü Všimn ě te si ř ady obrazných vyjád ř ení v záv ě ru básn ě ( Daleko jeho sen, umrlý jako stín... ). Které p ř edstavy a jevy se v nich spojují?

ü V záv ě ru básn ě vzpomíná lyrický mluv č í na č as svého d ě tství. Vysv ě tlete, kterými jazykovými prost ř edky básník vyjád ř il, že tento č as už nenávratn ě zmizel, že je pouhou vzpomínkou.

ü Vyhledejte v Literární výchov ě výklad o po č átcích č eského národního obrození. P ř e č t ě te si tam i o Karlu Hynku Máchovi.

ü Vyberte si n ě kterou pasáž z básn ě a p ř ipravte si ji k recitaci.

KAREL HYNEK MÁCHA

(1810–1836)

Vrcholný p ř edstavitel č eského romantismu, autor básn ě Máj . Z dalších prací: prózy Obrazy ze života mého, Cikáni.

„Mácha velmi rád cestoval, ponejvíce p ě šky. S p ř áteli nebo sám podnikal daleké výlety na osam ě lé hrady a z ř íceniny, do divoké p ř írody, k rozeklaným skalám, k jezer ů m. I v tom se projevoval zm ě n ě ný vkus doby, nebo usedlým m ě š an ů m t ř icátých let sta č í pohodlné procházky za m ě stské hradby, kde se v blízké hosp ů dce ctihodná rodinka nají a napije, aby se v poklidu ve č er navrátila do útulné domácí idyly. Máchu naopak láká dálka, opájí se pro storem, výškou hor, prospí se v hradních z ř íceninách, podniká p ě šky cestu p ř es alpské vrcholky až do severní Itálie a Benátek. Je sám. (...) Má sice p ř átele, kte ř í jej obdivují (...). asto je však odrazu je svým pánovitým chováním.“

Bohuš Balajka, P ř ehledné d ě jiny literatury I

ü Co jste se z básn ě a doprovodných text ů dozv ě d ě li o Máchovi, o jeho povaze?

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Jaroslav Vrchlický psal verše již v d ě tství. Celkový po č et jeho knih a p ř eklad ů se blíží dv ě ma st ů m padesáti. Prožil léta plná slávy a projev ů obdivu, do č kal se ale i nemilosrdných odsudk ů . Ohromné pracovní vyp ě tí i citová zklamání jej v záv ě ru života p ř ipravily o duševní zdraví.

Píse

Jest ve č er – kou ř í se z les ů , č ervánek stromy prokmitá, kytici v ř esu ti nesu, je celá rosou pokryta.

Každý ten nejmenší kalich plá jakby protkán rubíny, nesu ti v kvítkách t ě ch malých své lásky velké hlubiny!

(Poutí k Eldorádu)

ü Co se lí č í v první sloce Písn ě ?

Za trochu lásky…

Za trochu lásky šel bych sv ě ta kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý, šel v ledu – ale v duši v ěč ný máj, šel vich ř icí – však slyšel zpívat kosy, šel pouští – a m ě l v srdci perly rosy.

Za trochu lásky šel bych sv ě ta kraj jak ten, kdo zpívá u dve ř í a prosí.

(Okna v bou ři)

ü Na co se lyrický mluv č í soust ř e uje ve druhé sloce?

ü P ř ipome te si, jak vypadá v ř es. Pro č se v prvním verši druhé sloky píše o kalichu?

ü Jak rozumíte druhému verši téže sloky?

ü Koho mluv č í oslovuje v záv ě ru básn ě ? Co oslovené p ř ináší?

ü Č ím je v záv ě re č ných dvou verších vyjád ř ena síla milostného citu?

DROBNOSTI A MINIATURY

BAŠÓ

Bašó je nejznám ě jší japonský básník. Proslul jako mistr žánru, kterým japonská literatura obohatila sv ě tovou poezii, tj. haiku – básn ě mi v originálu t ř íveršovými a skládajícími se ze sedmnácti slabik. Auto ř i haiku se zam ěř ovali zejména na p ř írodní motivy, snažili se zachytit mimoř ádn ě p ů sobivý citový prožitek, okamžik, kdy č lov ě k náhle dosahuje harmonie, vyrovnanosti, št ě stí.

Haiku z ůstalo oblíbeným žánrem dodnes. Mnohdy však auto ři zachovávají spíše jen jeho formu, p ů vodní tematiku a zam ěř ení voln ě rozši ř ují.

Haiku

Umlkly zvony. Ve č erním šerem náhle sakury voní.

(M ěsíce, květy; přeložil Miroslav Novák)

BAŠÓ (1644–1694)

Japonský básník; založil vlastní básnickou školu. Psal př edevším p ř írodní lyriku s filozofickým podtextem.

ZBYN K ŠIŠKA

Haiku

V tráv ě spí stíny

Sv ě t je plný cest zatímco vánek suší A každý n ě kam sp ě chá vyprané plíny č lov ě k i blecha

(Vln ění)

ZBYN K ŠIŠKA (nar. 1930)

Působil jako vysokoškolský pedagog. Píše poezii, knižně publikuje od roku 2003. Kromě souboru haiku Vln ě ní vydal nap ř . sbírky Sonety a Po hrubém písku

ü Srovnejte témata jednotlivých haiku. Které z nich vás nejvíce zaujalo?

ü Pokuste se o vlastní haiku.

KONSTANTIN BIEBL

Milenci

Až um ř em, staneme se kv ě tinami. Ve dne budeme lidem pro radost a ve č er budem sami.

ü Jak jste básni a p ř irovnání zamilovaných ke kv ě tinám porozum ě li?

KONSTANTIN BIEBL (1898–1951)

Č eský básník, známý p ř edevším básnickými sbírkami ve znamení proletář ské poezie a poetismu. Jeho nejznám ě jší knihou je sbírka S lodí, jež dováží č aj a kávu .

GIUSEPPE UNGARETTI

Vojáci

Jako na podzim ze stromu listy

(P ř eložil Daniel Weiss)

ü Co se vám b ě žn ě vybaví p ř i spojení slov podzim – strom (ze stromu) –listy?

ü Dejte tuto spojitost do vztahu s názvem básn ě a spojení vysv ě tlete.

ü Na kterém jazykovém prvku je báse vystav ě na? Nápov ě da: Zapište báse nikoli do verš ů , ale jako b ě žný text (do ř ádku).

ü Pokuste se o básnickou miniaturu.

GIUSEPPE UNGARETTI (1888–1970)

Italský básník; v jeho tvorb ě se odrážejí ot ř esné zážitky z první sv ě tové války, které se zú č astnil jako dobrovolník.

KAREL KRYL

Karel Kryl byl jedním z prů kopník ů moderního folku u nás. Jeho texty mají vždy silný citový náboj, č asto jsou nesmi ř iteln ě úto č né. Po sov ě tské okupaci eskoslovenska v r. 1968 se Kryl stal symbolem odporu. Ně které z Krylových písní tehdy tém ěř zlidov ě ly. Pat ř í k nim i Brat ř í č ku zavírej vrátka.

Brat í ku zavírej vrátka

Brat ř í č ku nevzlykej to nejsou bubáci

Vždy už jsi velikej

To jsou jen vojáci

P ř ijeli v hranatých

železných maringotkách

Se slzou na ví č ku hledíme na sebe

Bud‘ se mnou brat ř í č ku bojím se o tebe na cestách klikatých

Brat ř í č ku v polobotkách

Prší a venku se setm ě lo Tato noc nebude krátká

Beránka vlku se zacht ě lo

Brat ř í č ku! Zav ř el jsi vrátka?

Brat ř í č ku nevzlykej neplýtvej slzami

Nadávky polykej a šet ř i silami

Nesmíš mi vy č ítat jestliže nedojdeme

Nau č se písni č ku

Není tak složitá

Op ř i se brat ř í č ku

Cesta je rozbitá

Budeme klopýtat

Zpátky už nem ů žeme

Prší a venku se setm ě lo

Tato noc nebude krátká

Beránka vlku se zacht ě lo

Brat ř í č ku zavírej vrátka!

Zavírej vrátka!

ü Text je pr ů hlednou alegorií. Kde se v ně m jednoznač n ě odkazuje ke vstupu tzv. spojeneckých vojsk do Československa v srpnu 1968?

ü Vysv ě tlete motivy beránka vlku se zacht ě lo a tato noc nebude krátká .

ü Jaký význam má v textu motiv cesty?

Popularitu, zejména mezi mládeží, Karel Kryl neztratil ani po odchodu od exilu (dlouhá léta žil v N ě mecku).

Váno ní

D ř íve než ze strome č ku

opadá jehli č í

l ů žko ti jmelím ozdobím

Dám fotku do ráme č ku

olovo zasy č í

Tv ů j krajíc chleba

ráno pták ů m rozdrobím

Za tebe sfouknu sví č ku

jablko rozkrojím

Bude to hv ě zda č i snad k ř íž?

Tvé jméno na balí č ku

k ostatním p ř ipojím

To abys nemyslel

že už k nám nepat ř íš

Za okny spadla vlo č ka a zvonek cinká

Ježíšek zav ř el o č ka a tiše spinká

Josef mu ustlal m ě kce

V krabici od kolekce

spí

tichounce

spí

Kus loje pro sýkory

Na stole cukroví

Od zít ř ka noci ubývá

Mráz cukrem pokryl hory

Paná č ek hadrový a jedna židle

jedna židle p ř ebývá

(Kníška Karla Kryla)

ü Koho mluv č í v textu oslovuje? Jaký má k oslovenému vztah? Svoje

tvrzení od ů vodn ě te s využitím konkrétních textových pasáží.

ü Je motiv Vánoc v textu nejd ů ležit ě jší?

KAREL KRYL (1944–1994)

Písni č ká ř , básník a publicista. Z knih: Kníška Karla Kryla (-š- v názvu je zám ě r), Sloví č ka (pís ové texty a poezie) aj.

Vize

KAREL Č APEK

Válka s Mloky

Objev, který se vymkne člověku z rukou a obrátí se proti němu, přičemž se ukáže, že lidstvo nemá dost technické ani morální síly k tomu, aby nebezpe č í odvrátilo – takovýmito nám ě ty se Karel apek zabýval ve svých romá nech a dramatech od po č átku 20. let. Dával tak najevo své obavy z vývoje soudobé civilizace, v níž postrádal více zodpov ě dnosti, p ř átelství a nezištnosti. Pozd ě ji jeho práce nalezly konkrétního nep ř ítele – fašismus.

Hromadnou úst ř ední postavou románu Válka s Mloky je nov ě objevený mlo č í druh. Pro svou ohromnou schopnost napodobovat a přizpůsobit se stává se senzací pro ve ř ejnost, zárove ň však i p ř edm ě tem v ě deckého zájmu – a obchodu. Mloci jsou považováni za levnou pracovní sílu, která má být využita ke gigantickým projekt ů m, mj. i k p ř estavb ě celých kontinent ů . Rychle se však rozmnoží a vytvoř í vlastní civilizaci, jež nakonec na lidstvo zaúto č í. Po formální stránce apek v knize využíval č i parodoval r ů zné prozaické žánry – dobrodružné vypráv ě ní, žurnalistické útvary, v ě decké pojednání apod.

Andrew Scheuchzer

I stalo se jednoho č tvrtku, kdy londýnské zoo bylo obecenstvu uzav řeno, že pan Thomas Greggs, hlídač v pavilonu ještěrů, čistil nádrže a terária svých svěřenců. Byl sám a sám v oddílu mloků, kde byl vystaven velemlok japonský, americký hellbendr, Andrias Scheuchzeri a množství drobných čolků, mločíků, axolotlů, ouhoříků, surýnů a macarátů, žebrovníků i žábronošů. Pan Greggs se oháně l hadrem a koštětem, pískaje si Annie Laurie; a najednou někdo za ním skřehotavě povídá:

„Koukej, mami.“

Pan Thomas Greggs se ohlédl, ale nikdo tam nebyl; jen hellbendr mlaskal ve svém bahn ě a ten velký č erný mlok, ten Andrias, se opíral p ř edními tlapkami o kraj nádrže a kroutil trupem. N ě co se mi zdálo, mínil pan Greggs a metl dál podlahu, až to svišt ě lo.

„Koukej, mlok,“ ozvalo se za ním.

Pan Greggs se rychle oto č il; ten č erný mlok, ten Andrias, se na n ě ho díval, mrkaje spodními ví č ky.

„Brr, ten je ošklivý,“ ř ekl najednou mlok. „Poj odtud, milá č ku.“

Pan Greggs otev ř el úžasem ústa. „Co?“

„Nekouše?“ sk ř ehotal mlok.

„Ty ... ty umíš mluvit?“ koktal pan Greggs, nev ěř e svým smysl ů m.

„Já se ho bojím,“ vyrazil ze sebe mlok. „Mami, co žere?“

„ Ř ekni dobrý den,“ ř ekl užaslý pan Greggs.

Mlok zakroutil t ě lem. „Dobrý den,“ sk ř ehotal. „Dobrý den. Dobrý den. Smím mu dát kolá č ?“

Pan Greggs sáhl zmaten ě do kapsy a vytáhl kousek housky. „Na, tumáš.“

Mlok vzal housku do tlapky a po č al ji okusovat. „Koukej, mlok,“ chroch tal spokojen ě . „Tati, pro č je tak č erný?“ Náhle se pono ř il do vody a vystr č il jen hlavu. „Pro č je ve vod ě ? Pro č ? Hu, ten je škaredý!“

Pan Thomas Greggs se škrábal př ekvapením v týle. Aha, to on opakuje, co tady slyší od lidí. „ Ř ekni Greggs,“ ozkusil to.

„ Ř ekni Greggs,“ opakoval mlok.

„Pan Thomas Greggs.“

„Pan Thomas Greggs.“

„Dobrý den, pane.“

„Dobrý den, pane. Dobrý den. Dobrý den, pane.“ Zdálo se, že se mlok nemůže řeči nabažit; ale Greggs už nevěděl, co by mu povídal; pan Thomas Greggs nebyl muž příliš výmluvný. „Tak te drž hubu,“ řekl, „a až budu hotov, budu tě učit mluvit.“

„Tak te drž hubu,“ broukal mlok. „Dobrý den, pane. Koukej mlok. Budu t ě u č it mluvit.“ (– – –)

Po n ě jaké dob ě sed ě l sir Charles s profesorem Petrovem a hovo ř ili o takzvané zví ř ecí inteligenci, o podmín ě ných reflexech a o tom, jak popu lární názory p ř ece ují rozumovou č innost zví ř at. Profesor Petrov vyslovil své pochybnosti o elberfeldských koních, kte ř í prý dovedli nejen po č ítat, ale i umoc ovat a odmoc ovat; vždy ani normální, vzdě laný č lov ě k neumí odmoc ovat, ř ekl veliký u č enec. Sir Charles si vzpomn ě l na Greggsova mluvícího mloka. „Já tady mám mloka,“ za č al váhav ě , „je to ten známý Andrias Scheuchzeri; a ten se nau č il mluvit jako papoušek.“

„Vylou č eno,“ ř ekl u č enec. „Mloci p ř ece mají p ř irostlý jazyk.“

„Tak se poj te podívat,“ ř ekl sir Charles. „Dnes je den č išt ě ní, tak tam nebude plno lidí.“ A šli.

U vchodu k mlokům se sir Charles zastavil. Zvnitřku bylo slyšet škrabot koštěte a jednotvárný hlas, který cosi slabikoval.

„Po č kejte,“ zašeptal sir Charles.

„Jsou na Martu lidé?“ slabikoval jednotvárný hlas. „Mám to č íst?“

„N ě co jiného, Andy,“ odpovídal druhý hlas.

„Zvít ě zí v letošním derby Pelham-Beauty, nebo Gobernador?“

„Pelham-Beauty,“ d ě l druhý hlas. „Ale č t ě te.“

Sir Charles otevřel potichu dveře. Pan Thomas Greggs zametal koštětem podlahu; a v rybníčku s mořskou vodou seděl Andrias Scheuchzeri a pomalu, skřehotavě slabikoval z ve č erních novin, které držel v p ř edních tlapkách.

„Greggsi,“ zavolal sir Charles. Mlok sebou hodil a zmizel pod vodou.

Mr Greggs upustil leknutím košt ě . „Ano, pane?“

„Co to znamená?“

„Prosím za prominutí, pane,“ koktal neš astný Greggs. „Andy mn ě p ř ed č ítá, zatímco já metu. A když zametá on, č tu zase já jemu.“

„Kdo ho tomu nau č il?“

„To on sám odkouká, pane. Já ... já mu dávám své noviny, aby tolik nemluvil. On chtěl pořád mluvit, pane. Myslel jsem tedy, aby se aspo naučil mluvit vzdělaně –“

„Andy,“ zavolal sir Wiggam.

Z vody se vyno ř ila č erná hlava. „Ano, pane,“ zask ř ehotala.

„P ř išel se na tebe podívat profesor Petrov.“

„T ě ší m ě , pane. Já jsem Andy Scheuchzer.“

„Jak to víš, že se jmenuješ Andrias Scheuchzeri?“

„Mám to tady napsáno, pane. Andreas Scheuchzer. Gilbert Islands.“