Dějepis 9 - učebnice

Zpracovala: PhDr. Veronika Válková

Lektorovali: Mgr. Kamil inátl, PhDr. Alena Floriánová, Mgr. Václav Ulvr (1. vydání) Mgr. Miroslav Houska, doc. Mgr. Jaroslav Šebek, Ph.D. (2. vydání)

Schválilo MŠMT č. j. MSMT-7885/2022 dne 24. května 2022 k zařazení do seznamu učebnic pro základní vzdělávání jako součást ucelené řady učebnic pro vzdělávací obor Dějepis s dobou platnosti šest let.

Schválilo MŠMT j. MSMT-31 883/2015 dne 2. kv tna 2016 k za azení do seznamu u ebnic pro základní vzd lávání jako sou ást ucelené ady u ebnic pro vzd lávací obor D jepis s dobou platnosti šest let.

Tato u ebnice je záv re nou ástí nové ty dílné ady ur ené pro výuku d jepisu na 2. stupni ZŠ. Je zpracována v souladu s doporu eními školní praxe a pln respektuje požadavky Rámcového vzd lávacího programu pro základní vzd lávání. Z tohoto d vodu jí byla ud lena schvalovací doložka MŠMT. U ebnice umož uje žák m ú eln a smyslupln propojit d jepisné poznatky, které prezentuje v osv d eném systému, se znalostmi a dovednostmi z dalších vyu ovacích p edm t a oblastí i se zkušenostmi z vlastního života. U ebnice má široké didaktické vybavení, výkladový text vhodn motiva n prokládá zajímavými úkoly a tv r ími aktivitami, d sledn rozlišuje podstatné a rozši ující informace, p edkládané slovn i za pomoci bohatého obrazového materiálu.

Rozši ující nabídku úkol a inností obsahuje pracovní sešit, který u ebnici provází. Pro u itele je ur ena metodická p íru ka, obsahující i klí k úkol m z pracovního sešitu.

Ucelenou adu u ebnic pro vzd lávací obor d jepis tvo í:

D jepis 6 – prav k a starov k – u ebnice a pracovní sešit

D jepis 7 – st edov k a raný novov k – u ebnice a pracovní sešit

D jepis 8 – novov k – u ebnice a pracovní sešit

D jepis 9 – nejnov jší d jiny – u ebnice a pracovní sešit

Každou u ebnici doprovází d kladná metodická p íru ka.

© Veronika Válková, 2009, 2016

© SPN – pedagogické nakladatelství, akciová spole nost, 2009, 2016 Kartogracké mapy © Kartograe Praha, a. s., 2009, 2016

ISBN 978-80-7235-577-8

DO DĚJEPISU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5

Jak pracovat s učebnicí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5

Prameny a sdělovací prostředky . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Kdy končí dějiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Opakování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

MEZI SVĚTOVÝMI VÁLKAMI

. . . . . . . . . 11

Pařížská mírová konference. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

Vítězové a poražení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

Mírové smlouvy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Společnost národů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Totalitní režimy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Charakteristika totalitních režimů . . . . . . . . . . . 15

Komunismus v Sovětském svazu. . . . . . . . . . . . . 16

Fašismus v Itálii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

Nacismus v Německu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

Československá republika mezi válkami . . . . . . . . . 36

Formování republiky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

Slovensko a Podkarpatská Rus. . . . . . . . . . . . . . . 39 Hospodářství v Československu . . . . . . . . . . . . . 41

Zahraniční politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

Rozbití Československa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

Kultura a věda mezi válkami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

Výtvarné umění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Architektura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

Literatura a divadlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

Film . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

Hudba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

Věda a technický pokrok. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA

. . . . . . . . . . . . . 57

Průběh druhé světové války. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

Válka v Evropě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Válka v Tichomoří. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

Důsledky druhé světové války . . . . . . . . . . . . . . . 67 Zločiny proti lidskosti za druhé světové války . . . . 70 Koncentrační tábory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Šoa – vyvražďování Židů nacisty. . . . . . . . . . . . . 71 Vyvražďování Romů nacisty. . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Bolševická genocida v Pobaltí . . . . . . . . . . . . . . . 74 Československo za druhé světové války. . . . . . . . . . 76 Protektorát Čechy a Morava. . . . . . . . . . . . . . . . . 76

Domácí odboj. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

Zahraniční odboj. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Osvobozování území ČSR. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Židé v protektorátu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

POVÁLEČNÉ DĚJINY

. . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

Poválečné uspořádání. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Postupimská konference. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

Vznik OSN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Studená válka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Vznik studené války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

1. fáze (1946–1953) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

2. fáze (1953–1960) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .101

3. fáze (60. léta). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .103

4. fáze (70. a 80. léta). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .105 Evropská integrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .108 Dekolonizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .110 Východní blok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .112 Státy a organizace východního bloku . . . . . . . .112 Dění uvnitř východního bloku. . . . . . . . . . . . . .114 Československo po druhé světové válce. . . . . . . . .120 Československo v letech 1945–1948 . . . . . . . . .120 Komunistický převrat a upevňování moci komunismu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .125 Život v komunistickém Československu . . . . .131 Pokus o změnu v roce 1968 . . . . . . . . . . . . . . . .134 Období normalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .137 „Sametová“ revoluce v roce 1989 – a jak to bylo dál. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .140 Kultura a věda v poválečném období. . . . . . . . . . .143 Socialistický realismus. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .143 Kultura v poválečném Československu. . . . . . .145 Světová kultura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .150 Věda a technický pokrok. . . . . . . . . . . . . . . . . . .153 Co se dělo potom… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .156

V této učebnici se budeme více zabývat vztahy mezi státy (nebo jejich uskupeními) než dějinami jednotlivých států. Tomu jsme museli přizpůsobit i časovou osu. Státy, které jsou pro nás důležité a o jejichž dějinách si vyprávět budeme, najdete vyznačené podobně jako v předchozích učebnicích: ČESKOSLOVENSKO NĚMECKO

ITÁLIE RUSKO a SOVĚTSKÝ SVAZ

Jinde najdete několik států zařazených do větších celků: VÝCHODNÍ BLOK a SSSR EVROPA a SVĚT

ale v rámci větších celků – spojeneckých organizací, politických bloků atd. To je zvlášť patrné v období po druhé světové válce. Kdybychom se tedy věnovali dějinám jednotlivých států, jako jsme to mohli dělat doposud, jednak by jich bylo opravdu mnoho, jednak bychom u řady z nich zmiňovali tytéž události. Proto se budeme věnovat jednotlivým státům pouze v případě, že jejich dějiny významně ovlivnily mezinárodní situaci, a jinak se budeme zabývat spíše vztahy mezi státy (nebo skupinami států). Každá velká kapitola bude proto členěná jinak. V každé však najdete oddíl věnovaný československým a českým dějinám a v první a třetí kapitole také oddíl týkající se kultury a vědy.

l V čem se liší uspořádání této učebnice od předchozí? Co zůstává stejné?

l Co všechno naleznete v barevném pruhu?

l Proč jsou jednotlivé kapitoly členěné jinak než v předchozích třech učebnicích?

ČASOVÁ OSA

Zatímco barvy v časové ose označují členění geogra cké (tedy územní), barvy postranního pruhu označují členění chronologické (tedy časové), jak jste na to zvyklí:

MEZI SVĚTOVÝMI VÁLKAMI (1919–1939)

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA (1939–1945)

POVÁLEČNÉ DĚJINY (1945–1991)

Počítání na časové ose už je pro vás naprosto běžnou záležitostí. V této učebnici se ještě ke všemu budeme pohybovat pouze v jednom století. Ale opakování nikdy neškodí a navíc se ještě naučíte, co to znamená, když se řekne dvacátá (čtyřicátá, sedmdesátá...) léta.

začátek století 1. čtvrtina 1. polovina 2. polovina 2. čtvrtina 3. čtvrtina 4. čtvrtina

1925 1975 1950 1933 – nástup Hitlera k moci 2000

polovina století konec století 1900 1905 – konec rusko-japonské války 1948 – komunistický převrat v ČSR 1989 – pád komunistického režimu v ČSSR 1918 – vyhlášení ČSR 1969 – první člověk na Měsíci

Už umíte určit, že například rusko-japonská válka skončila počátkem 20. století, nebo také na přelomu 19. a 20. století, protože se odehrála velmi blízko roku 1900. Zároveň je to také událost spadající do první čtvrtiny a první poloviny 20. století. Podobně například přistání prvního člověka na Měsíci v roce 1969 spadá do druhé poloviny 20. století či do třetí čtvrtiny 20. století. Nebo také můžete říci, že k němu došlo koncem 60. let 20. století. Století totiž můžeme také dělit na desetiletí, chceme-li datovat orientačně, a to následovně: 20 – 29 20. léta 30 – 39 30. léta 40 – 49 40. léta atd.

Pro období od začátku století do roku 19 příslušného století se žádné zvláštní označení nepoužívá. Samozřejmě, že toto datování můžete použít pro kterékoli období před naším letopočtem i našeho letopočtu (například Kryštof Kolumbus objevil Ameriku v 90. letech 15. století), ale nejvíce se užívá právě pro 20. století. Pojmy jako „60. léta“ a podobně mohou dokonce označovat i hudební žánry nebo módní trendy tohoto období.

l U událostí uvedených na časové ose na této stránce určete, do kterého desetiletí spadají (tj. 30., 50. … léta).

l U následujících událostí napište, ve které polovině a čtvrtině století a ve kterém jeho desetiletí se odehrály: začátek druhé světové války 1939 – karibská krize 1962 – smrt Klementa Gottwalda 1953 – mnichovská dohoda 1938 – Charta 1977

Červenec 1969: americký kosmonaut Edwin Aldrin sestupuje na povrch Měsíce

– protikomunistické povstání v Maďarsku a Polsku 1956 – krach na newyorské burze 1929 – vyhlášení norimberských rasových zákonů 1935 – konec války ve Vietnamu 1973 – konec druhé světové války 1945 – nástup Michaila Gorbačova 1985

PRAMENY A SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY

Už víte, že existují prameny hmotné, písemné a obrazové a že se uchovávají v  galeriích, muzeích, knihovnách a archivech. Písemné prameny umíte dělit na literární a úřední. V předchozí učebnici jste se dozvěděli, že od 18. století začala v různých státech vycházet periodika – noviny a časopisy. Ty měly nejen informovat veřejnost, ale také mohly ovlivňovat její názor na různé záležitosti tím, jakým způsobem o nich psaly. A ve druhé polovině 19. století se rozšířil také nový druh obrazových pramenů – fotogra e a  lm. Bezpochyby jste si všimli, že u kapitol týkajících se 19. století v předchozí učebnici bylo zařazeno poměrně hodně dobových fotogra í.

Noviny a  lm patří mezi sdělovací prostředky neboli média. Sdělovacích prostředků či médií ve 20. století přibylo. Mezi světovými válkami se stal běžnou záležitostí rozhlas. Před druhou světovou válkou byl němý lm nahrazen lmem zvukovým. Kolem poloviny 20. století se objevil nejmocnější sdělovací prostředek – televize – a v poslední čtvrtině 20. století byl vyvinut internet

Sdělovací prostředky slouží k tomu, aby lidem poskytovaly zábavu, a především informace. Čím dokonalejší sdělovací prostředky jsou, tím více informací se dozvídáme a dozvídáme se je rychleji. To je velká výhoda, ale pouze v případě, že s informacemi dokážeme pracovat. A to není nic jednoduchého. Nikdy totiž není naprostá jistota, že sdělovací prostředky poskytují objektivní informace. To může mít řadu příčin: v nedemokratických státech mohou média informovat jen o tom, co je jim dovoleno, a jen určitým způsobem, bulvární noviny zase milují senzace, takže události zkreslují, reportér může být někdy zaujatý a odrazí se to v jeho práci a jindy se prostě vloudí chyba. Jak si s tím poradit? Existuje jediná možnost – informace ověřovat z různých zdrojů. To platí zejména pro internet. Na internetu najdete záplavu informací, ale protože svůj článek či stránku může mít na internetu každý, najdete tam kromě seriózních informací také informace nejen velmi subjektivní, ale i zcela chybné.

Média jsou ovšem také pramenem pro historiky. I oni samozřejmě informace získané z médií ověřují. Je pro ně důležité nejen to, o čem média informují, ale také jakým způsobem, protože to hodně vypovídá o dobové atmosféře.

l Jaké druhy pramenů znáte?

l Která média či sdělovací prostředky vznikly ve 20. století? Znáte i jiné, které nejsou uvedené v učebnici?

l V čem podle vašeho názoru tkví výhoda toho, že máme k dispozici mnoho aktuálních informací?

l Proč je zapotřebí informace ověřovat?

l Zkuste porovnat, jak o stejné aktuální události informují různé televizní stanice, rozhlasové stanice, tištěné noviny a internetové noviny, a najděte si k ní i několik „neo ciálních“ článků a diskusí na internetu.

Telefony prošly od doby svého vzniku obrovským vývojem od aparátů napojených na telefonní ústřednu obsluhovanou spojovatelkou po mobilní telefony vybavené mnoha funkcemi včetně fotoaparátu a přehrávání hudby.

Podobně úžasným vývojem prošel například lm – od černobílých němých snímků…

…přes barevné hrané lmy…

ganizací se stala Společnost národů (SN), založená roku 1920. Jejím sídlem byla švýcarská Ženeva. Do Společnosti národů vstoupilo postupně zhruba 50 států. Společnost národů však neměla žádné ozbrojené jednotky, jimiž by mohla vynutit respektování svých rozhodnutí.

To se ukázalo jako velká slabina zvláště ve 30. letech, kdy se stupňovalo napětí v Evropě a ani Společnost národů nedokázala zabránit druhé světové válce. Po jejím skončení byla zrušena a místo ní vznikla Organizace spojených národů (OSN). O té se ještě budete učit.

Snahy zabránit vojenským střetům mezi státy svědčí o jednom nesmírně významném posunu v myšlení lidí: válka už nebyla pokládána za legitimní způsob řešení kon iktu. V roce 1928 desítky států včetně Československé republiky podepsaly dohodu, kterou byla válka postavena mimo zákon a zavržena jako prostředek mezinárodní politiky.

l Co mělo být smyslem Společnosti národů? Proč se nepodařilo záměr naplnit?

l Která organizace nahradila Společnost národů po druhé světové válce? Existuje dodnes?

l Jak se změnil názor na válku jako na prostředek řešení mezinárodních sporů?

SHRNUTÍ

Dozvěděli jste se, které státy vznikly po rozpadu Rakouska-Uherska jako nástupnické. Dokážete vyjmenovat státy, které byly v první světové válce poražené, i nejdůležitější vítězné státy. Zjistili jste, jaké hlavní body měly mírové smlouvy po první světové válce a podrobněji znáte mírovou smlouvu s Německem. Víte také, že už po první světové válce se politici snažili zajistit, aby se spory mezi státy řešily mírovou cestou. Zatím neúspěšně.

l Jak se po první světové válce změnila mapa Evropy?

l Zkuste seřadit podmínky mírové smlouvy s Německem podle toho, která byla pro Německo nejtěžší. Odůvodněte, proč si to myslíte. Porovnejte své pořadí s pořadím spolužáků a diskutujte o tom, v čem se lišíte a v čem se naopak shodujete.

l Vysvětlete, jaký smysl měla mít Společnost národů.

l Překreslete si následující tabulku do sešitu a vyplňte ji (správný údaj označte křížkem; u každého státu mohou být až dva křížky).

STÁT VÍTĚZNÝPORAŽENÝNÁSTUPNICKÝ

Bulharsko

Československo

Francie

Itálie

Japonsko

Jugoslávie

Maďarsko

Německo

Osmanská říše

Polsko

Rakousko

Spojené státy americké

Velká Británie

…italský premiér Vittorio Emanuele Orlando…

… francouzský premiér Georges Clemenceau [žorž klemanso] …

… a japonský princ Kinmoči Saiondži

SLOVNÍČEK

demilitarizace – zrušení nebo omezení vojenských sil; odstranění vojenských jednotek z určitého území izolace – odloučení, osamocení konvence – úmluva, dohoda, smlouva (zejména mezinárodní) legitimní – zákonný radikalizace – příklon k radikálním názorům (radikální – usilující o rychlé,

TOTALITNÍ REŽIMY

zásadní až krajní, tvrdé řešení problémů) reparace – válečné náhrady, které platí poražený vítězi; reparace mohou být placeny jak v penězích, tak v surovinách, naturáliích, cenných papírech atd. rival – sok, soupeř separátní – oddělený; separátní mír je takový mír, který uzavře jeden ze spojenců s nepřítelem, aniž by o tom se svými spojenci jednal

ŽENEVSKÉ KONVENCE

Určitě znáte úsloví, že ve válce a v lásce je dovoleno všechno. Pro válku ovšem toto úsloví platilo pouze do roku 1864. Tehdy byla totiž podepsána první ženevská konvence, která se týkala ochrany raněných a zdravotníků: lazarety (polní nemocnice) a ošetřující personál byly od té doby nedotknutelné, nesmělo se na ně útočit. Bylo však nutné je zřetelně označit, aby nedošlo k mýlce. K tomu od té doby slouží červený kříž na bílém poli. Později byly podepsány ještě další dvě ženevské konvence, které se týkaly například zacházení s válečnými zajatci nebo ochrany civilních osob v době války. K ženevským konvencím zatím přistoupilo asi 150 států na celém světě.

CHARAKTERISTIKA TOTALITNÍCH REŽIMŮ

V některých evropských státech se po první světové válce (a v Rusku už před jejím koncem) vytvořily totalitní režimy. Všechny totalitní režimy mají některé rysy shodné a v něčem se zase liší. V této kapitole si řekneme, co mají společného – dozvíte se tedy charakteristiku totalitních režimů. Přitom se nemůžeme vyhnout použití řady odborných termínů, proto si nezapomeňte nalistovat Slovníček. O „zvláštnostech“ jednotlivých totalitních režimů se potom dočtete v příslušných kapitolách.

– Každý totalitní režim se snaží prosadit státní ideologii ve všech oblastech společenského života a snaží se nad nimi mít politickou kontrolu (např. nařizuje, co a jak se musí učit ve škole, provádí cenzuru knih, lmů, divadelních představení atd., státní ideologii je poplatný i vědecký výzkum...).

– Žádný totalitní režim nepřipouští sebemenší kritiku své ideologie.

– V totalitních režimech má veškerou moc jedna politická strana, případně jiná mocensky vedoucí síla.

– V totalitních režimech jsou sdělovací prostředky pod státní kontrolou a slouží k propagandě státní ideologie a k manipulaci veřejného mínění

– V totalitních režimech jsou porušována lidská práva (zvláště svoboda projevu), lidé jsou pod přísnou politickou i policejní kontrolou.

– Totalitní režimy používají k udržení své moci boj s veřejným nepřítelem. Za veřejného nepřítele je označena vybraná část obyvatelstva (může to být např. etnická skupina nebo společenská vrstva), která je prohlašována za viníka všech problémů, s nimiž se společnost potýká. Proto je tato skupina pronásledována a její příslušníci i  fyzicky likvidováni. Tím je ostatní obyvatelstvo udržováno ve strachu – kdo se režimu znelíbí, může být označen za příslušníka takové pronásledované skupiny nebo za jejího pomahače. Mnoho lidí proto raději usilovně podporuje příslušný režim v domnění, že je to před pronásledováním ochrání.

– Totalitní režimy lidi nutí, aby se podíleli na budování nebo na udržování tohoto režimu. Kdo se protiví, je tvrdě pronásledován.

l Jaké jsou společné rysy totalitních režimů?

l Zopakujte si, jak se jmenoval nejdůležitější lozo cký směr, který vznikl v 19. století v souvislosti s průmyslovou revolucí a snažil se najít řešení, jak zlepšit poměry ve společnosti.

Zjistěte, kdy byly podepsány další ženevské konvence. Co konkrétně stanovovaly?

ČERVENÝ KŘÍŽ

Červený kříž je nejen označením zdravotníků, ale je to i mezinárodní humanitární organizace, která vznikla už v roce 1863. Původně se věnovala pouze péči o raněné a nemocné vojáky, později i o válečné zajatce a o civilní obyvatelstvo postižené válkou, nyní pomáhá i při přírodních katastrofách. V islámských zemích je obdobou Červeného kříže Červený půlměsíc a v Izraeli Červená Davidova hvězda.

Udělejte si o Červeném kříži referát.

Proč muslimové a Židé nepoužívají označení červeného kříže, přestože jejich organizace plní tutéž funkci?

Českoslovenští vojáci na svých pozicích. Povolávacího rozkazu z pochopitelných důvodů neuposlechla většina „záložáků“ německé národnosti. Jakožto občané Československé republiky se tím však dopustili trestného činu.

odstoupit další území také Polsku a Maďarsku. Na to československá vláda reagovala 23. září 1938 vyhlášením všeobecné mobilizace. Přes noc se sešlo ve zbrani přes milion mužů odhodlaných bránit republiku proti německé přesile bez ohledu na to, že nás naši spojenci opustili. Hitler pohrozil, že pokud Československo na jeho podmínky nepřistoupí, začne proti němu válku. To už bylo i Británii a Francii jasné, kdo je viníkem situace, ale stále jim přišlo přijatelnější obětovat malý stát v srdci Evropy než riskovat válku. Proto byla svolána na 29. září 1938 konference do Mnichova. Velká Británie, Francie, Itálie a Německo se dohodly na tom, že Československo odstoupí Německu své pohraničí. Českoslovenští zástupci u jednání nesměli být přítomni, výsledek jim byl pouze oznámen.

Ohrožení Československa fašistickým Německem vedlo v letech 1935-38 k vybudování pohraničního opevnění, jehož součástí byla i dělostřelecká tvrz Hanička.

MĚL SE NÁROD BRÁNIT?

To je otázka, která dodnes není zodpovězená. Československo se skutečně v září 1938 nacházelo v naprosto beznadějné situaci: Západ nás zradil, pomoc Sovětského svazu nebyla reálná, neměli jsme opevněnou 600 km dlouhou hranici s Rakouskem (tam mělo být opevnění vybudováno do roku 1942). Německá armáda měla v té době 3,5 milionu mužů, naše 1,5 milionu a v případě válečného kon iktu by na nás zaútočili i Poláci a Maďaři, takže bychom byli napadeni všemi sousedy kromě Rumunska. Jeden názor je, že i přesto jsme se měli bránit. Boj to byl sice předem prohraný, ale národu by zůstala hrdost. Podle druhého názoru bylo rozumnější vzdát se bez boje, protože se tím zachránily životy možná milionů lidí.

Jaký je váš názor? Odůvodněte ho. Zkuste si o tom popovídat nejen se spolužáky, ale i s rodiči a prarodiči.

Mnichovskou dohodu podepsali (zleva): za Německo Adolf Hitler, za Itálii Benito Mussolini, ze Francii Édouard Daladier [eduár daladje] a za Velkou Británii Neville Chamberlain [nevil čejmbrlin].

l Proč Francie a Velká Británie vycházely Hitlerovi vstříc?

l Proč byly ochotné obětovat Československo i poté, co se ukázalo, že není viníkem nepokojů v pohraničí?

l Kdy a kým byla podepsána mnichovská dohoda? Co bylo jejím obsahem?

l Proč myslíte, že se jednání nesměli zúčastnit zástupci Československa?

Druhá republika

Termínem druhá republika označujeme československý stát v období mezi mnichovskou dohodou a jeho zánikem v březnu 1939. Jak zjistíte, od první republiky se ho dně lišil: nejen že měl jiné hranice, ale změnil se i politický systém. Zdaleka nebyl tak demokratický jako ten prvorepublikový.

Odstoupení pohraničí

Československo dostalo po uzavření mnichovské dohody pouhých deset dnů na to, aby předalo pohraničí Německu. Prezident Beneš vy-

1936 OSABERLÍN-ŘÍM 1935 ÚTOKNAETIOPII 1933 HITLERKANCLÉŘEM 1935 NORIMBERSKÉZÁK. 1936 OSABERLÍN-ŘÍM 1939 PAKTSESSSR

1939 PAKTSNĚMECKEM 1935 SMLOUVASFRANCIÍAČSR BENEŠPREZIDENTEM 1938 MNICHOV 1938 MNICHOV DRUHÁREPUBLIKA 1939 VRCHOLPROTEKTORÁT HOSP. KRIZEVČSR

192819291930193119321933193419351936193719381939 1935 SPOJ.SMLOUVASESSSR

Plzeň

Postup zabírání československého území Německem, Maďarskem a Polskem

dal rozkaz, aby se armáda stáhla bez jediného výstřelu. Na zabraném území musela zůstat vojenská technika, vybavení letišť a továren, lokomotivy a vagony, dobytek, suroviny i zásoby potravin. Nové hranice byly záměrně vedeny tak, aby co nejvíce zpřetrhaly československou železniční a silniční síť. Při jejich vytyčováni Hitler nerespektoval národnostní složení – zabíral i oblasti s převážně nebo zcela českým osídlením, pokud tam byl například strategický průmysl. Na zabraném území začaly platit norimberské rasové zákony. Okamžitě po mnichovské dohodě došlo k útěku českého a židovského obyvatelstva ze zabíraného pohraničí. Lidé prchali v obavách před nacisty do českého vnitrozemí, ať už s majetkem nebo bez něj. Své územní nároky vznesly vzápětí také Polsko a  Maďarsko, a tak do začátku listopadu přišlo Československo ještě o  další území na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Poláci, kteří si zabrali Těšínsko, dali tamním Čechům týden na to, aby se odstěhovali. Československo přišlo ve prospěch Německa, Polska a Maďarska o 30 % území a 40 % průmyslu a ztratilo skoro třetinu obyvatelstva.

l Jak vypadala situace v pohraničí po mnichovské dohodě?

l Které další státy připravily Československo o území? O které jeho části?

l Zopakujte si, jak vypadal politický systém ČSR. Co to bylo Národní shromáždění?

l Připomeňte si, jakým způsobem jsou u nás i v jiných demokratických státech přijímány zákony.

Zatímco většina sudetských Němců vítala v pohraničí nacistická vojska jako osvoboditele, tisíce Čechů a Židů prchaly do vnitrozemí. Kdo mohl, naložil na náklaďák i zařízení domu či bytu, ale mnoho lidí nemělo jinou možnost než uprchnout jen s tím, co unesli na zádech. Tragédie byla v tom, že zbytek republiky nebyl schopen tolik uprchlíků pojmout, a tak musela být část vlaků vracena zpět…

Vzpomínáte si, jak Německo podepisovalo kapitulaci po první světové válce v salonním vagonu vládního vlaku u městečka Compiègne? Němci si dali tu práci, že našli stejný vagon a Francouzi podepisovali kapitulaci v něm.

l Které skandinávské státy Hitler obsadil? Jak na to reagovaly Velká Británie a Francie?

l Proč byly pro Hitlera Norsko a Dánsko strategicky významné?

l Jak se lišil přístup nacistů k Polákům a k Norům? Proč? Útok na Francii

Norsko se ještě bránilo a Hitler už útočil na další státy. Jeho novým cílem byla Francie, která však mezi válkami vybudovala na francouzsko-německých hranicích obranný systém pevností. Podle francouzského ministra války Maginota [maženota] se mu říkalo Maginotova linie. Té se chtěl Hitler vyhnout, a proto se rozhodl na Francii zaútočit ze severu, což znamenalo porušit neutralitu Belgie, Nizozemí a Lucemburska. To Hitler učinil 10. května 1940. I těmto státům přišly Velká Británie a Francie na pomoc, ale německá armáda jejich vojsko zatlačila až na pobřeží. Odtud se podařilo za dramatických okolností evakuovat většinu mužů do Británie, vojenská technika však zůstala na místě a padla do rukou nacistům. Belgie, Nizozemí a Lucembursko do konce května kapitulovaly a byly okupovány Německem.

Na Francii zaútočil Hitler 5. června 1940. O několik dní později vyhlásila Francii válku i Itálie, aby se mohla také podílet na případné kořisti. Francouzské velení situaci příliš nezvládalo, přesuny vojsk navíc komplikovaly davy uprchlíků, kteří před rychle postupující německou armádou utíkali ze severu na jih. Francie proto poměrně brzy žádala o příměří, ale Hitler si dal s odpovědí na čas, až se mu podařilo obsadit přes polovinu země. Kapitulace byla podepsána 22. června 1940 a Francie byla rozdělena na dvě části: průmyslový sever a pobřeží Atlantského oceánu byly přímo okupovány Německem, zbytek se stal loutkovým státem, jehož vláda kolaborovala s Němci. Protože sídlila v městečku Vichy [viši], hovoříme o vichystické vládě.

I Francouzi, kteří se odmítali smířit s nacistickou okupací, odcházeli do Velké Británie bojovat proti Hitlerovi.

Jednou z opor Lu wafe byly letecké bombardéry Stuka [štuka]

Zjistěte, jak funguje radar. Pomůže vám vyučující fyziky.

Paříž byla vyhlášena „otevřeným městem“, aby se předešlo jejímu zničení při dobývání, a tak do ní 14. června 1940 německá vojska vstoupila bez boje. Památku vlevo v pozadí znáte z předchozí učebnice – co je to? V jakém slohu je vybudovaná? Díky ní můžete s pomocí plánku Paříže zjistit, kde byla tato fotogra e pořízena.

l Proč Hitler napadl Belgii, Lucembursko a Nizozemí?

l Jak probíhalo dobývání Francie?

l Jak bylo s Francií naloženo po kapitulaci?

Evakuace britských a francouzských jednotek z pláže u Dunkerque [dankerk]

Útok na Velkou Británii

Hitler se domníval, že s ním Velká Británie po porážce Francie uzavře mír, ale přepočítal se. Přestože nyní zůstala v boji proti Německu a Itálii osamocená, nabídku na mír nepřijala. Premiér Winston Churchill prohlásil, že cílem Velké Británie je zničit Hitlera a nacismus, a že i kdyby byly britské ostrovy ztraceny, bude Británie pokračovat ve válce pomocí loďstva ze svých dalších držav. Velká Británie začala horečně zbrojit, budovat letectvo a opevňovat pobřeží.

Hitler měl sice plán na vylodění v Británii, ale britské loďstvo bylo silnější než jeho, proto potřeboval nejprve získat převahu ve vzduchu. A tak začala v srpnu 1940 letecká bitva o Británii. Britské královské letectvo (RAF) se v ní střetlo s německou Lu wa e (německé válečné letectvo). RAF měla k dispozici lepší a modernější stroje. Ty pilotovali nejen britští letci, ale i muži ze zemí, které již Hitler obsadil – Čechoslováci, Poláci, Norové i Francouzi. Ti všichni se do boje pouštěli s velkým odhodláním. O československých letcích se více dočtete na str. 84. RAF měla jednu výhodu: většina bojů se odehrávala nad britskými ostrovy, a tak sestřelení piloti královského letectva padali „domů“, zatímco němečtí padali do zajetí. Pokud pilot sestřel přežil, mohl být s novým strojem nasazen do boje znovu. RAF tak na rozdíl od Luwa e neztrácela tolik už zkušených pilotů. RAF také začala používat technickou novinku – radar. Díky němu měla informace o pohybu nepřátelských letadel s předstihem a mohla účinněji řídit obranu.

Morálku obyvatel bombardovaného Londýna drželo i to, že město odmítla opustit královská rodina. Manželka Jiřího VI. Alžběta („královna matka“), se mezi svými poddanými často objevovala a získala si velkou popularitu. Miláčkem národa byla až do své smrti – a dožila se vpravdě požehnaného věku.

Zjistěte, v kolika letech matka současné královny Alžběty II. zemřela.

BOJE V AFRICE

Když se Lu wa e nedařilo zlikvidovat britské letectvo, nařídil začátkem září Hitler bombardovat civilní cíle a průmyslové oblasti. Tím chtěl demoralizovat obyvatelstvo Británie, což se mu ale nepodařilo. RAF naopak díky „oddechu“, který jí tímto Hitler dopřál, nabrala nové síly a i nadále mu kladla houževnatý odpor. V říjnu musel Hitler na další boje rezignovat. Počasí nad kanálem La Manche [lamanš] se s blížící se zimou natolik zhoršilo, že ani letecké, ani námořní operace už nepřicházely v úvahu. Velká Británie byla zachráněna a  Hitler utrpěl svou první porážku.

l Jak probíhala letecká bitva o Velkou Británii?

l Co vedlo k vítězství Británie?

l Připomeňte si, kdy Itálie obsadila Albánii. Útok na Balkán

Mussolini byl znepokojen německými úspěchy: Hitler, jeho spojenec, už ovládal polovinu Evropy – a on ještě nezískal téměř žádné

Už v září 1940 se Mussolini pokusil pomoci Hitlerovi v boji proti Velké Británii tím, že z italské kolonie Libye zaútočil na Egypt, což byla pro Británii strategická oblast kvůli spojení s koloniemi. Jenže Britové zatlačili italské jednotky zpět do Libye a Mussolinimu musel naopak přispěchat na pomoc Hitler. V severní Africe se bojovalo až do května 1943, kdy německé a italské jednotky kapitulovaly.

V čele úspěšných britských jednotek v Africe stál maršál Montgomery.

V severní Africe bojovali i českoslovenští vojáci. Zjistěte jména některých z nich a připravte si o nich referát.

V Londýně sloužily jako protiletecké kryty stanice metra.

BOJOVALY I DĚTI…

Do kamene památníku sovětských vojáků padlých při dobývání Berlína je vytesáno asi 200 jmen důstojníků a poddůstojníků i s daty narození. Nejmladšímu z nich bylo sotva šestnáct let, už však měl hodnost poručíka. V Rudé armádě se totiž povyšovalo i za zranění utrpěná v boji… Mladičkých chlapců, spíš ještě dětí, kteří bojovali v jejích řadách, bylo více. Většinou šlo o děti, které ztratily rodiče během německého postupu do ruského vnitrozemí, skrývaly se v lesích a živily se, čím se dalo. Když potom tímtéž územím procházela sovětská armáda, vojáci se válečných sirotků ujímali. Z větších chlapců se stávali vojáčci…

VÝSLOVNOST A SKLOŇOVÁNÍ

Eisenhower [ajznhauer] gouvernement [guvernmán], 2. p. gouvernementu [guvernmánu]

Churchill, Winston [čérčil, vinston]

Lu wa e [lu vafe], neskloňujeme

La Manche [lamanš], neskloňujeme Maginot [maženo], 2. p. Maginota [maženota]

Midway [midvej]

Pearl Harbor [pérl hárbr]

RAF (Rroyal Air Force [roajal érfors]), neskloňujeme Rosevelt [rúzvelt]

Vichy [viši]

ZLOČINY PROTI LIDSKOSTI ZA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY

Hrůza druhé světové války spočívá nejen v tom, kolik lidských životů zmařila, ale i v tom, jak a proč mnoho lidí zemřelo. Nebyli to jen vojáci v boji nebo civilisté při bombardování. Některé státy totiž využily válku k systematickému vyvražďování celých národů – ke genocidě. Ke genocidám nedocházelo jen za druhé světové války, ale i před ní a bohužel i po ní. Za druhé světové války však genocida některých národů dosáhla obludných rozměrů. Týká se to zejména vyvražďování Židů a Romů nacisty a pobaltských národů bolševiky.

KONCENTRAČNÍ TÁBORY

S pojmem koncentrační tábor jste se už setkali v souvislosti s bolševickým režimem v Sovětském svazu a s nacistickým režimem v Německu. Víte, že pracovní koncentrační tábory vznikaly v Německu už před válkou a že to byla zařízení sloužící především k  izolaci politických odpůrců režimu a dalších osob pro režim nepřijatelných. Vzhledem k podmínkám, v jakých věznění žili, sloužily pracovní koncentrační tábory i k jejich fyzické likvidaci. Později, v souvislosti s vyvražďováním Židů, vznikaly i koncentrační tábory „specializované“ na rychlé zabíjení velkého počtu lidí – vyhlazovací koncentrační tábory. O těch se dočtete v kapitole Šoa.

Děti však bojovaly i na druhé straně. Ke konci války už Německo ztratilo většinu dospělých, bojeschopných mužů. Hitler tedy neváhal povolávat do zbraně na obranu německých měst invalidy, starce i členy Hitlerjugend. Deseti- až dvanáctiletí „vojáci“ sotva unesli pancéřovou pěst, kterou měli za úkol zničit nepřátelský tank. Spojenečtí vojáci shodně vypovídali, že jedním z nejhorších zážitků pro ně bylo, když vnikli do dobytého nepřátelského bunkru a zjistili, že posádku, kterou předtím v boji pozabíjeli, tvořili chlapci z Hitlerjugend, kterým nebylo ani čtrnáct let…

Ať už se člověk dostal do koncentračního tábora z jakéhokoli důvodu, nacisté se postarali, aby okamžitě po příjezdu přestal být člověkem. Dostal číslo a od této chvíle se hlásil pouze tímto číslem. Ostříhali mu vlasy a mužům oholili vousy, takže setřeli jeho původní podobu. Musel odevzdat svoje civilní šaty a místo nich dostal vězeňskou uniformu. Ztratil veškerá práva a byl vydán napospas zvůli dozorců – dozorci totiž nebyli za brutalitu vůči vězňům trestáni, ba naopak. Beztrestné bylo i zabití vězně. Vězeň mohl být ztýrán i za maličkost: málo zdvořile pozdravil, z hladu snědl shnilou bramboru, kterou

V koncentračním táboře Mauthausen museli vězni vynášet kameny z kamenolomu po „schodech smrti“.

Koncentrační a vyhlazovací tábory

našel v odpadcích, či promluvil při nástupu – apelu. Apely v táborech probíhaly obvykle ráno před odchodem do práce a večer po návratu. Vězni při nich museli stát venku před baráky bez ohledu na počasí tak dlouho, dokud je dozorci nespočítali. Leckdy byly apely pouze formou týrání – vězni stáli dlouhé hodiny bez pohnutí v mrazu nebo na plném slunci. To vždy stálo život desítky z nich.

Ačkoli dostávali vězni naprosto nedostatečnou stravu, dvanáct i více hodin denně těžce pracovali. Tyto novodobé otroky si na práci za mírný poplatek rády půjčovaly nejrůznější německé podniky. Vězni pracovali i na „státních zakázkách“ – budovali silnice, železnice, šili uniformy pro nacistickou armádu. V některých koncentračních táborech se na vězních dokonce prováděly pseudovědecké pokusy, které většinou končily smrtí.

l K čemu sloužily koncentrační tábory?

l Popište postavení vězně v koncentračním táboře.

l Prohlédněte si mapu koncentračních táborů. V jaké oblasti byly zakládány vyhlazovací koncentrační tábory? Zkuste přijít na to, proč nevznikaly ve vlastním Německu.

l Zopakujte si, co víte o pronásledování Židů v Německu před válkou.

l Co to byly norimberské rasové zákony, křišťálová noc a „konečné řešení židovské otázky“?

l Které další skupiny obyvatelstva nacisté pronásledovali?

ŠOA – VYVRAŽĎOVÁNÍ ŽIDŮ NACISTY

Situace do roku 1941

Připomněli jste si, že postavení Židů v nacistickém Německu bylo před válkou čím dál tím horší. Norimberskými zákony v roce 1935 byli zbaveni občanství a tím i jakékoli ochrany státu. Mohli tedy být i beztrestně napadáni, což se naplno projevilo během křišťálové noci v roce 1938. Židé byli postupně vylučováni ze společenského života a vystavováni nejrůznějším perzekucím. Bylo jim zakazováno vykoná-

PRVNÍ KONCENTRAČNÍ TÁBORY

Koncentrační tábory jsou britským vynálezem, konkrétně vynálezem britského generála lorda Kitchenera [kičinra]. Během druhé búrské války v jižní Africe v letech 1899 až 1902 v těchto táborech soustřeďoval rodinné příslušníky (hlavně ženy a děti) Búrů, kteří proti Britům bojovali. Tábory byly přeplněné, hygienické podmínky neúnosné, takže se tu rychle šířily nakažlivé choroby. Těm vyhladovělí vězni snadno podléhali. Potravinové příděly byly totiž velmi skrovné, každé páté dítě umíralo na podvýživu. Manželky a děti těch Búrů, kteří se odmítali vzdát, dostávaly jídla ještě méně. Takovýmto týráním žen a dětí se Britové snažili docílit toho, aby Búrové složili zbraně.

Zjistěte, kdo to byli Búrové a proč válčili s Brity.

Nátlak skrze týrání blízkých osob je jistě velmi účinný. Co však soudíte o morálce toho, kdo se k němu uchýlí?

„VÝNOS“ Z JEDNOHO VĚZNĚ

Hlavní úřad hospodářské správy SS vypočítal, kolik může „vydělat“ na jednom vězni, kterého zapůjčoval na otrocké práce různým podnikům, často dodnes existujícím a známým. Ceny jsou uváděny v říšských markách (RM): Poplatek za zapůjčení vězně na práci na 1 den 6,00 RM Výdaje na stravu 0,60 RM Amortizace ošacení 0,10 RM Zisk za jeden den 5,30 RM Průměrná délka života vězně v koncentračním táboře 270 dní Zisk z jeho práce (270 x 5,30) 1431 RM „Racionální“ využití mrtvoly 200 RM (zubní zlato, ošacení, cennosti, osobní majetek atd.)

Celkový zisk za 270 dní 1631 RM Výdaje na spálení mrtvoly -2 RM Čistý zisk 1629 RM (z výpovědi bývalého velitele koncentračního tábora Sachsenhausen Antona Kaindla v soudním procesu roku 1947)

Nohy dívek vězněných v ženském koncentračním táboře Ravensbrücku [ravensbriku] nesou stopy po pokusech, které na nich nacističtí „lékaři“ prováděli. Tyto ženy naštěstí přežily…

– podniky musí mít možnost svobodného rozhodování, – je třeba omezit ekonomické ochranářství, při kterém prosperující podnik dotuje ten prodělečný, – je nutno zabezpečit plnou svobodu vědeckého bádání, rozvoj věd, vzdělanosti a kultury, výzkum nesmí být podřizován vnějším zásahům, vědecké diskuse, vědecká díla, časopisy aj. nemohou podléhat cenzuře, – školství se už nesmí podceňovat a musí dostávat větší díl ze společenských zdrojů na rozvoj; je nutno zkvalitnit a vybudovat systém, který by podchytil všechny talenty a umožnil jejich rozvoj a využití, – v zahraniční politice se budou dodržovat spojenecké svazky a posilovat přátelství se SSSR a jeho satelity; vztah s východním blokem má být založen na spojenectví, ne na podřízenosti, – ČSSR se stane federací.

Zjistěte, co to byly kádrové stropy.

Z bodů Akčního programu můžete odvodit, jaká tehdy byla v řadě oblastí situace, například:

– Jak se postupovalo při nápravě křivd z 50. let? Byly ve společnosti tendence některé pořádky 50. let udržet či se k nim vracet?

– Jak se vybírali lidé do funkcí (vedoucích, řídících)?

– Proč výdělečné podniky dotovaly provoz prodělečných?

– Zasahovala cenzura do vědy? Zkuste vymyslet, jak mohla být omezována svoboda vědeckého bádání.

– Jak dbal komunistický režim o školství?

– Jaké byly a měly být vztahy se státy východního bloku?

KSČ ( str. 135). Ten plánoval demokratizaci veřejného i politického života, omezení plánovaného hospodářství, dodržování občanských práv a federaci. K jeho naplnění však už nedošlo stejně jako k uskutečnění mimořádného sjezdu KSČ, který byl svolán na září 1968 a kde se měly tyto záležitosti probírat.

Část komunistů ve vedení strany, která byla původně pro reformy, začala postupně měnit názor – tito lidé se totiž báli, že by je reformy připravily o moc. Situace v Československu navíc čím dál tím více znepokojovala nejen Sovětský svaz, ale i komunistické vlády v Polsku a Německé demokratické republice. Už v březnu 1968 Sovětský svaz označil změny probíhající v Československu za kontrarevoluci a nástup reakce, což bylo velmi nebezpečné. Obvinil tím totiž vládu a vedení KSČ, že v Československu ponechávají prostor silám nepřátelským socialistickému zřízení, Sovětskému svazu atd., a to také mohlo znamenat, že si bude chtít Sovětský svaz svůj vliv v Československu udržet silou.

Přes sílící hrozby ze Sovětského svazu i okolních komunistických zemí obyvatelé Československa trvali na pokračování reforem. V tom je podpořila i výzva spisovatele Ludvíka Vaculíka Dva tisíce slov otištěná v řadě periodik v červnu 1968, aby občané nedopustili návrat k předchozím poměrům. Vaculíkova výzva zvýšila mezinárodní napětí ve východním bloku. Vedení KSČ dostalo dopis od vedoucích představitelů Sovětského svazu, Německé demokratické republiky, Maďarska, Polska a Bulharska, kterým mu bylo nařizováno, aby okamžitě zajistilo návrat k původním poměrům.

Většina obyvatelstva si v té době uvědomovala vážnost situace –obávala se, že si Sovětský svaz v Československu zjedná pořádek násilím. Netušila ovšem, že o vojenské invazi do Československa už bylo rozhodnuto

l Co vedlo k pádu Antonína Novotného?

l Kdo Novotného v jeho funkcích vystřídal?

l Co následovalo po Novotného pádu?

l Co to byl Akční program KSČ?

l Jak na změny v Československu reagoval Sovětský svaz?

l K čemu vyzýval občany Ludvík Vaculík a co jeho výzva způsobila?

l Připomeňte si, co to byla Varšavská smlouva a které státy byly jejími členy.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa vzbudila pohoršení i v rámci východního bloku. Který stát na protest proti ní vystoupil z Varšavské smlouvy?

Sovětské tanky v Praze

Srpen 1968

V noci z 20. na 21. srpna 1968 překročily naše hranice „spřátelené“ armády. Před zraky celého světa došlo k okupaci suverénní země, kterou navíc provedli její vlastní spojenci – všichni útočníci byli stejně jako Československo členy Varšavské smlouvy! Protože už byly v této době plně respektovány sféry vlivu Sovětského svazu i Spojených států amerických, vzbudil sice útok na Československo ve světě pohoršení, nikdo však nevystoupil na naši obranu.

Protireformní členové ÚV KSČ dostali instrukce z Moskvy, že mají prosadit pozvání vojsk Varšavské smlouvy na „potlačení kontrarevoluce“ v Československu. To se jim nepodařilo. Místo toho většina členů ÚV KSČ přijala Provolání ke všemu československému lidu, v němž invazi odsoudila. Provolání bylo vysíláno v rozhlase a otištěno ve všech novinách.

Hned 21. srpna bylo zajato a uneseno do Sovětského svazu několik členů ÚV KSČ, o dva dny později do Moskvy přiletěl i prezident Svoboda s dalšími politiky. Všichni byli vystaveni silnému nátlaku, jemuž až na jednoho podlehli a podepsali tzv. moskevské protokoly. Jejich hlavním bodem byl souhlas s  dočasným umístěním sovětských jednotek na našem území. Tato „dočasnost“ nakonec trvala dvacet let –až do pádu komunismu.

Vpádem vojsk Varšavské smlouvy pokusy o reformy v Československu skončily.

l Kdy došlo k okupaci Československa?

l Jak na vpád vojsk Varšavské smlouvy reagovala většina členů ÚV KSČ?

l Co to byly moskevské protokoly?

OBDOBÍ NORMALIZACE

Návrat k původním poměrům

Pojmem normalizace se původně označoval proces, který postupně vracel poměry v Československu k situaci před začátkem reforem a který trval zhruba tři roky. Později se tento termín rozšířil na označení celého období mezi léty 1968 a 1989, kdy došlo ke svržení komunismu. Samotný termín měl vyvolávat dojem, že to, co v Československu probíhalo do srpna 1968, nebylo normální, normální že jsou naopak poměry tuhého komunistického režimu.

Do konce roku 1968 Československo opustila všechna okupační vojska, ale sovětská armáda tu zůstala. Tím si Sovětský svaz zajistil v Československu prakticky neomezený vliv. To brzy pochopila řada komunistických funkcionářů a situaci se přizpůsobila – uvědomili si, že budou-li spolupracovat s Brežněvem, udrží se u moci (nebo se k ní dostanou) a poplynou jim z toho i jiné výhody. Mezi tyto probrežněvovsky orientované komunisty patřil také pozdější prezident, Slovák Gustáv Husák, ačkoli byl původně reformní komunista. Tito komunisté podporovaní Brežněvem se začali drát k moci hned na podzim 1968, ale reformním komunistům se ještě podařilo dovést ke zdárnému konci jeden z bodů Akčního programu: v říjnu 1968 se Československo stalo federací. Znamenalo to, že existovala česká vláda, která řešila záležitosti českých zemí, slovenská vláda, která se starala o slovenské záležitosti, a pak ještě sp olečná federální vláda. Reformy, které

SRPNOVÉ DNY

Invaze vojsk Varšavské smlouvy nenarazila na vojenský odpor, jednotky Československé lidové armády i Lidových milicí byly odzbrojeny bez boje. Proto bylo ztrát na lidských životech v porovnání s událostmi v Maďarsku v roce 1956 málo a drtivou většinou pocházely z řad civilistů. Vojáci, kteří sem byli posláni zejména ze Sovětského svazu, byli připravováni na to, že jedou opravdu bojovat. Teprve českoslovenští občané, kteří se s nimi díky povinné výuce ruského jazyka domluvili, jim vysvětlovali, že v Československu nezuří občanská válka a jaká je tu ve skutečnosti situace. Okupační vojska se nesetkala s žádnou podporou ani veřejnosti, ani vedení KSČ. Všichni se sice vystříhali jakéhokoli násilí proti nim, protože to by mohlo mít nedozírné následky, ale znepříjemňovali jim život, jak mohli – třeba důmyslným přemísťováním dopravních značek, přepisováním názvů ulic a obcí... A také nepříliš lichotivými, často však vtipnými nápisy i v ruštině, aby si je okupanti mohli přečíst.

K jaké události autor nápisu na autě přirovnával srpen 1968? Co si o tom myslíte vy? Jsou tyto události srovnatelné, nebo se v něčem liší? Svůj názor zdůvodněte.

Tato učebnice je závěrečnou částí čtyřdílné řady pro výuku dějepisu na 2. stupni ZŠ, zpracované podle požadavků a doporučení Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.

Tento pracovní sešit je nedílnou součástí práce se zcela novou a aktuální  učebnicí Dějepis 9 pro základní školy – nejnovější dějiny.

Obě publikace jsou zpracovány plně v souladu s požadavky a doporučeními RVP pro základní vzdělávání, mají jednotnou schvalovací doložku MŠMT. Tvoří závěrečnou část nové řady učebnic pro výuku dějepisu na 2. stupni ZŠ.

Je věnována období nejnovějších dějin. Repertoár doporučených činností a úkolů pro žáky rozšiřuje pracovní sešit, který je k učebnici vydán, a metodická příručka pro učitele.

Učebnici a pracovnímu sešitu byla udělena schvalovací doložka MŠMT.

Doplňkem učebnice i pracovního sešitu je metodická příručka pro učitele.

Učivo je výrazně gra cky členěno na základní a rozšiřující, podporuje mezipředmětové vztahy, akcentuje průřezová témata RVP ZV. Velká pozornost je věnována ilustracím, dobovému obrazovému materiálu a mapám, výklad provází i podrobná časová osa. Text je členěn dílčími úkoly, návody k činnostem, každá kapitola obsahuje shrnutí učiva a závěrečné opakování. Učebnice uvádí rovněž výčet klíčových kompetencí, k jejichž naplnění směřuje, a výstupy, předpokládající změny v osobnosti žáka. Celou řadu učebnic zpracovaných podle RVP ZV tvoří: Dějepis 6 – pravěk a starověk – učebnice a pracovní sešit Dějepis 7 – středověk a raný novověk – učebnice a pracovní sešit Dějepis 8 – novověk – učebnice a pracovní sešit Dějepis 9 – nejnovější dějiny – učebnice a pracovní sešit

Celou řadu publikací zpracovaných podle RVP ZV tvoří: Dějepis 6 – pravěk a starověk – učebnice a pracovní sešit Dějepis 7 – středověk a raný novověk – učebnice a pracovní sešit Dějepis 8 – novověk – učebnice a pracovní sešit Dějepis 9 – nejnovější dějiny – učebnice a pracovní sešit