ariStovartske Pocip oruitct
5TVt Entered as second class mail matter, January 3rd, 1933 at W est, Texas, under the Act of Congress of August, 24th, 1922. ROeNiK (VOL.) XXXIV.
WEST, TEXAS, ve stiedu,
tisLo51.
(Wednesday) 18. prosince (December) 1946.
litil-KLECEL NA HORACH. EKNETE mi kudy kam, abych se dostal do Betlema, vybuchi pojednou Ondiej, tficetiletS7 tulak z 6ech, se kterS7m jsem se setkal v one male horske visce v Pyrenejich. Mel jdatou bradu, gaty skoro na spadnuti, byl vgecek vychrtlY a u gipanY. Udeiil pesti do stolu, ale odpovedelo mu jen na ge mleeni. Otec Jachym, u neho2 jsme se skr3-7vali pied Nemci, mel na sobe kabatec z drsne pytloviny a giroke kolene kalhoty. Mel potadne boty s kovanim, take pti chazi budil dojem takoodence. Jeho scvrkla tval s rezav3rnii vousy byla grafovana lety stradani a zapasu o holy zivot. Jeho ruce byly glachovite a osmahle a podobaly se spige rnedvedim tlapam. Jeho oci hledely do Zivota piimo; byly vycvideny z dob vS7stupa na nejvyggi vrcholky pyrenejsk3-7ch gtitt, kde slu/leen' svetlo boda do zraku narazy vrhanY.mi rychlosti tiiset tisic kilometre za vtetinu. Mlha, ktera se rozprostirala po celem adoli jako pfekypele mleko, doplaila se at' k nal chatrei. Poeala zalehati kromu i kovarnu, staveni otce Jachyma; zalehla i htmeni horske bysttiny. Prodral se ji jenom hfas skotaka, svolavajici rozbehle stado. Ale i tento hlas zanikl, pohlcen nenasytn3-7rn chttanem mlhy. Videli jsme jen kousek zeme kolem sebe. Byli jsme jako na voru plujicim do neznama, v jakesi are Noemove, o ni.2 yeera otec Jachym obgirne rozpravel pii glehajicich plamenech peci. Chlapci piitahii tii smreky a dye jedle. Plameny chrupaly jako kdy pes ere kost a vzduch se pinil vani paleneho jehlidi a pryskytice. Dnes se tedy melo myslit na Betlern. A ja si pojednou uvedomil, ze v teto ptedvanoeni dobe jsem na tomto miste daleko bliZe k Betlemu ne2 v mestech, kde uz asi nyni zatily v3"71clady, vyhliZely se darky a ptipravovaly vanodni do, pisnice. Ti bide tady mi vraceli onu svateeni zjihlost, kterou uz takmet zasypala leta dobrodruhVch test po vgech koutech sveta. Vstoupila Consuelo, vysoka jako Melpomene z Louvru, s medenou nadobou a dvema ogitkami. Mela ruce zabilene od mouky. — Delame jegte chleb z vlastni mouky, prootec Jachym. Ale brzo v teto zemi nebude ani mouky, ani obili. Ve ml3rne zastanou jen krysy. Zatapelo se v peci. Poealo bVt atulno i v tornto divokem, drsnem staveni, na nem2 nebyl jeden kamen zbyteenS7 a jeho2 nemohla piekvapiti nejhorgi pliskanice, smrgt' a k-rupobiti. Ptipominalo mi zvenei ponurou kremu Peyrebeilhe v Ardeche, kde bydlili travidi a hrdloiezi, kteN pelili sve °bet v podobne peci, z ni g se nyni valil Om a glehaly plameny jako z pekla. Je mi podivne, pokraeoval Ondiej. Jako bych na sobe nosil Celt' planu touhou po domove. Po nagem eeskem Betlemu. PO nagich vanocich, ktere uz mame ptede dvetmi. Ale ve skute6nosti byla piede dvettni jen ml-
Viktor Kripner. ha, rdousiva mlha. Jeji dovedna, smyaka za gkrtila uz hrdlo mnoheho, kdo zatouhl po domoye. — Mlada leta nam to rezaveji a nestadime
RRVKIKBOHKOMIENPRIVIO
Vinoen F. L. Musil. Hlas zvona zase slavne zni: Je svata doba vanoeni, je doba lasky k lidem vgem, kdo chteji slouti elovekem. V hlaholu slavnem zvonu dnes, jak leti k 1/.gi do nebes, pticha.zi laska znova v svet i kde kvet ani nerozkvet. A ye kraj leti o torn zvest, gepce ji kaIda ratolest: Laska se rodi znova zas, kde tlukot srdce nepohas. A planou oei, plane lie, s velebn3"7m svetlem voskovic: Kde srdce v lasky plameni, to okteje i kameni. s plane cit, Kdo srdce ma, v nem Z by lasku mohlo pochopit, ten nejde zitim slepe kde tteba je, by pomahal!
BERIMECOMPADMIKIMEIN nadavat na zivot, Ze se vleee tak pomalu, povzdychl tulak. Poeinal jsem vetiti, ze jsme vskutku troseeniky na voru. Hlas Ondtichav byl zlomenS7, jednotvarnST, krvave zahlenenS7. Jako by Ceti litanie nageho gileneho stoleti. — Jak dlouho se t2 tludete v cizine? zeptal jsem se. Dalo by se soudit, ze uz jste vzdalen od domova drahnST Cas. — Teprve th. leta. Ale vydala za desetileti. Neptejte se, co jsem prohl. Jsem uz dnes, jak vidite, apine dole. Kdybych aspon umel zit v pokornem oeekavani smrti jako ti bide zde .. . Hlas mu selhal. Rozka glal se. Byl zfejme u konce se svS7mi silami. Mel dlouhST oblieej, take se ponekud podobal koni. A ye vgech tahlSrch vecech je jista melancholie. Obzvla gte v lidske tvati. — Jste ptespillig zoufalY7, namitl jsem. Ale zamyslil jsem se. Ti lido zde! Nemeli jsme jim opravdu zavideti? Bylo mi pojednou mezi nimi velmi dobie, ad jsem vygel z podobne
nalady, jakou mel tulak Ondkej. Byl jsem v podstate nedim jinSim ne2 on? I ja jsem zabloudil v mlhach. I moje minulost se zbortila a budoucnost byla v same. I ja, mel derave kapsy a portracel posledni drobne mince, ktere mi zbS7valy. Vzpomnel jsem na podivne leto, ktere jsem ztravil v techto horach tesne po uzavteni phmeti. Dival jsem se tehdy na ryby v iece, na mravence v mechu a na oblaky, ktere tahly po nebi jako hejna alga. Svetoval jsem jim — rybam, mravencum a oblakam — v gechna sva tajemstvi. Bylo to velmi rozmarne a velmi krute let°. Bah kledel na kameni pyrenejskSrch Atita, mohutnY v sve pokote. Baskicka Capka se mu svezla s dela a on kleael, modle se . . . ke komu? Sam k sobe Zatim pravody uprchlika stoupaly v 'zhilru v neslabnouci vile, ja mezi nimi. Byla to dlouha, nekoneend procesi bez korouhvi a zpevu. Bylo snad lope nemyslit a stoupat jako kamzik. Vide' jsem za onoho beta tolik lidske bidy, jsem byl hotov zavideti zveti. Ale biblickS7 majestat hor tet uklidnoval. Zil jsem v horach a spISTval jsem s horami. A vette, hory maji krasnou dugi. Ta mne nakonec ptivedla do naru61. Boha, kterY kleeel na kameni. Kolikrat jsem mel chut' se vratit, odkud jsem vygel, do mestedka, kde jsem zil v dome, v nem2 se prochazelo stra gidlo valedne poratly, kde se odzbrojeni vojaci prochazeli s holemi, vyrobenYm z vetvi olgi a vrb, kde se ZilO i ph v gl nejistote v pomernem klidu a bezpeel. Ale hory nezmlkly a ja citil, ze neni mono se vratit. 2e je nutno jit dale, tieba do neureita, ale vysoko. Tam se snad stane zazrak nebo neco podobneho. A tak jsem gel. Zastavil jsem se u mnohS7ch lidi, v mnoha kremach, stavenich, stodolach i stajich. A2 jsem se ocitl zde, u otce Jachyma. Otec Jachym, jako by det1 a pochopil me mySlenky, polohl mi svoji telkou pravki na rameno a iekl proste: Bude lene. Mee vge, co otec Jachym kdy pronesl, bylo krasne a melo v2dy nejakSr hlub gi smysl. RozZehl loue. To id venku netopS7ti stehovali tmu a liSly slidily no kuiatech za humny. Ondtej byl stale zasmu gilSr, trvale zakotvenSr ve svem t yrdogijnem smutku. Pit obede kousl na pecku z olivy a vylomil si ttenak. Trpel take bolestiv3im bedernim asttelem, za kterSi vdeell mesicam nepohody a kterS7 se mu ph chatrnosti odevu a dasnS7ch tteskutS7ch mrazich valem zhorgoval. — Bylo to tesne pied tim, ne2 Winci pohltili Ceske zeme, rozhovotil se °pet. Letel jsem z Prahy poslednim letadlem. Maj start otec me gel tenkrat vyprovodit do RuzSme. Le2elo na nas na obou neco tak osudoveho, ze jsme nenachazeli slov, pfestde nam palila na jazyku. By-
a
(Pokradovint na. Wane 13.)